| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Diagnóza vývojové poruchy: dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

 Celkem 153 názorů.
 Kamila 
  • 

Souhlasím 

(8.1.2007 9:03:22)
Moc se mi článek líbil a souhlasím s ním. Také někdy začínám přemýšlet, zda hyperaktivita je určitá porucha nebo jen velká neposlušnost. Soudím dle mého syna.
 Lavanda 


Re: Souhlasím 

(8.1.2007 9:34:23)
Asi se jako rodiče musíme smířit s tím, že s některými dětmi je daleko snazší práce a s některými se víc nadřeme. :o)
Taky mám pocit, že do škatulky LMD a hyperaktivita se dnes zařazuje víc dětí, než by odpovídalo skutečné situaci. Ale na druhé straně si nemyslím, že je tato diagnóza vymyšlená a zbytečná.
 Evas2 


Re: Souhlasím 

(8.1.2007 22:30:25)
Ahoj, rozeznat hyperaktivitu a neposlušnost,to bývá pro rodiče i učitele velký problém, takže na začátku je opravdu nejlepší vyhledat zkušeného psychologa,popř. spec pedagoga. Jejich doporučení by každá škola či školka měla respektovat ( i když to nebývá zrovna jednoduché). Někdy za vším stojí " jen " nezralost nervového systému, která se občast skrývá za onou neposlušností. Tomu taky spíš odpovídá zmińovaná selektivní pozornost.. dítě dlouho vydrží u toho, co ho baví, ale ne u toho,co po něm požadujeme. Asi nepíšu nic nového, nicméně hodně pomůže pravidelný režim, důslednost, dostatečný pohyb na vzduchu, ale taky pozor na jídlo (dráždí kořeněné, přesolené...čipsy apod., stejně jako hodně sladkostí, čokoláda, kakao...). Léky bych nezavrhovala, ale jsou myslím na místě, až selže všechno ostatní. Pro rodiče je to opravdová zkouška, takže jim přeju hodně síly, trpělivosti, tolerance ze strany okolí a hlavně nezlomnou lásku k dítěti.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Nikdy jsem se nad tím nezamyslela. 

(8.1.2007 9:08:33)
Ale po přečtení článku mám dojem, že asi takhle to nějak bude. A měl by to být apel na nás rodiče, nevzdávat se a dále s dětmi pracovat. Ono je totiž hodně lehké říct na pískovišti o klukovi, který vám mlátí dítě lopatkou po hlavě: "víš, on je hyperaktivní", než se zvednout a jít s tím něco udělat. Slovo hyperaktivní by ve všem děti omlouvat nemělo. Druhá strana mince jsou doopravdy nezvladatelné děti, ale je jich skutečně těch 6 procent?
Sama s dětmi takové problémy nemám, takže se mi to možná dobře mluví :-)
 Blanča 


absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 9:33:31)
prvně tady na rodině jsem se tak rozčílila, že jsem ten nablblý článek ani nedočetla.
Já jsem disgrafik (psala jsem zrcadlově, pletla jsem si b a d a nikdy nebudu schopná "hezky" psát). Nevím jestli v době kdy já jsem chodila do první třídy už existovalo toto pojmenování problému (jsem ročník 79). Mě by to určitě ušetřilo veliké trápení, které jsem si zažívala se svou příšernou učitelkou. Dodnes si živě vybavuju tu hrůzu. A to jak jsem dostala pero potupně jako jedna z posledních ve třídě. A jak mě to hrozně trápilo.
Můj osmiletý syn je hyperaktivní od narození. Prvně to má napsáno v průkazce již ve třech měsících. Tak snad mě nikdo nemůže podezřívat z toho, že mlátil někoho lopatičkou po hlavě a mě se nechtělo vstávatz pískoviště. Napsala nám to dětská lékařka když se na vlastní oči přesvědčila, že se opravdu staví na čtyři a velice rád by se už vypravil do světa. V devítí měsících krásně chodil (postavil se v sedmi měsících). Jenže kromě toho téměř nespal.
To nejhorší nás čekalo s nástupem do první třídy. Prožívala jsem naprostou hrůzu a psychické vyčerpání. Když učitelka na třídní schůzce nazvala synovo chování patologickým, tak jsem se bohužel rozplakala.
Navštěvovali jsme psychologa, posléze psychiatričku (tu jsem skoro potřebovala i já). Dostali jsme i ty zatracované a "zbytečné" léky. Dnes je bere v naprosto minimální dávce a ještě asi měsíc brát bude. Pak už snad nic. Paní doktorka nám je napsala, protože jsem měla pocit, že jeho nezvladatelné výbuchy otráví každou učitelku, ta si ho zařadí do škatulky a už se to sním poveze.
syn je velmi inteligentní a i jeho to chování trápilo. dnes chodí do výběrové školy (zš při gymnáziu) kam udělal náročné přijímačky. Učitelka je výborná, jsme spolu v pravidelném kontaktu. Ale hlavně ona dokáže rozpoznat, že nějaké vyblbnutí mu musí dopřát ale pak zase umí houknout.
Omlouvám se že jsem to tak natáhla, ale prostě je to tak, že jsou prostě takové děti. A může to trápit jak děti tak rodiče a celou rodinu a pak opravdu nepomůže poslouchat "rady" typu jak mu máme nasekat, jak je jenom nevychovaný a hodně krát jsem slyšela nojó dneska je každej nevychovanec hned hyperaktivní. Takovému chytrákovi bych vždycky přála takového nevychovance domů.

 Lavanda 


Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 9:38:44)
Blančo, cítím s tebou, musí to být těžké vychovávat hyperaktivní dítě. Jak jsem už psala, moje dcerka má také lehčí formu LMD po rizikovém těhotenství a předčasném porodu. Autor ale nepopíral existenci těchto poruch, spíš psal o tom, že se dnes možná tato diagnóza nadužívá. A taky se mu nelíbí užívání léků, s tím osobně souhlasím. Máš nějakou zkušenost s léky na tlumení hyperaktivity?
 Lavanda 


Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 9:39:56)
Promiň četla jsem nepozorně. V posledním odstavci o lécích píšeš.
 Blanča 


Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 9:52:02)
syn užívá Risperdal 0,25ml denně. Byla jsem zásadně proti Ritalinu po tom co jsem si o něm dokázala zjistit. Ale za ty léky jsem byla opravdu moc vděčná, přišli asi těsně před mým zhroucením. Když nad tím teď zpětně přemýšlím tak možná nejhorší bylo to, že jsem měla pocit, že už syna snad ani nemám ráda. Vím, že to zní hrozně. Ale já jsem prostě několik dlouhých měsíců ze všech stran slyšela jen samá negativa. Učitelka na něm viděla jen to nejhorší a ještě navíc to ventilovala před ostatními rodiči, takže se pak na syna hodilo opravdu i to za co třeba výjimečně nemohl.
Ty léky mu pomohly se ovládat v situacích kdy toho před tím nebyl schopen. Takhle mi to nějak on sám popsal. Sám to cítil jako velkou úlevu. Ale současně nám hodně pomohla i změna školy. Před tím chodil do školy kam bohužel chodily i děti národnostě menšinové výchovou rodičů nedotknuté. S těmi byly bohužel hlavně problémy a já pak i s jednou takovou maminkou.
Jaká to pro mě byla slast když nynější učitelka syna na schůzce pochválila jak je chytrý a jak dokáže trpělivě pomáhat ostatním dětem. No paráda, asi i maminky těch největších zlobílků potřebují někdy slyšet něco pěkného.
 Lavanda 


Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 10:02:00)
Můj starší syn je takové vzorné dítě, premiant, slyšíme jen samou chválu a obdiv, člověk si na to snadno zvykne. Od začátku nám bylo jasné, že s dcerkou, teď druhačkou, to bude jiné. Má dost zdravotních problémů i poruchu řeči, přesto je velmi bystrá a inteligentní. Měli jsme ze školy strach, ale nakonec jsme měli obrovské štěstí na paní učitelku. Například jsme už chodili asi k pěti různým logopedům a logopedkám, ať už jsme čekali venku nebo byli v ordinaci, dcerka vždycky zlobí, houpe se na židli, vymýšlí nesmysly, běhá po ordinaci a nevím co ještě. Všichni ji označují jako velmi hyperaktivní. Ale paní učitelka je prostě geniální pedagog a anděl k tomu. Nikdy si dokonce na dcerčino chování nestěžovala. Pomalu začínám věřit, že malá snad ve škole nezlobí! A učení jí jde taky výborně. Měli jsme strach ze psaní, protože je levačka, ale i to je v pohodě. Jen se bojím, že ve třetí třídě jim změní učitelku...
 konny,3 děti 
  • 

Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 11:22:22)
nedá mi to,abych na tvůj příspěvek nezareagovala.dost dobře tvé pocity chápu,mám 2 takové syny...po dceři,která byla jejich pravý opak to byl šok.moc dobře znám nespavost,nezastavitelnost...budíček ve 4 ráno a oči kluků jak žárovky,co zajímavého se bude dít.ale OPRAVDU JEDINÉ,co nám pomohlo,bylo,když mi neuroložka sama řekla-maminko,dejte ho někam,nějaký sport,kde je co nejvíce tréninků,kde bude mít naprostou pravidelnost,ta je pro něj hodně důležitá.šel na hokej a už po několika měsících došlo k velkému zlepšení..kluk se uklidnil,aby ne,když měl 4 tréninky v týdnu,z toho 2 ráno (o víkendu).bylo to těžké hlavně pro nás jako rodiče,je to velký žrout času a koneckonců i peněz...ale když to člověk nebere profesionálně,zas tolik peněz to nestojí.
i druhý syn se na hokej dal,bruslí od svých 2 let,příklad bratra velmi táhnul,ale trénuje až od 4 let.
prostřední má i poruchy učení,je dislektik,ale asi jsme měli štěstí na učitelku,protože jsme se s ní dohodli,že při povaze syna by jakýkoli papír od dr (na úlevy) byl cesta do pekel,protože by pořád hlásil-to já nemusim,já jsem dis....
držím ti palce,ať vše ve zdraví překonáte,není to jednoduché vydržet rady "moudrých" a řeči o nevychovanosti dítěte...obzvláště,když vím,že se jedná o velmi hodné dítě,ochotné pomoci,milé...ale hooodně živé,které v překotné snaze nalít tatínkovi čaj a udělat mu tím radost,hrníček pokaždé nejen vyleje,ale i rozbije
jinak syn hraje hokej od necelých 5ti let (byl to jediný sport,který byl kolektivní a měl tolik tréninků)...teď je mu necelých 11,má tam kamarády podobné tělesné nátury (živější),takže když se navštěvují doma,rodiče vědí,co očekávat...sami mají to samé..ve škole dobře prospívá a nejhodnější je v den,kdy má trénink od 6ti ráno ;o)
 Damila 


Sport pro hyperaktivce 

(8.1.2007 11:36:10)
Jo, sport je supr. Ale mně přijde, že se rodiče kolikrát dětí ani neptají, jestli to chtějí dělat!
Prostě vyberou sport s největším počtem tréninků a hotovo. Aby měly pokoj? A co když dítě nechce? Co když chce dělat fotbal, tenic, nebo ho sport (=pravidelnost, sebezapření, disciplína)vůbec nezajímá? Máme takové děti nutit?
 konny,3 děti 
  • 

Re: Sport pro hyperaktivce 

(8.1.2007 12:15:40)
víte,ve 4-5 letech i malé dítě pozná,co ho baví.a pakliže s tatínkem na hokej chodí,je jasné,že ho bavit bude...a rodiče poznají že flétna nebude to pravé ořechové pro jejich živé dítě.každá maminka má mozek a umí si poradit...a Vaše narážka-4 tréniky a nestarat se je poněkud hloupá,protože právě ty 4 tréninky vyžadují od rodičů ČAS a my prostě a jednoduše dali přednost sportu před prášky.hledali jsme s manželem co se dá,škola se blížila a řešit jsme nespavost a živost museli.a bylo to mnohem těžší než si říci-moje dítě má určitou disfunkci a jsme díky tomu z obliga.
dala jsem hokej jako příklad,každý rodič snad má alespoň tušení,co by dítě bavilo...a třeba pro alergiky je hokej velmi vhodný sport,je tam vlhko,stálá teplota a bezprašné prostřední nad ledem (syn alergik a astmatik je).vybrat se dá cokoli...nebo spíš alespoň zkusit.nám to pomohlo,tak proč by s jiná maminka nemohla chytit naší zkušenosti?
 Denyna 


Re: Re: Sport pro hyperaktivce 

(8.1.2007 12:27:24)
Konny, tak pod to se můžu podepsat. Vyjádřila jste to lépe než já. Naprosý souhlas
 Senedra 


Re: Re: Sport pro hyperaktivce 

(8.1.2007 13:03:09)
Konny, ta narážka byla asi na rodiče, které ( bohužel) vídám na hřišti vedle našeho domu. Malí ( tak 5-6letí) kluci běhají zpocení na fotbalovém tréninku. A tatínek stojí u plotu a velmi hlasitě "povzbuzuje" svého synka, která by v té chvíli byl nejradši někde úplně jinde. A tohle se opakuje třikrát do týdne, připočítej zápasy o víkendech... prostě malé děti jsou stavěny do pozice už dospělých, očekávají se výsledky. Osobně je mi takových dětí líto. Ráno před školou trénink, odpoledne další, skoro žádný volný čas a když se něco nepovede, tak rodiče se hroutí, vyhrožují. Jsem pro to, aby se děti hýbaly, běhaly, sportovaly.. ale chci, aby to moje dítě bavilo, ne aby mělo pocit, že to musí dělat za každou cenu.
 Damila 


Senedro 

(8.1.2007 16:01:33)
Ano, tohle vidím podobně.
Kluk chodí na fotbal (jen od jara do podzimu, jindy nechce), ale taky do juda (2x týdně) a co vidím na zápasech za rodiče, hlavně tatínkly, co se snaží realizovat ve svých dětech, chtějí, aby jim "malý šampion" splnil jejich klukovský sen, ač kluk kolikrát fakt nechce...:o(
Moc smutný pohled.
 Damila 


Konny 

(8.1.2007 15:54:01)
To nebyla narážka (4 tréninky týdně) přímo na vás, omlouvám se, pokud to tak vyznělo.
Mám s hyperaktivním dítětem jiné zkušenosti. Nedokáže se ničemu soustavně věnovat pro svou poruchu pozornosti.
Jistě, že Váš příklad může být inspirací pro ostatní.
 Andrea 
  • 

Re: Sport pro hyperaktivce 

(12.12.2007 20:13:24)
Sport je báječná věc, ale každé dítě je jiné i hyperaktivní. Syn je taky od malinka hyperaktivní (dle lékařky), v 5 měsících seděl, v 6 měsících stál, lezl, v 7 měsících chodil okolo nábytku a v 8 chodil sám, od roka a čtvrt jsme jezdili bez kočáru a vůbec nespal, přes den a velmi málo v noci. Vždycky jsem se snažila zabavit ho sportem, což samozřejmě pomáhalo. Teď chodí do druhý třídy, má šílený problémy s učením, nesoustředěností a vším ostatním. Chodí na floorball, ale zdá se mi, že ho daleko víc uklidní výtvarná výchova v lidovce, kam chodí. Myslím, že je to tím, že ho to hodně baví a je to jediná činnost u které vydrží relativně v klidu a nemusí moc přemýšlet a hlavně po něm nikdo nic nechce, dělá si to sám podle svého. Kolektivní sport ho nikdy moc nezklidní, to když už tak třeba dlouhá túra na horách, kam jezdíme nebo cyklistický výlet, prostě věci u kterých nemůže přemýšlet, ale přesto je aktivní.
 Denyna 


Re: Sport pro hyperaktivce 

(8.1.2007 12:22:59)
no já nevím, s hyperaktivními dětmi nemám zkušenost, ale přijde mi nanejvýš vhodné, aby se dítko věnovalo nějakému sportu. Samozřejmě takovému, který ho baví a na úrovni, na jakou má.
Osobně mě udivuje, kolik je v mém okolí dětí, které nemají koníčka žádného a celé dny tráví u televice či PC a poflakováním se po okolí.
 Míša, Junior *97, Beruška*2006 


Re: Sport pro hyperaktivce 

(9.1.2007 9:03:22)
No, pokud já vím, tak pro opravdu hyperaktivní dítě není recept "unavit ho sportem" moc vhodný. Kvůli problémům se soustředěním mají tyhle děti i potíže vnímat pokyny trenéra, přizpůsobit se ostatním apod. Velmi často se to poškození mozku projevuje i nekoordinovaností pohybů, hyperaktivní dítě může být dost neohrabané a sportování mu tedy moc nepůjde. Nehledě na to, že i obyčejný tělocvik dokáže malého hyperaktivce nabudit tak, že se pak uklidňuje ještě hůř. Ono se často zaměňuje hyperaktivní dítě s dítětem nabytým energií - tomu pravidelné sportování prospěje, pomůže mu se vyřádit a vybýt, u skutečného "hypouše" to může být spíš ke škodě než k užitku.
 Lavanda 


Re: Re: Sport pro hyperaktivce 

(9.1.2007 9:06:27)
Mám pocit, že ty děti, u kterých sport funguje, nejsou ani tak hyperaktivní ve smyslu poruchy, jako spíš překypující zdravou energií. Je jasné, že i ty jsou pro rodiče problém a gratuluju k tomu, že se se sportem děti ukočírovat daří.
 Lavanda 


Sport 

(8.1.2007 13:32:01)
Třeba konkrétně u naší dcerky mám pocit, že pravidelný každodenní několikahodinový trénink by jí vůbec neprospěl. Chodí dvakrát týdně do baletu, jednou do angličtiny a jednou do logopedie, chtěla by ještě do kroužku vaření.
Někdy mám pocit, že i to je pro sedmileté dítě moc a že je z toho dcerka unavená.
Možná jde u ní o jiný případ, ale myslím si, že ona se spíš unaví, než ostatní děti.
 MirkaV 
  • 

Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(22.1.2007 12:55:44)
Já mám někdy pocit, že mě ani tak nevytáčí synátor (2,5 roku, taky příliš aktivní), ale spíš negativní reakce okolí. To se to vychovává když na děcko houknu a to stojí v lati!My už si s manželem jak se lidově říká ani neuprdnem - pořád ve střehu, spát chodí po 9 večer,přes den většinou nespí vůbec, lítá po bytě (sousedi už taky řvou), na řízené cvičení rodičů s dětmi chodit nemůžem, protože syn se nepodřídí programu. Navíc má brášku (8 měsíců), takže se mu 100% nemůžu věnovat. Ale říkám si na lidi kašlu - důležité je abych synovi nějak neuškodila, protože si myslím, že z těchto dětí se dá hodně získat, ale špatným přístupem taky hodně zkazit. Hranice jsem stanovila tak, že nesmí ubližovat a omezovat ostatní děti (což naštěstí ani nedělá, bylo jedno takové období, ale naštěstí pominulo). Když běhá a huláká nebo šťourá do něčí hromady písku (stejně na ulici nemá co pohledávat) tak se zkrátka nedá nic dělat. Očekávám, že to nejhorší teprve příjde. Doufám, že budeme mít štěstí na učitele. Všem maminám rošťáků držím pěsti.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 9:50:04)
Nevím, jestli jsi četla můj příspěvek dobře. Psala jsem, že NĚKTERÉ maminky zneužívají tzv. hyperaktivity ve svůj prospěch a klid.
Samozřejmě je mi jasné, že určité procento problémových dětí existuje - to je nakonec psáno i v tom článku. Bohužel tvůj chlapeček patří mezi ně.
 Blanča 


Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 9:53:22)
Já vím já vím, omlouvám se pak jsem si ještě jednou četla ten můj a ten tvůj příspěvek a říkala jsem si že jsem to přehnala a že se snad neurazíš. Nebylo to myšleno špatně.
 Blanča 


Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 9:54:41)
můj poslední příspěvek je určený Janě a ten předposlední Budilce :)
 Amina 
  • 

Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 13:41:06)
Možná bys ten "nablblý" článek dočíst měla, neuškodilo by ti to. Navíc si myslím, že úplně nevíš o čem mluvíš, když ani nevíš, jak se to píše, že?
 Tvoje horší já 


Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 13:55:43)
Ale fuj. Jednak Blanča píše, že je sama dysgrafička, takže se není čemu divit, jednak to tu motá opravdu kdekdo.
 Blanča 


Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(9.1.2007 11:55:09)
co prosím nevím jak se píše????
I když si myslím, že pravopis s obsahem článku ani mého příspěvku nesouvisí tak doufám, že jsem neudělala nějakou hrubku.
Mimochodem rádoby učitelky češtiny fakt nechápu ná žádné diskuzi.
 Lavanda 


Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(9.1.2007 12:54:46)
Pohoda, měla asi na mysli, žes napsala dysgrafik s měkkým i po d. Ale tyhle předpony opravdu plete kdekdo.
 Zuzik,Kubajs 05/05, Gugí 12/07 


Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 16:48:35)
Mám bratra ( ročník 83) je taky hyperatktivní a k tomu dislektik a diskalkulik jako kojenec vůbec nelezl a chodil od 9 měsícůje .Když dělal zápis do školy, tak ho chtěli hned dát do pomocné školy, máma byla tehdá silně proti a doslova si vydupala odklad o rok a brácha nastoupil do klasické třídy. Musím říct, že se mu věnovala,děla j sním každý den úkolia přípravu na další den. Jen měl k***u učitleku nemůžu napsat jiné slovo. Psát perem začal až ve druhém pololetí, byl absolutěně poslední ze třídy, to že občas při vyučování vstával a chodil k oknu, či říct něco spolužákovi ona netolerovala a pořád psala poznámky o vyrušování. Vyvrcholilo to když mu dala na konci druhé třídy 5ku z čestiny ( což by jako dislektikovi dát neměla, měl to potvrzené od pchychologa a několikrát ročně k němu chodil)a bratr opakoval třídu. Máma to tehdá dost obrečela a oběhala asi tisíc úřadů, jenže byl začátek 90let a nikdo o tom nic moc nevěděl. "Propadl" se k bezvadné učitelce, která se mu věnovala, když si potřeboval proběhnout, tak ho pustila mezi lavice, onsi udělal kolečko a zase si sednul. Bydleli jsme na malém městě, kde byla jen jedna škola, takže o přeřadit ho do jiné nešlo. pamatuji si když dostal asi v 5té třídě 3 na vysvědčení z češtiny, šli jsem za odměnu do restaurace. TAké se hodně věnoval sportu, hrál hokej, fotbal.Vystudoval učiliště s dobrým prospěchem a dnes dělá mistra na jedné lince. Vím, že nějaký čas bral léky, jen nevím jaké.
 aischa 
  • 

Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 18:00:39)
Uciliste se v Cechach "studuje"?
 Alenka v risi divu 
  • 

Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 18:08:55)
A ono se pise "v Cechach"? Aneb na blbou otazku blba odpoved :o).
 aischa 
  • 

Re: Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 18:23:39)
pardon ""V CESKU"":):):):):):):)
 Amina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(9.1.2007 20:03:55)
No, i když jsem tu byla nazvána rádoby učitelkou češtiny, tak přece: v Čechách je správně, stejně jako v Česku:-)
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 18:26:23)
Proč by se nestudovalo učiliště?

Já bych chápala výzvu autora článku k nepřeceňování diagnóz LMD v tom smyslu, že každý je zkrátka nějaký,l někdo lépe počítá a někdo lépe čte, ale

Ale muselo by to ve škole a i ve společnosti fungovat bez toho obrovského tlaku na úspěch a nerváku z jeho absence. Přijde mi staršidelné, aby dítě s domnělou či skutečnou LMD bylo celou ZŠ stále negativně hodnoceno. Bez odměny( hlavně morální) se totiž strašně špatně žije.
Takže léčba a diagnostika po zážitcích s mým dyslektikem ano, ale daleko jednodušší by bylo přátelštější školní prostředí pro kohokoliv a ne striktní požadavek paní učitelky aby dítě "bez papíru z poradny" napsalo v pololetí 1. třídy určitý počet slov slov za minutu nebo dostane pětku.

 aischa 
  • 

Re: Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 18:35:17)
"Studovat" uciliste - toto spojeni se pouziva vyhradne v Cesku, a to teprve ca. od 90-tych let. Zvlastni.
 Lavanda 


Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 18:50:51)
Nenapadá mě žádný lepší termín pro úspěšné ukončení učiliště se všemi závěrečnými zkouškami než slovo vystudovat. Máte lepší termín? Sem s ním.
 aischa 
  • 

Re: Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 19:28:03)
Clovek se prece necim vyuci, vyuci se zednikem, prodavacem, truhlarem...... Ale, ze nekdo vystudoval na prodavace nebo na zednika, to zni divne, nikdy se to nepouzivalo(az poslednich 15 let) a v jinych jazycich to zni jen smesne.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 19:47:20)
Pokud jsi u těch zvláštních slovních spojení, tak já se zase řehtám, že někdo se vyučí NA něco a nejsem sama.
No nicméně znamená-li v jiných krajích označení, že někdo vystudoval střední odborné učiliště v Horní Dolní, čímž se stal elektikářem, děsnou legraci, nemám nic proti tomu, aby se lidi zasmáli.
 aischa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 23:29:33)
Jakpak jste prisla na "vyuci se na zednika"? V mem prispevku je "vyuci se necim...zednikem...."
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 23:44:14)
Já jsem to napsala jako příspěvek k tomu, jak se kde hovoří o procesu vzdělávání, nikoliv proti vám, když mi tedy vykáte
 Jája 
  • 

Tvoje starosti bych chtěla mít 

(9.1.2007 12:22:44)
...nebo vlastně né....musela bych se stydět za svoji hloupost
 aischa 


Re: Tvoje starosti bych chtěla mít 

(10.1.2007 19:23:10)
Omlouvoam se, ze me zajima neco, co ostatni obtezuje. Cestinu aktivne leta nepouzivam, a proto jsem se nad tim spojenim podivovala, protoze se to drive v CR nikdy neuzivalo.

Mila Jajo,
za Vas jedovaty prispevek byste se mela stydet spis Vy.
 Jája 
  • 

Re: Re: Tvoje starosti bych chtěla mít 

(11.1.2007 23:52:26)
....nevidím důvod, měla jsem dost Vaší jedovatosti, kterou teď už v mých očích "na zájem" nepřevrátíte. Ale jsem ráda, že můj příspěvěk s Vámi pohnul natolik, že se za své rejpalství teď alespoň trochu stydíte.

 aischa 


Re: Re: Re: Tvoje starosti bych chtěla mít 

(12.1.2007 23:53:01)
no jo, potrefena husa nejvic kejha.... :) :) :) :)
 *Aida* 


Re: Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 22:06:34)
Madelaine,
tady v UK se tedy vsechno studuje. A nebo se dela kurs :o).
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(11.1.2007 11:57:56)
K jazykovému koutku :-)) - taky mě hrozně tahá za uši, když se učiliště "studuje". V studuje se od střední školy výš, na učilišti se učí. Po absolvování učiliště je dotyčný vyučen. Alespoň v českém jazyce.

Ale chtěla jsem se zeptat na jinou věc. Vím, že když je dítě hyperaktivní, nevydrží celých 45 minut ve škole sedět, potřebuje se projít apod. ale jak to ta učitelka řeší s ostatními dětmi? Když někdo řekne - Jirka chodit v hodině může, já chci taky?
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(11.1.2007 12:07:39)
Myslím, že pokud chcete vědět, jak to paní učitelka řeší, bude nejlepší, když se s ní domluvíte a půjdete se podívat přímo na vyučování. Podílení rodičů je strašně důležité. A hlavně už ani někteří učitelé nevyžadují, aby děti byly celé vyučování na místě a potichu seděli pomalu s rukami za zády. Školství se v některých případech fakt hodně změnilo. Stačí se jenom informovat a hledat takovou školu. A dají se najít. A čím větší po nich bude poptávka, tím více jich bude.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(11.1.2007 23:59:48)
Naše paní učitelka to třeba řeší tím, že žáčkovi dá za úkol roznést úkoly po třídě, donést něco na nástěnku atd....
Popř. cvičí s celou třídou. A protože takových dětí má ve třídě skoro polovinu (opravdu se jí to sešlo), pracují hodně ve skupinách, kde děti nejsou tak pevně připoutány do lavic.
 Vlaďka+Daniel 3/05 


Re: absolutně nesouhlasím 

(8.1.2007 20:03:44)
Absolutne nesouhlasite mozna prave proto, ze jste ten clanek nedocetla. Autor netvrdi, ze hyperaktivni deti jsou jen nevychovane, ale naopak, ze NEKTERE nevychovane deti ziji snadneji s nalepkou nemoci. Nepopira, ze hyperaktivita je nemoc, jen tvrdi, ze se nevi, co ji zpusobuje. Chapu jeho nazor, ze tezko lecit neco, o cem doktori poradne nic nevi. Ale lecbu samotnou opet neodsuzuje, jen jinymi slovy rika, ze u hyperaktivity se potlacuji priznaky, neleci duvody. Ac v tom ma naprostou pravdu, nedodava, ze i u ciste fyzickych nemoci leckdy nezbyva nic jineho nez jen ulevovat cloveku od tech priznaku. A zatimco u pece o telo se nad tim nikdo nepozastavuje, u pece o dusi je kolem toho rozsahla debata. Nikdo vas neodsoudi, ze jste svemu diteti nechala dat prasky, hlavne pokud to vedlo k pozitivnimu vysledku. Kdyz se i syn trapil a nemohl si pomoct, bylo to samozrejme jen rozumne. Ale vy taky patrite mezi osvicene rodice, o nichz mluvi posledni odstavec, kam jste se nejspis nedostala. Autor tam pise, ze je dulezite brat diagnozu jako zacatek, ne konec prace s ditetem. Je snadne nechat se zaskatulkovat a uz se sebou nic nedelat:( Jsem rada, ze to neni pripad vas ani vaseho syna, podle toho, co pisete:)
 Blanča 


Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(9.1.2007 11:59:38)
jdu to tedy dočíst :)
 zuzkasim 


Re: absolutně nesouhlasím 

(9.1.2007 15:23:56)
Blančo, promiň, že tě opravím, ale pravděpodobně jsi dysgrafik (ne disgrafik) a tato diagnóza už v letech, kdy jsi chodila do školy známá byla, jen ne všem učitelům. Jsem stejný ročník a dobře si pamatuju, že se nás vždycky na začátku školního roku nová učitelka ptala, jestli jsme někdo dyslektik nebo dysgrafik (tehdy jsem ještě neměla přesnou představu, co to vlastně je). Jinak autor článku vůbec nepopírá, že by zmíněné diagnózy neexistovaly, jen upozorňuje, že těchto dětí je "jaksi podezřele moc". Pracovala jsem ve škole jako speciální pedagog a je pravdou, že diagnózu hyperaktivity či jakékoliv dys poruchy nebo alespoň podezření na ni mělo papírově 30-40% žáků celé školy, což je opravdu hloupost. Jenže všichni to měli potvrzené z pedagogicko-psychologické poradny. Zkrátka, komu to ve škole hned nešlo na samé jedničky, obvykle se posílal na vyšetření, často si to žádali rodiče sami a poradna, aby se kryla, tak vždycky aspoň něco našla. Tohle opravdu nemá smysl, věřím, že se to netýká tvého syna (ostatně léky se nasazují opravdu jen v případech, kdy je to nutné - alespoň podle mé zkušenosti). Myslím, že je důležité se svému dítěti věnovat, spolupracovat s jeho učitelem a klidně si přiznat, že je občas zlobivé, líné, nebo že mu něco zkrátka nejde. Teprve, když je těch problémů moc a nic nepomáhá, přemýšlela bych o návštěvě poradny nebo psychologa.
 Blanča 


Re: Re: absolutně nesouhlasím 

(9.1.2007 17:31:26)
díky tak to jsem přehlédla. Pořád mi vrtalo hlavou co jsem udělala za chybu :)
 Mitzi 


Re: absolutně nesouhlasím 

(14.1.2007 22:17:08)
Blančo, já myslím, že není potřeba "absolutně nesouhlasit" :-) soudíš asi právě proto, že jsi to nedočetla :-)) Mám dyslektickou dceru, velmi inteligentní, první 4 roky školy neměla žádné úlevy, nikdo nestanovil správnou diagnózu. Denně jsem se s ní učila, co já se natrápila... Ale mnohem víc trpěla ona, jak jsme pak zjistili, taky četla zrcadlově - jako Ty - a dodnes má různé potíže, nepozná např. klasické hodiny atd.
Ten článek je - myslím - hodně dobrý, nadužívání léků taky nepodporuju, ale o tom to není. Před lety (jak víš a zmiňuješ) se o LMD moc nemluvilo, žák s postižením byl automaticky mučen diktáty a opisováním trestů, nejlíp "po škole"... Dneska to tak naštěstí není a těch 6 procent dětí s nějakou dysfunkcí je prostě reálný stav! Buďme rádi, že aspoň část pedagogů je osvícených a dává našim dětem šanci. Johanka se sváým silně nadprůměrným IQ jde jen na lepší učňák s maturitou, nechce se trápit. Trochu mě to mrzí, ale neměla tolik štěstí jako Tvůj syn, takže na Gympl prostě nemůže, i když by se svým IQ zvládla většinu VŠ. V životě ale jsou naštěstí důležitější věci :-) než diplomy. Měj se hezky! Mitzi
 chammomile 
  • 

Re: absolutně nesouhlasím 

(15.1.2007 9:21:30)
ahojky mám 19měs.syna.v 5měs.lozil,v6měs.stl u stolu a v 8 měs.udělal svůj první krok do prostoru a začal chodil sám.
Velmi by mě zajímalo jak dětská doktorka vlastně u vás přišla na to,že je hyperaktivní.Můj drobek taky v postýlce nespinkal-jen v kočárku a jezdila sem i 4 hodiny když byl malý.
Nemyslím si že by nějaké léky něco řešily.
 souhlasím s tebou Blani 
  • 

Re: absolutně nesouhlasím 

(5.5.2007 18:17:16)
Měla jsem podobné problémi se synem takže ti rozumím . Můj syn byl hyperaktivní už v bříšku ,protože se mi neskutečně vlnilo břicho. Ve čtyřech měsících už seděl a v devíti chodil. Ve všem byl hrozně rychlej. Největší problém nastal ve škole. Z třídních schůzek jsem chodila s brekem. Ptala jsem se učitelů co mám dělat ,když nevydrží chvilku vklidu. Říkali mi jen ,že z toho vyroste. Pak přišla nějaká psycholožka do školy a napsala o synovi zprávu, že je rozmazlený a ovlivněný mnou. Nikdo mi o tom neřekl. Až byl v páté třídě tak mi o tom řekla jedna paní učitelka, byla jsem z toho úplně rozhozená, ona mě pak poslala k jiné psycholožce, která se k nám chovala moc pěkně a moc nám pomohla a tam jsem se až dozvěděla o teto nemoci a ,že vlastně za své chování nemůže. My to s ním domá zvládáme dobře, ale ve škole jeho chování občas neustojí paní učitelky . A tak občas donesl napomenutí. Nat tím se nepozastavuji nejdůležitější je si vždycky o všem popovídat a dávat dětem hodně lásky a naslouchat jim, překonat tu živost v dětech a oni z toho časem vyrostou. Synovi je dnes šestnáct let a je to mnohem lepší . Máme ho natočeného na videu když byl malí a když se na sebe kouká tak sám říká já sem měl dost.
 Lavanda 


Pouožívání léků u LMD 

(8.1.2007 9:29:40)
Myslím si, že je opravdu dobře, že se tady takový článek objevil. Nad problematikou LMD a AHMD jsem se měla příležitost zamýšlet se vícekrát, protože moje prostřední dítě, dcerka, si tuto diagnózu po návštěvě psychologické poradny také odnesla.
Domnívám se, že v jejím případě na tom opravdu něco je, její start do života byl dost obtížný a nenamlouvám si, že nezanechal následky. Ale rozhodně jsem nepřistoupila na používání léků.
Pokud jde o zastoupení dětí s LMD a poruchami učení v populaci, nemyslím si, že jich snad nějak přibývá, ono to bude asi opravdu o tom, že dnes se lépe diagnostikují. I K.H. Borovský byl prý typické dítě s LMD.
Mimochodem, dyslexii snad poprvé popsal na počátku 20. století jeden český psychiatr? Jinak pocity dyslektického dítěte jsem zažila asi třikrát ve čtrnácti letech, během aury před záchvatem silné migrény. Když mi pak dyslektický a velice inteligentní mladý muž popisoval své problémy při čtení, pochopila jsem, že jde asi o totéž. Představte si, že vidíte před sebou písmena, všechny je poznáte, ale nejste schopni je poskládat dohromady ve slovo. Nebo před sebou vidíte řadu objektů, ale nejste schopni určit, který je čtvrtý zleva...
 Vaclavka 


Re: Pouožívání léků u LMD 

(8.1.2007 11:36:52)
Budilko, souhlasím s tím, že dnes je LMD či porucha učení lépe diagnostikovaná. Z mých školních let pamatuji spolužáky, kteří se hůře učili, jenže tenkrát se něco jako dyslexie neřešilo... Mám syna dyslektika, LMD má diagnostikovanou již od 8mi měsíců. Jako malý byl dosti hyperaktivní, nesoustředěný, měl problém s jemnou motorikou, ale výchovné problémy jsme neměli. Věkem se hodně věcí urovnalo, jen ta čeština je stále problém a postrach. Není pro něj problém psát po r měkké i, a nejen toto. Říkám mu, že by se měl učit na Slovensku, kde by si nemusel s i/y tolik lámat hlavu. Léky nikdy nebral. Jen nějak nemohu narazit na neuroložku... momentálně žádnou nemáme, ale chtělo by to, zlobí ho bolesti hlavy. Od té první jsme odešli k dr. Lahovskému, ten odešel do důchodu a s jeho nástupkyní jsme si nějak nepadly... nejsem konfliktní typ, spíše naopak, tak nevím, v čem byl problém. Naposledy jsme tam byli před třemi lety...
 Kamila 
  • 

Někdy je to sporné 

(8.1.2007 12:20:52)
Můj čtyřletý syn je dle veškerého okolí velmi hyperaktivní. Pořád a neustále běhá a neposlouchá téměř nikdy. Velmi nás to jeho chování trápí a již téměř tři roky se to snažíme řešit. Jak jsem již psala, někdy o diagnóze hyperaktivita, ale pochybuji. A proč? Syn se uklidní jedině u knih, u kterých vydrží velmi dlouho. Absolutně ho zatím nebaví jakýkoliv sport. Dokáže vydržet v divadle balet a dokonce i operu Čert a Káča. Vydrží čtyřiadvacetihodinovou cestu k moři autobusem a to i několikrát do roka. Rád venku chodí a drží se mne za ruku (což prý hyperaktiváci nedělají). Doma je v pohodě, ale nezvládá kázeň v kolektivu. Až donedávna velmi dobře spal. Teď přestal spát po obědě.
Psycholožka narhuje také léky. Já jsme silně proti. Někdy mi připadá, že je spíše velmi rozežraný (ale fakt nevím, kde jsme udělali chybu, protože ho nerozmazlujeme). A běhání ho asi baví, proto pořád běhá (tak snad sport běhání ho později chytne). Tak opravdu nevím. Je to hyperaktivita nebo se za tím jen schováná obtížně zvládatelné dítě? O ostatních poruchách nevím, s tím jsem se zatím u něj nesetkala.
 Nela, syn Tomáš 14 
  • 

Re: Někdy je to sporné 

(8.1.2007 14:57:02)
Můj syn je taky hyperaktivní, dlouho jsem se bránila tomu, nechat mu nasadit léky, ale bohužel to dál nešlo. Užívá 2x denně Ritalin (dopoledne), aby vůbec ve škole vydržel. Dnes vím, že bez léků by si ublížil, Ritalin mu hodně pomáhá, nemá žádné vedlejší účinky. Syn je sám spokojenější, i on vidí na sobě změnu. Neříkám, že je úplně klidný, pořád je roztěkaný, ale už se to dá zvládnout.
Autor článku má určitě v něčem pravdu, ale kdo má doma opravdu hyperaktivní dítě a ne jen " trošku rozmazlené", určitě to pozná, to mi můžete věřit a v takovém případě bohužel nutné léky nasadit.
 asmara,syn 8 let 
  • 

Re: tohle hypetaktivita nebude 

(9.1.2007 10:29:43)
Ze své zkušenosti a popsaných příznaků si nemyslím,že je Váš syn hyperaktivní.
Řešila jsem se synem stejný problém-neustálé běhání,pošťuchování ostatních,nedostatek pudu sebezáchovy,absolutní hluchota k příkazům,ale jinak dítě,které sedí dvě hodiny nad encyklopedií,zvládne návštěvy muzeí i divadel a dlouhé cesty.Taky jsem mu laicky diagnostikovala LMD,ale potkala jsem v
mateřském centru,kam jsem chodila maminku,která je profesí dětská psychiatrička a ta po pár setkáních řekla,že toto rozhodně LMD není a syn se srovná sám bez léků do nástupu do školy.Vyšlo to přesně,kolem šestého roku se zklidnil,dodneška je to samorost,ale nijak výrazně už nevybočuje a naštěstí pokud ujede,tak má chápavou paní učitelku,která drobné excesy moc neřeší.
 Lusík 


Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(8.1.2007 17:40:55)
Zajimal by me vas nazor na chovani meho syna. Jsou mu cerstve ctyri roky. Od malicka byl dost temperamentni, nikde neposedel, ale to nepovazuju za problem.Jeho vychoava je velice psychicky narocna a je to beh na dlouhou trat (jeho svehlavost versus moje duslednost a trpelivost) Nicmene kazde dite je jine. Doma se dokaze velice dobre soustredit na veci, ktere jej bavi, pri cteni vydrzi klidne sedet a napnute poslouchat treba hodinu. Dokaze si vklidu stavet z lega... a podobne. Ale mame problem v kolektivu. Pani ucitelky ze skolky me upozornovaly, ze ma problem se soustredenim a udrzeni pozornosti a je divokej... neposloucha, nerespektuje... Neco naznacovaly o hyperaktivite i kdyz me prijde hyperaktivni dite tedy uplne jine. Pravda je takova, ze ve chvili, kdy jsme od malicka zasli do herny nebo se vyskytnul mezi vice detmi a nasledne zacal chodit do kolektivu ve skolce, chova se dost divoce, je tam zkratka uuuuuuuuuplne mimo. Beha, lita, nesoustredi se, chvili tohle, chvili tamto, neslysi.... proste ho mi pripada vsechno rozptyluje. Prvniho pul roku ve skolce vubec nedokazal sedet u stolu, stale utikal. Nedokaze se divat do oci... to je pry take znak nesoustredenosti... A jeste jsem si vsimla, ze cokoli, co je organizovane, tak nerespektuje a desne protestuje, kdyz musi. Viz nase plavani, chce si delat zasadne co chce on a autoritu nerespektuje. To same pravdepodobne probiha i v MS. Me to moc prekvapilo, vedela jsem, ze je dost temperamentni, svehlavej a je s nim tezke porizeni, ale slova pani ucitelky (ktera je mimochodem moc fajn, opravdu bezvadna ucitelka), ze moje dite bude zkratka potrebovat individualni pristup, ze by doporucila navstevu psychologa, ktery by mi poradil nejake cviceni na soustredeni pro nej... a ze se pry obcas v kazde tride objevi "takove dite"...
Chci se zeptat, co si o tom myslite? Co s tim mam delat? Da se sostredeni v klektivu nejak natrenovat? Doma, jak pisu s nim muzu trenovat jak chci, ale doma tenhle problem temer nemame.
Dekuji. L.
 *Aida* 


Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(8.1.2007 17:58:19)
Lusiku,
dala bych na pani ucitelku. Moj dcera ma take problem, ktery se projevuje pouze ve skolce (selektivni mutismus, tedy proste ve skolce dela, ze je nema). Je velice frustrujici, ze my s tim nic neudelame, protoze doma je v pohode. Ale vyhledali jsme odbornou pomoc, ktera ted spolupracuje se skolkou a uz vidime i vysledky. Krome toho jsem velka zastankyne rane intervence, s ruznym chovanim se da lepe neco delat, dokud si dite i okoli nezvykne, ze "takovy/a on/a proste je, no tak co...".
 *Aida* 


Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(8.1.2007 18:03:16)
Jeste bych chtela dodat, ze bohuzel jsou odbornici a "odbornici", zkusenost ma i rodicu v CR. Tak bych se radeji informovala, ke komu jit (jsou tu ruzne diskuze o LMD, deti s poruchou komunikace atd.).
 Lusík 


Re: Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(8.1.2007 18:21:33)
Ahoj Aido, a jak se ta porucha tve dcery ve skolce projevuje? A kdy jste na to prisli. A co s tim ve skolce delaji, tedy myslim, jak s dcerou pracuji? L.
 *Aida* 


Re: Re: Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(8.1.2007 19:06:09)
Lusiku,
starsi deti se rvou a nejmladsi rve, tak se k odpovedi ted nedostanu... Zkusim pozdeji nebo zitra :o).
 *Aida* 


Re: Re: Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(8.1.2007 22:03:11)
Lusiku,
tak mam asi tak pet minut casu hehe. U dcery jsme na problem prisli pote, co zacala chodit do skolky, protoze tam nikdy nepromluvila. Po pul roce uz to bylo fakt divne. Do vseho se zapojovala, neverbalne komunikovala, ale proste nic nerikala. Jelikoz to byla skolka, kde maji primo logopedicku a dcera tam byla proto, aby mohla mit tu logopedii denne, protoze zacala mluvit trochu pozdeji, tak se to zacalo resit. Meli jsme stesti, protoze ta logopedicka zna celou nasi rodinu, predtim dochazela k nam domu, mela v peci i starsiho syna. Nasla nam tedy pani, ktera se primo touto a podobnymi poruchami zabyva. Od zari nastoupila dcera ve skolce, ktera spada pod skolu, kam chodi syn. Jeste nez tam nastoupila, tak nam bylo doporuceno s ni ve skolnich prostorech mluvit, mluvili na ni deti od syna ze tridy, recepcni i ucitele, co jsme ruzne potkavali. To vse, aby nemela psychicky blok tam pak mluvit. Co nastoupila, tak obcas mluvi, spis ale ne. Je taky desne palicata a neustale ma s ucitelkama "neverbalni konflikty", jak tomu rikaji. Ta psycholozka tam chodi a spolupracuje s ucitelkama, taky i s logopedem (nebo jak se mu rika cesky, kdyz je to chlap). Vysvetlila nam, ze je to problem psychicky, mala ma panickou hruzu z toho, ze by nekdo slysel jeji hlas. Kdo a kde ji vadi je zahadne. Napr. pred tou psycholozkou ve skolce nic nerekla a kdyz jsme prisli k ni do ordinace, tak nezastavila... Pry jsou deti, ktere projdou celou skolu, vcetne vysoke (pak uz tedy ne moc deti) bez toho, aby promluvily. Nekdy si takove dite najde kamarada, pres ktereho komunikuje. Nase mala se zatim vzdycky skamaradila s holcickou, ktera ma sama take nejake problemy, jak v predchozi skolce, tak ted. Nezbyva nez doufat,ze se to casem zlepsi.
 Lusík 


Aida 

(9.1.2007 10:40:48)
Dekuji za vyklad. Je to zajimave. Moc drzim palce, at se to jen a jen zlepsuje. L.
 cizinka1 


Aido 

(8.1.2007 18:46:54)
Aido,

Nechala jsem ti moje srdecne gratulace k narozeni Nadii v diskusi u domorodek, pokud nemela jsi cas tam se kouknout, gratuluji jeste jednou. At je zdrava a dela samou radost!

Omlouvam se za vstup mimo tema:-)).
 PajaMM 


Re: Aido 

(8.1.2007 18:51:21)
Aido,

i ja moc a moc gratuluju a prejeme jen to nej nej nej!!!! Nebyt Cizinky, ani to nevim, jsem nechapava :-))) Promin :-)

Tak jeste jednou vse nej nej nej!!!
 Jana Z. 


Re: Re: Aido 

(8.1.2007 18:53:53)
Aido,

:-)))tez se pridavam ke gratulaci:-)!!


Jana
 *Aida* 


Re: Re: Aido 

(8.1.2007 19:04:50)
Danielo a Jano,
dekuji :o))). At to mate obe dve alespon tak rychle jako ja, kdyz uz ne bezbolestne. Nebo uz ses Jani taky rozdvojila?
 PajaMM 


Re: Re: Re: Aido 

(8.1.2007 19:10:30)
Aido,

diky za prani :-) Ja poprve rodila rychle a bezbolestne. tak pevne doufam, ze i podruhe to bude podobne - byva to pry rychlejsi, tak se obavam, abych vubec do porodnice dosla. Aby se nakonec Klarce nesplnilo prani a neporodim v obyvaku :-)))

Az budes mit cas, muzes mi napsat treba na mail, jake to bylo a tak....at se neco dozvim, jestli ti to neva :-)

Opatruj se a drz se!!!
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Aido 

(8.1.2007 19:59:25)
Aido, dik:-))

Zatim 2v1, ale je to uz jen otazka par dni, termin je pristi tyden..

Jana
 *Aida* 


Re: Aido 

(8.1.2007 18:58:41)
Cizinko,
dik moc, uz je ji peknej kus hehe. Moc casu nemam, umis si to s tema myma detma predstavit hehe... no ted uz alespon skoncily prazdniny :o).
 zuzkasim 


Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(9.1.2007 15:39:03)
Podle toho, co tu píšeš, tak si nejsem jistá, že tvůj syn je hyperaktivní. Pokud by byl, mělo by se to projevovat ve všech prostředích (ne jen ve školce, ale i doma). Problémy se začleněním do kolektivu občas bývají, může to být nezralost nervového systému, ale i charakter osobnosti. Pokud s tím chceš něco dělat trochu sama, doporučila bych nějakou populárně naučnou literaturu např. od nakladateltsví Portál, věnují se těmto poruchám (jen prosím nebrat vše, co si přečteš jako 100%, často to jsou zahraniční autoři a to potom člověk musí převést na naše podmínky a zvyky, navíc i odborníci se vždy ve všem neshodnou). Do poradny bych se synem šla až před nástupem nebo zápisem do školy. Ony není moc druhů těch testů a pokud by je dělal teď, před nástupem do školy znovu (což není za tak dlouho), tak by mohly mít i zkreslený výsledek.
 Líza 


Re: Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(9.1.2007 16:06:31)
Zuzkosim, pokud by v poradně řekli, jak s dítětem pracovat, tak naopak vidím jako velmi rozumné jít tam hned.
Testů je dost na to, aby dobrý diagnostik mohl vyšetření zopakovat s jinou sadou. Ale vzdát se možnosti odborného vedení a rady s korekcí toho, kde má dítě slabé stránky, a spoléhat se na to, co si laicky načtu z knížky, by nemuselo být nejlepší řešení.
 Lusík 


Re: Re: Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(9.1.2007 17:20:33)
Ahoj holky, delam od kazdeho co mi radite. Na knizky od Portalu bych si mohla zalozit vlastni verejnou knihovnu :-) studuji a studuji a take prevadim do nasich podminek atd... Musi si clovek z kazdeho vzit jen neco, nad ostatnim se kolikrat pousmeju. Nicmene co se tyka psychologa, tak dnes jsem se opet radila s p. ucitelkou a doporucila mi tam zajit na jare. Pujdu tam, preci jen by mi mohla poradit jak za ty 2.5 roku co mame do nastupu do skoly bych s nim mohla zapracovat, aby pak nemel problemy.
Dekuju vam za rady. Jsem ted z naseho mladeho dost smutna. To co jsem psala se tyka skolky, ale doma i kdyz se soustredit dokaze, tak je silene vzpurnej a zlej. Cokoli se mu nelibi, nasleduje scena, je skaredej, nadava mi... hruza uz jsem z toho unavena a moc moc smutna, kdyz si vezmu, jak moc se snazim, venuji se mu, jsem dusledna........., trva nam to uz snad dva roky. K tomu vcera ve skolce scena pri prichodu, scena pri odchodu, dnes scena pri prichodu, a siiiiiiiiilena scena pri odchodu. Do toho vcera rekl pani reditelce, kdyz po nem neco chtela, ze na ni "nema naladu".... Uz fakt nevim co s nim. Ale to je do jine diskuse.
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(9.1.2007 22:48:41)
Samozřemě není problém jít do poradny co nejdříve. Jenže testů je sice dost, ale v praxi se užívá pár pořád dokola (obvykle) a spousta dětí potřebuje zkrátka jen ten čas. Je pravda, že pokud bych měla nějaký problém delší dobu, taky už bych chtěla napomoct řešení, jen vím, jak je těžké narazit na schopného psychologa (musí být nejen dobrý odborník, ale musí svoje znalosti a rady umět předat i rodičům).
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Hyperaktivita, porucha pozornosti ? 

(10.1.2007 5:14:31)
Jen ten čas?
Ono když člověk přijde do poradny až v roce zápisu a žádá odklad, tak už toho času nemusí být dost. Už ten získaný rok nemusí stačit na něco, co by se docela dobře zvládlo za delší dobu a dítě by pak šlo, byť s odkladem, do školy připravenější. A to nemluvím o tom, jakou paseku dovedou tyhle věci nadělat v rodinných vztazích. Konzultace s psychologem může pomoct mnoha věcem, zvlášť u hyperaktivních dětí - jak s ním zacházet? Jaké postupy jeho chování pravděpodobně zlepší, zhorší? Co s tím, pokud se dítě doma/k vrstevníkům/v kolektivu chová nějakým způsobem divně?

Obětovat možnost účinného zásahu v co nejčasnějším stádiu problému tomu, aby náhodou nebyly v budoucnu nevalidní testy školní zralosti, mi přijde velice krátkozraké.
 Kamila 
  • 

Poradna 

(10.1.2007 10:15:41)
Ahoj, já jsem už byla ve dvou poradnách a jak syna uklidnit ve školce mi neporadil nikdo. Neplatí na něj ani po zlém a ani klidné jednání. Jak už tady někdo psal je ještě v téhle oblasti prostě nezralý. A musí k tomu dospět. Ale dnes jsme byli na logopedii a paní logopedka konstatovala vysoké IQ a dobré soustředění. Tak mne to trošku potěšilo.
 vladik 
  • 

super článek, díky 

(8.1.2007 15:27:17)
Díky za pěkný článek. Moje osobní zkušenost - jsem dyskalkulik - myslím, že velkým problémem a stresem pro dítě je nereformovatelnost některých pedagogů. Ze srdce musím souhlasit s odstavcem popisujícím diktáty a jiné "prudy", pro omezeného učitele je to cesta nejmenšího odporu. Hodnotit tvůrčí činnost dítěte je jistě mnohem namáhavější. Držím palce, aby za ty peníze, které se ve školství platí, byli ještě vůbec nějací osvícení učitelé.
 *Aida* 


ADHD 

(8.1.2007 17:32:02)
Ja bych si dovolila nesouhlasit s tim, ze "v současnosti se často v přibližně stejném významu používá označení hyperaktivita nebo zkratka ADHD".
ADHD znamena Attention Deficit Hyperaktivity Disorder, tedy porucha pozornosti a hyperaktivita. Ta porucha pozornosti muze ale existovat i bez te hyperaktivity, pak je to ADD. Hyperaktivita zas muze existovat i bez poruchy pozornosti. Pripada mi to v clanku trochu popletene.

Jinak ja mam nejstarsiho syna s pervazivni vyvojovou poruchou, coz vicemene spada do autistickeho spektra. Ve skole ma svou asistentku (nebydlime v CR, to jen na dokresleni situace). Moji rodice dodnes neakceptovali, ze ma nejaky problem, je podle nich nevychovany. V lete jsme meli dobrou scenu v cukrarne (v Neratovicich :o))), kdy jedna duchodkyne neodbytne komentovala jeho chovani. Moje sestra nakonec psychicky nevydrzela a kdyz jsme opustili cukrarnu, otocila se na podpatku, vbehla zpatky a mile pani oznamila, ze "On neni nevychovany, ale nemocny!". Ja vetsinou "cumilum" oznamim, ze "Predstaveni skoncilo" a oni odejdou. Ale uz mam takovou hrosi kuzi hehe. Na blbe kecy mam vetsinou uz i odpovedi. Treba na otazku, do kdy mu takove vztekani budu tolerovat odpovidam "No asi tak jeste 15-20 minut, pak ho to vetsinou prejde". o:)
 Kamila 
  • 

kolektiv 

(8.1.2007 19:29:34)
Nemá z Vás někdo zkušenosat jako já a mohl by poradit? Můj syn (viz mé příspěvky výše) nezvládá ve školce tzv. volné hraní než začne řízený program. Pak je v pohodě. Ale do té doby lítá po třídě jako šílený a nedokáže si hrát. Doma si vyhraje v klidu. Ale po příchodu do školky to nezvládá. Uklidní se až paní učitelka začne pohádku nebo něco jiného.
 Yuki 00,03,07 


a co ta čeština? 

(8.1.2007 21:12:49)
Mně se moc nelíbí představa toho, že by se děti měly přestat učit pravopis a raději používat pravidla a podobně, čím víc se to naučí na nepopulárních diktátech, tím míň bude "pjekných posdravů s víletu", tam totiž určitě nemá nikdo ani pravidla pravopisu ani kontrolu ve Wordu.

a ještě maličkost. Já učím přírodopis v 7. třídě. Je to ekologický přírodopis a děcka neznají základy, netuší, jakého živočicha nebo rostlinu kam zařadit, které jsou příbuzné. Ne ž by to k něčemu potřebovali, to si nemyslím, ale to, co je učím, znají i moje děti, kterým je 6 a 3,5 roku, protože já tyto znalosti považuju za všeobecný přehled, který mají mít najpozději na konci prvního stupně. A to, že jsou osnovy takto zjednodušené, vede k tomu, že chytří se nudí a zlobí, ostatním je to stejně jedno, jestli dostanou špatnou známku proto, že se nenaučili těžkou nebo lehkou věc, stejně na učení kašlou. Ale toho zlobení v hodinách by určitě ubylo, kdyby se museli víc snažit.
 Kamila 
  • 

dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 7:40:15)
Veroniko, nezlob se, já te´d trošku z jiného soudku. Líbil se mi Tvůj názor, že děti, které to umí se nudí a zbytek na to kašle. Já jsem totiž na rozpacích zda mám pokračovat ve výuce svého čtyřletého hyperaktivního syna, který toho spoustu zná (kdyby měl dobrou výslovnost a nebyl tak divoký), tak zvládne první třídu už teď nebo ho nemám učit nic, aby se ve škole pak nenudil a ještě více nezlobil. Myslím si, že pokud bude pokračovat v tomto tempu, tak do prázdnin čte. Ale asi pak zase bude ve škole šíleně zlobit, protože se bude nudit, ne? Jaký je Tvůj názor na znalosti dětí před vstupem do školy?
 & 


Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 10:01:10)
Kamilo,

a neuvazovali jste o tom dat syna do nejake alternativni skoly. Je tedy nejsem odbornik {muj syn ma teprv dva roky}, ale zaujala mne Montessori skola. Narychlo jsem nasla jenom odkaz ve slovenstine :o}}
http://www.montessori.sk
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 10:08:59)
ahoj,
jenze zminena skola neni na kazdem meste - resp nekdy ani ne v kazdem byvalem okrese .. a ne kazdy si muze dovolit vozit dite treba 50km do skoly.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 10:06:43)
Ja bych se pridala, mam syna - minuly tyden ctyri. Umi celou abecedu vcetne napr Q X W apod. Pocita do patnacti - scita cca do deseti, nekdy i pres. Ma dobre znalosti z oblasti prirodnich ved, jelikoz zastavame nazor, kdyz se dite zepta na normalni vec , tak mu normalne odpovim (napr: co je lava?, jak se dela bourka?, proc v zime snezi? apod)
Nemyslim si, ze by mu jendou byly tyto znalosti na obtiz. Mami je ucitelka na 1.stupni a zastava jiz radu let nazor, ze vzdelane dite se vzdelava snadneji - asi na tom neco bude.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 10:29:22)
vzpominam, a jsem moc rada, ze si vzpominas i Ty a moc rada se Ti ted omluvim... Lize uz jsem se omluvila..
Ja bych fakt nikdy neverila tomu , ze jsou male deti (opravdu male) schopny umet takove veci. Ted zvazuji, zda syna nedame do skoly o rok drive, protoze nevim, co by s nim delali, kdyby sel normalne, jak by skolil pi ucitelku..
 Radka (kluci 10 a 12let) 
  • 

Re: Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 11:16:34)
Milá Cairo,
nechci tě od toho zrazovat, ale raději bych to ještě hodně dobře uvážila, protože pokud půjde tvůj syn do školy již v pěti, bude většina spolužáků (hlavně kluků)starší o 2 roky, což je hodně znát zvláště ve fyzické vyspělosti.Moje zkušenost s mladším synkem- číst se naučil společně se starším bratrem, tedy ve čtyřech, v šesti při nástupu do školy si četl Harryho Pottera a počítal s přechodem přes desítku. Co by pyšná matka, jsem také uvažovala nad přeskočením třídy, ale brzy se ukázalo, že má problémy zase jinde- jako děsnej pohoďák měl všechno na háku, všude poslední, nikdy nic připravenýho atd.Nyní jsem ráda, že jsem se neukvapila. Ve škole Kuba prospívá dobře, ale žádnej genius není, v kolektivu je vpohodě, má hodně kamarádů i kamarádek.Držím palce pro správné rozhodnutí.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 11:48:29)
Vojta je narozen zacatkem ledna. sel by do skoly v necelych sesti.
A co se tyce fyzicke vyspelosti, chodi na fotbal s klukama o dva roky starsima, jelikoz materinka nema treninky a jeho to bavi..
lyzuje od dvou let..
ale zatim to opravdu jen zvazuji, stejne spis pujde se stejne starymi kamarady.
Presto jsem rada za nazor. Mozna se najde i nekdo, kdo ma stejny problem a resil by ho take predcasnou dochazkou..
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 14:05:41)
Martínek je na konci listopadu, taky jsme uvažovali, jestli ho nedát do školy o rok dřív, když jsem ale viděla, jak mají odklad kluci ve školce, kteří půjdou do školy vlastně až v 7,5, i starší, došlo mi, že by byl mezi nimi úplně mimo, ho by zajímal krteček a oni by se bavili o holkách.
a teď už vidím, jak se umí daleko líp vyrovnat s tím, že musí něco dělat a ne si hrát, že musí dodržovat nějaký režim. Asi je fakt lepší aspoň do těch 6 počkat a radši zaměstnat jinak
 Líza 


Re: Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 14:43:27)
Teda holky, vy máte paměť. Ahoj cairo, klííííd, ve čtyřech abeceda, časem bude čtení, to je normální. Počítání i přírodověné znalosti jsou taky fajn - jen to chce vybírat školu tak, aby nenarazil na rigidní učitelku neschopnou individuálního přístupu.
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 15:06:22)
no a to je právě potíž, ta nejlepší škola okresního města je nic moc a co potom...
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 19:16:22)
no prave,.... ale u nas moc na vyber neni :-(
 Yuki 00,03,07 


Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 11:18:13)
dobrá, napíšu svůj názor
mám doma kluky 6 a 3,5 roku a nevím, jestli je ten strší hyperaktivní nebo ne, já ten pojem nemám moc ráda, prostě potřebuje hodně pohybu a hodně informací. A protože jsme byli ve stejné situaci, napřed jsem do dost dlouho učila všechno, co chtěl. Ale když jsme se dostali ke čtení, měla jsem stejný názor jako ty, bude to umět a ve škole se unudí a bude otravovat. Tak jsme začali chodit do angličtiny a číst encyklopedie. Mozek mu zaměstnávám jinak. A mimochodem, do školy jde za rok, protože je podzimový a to čtení už stejně skoro zvládá, i když ho to nijak neučím, napočítá do kolika chce, protože pochopil jak na to a zvládá sčítání a odčítání do 12 i bez prstů. Momentálně čteme knížku o pravěku, rozhodně není určená pro tak malý děti, ale kluky to zajímá a pamatují si to.
ten mladší se učí zároveň a nemá problémy.

podle mě je škoda nevyužít toho, že má dítě o učení zájem. Když se v tu dobu odradí tím, že je malé, už tu chuť znovu nenajde.

Takže klidně učit, ale třeba něco jiného, čímkoliv ten mozek zaměstnat

a k tomu pohybu co hrdlo ráčí
 Lavanda 


Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 12:59:31)
Myslím, že nemáš hyperaktivního kluka, ale velice chytrého a plného energie. Gratuluji.
 Blanča 


Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 12:13:27)
jestli můžu tak přidám svou zkušenost. Náš Filip šel do první třídy a uměl číst a psát, dokonce psal docela pěkně i psace. Teď doufám, že jsem zase neudělala nějaký prohřešek vůči pravopisu a někdo mě tu nesprdne. Doufám tedy, že opak tiskace je psace i když to nějak divně vypadá :)
Jak už jsem se zmiňovala výš tak šel do první třídy jaksi na druhý pokus. Nejprve nastoupil do příšerné spádové školy s ještě horší učitelkou. V říjnu na naší žádost odešel a dostal odklad. V lednu udělal přijímačky na výběrovou školu kde je nyní. Šel tedy o rok později.
Můj názor je, že všechno v tomhle nízkém věku závisí na osobnosti a umu učitelky. U nás není žádný problém. Když jsme dělali u psycholožky testy nutné pro odklad šk.docházky tak v závěru máme i to, že syn má velmi nadprůměrný obecný rozhled.
Učitelka mi říkala, že to řeší tak, že Filipa nechá třeba o tématu které je mu blízké vyprávět ostatním dětem, nebo děti slabikovaly a on jim pak třeba něco přečetl. Ale takových dětí je tam tedy víc.
Od září mám na ledničce vyvěšený dopis, který mi napsal ve škole o přestávce. Stojí tam " moc se mi tu líbí, vůbec se NENUDÍM a máme moc hodnou paní učitelku"
Tak jen aby to tak zůstalo a všem dětem přeji osvícené učitelky.
 zuzkasim 


Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 15:47:26)
Jestli se můžu přidat do diskuze, tak tvůj syn by určitě nebyl jediný, kdo by v 1. třídě uměl číst (téměř vždy se nějaké takové dítě najde) a není zas až takový problém ho zaměstnat jinak. Např. mu dát knížku na čtení, potom se ho zeptat na pár otázek (o čem to bylo, co ho zaujalo, jak to dopadlo apod.), může o ní povyprávět ostatním (tím je motivovat, jaké je to bezva umět si sám přečíst zajímavou věc) nebo ho občas zaměstat pomocí slabšímu žákovi (člověk se sám nejvíc zdokonaluje tehdy, když něco učí druhého). Nebála bych se rozvíjet svoje dítě podle jeho možností, přání a schopností, i v klasické škole už umí s takovými dětmi pracovat, protože se ctí individuální přístup (a kdo to nedělá, je špatný učitel ať je mu 25 nebo 50).
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 16:44:23)
souhlsím, jenže ten výběr učitelů je strašně omezený, my se jdeme podívat v lednu do školy, ještě budu zjišťovat, a doufám, že dobře vybereme.
mladší syn si stěžuje, že si ve školce nemá s kým popovídat, že na něho učitelka nemá čas a děcka si pořád hrají :-)))
 Blanča 


Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 17:36:01)
mi si tu dnes pokecáme viď? :)
já jsem právě psala, že nebyl jediný. Nechci, aby si to někdo vyložil jako chlubení. Bylo to myšleno právě tak, že dobrá učitelka si s takovými dětmi poradí a zaměstná je. Můj názor je, že když se dítě ptá ještě před nástupem do školy na věci na které "má ještě čas" tak mu na otázky odpovídat. Ale nějak je učit a připravovat když o to zájem ještě nemají je hloupost.
Můj syn se ptal, ono taky není divu když šel o rok později.
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 18:31:33)
no ono se to totiž dobře řekne "neučit je",ale co s nima? a taky říkat že jsou malí je blbost, kdyby byli malí na odpovědi, nevymysleli by ani otázky. Jenom se odpověď musí přizpůsobit věku.
já mám stejně z psychologů dost často pocit, že jim chybí praxe, nemyslím tím praxi někde v ordinaci, ale měli by si zkusit pár let učit, a měli by mít aspoň dvě vlastní děti, jinak fakt nemají tušení, o čem děti jsou. A teoretik, který si pamatuje školu jenm z vlastních studií a nezkusil učit teď, je úplně mimo.

a nejhorší je hledání univerzálního přístupu :-)
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 22:37:08)
Ano, taky jsem měla občas dojem, že psychologové mají svoje krásné teorie a výborné rady, ale v praxi sotva uskutečnitelné. Oni sice nemohou jít učit, ale mohou se do škol chodit dívat a vidět žáka v jeho prostředí, tím pádem by mohli ty rady přišít přímo na tělo a bylo by možné je opravdu uvést do praxe. Jenže na to obvykle nemají čas (což není jejich vina). Ale nejsou všichni stejní, jsou dobří i špatní, tak jako lidé všude. Já mám štěstí, že jsem z velkého města, kde je možnost vybrat si pedag.psych. poradnu a tím pádem je možnost zvolit si i přístup.
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: Re: Re: Re: dotaz na Veroniku 

(9.1.2007 23:57:49)
já jsem měla na vysoké to štěstí, že mě pedagogiku učila paní, která neměla vlastní děti a nikdy neučila a psychologii učila paní, která taky neměla vlastní děti a nikdy neučila. Aspoň nemám žádné zkreslené představy, protože ty jsem si opravdu s těmito dámami nemohla vytvořit :-)
 & 


Re: a co ta čeština? 

(9.1.2007 9:49:33)
Veroniko,


Ale dyslektici se nenauci na diktatech vubec nic. Oni jsou tak zamestnani stihnout napsat ty pismenka vedle sebe, ze na premysleni o gramatice jim nezbyva vybec cas a energie. Gramatika se da zkouset jinak nez jenom diktatem.
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: a co ta čeština? 

(9.1.2007 11:22:34)
souhlasím s tím, že dislektici jsou na tom jinak, ale autor článku to na můj vkus moc zobecnil, až mi z toho připadalo, že by diktáty zrušil úplně, proto jsem tu reakci psala.
 Kamila 
  • 

Učení 

(9.1.2007 12:01:26)
Veroniko, děkuji za radu. Na angličtinu chodíme již přes rok. Jen to běhání a ten pohyb, to nevím, jak ukočírovat. Doma je to v pohodě, venku se běhat nedá, protože jsou všude auta a on fakt neposlechne a ve školce běhá a běhá a běhá...
 Yuki 00,03,07 


Re: Učení 

(9.1.2007 14:15:09)
my chodíme na cvičení, sice jenom jednou za týden, ale bohužel u nás není ani víc možností, napřed to bylo cvičení rodičů s dětmi,teď cvičí sám s ostatními stejně strými, je to nějaká gymnastická přípravka, ale na tom nezáleží, nic jiného prostě není. A taky se snažíme chodit aspoň jednou za týden plavat.
kdybysme mu toho navalili víc, neměl by si kdy hrát a to by byl ještě otravnější a otrávenější než bez pohybu.
jo, a nejuběhanější jsem z toho já :-)
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: Učení 

(9.1.2007 14:39:50)
a u nás je potíž ještě v tom, že mladší staršímu pohybově nestačí, při výletech neujde ještě skoro nic, ani nesmí, má problém s nožičkama, na cvičení nestačí a přesto tam musí, kde by jinde byl. Dost dlouho trvalo, než jsem mezi tím vybroslkila, ale jde to. Když starší cvičí, mladšímu celou dobu čtu a tak jsou spokojení oba dva. A na výlety, kam se nedá vzít kočár, musí zapojit svaly tatínek, někdy jdu s mladším kratší cestou než velcí chlapi. Jde to :-)
 Vaclavka 


Re: Re: a co ta čeština? 

(11.1.2007 13:26:35)
Hanýžko diktáty jsou pro dyslektiky postrach, psycholožka mi vysvětlovala to samé, co píšeš ty, dyslektik, když se soustředí na psaní, nemá šanci soustředit se na gramatiku a naopak. Je to bída, syn má problém s diakritikou, vynecáváním písmenek, dělají mu problém neznělé souhlásky... Někdy zírám, co dokáže namastit.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: a co ta čeština? 

(11.1.2007 12:43:14)
Souhlasím s tebou a myslím si, že diktátů by mělo být naopak víc. Krátký diktát každou hodinu je podle mne lepší než dlouhý jednou za měsíc. Čím víc je známek, tím jsou podle mne objektivnější. (Jeden rok tohle praktikovala naše matematička a za ten rok jsem matematiku uměla nejvíc. Tím, že se psala každou hodinu desetiminutovka, se vlastně opakovala minulá látka a znalosti na sebe navazovaly, skoro vůbec jsem se nemusela doma učit. A při celkovém hodnocení byla spousta známek, ze kterých se vycházelo, přičemž k výjimečným ať už dobrým nebo špatným se nepřihlíželo.) Čas na diktát by měl být takový, aby dítě mělo čas chvíli přemýšlet ale zas ne třeba půl hodiny. A s přihlédnutím k tomu, že některé děti jsou rychlejší a některé pomalejší. Co se týká disleksie, tak tam by měla učitelka přistupovat individuálně, měla by vědět, které chyby jsou způsobeny disleksií a které neznalostí.
Když je dítě kvůli disleksii neschopné zvládnout pravopis, tak holt nikdy z jazyka nemůže mít jedničku. Povolení hledat v pravidlech bych dala v případě, kdy se píše třeba hodinová slohová práce. Když si není jisto jednou věcí, vyhledá ji, ale kdyby mělo hledat každé druhé slovo, už nestihne napsat pořádný sloh, takže buď to napíše s chybami nebo to nebude slohově stát za nic.
 tinas 


ADHD 

(9.1.2007 9:25:47)
Mám 9-ti letého syna s diagnózou ADHD a porouchou lehké i hrubé motoriky. Maminkám,které mají takové dítě asi nemusím vysvětlovat jak moc vysilující je péče o takové dítě a kolik problémů to sebou nese. V současné době syn bere Ritali,protože bez něj už pro nás všechny byla situace neudržitelná.Teď je to malinko lepší - ne,že by se syn uklidnil úplně,ale dokáže se lépe soustředit. Synovi nic neulehčuji- nabídli nám individuelní program,ale já jsem ho odmítla s tím,že to zatím není potřeba. Nechci mu nic zbytečně ulehčovat,aby si nezvykl se flákat.Syn dělá baseball a má ještě flétnu. Rozhodně zastávám názor,že dítě je potřeba přiměřeně zaměstnat ,aby ze sebe dostalo přebytečnou energii. Dělá to sám a dobrovolně a věřte,že pro nás rodiče je to časově hodně náročné,protože hrají i o víkendech a jezdí se i různě po republice. Přála bych si,aby naše školství prodělalo opravdovou reformu a nemuselo být 30 dětí ve třídě. Myslím,že by se ulehčilo nám rodičům i učitelkám ve škole. Máme moc hodnou paní učitelku i když si myslím,že by měla brát v potaz to,že syna stojí jednička víc úsilí,než zdravé dítě. Syn například dostává na vysvědčcení dvojku z čj. kvůli psaní. On přece nemůže za narušenou motoriku - snaží se jak nejvíc může. Dle paní učitelky ona ví,že on veškerou látku ovládá,ale jedničku mu dát nemůže. Máme tedy jednou samé jedničky a jednou jednu dvojku. Nepřipadá mi to moc výchovné,když vím,jak on je potom zklamaný za tu dřinu,kterou musel projít. Syn by potřeboval individuelní přístup,ale chápu,že při 30-ti dětech to asi není reální a malotřídek je jako šafránu :-(
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: ADHD 

(9.1.2007 10:33:18)
Ja myslela , ze stridani je normalni..
U nas je to tedy normalni - deti chodi na fotbal ci ne baseboll, kdyz je turnaj v jinem meste rodice se stridaji (prisli totiz na to, ze je to levnejsi nez platit pro par deti cely autobus.
 tinas 


Re: Re: ADHD 

(9.1.2007 10:35:05)
Třeba u nás v oddíle to tak běžné není. Myslela bych si,že se třeba budou angažovat všichni rodiče,ale jsme asi čtyři co za vlastní peníze a čas rozvážíme děti.
Syn chodil na šachy loni.
Každopádně mě to za to stojí. Jsem ráda,že syn dělá sport už jenom s ohledem na to,že čím víc bude dělat sport tím méně mi bude inklinovat k cigaretám,drogám,alkoholu atd.
Navíc ještě chodíme na různé akce od DDM,takže fakticky volného času až tak moc zase nemá.
Nevím,jak u vás,ale Péťa je ten typ co se moc neumí zabavit sám,takže je potřeba neustále mu vymýšlet zábavu.
 Jája(3děti) 


Re: Re: ADHD 

(9.1.2007 14:43:01)
Ahoj Milado a Cairo,
myslím si, že Tinas si nestěžuje na to, že musí dojíždět se synem i o víkendech na utkání. Nevím, jestli samy máte takovéto děti, ale z vlastní zkušenosti vím, že opravdu není jednoduché takové děti zvládnout. Ono totiž je i psychycky náročné předat dítě někomu jinému a pak trnout, jestli ho ten jiný rodič zvládne, bude/nebude mít řeči jací jsme to rodiče apod.
Jinak souhlasím, že reformou školství(hlavně snížením počtu žáků ve třídách) by se nám hodně ulehčilo.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: ADHD 

(9.1.2007 19:21:39)
ono je psychicky narocne predat dite komukoliv.. asi tak, alespon pro mne jo.
Staci, kdyz nahodou sverim kluky do auta dedovi (ridic z povolani) a trnu hruzou, co se na silnici muze stat.
To si holt musime kazda vybrat, jestli chvili budu trnout, co se stane, kdyz budu mit puldne "voraz" anebo budu trnout, co se mi stane pred ocima
 tinas 


Re: Re: Re: Re: ADHD 

(10.1.2007 8:01:35)
U mě to skutečně není o "vorazu". Ráda to pro syna dělám a jsem ráda,že sportuje. Kdybych to nechtěla dělat dám ho do školních kroužků a nebudu si s tím dělat starosti.
Nicméně máte pravdu v tom,že je těžké svěřit dítě někomu jinému. Sama vozím i další oddílové děti,ale neumím si představit,že bych dala syna k někomu jinému do auta,když ani nevím jaký je to řidič.
To se opravdu raději vykašlu na vlastní pohodlí a řídím sama.
 Lavanda 


Re: Re: Re: Re: Re: ADHD 

(10.1.2007 8:15:05)
Jo tak vožení dětí na zápasy mi taky vadí. Můj starší kluk nemá žádné problémy s učením, ale je až příliš velký flegmatik a proležel by celé dny v knížkách a časopisech nebo hrál hry na počítači.
Víceméně jsme ho nahnali na tréninky baseballu, ale když došlo na jaře k ježdění na zápasy, uvědomila jsem si, že ho asi nepustím. My sami auto nemáme, alespoň zatím, protože bychom ho použili snad několikrát za rok. A ti kluci samozřejmě v sedačkách nesedí, nejspíš nejsou ani všichni připoutaní. Asi bych se strachy zbláznila. Takže na zápasech nebyl a oni pak vyhráli soutěž. Ještě že ho to nemrzelo, on je absolutně antisportovní typ.
 tinas 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: ADHD 

(10.1.2007 9:55:20)
Za jaký hrajete team?
 tinas 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ADHD 

(10.1.2007 10:54:28)
Já bych nikdy děti bez sedaček nevezla. V autě mám dvě a v manželově autě máme další dva podsedáky. Když vozím ostatní děti nosí si buď svoje nebo beru naše. Prý jsou,ale k zapůjčení i nějaké oddílové sedačky.Je,ale fakt,že někteří rodiče to absolutně neřeší a klidně si děti pošlou a naloží do auta bez sedaček.
 Petru 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ADHD 

(10.1.2007 8:15:10)
když chodily děti do školního kroužku a jezdilo se na závody během dne, kdy byli ostatní rodiče v práci a já doma, tak jsem taky vozila ostatní děti, a když to jde, tak se snažím i teď, třeba když jedou se skauty na výlet.
Ne všichni rodiče si můžou dovolit jet z práce a nebo nemají na to, aby svoje děti vozily na závody autem. Možná je to tím, že bydlím na vesnici, kde nejsou tak velké platy a kde nemají lidé jen jedno dítě - teda samozřejmě mají, ale je jich málo. I já jsem si mohla dovolit vozí další děti jen proto, že máme osmi místné auto, abychom ušetřili a mohli jezdit na výlety i s babičkama, když je třeba. Jo a když jsme ho kupovali, tak stálo stejně jako běžné kombíky, v bazaru.
 tinas 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: ADHD 

(10.1.2007 10:01:40)
Zápasy jsou v pátek odpoledne a nebo o víkendech,kdy mají volno všichni. Je mi fakt jedno co dělají a nebo nedělají ostatní rodiče. Mě to nezabije,když vezmu do auta další dvě děti. Navíc samozřejmně chceme synovi fandit,natáčet mu zápasy a fotit tým,takže bych tam jela stejně.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: ADHD 

(11.1.2007 12:55:59)
No, u psaní by snad učitelka mohla přivřít oko. Jenže co třeba u čj? Když se dítě kvůli postižení není schopno naučit, resp. použít znalosti gramatiky v psaném projevu, tak prostě jedničku dostat nemůže. Může mít velké znalosti literatury a dobré slohové nadání, ale když dělá zásadní gramatické chyby i když za to nemůže, tak se to ve známce projevit musí. A hlavně to může být problém v zaměstnání. Jako úředník může mít velké odborné znalosti a být pracovitý, ale jestliže musí komunikovat v písemné podobě, tak nemůže v rozhodnutí napsat, že "ůřat roshodl" apod. Není to spravedlivé, ale nevím, co s tím.
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: ADHD 

(11.1.2007 13:55:07)
není to sice spravedlivé na první pohled, ale jinak je. Prostě tento žák nemá jedničku z češtiny, protože neumí pravopis. Tento zase nemá jedničku z tělocviku, protože je poleno. Jaký je v tom rozdíl?
a bylo by snad spravedlnější dát jedničku dyslektikovi? ta jeho jednička přece není stejná, jako toho, kdo chyby nedělá, a ten by se cítil oprávněně nespravedlivě.
 Anadar 


Diktáty a jiné zhůvěřilosti 

(9.1.2007 11:40:37)
Ve článku bylo trefně zdůrazněno,jak si škola zjednodušuje kontrolu žákových vědomostí.To se netýká jen dětí s poruchami učení,ale dětí ostatních.Diktát je nejkřiklavějším příkladem toho,že škola zjišťuje nikoli vědomosti,ale pídí se po neznalostech,přičemž hodnocení neznalostí naprosto převažuje nad hodnocením znalostí.
Představte si takový diktátek o deseti větách.Každá věta má takových deset slov,přinejmenším každé druhé může mít v sobě nějaký ten mluvnický chytáček(hladoví šakali zavile vyli na bílý měsíc...),připočtěme interpunkci,diakritiku a dostaneme se na takových 100 možností omylu.
Udělá -li žáček jednu chybu(hrubku),dostane dvojku,má-li 4,dostane pětku.Tedy 96% úspěšnost je hodnocená jako nedostatečná.V malých chybách(diakritika) se dostaneme na nedostatečnou sice pozvolněji,ale legrace končí taky někde na 92%.A teď ať mi někdo řekne,jaký to má smysl.
 Damila 


Jaký to má smysl? 

(9.1.2007 14:50:25)
Pro děti žádný. :o)
Učitelé nejrychleji nasbírají známky desetiminutovkami a diktáty.
Mají je dvakrát týdně. Co na tom, že když má fakt někdo problémy s diktáty, nasbítá i deset pětek za pololetí? Tak to má třeba můj mladší synek (2.tř.).
Ten starší je od dilkrátů osvobozen, jinak by to bylo stejné.
Fakt se tím netrápím, ani syn už to nevnímá jako problém. Protože na diktáty se nedá dopředu vůbec připravit. Nemůžu mu nijak víc pomoct, než že to přijmu a nehubuji ho za to.
 zuzkasim 


Re: Diktáty a jiné zhůvěřilosti 

(9.1.2007 15:56:36)
Diktát není jediný způsob, jak zjistit znalosti a nevšimla jsem si, že by ho učitelé jako jediný způsob používali. Přesto bych se ho určitě nevzdala. Sama jsem obvykle den předem prošla důkladně cvičení, ze kterého jsem následující den vybrala věty či výrazy na diktát nebo jsem cvičení doporučila doma pořádně prostudovat (to už děti věděly, co je čeká a v knížce je vzadu řešení, takže pokud neměli doma rodiče, mohli svoje řešení zkontrolovat sami). Nikoho jsem z diktátu neosvobodila (a nikdy bych to neudělala), dyslektici ho dostali buď kratší (aby měly více času si vše promyslet a nebyli stresovaní časem) nebo ho dostali předtištěný, kde byly vynechané pouze sledované jevy (např. i-y, tím pádem nemuseli přemýšlet, jak se píšou jiná slova).
 & 


Re: Re: Diktáty a jiné zhůvěřilosti 

(9.1.2007 16:26:48)
Zuzko,

to jsi tady osviceny ucitel. Ja jsem bohuzel na takoveho nenarazila. Jeste ted mam pri slove diktat "husi kuzi". Dyslexii mi potvrdili v prvni tride {jsem rocnik 1973}, ale zadne ulevy z diktatu jsem nemela. Od treti tridy az do maturity jsem mela z diktatu pokazde za pet. Pro mne to zadny vyznam, krome vytvareni frustrace, nemelo.
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: Re: Diktáty a jiné zhůvěřilosti 

(9.1.2007 17:34:13)
ono by to asi chtělo takový učitele, kteří by hodnotili nejenom diktáty, ale i to ostatní, npř. sloh a mluvený projev. My jsme mívali řečnická cvičení a tyto známky byly za pololetí 2, kromě psaných slohovek. Ono by i to známkování asi mělo být trochu jiné na konci pololetí, než sečíst všechno dohromady a podělit patřičným množstvím. Ale rozhodně by se měla udělat známka ze slohu, z literatury, mluvnice, diktátů, ... a teprve tomuto dělat průměr.

Ale nesouhlasím s úplným osvobozením od diktátů a podobných věcí ani pro dislektiky. I oni se dostanou na střední školu (vysokou) a pak do praxe a nejsou schopní odevzdávat kvalitní práci. Tam už jim nikdo oředtištěný formulář na dopis nedá. Zdravotní sestra se taky nemůže vymlouvat, že je dis..., prostě musí umět napsat, co je potřeba. Stačí nechat jim víc času, ale honit je, aby museli, protože práě oni se to naučí jenom drilem, jinak asi ne. Začít na trošce a postupně přidávat, tak, aby byli schopní od maturity odcházet jako ostatní, kteří můžou svůj psaný projev odevzdat a nemusejí ho napřed nechat někomu přepsat.
 & 


Re: Re: Re: Re: Diktáty a jiné zhůvěřilosti 

(10.1.2007 12:45:25)
Veroniko,

Nevim, jaka je ted praxe, ale myslim ze nemusis mit obavu, ze by byl nejaky dyslektik osvobozen od vyuky Cestiny. Jenom by melo byt k jeho poruse prihlidnuto, jak psala Zuzka, dostat diktat predtisteny a doplnit gramaticke jevy, nebo psat v diktatu, kazdou druhou vetu atd...

No k ty kvalitne odevzdany praci, unaveny dyslektik je schopny napsat, chyby i ve veceh, ktere ma tisickrat procviceny. Ta vada se neodstrani, jen se s tim naucis zit a pocitat. Na druhou stranu, krome matrikare, korektora textu a pisarky u soudu, muze delat skoro vsechno.

P.S. Podle pravidla.cz se opravdu pise dYslektik a dYs poruchy :o}}}

 zuzkasim 


Re: Re: Re: Diktáty a jiné zhůvěřilosti 

(9.1.2007 22:42:49)
Je fakt škoda, že když už ti poruchu diagnostikovali tak brzy, tak to bylo stejně na nic. Jenže ti učitelé o tom asi fakt nic moc nevěděli. Jinak já jsem zcela normální učitelka (momentálně na mateřské), problematika poruch učení mě hodně zajímala, takže vím, co s takovými dětmi dělat. Dnes se základní informace doví všichni pedagogové, noví ještě na škole, starší při různých školeních, nikdo nemůže říct, že neví, jak pracovat s dys žáky. Jde jen o to, jestli tak pracovat chce. Na druhou stranu si nedokážu představit, že bych připravovala pro 30 dětí různá cvičení, každému šitá na míru. Měla jsem to štěstí, že jsem měla ve třídě 21 dětí, byla to krásná práce a opravdu jsem si tam mohla dovolit vše, o čem jsem byla přesvědčená, že je správné.
 Lassie 
  • 

Poruchy učení & státní dotace 

(10.1.2007 12:09:46)
Byla jsem celkem šokována, když mi tchýně, která učí, oznámila, že oficiálně dětí s poruchou učení ubývá. Říkala, že na každé takové dítě je škola oprávněna žádat určité prostředky - vzhledem k individuálnímu přístupu atd. a na to stát nemá. Čili - dříve byli 3 dyslektici na třídu, dnes jsou 3 na školu. Údajně pedagogicko-psychologické poradny s těmito "diagnózami" šetří, jelikož na to není. V praxi ovšem dětí s poruchou učení přibývá.
Je tu někdo, kdo má podobné zkušenosti?
 Bodolka, dcera 11 let 
  • 

Re: diagnóza 

(10.1.2007 13:36:53)
Lessie:
poprvé jsem s dcerou navštívila PPP v Plzni v roce 1995. Závěr vyšetření byl dyslexie, dysortograficko - dysortografická porucha, rozumové schopnosti přměřené věku, ale nerovnoměrně rozvinuté, výborná logická složka myšlení, slovní zásoba, všeobecný přehled.Jde o žáka se speciálními vzdělávacími potřebami.
V září 2006 jsme byli na novém vyšetření. Závěr: Snížená mentální výkonnost, lehčí symptomy dysortografických a dyskalkulicích potíží. Nejde o žáka se spec. vzděl.potřebami.Podle paní psycholožky jsou všechny funkce podprůměrné, něco je i v defektu a díky tolerentnímu přístupu třídní učitelky chodí dcera do školy ráda a má pěkné výsvědčení! Tomuto posudku se ve škole smáli, a dále jí berou jako dyslektika /ná úkoly dostane více času/ a to i bez dotace. Nadále může navštěvovat nápravná cvičení pro dyslektiky.

 Bodolka, dcera 11 let 
  • 

Re: Poruchy učení & státní dotace 

(10.1.2007 13:56:45)
Lassie:
A to jsem měla štěstí, že na prvním vyšetření v prní třídě/kdy dcera měla opavdu potíže/, byl výsledek vyštetření takový. Nedovedu si představit, kdyby tehdy usoudili, že je retardovaná jako nyní, co by jsem dělala. Asi by jsem jí dala do zvláštní školy a rezignovala. Takto jsem s dcerou chodila na EEG biofidbeck, denně se učila a snažila. Poradna v Plzni je zvláštní, místo pomoci by spíše člověka psychicky zničili. Během psych. vyšetření psycholožka svačí, bere telefonáty a hovoří s kolegy. Od žáka, který je na začátku páté třídy chtějí vědět věci z vlastivědy, které budou brát v průběhu roku.A pak napíšou, že mu chybí všeobecný přehled!
 zubejda 
  • 

Není diktát jako diktát a učitel jako učitel! 

(15.1.2007 13:30:57)
Ono to není tak jednoznačné. Musím přiznat, že při čtení těchto zkušeností s diktáty mě jímá hrůza, na naší škole je totiž naprosto běžnou a povinnou praxí, že dyslektici a dysgrafici mají určité úlevy, buď jen doplňují daný jev do předtištěného či předepsaného textu anebo píší třeba každou druhou větu nebo jen půl diktátu.
A že by byly diktáty holý nesmysl, s tím nesouhlasím, nesmějí být ovšem jediným ukazatelem schopností žáka, a navěřím tomu, že tomu v dnesšní době ještě někde tak je! Na co jsou slohy? Čtení - práce s textem? Mluvní cvičení? Atd. atd.!
Na včechno, co se děti učí, je potřeba trochu toho drilu, stejně, jako se učí matematické spoje, aby automaticky věděly, kolik je 6x9 nebo 42:7 a nemusely se stím pokaždé počítat, stejně tak se učí psané podoby slov a uplatňování gramatických pravidel! Copak vy snad pokaždé přemýšlíte nad každým slovem, které píšete? To snad ne, pokud opravdu nejste těžcí dyslektici! Jen nad některými obtížnými nebo cizími, a proč? Protože to máte zažité ze školy!!! Naopak, dyslektici a dysgrafici potřebují ještě víc (rozumnou formou samozřejmě) drilu, kdy píší slova několikrát za sebou, až se jim upevní...aby pak nad nimi nemuseli přemýšlet!!
Já jsem měla ve třídě osm uzných dětí se SPU a když jsem chystala diktát, dělala jsem jeden pro třídu + 8 dalších každému "na míru", podle míry a druhu postižení..ale pracovat museli, nesmějí si zvykat, že jim bude někdo pořád ulevovat, že se na poruchu budou vymlouvat! To dovedou spíš rodiče, kolikrát si vydupávají v poradnách nějakou diagnózu a myslí si, že jejich dítě pak bude mít lepší známky bez námahy...to jsem zažila mockrát! "paní učitelko, ale on nemůže dostat trojku, on je dyslektik!" Dobře, ale to neznamená, že nemusí dělat domácí úlohy, nenosit pomůcky a v hodinách nic nedělat...
Trochu jem se rozkecala, ale vadí mi, když někdo vidí věci moc jednostranně a svaluje vššechnu vinu na školství nebo učitele. Je spousta dyslektiků, kteří díky pečlivé práci rodičů dělají obrovské pokroky a spousta "jakodyslektiků", kteří mají papír, aby nemuseli nic dělat. Velký omyl rodičů, s těmito dětmi se musí pracovat daleko víc, navíc specifickým způsobem!
 Lenka 
  • 

Re: Není diktát jako diktát a učitel jako učitel! 

(9.4.2007 20:05:10)
Četla jsem a nemohu než souhlasit. Také mám ve třídě několik dětí s diagnózami dys-poruch. U diktátů to dělám podobně, mám ale ještě jednu možnost - s těmito dětmi pracuji v dyslektickém kroužku a tak mohu diktát nejprve procvičit tam, pak jej děti procvičují doma a teprve následně jej zkrácený píšou spolu s ostatními dětmi. Tempo přizpůsobuji těmto dětem. Problém ale vidím, zvlášť poslední dobou, jinde. Dost často se mi stává, že rodiče přicházejí s tím, že "on/ona má přece to potvrzení... a tak nemůže dostat pětku, nenapsal úkol,protože... atd.", ale o tom to fakt není a je jenom škoda, že vedle toho potvrzení z poradny (které mimochodem od některých rodičů dostávám dost dlouho, než mi jej pošlou - poradny by tyto zprávy totiž měly vydat pouze rodičům a ti rozhodují, zda je poskytnou škole)jim nikdo dost důrazně neřekne také to, že bez jejich dohledu a pomoci to opravdu nepůjde. Na spolupráci s poradnou si doposud stěžovat nemohu, známe se osobně a pokud potřebuji poradit, nikdo mě neodmítne.
Protože vím, že práce s dětmi s některou s dys-poruch je skutečně mravenčí a vlastně nekonečná, přeji všem rodičům pevné nervy a plno optimismu. Je potřeba, věřte mi!
Na druhou stranu bych ale chtěla také apelovat na všechny rodiče, zkuste se zamýšlet nad problémem ze všech stran a nenadávejte hned učiteli, když se vašemu dítěti něco právě nedaří - ona ta skutečná pravda mnohdy bývá někde uprostřed.
 Jakub Horálek 
  • 

SPU 

(10.1.2007 17:25:33)
Naprosto souhlasím. Jsou děti, které opravdu mají potíže s matematikou /nejsou schopny např. konat základní početní výkony, nemají prostorovou představivost atd./ nebo s jazykem /nejsou např. schopny sluchově analyzovat hlásky/. Ale je také spousta dětí, které jsou prostě podprůměrné, a společensky únosnější diagnóza je potom sehnat nějaké to SPU.
Celosvětový průměr SPU se pohybuje právě někde v rozmezí 2-10 % v populačním ročníku, u nás bývá ve třídách jednoho ročníku diagnostikována někdy až celá jedna třetina. Je také třeba říci, že pro rozumného rodiče není diagnóza SPU skvělou výmluvou pro úlevy , ale naopak výzvou k důslednější práci a motivací k překonávání problému.
Pokud rodič a následně dítě hřeší /někdy na v poradně vymodlenou/ diagnózu, jedná se o nerealistický přístup, který se jednou může negativně odrazit na životě dítěte obecně.
 Katka 
  • 

učitelé 

(11.1.2007 12:02:21)
Já tedy nemám zkušenosti s dětmi a jejich stresem ze školy, protože teprva čekám první. Ale co vím stoprocentně je, že školy už taky nejsou to, co bývalo. Ještě jich dost zůstává, ale už je hodně škol, které právě učí děti řešit situace, mít své názory, argumenty a naopak neznámkují, ale dávají slovní hodnocení, které řekne daleko více. Tito učitelé stráví svým povoláním ve škole i mimo ni x hodin. A výsledek je ten, že děti (samozřejmě umí všechno učivo) jsou schopny mít svůj vlastní názor, řešit problémy a do školy se vyloženě těší. Takže je víceméně na rodičích, kterou školu si vyberou. Ale škola hrou opravdu již v Čechách existuje. Tak přeji všem šťastnou ruku při výběru školy. I se vyplatí dojíždět.
 Yuki 00,03,07 


Re: učitelé 

(11.1.2007 13:49:29)
dovolím si nesouhlasit s mnoha věcmi.
třeba dojíždění, to musí být auto a jeden z rodičů, který může dítě vozit tam a zpátky, to není zrovna pro všechny.
další věc, škola hrou. To není špatná myšlenka, ale nedá se používat moc dlouho, škola by měla totiž děti připravit na živsot a to není žádná hra. To jde tak v první třídě a postupně přidávat na realitě. Děti od začátku musí vědět, že když se nenaučí, bude někdo, kdo se naučil a ten dostane lepší známku, to je totiž hnací síla, být lepší. A ne se utěšovat tím, že on tam sice neměl žádnou chybu, ale já to mám s hezčí úpravou. ta nikoho nezajímá jinde, než na základní škole. Já jako učitelka dám jedničku ne za to, jak vypadá písemka, ale co je v ní napsané.
Život přináší stresy, a pokud budeme děti pořád opatrovat, aby se nestresovaly třeba ani při těch písemkách, ale zkoušení mělo formu hry, dostanou se do reality a nemají šanci.

takže můj názor je ten, že hrát si je fajn, individuální přístup je výborná a nutná věc, ale každá hra někdy končí a dospělý člověk se musí umět přizpůsobit. A tomu by se měl postupně učit na základní škole. Proto je oddělený první a druhý stupeň, komu to nestačí na prvním, už tak o rok prodlouženém, má ještě pořád šanci, ale jenom pokud to opravdu potřebuje a ne jen jako výmluvu jakékoliv neschopnosti.

myslím si, že za většinu skutečnýćh potíží, které děti ve škole mají, můžou rodiče, kteří se dětem málo věnují jako malinkým. proto je MD, aby dítě mělo možnost dostat co nejvíc citu, informací a aby na ně měl někdo čas mu to pomoct setřídit.
Příklad, i když hodně zjednodušený:
Když se má prvňáček teprve ve škole naučit dny v týdnu, měsíce, hodiny, barvy, tvary,... opravdu nemá šanci s tímto vším ještě vstřebat čtení, psaní a počítání, a dostane se do potíží hned v 1. třídě. A to už se s ním vleče dál, nemá rád školu, protože není úspěšný.
kdo málo poslouchá čtené pohádky, neumí si z nich vybrat to důležité pak to neumí ani když sám začne číst. A hned má potíže se slovníma úlohama.
a co dělá dítě, které není úspěšné, nebaví ho to? zlobí., co dělá učitel? dává poznámky a špatné známky. A kolotoč je hotový.
 Lassie 
  • 

Příprava na školu 

(11.1.2007 15:36:15)
Mě by zajímalo, co je potřeba dělat, aby mé dítě jednou už v první třídě "neplavalo", Ty třeba píšeš, že se barvy, dny v týdnu atd. učí v první třídě, jsou ale také názory, že to všechno už má dítě znát ze školky. Samozřejmě, že bych své dítě nerada nějak omezovala, pokud bude zvídavé - spíš naopak. Učit ho ale už v předškolním věku věci, které se má naučit ve škole, mi přijde zbytečné. Navíc přechytralé děti prý ve škole více zlobí, jelikož se nudí.
Jak to vidíš ty, jako učitelka?
 Lassie 
  • 

Re: Příprava na školu 

(11.1.2007 15:52:07)
Tedy, abych to uvedla na pravou míru - předpokládám, že třeba ty zmíněné barvy dítě ve školce zná, měla jsem spíše na mysli věci jako čtení a psaní. Některé děti už umí číst, když jdou do 1.třídy, co pak ale ve škole dělají?
 Yuki 00,03,07 


Re: Příprava na školu 

(11.1.2007 16:50:48)
já neučím n prvním stupni. Proto ani nevím, co všechno se učí prváci, ale mám syna předškoláka a vím, že jeho spolužáci ve školce tyto věci neznají, a stejně tak bvez znalostí na tom byl můj bratranec. Pak přišel do školy a najednou se musel naučit všechny ty věci a k tomu ještě učivo první třídy, bylo toho na něho prostě moc.

a s tím zlobením, to je bohužel problém učitelek prváků, mají to strašně těžký, mají ve třídě různě pokročilý děcka, a ony to musí nějak skloubit, mají jich ve třídách hodně, ale dobrá učitelka si poradí a toho, kdo už něco umí, zaměstná.
já mám spíš tu zkušenost, že nezlobí ani tak ti co se nudí protože to znají, ale spíš zlobí ti, co se nudí, protože se stejně nechytají.
 nada,2 děti v pěst. péči 
  • 

Re: Re: učitelé 

(14.1.2007 20:06:28)
S mnohým souhlasím, ale.... My máme dvě děti v pěstounské péči, chlapec má mnoho problémů zdravot. Nález na mozku, špatnou motoriku, z toho problémy se psaním a další a další. přišel k nám ve 4.5 letech. Velmi bystrý, velmi se zajímal (večer jsem odpadala od jeho otázek) postupně jsme hodně dohnali, měl odklad školní docházky. (narozen v srpnu). Nyní je ve třetí třídě ZŠ a zatím má samé jedničky. Učíme se denně, píšeme i nějaké věci navíc. Má výbornou paní učitelku, jsme v kontaktu nejméně 1x týdně. Zatím úlevy (rovněž hyperakvita,porucha pozornosti, ale i oslabená pravá ruka v důsledku neurol. onemocnění) nemá. Ale i paní učitelka do budoucna počítá s diktátem - doplnění pouze y,i. S těmito prac. sešity ale pracuje i nyní. Sport příliš aplikovat nelze, nemotornost, problémy s dýcháním - alergik. Ale má ohromný hudební talent, zpívá ve sboru, hraje na flétnu a začal i skládat. Takže místo sportu 4x týdně hudebka. Druhé dítě má dnes 5.5 roku, za chvíli jdeme k zápisu. Je fyzicky zdravá, jen malá, drobná. Přišla k nám ve 3.5 nemluvila skoro nic, plenky na noc, občas přes den. Dnes pusu nezavře, zpívá v přípravce sboru, velmi živá, temperamentní - chodí do gymnastiky a moc ji to baví. Ale ve školce je sice předškolním oddělení, ale nekreslí, nezná barvy, zvířata apod. Byla jsem kritizovaná paní učitelkou (pouhý zástup). To se pak těžko vysvětluje, jaké pokroky jsme udělali, že podle psychologů nesmíme na ni tlačit apod. To, že půjde o rok později je už teď jasné, jen nevím jestli nám bude rok stačit.
 Yuki 00,03,07 


Re: Re: Re: učitelé 

(14.1.2007 21:49:38)
já jsem ve své reakci myslela spíš na takovou tu většinu, která PPP bere jako solidní výmluvu, proč neumí a nedělají to co ostatní. Právě kvůli těm, co mají potvrzení a doporučení z PPP jenom kvůli lenosti (jejich nebo rodičů) jsou brány stejně i ty děti, které opravdu potřebují delší odklad nebo úplně jiný přístup, jako ty vaše.

Ono se toho začalo strašně zneužívat a pak to ztrácí smysl.



 Katka 
  • 

Re: Re: učitelé 

(23.1.2007 8:54:07)
Zdravím, sice je pravda, že nejsem učitelka a tak to stopro nevidím až tak, jako vy. Ale mamča učitelka je. Dělá učitelku už hodně let. A taky mi vypráví spousty příběhů. A zaplať bůh se dala na cestu, na které děti učí všemu, co v životě budou potřebovat. Minimálně do druhého stupně. Jako je samostatnost, schopnost najít vše, co potřebujou, sebevědomí jim také nechybí. A to vše je naučí stylem škola hrou. Já nevím, jaké všechny projekty do této školy promítá. Je jich strašně moc. A možná se budete divit, ale děti, které se hlásí z jejich tříd na víceletá gymnázia, mají větší úspěch než děti z "klasických" škol, i přestože v mamčině třídě nesedí děti s rukami za zády, není tam nikdy uplně hrobové ticho. Nevím, proč děti stresovat zkoušením nebo písemkami. Myslím, že těch stresů okolo nich je už tak dost. A oni adrenalin v "maminčině" škole taky zažijí, ale pro ně daleko příjemněji zpracovatelný. Nechtěla jsem také říct, že když dítě není dobré v tom či onom a v jiném dobré je, aby to či ono prostě zahodilo. Ale není dobré ho topit, protože na nějaké věci prostě buňky nemá a mít možná ani nebude. Nikdo není tak dobrý, aby vynikal ve všem.
Jinak samozřejmě souhlasím, že pokud nefunguje rodina, škola to prostě nezachrání i kdyby tam byli sebelepší učitelé. Ale zase na druhou stranu je pravda, že se škola může do rodinné situace "vmísit" a pomoct řešit nastalou situaci.
Učitel je povolání, to není práce. Jenom se tak musí začít brát a to všemi.
 Ema - 3 šelmy 
  • 

Diagnoza vývojové poruchy 

(11.1.2007 13:34:54)
Jsem matkou 3 dospívajících dětí, 2 kluci - dvojčata l4 let mají poruchy učení - dys..., klukům moc nejde učení, ale bohužel chtějí taky být v něčem dobří - t.j. zlobení. Připadám si spíš jako krotitelka a policajtka než jako matka. Objevila jsem na inter.www.basic.cz zajímavý projekt. Máte někdo s tím zkušenosti? Prosím napište. Ema
 Ifka... 


Re: Diagnoza vývojové poruchy 

(11.1.2007 18:13:34)
Zkušenosti s BASIC nemám, jen kolem sebe vidím plno jejich reklam, a to mi zavání komercí. Jak jsem se tak dívala na jejich webové stránky, tipla bych to na slušné doučování, jehož předností je individuální přístup a plno pomůcek, na které se ve škole možná nezmůžou, protože jim na ně stát nedá. Nevýhoda bude patrně v tom, že to nebudou chtít zadarmo... Po pár letech praxe bych neočekávala nějakou zázračnou metodu, vždycky se bude sedět u písmen. Jen to chce trochu optimismu, laskavosti, hodně chválení i za sebemenší pokrok a pestré pomůcky. Přeji hodně zdaru !
 ridwen 
  • 

Re: Re: Diagnoza vývojové poruchy 

(11.1.2007 18:57:38)
Při rozhodování, zda zvolit program BASIC by bylo dobré vědět, že tento program organizuje scientologická církev, která bývá někdy řazena mezi nebezpečné sekty.
 Bodolka 
  • 

Program Basic 

(12.1.2007 8:45:57)
Moje kamarádka navštěvovala jazykovou školu Litl. Organizuje to stejná skupina lidí, která dělá i kurzy Basic. S výukou byla spokojená, prý tam byla fajn parta lidí a lektorů. Cena kurzu byla okolo 11 000 Kč.Výuka byla 3xtýdně po 4 hodinách. Bylo by pěkné, kdyby někdo naučil mou dceru, jak se samostatně učit, jak píšou v referencích.
 Ifka... 


Co žák, to dyslektik ? 

(11.1.2007 17:57:37)
Ve své praxi na 1. stupni ZŠ jsem se setkala s tím, že téměř každé dítě, které navštívilo poradnu, bylo diagnostikováno jako dyslektik, dysgrafik, dyskalkulik atd., slovo hyperaktivita bylo téměř v každé zprávě. Jednou jsem prohlásila, že kdybych těm "odborníkům", kteří si často školní práci nedovedou ani představit (soudě podle doporučení ve zprávách), poslala celou třídu, tak kromě vyložených jedničkářů budu mít třídu plnou dysdětí...zdá se, že mnohdy se tvoří diagnóza na přání rodičů, kteří chtějí úlevy. Základem diagnózy ale je průměrná nebo nadprůměrná inteligence vyšetřovaného žáka, a to všichni nesplňují. Mimochodem, jednou se mě jedna maminka ptala, jestli její synek nebude náhodou dyslektik, prý mu nejde násobilka...
 Ajka22 


V jakém věku lze tyto poruchy diagnostikovat? 

(11.1.2007 19:07:57)
Chtěla bych se zeptat v jakém věku dítěte je možné tyto poruchy diagnostikovat? Slyšela jsem od odborníků dva naprosto odlišné názory, jeden byl, že tyto poruchy lze diagnostikovat až s nástupem dítěte do školy. Druhý názor byl, že některé z těchto poruch (př. hyperaktivita a snad i nějaké další) lze pozorovat už u ročních dětí.

Aja
 Hanka a David 27měs. 


Děkuji 

(11.1.2007 21:20:47)
Opravdu děkuji. Sama jsem speciální pedagog a tento článek mluví z mé duše. Především závěr upozorňující na "nálepkování", každý jsme originální a tak to má být. Díky Hanka

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.