| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Myslet i na sebe není sobectví

 Celkem 91 názorů.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Čas s partnerem 

(21.9.2006 10:32:42)
Článek je plný toho, jak je třeba udělat si čas sama pro sebe, naložit se do vany chodit na břišní tance, jet s kamarádkami na víkend atd. atd. Ale mít čas sama pro sebe snad zahrnuje taky soužití s partnerem, ne? Já osobně to velmi palčivě pociťuji od té doby, co máme prcka. Manžel je velmi často pracovně mimo, jezdí jenom na víkendy - například teď takhle fungujeme od března. O víkendu se snaží co nejvíce věnovat malému, takže na společně strávený čas zbývají večery. Já mám tedy štěstí, že můj muž je takový, že večery prokecáme, ale toho společného času je pořád strašně málo. Prostě čekala bych od článku také radu typu - frkněte dítě babičce, chůvě, kamarádce a jděte si s manželem tu a tam užít, protože jinak za pár let budete mít děti z domu a s partnerem už nebudete schopná komunikace.
 Pafča 
  • 

Re: Čas s partnerem 

(21.9.2006 10:50:22)
MĚ se článek líbil, ale je pravda, že první co mě po jeho přečtení napadlo je, že času pro sebe mám celkem dost, ale že mi chybí čas s manželem, který jsme dřív strávili na koncertě, v kině, na vandru a tak, hlavně spolu. A je bohužel trochu dost problém sehnat si hlídání pro dvě děti ve stejný čas a nedej bože dokonce na více dní. Ještě tak jedno dítě na odpoledne nebo starší holčinu pohlídá babička i více dní, ale obě... to snad až budou velké a pošleme je někam na tábor :-))) :-(
 b+h 
  • 

Re: Čas s partnerem 

(21.9.2006 11:55:52)
Udelat si cas pro sebe je zrejme mineno pres den, kdy nasi partneri jsou v praci. Udelat si cas s manzelem je druha kapitola - tak bych to chapala ja.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Čas s partnerem 

(21.9.2006 12:03:07)
No jo, jenže já jsem přes den v práci úplně stejně jako můj partner. Takže na sebe a na partnera si můžu udělat čas jenom večer a o víkendu.
 b+h 
  • 

Re: Re: Re: Čas s partnerem 

(21.9.2006 12:33:42)
myslim si, ze tento clanek pojednaval hlavne o zenach v domacnosti, ktere se mezi lidi nedostanou. Jestli pracujes, tak to tvuj problem neni. Tvuj problem je kapitola c. 2 - najit si cas se svym manzelem a to si budes muset nejak zaridit. Ja jsem doma jiz 10 let, manzel pracuje dlouhe hodiny 12-16 hodin denne. Babicky, teticky apod. na hlidani jsem nikdy nemela a teprve kdyz se dcera stala ditkem skolou povinnym jsem zacala mit trochu cas na sebe. Ale jak prijde ze skoly, tak jsme porad spolu. Krouzky, ukoly atd. Kdyz je ve skole, tak obcas sahnu na stetec a platno, jinak take pomaham ve skole (zadarmo), a tvorim si svoje webove stranky - abych uplne nezvlcila a nemela depky. Soboty a nedele patri nam vsem trem.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Čas s partnerem 

(21.9.2006 13:01:53)
Já mám prostě z článku pocit, že kvalitně využitý čas sama pro sebe MUSÍ být mimo rodinu, a tudíž i mimo partnera. OK, jsem strašně ráda s kamarádkami, jdu moc ráda na kolo, ale úplně stejně ráda a asi spíš ještě radši jsem se svým mužem. Jo, o víkendech jsme pohromadě - ve třech, já ale mluvím o tom být s mužem sama bez dítěte. Když jdu s kámoškami na víno, dítě s sebou taky nevláčím, když se chci pořádně projet na kole, taky ho nechám doma.
 b+h 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Čas s partnerem 

(21.9.2006 13:12:32)
absolutne te chapu - ja mam ten samy problem. Muj zacina byt ale mensi, kdyz si s rodicema "prohazujeme" o vikendu deti - nejdrive je kamaradka na noc u nas, pak dcera jde ke kamaradce ona. Sice ne casto, v poslednim pulroce uz 2x se to stalo, ale prece.
 Jana, žádne díte,25 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Čas s partnerem 

(24.9.2006 22:21:14)
Chci se jen zeptat - dcera to od vás vyžaduje být s vámi? Já si to totiž neumim představit co to obnáší a přítel na mě tlačí s dítetem.... Zhruba od 9 let jsem se skoro vždy ihned po navratu ze školy zavřela v pokojíčku a něco kutila, nebo jsem se vracela až hodně večer protože jsem chodila na dlouhý procházky se psem. po 20h mi mamka přišla akorát říct že je čas jít spát a jestli mám ukoly. Takže časově jsem jí snad tolik neobtěžovala. Jsem od mala asi samotářka nebo co. A proto to co tady čtu mě docela děsí...že bych musela být s dítětem každý den... má snad svůj pokoj a čas i právo na soukromí nebo ne?
 bejbina 


Re: Re: Re: Re: Re: Čas s partnerem 

(25.9.2006 8:33:44)
Malé dítě vyžaduje mnoho péče a určitě je nezavřeš do pokojíku a nebudeš o něm vědět. A taky zjistíš, že chcete být jako rodina pohromadě. Neříkám stále, ale určitě často. Taky jsem byla zvyklá být sama a měla jsem dojem, že si naprosto vystačím. Když mám pocit, že už fakt chvíli sama pro sebe potřebuji, domluvím se s manželem a nějak mi tu chvilku zařídíme. Rozumí tomu, taky potřebuje občas být sám.
A pokud jseš přesvědčená, že děti nechceš, určitě by jsi to měla partnerovi říct. Jsou muži pro které je rodina a děti moc důležité. A nebylo by moc fér mu stále něco slibovat a odkládat rodičovství, aby potom on zjistil, že už je ve věku, kdy sehnat ženu, která ještě bude chtít dítě, je problém.
A na okolí ohledně svého rodičovství nehleď. Pořád je lepší děti nemít, než je pak nenávidět, nebo mít dojem, že jsi si kvůli nim zkazila život. Ale myslím, že máš na takovéhle rezolutní rozhodnutí ještě dost času.
 Táňa+Eli6m 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Čas s partnerem 

(27.9.2006 10:58:17)
Jani, nenech se děsit!!! Ono to tak hrozivě jenom vypadá, podle mne záleží na tom, jak si to zařídíš. A není důvod si to zařídit špatně.

Nenechala bych na sebe asi moc tlačit s dítětem. Já jsem nějak do 30 neměla zájem, teď je mi 33 a mám mimi a jsem nadšená!!! Těžko říct, jaké by to bylo, kdybych měla mimčo dřív.

Před narozením miminka jsem přemýšlela, jak si to zařídím, abych to zvládala a vydržela být pořád s dítětem. Teď nechci miminko dát nikomu kromě manžela na hlídání, protože by mi bylo po něm smutno a mám pocit, že se o něj nikdo nepostará tak dobře jako já.

Taky je pravděpodobné, že budeš mít mimi po sobě a bude mít rádo hodně času samo pro sebe.

To jsou jenom mé soukromé názory, neznamená, že musím mít pravdu.
 Radka28 
  • 

Jak to řeším já 

(25.9.2006 13:04:57)
Je nadevše jsané, že se to týká nás všech co jsme doma s dětmi, ať už více nebo méně. Nepatřím k ženám úplně izolovaným, často se scházím se spoustou kamarádek s dětmi na kafíčko nebo procházku, taky s rodinou se vídáme, manžel patří k těm vytíženým na 150%, z práce chodí večer a když dítě usne, většinou jako správně postižený informatik sedí dále u PC a pracuje. Ale když synkovi bylo 8 měsíců opravdu jsem pocítila, že nemám v tom kolotoči na sebe vůbec čas. Radikálně jsem řešila věc tak, že v sobotu dopoledne odcházím cvičit (poprvé to byla hrůza kolik svalových skupin je ochablých po roce nesportování), po cvičení si dopřeju 5 minut solária (v létě jsem se jaksi nedostala ke slunění a byla jsem bledá a samé akné kvůli hormonům), pak se trošku projdu nebo zajdu někam podívat, na kafčo, do obchodu po něčem co zajímá mně (nikoliv shánět dudlíky, oblečky na dítě, jídlo pro rodinu), jednou týdně beru u tchýně lekci klavíru a tchán mezi tím vozí miminko v kočárku a jednou v pracovním týdnu máme s manželem naplánované rodinné odpoledne kdy jsme všichni spolu a děláme cokoliv, hlavně jde o to, že alespoň jednou za týden příjde manžel domů včas a už na práci nesáhne. Celý čas "jen pro mně" zabere maximálně 4 hodiny týdně, což rozhodně není zanedbávání dítěte a vůbec nemám z toho špatné svědomí. Všechno jsme si to ale museli doslova nařídit do plánu, stejně jako je nařízeno v plánu krmení, koupání, přebalování, stříhání nehtíčků, příprava stravy miminku, praní, vaření, žehlení, luxování, lékařské prohlídky.... však to znáte, prostě co se nenaplánuje, to není.
 Lenka, 2 dospělí kluci 
  • 

Čas pro sebe 

(21.9.2006 12:09:55)
na variantu s babičkou určitě přijdete i sama :-). Tady je řeč spíš o tom, jak je zažité, že ženská musí pořád dbát o blaho rodiny a ona je až na druhém místě. Znám to z vlastní zkušenosti. Jezdíme s kamarádkou na kol.bruslích a už jsem slyšela názory typu, "jestli potřebujete zhubnout,pojďte kopat brambory,z toho je alespoň užitek" nebo "v neděli ráno jezdit? a to nebudeš vařit?" (no nebudu, kluci si něco ukuchtí sami. Prostě je to rada, aby si ženské neodpíraly drobné radosti...
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Čas pro sebe 

(21.9.2006 12:14:22)
Jo, jo, o babičce píšu. I když u nás takřka nepřipadá v úvahu. Mě jenom fascinuje, že článek v pojmu péče sama o sebe zahrnuje mateřské centrum, břišní tance, kamarádky a nezahrnuje čas trávený pouze s partnerem.
 Lenka, 2 dospělí kluci 
  • 

Re: Re: Čas pro sebe 

(21.9.2006 12:19:53)
já to zase chápu. když byli kluci malí, chodila jsem s kamarádkou do kina, do divadla, plavat, jen tak cournout po městě nebo na kávu. Možná mi to připadalo normální, protože u mých rodičů taky fungovalo, že se táta o nás postaral, aby mamka měla chvilku pro sebe. Bral to jako samozřejmost. Je fakt, že jsem na víkend "vrazila" (samozřejmě po domluvě,naši měli pochopení) děti k rodičům a s manželem jsme si udělali čas i na sebe...
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Čas pro sebe 

(21.9.2006 12:31:14)
No, to jste měla prima, tohle schéma je ale podmíněné tím, že tatínek je v týdnu doma. Takhle to u nás často není a jak vidím svoje kamarádky, tatínkové se obvykle mohou realizovat jako tatínkové zejména o víkendech, protože v týdnu buď chodí domů velmi pozdě, nebo vůbec ne.
 Lenka, 2 dospělí kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Čas pro sebe 

(21.9.2006 14:11:58)
manžel taky hodně jezdil na služebky a dělal vrcholově sport, ale my jsme to řešily hlídáním mezi kamarádkami, někdy jsem měla doma až 6 dětí :-))
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Čas pro sebe 

(21.9.2006 14:41:17)
Myslím, že každá mluvíme o něčem jiném. Já neskuhrám, že na sebe nemám čas - kamarádky mi v týdnu taky pohlídají. Já skuhrám, že o víkendu, když je manžel doma, se věnujeme hlavně synkovi, a to nám společně strávený čas ve dvou prostě hrozně ukracuje. Tady nám žádné hlídání kamarádkami nepomůže.
 DAda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čas pro sebe 

(21.9.2006 15:02:13)
Ale i tady kamarádky pomůžou. Čtyřleté dítě může klidně v pátek po školce ke kamarádce, která má taky dítě a úplně v klidu tam vydrží až do sobotního odpoledne. My máme holčičku 3, 5 a s kamarádčinou o rok starší to takhle třeba 1 x měsíc spí malá u nich a druhý měsíc zase ta jejich u nás. A je to neskutečná pohoda. Tuhle jsme M. hlídaly v po odpo a obě holky se hned ptaly zda u nás bude M spát a bylo jim dost líto, že ne. Myslím, že to prospívá partnerským vztahům i dětem. I když jakmile spí v pokojíčku dvě malé cácorky usnou vychechtané v 10 večer....
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čas pro sebe 

(22.9.2006 10:50:03)
Ale jo, pokud by byl muž celý týden doma, neváháme. Ale není - má možnost s ním být jenom o víkendech a nechce si ty dva dny zkrátit na jeden.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Čas s partnerem 

(21.9.2006 13:13:23)
Ano ano souhlasim.já zrovínka na břišní tance chodím,manžel pohlídá děti a pohlídá je ikdyž potřebuju jít aspon na hodinku na kafe.Ale boohužel už nám nikdo děti nepohlídá,abychom mohli jít spolu někam my dva.A mě to teda moc chybí:-(
 Lavanda 


S manželem na tenis 

(21.9.2006 13:38:45)
To s tebou Jířo úplně souhlasím. My máme taky tři děti a hlídání si taky moc neužijeme. Nechci si stěžovat, protože děti jsem moc chtěla, ale s babičkami a dědečky na tom prostě nejsme všichni stejně. Někdo má babičku "hlídací", někdo třeba, bohužel, žádnou. Naštěstí rodiče stále máme, ale do hlídání se nehrnou. Také bychom si rádi s manželem někam vyšli, bohužel už několik let není možno. Když ještě v našem městečku fungovalo kino a my měli jen dvě děti, uprosila jsem svou svobodnou sestru, aby nám pohlídala. Ona přišla s tím, že teda se mnou do kina jde ona, ať hlídá Martin! No tak jsme šly do kina my dvě, ale nebylo to vůbec ono. Taky jsme zkoušeli chodit na tenis, když měly starší děti asi tak 2 a 4 roky. Naši ale odmítali hlídat a většinou jsme děti museli brát s sebou. Můj tatínek nám dokonce vyčítal, že máme raději učit tenis děti, co my staří si máme co hrát...Přitom to byly krásné chvíle relaxace a dodnes na ten náš tenis ráda vzpomínám.
 Dada 
  • 

Re: S manželem na tenis 

(21.9.2006 15:04:04)
A co tedy zaplatit agenturní hlídání, kdy hlídací slečna přijde k vám. Jde to myslím už i v menších městech, nebo se dá dát pár korun známé studentce či důchodkyni. Jednou za pár měsíců to určitě snese rodinný rozpočet i děti.
 JankaP 


Ano, špatné vzory předávají často samy ženy 

(21.9.2006 11:01:47)
Souhlasím, že špatné vzory chování si předávají mezi sebou především jednotlivé generace žen!

Vždyť jinak by se v místní strakonické televizi nemohlo objevit toto:

"Ředitelka mateřské školy Lidická žádala místostarostku, aby přehodnotila nová pravidla pro přijímání dětí. Ta určují, které maminky přijímat přednostně. Na to reflektovala místostarostka Strakonic Zdeňka Tomšovicová: "Mě překvapilo to, že některé maminky umísťují děti ve školkách, aniž by pracovaly a odkládají je tam jenom proto, aby si odpočinuly.""
(Celý článek, přepis reportáže na http://www.strakonice.net/turista/fr.asp?tab=strak&id=473&burl=)

Janka
 Čmeláčice, 1 čmelda 
  • 

Re: Ano, špatné vzory předávají často samy ženy 

(1.10.2006 23:18:14)
Zdravim Strakonice. To by se muselo změnit zastupitelstvo... Starý s mladýma nikdy dohromady moc nešly :o)
 Marika, Kačenka 2 měsíce 
  • 

Kde se stala chyba? 

(21.9.2006 11:45:48)
Zrovna jsem se vrátila z kurzu angličtiny - znamenalo to vstát v šest, nakojit, přebalit, obléct a dát malou ke tchýni, chytit autobus tam(bydlím na malém městě)a zpátky....a hle, vůbec mě to neunavilo. Spíše naopak - jelikož chodím na individuální kurz, výborně jsem si popovídala se vzdělanou a velmi zajímavou paní a po návratu domů jsem to rozjela. Nakojila, roztřídila prádlo, narvala pračku plenami, narvala myčku a to vše s malou v šátku, jelikož se chtěla chovat(ještě furt jí tam mám, spí a je velmi spokojená, zatímco já tu poskakuji na balónu).Mám ještě dost práce, ale cítím se na to, jelikož mám výbornou náladu.
I já bych ráda trávila víc času s tatínkem, ale máme to ulehčené, jelikož tchýně bydlí hned vedle, tak je to lépe realizovatelné.
Mimochodem - tchyně učí také rodinnou výchovu na ZŠ a když měly děti namalovat, co dělá doma maminka, a co tatínek, tak to dopadlo dost katastrofálně - většina maminek u plotny nebo se smetákem a naprostá většina tatínků ležících na gauči s pivem a cigárem....KDE SE STALA CHYBA?
 Lenka, 2 dospělí kluci 
  • 

Re: Kde se stala chyba? 

(21.9.2006 12:15:52)
myslím, že největší chyba je v těch maminkách, že jsou ochotné takovou situaci tolerovat. Mám dva dospělé syny, kteří bydlí v jedné domácnosti. Rozdělila jsem jim činnosti a když to neudělají, klidně jim neuvařím :-)
 Kristain 


Re: Re: Kde se stala chyba? 

(21.9.2006 12:46:54)
Ta chyba, jak píše Lenka, se stala v tom, že my samy matky si tak své syny vychováváme. Pořád zde převládá názor, že domácnost a děti jsou převážně doménou ženy, chlapi v lepším případě dělají "mužské práce", v tom horším leží n a gauči u TV. A my matky (mluvím velmi obecně) si samy své syny takto učíme tím, že jim strkáme vše pod nos, vyvařujeme, staráme se a pereme, a své dcery naopak vedeme k tomu, aby v domácnosti pomáhaly. Hoši nic takového většinou nemusí. a tak je vychováme k obrazu jejich otců a předáme budoucí manželce opět nepoužitelné.

Mám naštěstí skvělého chlapa, který umí vše udělat, jak spravit, tak v domácnosti, uvařit, vyžehlit, uklidit, postarat se o dítě. Prostě to bereme oba tak, že domácnost a dítě jsou oba naše společné, ne jen moje. a chápe, že se potřebuji občas povyrazit tím, že jdu cvičit nebo ven s kámoškou. takže si nestěžuji a k tomu chci vést taky našeho syna. pokud budu mít dceru, doufám, že mezi nimi nebudu dělat rozdíly.
Ale doma jsem zažila klasický patriarchát, a moje máti je nepoučitelná v tom, že můj 15letý bratr nemusí dělat doma skoro nic.

a o tom byl ten článek.
Doporučuji si přečíst některou z knich Olgy Sommerové O čem sní ženy. je to velmi výživné, místy drsné a hlavně poučné.
K.
 Lenka, 2 dospělí kluci 
  • 

Kde se stala chyba? 

(21.9.2006 12:58:08)
tak Vašemu názoru tleskám. Je to fakt ve výchově. Já totiž tvrdím, že pokum my ženy chceme emancipaci, musíme začít u svých synů. Naučit je pomáhat v domácnosti, ale také se chovat k ženám slušnq a galantně. Můj brácha také umí vyprat, uvařit,postarat se o děti. Podotýkám, že jsme oba 60.ročníky, takže mí rodiče jsou ještě "tradiční" generace (měla jsem "moderní" mamku)...
 Silvie, 0 deti 
  • 

Re: Kde se stala chyba? 

(24.3.2011 19:17:17)
Vidite, me uz zarazi ta formulace....."Já totiž tvrdím, že pokum my ženy chceme emancipaci, musíme začít u svých synů. Naučit je pomáhat v domácnosti, ale také se chovat k ženám slušnq a galantně"...

Nemyslim si, ze by muzi meli pomahat...je to taky jejich domacnost, proste se o ni starat. Naucit muze pomahat neni emancipace, ale berlicka. Muz je schopen udelat v domacnosti vse co zena, co kdyby v domacnosti pomahala zena?
 Marika, Kačenka 2 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Kde se stala chyba? 

(21.9.2006 13:21:43)
Ta Sommerová mi připadá moc drsná - O čem sní ženy jsem četla, ale Sommerová sama mi připadá už moc otrávená a negativistická. Dřív jsem jí fandila, ale už mě s tou ukřivděností začala nudit. Když feminismus, tak raději Hausnerová(nebo tak nějak se jmenuje)- ta má alespoň šmrnc a je vtipná. Všeho moc škodí a ne každý chlap je "balvan". Můj přítel výborně vaří a pomůže, navíc skoro sám zrekonstruoval náš dům (je mu 27).I táta je výbornej, jen do toho přebalování se mu nechce :-), tak ho prostě nenutim.
Jinak souhlasím s tím, že je to na nás. Já mám zatím jen dceru, ale doufám, že se budu vyvarovat větám typu:"Drž se víc kuchyně, bude se ti to hodit, jsi přece ženská".
 Šárka (2 dcery) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Kde se stala chyba? 

(22.9.2006 0:47:24)
V knihovně mám 3 díly "O čem sní ženy" a nějak si nemůžu pomoct, ale paní Sommerová mi nepřipadá programově drsná, spíše jen nastavuje velmi věrné zrcadlo realitě formou rozhovorů s různými typy žen. Drsné je spíš to, o čem ty ženy vypovídají, ale z vlastní zkušenosti vím, že možné je všechno. Paní Sommerovou považuji za laskavou inteligentní dámu, která se zasluhuje mimo jiné o to, aby se upozorňovalo na rozdíly mezi tím, co se říká a co se děje.
 Marika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Kde se stala chyba? 

(22.9.2006 10:19:44)
Nejde jen o její knižní tvorbu, jen jsem viděla pár rozhovorů a opravdu málokdy jsem jí viděla se třeba jen pousmát. Naposledy třeba s Ester Kočičkovou. Je mi líto žen, o kterých píše a určitě jí fandím v tom, co dělá - abys mě špatně nepochopila. Je důležité na tyto problémy ve společnosti poukazovat a věřím, že tyto dokumenty a knihy některým ženám pomohly jejich situaci řešit. Jen mi připadá, že ona je proti mužům všeobecně a to mi nepřipadá fér.
Dřív, když jsem v programu viděla "Sommerová", tak jsem se na to těšila - teď už se nedívám, protože mě to vždy otráví. Mám muže ráda, vyrostla jsem s dvěma bratry, tak asi proto - prostě si nemyslím, že jsou všichni "balvani", jak už jsem psala výše. (Mimochodem, mladší bratr si už zhruba od 14 let na sebe vypere a vyžehlí, nemá problém uvařit a umýt okna...jen víc takových "balvanů" :-)
 Marika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Kde se stala chyba? 

(22.9.2006 10:20:25)
Nejde jen o její knižní tvorbu, jen jsem viděla pár rozhovorů a opravdu málokdy jsem jí viděla se třeba jen pousmát. Naposledy třeba s Ester Kočičkovou. Je mi líto žen, o kterých píše a určitě jí fandím v tom, co dělá - abys mě špatně nepochopila. Je důležité na tyto problémy ve společnosti poukazovat a věřím, že tyto dokumenty a knihy některým ženám pomohly jejich situaci řešit. Jen mi připadá, že ona je proti mužům všeobecně a to mi nepřipadá fér.
Dřív, když jsem v programu viděla "Sommerová", tak jsem se na to těšila - teď už se nedívám, protože mě to vždy otráví. Mám muže ráda, vyrostla jsem s dvěma bratry, tak asi proto - prostě si nemyslím, že jsou všichni "balvani", jak už jsem psala výše. (Mimochodem, mladší bratr si už zhruba od 14 let na sebe vypere a vyžehlí, nemá problém uvařit a umýt okna...jen víc takových "balvanů" :-)
 banna 
  • 

Obraceny vzor 

(21.9.2006 13:43:13)
ja mela v rodine pred ocima obraceny vzor...moje mamka je v invalidnim duchodu, takze u nas se odjakziva o vsechno staral tatka...varil, pral, uklizel...mamka samozrejme taky neco zvladne, ale vetsinu toho ma na starosti on...Nekdy rikal, ze ma strach, aby to ve me nezanechalo mylny dojem, ze to takhle chodi ve vsech rodinach a ja to pak necekala od sveho budouciho manzela taky:-)
V me puberte jsme spolu stran domacich povinnosti a starani se trochu bojovali, ale ted zjistuju (cerstve bydlim s pritelem), ze to mam nastavene spravne - mam potrebu se starat a udrzovat "svoje hnizdecko", aby nam tam bylo obema dobre, ale nijak to neprehanim. Mam stesti, ze pritel se zcela automaticky zapojuje taky (vcetne zehleni), ne proto, aby pomahal mne, ale proste je to i jeho domov, tak se stara. Myslim, ze je to i proto, ze uz dlouho bydli sam a je zvykly si vsechno delat sam. A to pochazi z tradicni rodiny.
Nekdy to dokonce probiha tak, ze ja zehlim a zeptam se, jestli chce vyzehlit nejake kosile do prace, kdyz mam vyndanou zehlicku. Odpoved obvykle zni - neblazni, ja si je vyzehlim sam!:-)) Tak jen aby mu to vydrzelo:-))
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Kde se stala chyba? 

(21.9.2006 15:05:13)
Kristain, máš pravdu, za neschopnost některých mužů vykonávat jakékoli domácí práce a starat se o děti jsou z velké části odpovědny jejich matky. Mamka mi vyprávěla, že když jsme byly malé (jsme dvojčata) a jednou jedinkrát chtěl vyjet s kočárkem taťka (mamka byla nemocná), potkal před barákem svou matku, která mu kočárek vyrvala z ruky se slovy: „Přece nebudeš jezdit s kočárkem, to je pod tvojí úroveň!“ a šla na procházku sama. Na druhou stranu je zajímavé, že můj taťka má starší sestru a u ní doma to bylo přesně obráceně: Strejda vařil, pral, uklízel, staral se o děti...
 Lada 
  • 

Re: Re: Re: Kde se stala chyba? 

(21.9.2006 15:12:57)
Naprostý souhlas. Doufám, že někde maminka vychovává svého synka, našeho budoucího zetě tak, aby moje dcera nemusela makat jako šroub a neustále po všech uklízet, odnášet či donášet na co mají zrovna chuť a vyrovnávat prádlo až do skříně. Doufám. A taky doufám, že dovedu ze své dcery vychovat sebevědomou ženu, která bude své potřeby považovat za důležité a ne za okrádání rodiny či sobectví. Že se nebude tak jako já trápit výčitkami, že je u holiče o půl hodiny déle než plánovala a tím pádem nestihne nakoupit a jak to teda udělá, ale v klidu zavolá manželovi, ať nakoupí on a on prostě nakoupí, doveze, vybalí a to vše v pohodě a bez následných řečí.
 Margot+1 


Re: Re: Re: Kde se stala chyba? - je to na chlapech! 

(22.9.2006 15:34:02)
Také jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že samy ženy vychovávají ze svých dětí muže, kteří doma hlavně leží na gauči a žení se kvůli "servisu". Došla jsem k závěru, že vliv žen je v tomto směru mnohem slabší než kopírování mužského vzoru. Tedy: Naši chlapi musejí naučit syny, jak se chovat k ženám - vlastním příkladem! Syn se pak bude ke své ženě chovat stejně, jak to viděl u svého táty.
 Lenka, 2 dospělí kluci 
  • 

Kde se stala chyba? - je to na chlapech! 

(22.9.2006 20:05:08)
No to vždy taky nefunguje,aspoň v naší rodině by to nebyl ten nejlepší příklad :-(
 JIŘÍ ŠTIHEL 


Ano, 

(21.9.2006 11:56:31)
já s tím článkem souhlasím ,mám dva kluky 3,5roku a 5 měs.(starší nechodí do školky) a zrovna před týdnem jsem se rozhodla,že od října začnu chodit na břišní tance,jsou jednou týdně a trvají 1,5hod.Své děti miluji nade vše,ale jak já říkám chci zcela sobecky mít aspoň jednou týdně 2 hodiny jen pro sebe.A reakce okolí?Jediný kdo mě pochopil a podpořil je moje mamka,která vychovala čtyři děti,o zbytku raději nemluvím,podle nich bych měla být doma a starat se o děti-jako bych to snad nedělala:-)
 IvanaJ 


Re: Ano, 

(21.9.2006 12:12:59)
článek se mi líbil. Manžel je bohužel pracovně dost vytížený a tak toho společného času si užíváme spíš jen o víkendu, ale autorka podle mého opravdu mluvila o čase, kdy je muž mimo domov. Vždyť i ten chlap si zajde s kamarády na pivo, na hokej tak proč bych proboha nemohla i já něco podniknout? dítě je obou rodičů a tak se manžel večer postará a já si můžu jít třeba zaplavat. vlastně když už o tom píšu dneska začínám kurs aquaerobicu a nejde ani tak o hlídání jako o překonání vlastní lenosti a pocitu, že člověk se na mateřské nemusí řídit hodinami.
 petru 


Re: Re: Ano, LENOST 

(21.9.2006 18:27:24)
Milá IvanoJ, mám dojem, žes to přesně vystihla. Jde o lenost, kterou trpím i já. Ale má na to vliv i okolí a výchova. Když jsem chodila s jednou dcerou plavat, tak jsem dokázala zorganizovat pro druhou hlídání a pro třetí kroužek, ze kterého ji vyzvedával tatínek a chvilku pohlídal v práce a nakonec jsem všechny holky posbírala a odvezla domů. Bylo to dost náročné, ale ělo to. Když si mám ale udělat čas pro sebe, tak hledám tisíc výmluv, co musím udělat a jak by to bylo složité. Na jednu stranu to přisuzuji své lenosti, ale na druhou vím, že si vždycky řeknu, co by tomu řekli LIDI a co chudák manžel, který musí pracovat, aby nás uživil a já se někde budu "flákat". A teď, když si nějaké to flákání dovolím, tak jsem klidnější a snažím se drobné problémy řešit klidněji, a dokonce už se s dětmi někdy i směju a víc si s nimi povídám. Dřív mě všechno štvalo a.....Škoda mluvit.
Přesto mám i dnes výčitky. Petra
 Káťa 
  • 

Re: Re: Ano, 

(21.9.2006 21:13:21)
Článek beru tak, že mluví o tom, že partneři se občas snaží najít čas spolu, ale řeší to, kdy žena chce/měla by najít si čas opravdu pro sebe.
Všichni u nás tak nějak tolerují, že občas chceme být s manželem sami a pohlídají děti, když jdeme na večeři (velmi zřídka, ale je to prima)
Ale já mám tolerovaný volný čas, jen když jdu k zubaři :(( Bylo uznáno, že s otevřenou pusou nemohu hlídat batole a kojence.

Je mi smutno z toho, když jsem šla JEDNOU (po dohodě s hlídací babičkou) od zubaře ještě si nakoupit a přišla jsem domů později než manžel, tak se mnou nemluvily ani dveře, mé chování bylo ohodnoceno jako neomluvitelné, takřka na rozvod. Do telefonu se tvářili, že v pohodě, tak jsem jela v klidu busem a netušila ten řev, že museli rozmrazovat pro dítě jídlo (měli instrukce, seznamy, babička zná chod domácnosti), dávat mu po lžičkách mateřské mléko ... VYKOUPAT obě děti!!! Byli dva na dvě děti, já jsem na ně sama. Manžel se vrací většinou kolem desáté (posilovna, golf, fotbal, restaurace s přáteli, práce) a tentokrát se vrátil už v osm, aby ukázal, že se věnuje rodině a já jsem nebyla doma. Ach jo.
Sice pořád říká, že blbnu a tupím, že nechodím cvičit, nedělám nic pro sebe, ale když jsem řekla, ať mi poví, který den v týdnu by mohl pravidelně přijít domů dřív - třeba v sedm, osm, že bych mohla něco v té době dělat, tak mi takový den nedal :((
 petru 


Re: Re: Re: Ano, 

(21.9.2006 22:08:40)
Milá Káťo, Tvůj příspěvek mi vyrazil dech. Tvůj chlap si umí pěkně užít A s Tebe si snad dělá legraci nebo co. Jak můžeš cvičit, když není doma. Snad jen ve velkých městech se dá najít něco, kde Ti děti pohlídají. Ale i kdyby, je to dost nehorázné, myslím od manžela. Drž se. Petra
 Linda, roční cácorka 
  • 

Zkus to jako já 

(21.9.2006 22:11:45)
To je teda drsný...To abys chodila furt k zubaři...:-) Ne, vážně, mám radu: předlož manželovi konkrétní akci, na kterou chceš jít a požádej ho, ať hlídá. Moje zkušenost je, že dokud jsem jen manžela prudila, že si chodí tam a tam a já nemůžu nikam, byli jsme akorát oba naštvaní, on si stejně šel a já trčela doma. Pak jsem to ale vzala za druhý konec - domluvila si tenis a říkám: ten a ten den, v tolik a tolik potřebuju abys hlídal, protože mám domluvený tenis (dosaď si co chceš). A světe div se - šlo to a funguje nám to krásně! Táta se dokonce naučil i přebalovat a koupat...Všechno jde, když se chce :-)
 Kája (3děti) 
  • 

Re: Re: Re: Ano, 

(25.9.2006 9:27:51)
Ehmmm, opravdu má každý večer volno na svoje záliby? Promiň, ale potom je to nevyzrálý pubertální mimino.
Sežeň si paní na hlídání a nech ho, ať to zaplatí. I na malých městech se najdou holky, co si rády přivydělají. Vím, o čem mluvíš, jenže u nás je manžel prostě v práci a pracuje někdy i 800Km od domova. Já s dětma musím zvládnout i gynekologii a to je mi mnohem nepříjemnější, než ten zubař. A tak jsem začala platit jedné sestřičce. Je pravda, že nechodím cvičit, to mne ani nepřitahuje, ale chodím do knihovny, na výstavy atp. prostě relaxuju po svým. Nebo jsou děcka venku a já si lehnu do vany. A slečna ví, že dřív než za hodinu (dvě, půl - jak se domluvíme) se nemají vracet, pokud nebude konec světa.
A děcka jsou z ní nadšený, umí blbnout jako oni, vymýšlí nové hry, je to prostě jiné.
 Sara 
  • 

náš chlap domů nechodí a ještě mi vyčítá 

(26.9.2006 5:07:03)
milá Káťo,
jsem na tom podobně, v pořádné prd..... Když se chlap nepodílí na tom společném, co dělá rodinu rodinou, neřídí se rytmem rodiny, a ani ho nenapadne "už musím domů, protože Kačenka musí jíst, vykoupat se a jít spát"- je to prostě ignorant a ty budeš vedle něj hrozně sama....
Udělej s tím něco, dokud je čas, dítě malé.. Vraž mu ho do ruky v pátek před jeho prací a odjeď na víkend s kamarádkou, aby si prostě musel tu péči o dítě prožít, pak se mu snad trochu otevřou oči... A jestli se bude dál sobecky vyhýbat povinnostem, odjížděj znovu a znovu, nebo se ti stane to samé, co mně..

Kdysi nám bylo spolu moc fajn, já na mateřské, on v práci, po práci s námi, i když domácí práce jsem dělala já a ani do koupání se nezapojoval. Ale přece: býval s námi doma, občas jsme zašli na procházku, nákup byl společný, večer, když jsem uspala malého jsme si dali večeři, kterou někdy připravil i on a pak jsme měli spolu to, čemu se říká příjemný večer - nějaký ten film v telce, koupel, milování...
Na to vše už jen vzpomínám, muž začal podnikat a pořád víc času trávil v práci, na cestách, pořád míň na něj byl spoleh a o to víc jsem si zvykala nejen všechno si dělat, zařídit sama, ale i večery trávit sama... Kolik nocí jsem oplakala, když ani mobil nebral, druhý den prostě řekl, že ho zapomněl v autě...
Hotel je pro něj tak důležitý, že poslední dobou už skoro vůbec nejezdí domů, není ochoten si práci zorganizovat tak, aby mohl být večer doma. Když po něm chci, aby některý den přijel v konkrétní hodinu pohlídat děti (nakrmené, úkoly hotové - on by nevěděl, co má dělat, tak by nadával, úkoly by stály pod psa, v tašce jen půl věcí...), když tedy chci po něm občas aby přijel, řekne mi: Tak jo, ale jestli mi do toho něco přijde... takže většinou vůbec nepřijede nebo přijede pozdě a já nic nestihnu.
Navíc žárlí, například jsem byla párkrát na břišním tanci (před třemi lety v těhotenství) a dodnes slyším: "to je pořád to tvoje tancování, plavání (a to chodím s dětmi!), kamarádky..) Máme tři děti, tak je asi jasné, jak často se dostanu mezi lidi - tedy normálně, ne mezi kroužkem a školkou.
Když se narodil třetí syn, vodil mi nejstarší dceru do porodnice kvůli úkolům, pak děti nastrkal po babičkách. Přitom se cítí být skvělý táta a mě prý miluje pořád stejně... Co je mi to platné, když abych se to dozvěděla, musím vyrazit sama s kamarádkou a dětmi k nim na chalupu, abych zjistila, že nás najednou shání.. vyčítá, že jsme si mohli udělat přece výlet spolu, nakonec přijede a stráví hezký víkend s námi. Ale sám od sebe, nebo že bych mu to navrhla, to ne, vždycky má nějakou práci.

On se prostě upnul na to, že musí vydělat hrozně moc peněz, aby se mohl postaral o rodinu, a přitom si ji vůbec neužije a rodina chřadně.. I když jsem silná, nemůžu zároveň dělat jídlo, dohlížet nad úkoly, modelovat zviřátka s mladším, slovně rozvíjet nejmenšího, chystat jim oblečení, koupat, číst pohádku jako milá maminka, nic nezapomenout, poklidit večer byt... a potom čekat...

Nemít děti, hodím si to. Ale to bych ho mohla i opustit, bez výčitek a potíží.
 petru 


Re: náš chlap domů nechodí a ještě mi vyčítá 

(26.9.2006 13:45:24)
Milá Sáro,
po přečtení Tvého příspěvku mi nebylo moc dobře. Manžel sice taky začal pracovat sám, ale naštěstí blízko a nemusí často jezdit na víc dní.
Moc obdivuji, jak stíháš starost o všechny tři děti. Mám taky tři děti a někdy mám pocit, že se jim dost nevěnuji.
Držím palce, ať Ti to vydrží a ať se manželovi rozbleskne, že sice budete mit
 Bob the Ghost 


Re: náš chlap domů nechodí a ještě mi vyčítá 

(29.9.2006 2:01:19)
Sáro,
ale uvědomuješ si, že když si na rodinu udělá víc času, tak bude těch peněz vydělávat míň? A možná podstatně míň?
 Lenka, 2 dospělí kluci 
  • 

Re: Ano, 

(21.9.2006 12:22:40)
jen se nedejte odradit a udělejte si radost!!
 Nike, ještě bez dětí 
  • 

Být v pohodě, ale co když to nejde? 

(21.9.2006 13:01:53)
Souhlasím s výrokem "Starat se o svoji duševní pohodu by mělo být přímo maminčinou povinností!". Ale co když je to jen další z řady doporučení, co všechno by měl člověk dělat dobře? Co když pak mám ještě větší depky z toho, že se mi tu první depku nepodařilo zahnat, tak jak by to "mělo" být? Zkrátka co dělat, když brečím, protože mne mrzí, že brečím, a čím víc brečím, tím mne to mrzí víc? Kvůli manželovi, kvůli mně samé.. Jak nebýt hysterka?
 bejbina 


Re: Být v pohodě, ale co když to nejde? 

(21.9.2006 14:42:55)
Nejsi těhotná? Když se mi začaly v těhotenství plašit hormony, byla to katastrofa. Nepoznávala jsem sama sebe. Chovala jsem se hystericky, uvědomovala jsem si, že se chovám hystericky a nemohla jsem si pomoci. Dodnes obdivuji svého chotě, že to se mnou vydržel. 2x 9 měsíců a 2x 6 týdnů.
A pokud nejsi těhotná a víš, že máš problém, asi bych to na Tvém místě řešila psychologem. Diskuse na internetu Ti asi nepomohou. Ale pokud je to hormony, tak vydržte.
V obou případech držím palce, ať to zvládnete. Ty i manžel.
 verca 2 deti 
  • 

Re: Re: Být v pohodě, ale co když to nejde? 

(25.9.2006 20:23:45)
Také jsem v těhotenství hhysterčila,nesnášela určité situace,třeba něco sama přivézt autem ze stavebnin,i když mi to tam oni naložili a doma to manžel vyložil-zkrátka nepochopitelný strach z něčeho neznámýho a výmluvy typu-"já to nezvládnu" byly hned.No a v době kojení jsem nesnášela rychlou jízdu po dálnici-řídil manžel.Jinak ted,když nejsem těhotná,ani už nekojím,jsem v pohodě a makám,jak fretka a mám z toho radost,a nějaké věty typu"nezvládnu,bojím se" neznám,naopak chci vždycky něco nového vyzkoušet a naučit se .
 Radka 
  • 

Re: Být v pohodě, ale co když to nejde? 

(21.9.2006 14:44:45)
Nike,
klidně breč, kvůli tomu přeci nejsi hysterka. Mě poslední dobou taky není nejlíp a tak jsem si našla odbornou pomoc, doufám, že brzy budu v pořádku a budu schopná zajistit si svůj odpočinek a "dobít si baterky". Momentálně to bez psycholožky nezvládnu. Držím palce.
 JankaP 


Re: Být v pohodě, ale co když to nejde? 

(21.9.2006 14:59:22)
Najdi si něco, co tě zajímá. Začni chodit na břišní tance, jezdit na kole nebo něco jiného, co tě baví.
Starat se JEN A POUZE o rodinu, to je opravdu nejlepší cesta do blázince.
Janka
 10.5Libik12 


Re: Být v pohodě, ale co když to nejde? 

(21.9.2006 16:19:21)
Káplas na to. Člověk má relativně všechno a je pod tlakem společnosti, že není v pohodě,připadá si jaksi méněcenný, když by z vědeckého hlediska měl propadat záchvatům štěstí, znám.
Takže pohoda není povinnost, vykašli se na trendy a užij si depky, nedělám to jinak.:),
 Hanka 
  • 

Ženy si za to můžou samy 

(21.9.2006 13:22:50)
Článek se mi moc líbí, přesně tak by to mělo být. Ženská není žádná otrokyně domácnosti a dětí a někdy i partnera. Většina žen na své postavení někdy zanadává, ale jen menšina s tím něco dělá. Kolikrát slýchám: "nemůžu ven musím vařit", "dneska budu uklízet tak nemůžu ven" atd. Moje mamka se nám jako dětem a taťkovi kolikrát omlouvala, že nebude teplý oběd, pokud se malovalo, jelo na výlet nebo něco podobného. Kamarádka říká "já ho to přece nemůžu nechat udělat" "to on by nezvládl". Holky vězte, že chlapi jsou velmi šikovní a že všechny domácí práce (dobře kromě háčkování :-)) a děti zvládnou úplně stejně dobře jako my. Tak jim dejte ten prostor k vyniknutí. Jinak to budou dělat jako dosud, tedy schovávat se za vžité názory, že to neumějí, nemohou, rozbili by...... Musíme si to vybojovat samy, chlapi to za nás rozhodně dělat nebudou.
 Dada 
  • 

ženské a mužské práce 

(21.9.2006 15:20:27)
Já vidím ještě problém v rozdělení rolí - tradiční mužské práce - kolem domu, házet uhlí, natřít atd. se tak nějak automaticky mění na plynové kotle či práce, na které se prostě samozřejmě volá firma či řemeslník. Když není dům, ale byt, je těch klasických mužských prací prostě o hodně míň nebo žádné, takže by se čekalo, že muži se víc zapojí do ženských povinností, což se ale proměnilo právě v to ležení na gauči. Takže - pokud to rodinný rozpočet dovoluje, doporučuju zaplatit 1 x týdně paní na úklid a žehlení - pak už dva dny předem snesete nějaký ten bordýlek, protože ona to paní XY přeci pozítří uklidí... Psychicky super.A tak doporučuju uzavřít s manželem dohodu, že jednou týdně vaří on (buď v týdnu večeři nebo o víkendu oběd, pořád je to pro něj výhdoné), byť by to řešil ohřátím párků či tím, že si rodina vyjde na jídlo do restaurace. V prvním případě odpadá psychická zátěž: Co já dneska udělám k večeři, ve druhém z toho může být i s dětmi prima večer.
 Marika, Kačenka 
  • 

Re: ženské a mužské práce 

(21.9.2006 15:38:08)
Může to být super, jen je to asi věc zvyku. Já bych asi nesnesla, aby mi domů chodil někdo uklízet. Když jsem byla v porodnici, tchýně mi uklidila a vypulírovala byt (je super), ale i tak mi bylo nepříjemné, že se někdo hrabal v mém špinavém prádle. Jak ale říkám, pokud to někomu nevadí, proč ne.
 Ella+ 


Re: ženské a mužské práce 

(22.9.2006 12:55:42)
Rozdělení na mužské a ženské práce nechápu,moje babička i její maminka makaly od nevidim do nevidim na poli,staraly se o dobytek,domácnost,ostaní děti a nějak mi uniklo co teda dělal tatínek,mám dojem,že na tom poli a dál..? Ale stejně babička po svatbě,chodila do práce,rodila děti,starala se o domácnost a děda by umřel hlady,kdyby neuvařila. Totéž si odnesla i moje máma,opravovala střechu společně s otcem,uklízela domácnost starala se o děti a vařila-co dělal otec-no opravoval střechu. Samozřejmě z obou rodin chodili do práce oba dva-jak babička s dědou,tak máma s otcem.
Líbí se mi přístup rodin jako jedné v naší příbuzenské linii-v týdnu oba rodiče pracují a dětí chodí do školky a školy,takže se stravují tam,domácnost se uklízí tak,že každý má přidělené úkoly podle věku včetně tatínka. O víkendu mají zavedené "služby" takže jeden víkend dělá veškeré jídlo maminka-od snídaně po večeře,další tatínek,další 1dítě..atd. Samozřejmě to nejmenší dítě nedělá žádné speciality. Ale i tak, od malička umí oškrábat brambory,uvařit je,obalit řízek,nebo ohřát sekanou v mikrovlnce,neexistuje dělení na kluk a holka,všichni jsou prostě členy domácnosti tak se podle toho zařídili.
 Marika, Kačenka 2 měs. 
  • 

Re: Re: Služby 

(22.9.2006 13:27:11)
Souhlas. My měli doma každý týden v kalendáři napsáno, co kdo má ten daný týden dělat - mám dva bratry a vždy to bylo tak, že jeden myl nádobí, druhý utíral a třetí luxoval apod. Nehádali jsme se a celkem to fungovalo - jen já vždycky raději utírala a brácha myl, tak jsme si to občas "čenžli" :-)
 bejbina 


Mám štěstí 

(21.9.2006 14:29:15)
Asi mám štěstí jak na manžela, tak na okolí. Máme dvě děti, 3 roky a 20 měsíců. V půli července jsem malou odstavila a začátkem srpna jsem jela s kamarádama na vandr do Beskyd. Od sobotního rána do pátečního rána dalšího týdne. Takže manžel hlídal obě děti 6 dní. Akorát měl pro ně na mrazáku navařeno. Jen pro ně. Já jsem si odpočinula, dostala se mezi lidi, kteří mi poté co jsem svému cvičenému vlčákovi zblblá z dětí místo ,,sedni" řekla ,,hačni", ,, To z Tebe za týden dostaneme!"
A manžel byl spokojený, že je s prckama chvíli sám. Že je má sám pro sebe. A byla jsem to já, kdo žárlil na jejich společný smích v telefonu a přitom mi bylo moc fajn.
A okolí? Naprostý souhlas mé matky, sestry, tchýně i tchána, švagrové. Jediná negativní reakce byla od přítele mé matky. Divil se, že je na týden opustím a manželovi svěřím! Ale ten nemá vlastní děti.
Každé to doporučuji. A i tatínkové zjistí, jak je to fajn, být pro dítě chvilku máma i táta.
A že zatím můžeme na vandr jen každý sám? To nevadí, vydržíme rok, možná dva a pak pojedeme někam všichni. Vždyť nám nic neuteče.
 Hanka + dve děti 
  • 

Když se chce, tak to jde! 

(21.9.2006 15:52:59)
Já naprosto souhlasím s dnešním článkem.Mám tři velké kamarádky a všechny máme děti.Jednak jezdíme na společné dovolené, víkendy a výlety s celými rodinami. Moc si společně užijeme, baví nás to, ale to balení, vaření a vybalování pro celou rodinu stejně větší měrou zůstává na nás ženských.Asi před třemi lety jsme si řekly,že si jednou vyrazíme na víkend sami.Dámská jízda! A od té doby jezdíme v zimě víkend na běžky, na jaře víkend s kolama a na podzim víkend tiristický. Léto jsme ponechaly rodinným dovoleným.Naši chlapi se s tím celkem bez problémů smířili, většinou tyto víkendy bez maminek využijí také k nějakým výletům s dětmi a není žádný problém. A můžu to vám všem vřele doporučit, jelikož je to takový relax a pohodička, že z toho pak čerpáme síly celý další čtvrtrok, než opět sbalíme těch pět švestek a vypadneme ze stereotipu.
 Lída+2 


Re: Když se chce, tak to jde! 

(21.9.2006 18:17:02)
No článek je hezky napsaný.V mnohém pravdivý.

6 let jsme měli doma tatínka jen na víkend. Na takhle dlouhou dobu to nedoporučuju. Tatínci zcela odvyknou čemukoliv co kdy dělali se samozřejmostí..:-(
1 rok je s náma opět denně. Nemohl si vůbec zvyknout na to, že po něm cokoliv chci... Když jsme ho požádala,aby chodil dřív do práce ,aby s náma mohl být: tak odpověď mě zcela šokovala: "Co tady budu celý odpoledne dělat."
Co by asi tak dělal když má doma 2 malé děti, že...
Prostě neměl nikdy volný odpoledne a nevěděl co by dělal.. taky smutný...

NAkonec jsem ho nějak zapojila,ale pořád je to nic moc...Ale snažím se.Třeba dneska je přímo vzonej.:-)že by ten článek už četl...

JO jinak. Nebýval doma,ale každé léto. JSem mu zabalila klidně i 2leté dítě pod stan(každýmu jednu krabici a krabici jídla).. a poslala je na pár dní z domu. Oni stanovali a já si užívala. BYlo to fajn. Ale letos to nevyšlo a stanovat je v lednu až bude vše hotový nepošlu. TAk budu muset vydržet.
 Simona, 2 holky (3 a 1 rok) 
  • 

zatím bojujeme 

(21.9.2006 20:53:13)
Já si taky myslím, že by chlapi mohli dělat "ženské práce". Jenže já a můj manžel s tím rozdělením prací doma zatím bojujeme... Některé z Vás píšou, že manželé doma i žehlí, uklízí... Ale to bydlíte všichni v panelácích nebo v nových domcích, že nemají jinou práci (nebo jsou tak šikovní že bez řečí zvládají všechno)? My bydlíme na starším domku a je třeba ho opravovat (práce se vždycky najde), manžel navíc bývá dlouho v práci. Takže když přijde domů, většinou se vrhá na úpravy a opravy domku. Párkrát jsem mu potom večer zkusila říct, ať třeba umyje nádobí a byl oheň na střeše (chápu, že byl utahaný a nadřený, ale já se taky i z obyčejné procházky s cácorkami vracím unavená...jenže manželovi to přijde, jako že si užívám). Navíc o zahradu se stará jen on, protože já tyto práce nesnáším. Tak pak vždycky přemýšlím, zda mám ještě právo po něm chtít domácí práce, když jeho "úkolem" je zahrada, dům, vydělávání peněz...
Teď jsem alepoň zavedla pravidlo, že si chystá sám svačiny (i když vždy jednou za čas mi to nezapomene vyčíst). Večeři si většinou taky udělá i holky mi pomáhá koupat a ukládat (pokud tedy nepracuje na baráku). Tak nevím, zda mám být vlastně šťastná jak je úžasný nebo být naštvaná, že mi nepomáhá s domácími pracemi...
Jinak malé radosti si dělám pravidelně (kadeřnice, kosmetika), ale sem tam se stane, že se manžel zlobí, že nemůže dřív z práce, aby hlídal. Jenže když o tom tak přemýšlím, tak pokud má nějakou svou aktivitu, tak přes to vlak nejede(jenže dle něj to moje není tak důležité). Mám pak výčitky, zda jsou moje "radosti" natolik důležité, aby případně ohrozily manželovo zaměstnání (což však vzhledem k jeho pozici asi nehrozí). Ale šéf se naštvat může... Jindy mi třeba vyčítá, že bych chtěla mít spravený dům, ale přitom ho nenechám pracovat a chci aby pohlídal holky a jdu třeba k té kadeřnici. To pak přemýšlím, co je důležitejší, zda můj relax nebo jeho práce. Problém je v tom že manžel je trochu workoholik, nedokáže moc relaxovat, tak mu to asi přijde divné i u ostatních...
No, snad jsem svou drahou polovičku tady nevykreslila jako příšeru :-) takový není. Máme se rádi, jen zatím stále hledáme kompromisy. Zkrátka nad obdobnými články vždy přemýšlím, zda mám "právo" nutit manžela do "ženských (domácích) prací", když doma dělá ty "mužské práce"(a že jich máme)...
 bejbina 


Re: zatím bojujeme 

(21.9.2006 21:37:51)
Už jsem tady psala dnes jednou, že mám štěstí. Mám opravdu štěstí, nemám s manželem problém ohledně svých koníčků. I když to musíme nějak sehrát dohromady. Oba běháme, já mám ještě aerobic, on leze, máme vlčáka. Babičky nehlídají.
Bydlíme v bytě, takže tzv. chlapské práce padají. Domácí práce veškeré dělám sama. Ale! Byt je malý, já nepulíruju od rána do večera, máme myčku nádobí a pračku. Ráno si uklidím, děti si hrají, pak jdem na 1 - 2 hoďky ven. Když odpoledne spí, uvařím. Když se manžel vrátí z práce, domluvíme se kdo, kdy půjde běhat a jak to zkloubíme s prochajdou s dětmi. Snažíme být s nimi odpoledne venku, dokud je vidět.
Taky jsem kolikrát přemýšlela, že by mi měl doma víc pomáhat. Ale pak mi došlo, že jsem na domácí práce zvyklá a dokážu vše udělat mnohem efektivněji než on. A že mi nestojí za to mu tím otravovat život. A že mi to spíš vadí kvůli okolí, že doma dělám vše sama. A co je mi do okolí? Důležitější pro mě je, že se na něj mohu spolehnout ohledně dětí, než to jestli vyluxuje.
 Linda, roční cácorka 
  • 

My taky tak 

(21.9.2006 21:59:38)
Tak my jsme na tom tak nějak podobně. "Chlapských" prací je u nás sice dost, ty ale manžel zastane a ještě k tomu stihne "venčit" malou. Z domácích prací toho pravidelně moc nedělá, ale když ho poprosím, vyluxuje, atd. Já jsem ale ráda, že je rád s malou a pak mi nevadí ani úklid, když ji vezme ven a tím pádem mám na to čas. Stíhám i aerobik a tenis, výjimečně další nepravidelné akce, ale vždy se nějak domluvíme. Než jsme se jako rodina sehráli, vyčítala jsem manželovi, že si chodí tam a tam, ale tak nějak jsme se sehráli a když si můžu povyrazit já, přeju to i jemu. Fakt je ale, že jeho práce není příliš časově náročná...
 Vanda, 2 dcery 
  • 

Re: zatím bojujeme 

(22.9.2006 10:56:22)
Tak u nás je to dost podobné. Bydlíme na vesnici v bývalé zemědělské usedlosti (opravené) s mými rodiči. Patří k tomu velká zahrada a louka. Takže o práci u nás opravdu nouze není. Manžel přijde z práce, pak jde dělat něco ven. Večer, jen co přijde domů, osprchuje se, vezme si k televizi večeři a konečná. Než dostanu děti do postele a než všechno zklidím, tak přijdu do obýváku a on už většinou u televize spí. Když chci dětem přečíst pohádku na dobrou noc, tak vím, že ta čtvrthodina nebo někdy půlhodina mi bude scházet a budu o to déle končit se svou prací (nádobí, prádlo, atd.
). Jenže nechci děti dávat do postele každý den bez pohádky. Vždyť pořád přece malé nebudou, vyrostou a pak už o pohádky stát nebudou. Přes den jsem v práci, jedna dcera ve škole, druhá ve školce. Tak aspoň večer bych jim to chtěla vynahradit, ale nějak to nestíhám. Potřebovala bych, aby manžel aspoň večer trochu pomohl. Když jsem se zmínila, tak se docela čílil, že je celej den v práci, pak dělá doma venku a že si taky chce odpočinout. Můžu po něm tedy ještě něco vyžadovat?! Jenže někdy mi přijde, že prostě radši bude dělat něco venku, i když to zrovna není nutné, než by mi s něčím pomohl. Kdyby jsme bydleli v paneláku, tak bych ho rozhodně zapřáhla s domácimi pracemi. Ale takhle vážně nevím, jak to řešit. Tak konec fňukání! Jak si to kdo zařídí, tak to má. Myslím, že si za to můžu sama. Měla jsem ho do všeho zapojit hned od začátku.
 .Žaba 


Re: zatím bojujeme 

(22.9.2006 15:44:11)
Ahoj Simona,

sme na tom neuveritelne podobne. Mame dve o nieco mladsie deti, byvame v starom pomerne zanedbanom rod. domku a s pracami sme na tom podobne. Manzel pride z prace, natiahne monterky a hybaj nieco okolo baraku robit. Starsi sice pobehuje okolo neho a casto mi ho aj vecer pomoze okupat, zbytok domacnosti je ale na mne. A este dost casto vyzaduje teple vecere, co sa mu ale vzhladom k tej praci pri dome neda velmi vycitat. Ja som unavena, vikendy su pre mna pohroma, pretoze ku vsetkemu treba este vyriadit obydlie a upiect kus masa na obed. Ale zaroven mi je luto mu vycitat, ze neluxuje alebo si obcas zajde na pivo, ked vidim, ze aj on maka.

Aby som sa z toho ale uplne nezblaznila, zaviedli sme aspon "volne nedele", kedy sme si zakazali pracovat, cize ja ani nezehlim, ani nevarim (v sobotu navarim na dva dni) a aspon co to ide, odpocivame. Viem, ze to nie je uplne to, o com pisali v clanku, ale verim, ze je to urcity medzikrok. A casom snad dospejeme aj k tomu, ze si vecer vyrazim pre zmenu niekam ja.
 Jana 
  • 

Re: zatím bojujeme 

(15.10.2007 19:32:12)
Zkus začít třeba tím,že mu řekneš,že ho máš ráda a chtěla bys s ním být mnohem víc.Práce neuteče!Můžete vzít děti a třeba na hodinku jít na společnou procházku.Nebo ještě líp bez dětí.Můžete si povídat,věnovat se jeden druhému.Opravdu stačí hodinka a nabije energií a pozitivním myšlením vás oba!Vím,o čem mluvím.Sama mám 4 děti a barák zvící tovární haly... :-)(opravujeme to tady už přez 10 let a ta hodina jednou za čas to zase až tak moc neovlivní..)Tohle je pro nás JEDINEJ ZPŮSOB,jak si najít chvilku pro sebe a relaxovat-moji rodiče nechtěj a manželovi pomoct nemůžou.Jinak zkus taky jednou za čas "vyhnat z domu" taťku ty-ať jde s klukama na pivko,nebo na fotbálek..Opět:práce neuteče!Odreaguje se a bude přístupnější k tomu,až budeš někam chtít jít ty... ;-)
 klaris 
  • 

Některé ženy 

(22.9.2006 8:43:03)
si za to můžou sami. Od začátku partnerům (manžílkům) podstrojují- zavádějí tradice nedělních svátečních obídků, nedělního pečení, teplých večeří... Takto začala i moje matka- její moučníky chválila celá vesnice. Ono se to pak ale špatně odbourává. To já toho mého co se týče stravy držím zkrátka a zapojuju ho do přípravy a občas i umeje nádobí. Když chce lepší obídek= ať přidá ruku k dílu a ne jen potom kafrat, že to není včas, že se to nedá jíst... Stejně tak potom ho od začátku zapojovat do péče o (společné!) dítě
 Dada 
  • 

Zapojovat od začátku 

(22.9.2006 12:16:25)
Úplný souhlas. Je to i na nás. Kolik si necháme naložit, tolik a nebo ještě víc nám naloží. Já začala plánovat souběh činností: Prosím tě, vykoupej, já zatím uklidím po večeři a pověsím prádlo a sejdeme se na pohádku oba v pokojíčku a pak budeme mít volno. Je to efektivní a funkční. Kdybych totiž koupala i četla pohádku jen já, přijdu dolů v 9, začnu s úklidem po večeři, pověsím prádlo a před desátou jsem mrtvá, zatímco můj muž má od půl osmý pohodu a vůbec nechápe, že já mám dost. Od začátku jsem taky nezačínala, když jsme byli bez dítěte bavilo mě se o něj starat. Ale postupnými kroky měníme zavedé. Jde to ztuha, ale jde. A když není navařeno, tak si vezme chleba s máslem, já mu řeknu, jé ty si děláš chleba, udělej nám taky. A je to. Hlavní ale je, abychom si to my ženy uvnitř přestaly pořád přebírat, jestli nejsme náhodou neschopné, když večeři dělal chlap.
 Marie 
  • 

rodinný dům 

(22.9.2006 11:48:00)
Nezlobte se,ale většina příspěvků mi připadá,že píši ženy,které bydlí v paneláku. Mým snem byl rodinný domek.Máme ho a pěkný, ale stálo to hodně úsilí. Museli jsme přiložit k dílu ruce všichni,hlavně manžel,ale i já a děti podle svých schopností. Ať již to bylo při opravě domu nebo pomocí v domácnosti. Přesto, že se nebojím žádné práce a podle potřeby jsem dělala já i manžel ženské i mužské práce děti v žádném případě hlady a ve špíně neumřou, přesto jsem zastánce toho, že raději dělám domáci práce, které mi jdou lépe a manžel ať klidně jde opravit něco na dům,na to já bych zase tak šikovná nebyla.
 Marika, Kačenka 2 měsíce 
  • 

Re: rodinný dům 

(22.9.2006 13:19:13)
Částečně s tebou souhlasím - i my jsme rekonstruovali, jenže já bych na stavbě nebyla nic platná. Odjela jsem proto na půl roku do Skotska, kde jsem pracovala jako pečovatelka a vydělala tak další peníze (které můžeš lít do baráku horem dolem). Byla to stará, protivná babča, ležící a inkontinentní, ale jelikož jsem původní profesí zdravotní sestra, dalo se to zvládnout. Přítel zase každý den po práci jezdil na barák, který se rekonstruoval koplet - od krovu, přes odpady, okna, příčky....prostě toho měl dost. Oba jsme dělali, co nám šlo nejlépe. Po mém příjezdu už zbývaly práce jako malování, mytí oken, vybavení atd., s čímž jsem mohla pomoci i já.
Když o víkendu řeže dříví na zimu, nedělá mi problém prát, žehlit a starat se o domácnost.
Stejně tak ale souhlasím s Dadou - když večer nastane ten obvyklý chaos(koupání, večeře, nádobí, u nás také hodně houpání a uspávání), tak se opravdu hodí, když se to trochu rozdělí. Přítel někdy uspává malou a já zpracuji kuchyň a někdy obráceně - já uspávám a on třeba uvaří, než nakojím, tak si poradí s nádobím. Jedině takto si pak můžem udělat hezký večer.
 Marie  
  • 

Re: Re: rodinný dům 

(22.9.2006 14:47:45)
Jsem ráda, že se našel i někdo jiný, kdo ví co je to práce kolem domu a děkuji Ti za příspěvek. Jen já jsem byla na tom o trochu hůře,protože jsem již měla děti,když jsme se rozhodli, že si pořídíme domeček. Ještě mi jedno zaráži u některých příspěvků. Nejsme na tom nijak špatně, řekla bych, že v dnešní době již máme nadprůměrné platy, neříkám, že nevyužiji některých služeb a mám již dost velké děti, které musí pomáhat, ale do pomocnice v domácnosti a pod. vymoženosti, o kterých se zde hodně píše, to bych asi zvažovala. Raději zapřáhnu všechny,peníze využijeme na hory,jezdíme na kolech a pod. a to ne nyní,ale i když byly děti malé.
Myslím si,v dnešení době,když mám myčku, aut.pračku a starou škodovku k dipozici na nákupy /které si dělám nejraději sama, můj můž je z toho nervozní a já si to užívám/ tak se to dá zvládnout.
Myslím si, že život se má žít v toleranci a úctě.
Hodně úspěchů všem v běžném životě. Marie
































 Lenka, 2 dospělí kluci 
  • 

Re: rodinný dům 

(23.9.2006 12:07:03)
no a o tom to je! Pokud jsou takto spokojení oba partneři, je na nich, jak se dohodnou na dělbě práce..
 Vážný (2 děti) 
  • 

Co s tím 

(24.9.2006 0:27:19)
Jak se vypořádat se situací:

- Nastoupil jsem do nové práce, kde jsem sice relativně nezávislý (posílají mne pracovat k zákzníkům), ale práce je velmi odborně náročná, často mi nejde a jsem tam dost často do půlnoci i déle. Prvních půl roku jsem byl navíc 4-5 dní v týdnu na projektu v cizině. Vystřídal jsem ve svém oboru víc zaměstnání, platili různě, ale všude to bylo o řadě hodin navíc. (Vždycky jsem trochu záviděl obchodníkům, že si objedou své zákazníky, pověsí jim své bulíkyn a nos, podepíšou smlouvy a mají odpracováno. A já pak řeším průšvihy z toho plynoucí ...) Platí mi docela slušně, ale děleno 4 to není už taková sláva, a k tomu jsou tu mnohé náklady jak související s prací, tak s léky pro mne, ženu, děti ...

- K tomu je manželka doma v malém bytě s dvěmi dětmi. Obě jsou už školní, ale jejich nemocnost (astmatici) + syn má vážnou poruchu učení (musí se s ním učit doma 2 h denně) a musí se oba dovážet do vzdálené školy. Manželka je samozřejmě doma a trpí popsanými problémy. Je introvert, nedovede se povrchně seznámit s nějakou kamarádkou. Díky problémům našich dětí ji také kdekdo odmítnul. Zatím má od státu na děti Péči o osobu blízkou a ta brzo skončí ...

- K tomu moje matka bydlící blízko je stále ještě zaměstnaná a navíc má pocit, že všichni jsou tu k tomu, aby řešili její problémy. Takže hlídání tak 1x za 2-3 měsíce.

- Tchýně a tchán jsou na tom o hodně lépe, ale stejně žijou pod vlivem toho, že teď mají důchod-dovolenou kterou si chce hlavně tchán v klidu užít. Takže tu a tam hlavně v době nemocí ohlídají i třeba na týden (Většinou ale jen 1 dítě), nebo zajedou mimořádně pro děti do školy (ale jakto že si to neumíte zajistit rodiče sami). A navíc jsou už docela starý...

- Hlídání se u nás moc nenosí - manželka ho vnitřně nikdy nepřijala a vždycky jsem ho musel zajistit já. Díky tomu nám "hlídače" "vyfoukli" většinou naši známí z církevního společenství ...

- Žena má strach jak se po deseti letech vůbec vrátí do práce. (Má střední ekonomku a pár let pracovala v bance.) Přitom bycho její plat docela potřebovali, abychom mohli zajistit trohu rozumné bydlení (zatím žijeme v 1+1).
 Zuzana + Jonáš 19 měs. 
  • 

Mám se pohádkově.... 

(24.9.2006 7:04:37)
Když jsem si pročetla názory a zkušenosti maminek, zjistila jsem, že se mám přímo pohádkově. Manžel mi odjakživa pomáhá se vším, máme jedno dítě a neštítí se jakékoliv domácí práce - nejradši luxuje (na internetu si vybral i super lux, od té doby se hádáme, kdo bude luxovat, jde to jako po másle....), ale také žehlí, dovede si vyprat věci do práce, umeje balkony i schody, okna, o malého se postará komplexně, vlastně už nemá vůbec žádný problém, byla jsem i 3 týdny v lázních!!! Dokonce je to on, kdo mě "strká" do různých kurzů, ať si odpočinu. Takže teď si vlastně uvědomuju, že se mám světově....
 Míša a 2 mazlíci 
  • 

Proč já si stěžuji?  

(24.9.2006 21:21:45)
Snažím se stále muži vyčítat, že s námi není, že nemám čas na sebe, ale 2x týdně chodím cvičit (mám cvičení s hlídáním), chodím do MC, plavat. Starší dcera začala chodit do školky (má 3 roky), s mladším synem (1 rok) absolvuji všechny své aktivity, odpoledne s oběma. Za týden jdu "poprvé" do školy. Začínám s VŠ. A? A nastal problém. Manžel si začíná uvědomovat, že bude muset hlídat i on (i když jen částečně, zařídila jsem synovi na 2 hodiny hlídání - kamarádka). Když se nám narodilo první dítě, hodně pomáhal, byl nadšen. Po narození syna mám dojem, že se všemu vyhýbá. Už sama bez dětí neudělám ani ránu. Ale proč si stěžuji, když mohu dělat tolik věcí a on mi to financuje? Protože mi chybí ta chvilička být sama se sebou...
 Jana 
  • 

Re: Proč já si stěžuji?  

(24.9.2006 22:25:32)
...z toho mám právě strach... "ta chvilička se sebou" co strach! fobii!!:-) Jsem sama se sebou většinu dne již 20 let a ted najednou nejen že bych měla začít bydlet s přítelem...ale on dokonce chce už děti. Já se jich bojim a mám z toho uzkost nakou. Ale když někomu řeknu že děti nechci vůbec, hned mě odsoudí jako sobce...
 anonymka 
  • 

Re: Re: Proč já si stěžuji?  

(27.9.2006 11:39:43)
na ostatní se vyprdni, ostatní ho rodit ani vychovávat nebudou! Dělej co na co se cítíš. :-)
 Verča 
  • 

Re: Proč já si stěžuji?  

(31.1.2007 14:33:36)
mám 15měsíční holčičku a taky s ní dělám všechno a v podstatě to zvládám až na jednu věc,že strašně často křičím a to mě hrozně vadí.Malou jsem moc chtěla a dost o ni bojovala,ale tedˇjako by mi zavazela nemůžu si bez jeji přítomnosti ani vypít kávu jsem špatná máma?jak častá potřeba samoty je normální?
 Zuzana + Jonáš 19 měs. 
  • 

Mám se pohádkově.... 

(24.9.2006 7:05:36)
Když jsem si pročetla názory a zkušenosti maminek, zjistila jsem, že se mám přímo pohádkově. Manžel mi odjakživa pomáhá se vším, máme jedno dítě a neštítí se jakékoliv domácí práce - nejradši luxuje (na internetu si vybral i super lux, od té doby se hádáme, kdo bude luxovat, jde to jako po másle....), ale také žehlí, dovede si vyprat věci do práce, umeje balkony i schody, okna, o malého se postará komplexně, vlastně už nemá vůbec žádný problém, byla jsem i 3 týdny v lázních!!! Dokonce je to on, kdo mě "strká" do různých kurzů, ať si odpočinu. Takže teď si vlastně uvědomuju, že se mám světově....
 Zuzana + Jonáš 19 měs. 
  • 

Re: Mám se pohádkově.... 

(24.9.2006 7:07:36)
Akorát teda nevaří, vůbec.... Ale to zase ráda dělám já, takže to doma máme fakt dobře rozdělené!!! Držím palce maminkám, všem maminkám, ať jim doma někdo pomáhá, protože abych dělala všechno sama, to už bych byla dávno v Opavě....
 Petra, 2 malé děti 
  • 

cha cha cha 

(25.9.2006 10:24:32)
Takovýmhle článkům se už fakt musím smát - ironicky. Volám o pomoc už pár měsíců a nic se neděje. Manžel se mi sice snaží pomáhat, ale má moc práce a taky už mu to padá na hlavu. A nikdo jiný tu není... Ano mí rodiče bydlí kousek a jsou v důchodu, ale oni stále nějak neslyší... Kam by šli ve městě s dětmi, když můžu přijet já za nimi, tj. sbalit věci a děti a nechat si na chvíli pohlídat starší dítko, s tím malým (mým soukromým stresovým agresorem) se tahám sama... Jak ráda bych taky načerpala energii - sama...
 Radka28 
  • 

Re: cha cha cha 

(25.9.2006 13:47:33)
Ahoj Petro,
mám rodiče obdobných vlastností. Moc Ti rozumím. Za 9 měsíců co je syn na světě zde byla moje vlastní matka důchodkyně 4x. Posedět, dát si kávu, vínko, chlebíček u příležitosti narozenin, svátku... Nějaké hraní si s malým nebo vyvezení v kočárku, zatímco já uklízím, myji okna, desinfikuji, to nehrozí. A když se ptám na důvod, odpovědí mi je "Mně taky nikdo nepomohl když jsi byla malá." Ono se lehce zapomíná, že otec chodíval domů do paneláku z fabriky ve 14,30!!!, že o 10 let starší bratr (kterého jí pomohla vypiplat z plínek tchýně) mě vozíval v kočárku. Nevím, kde nabyla pocit, že jí nikdo nepomohl, těžko se mi to přijímá a hlavně proto, že jsem to já, kdo je na 90% věcí sám.
Vydrž. Ahoj.
 mamadomaci+2 


Re: cha cha cha 

(6.10.2008 18:53:41)
I já mám podobné rodiče. Nejsou sice v důchodu, ale mamka je v domácnosti a táta si určuje svojí pracovní dobu. Dnes je malé 27 měsíců, do teď mi ji pohlídali jen při horečkách 39C(jeden a půl dne). Když bylo po horečce, už se nezapojili.Navíc mi dcerku nacpali šlehačkou ve spreji a smrděla kouřem jak z páté cenové(byly jí tři měsíce). A tak to funguje do dnes.
Navíc u nás panuje silný post prvorozeného. Bratr je sice až po mě, ale....JE TO MUŽ, DĚDIC RODOVÉHO JMÉNA!!!!! Přijde vám to směšné??? Mě taky a mému muži rovněž. Navíc se to přeneslo do další generace, synovec je nejmladší z bratrových dětí a má privilegia jako korunní princ, jeho dvě starší sestry už jsou už spíše na obtíž(dokud nebyl, byly princeznami). Je mi z toho smutno.

Za pár měsíců porodím druhé dítě. Přejeme si aby bylo zdravé a v pohodě, kluk nebo holka. Ale kdyby to byla holka, alespoň bych užila ty nádherný věcičky, které jsem pořídila naší malé~;)Já jsem spíš praktická~j~
Když to bude kluk naučím ho(stejně jako děvče) vařit, prát, žehlit atd. nerada bych, aby mi ho jednou nevěsta s výčitkou vrátila, jako nepoužitelného korunního prince
~k~
Ten obr rozdíl mám doma,manžel umí vařit, prát, žehlit, uklidí, jen nádobí a plenky se mu eklují. Navíc je to šikula. Tímto děkuji své tchýni, že mi ho tak dobře vychovala~:-D Bohužel jsem jí to nikdy nemohla říct, zemřela ještě než jsme se s manželem seznámili~;((
 Radka28 
  • 

Jak to řeším já 

(25.9.2006 13:10:19)
Je nadevše jsané, že se to týká nás všech co jsme doma s dětmi, ať už více nebo méně. Nepatřím k ženám úplně izolovaným, často se scházím se spoustou kamarádek s dětmi na kafíčko nebo procházku, taky s rodinou se vídáme, manžel patří k těm vytíženým na 150%, z práce chodí večer a když dítě usne, většinou jako správně postižený informatik sedí dále u PC a pracuje. Ale když synkovi bylo 8 měsíců opravdu jsem pocítila, že nemám v tom kolotoči na sebe vůbec čas. Radikálně jsem řešila věc tak, že v sobotu dopoledne odcházím cvičit (poprvé to byla hrůza kolik svalových skupin je ochablých po roce nesportování), po cvičení si dopřeju 5 minut solária (v létě jsem se jaksi nedostala ke slunění a byla jsem bledá a samé akné kvůli hormonům), pak se trošku projdu nebo zajdu někam podívat, na kafčo, do obchodu po něčem co zajímá mně (nikoliv shánět dudlíky, oblečky na dítě, jídlo pro rodinu), jednou týdně beru u tchýně lekci klavíru a tchán mezi tím vozí miminko v kočárku a jednou v pracovním týdnu máme s manželem naplánované rodinné odpoledne kdy jsme všichni spolu a děláme cokoliv, hlavně jde o to, že alespoň jednou za týden příjde manžel domů včas a už na práci nesáhne. Celý čas "jen pro mně" zabere maximálně 4 hodiny týdně, což rozhodně není zanedbávání dítěte a vůbec nemám z toho špatné svědomí. Všechno jsme si to ale museli doslova nařídit do plánu, stejně jako je nařízeno v plánu krmení, koupání, přebalování, stříhání nehtíčků, příprava stravy miminku, praní, vaření, žehlení, luxování, lékařské prohlídky.... však to znáte, prostě co se nenaplánuje, to není.
 verca 2 deti 
  • 

Re: Jak to řeším já 

(25.9.2006 21:45:59)
Ahoj,
my taky s manželem rekonstruujeme starý dům,zrovna dnes jsem vyvážela sklo po původních majitelích,děti jsme na tři dny zavezli k babičce a musím říct,že si to moc užívám,dělám práci,kde mě pořád někdo neruší,že chce čůrat a pořád holky sledovat,uff,je to paráda.
ve středu zase jedem za holčičkama,takže je to tak akorát-ta mladší má dva roky a perfektně to zvládá a musím říct,že mám skvělou tchyni,která je naví učitelka MŠ,takže profesionál.
Manžel teda moc nepomáhá,ale dnes mi poXY měsících uvařil kafe a to si fakt vážím.
Asi se mi některé smějete,ale vše je dáno výchovou a já uý 30 ti letého chlapa nepředělám,no a co a nestěžuju si ani,jaký si to udělám a zavedu,takový to mám.
Navíc když omítá ,nebo štukuje,tak chtít po něm luxovat,to bychom se asi zhádali.
asi je něco jiného bydlet v bytě a něco jiného mít rozvrtaný barák a dělat si všechno sami.Ale jsem ráda,že mám tak šikovného chlapa.
 Leona Uhrová,1 dcera 
  • 

Re:Čas pro sebe 

(27.9.2006 13:15:52)
Plně se ztotožňuji s autorkou článku.Jsem matkou 1,5 roční dcery.Mateřství mě zcela pohlcuje, ale přesto pociťuji občas ba čím dál víc potřebu vypnout a "dobít se".Naštěstí mám hodného manžela, který má pro zájmy, které mám pochopení.Bohužel podniká a tak má velmi málo času.Když má čas hlídat tak si zajdu na koncert či divadla nebo si zacvičit.Myslím, že je to naprosto v pořádku.Trochu se tím dostávám do rozporu se svojí matkou, ale už jsem začala házet její názor za hlavu.
 Novotňásci 


seberealizace 

(24.11.2006 21:08:30)
Musím říci,že se seberealizací problém nemám.Vždy jsem byla zvyklá na společnost lidí.V roce 2002 jsem se vdala na statek a rok na to se nám narodil první syn Filip a o rok a půl další Vojtík.Když byl Vojtíkovi rok pocítila jsem nutkání dělat něco víc než je sedět doma jako kvočna a tak jsem se dala na prodej Avonu.Už jej dělám více než rok a jsem spokojená.Našla jsem si nové přátele a díky tomu jsem se i lépe zžila s úplně novým prostředím.Jsem z města a rodiče mám přes 200km daleko.Bydlíme spolu s manželovými rodiči.Ti sice zkuhrají,že se nedržím doma,ale manžel se mne vždy zastane.Protože jsem také ztratila práci(dovolila jsem si otěhotnět)a v současné době je moje kvalifikace nedostačující a není v mých silách(vědomostech)si jej doplnit(je nutné Bc.) Chci si udělat rekvalifikaci a mám manželovu plnou podporu.Dokonce řekl tchánovi,že mne nebude nutit pracovat na statku a ať dělám co mne baví tj.kosmetika.A ať si nemyslí,že budu dřepět doma u plotny.Přeji každé takovéhoto partnera.Lída
 Jana  
  • 

Re: seberealizace 

(5.2.2007 20:39:02)
Moc Vám fandím,jsem na tom stejně jako vy jsem na MD a pro změnu prodávám FM Group parfémy.Je to velice dobře ohodnocené,tak o to mě to baví více,ráda se voním a radím ostatním ženám.Pokud budete chtít k Avonu ještě přidat spoustu krásných vůní,kontaktujte mě,určitě Vás to nadchne.krivosudska@seznam.cz S pozdravem jana

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.