| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Po příchodu z porodnice

 Celkem 45 názorů.
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

kontrola ?? 

(25.8.2006 12:51:36)
ja sla teda na kontrolu po cisari taky az po sestinedeli !!
 Jana 
  • 

Re: kontrola ?? 

(25.8.2006 13:09:29)
Já taky, dle nařízení doktorky. Ale po druhém vaginálním porodu, kde bylo veliké šití jsem šla na kontrolu hned 2x během 14dní do porodnice a po šestinedělí ke své doktorce.
 Silueta 


Re: Re: kontrola ?? 

(25.8.2006 13:35:12)
Je to zajímavé, mně po císaři v porodce taky řekli, že za 14 dnů na kontrolu a gynekolog na mě koukal jako že jsem si to vymyslela a tak jsem ráda, že to tu čtu.
 Jolana,dva kluci 
  • 

Re: Re: kontrola porodní asistentkou 

(27.8.2006 22:20:27)
každá maminka má nárok na dvě návštěvy porodní asistentky v šestinedělí.Ta kontroluje prsa,očistky,zavinování dělohy,šití hráze nebo podbřišku a taky pomáhá s kojením. Mnoha maminkám to ušetří cestu zpátky do porodnice nebo ke gynekologovi!
 Sylvie 


Re: Re: Re: kontrola porodní asistentkou 

(27.8.2006 23:15:49)
Nikoli na dvě návštěvy, ale na tři (v šestinedělí, jinak ještě na jednu ještě před porodem). Má to ovšem jeden háček - porodní asistentka musí mít smlouvu se zdravotní pojišťovnou, což až tak obvyklé není, bohužel :o/

S.+++
 Olča, syn 9 let, dcera 8 měs. 
  • 

Re: kontrola ?? 

(25.8.2006 22:38:07)
Já mám za sebou 2 císaře a po každém jsem musela na kontrolu do 2 týdnů po propuštění z porodnice a po šestinedělí znovu. Jak vidím, asi má k tomu každá porodnice svůj přístup. Je ale fakt, že by mi jedna kontrola bohatě stačila, doštrachat se tam a ještě se stresovat, co když budu muset dlouho čekat a mimčo bude mít hlad...
 Anuška a 2♥ 


Re: kontrola ?? 

(27.8.2006 10:37:59)
"V prvních dnech po porodu možná cítíte mírné pobolívání v místě jizvy. "

Já myslela, že se první týden bolestí zblázním. Ale další týden už to bylo dobré, mohla jsem si konečně sednout na kruh:-)) No a po 3 1/2 týdne jsem už zase seděla na "svém" ;-)
 Matthew 
  • 

Re: Re: kontrola ?? 

(27.8.2006 11:48:46)
Ale to trošku přeháníš, ne? Po porodu kleštěma jsem byla roztrhaná snad úplně všude a sedět jsem mohla už druhej den sice na kruhu, no a po pár dnech to šlo i bez něj. A to mám na takový věci blbou kůži, jelikož se mi stehy vždycky po pár dnech prořežou skrz a pak to blbě drží u sebe. Buďto sis to nějak moc brala a nebo tě špatně ošetřili. V tom druhym případě tě lituju.
 Irca 
  • 

Re: Re: Re: kontrola ?? 

(2.3.2007 10:04:31)
Musím se zastat pisatelky z předchozího příspěvku, mám tu samou zkušenost, nemohla sem se bolestí ani otočit na posteli, prvních 14 dní sem v podstatě jen ležela a i tak sem cítila velké bolesti, hlavně večer. Ještě po měsíci jsem jizvu cítila. Každý člověk je individuální a každý se hojí trochu jinak. Mrzí mě, že je nástřih a šití často bagatelizováno a když dáte najevo bolesti, pěkně si to odnesete, od personálu i ženských, které měly štěstí a hojili se míň bolestivě.Porodila sem v deset večer a ráno v šest mi sestra na pokoji vynadala, že si mám uklidit tašku do skříně, protože přijde pan primář na vizitu.A co jako, měla sem se po...?Tahat se s taškou po šití kvůli primáři?Osobně bych raděj podstoupila císař, ušetřená bolestí po porodu a hojila bych se asi stejně dlouho jako s tím pitomým nástřihem.
 Insula 


kontrola 

(25.8.2006 13:41:50)
Mám za se dva císaře a na kontrolu jsem taky šla až po šestinedělí. Při obou. Jsem ráda, neumím si představit, že by mě měl někdo po takové náročné operaci ještě prohlížet. Jinak jsem to tady četla poprvé.
 Hanka72 


Tatínek a miminko 

(25.8.2006 15:00:58)
Já teda po císaři šla taky až po šestinedělí a co se týká pomoci v domácnosti,tak můžu říct,že můj muž mi pomáhal od první chvíle.Nedělalo mu problém malou přebalit,pochovat,jít s ní na procházku,od šesti týdnů jí sám koupe,krmil í z lahve.Teď je jí už devět měsíců,a můžu říct,že taťka péči o malou zvládá minimálně stejně dobře jako já.
 Gabriella 
  • 

Re: Tatínek a miminko 

(25.8.2006 15:53:13)
Taky se mi osvědčilo tatínka od začátku pořádně zapojit do "miminčího kolotoče", domácí práce uměl už z dob dávno před miminkem... a jak se to potom všechno hodilo, když po šestinedělí jsem při vší smůle dostala na dva měsíce ruku na dlahu a nesměla/nemohla prakticky nic. To manžel musel zvládnout i kojení - dítě nachystat, přidržet u prsu, odříhnout... byl moc šikovnej a trpělivej, ale stejně to pro mně bylo utrpení - zkuste si mít doma maličký mimino a pravou ruku "mimo provoz".
 katka 
  • 

Re: Tatínek a miminko 

(25.8.2006 16:14:43)
Závidím. Manžel si vzal týden dovolenou a byl to pro mě záhul. Starat se o manžela, dvouleté dítě a miminko. Snídaně do postele, neb si chudák neodpočinul, protože měl pořád nervy jestli nebudu rodit a v noci jsem ho v posledních měsících budila chozením na WC.
Vyvařovat obědy - když už tedy není v práci.
To vše by šlo, ale to, že mi cpal do koupelny obě děti, když jsem si šla dávat obklady na šití po nástřihu kvůli kleštím, mě docela psychicky deptalo. Já vím, že jsem byla přecitlivělá. Ale když odnaučujeme dvouleté dítě od plenky a do toho poslouchám "Co to máš maminko, to je taková plenka, viď?" a navíc po tom, co do mě pořád někdo koukal před porodem, při porodu, po porodu jsem chtěla nějakou intimitu.
Tedy to jsem si vylila srdce. Promiňte.
 Eva K 
  • 

Re: Re: Tatínek a miminko 

(26.8.2006 11:56:46)
To bylo od tvého manžela dost necitlivé, to snad měl jít radši do práce..

Eva
 Pruhovaná 
  • 

Re: Re: Re: Tatínek a miminko 

(3.9.2006 22:15:27)
Tak předchozí reakci se říká eufemismus - já bych neřekla necitlivý, ale blbec jako vyšitej... co je to za chlapa???
 lucia1604 


Re: Re: Tatínek a miminko 

(26.8.2006 15:58:12)
taky jsem po kleštích :( taky jsem ledovala, ale jenom v porodnici... manžel mi moc nepomáhal, jen chodil nakoupit (asi 1 týden) a s odpadkama... nemohla jsem dlouho stát, chodit, ale nejhorší bylo sedět!!! Což pro kojení nebylo moc pohodlné, ale po 3 týdnech to přestalo bolet. Snídaně do postele u nás taky probíhala... Starala jsem se o novorozeňátko a o manžela a na sebe jsem neměla vůbec čas... i jíst jsem musela ve spěchu... nedovedu si představit mít ještě 2leté dítko...
 Lela, kluci 4 a 1,5 
  • 

Re: kontrola 

(25.8.2006 15:38:00)
Musím souhlasit, u obou kluků mám císaře a na kontrolu (pokud by nebyly komplikace, samozřejmě) jsem šla také po šestinedělí. Díky Bohu, protože na křeslo jsem se ještě vyškrábala, ale dolů už mi to moc nešlo. Když si vzpomenu,jak jsem jednou letěla po čumě, směju se ještě teď :-).
 opicka 


Kontrola 

(27.8.2006 14:40:00)
Tak já se taky přidám, měla jsem normální porod a docela velký šití. Asi jsem ale měla štěstí, protože jsem to vůbec necítila - jak samotný šití tak pak i hojení. To samý bylo s dělohou ani nevim, že se smrskávala. Na kontrolu jsem šla po deseti dnech od propuštění z porodnice - na ultrazvuk (při tom dr. zjistil, že se mi v břiše hromadí krev - tak mi dal injekci a kapičky) a pak jsem šla na prohlídku na konci šestinedělí to už všechno bylo v pohodě.
 Sisi 
  • 

Re:Noční vstávání tatínků 

(27.8.2006 20:30:08)
Ahoj,partner mi s malým pomáhá, ale zajímaly by mě zkušenosti s pomocí tatínků při nočním vstávání?Spaní v jiném pokoji...
Děkuji
 soniccz 


Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(27.8.2006 22:20:06)
Manžel spí dočasně v jiném pokoji, ale ne kvůli tomu, abych ho nebudila já, ale on mě (začal nějak chrápat) :-)) Kojím teď naposled o půlnoci a malá (2 měsíce) pak většinou spí až do rána, takže o nočním kojení asi ani není řeč. Ze začátku se budila po třech hodinách, ale manžela jsem nebudila, proč taky, při kojení mi stejně není nic platný a malá většinou hned usne.. Přes den zvládá (kromě kojení samozřejmě) péči o malou úplně stejně dobře jako já, nechápu ty maminky (viz příspěvek výš), které ze sebe udělají "služky" (bohužel mě jiné slovo nenapadá).
 Mirka+Kubík skororok:) 
  • 

Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(27.8.2006 23:49:02)
...no, musím zareagovat na tu služku... když ony ty maminky ji ze sebe tak nějak ani nedělají, a to mluvím z vlastní zkušenosti (nejsem nějaká uťápnutá,co potřebuju, to si řeknu), protože když partner prostě nechce pomoci, tak nepomůže, i kdyby ses třeba rozkrájela na malinkatý kousíčky. A nepomůže vůbec nic!Mluvím z vlastní zkušenosti, dopadla jsem totiž podobně.

Když jsem přijela z porodnice, doma nebylo k jídlu vůbec nic - manžel nás přivezl a teprve pak jel na velký nákup, takže jsem chtě nechtě musela vyndat maso z mrazáku a uvařit si, abych neumřela hlady. Nevím tedy jak kdo, ale já byla zhruba půl roku po porodu jak termit - pořád jsem měla děsný hlad a v šestinedělí jsem si dokonce musela dělat na noc do lednice svačinky, abych do rána neumřela hlady:).... Celý týden po porodu pro mne byl tedy dost šílený, protože se mi poslední den pobytu v porodnici potrhalo šití - staniční mne donutila kojit v sedě na židli - ještě týden po porodu jsem tedy vstávala a pohybovala se se slzami v očích. Navíc mne snad 4 měsíce strašně bolela zápěstí - nejhorší to bylo vždycky v noci, to jsem myslela, že malého na kojení ani nepřenesu z postýlky.

No, ale zvládla jsem - kolikrát z vypětím všech sil (pořád pendlujeme mezi 2byty). I manžel se teď celkem změnil - pomáhá víc než dřív i když už v podstatě nemusí - ale to si nechávám pro sebe:) Už zvládám v podstatě vše, co je obvyklé, bez většího vyčerpání. Jenom ten trpký pocit bezmoci a neochoty pomoci a absence empatie z jeho strany, zrovna v takové neopakovatelné období, které má být jedno z nejkrásnějších v životě, asi jen tak nezapomenu....

- Doufám, že se moje reakce skutečně objeví tam, kam ji píšu a ne bůh ví kam jinam...
 soniccz 


Re: Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(28.8.2006 9:24:25)
No ono je něco jiného uvařit SI než vyvářet ještě manželovi, který není schopný s ničím pomoct.. Já nevím, asi nevím o čem mluvím, protože mám doma bezvadnýho parťáka, se kterým sdílíme vše společně včetně péče o domácnost a přijde mi to jako naprostá samozřejmost. Rodina je přeci o soužití dvou (a více) lidí a ne o tom, kdo komu POMÁHÁ. (už ta podstata - je to moje povinnost a někdo mi s tím milostivě pomůže..) Máme to tak nějak rozdělené, za ty roky už víme, kdo má co dělat a prostě to funguje.
 ec 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(28.8.2006 12:11:09)
Zdravim,
ja bych si taky chtela trosku postezovat, musim rict, ze jsem uz dokonce premyslela o rozvodu a ze se odstehuju a zacnu chodit do prace a malyho bych dala do jesli atd, ... mela jsem to celkem slusne vymysleny.
Momentalne me to nejak preslo, ale co me k tomu vedlo? Mam pocit ze muj muz doma vubec nic nedela a na vsechno ma argument typu ja chodim do prace, ja vydelavam, chceme stavet, tak musim vydelavat.... Nevim, jestli to nektera znate, ale v tehle pripadech me argumenty dochazeji, zkratka vubec nevim co mu na to mam rict.
Mam pocit, ze by beze me ani nemohl existovat, protoze kdyz mu nedam neco k jidlu sam si nic nevezme... Malymu je rok a 4 mesice a za celou tuto dobu s nim byl manzel 3x slovy trikrat sam venku na prochazce a to jeste jenom nakoupit. Kolikrat jsme byli vsichni dohromady, by se taky dalo spocitat na prstech koncetin. Ani nechce abych jezdila ke svym rodicum, aby nebyl doma sam. Nasi bydli 200 km, tak to neni na otocku ale aspon na vikend, u me radsi na tyden, ale to se mi jen tak nepostesti.
Driv jsme se kvuli tomu hadali a ja jsem brecela vecer do polstare, ale pak jsem si rekla ze to stejne nema cenu a ze mi to stejne nepomuze.
Ze by nekdy manzel toho naseho raraska prebalil to ani nahodou, ani ho nekrmi, ani si s nim nehraje, aspon ne tak jak bych chtela ja, a je to proto, ze je jeste moc malej... to jsou kecy, jak blazen...
V podstate ani nevim jak jsem s nim mohla tak dlouho vydrzet, ale mam ho rada, chtel by abysme meli druhy dite, ale ja teda s timhle jeho pristupem moc ne. Muzu mu to rikat horem dolem, ze jestli budeme mit miminko, tak bude muset dost zmenit svuj pristup, ale nevim, jestli to chape.
Vim ze je to trosku vylity srdicko, ale vazne si myslim, ze si za to nemuzu sama, kdyz jsme chodili oba do prace bylo vsechno v pohode...
Nezlobte se, ze si tak stezuju, jen jsem chtela podekovat tem ktere pisou hodne podobne, ze v tom nejsem sama a tem co nevedi o cem pisu, tak jen tise zavidim, a to vubec nejsem zavistivy typ :-)
 Sisi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(28.8.2006 12:33:33)
Tak to je mi moc líto a až teď vidím, že na tom nejsem až tak špatně.Ale ty argumenty typu - práce, vydělávání...to znám.Krmení, přebalování, procházky, to partnerovi ale teď už problém nedělá.
Když si ale vzpomenu na ten začátek, taky si nedovedu představit druhé dítě.Proto taky obdivuju všechny maminky, které mají víc než jedno dítě.Zatím si to nedovedu představit.
Ale je zvláštní, že váš manžel s tímto přístupem chce tolik další dítě.Ono se řekne, že byste si o všem měli promluvit, ale moc dobře vím, že někdy je to nadlidský úkol.
Snad se vám to ale podaří, přeji hodně štěstí.
 Dančča 


Re: Re: Re: Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků - pro Ec 

(28.8.2006 12:42:11)
Ahoj Ec,
docela ti rozumím,protože jsem taky taková a protože mám doma taky miminko a partnera,který můj příchod z porodnice taky zrovna nezvládl...Mám za sebou už jedno manželství,ze kterého jsem utekla tak jako ty teď o tom uvažuješ,protože můj první manžel v některých věcech prostě selhal. Dnes v druhém vztahu zjišťuji,že bych pomalu mohla utíkat nanovo a když tak nad tím přemýšlím,tak asi v každém dalším vztahu...Zřejmě je chyba u mě,že beru na ty své miláčky ohled až nepřiměřeně velký a neumím si pořádně říct,co potřebuju...možná že přílišná ohleduplnost škodí.Můj nový mužíček teď zrovna udělal tak velkou botu,že je z toho rozhozená celá moje rodina...zkrátka je nedokonalý jako my všichni.Nejdřív ve mě naskočil můj starý program-útěk-a pak jsem si řekla,že z tohohle kolotoče chci jednou provždy vystoupit a že odejít se dá přeci vždycky...a začala jsem hledat něco aspoň trošku pozitivního na tom manželově kiksu...a představ si,že jsem našla.Můj muž se prvně v životě sám za sebe rozhodl,sice blbě,ale úplně sám...:-)U něj doma totiž vždycky rozhodovala maminka a tak očekával,že u nás to bude taky tak.
 ec 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků - pro Ec 

(28.8.2006 13:01:22)
Tak vam muzu rict, ze jste me rozplakaly :-) Ale dekuju.
Nechci si jenom stezovat, na nektery veci uz jsem si i zvykla a vyhovujou mi, proste se sanzim je zvladat, a myslim, ze se mi to i dari... aspon podle me urcite. Je mi jasny, ze je na me starost o domacnost, peru, zehlim, uklizim, varim, myju nadobi... Pres tyden to tu mame hezky uklizeny a vsechno v pohode, ale o vikendu je to sila. Ale mam pocit, ze si me za to co delam muj muz vubec nevazi, bere to jako samozrejmost, ale nejdulezitejsi je, ze ON chodi do prace, a ON je unavenej, protoze ja si prece muzu jit lehnout odpol. s malym... to jiste... :-) atd... je to porad do kolecka. A to ani nemluvim, om tom, ze at uvarim co chci nikdy mu to nechutna, jenom opravdu vyjimecne. A kdyz mu reknu, ze by mi moh aspon obcas rict, ze to bylo dobry, tak mi na to rekne, ze mi prece nebude lhat, ale tomu uz se smeju :-).
Nejak nemuzu taky pochopit kdy vlastne nas smudla bude dost velkej na to aby si teda spolu hrali???

Jeste jednou diky.
 anonymka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků - pro Ec 

(29.8.2006 15:28:57)
Dle mého "výzkumu" si po porodu tatínci přijdou moc zbyteční, neohrabaní neví co dělat a neumí pomoci, protože my máme ten pud se starat ale oni se trošku musí postrčit a naučit, koneckonců i my se to musíme učit, ale tím, že musíme kojit a starat se od přírody, jsou nám dány jiné dispozice. Zastávám názor postupného seznamování. Pojď půjdeme spolu koupat, pojď si ho(ji) pochovat, takhle se drží hlavička..
Opravdu se cítí bezradnější než si myslíme (i než sami přiznají-pochopitelně).
Zastávám názor, že nic nepřijde samo, ke všemu musí člověk dojít. A my bychom ty své muže měli umět nejen postrčit ale i podpořit. Nemůžeme čekat, že všichni se chopí své otcovské role s grácií hned první den. Někteří ano, někteří ne. Ale neměli bychom je nechat té nejistotě. To bychom mohli také ten důležitý začátek prošvihnout.
Takhle to cítím já a potvrdili mi to i muži, kterých jsem se ptala.
 Sisi 
  • 

Re: Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(28.8.2006 11:41:16)
Cítím to podobně.Malému je 11 týdnů a až teď mi partner začal tak nějak víc pomáhat.Ale mám úplně stejný pocit, že v tom nejtěžším období nepomohl, tak jak jsem potřebovala.Možná ne že nechtěl, ale asi chyběla právě ta empatie.Malý se narodil o 2 měsíce dříve a na svět přišel císařským řezem dramaticky, sanitka mě odvezla rovnou z práce, protože se mi utrhla placenta.Musím ale říci, že v té napjaté atmosféře stál partner při mě, vše vyřídil, po operaci u mě seděl, malého navštěvoval u inkubátoru, když já jsem ještě nemohla.V porodnici jsme byli měsíc, strašně moc jsme se těšili domů a pak jsme to nějak "nezvládli". Přispěl k tomu samozřejmě neustálý strach o malého, jestli dýchá..., nová práce partnera... A malý se v noci budil klidně po hodině až dvou a já byla totálně vyřízená.A právě tehdy mi ta pomoc chyběla, partnerovi jsem sama nabídla, aby spal v jiném pokoji,proč bychom měli být v týdnu nevyspalí oba a navíc má práci, kde teď musí zabrat, aby si ji udržel.Ale myslela jsem, že bych se mohla vyspat aspoň o víkendu, abych pak mohla celý týden fungovat. Malý pije z láhve, takže to by problém nebyl.No, teď s odstupem času vidím, že to možná byla spíš chyba v komunikaci mezi náma. Ale přesto mě zajímaly zkušenosti jiných.
 qwertz 


Re: Re: Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(28.8.2006 21:48:58)
Naší princezně je už 9 měsíců, ale tatínek někdy také spává ve vedlejším pokoji. Někdy má rýmu tak aby nás prý smrkáním nebudil a teď zase potřebuje být čilý do práce. Nedávno měl v noci dramatický odchod. Malá v noci plakala a chtěla mléko, což se jí běžně nestává a já jí ho proto odmítla dát ať si zase nezvyká na noční krmení. Nabídla jsem jí proto vodu i čaj, ale tím jsem ji tak naštvala, že začala plakat ještě víc a to už tatínek držíce si polštář i přikrývku na uších nevydržel a jal se mě seřvat, že proč zkouším nějaké novoty zrovna teď když se potřebuje vyspat a ječel uprostřed té jinak klidné noci na celý panelák mnohem víc než malá. S nadávkami nás tedy opět opustil do vedlejšího pokoje. Chudák. Musela jsem se tomu smát, takže ještě štěstí, že odešel a neviděl to. :-D
 pet & nany 9/05 & maxik 9/07 


Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(29.8.2006 10:12:44)
ahoj,
kdyz jsem se vratila z porodnice, manzel si vzal tyden dovcu a krasne mi se vsim pomahal...ja byla po cisari, takze jsem to nalezite ocenila.
v noci k male vstaval, prebalil ji a nosil mi ji na kojeni apod....proste nadhera...
oddelene jsme nikdy nespali...prislo nam prirozene byt vsichni spolu :-)
dnes je andulce 11 mesicu a spi ve vlastnim pokojicku. no a tatinek stale prebaluje, nakrmi, pohraje si...proste tatka jak mam byt :-)
 Kučerka, Katy,Maty a Máří 


Re: Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(30.8.2006 12:51:29)
Je mi opravdu líto šech mamin, které po porodu měly myšlenky na odchod od partnera. připadá mi to dost šílené,ale vím, že existují chlapi, kteří prostě doma nehnou prstem, protože "chodí do práce" zatímco matky se doma flákají na mateřské. Ostatně, to přesně byl můj otec. U nás tedy byla situace naprosto opačná. Po porodu i před porodem mi manžel naprosto automaticky se vším pomáhal, vůbec mu to nepřišlo divné, ale naprosto normální. Stejně tak ho nenapadlo, že by spal jinde. Když jsem Matěje přestala kojit, vstával k němu v noci on a když mu rostly zuby prochodil s ním asi 10 nocí. Je to prostě v tom kterém chlapovi. a vůbec jsem neslyšela, že by si stěžoval, přestože má náročné zaměstnání, do kterého dojíždí 70 km a každé ráno musí vstávat brzy,řídí tým lidí a má toho každý den plné zuby. Protože jsem sice matka,ale také nemíním zahodit kvůli dětem svou kariéru, začala jsem pracovat velmi brzy, mám též zajímavou,ale velmi náročnou práci. A zase se to v pohodě skloubilo s fungováním rodiny. Je to jednak o tom, v čem ten který muž vyrostl a také o tom, jestli se chce aktivně zapojit do fungování rodiny nebo si chce zachovat takový ten socialistický model......
 hanka + matěj 
  • 

Re: Re:Noční vstávání tatínků 

(6.8.2009 19:58:23)
Když čtu všechny ty příspěvky, tak musím svého manžela vynést až do nebes. Nejen, že mi pomáhal při porodu a při pobytu v porodnici ale po návratu domů mi pomáhá dál. Chodí sice do práce, takže pomoc spočívá spíše v zařízování na úřadech (vyzvednutí rodného listu, příhlášení na pojišťévnu atd.) nebo v nákupech ať už potravin nebo věciček pro Matěje. V noci, když se malej probudí, je hned vzhůru a buď se ho snaží uklidnit nebo vzbudí mne (mám spánek jak dřevorubec), že je čas jídla. Když jsem zjistila, že mám problém s mateřským mlíkem, v porodnici jsem se nerozkojila a ani teď, týden po návratu z porodnice stále mléko nemám, tak mne manžel ukliďnoval, že to není tragédie, že spousta dětí vyrostla na umělé výživě a že je pro malého nejdůležítější abych byla v pohodě a ničím se nestresovala. Vzhledem k tomu, že mi malej při porodu natrhl pochvu, tak jsem "zaštupovaná" jako ponožky, tak pohyb první dny po porodu byly pro mne horor a po návratu z porodnice, jsem ani doma nemohla pořádně chodit, sedět ani ležet, manžel si vzal dovolenou a staral se o vše. Doufám, že takových tatínků je více!!!!
 Pavlína 
  • 

Díky za našeho "tatínka" 

(28.8.2006 12:42:47)
Taky mi dlouho trvalo, než jsem pochopila, že všichni chlapi takoví nejsou. Byla jsem po porodu relativně čilá, co se týká poporodních problémů. Malej byl opravdu "malej" tudíž mi ho převezli na JIPku a na mě bylo abych se co nejrychleji dala do kupy a mohla za ním. Takže seděla jsem večer po poledním porodu a druhý den chtěla jít domů. Pravda je, že když mi ho přivezli čtvrtý den ke mě, tak se mi psychicky ulevilo a začala jsem bolest vnímat víc. Ale to je jedno. Trable s kojením a podobnýma nesmyslama a starost o jeho váhu mi nedala moc času abych se soustředila na sebe. Nicméně... když jsem přijela domů, nenastalo to, že by se manžel stěhoval do obýváku, jako u některých mých kamarádek, aby se vyspal. Naopak. Ani jsem nečekala, že hned první noc bude ochotný a schopný vstát, po kojení, jít malého přebalit, počkat až si krkne a dát mi ho zpátky ke mě. A zůstalo to tak pořád. Stará se o něj, v době kdy je doma, naprosto stejně jako já. Nebyl problém uvařit mu později sunar, kaši, nakrmit, všechno je to na nás obou... Myslím, že je hodně důležitý toho chlapa do toho všeho zapojit. Přece jen - dítě je obou rodičů, ne jen maminky. A jak se píše v článku, neustálá péče a starost opravdu vysiluje...
 Pršutka 
  • 

Re: Díky za našeho "tatínka" 

(28.8.2006 12:55:09)
Pavlíno, mám podobnou zkušenost. M"j manžel se během těhotenství nijak moc neprojevoval, ale jakmile se narodil náš brouček, tak se stal otcem na plný úvazek, pomáhal, přebaloval, koupal výhradně on, já nemohla:)Myslím si, že to je o přístupu a hlavně o prostoru, který matka otci dítěte svěří...Moje některé kamarádky zaplakaly později nad vejdělkem, protože manžela nechtěly k dítěti pustit, manžel se stáhnul a pak když potřebovaly, aby hlídal, byl problém. Samozřejmě, nelze paušalizovat, určitě existují chlapi, kterým mimino nic neříká a zapojovat se nebudou, protože nechtějí anebo jim to připadá málo chlapské. Některým zase trvá delší dobu, než se s miminem "seznámí", jeden můj kamarád našel cestu k dítěti, až když už bylo větší, kolem roku, když už s ním mohl dělat "kraviny".
 Hana, 9,6,5 
  • 

Může se to zlepšit 

(30.8.2006 8:50:52)
Naše děti už jsou větší, ale dobře si pamatuju jak jsem se cítila, když jsem byla těhotná se svým nejmladším a měla jsem přísně nařízeno se šetřit (předčasně jsem se otevírala, tvrdlo mně břicho). Doma roční 15 kg chlapeček, který by na mně stále visel a i při největší opatrnosti ho bylo potřeba zvedat z postýlky, na přebalovák, na dětskou židli, do vany... Manžel to ochotně udělal - když byl doma. Jenže stavíme, manžel stále v pilné práci a já hledala chlapa po všech čertech... Břicho bolelo i při zvedání i při chůzi...
Pak se mimi narodilo, hladce a bez problémů a když opadla největší euforie, že se můžu pohybovat bez omezení, zjistila jsem, že jsem sama na novorozeně, batolátko a že nejstarší 4-let dcera sice bráchu chvíli zabaví - byla to významná pomoc, ale že na vše ostatní jsem sama.
Manžel staví a nemá čas... Pak jednou koncem šestinedělí přijeli ve tři odpoledne tchán s tchýní. Ta obrovská radost - že poprvé vezmou oba kočárky a holčičku a já budu moct - vytřít podlahy, utřít prach, chvíli si lehnout
- ta byla úplně mimo, protože přijeli na houby (bydlíme u lesa) a to přece s kočárkem nejde. No a manžel okamžitě, že půjde s nima, že si přece musí taky odpočinout... No nikoho jsem kupodivu nezabila, ani jsem mu ty houby nehodila na hlavu. Jenom mně od té doby sbírání hub nějak nic neříká...
Ale abych se dostala k tomu hlavnímu - dnes je schopen se o ně plně postarat (nakrmí, uvaří, obleče, dohlídne - úklid aspoň nádobí se stolu, donést prádlo aspoň do koše - to po něm chci marně) Takže kdo na tom jste jako já - nezoufejte, třeba se to zlepší.
 anonymka 
  • 

Upřímně nechápu 

(30.8.2006 9:36:59)
Opravu! Myslím, že každý to doma má takové jaké si to udělá. Chápu, že když jeden staví, druhý musí domácnost tahnout sám, ale když už je dostavěno, nevidím jediný důvod. A často si to děláme my ženy samy. Čím více je omlouváme a čím méně se bouříme, tím je to horší! Akorát ty bouře musí přijít včas. Po 5 letech manželství, nebo když přijde první dítě, je to nanic!
Ale do nikoho se nestrefuji, je to můj názor.
 ec 
  • 

Re: Upřímně nechápu 

(30.8.2006 13:34:00)
Myslim, ze jde o to, ze ta boure driv prijit nemusi, protoze dokud oba chodi do prace a delaji veci spolecne a td, tak neni nutna, ale prave az kdyz prijdou deti leccos se zmeni.
 anonymka 
  • 

Upřímně nechápu 

(31.8.2006 9:30:14)
Tak když se dělá vše společně, neměl by být problém v tom pokračovat ne? Pokud ale "dělat společně" neznamená, že dokud se chodilo do práce zvládala jsem to sama a manžel akorát tak utřel nádobí. Já nemám na výběr, už dnes (bez dětí) musím dělit domácnost. Dělá se to co je třeba a dělá to ten kdo má více času, nebo koho to více pálí. Tj. když nemá polovička vyžehlenou košili, ráno v 5 mě budit nebude. Udělá to sám. Ale někdy (mívám období nedospavosti) já vyskočím v 5 ráno a jdu to udělat, protože prostě chci!
Pravda je, že ode mne to chtělo také hodně tolerance a sebezapření. On dělá prostě věci jinak a byl boj nechat to tak jak to je od něj. Často jsem si říkala, že teď to sice není až takové, ale splní to svůj účel a já mohu dělat i jiné činnosti než jen úklid a jednou budu ráda, že to nedělám vše sama, byť po svém. :-)))
 ec 
  • 

Re: Upřímně nechápu 

(31.8.2006 9:37:30)
mohu jen souhlasit
 nenymka 
  • 

Re: Upřímně nechápu 

(31.8.2006 9:45:08)
Pozor, ale zapomínáš na to, že "dokud chodili oba do práce". Dost chlapů si myslí, že mateřská dovolená je skutečně DOVOLENÁ a ženské naopak pomáhat se vším přestanou, protože ona je přece na dovolené a má času dost, tak proč by oni chudáci, co chodí DO PRÁCE doma něco dělali??? I když předtím to v pohodě dělali a přišlo jim to spravedlivé. Ale válet se celý den doma a ještě chtít od partnera, udřeného jako koně z práce nějakou pomoc, to je prostě do nebe volající, že jo. :-)))
 Sisi 
  • 

Re: Re: Upřímně nechápu 

(31.8.2006 11:25:39)
Mám taky takový pocit, ta poslední věta je opravdu výstižná.Věřím, že to nemyslí zle,oni jsou o tom prostě přesvědčeni a berou to jako samozřejmou věc.Ale jak je nakopnout, aby.....?
 ec 
  • 

Re: Re: Upřímně nechápu 

(31.8.2006 11:41:07)
To je prave ono. Ze materska dovolena neni jaksi DOVOLENA v pravem slova smyslu. Ale to se mi tomu mymu chlapovi nejak jeste nepodarilo vysvetlit.
Je to tezky, snazim se byt chapava, vim, ze je z prace unaveny a ze on je ten kdo ted nosi domu penize. Ale ja prece nesedim doma jen tak, ze bych pila kafe a chodila po obchodech a utracela ty Jeho penize ktery on tak tezce vydelava.
Jenze bohuzel nevim co s tim. Placem se nic nespravilo a ani vazne rozhovory nezabraly.
Co je na tom vsem jeste LEPSI, je ze u nas doma ja jsem ten optimista a muj muz pesimista. Takze kdyz kazdy den prijde domu z prace se spatnou naladou a tou svou nekonecnou unavou, tak ja po celem dni kdy jsem taky unavena, ikdyz vsechny sve povinnosti uz zvladam v pohode a nemam pocit, ze neco nestiham... mam jeste jeho utesovat a chlacholit...
A to jeste cely vecery doma posloucham o ty praci.
Nevim co s tim.
Napadlo me, ze by si mohl promluvit s nekym zkusenym, jako treba s tatou, jenze to neni tak uplne dobry napad, protoze na svyho tatu on neda, nemaji dobry vztah a navic jsou si v tomhle hodne podobny, protoze tchyne je v invalidnim duchodu a taky dela doma vsechno, tak to by asi neslo a nikdo jiny me nenapada. Mozna svagr, zkusim to.
 Sisi 
  • 

Re: Re: Re: Upřímně nechápu 

(1.9.2006 8:32:11)
Zkus, asi nám totiž nezbývá nic jiného, než zkoušet. Zrovna včera jsem něco zlusila, ale opět se to obátilo proti mně.Tak asi budu mlčet, jenže jak se znám, dlouho to nevydržím. Tak všem hodně štěstíčka.
 ec 
  • 

Re: Re: Re: Re: Upřímně nechápu 

(4.9.2006 9:25:48)
To me mrzi, a co jsi zkousela?
 anonymka 
  • 

aha 

(4.9.2006 10:46:57)
to mi nedošlo, že to opravdu tak chlapi mohou brát. já se setkávám spíše s tím, že ženy ani nechtějí, abych chlap něco doma dělal, když to nedělá "stejně dobře jako já", to si to radši udělám sama. a hnát ho k nádobí stylem "nevidíš kolik mám práce, jdi umýt nádobí!" také není ideální stav věcí.
na tu vaši stížnost, že vlastně nevidí co doma děláte nezbývá než nechat ho doma samotného a večer rýpat, proč nemá umyté nádobí, proč nejsou uklizené hračky a že chcete večeři, když měl tu dovču!, atd. on možná půlden může stačit. často jsou na tom ti muži stejně jako vy první den po porodu.
ale primárně si myslím, že jak je člověk nenaučí ze začátku, pak už se to těžko řeší. i když zase na vaši obranu chápu, že po příchodu z porodnice ani člověk nemá určitě náladu něco řešit, to asi je lepší jít to udělat než se s někým dohadovat..

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.