| Ivana Procházková | 
 |
(3.2.2006 11:28:47)
Rady vyjmenované v posledních odstavcích tohoto článku mám fakt ráda.
By mě zajímalo, kolik má autor(ka) zkušenosti s "nežravými" dětmi typu mojí holčičky. Jednou jsem na ní zkusila taktiku "když nehceš jíst, tak nejez". Dopadlo to tak, že opravdu nevzala do pusy za celý den skoro žádné sousto, mě pořád otravovala, že chce nakojit (je jí 16 měsíců), za noc několikrát vzhůru ("chci mámu" - rozuměj chci mlíčko) a druhý den měla pěkný průjem. Tak to bylo jednou a stačilo mi to.
Teď mám před krmením vždy připraven stoh knížek, hračky na zabavenou, hulákám u toho písničky, recituju básničky.. Začínáme jíst v sedačce a většinou končíme na zemi mezi hračkami.
No dobrá, nevýchovné, ale účinné.
Máte někdo zkušenosti, jak na děti tohoto typu?
|
| Mikeš+ 3 holky | 
|
(3.2.2006 12:22:54)
No právě, taky jsem to zkoušela. A ne jen jednou. A výsledek? Dva dny jen pila, nejvíc samozřejmě mlíka, během noci se několikrát probudila a zase žádala o mlíko, i když jinak už ho v noci nedostávala. Dodnes má dny, kdy jí cokoli, jindy nechce jen něco a jindy vůbec nic.
Nestojí mi to za to, abych i sama sebe takhle trápila, celé dny poslouchala kňourání, celé noci vstávala... Takže když přijde zase odmítací den, radši budu krmit u televize a doufat, že jednou sama začne jíst normálně - mimochodem, doufám, že ve školce ji příklad ostatních dětí přesvědčí.
Jo a podle mě to u těch dětí není o sytosti - ať mi nikdo nevykládá, že když si dvouleté dítě dvakrát ukousne chleba nebo sní 3 růžičky vařené brokolice, je syté. Houby, nechce se mu už víc ztrácet čas jídlem nebo prostě jen zahnalo tu největší potřebu něco sníst.
|
| Sára, syn 3r. | •
|
(3.2.2006 13:25:45)
Mám úplně stejné zkušenosti. Sice jsem byla od narození syna přesvědčená, že se u jídla žádné divadýlko odehrávat nebude, že se bude prostě pouze a jenom jíst. Opak byl pravdou. Pokud jsem chtěla, aby vůbec něco snědl, musela jsem mít v zásobě na stole neokoukané "hračky" a jednoduše ho něčím zabavit. Ve finále to vypadalo tak, že jsme např. dávali do skleničky čočku nebo fazole, ale syn se u toho najedl. S přibývajícím věkem si sice nechal vysvětlit, že u jídla se sedí a nic jiného nedělá, ale to mu vydrželo vždycky jenom chvíli. Teď mu jsou 3 roky, u oběda krásně sedí, drží se lžičky a baští sám, ale jenom do té doby, než si umane, že už jíst nebude. Někdy sní vše bez řečí, jindy si vzpomene v půlce jídla, někdy hned po pár soustech. Pak mi nezbývá nic jiného, než ho dokrmit. U ostatních jídel sedět nevydrží, kousne si, ale hned si zase utíká hrát. Tak je to po celou dobu, než sní celou svačinu nebo večeři. Prostě ještě pořád jsou pro něj důležitější a hlavně zábavnější hračky, než rohlík nebo chleba ležící na talíři. Ve školce je to ale jinak. Zřejmě mu jsou ostatní děti příkladem, sní všechno a sám a dokonce si ho i chválí, jak krásně hamá. Přiznám se, že co se týká stylu jeho jedení, jsem rezignovala. Ať si klidně hraje, jen když u toho jí...
|
| Soňa ,syn skoro 3 roky | •
|
(3.2.2006 13:41:29)
Tohle znám.Tomík začal jíst ze lžičky od 5.měsíce,a pokaždý jsem ho musela nějak zabavit,poslední dobou jí u televize - ale aspoň něco sní.Je poměrně vysoký,nikdy to nebylo baculatý dítě - a poznámek, že mu nedávám najíst,jsem si užila dost.Celkem dobře jedl v kočárku.Asi ve 2,5letech začal jíst aspoň polívku sám,a ani tak neprasečil.Kdežto když jsem ho krmila já,tak měl obě ruce volné a to lítalo jídlo vzduchem.Ale i teď je schopný jíst polívku rukama,jogurt taky.Manžel na to nemá nervy,je to kuchař,takže mu radši pustí televizi a krmí ho.Já se ho snažim nechat aby aspoň trošku snědl sám,pak ho dokrmím,ale někdy nechce jíst sám vůbec.Tak ho krmím,protože když jdem pak ven,kňourá že má hlad.Do školky zatím nechodí.Co s ním,to nevím,snad se to věkem zlepší.
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(7.2.2006 12:11:14)
Můj čerstvě čtyřletý syn jedl pěkně asi do 1,5 roku. Pak ho jídlo začalo zdržovat od různých zajímavých aktivit, takže jsem ho krmila stejně jako vy - no prostě aby si nevšiml, že jí. Mám v paměti, když jsme seděli na zemi v kuchyni u pračky ždímající prádlo a já do prcka, který fascinovaně sledoval proces, futrovala jednu lžičku za druhou. Věkem se to vylepšilo podstatně, nicméně jeho přístup k jídlu je neuvěřitelně laxní - já ho snad v životě neslyšela říct "Já mám hlad". Někdy skutečně vydrží celý den o mléce a jednom rohlíku, jindy toho sní relativně hodně. A přesně jak vy říkáte - ve školce jí dobře, jí tam i jídla, která by doma do pusy nevzal - čočku, špenát atd. Jediné, co nejí ani doma, ani ve školce, jsou polévky - všechny jsou podle něho "Zahnislé". (Ostatně na dotaz: "Tak co jste měli k obědu?" odpovídá :"Už si to nepamatuju, bylo to hnusný, ale mě to chutnalo.")
|
|
| lenkafrej | 
|
(24.10.2007 12:23:10)
Taky mám takovou zkušenost. Mám dceru 13 měsíců. Byla doba kdy to bylo horší (než jsem začala vařit naši stravu i pro ni), teď se to trochu zlepšilo.
|
|
|
| Hana Burešová, 1 dcera 5 let | •
|
(3.2.2006 13:39:25)
Mela jsem takovouhle sestru (o 11 let mladsi). Proste jedla hrozne malo a my z toho byli doma vsichni rozhozeni. Byla drobna, hubena v nasi slovansky stavene rodine. Ve trech letech snedla k svacine cca tretinu vyzivy, maximalne pulku. Ted kdyz je ji 18 let, vim, ze proste vic jidla nepotrebovala. Meri jen 151 cm a vahu ma vysce odpovidajici, zatimco zbytek rodiny je stredni az vyssi vysky. Ma srdecni vadu a telo se takto mensimu srdecnimu vykonu prizpusobilo. Zadne dite neumre hlady a uprimne jsem jeste v nasi zemi nevidela podvyzivene dite. Podvyzivene jsou az divky s bulimii, anorexii apod. Myslim, ze deti se naji, kdyz ma hlad.
Jako velka hloupost mi prijde bavit dite pri jidle, povede to v dusledku k tomu, ze dite pri jidle nebude vnimat, ma-li hlad ci ne, popr. chut jidla. Soustredi se na neco jineho a jeho prirozena zivocisna potreba se sytit bude prekryta prijimanim jinych signalu. Pozdeji to navic muze vest k zlozvyku jist pri cteni (moje oblibene) ci sledovani televize a odtud je opravdu jen krucek k obezite ci jinym porucham vyzivy.
|
|
| Agnes (3letá vybíravá dcera + 3měsíční mimčo) | •
|
(4.2.2006 23:12:57)
Teda dámy, nečetla jsem všechny příspěvky, ale ty maminky, které za dětmi s jídlem běhají a dělají psí kusy jen proto, aby jejich děťátko, které má holt jiné starosti než jídlo (jako ostatně hodně dětí), neumřelo hlady, obdivuju. Moje dcera je taky dost vybíravá. Nejí maso, absolutně ŽÁDNOU zeleninu ani ovoce, marmeládu ani med, brambory v jakémkoli stavu (vařené, kaše, knedlíky ani hranolky). Extra jí ale nevyvářím - trochu se přizpůsobíme, ale sekanou (jediné pro ni přijatelné maso) dostane bez brambor nebo kaše a stačí jí to. Od počátku se řídím radami, které jsou uvedeny v článku a nemám s tím problém. Nechceš, nejez a hotovo. Vydrží mi klidně týden jen o snídaních - snídá Nesquika s mlékem, to je snad jediné 100% jídlo - když jí nechutná oběd, nemá oběd a když to nesní ani k večeři, tak jí nabídnu třeba chleba s něším. Když nechce ani to, tak má prostě smůlu. Mezi jednotlivými jídly nic nedostane a taky přežije. Vydrží to takhle klidně týden a pak začne normálně jíst - někdy i to maso. Roste "jako z vody" - ve 3 letech má 105 cm a 17 kg (teď už zase možná víc). Takže matky, oni vám ty ratolesti neumřou! Nedělejte ze sebe šašky! Přeji hodně úspěchů při krmení dětí a pevné nervy.
|
| Dadalinka+Miška2/04aOndra9/05 | 
|
(8.2.2006 22:58:37)
Agnes, ty nechápeš nás - běhající, či jinak se snažící maminy- a já nechápu tebe. Nemáš strach, že má nedostatek minerálů a vytamínů. Jídelníček máme upravený podle toho co dcera může, ale nijak to zvlášť nepřeháním. Ale pokud by mi odmítala jíst všechno, tak bych děla třeba psí kusy, abych do ni něco dostala. Nechci soudit, neznám holčinu, ale ani ty suď.
Článek je takřka ideál, který není všude možný.
|
|
| Zuzana, Katka, 18 mes | •
|
(9.2.2006 20:44:32)
hm, ja si nemyslim, ze robim zo seba saska, ked ponuknem mojej malej nahradne jedlo, ked odmietne obed, vacsinou sa trafim a zje ho,ja vnimam moju dceru ako seba , mne tiez nechuti vzdy to, co mi daju pred nos ! Aj my si predsa vyberame zo 4 jedal v zavodnej kuchyni - ak by bolo podla Vas, tak ved naco, jedzme to , co nam daju , jedno jedno jedlo a hotovo !!
Zuzana
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(15.2.2006 14:12:50)
Ale to je rozdíl, ne?
Já to vnímám tak, že jsou jídla, která můžu, ale nemusím a pak jsou jídla, která nepozřu. Do první kategorie patří např. rizoto, do druhé hrachová kaše. Jídla, která pro mojí dceru patří do druhé kategorie, tj. nejí je vůbec, nevařím, resp. jí nedávám. Jídla z druhé kategorie jí dávám. Už proto, že těch jídel, která jsou vysloveně oblíbená je pár a musí mít stravu pestrou. Takže ona, když se "courá" s jídlem, nedělá to proto, že by jí to vysloveně nechutnalo (takové jídlo jí nedávám), ale proto, že jí nebaví jíst. A v takovém případě žádná jiná alternativa není.
Dcera nejí luštěniny. Ty jí nedávám vůbec. Problematické jsou knedlíky. Chuťově jsou pro ní přijatelné, ale strašně dlouho je v puse přežvykuje, tak jí to trvá dlouho a sní jich málo. Když máme třeba guláš s knedlíky, jí udělám nudle nebo rýži. Ale, aby mi říkala, že guláš s rýží nechce, že chce radši nudle, když už jsem tu rýži uvařila. Dostane rýži, případně jí slíbím těstoviny na druhý den.
Výběr mezi tím, co dítě jí a nejí je v pořádku. Ale myslím, že by si nemělo vybírat mezi dvěma jídly, která jí. Samozřejmě do toho nepočítám výběr typu chceš jabko nebo hrušku, chceš mléko nebo kakao, chceš chleba s lučinou nebo s eidamem.
|
|
|
| Zuzka, Tomíno 1rok | •
|
(5.9.2006 11:49:51)
Naprosto souhlasím,můj Tom také nechtěl jíst, a tak jsem zvolila taktiku "nechceš, neubude" vydržel to 2dny a teď jí úplně normálně. Chce to i pravidelnost,aby prcek věděl,že teď je čas na snídani,svačinku apod.
|
|
|
| Ivana Procházková |
|
(5.2.2006 23:03:08)
Díky za ohlasy. Koukám, že v tom nejsme zdaleka sami, což potěší :)).
Jídlu zdar!
|
| Ivana | •
|
(9.2.2006 0:37:15)
Jééé, to se mi to tady krásně čte:o)))) Vidím, že jsem nebyla zas takový blázen za jakého jsem se považovala, když jsem vyváděla všechny ty věci co se při krmení dělat nesmí a které vyvádí i někdo jiný než já:o))))
Musím Vás trošku potěšit, ten můj nejedlík, kvůli kterému jsem se opravdu málem stavěla na hlavu, jen aby něco snědl, teď ve čtyřech letech už krásně jí a nepotřebuje k tomu nic!:o))) Trvá to asi tak rok, takže vydržte a nebojte se, oni se jíst naučí, někdo dřív někdo později.
Ještě musím dodat k tomu od kdy jí děti samy lžičkou, že mám dcerku dvouletou a ta jí hezky a sama! už od roku a půl a v té době na tom byli s šikovností tak nastejno(synovi byly 3 roky).
|
|
|
|
| Iva | •
|
(3.2.2006 12:58:56)
Moje dcera - 17 měsíců, jí jen když jí něčím zaujmu. Nejsou to její oblíbené hračky, ale nové předměty např. krabička se zipem...atd. Jakmile jí to začne nudit, přestane jíst. Zkoušela jsem jí nechat vyhládnout, to je ovšem jen marná představa, že potom začne jíst jídlo...příkrmy apod. Místo toho je mrzutá, nechce ani pořádně spát a prosí o každou sušenku (piškot) a vše co vidí. Tak to prostě nejde. Je spokojená, když se dobře nají a k tomu jí musím přesvědčovat. Kdyby jedla jen to na co má chuť, dopadlo by to tak, že by neprospívala a spokojená by jistě moc nebyla.
|
|
| Anna | •
|
(3.2.2006 13:08:39)
Konecne nekdo, kdo ma deti jako ja. Vetsinou se tady na Rodine setkavam s opacnym problemem. Dceri je 11 mesicu a konecne jsme dosahly 8 kg, to ale diky "nevychovnemu" stravovani. Je treba hodne nahlas zpivat "Holka modrooka" a v ruce, ve ktere neni lzicka, trimat manaska a do rytmu delat "opicky". Od 6 mesicu nekojim, na radu lekare, mala za cely den nesnedla ani lzicku prikrmu a v noci jsme kojily i 20x.
Tak nevim, zaostala snad neni, stoji od 7 mesicu a krom vahy odpovida vsem tabulkam :o) ale o samostatne krmeni zajem neprojevuje. Jidlo a spanek je proste zbytecne, kdyz je tolik veci na poznavani...
|
|
| Motýlek+2 děti | 
|
(3.2.2006 13:30:19)
Já mám 19 měsíční dceru a žádné ubrusy jsem pod ní nikdy nedávala.
Hned první příkrm chtěla sama papat tak jsem jí to dovolila.Občas jsem jí tam něco šoupla sama aby to šlo rychleji.Ale papá sama do dnes.Já si jím svoje a ona svoje v židličce s kšírama tak nikam neuteče.Spapá co jí dám vědšinou si i přidá trvá jí to jen asi o 15 minut déle nežli mě.Umí jíst i vidličkou nikdy se jí do toho nepletu ať si to sní spůsobem jakým chce a jsme obě spokojené.Někdy to sní rukama ale hlavně že to sní.
Večer se koukáme u toho na pohádky a neruší nás to naopak se mi zdá že jí to jde rychleji.
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(3.2.2006 13:38:27)
To já taky :-)
Možná bych radila totéž, kdyby se mi druhorozenec narodil jako provorozenec - jí sám od 1.5 roku, neušpiní, neupustí, je úžasně vzorný. Ale předtím jsme měla Honzíka - krmila ho do 2 let, pak občas jedl sám, málem jsem zapálila záclonu :-))), abych ho zabavila, aby něco snědl, teď je mu 6 a s jídlem je vše ok.
Takže každý ať si to svoje dítě krmí po svém :-)
|
|
| Jana (Kuba skoro 3r.) | •
|
(3.2.2006 15:12:28)
Syn je také nejedlík resp. ťuky ťuky už je to lepší. Ale krmení pro mne byly hodně horké a náročné chvilky. Odstavil se v 9. měs, nechtěl umělé mléko, ani nic moc na lžičce, hmotnostní přírůstky podprůměrné... Já teda neměla na to ho nechat hladovět.
Ani u nás rady typu - vynechte jídlo, bude hlad - nezabraly. Tak jsem povídala pohádky, on si u toho jezdil autíčkem...
Teď pro změnu nechce jíst sám - vydrží jen chvíli a ať ho maminka krmí. No chystáme se do školky, snad příklad pomůže.
Ten článek se asi lehko píše, ale realita může být jiná.
Nebo jsem tak "měkká"??? Teď čekám druhé mimčo - Kéž by bylo líp :-).
|
|
| Eva | •
|
(5.2.2006 22:19:34)
Mojí dceři bude 18m, už tak dva měsíce se nají sama bez problému vidličkou, lžičkou už déle. Málokdy po ní musím uklízet. Opičárny neděláme, prostě chceš-nechceš, konec. Přijde mi hloupé si přidělávat práci tím, že dítěti dělám kašpárka, aby se najedlo. Jí společně s námi, sedí ve své židličce a většinou jí to ani netrvá o moc déle než nám.
|
| Ivana Procházková |
|
(5.2.2006 23:08:00)
No problém je, že moji dceru by ani nenapadlo lžičku s něčím tak nezajímavým, jako je jídlo, strkat vůbec do pusy :).
To jsem ale už popsala výše..
|
|
|
| Šárka, tři děti (19, 16 a 2) | •
|
(5.2.2006 23:48:00)
Ahoj,
ptáš se, jak obelstít dítko, které nejí, aby jedlo. Co kdyby jsi zkusila takový malý trik, který je založený na tom, že děti chtějí dělat to, co dospělí. Zkus nenutit tvé dítko k jídlu, ale hezky si sama sedni ke stolu a začni baštit. Dítěti nic nenabízej, vůbec si ho nevšímej jako by nebylo v místnosti. Troufám si tvrdit, že jak uslyší cinkání příboru o talíř, případně slastné pomlaskávání, samo zanechá hraní a přihrne se ke stolu. Můžeš mít připravenou malou plastovou lžičku a tu mu strčit do ruky, aby si samo nabíralo. Hlasitě dávej najevo, jak je to jídlo chutné, jak si na něm pochutnáváš a že to všechno TY SAMA spapáš. Já osobně problémy s dcerou nemám. Řeknu, že jdeme jíst, ať si vleze do židle. Vleze si do židle a jíme. Je fakt ale, že taky jíme s knížkou nebo televizí. Snažím se aspoň tu knížku odbourávat. Člověk nesmí polevit. Jak to uděláš jednou, už se to veze. Jinak výše popsaný trik mám vlastnoručně vyzkoušený. Už nevím, co to nechtěla jíst, snad jogurt ke svačině. Zabralo to. Řekla jsem jí, že mám dobrotu, že jí by to určitě nechutnalo. Měla bys vidět, jak se hrnula ke "korytu".
Tak hodně zdaru a pevné nervy.
|
| Ivana Procházková |
|
(5.2.2006 23:54:41)
Tak toto u nás fakt nefunguje, zkoušela jsem :) Nanejvýš tak ochutná jednou sousto, ale buď (a) zjistí, že to zná a víc ji to nezajímá nebo (b) zjistí, že to nezná a tím pádem je to pro ni fuj (konzerva jedna konzervativní :), 3x si otře jazyk o rukáv a taky ji to už nezajímá..
|
| Sylvie | 
|
(5.2.2006 23:56:39)
Ivule, nevím, jak staré máš dítě, ale u naší nejstarší se jídlo zlepšilo až s nástupem do školky. Nějak ji kolektiv strhnul k tomu, že jíst začala (i když, pravda, naše mladší toho stále sní víc...).
S.+ + +
|
| Ivana Procházková |
|
(6.2.2006 0:04:59)
Je jí 16 měsíců, do školky ještě daleko :) Ale což, alespoň nějaká vidina lepších zítřků..
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(6.2.2006 8:53:04)
Ivule a pochopila jsem dobře, že ještě kojíš? Já jsem v 18-ti měsících přestala kojit kvůli tomu, že mlaďoch nechtěl celej den (a noc) nic jinýho než MM, takže já byla vysátá jak od upíra. Když jsem ze dne na den odstavila, přesedlal na mlíko z flašky, který taky zasytí. Když ale nemá mlíko a pije jen šťávu, jí trošku víc.
|
| Ivana Procházková |
|
(6.2.2006 23:14:25)
No taky už jsem přemýšlela o tom, jestli by se chuť k jídlu nezlepšila, kdybych odstavila.
Jenže odstavení je nevratný proces :) a tudíž se mi nechce moc na tomto poli experimentovat. Abych pak náhodou ještě nemusela vymýšlet, jak do holky vpravit navíc i ten sunar. Zatím jsme jí ho zkoušela dát jen tak na lžičku a úspěch to teda nemělo..
Každopádně jsem si všimla, že když se v noci moc nepřecpává (třeba když k ní v noci vstával manžel, zatímco jsem se potila s chřipkou), tak přes den jí jídlo jelo o něco lépe.. Nežravka jedna :)
|
|
|
|
|
|
|
| Marie, dcera 20 měsíců | •
|
(8.2.2006 15:44:43)
Ivule a ostatní se stejným názorem, ani jsem nemusela Vaše odovědi číst celé, aby mi bylo jasné, jak jste na tom. Brzy se stanete otroky Vašich ratolestí. Je ohromně pohodlné schovávat se za "nežravost" Vašich dětí apod., ale tím svým dětem moc nepomůžete, nejspíš jim vypěstujete poruchu příjmu potravy. Článek "Jak přežít samostatné stolování dětí" je perfektní. Jasný, stručný, výstižný. Měla by si ho přečíst každá maminka než začne své děťátko přikrmovat a řídit se jím. Samozřejmě je potřeba ke každému dítěti přistupovat individuálně, ale v zásadě se toho držet.
|
| Ivana Procházková |
|
(8.2.2006 21:33:57)
Milá Marie,
článek je "perfektní" až na to, že jaksi nedává radu, jak do dítětě to jídlo vpravit, když "nežere". Tedy já ji tam nenašla. Jestli sis nevšimla, tak jsem ve svém příspěvku položila maminkám podobných dětí otázku, zda tedy o nějakém takovém "grifu" nevědí.
Tak jestli nějakou máš, tak sem s ní, jinak tvoji "kritiku" mých postupů, jak do dítěte jídlo dostat, beru jenom jako blábolení.
Jestli mám mluvit za sebe, tak mně osvědčuje toto:
1. Dávat dítěti jídlo v pravidelném čase (odchylka 10 min je již špatně).
2. Upravit jídlo tak, aby vypadalo "stejně" (naše malá je "konzerva" konzervativní, jak jsem již jinde napsala). Například se mi osvědčuje jakékoli teplé jídlo, které se jí v poledne, přelít do skleničky od Hami nebo Hippu (na ty si navykla jako mimi a ty jí jedou).
3. Mezi jídly ani soustíčko čehokoli jiného, k pití jen vodu.
4. Dodržovat při jídle zažitý rituál.
A dále: zabavit dítě při jídle, jak to jde, aby se nenudilo..
Pokud něco z tohoto nedodržím, je to zoufalství.
Mohla bych tu vyjmenovat ještě víc věcí, které jsem jaksi intuitivně začala praktikovat. Jestli ti při tom připadám jako otrok svého dítěte, tak budiž. S tím jsem si ale dítě pořizovala, že asi nebude samo od sebe skákat jako hodinky podle mého.. A vzhledem k tomu, že stravu považuji za dost důležitou věc pro jeho zdraví, tak se jaksi nespokojím s tím, aby holka jedla jen to, co jí zrovna jíst baví.
A na závěr: mohla bys mi vysvětlit, proč bych při výše zmíněném postupu měla vypěstovat u dítěte poruchy v příjmu potravy, či jak jsi to nazvala? (Článek to zmiňoval taky). Já totiž nechápu, proč... Tak díky za odpověď.
|
| Líza | 
|
(9.2.2006 5:44:58)
Ivule, no já nechávala i svou na pátém percentilu se potácející dceru jíst jen to, co ji baví, a dělám to tak doteď. Roste. Hlady neumřela. Podvyživená není. Vše jsem dělala jako ty, jen poslední bod ne - žádné zabavování, jen prostě talíř před ni a podle věku jsem krmila nebo nekrmila, dokud neřekla, že nechce (na to jsem se jí ještě přeptala, abych si byla jistá, že to myslí vážně). Pokud se v tom jen ta šťourala, tak po dvaceti minutách šlo jídlo ze stolu pryč.
S tou poruchou příjmu potravy - není psáno, že ji dítě mít bude, ale rizikové je vypěstovat v něm pocit, že jídlo je něco, čím můžu manipulovat ve vztahu s mámou. Odměním mámu tím, že se najím, potrestám ji tím, že se najíst odmítnu. Když odmítnu tvrdošíjně, uvedu mámu do úzkosti. Tenhle model není dobrej.
Takže zpět k tomu předchozímu odstavci - udržela jsem situaci tak, aby jídlo byl JEJÍ problém, nikoli můj. Ono by to tak mělo fungovat, a u hodně malých dětí to funguje, dokud se "nezkazej". Jí se proto, abych neměla hlad, aby mě nebolelo hlady břicho. Z žádnýho jinýho důvodu (respektive někdy jíme taky proto, že to máme rádi, ale to není tenhle případ). Nejí se proto, že to chce máma - protože pak je jídlo problémem mámy a ne mým vlastním zájmem.
Doufám, že jsem to napsala srozumitelně.
A že si dvakrát kousne - no tak asi to stačí.
Problém je, že když už si dítě na to přemlouvání a nucení zvykne, je těžké ho to odnaučovat a pokud se k tomu rozhodneš, chce to hodně sebekázně v tom, že ti prostě bude jedno, kolik sní. Ale ono je to skutečně tak - v Česku děti hlady neumíraj. To je naše úzkost, co nás vede furt vymýšlet, jak to do nich dostat. Proto o tom článek nepíše, jak to do dítěte dostat - to je věc dítěte. Ty mu máš jídlo nachystat, nabídnout. Konec. Ono ví, jestli má hlad.
|
|
| Marie, dcera 20 měsíců | •
|
(9.2.2006 14:48:45)
Ivule,
já pořád nevím, proč chceš jídlo do dítěte nějak vpravovat. Když jíst nechce, tak ho nenuť. Dobře jsi napsala, že nebude samo od sebe skákat jako hodinky podle Tvého. Každé dítě má své potřeby a zrovna u jídla je to dost důležité. Poruchu příjmu potravy samozřejmě, v pozdějším věku, mít nemusí, ale může. Bude Tě skrze jídlo ovládat a nepozná, kdy má hlad. Nechci se o tomto tématu více rozepisovat, to je opravdu na dlouho, ale v literatuře (snad i na internetu) se o tom dozvíš mnoho. Myslím, že v dnešní době, je to dost aktuální téma. Co se týče nějakého toho "grifu", hned na začátek, v každém případě se to nezmění ze dne na den. Pokud je zvyklé na určité rituály při jídle, bude to vyžadovat vytrvalost. Tím pravidelným časem si nejsem moc jistá, myslím že plus mínus půl hodiny by mělo být v normálu (ale fakt nevím), mezi jídly nic nebo téměř nic a pít vodu, to sedí. Co se týče zábavy u jídla, ne! Jako zábava musí stačit jídlo samotné. Dát do ruky lžičku nebo větší kusy jídla (brokolice, mrkev, celer...) ať se živí samo. Možná i ta úprava jídla by měla být každý den trochu jiná, něco nového na talířku a je o zábavu postaráno. Když jíst nechce, ať nejí, další bude až svačina. Hlady neumře. Dítě se musí naučit, že jí, aby utišilo svůj hlad a ne proto, že si to maminka přeje! Ale jak jsem již psala, je to velice individuální. Žádné desatero, které by fungovalo na všechny děti, neexistuje.
|
| Ivana Procházková |
|
(11.2.2006 1:02:40)
Lízo, Marie,
dík za rady, zmiňujete vlastně podobné věci. Že by díte nemělo maminku přes jídlo ovládat, s tím určitě souhlasím a pravda, že mě nenapadalo dívat se na to z tohohle úhlu..
Dneska jsem udělal "pokus", nedala k jídlu žádnou zábavu ani hračky, a jako jediné rozptýlení nabídla tedy to jídlo. No dítěti se to moc líbilo :) Míchala si jídlo lžičkou, kydala zeleninu z mističky na stoleček případně zpátky, strkala mi ji do pusy a dělala jiné podobné krávoviny, nicméně druhou lžičkou jsem do ní to jídlo docela s úspěchem dostala.. No proč ne, když to bude fungovat.. Akorát nějak nevidím rozdíl mezi tím, když se dítě při jídle rozptýlí tím, že staví na stolku kostky a tím, když matlá jídlo. (Mě osobně tedy to matlání jídla přijde horší než kostky, páč mám pocit, že jí tím učím, že jídlo je na hraní místo k jídlu, ale to je na úvahu..) Jinak požadavek, aby moje dítě strkalo tu svoji lžičku (či kousky jídla) směrem mistička --> pusinka u nás nehrozí, ale to se asi schodneme, že v 17 měsících je ještě normální, že je dítě krmeno.
A Marie, proč chci do dítěte jídlo "vpravit"? Uvedu, jak je to s jídlem u mě. Něco jako pocit hladu pociťuju asi tak v případech, když večer zjistím, že jsem zase celý den nic nevzala do huby.. Já prostě nemám během dne "normální" hlad, který má asi většina lidí. Buď jím proto, že jdou na oběd všichni a racionální úvahou si dám jídlo taky, nebo případně žeru z nudy (ale ne z hladu). Patřím spíš k té části populace, co je pod váhovým průměrem.. (i když teď po Vánocích bych nějaké to kilečko ráda odpárala :)). Že by to byl správný stravovací návyk si zrovna nemyslím. A protože předpokládám, že dítě může mít tenhle "nepocit" hladu po mě (já to tak mám od mala - alespoň co pamatuji), tak se prostě chci snažit o to, abych u ní pravidelným jídlem alespoň vytvářela NÁVYK pravidelně přijímat stravu.
Takže proto CHCI, aby pravidelně vzala něco do pusinky. To, že mi k tomu pomůže běžící TV, zpívání písničky, knížky a kostky na stole a jiné divadlo, mi přišlo nepodstatné (a po pravdě - připadá mi to nepodstatné i teď). Že by se dítě nemělo do jídla nutit a cpát do něj jídlo přes jeho odpor, s tím jedině souhlasím - a o tom řeč nebyla, že..
Tak jídlu zdar, zítra zase zkusíme při jídle "matlačku" polívky místo kostiček :))
|
| Marie, dcera 20 měsíců | •
|
(11.2.2006 21:52:22)
Ivule, asi nemáš tak "nežravé" dítě, jak si psala, když hned první pokus byl úspěšný :-) Jsou děti, do kterých prvně bez hraček nedostaneš ani lžičku. A jestli kostky nebo jídlo, to je dost velký rozdíl. Kostky se nedají jíst! I když zatím je pro malou lžička i jídlo zábava, nevěš hlavu, brzy zjistí, že lžička se dá dát do pusy, a že chutná mnohem líp než gumová kačenka. Teprve potom se začne snažit jídlo nabírat a cíleně ho dávat do pusinky. A že u toho nadělá binec? Některé děti po jídle končí i ve vaně.
Je pravda, že u nás mělo mnohem větší úspěch samotné jídlo než lžička. Kus celeru, petržele , brambory, dokonce i těstoviny lovila a dávala do pusy. Každý týden měla v oblibě něco jiného, co zmizelo z talířku jako první.
A s tou polívkou pozor, postupně by děti měly respektovat, že něco nemohou jíst sami, ale musí se nechat nakrmit. Jogurty, kaše... to všechno brzy bude jíst sama, namočí lžičku a jídlo na ní zůstane, i když lžičku po cestě do pusy třikrát otočí. Polívku dovolit mnohem později, až bude lžičku ovládat. Třeba to nebude ještě úplně dokonalé, ale už ji nebude otáčet. Polívkou už se jen zdokonalí a máte vyhráno.
Ještě k odstavci extra pro mne, o "nepocitu hladu" nic nevím, jen pochybuji, že by to mohlo být dědičně. I když, kdo ví...
Přeji hodně úspěchů
Marie
|
| manka | 
|
(16.2.2006 0:10:56)
Přečetla jsem všechny příspěvky až sem a chci přispět s tím, že mám doma zarytého NEjedlíka. Všechno výše popsané jsem zkoušela minimálně 100 a víckrát a to vaše "však nejez, neubyde, hlad tě donutí".... mě "pobavilo"... můj syn to totiž ve 27 měsících řeší tím, že se v noci nejmíň tak třikrát budí, srdceryvně pláče a dožaduje se mlíka (kojila jsem do 13ti měsíců). Takže já se snažím vysvětlovat, že je noc a v noci se spinká, konejšit, ale vydržela byste to některá Xkrát za noc Xdní v týdnu :-O? Jo a ještě to znamená, že dál spí akorát se mnou v posteli... Takže když přece jen přes den do něj něco "dostanu" tak v noci spí až do rána! Mlíko snad jako jediný miluje, takže ho máme "za odměnu", když hezky jedl = rozumněj aspoň něco málo. Pravda, je to o hodně lepší než bývalo dřív, ale i tak vlastně celoročně dávám vitamíny, protože ovoce ani zeleninu "nepapá", takže se opravdu obávám, že by mu dost věcí chybělo.
Další fakt je ten, že matky jedlíků to stejně asi nikdy nepochopí, vidím to ve svém blízkém okolí, a kdo nás s Cipískem viděl u jídla tak už neplýtvá dobře mířenými radami a spíš se diví mojí trpělivosti, kterou jsem nikdy neměla, tu jsem získala.. Já i moji dva starší bratři jsme byli jako děti taky příšerní NEjedlíci, takže moje máma přesně ví jaký to je, k ní si chodím postěžovat a pro pochopení. Taky "potěší", když tady čtu, že v tom nejsem sama ;-))). Jo a já byla s jídlem příšerná snad do 18ti...
Hezký večer všem.
|
| hadice + 1 Kubík skoro 23 měs. | •
|
(29.7.2007 23:38:16)
Jo, tak to je, jako bys mi psala z duše!
Pro našeho Kubču bylo cca do doby od roku věko do cca před 14-ti dny jídlo prostě šílená, ale šílená VOTRAVA! Protože proboha proč by měl sedět a něco si cpát do pusy, když je přece daleko zajímavější lítat všude možně a krámovat šuplíky, jezdit s autíčkama, koukat na letadla na nebi, no prostě cokoli, co není taková šílená NUDA!!!
Když mi doktorka v 18-ti měsících na kontrole položila řečnickou otázku: o jídlo a pití si říká, že jo?! zůstala jsem jak jojo! Pití jsem mu nabízela průběžně (sám si nikdy nedošel, i když věděl, kde hrneček je) a o jídlo si sám do té doby ani náhodou neřekl nikdy! A vlastně poprvé až, jak výše uvedeno, cca před 14-ti dny - tedy do cca 22 měsíců.
Jediná pro něj přijatelná a radostně očekávaná potrava bylo MM - dodnes kojím - sice tedy už jen ráno a pak ještě salátová okurka...:)
Ani nespočítám, kolikrát mi vrátil oběd, svačiny u nás v podstatě neexistovali (dodnes mi nesní cokoli namazaného - tzn. pečivo pouze suché a bez náplně), na UM a mléčné výrobky všeobecně si zvykal 3/4 roku-šílený, co mlíka jsem vylila - radši nemyslet:(-jediné pro něj nyní přijatelné z MV je UM,pudink, termix, občas tvaroh nasladko, sýry(pokud nejsou např.roztavené v rizotu)a jakékoli jogurty vč.bílých jsou pro něj nepoživatelné - bůh ví proč...
Spoustu jídel nejí ne proto, že by mu nechutnali ale proto, že se mi prostě a jednoduše nepodařilo vpravit mu je do pusinky. Nechce je, aniž by je předem ochutnal, což je pro mě naprostá záhada...Je to prostě konzerva konzervativní, jak už výše psala jiná maminka.
Zkoušela jsem cokoli - namixovat - i když komplet zuby má od 12-ti měsíců a od 18-ti měs. i všechny druhé stoličky, nebo naopak nemixovat a nevmíchávat, ale udělat hromádky podle druhů aby si vybral, na co má chuť - to mi přišlo ještě horší, jako by se nemohl rozhodnout, co vyzkouší, tak radši nejedl nic...šílený!
Zlomilo se to u něj až teď, ale bůh ví, co toho bylo příčinou. Začalo mu moc chutnat maso a zbaští i něco z přílohy - hurá hurá. Zdá se mi, že se u něj konečně dostavil pocit hladu a taky poznání, že se zahání tím, že něco sní...Když dřív občas pocit hladu měl, byl nervózní a plačtivý, ale jakýkoli pokus do něj dostat cokoli, vyjma MM byl marný.
Další věc, která se mi dost osvědčila, je stolovat nebo baštit cokoli všichni společně ve velkém kolektivu - sama maminka doma, případně táta nebo teta s kámošem je pořád málo lidí... To platí hlavně na nová jídla....takhle začal jíst hrášek i salátové listy a upečené cukroví od babičky..prostě to jedli všichni, tak proč on by ne... Ale v období "totální nežravosti", tj 3/4 rok jeho života, nepomáhalo ani to, prostě tím jídlem krmil všechny ostatní, jen sebe ne...Můj taťka mi uštěpačně říkal, že je hubený, protože mu nedám nic k jídlu, když ale viděl, jak to jeho stolování vypadá, tvrdil, že je to první dítě na světě, které dobrovolně umře hlady....
Každopádně ale zbořil veškeré moje představy o tom, jak budu vychovávat dítě co se jídla týče...taky už jsem pochopila, že jsou děti(a lidi),pro které je jídlo něco, co je až na posledním místě...a že to otázka výchovy v mnoha případech prostě není...
A všem maminkám, které tady mají normální děti, které normálně jedí a maj plnou pusu keců, že si za to můžeme sami, bych ráda poprosila o radu, jak se dá dítě naučit jíst chleba čímkoli namazaný, to že mu to dám do pusy prostě nefunguje...!
H
|
|
|
|
|
|
|
|
| Nikola, 10měsíční dcerka | •
|
(13.2.2006 21:42:49)
Ahoj, moc jsem se pobavila nad všemi příspěvky. Můj názor je, že každé dítě je individuální a nelze nikoho soudit. Některé děti krásně prospívají a nemusí ani moc jíst, prostě jsou pěkně stavěné, pak může být použito pravidlo: když nechceš, tak nejez, neubude, ale pak jsou děti, kterým by se mělo dát najíst, protože jsou hubeňoučké a prostě je zajímá všechno jen ne jídlo, pak chápu ty maminky, které dělají všechno, klidně i šašky, jen aby se jejich děti najedli, určitě nesouhlasím s tím, jak tu bylo psáno, že žádné dítě neumře hlady, myslím, že když sní jen snídani a trochu jídla navečer, tak to nemůže stačit, určitě by chyběly vitamíny.
Teď k Simoně, je to holka, která je dobře stavěná, má 10měsíců a váží 8,7kg, zatím ji krmím sama, i když náznak, že by to chtěla zkusit už byl, avšak ta představa, že to bude všude je pro mě nesnesitelná. Jsem totiž postižená z flíčků, jakmile mi trocha jídla ukápne (rádá si utírá omatlanou pusinku rukávem - tričko letí do pračky, či kouše stoličku - utírám plenkou, nebo si hraje s háčkem, co je u stoličky - visí hlavou dolů atd.) na bodíčko či tričko, nedej bože i na kalhoty (bryndák máme), tak ji hned po jídle svlíkám a hned namáčím do vaniše, jsem totiž úchyl na fleky, jakmile něco nepustí a nejde vyprat, tak to putuje do koše. Moc ráda bych se téhle úchylky zbavila, ale moc mi to nejde. Zatím jsem ji dala patku (tvrdší) od chleba, no byla celá zmatlaná, moc spokojená, vydržela hodinu a pak ji nosila jak pejsek v pusince po celým bytě, tak jsem ji to vzala, aby to nebylo všude (další moje úchylka je, že hned všechno utírám, uklízím, vysávám snad 5x za den, vytírám každý den min. 2x nesnášim bordel, hlavně když by v tom měla lízt, máme i psa, takže když se oklepe, hned běžím na to místo s hadrem), spustila řev, ale patku nedostala, dostala hračku a byl klid. Po přečtení vašich příspěvků se budu snažit ji něco dát, třeba kousek vařene brambory nebo mrkve do ruky, to mě ani nenapadlo. Padlo tu hodně dobrých nápadů, tak budu zkoušet..... Doufám, že to přežiju. Jinak piškoty, které jí moc chutnají, strká buď celé do pusy - mám strach aby se neudusila, tak ji musim opět krmit, že ji je alespoň rozpůlim nebo je háže psovi a má z toho děsnou psinu.
Při jídle sedí v stoličce a jediný co mi teď vklidu sní je oběd, miluje zeleninu s masem. Přesnídávky odmítá. Když jí dám kus jablka, tak si časem ukousne dost velký kus a zase dostanu paniku, že se mi udusí, tak jí to beru...opět řev..Nemáte někdo zkušenosti s tím, jak velké kusy může mít dítě v pusince a co dělat, když si strká moc velké kusy do pusy???? Neudusí se mi???
|
| PajaMM | 
|
(13.2.2006 22:09:21)
NIkolo,
rada ctu tvuj prispevek. Uz jsem si pripadala jedina:-)))
Ale nenormalni jsem uplne stejne jako ty - uklizeni, fleky, prani atd. atd. ..... Moje dcera prave proto zacala jist sama asi v 1,5 roce, do te doby jsem ji krmila, pokud jsme nebyly venku nebo nejedla rukama jidlo, ktere se dalo lehce vysat :-))) Ale nijak ji to neublizilo, ji sama normalne a je moc sikovna....nikde nepatla, necinta...proste dela mamince jen a jen radost a na fleky je alergicka stejne jako ja:-)))))))
Ale je pravda, ze chleb, jablko nebo mrkev jsem ji nechavala jist rukama normalne, stejne tak mandarinky, hroznove vino, pomerance a tak podobne....
Krmila jsem ji kasemi, polevkami...proste jidlem, ktere mohla vylit, rozpatlat a tak...znas to sama :-)))
S temi velkymi kousky ti neporadim...spis ji nechat a kontrolovat...asi....jinak nevim...
Preju hodne stesti a silne nervy :-) A polev trosku, ja uz to taky tak smrtelne vazne neberu a jde to taky, i kdyz to da dost premahani :-)))))
|
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(15.2.2006 14:26:54)
Já jsem dceři dala lžičku asi v tomhle věku. Začínaly jsme kousky sušenky nebo piškotu. Normální jídlo jsem jí dávala já, neměla druhou lžičku k dispozici. Když dojedla nebo mezi jídly jsem jí dala do misky kousky piškotu. Na tom se naučila, jak se nabírá na lžičku a dává do pusy, že když se lžičkou otočí, že to spadne. Má to výhodu, že z toho máš jen drobky, žádné matlaniny. Myslím, že se to dá praktikovat i s kousky zeleniny, ovoce, brambor apod. Ale musí to být tak malé kousky, které se vejdou na lžičku a je schopna je rozkousat nebo rozžužlat. Teprve když zvládla tyhle základy se lžičkou, nechal jsem ji jíst samotnou hustý pudink, hustý jogurt, bramborou kaši apod. Upatlaná samozřejmě je, to i dneska, ale je to na plíně (pod bryndák dávám plínu) a na podložce na stole. Občas kousek na zemi. Rozhodně to není po celém stole, po zemi, nemají to na tričku ostatní strávníci a nemusíme kvůli tomu znovu malovat. :-)
|
|
| Dana, Kubík 10měs. | •
|
(28.2.2006 12:58:58)
Náš Kubík (10měs.) baští dobře, někdy nejsem schopná poznat, kdy má dost, protože na lžičku vždycky otevře pusinku. Zatím velkou snahu chytit si lžičku do ruky nemá, pro něj je to jenom hra (všechno ze stoličky okamžitě hází na zem - lžičku, plenu, odstrkuje mou ruku a pak se kouká, kam to spadlo).
Ale nevím, jak mám začít s "pevnějším" jídlem. Má dispozice k alergii, takže máme nakázáno od alergoložky do roka bezlepkově a žádné syrové ovoce (kromě banánu) a zeleninu. S tím ovocem to tak nedodržuji, už jsme vyzkoušeli nastrouhané jablíčko a zatím dobrý.
Ale nechci mu dávat rohlík ani piškoty. Zkusili jsme kukučičné křupky (složení pouze kukuřičná mouka a voda), ale ty se mu v pusince lepí na patro, takže po prvním pokusu odmítá všechno, co bych mu chtěla dát do pusinky a nebylo to na lžičce. Normálně všechny hračky a věci, co dostane do ruky "ochutnává", ale křupku v ruce rozmačkal a rozdrobil, když jsme tedy ten rohlík zkusili, tak to samé a když jsem mu (ze zvědavosti co bude dělat) dala sušenku, dával mi ji do pusy, dokud jsem ji nesnědla sama (a byla to pro něj děsná legrace...).
Kousek křupky mi sní ze lžičky, až když mu ji dám spolu s kaší (ale tam se rozmočí, takže zase nic ke kousání). Zeleninové kaše už mu také nemixuji úplně doměkka, brambor je rozmačkaný tak, aby tam kousky byly, ale zdá se mi, že to většinou spolkne bez kousání...
Nemáte někdo podobné zkušenosti?
|
|
| Petra, roční synek, terapeut | •
|
(23.7.2007 14:43:35)
Milá maminko, je dobře, že si uvědomuješ svoji posedlost ohledně čistoty (oblečení i podlahy), to jak ji popisuješ, je už patologické a doporučuju se obrátit na nějaké odborné pracoviště, třeba na Psychiatrické centrum Praha, které patří pod lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a které sídlí v areálu léčebny v Bohnicích. Myslím, že by tě během terapie (individuální či skupinové) mohli úspěšně zbavit zatím nevinně vyhlížející obsese, která s postupným dospíváním dítěte bude představovat značnou zátěž - právě ve vztahu k dceři. Brát dítěti jídlo protože drobí, nenechat ho najíst protože ukápne... sama cítíš, že to už je asi za hranicí normality, nicméně se neboj, tvoje úzkost z tebe nedělá rozhodně špatnou mámu a dá se s ní poměrně úspěšně bojovat! Tak si dodej odvahy a vyhledej pomoc! Tvoje dcera si zaslouží mámu, která je v pohodě a bere věci s nadhledem, ocení to i tvoje širší okolí...
Petra
|
|
|
| Peggy | •
|
(8.3.2006 0:39:45)
Ahoj,
sice nemám radu ale budiž Ti útěchou že jsme na tom NAPROSTO stejně - malé je 13 měsíců, noční kojení přesně jak popisuješ a rovněž tak i jídlo přes den - stohy knížek, hraček, předmětů na upoutanou a otázek "kdepak je.... (cokoliv) - ve chvíli kdy se zamyslí totiž zapomene zuřivě vrtět hlavou a otevře pusu:-)) V židličce neposedí, přes dva popruhy se pořád dere ven. Všechny ty rady v knížkách mě taky dostávají - nedat jí a necpat to do ní tak zas můžu začít "plně kojit" a od prsa ji nedostanu...A nepřibere mi ani deko. Doufám, že ji to časem přejde ale občas mi tečou nervy.
|
|
| Marcela, holčička 1 rok | •
|
(9.10.2007 18:33:40)
Taky nesouhlasím s některými body uvedenými ve článku. Mám taky celkem živou holčičku, která nevydrží sedět u jídla. Trochu mě uráží, jak autorka píše "smutný pohled na maminku, která běhá za dítětem" nebo tak nějak. Jako kdyby to byla nějaká tragédie. Když měla dcera kolem 10 měsíců, nevydržela v klidu ani pár minut při přebalování natož u jídla. Taky jsem ji honila po kuchyni, ale ona při tom jedla. Není pravda, že když opustí místo za svým stolečkem, nechce už jíst. Prostě to ty děti asi sedět na jednom místě nebaví. Já si myslím, že dítě samo vycítí, kdy začne jíst spořádaně u stolu jako dospělý. Není to předčasné, chtít to po takto malých dětech? U nás přišel celkem velký zlom, když malá dosáhla roku a já přestala úplně kojit. Začala jíst mnohem častěji a větší porce než dříve. Teď jí 6x denně. Sní skoro vždy co jí dám k jídlu. Jak chvíli ve svém stolečku, tak např. u lednice, kde sedí na zemi a hraje si s magnetky nebo zrovna potřebuje lozit mezi židlemi :-) Prostě to neřeším a jsem šťastná, že jí chutná. Jo a taky dceru baví, když jí nakrájím chleba na pásečky. Ale to určitě znáte. No a co že udělá trochu nepořádek. Ani nepotřebujeme igelit na zem nebo igelitový bryndák přes celé tělo. Jak uvádí autorka článku, doufám, že to myslela z legrace.
Dosti o našem papání, přeji vám hodně legrace a málo stresu u krmení našich nejmilejších hladových krčků.
Marcela
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)