| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Hra o dítě

 Celkem 60 názorů.
 zufi 


Příběh 

(26.1.2006 10:28:28)
Dcera mé známé musí každý druhý víkend k otci a jeho nové ženě.Každý druhý čtvrtek večer pláče, někdy i zvrací, že tam nechce.MUSÍ.Soud tak rozhodl.
Dívenka nenávidí tu druhou ,,maminku,, ,která ji také nenávidí a žárlí na ni.
Dívce je 11 let. Pokud by tam nešla, bude matka obviněna z maření styku s otcem.
Zná někdo řešení ?
MMCH dívka nesnáší tu paní, protože v ní vidí tu osobu, která zničila manželství jejich rodičů.To je sporné, jistě byly chyby na obou stranách, ale faktem je, že otec od rodiny odešel poté, co se bláznivě zamiloval do slečny vedle z podniku.
 Ivona 
  • 

Re: Příběh 

(26.1.2006 10:48:51)
Mají soudně upravený styk s dítětem - tj. rozsudek, kde je napsáno, že dítě bude každý druhý víkend u otce? nebo mají jen rozsudek o svěření dítěte do péče matky a otci je stanoveno výživné?

Pokud mají jen rozsudek o svěření do výchovy a stanovení výživného, tak ať dítě k ničemu nenutí a otec ať si sám podá návrh na styk k soudu, jestli bude mít o dítě zájem.

Pokud mají soudně upravený styk s dítětem, tak matka může podat soudu návrh na zákaz nebo omezení tohoto styku.

V obou případech však to dítě nemůže nikdo nutit násilím, ani psychickým. To na něm může zanechat trvalé následky. Samozřejmě je tu riziko problémů s úřady, ale matka si může s dítětem zajít na psychologické vyšetření a nechat si vypracovat písemnou zprávu o tom,jak na něj nutnost pobývat u otce působí. To se pak bude hodit při popotahování na úřadech a na soudech.

Soud musí přihlédnout k názoru dítěte - pokud je jí už 11 let, je určitě schopná říct, proč ke svému otci nechce. Násilím ji nikdo nutit nemůže.
 zufi 


Re: Re: Příběh 

(26.1.2006 13:49:16)
To psychologické vyšetření je výborný nápad!!
Díky za názory.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Příběh 

(30.1.2006 21:24:51)
Zapomeň na psychology i soudy. Když doneseš důkazy soudu na "zlatém podnose" může se Ti stát, že je ani nepřečte. A i když Tvůj bývalý prokazatelně lže - může se Ti stát, že mu dá soud za pravdu. A psycholožka Ti ještě řekne, proč to vlastně děláš, že ho chudáčka odstrkuješ od dětí. Pohovor? Napřed tatínek sám (hodinu zpracovává pí doktorku) a pak Ty společně s dětmi a osočována jím provádíš tentýž pohovor. A nakonec Ti řeknou, že jsi tak nějak neklidná, omezuješ děti,možná i navádíš... A to podotýkám se o ně nezajímá a nenavštívil je několik měsíců a vystřídal několik známostí. Tak to jsou praktiky některých psychologů. Doufám, že ne všech.
 Petr Zámarský 
  • 

Re: Re: Re: Re: Příběh 

(30.1.2006 21:35:55)
jak ta jedle
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Příběh 

(31.1.2006 12:32:04)
Zufi
psychologické vyšetření je sice báječný nápad, ale soud většinou přihlédne pouze k výsledkům soudního znalce z oboru psychologie/ psychiatrie. Takovéto vyš. ale stojí až 40.000kč. O možnosti odvolání obou stran je radno se také zmínit.
hodně záleží na soudci a na osobnosti otce- kverulant atd.
 áJA 
  • 

Re: Re: Re: Příběh 

(31.1.2006 12:36:03)
zUFI
psychol. vyš. nemusí stačit, je někdy potřeba vyš. soudním znalcem . stojí to až 40.000kč. a možnosti odvolání protistrany- otce atd.
 katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Příběh 

(31.1.2006 17:50:49)
Nejde mi to neozvat sa k danej teme, bohužial som rrozvedená a s prvého manželstva mám 5 - ročného syna. moje prvé manželstavo vypadalo v skratke asi takto: Manžem chodil pracovat preč a občas sa zjavil doma tak 1x za mesiac, aj ked jeho spolupracovníci chodili domov každý víkend. z jeho výplaty som nevidela ani korumu keď mal syn a2 roky tak som šla do práce, lebo inak by sme neamli ani čo jes´t, manžel totiž kradol aj moju materskú, keď už sa doma zjavil. Mal 30 rokov a začal si farbit hlavu bizardnými farbami. O snyka sa absolutne nezaujímal, celú domácnos=t som finanče ťahala ja. a keď som podala žiadosť o rozvod avyhodila hp z domu, tak sa pol roka ani nuekázal, nedostavoval sa k súdu, až ke´d mu sudca poslal písomne oznámenie, že pokial sa znova nedostaví nechá ho dotaihnut policajtami, až potom sa uráčil. Na súde začal vyjrikovat, že si nepraje, aby bol syn v mojej star. a podobné žvásty - na šťastie bol natolko ,,velký frajer,, že okrikoval sudcu kt. ho upozornil, že ho nechá vyviesť von a o jeho osbe si behom 3 stáni asi urobil dostatočný obrázok. Styk zo synom nnechal napovážení matky - čo moj ex. najskor 5 rokov ignoroval a keď na neho začala tlačiť jeho mama, že by rada vnuka videla, tak začal robit sceny, ako mu upieram styk. Ja som sa medzičasom znova vydala a máme normálnu rodinu. Povedala som mu, aby si o úpravu styku požiadal na súde, čo on nikdy neurobí, lebo by musel zaplatit súdny poplatok 1.000,- kč a to je predsa nepredstavitelné - však kolko by za to bolo cigár a pod., že? čo vám budem hovoriť, výživné neplatil, že som ho muesla hlásit prokurátorovi, keď som mu po rozvode povedala, ay malému kúpila spoň zimné boty, tak ma odporúčal nech mu ich kúpia moji rodičia - však na to majú.úplný kretén. a najviac ma vie pobaviť keď sa štvrt roka neozve a zavolá mi 2 dni pred štedrým dńom, že si chce vziat malého....:)) alebo teraz žije v anglicku a údajne aj pracuje, alebo s anecháva vydržiavat od svojej priatelky..:) tAK OBČAS MALÉMU ZAVOLÁ, CHLAPEC MÁ 8 rokov a on na neho do telefónu šušle a hovorí sním ako s debilom.:) Za celú dobu po rozvode mu navyše neprispel ani kačku - nehovorím už o srandovne vysokom výživnom / 600,.- kč/ mesiac/ aj keď vie, že malý musí držat finančne náročnú bezlepkovú dietu!! Za celý čas mu nneposlal ani hračku a čo mu dal tak mu vzal, že si to domov nnesmie vziať....:) Ohromná logika. Poslal mu 2 listy kt. malý po 4 riadkoch zahodil, lebo také blobosti nemal záujem čítať - písal mu ako pije kafe a dáva si cigáro....hrůůza. a najtragickejšie na tom je, že tento zmetek všade hrá uboleného chudáčka kt. sa nemože stýkať s deckom ..:) Zabuda ale na skutočnosť že jeho skutočný záujem je vlažný a iba občasný a keď si ho raz bral na prázdniny tak 200 km chudák malý sedel v lete v starej škoduli v kt. bolo nasáčkovaných 5 ex manželových kámošov v permanentnom priavane a dyme s cigariet - decko malo samozrejem zápal stredného ucha jak vvyšitý + zápal priedušiek - to mal 5 rokov - Tak tomuto skutočne ja hovorím seriózny záujem o decko.
 Pavel 
  • 

Re: Re: Příběh 

(27.1.2006 17:25:53)
Ivo, kde žiješ, jsme v Čechách. Můžeš mít deset psychologických vyšetření a stejne vše záleží na pani sudkyni, jak je vyspí a komu se rozhodne stranit. U nás je to přesne naopak. Syn je u otce a každým soudem se nároky mámy na styk zvyšují. Otec musel psychologické vyšetření zaplatit (půlka cca 6.000,-), máma je socka na matěrský, neplatila nic. Výsledek vyšetření jednoznačný v prospěch otce, sudkyně stejně vyhověla matce a zvedla počet návštev skoro o půlku. Půlky prázdnin + každý druhý víkend včetně prázdnin. Takže to vychází skoro celé prázdniny u mámy. Sociálka zaujala postoj mrtvého brouka, je jím to jedno. A matka, který jediný záměr je ten, aby nemusela platit alimenty (které stejně neplatí) získava stále nové a nové výhody. Prostě naše soudy jsou super. Dítě se bohužel stáva jen rukojemným a hračkou v státní mašinerii. Probůh, kde to žijem.
 Ivona 
  • 

Re: Re: Re: Příběh 

(30.1.2006 10:07:58)
Pavle, žiju v ČR a o našich soudech si nedělám žádné iluze. Jsou to však soudy, které mají ve věcech péče o dítě poslední slovo. A na mě je, abych využila možnosti, které mám k dispozici - tj. abych k soudu přišla připravená a o svých tvrzeních předložila co nejvíc důkazů. Jestli má jeden z rodičů na dítě špatný vliv, prokážu to nejlépe psychologickým posudkem. Soud by sám měl v takovém případě jmenovat znalce na posouzení psychického stavu dítěte, ale je dobré mít předem alespoň nějaké vyjádření od psychologa, aby se tím ten soud vůbec zabýval.
Mohu si samozřejmě po tvém vzoru už dopředu říct, že stejně nemám u soudu žádnou šanci, a vzdát to. Pak mě však nezbyde nic jiného než sedět a nadávat, jaký je to v našem soudnictví šlendrián.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Příběh 

(26.1.2006 10:50:13)
Tohle je fakt bída, vůbec si nedovedu představit ocitnout se ve stejné situaci. Maminka by asi měla promluvit s tatínkem (jestli jsou toho schopní) a situaci rychle řešit -jinak asi holčička přijde o tatínka. Určité řešení by asi bylo, pokud je to ve finančních možnostech tatínka, víkendy trávit bez jeho nové ženy (jestli je tedy ten skutečný problém ona). Buď ona pryč z bytu, nebo on s dcerou pryč z bytu.

Vždycky, když slyším takovéhle příběhy, jde mi mráz po zádech - při představě, že bych se rozvedla a soud mi dovolil jednou za dva týdny vidět synka na dva dny.
 Petr Zámarský 
  • 

Proboha! 

(30.1.2006 21:49:31)
Nezneužívejte ty malé děti! Pokud pláče, že musí jít k otci, je to jen a jen práce matky. nic jiného za tím nehledejte.
 Tereza,deti 
  • 

Jste covecenemocen. To neni ani v nejmensim prace matky. 

(18.2.2006 21:06:04)
Prectete si prispevky a clanek.
 Jitka 
  • 

je to kolem nás 

(26.1.2006 11:45:16)
Tyhle příběhy jsou opravdu otřesné,nejhorší je,že se s tím člověk setkává všude ve svém okolí.
Vždycky je smutné,když se lidé,co mají děti,rozvedou,ještě smutnější je pak vidět,co se stane s jejich psychikou,v tomto případě s psychikou mužů(otců).
Já zatím mám zkušenost pouze s rozchody bez dětí a taky jsem kolikrát nechápala,čeho je schopen člověk,se kterým jsem strávila několik let(od obviňování z krádeže věcí po odstěhování z bytu,po vyhrožování sebevraždou,či neustálého svalování viny pouze na mě).Tahat se ještě s takovým člověkem o dítě,to je o strach.
Chlapi,co je to s vámi?
Věřím,že jsou i případy,kdy za rozchod může matka a v takovém případě je mi líto otců,že se musí od svých dětí odloučit,takové případy znám též a je to neméně bolestivé.Soudy ani příslušné sociální pracovnice bohužel v mnoha případech rozhodují bez toho,aby zjistili skutečný zájem i potřeby dítěte,tak se mi to aspoň jeví.
Znám i bezmocnost jedné známé,která se rozvedla s manželem,který byl chorobně žárlivý,dělal jí scény a bil ji i před dětmi a stávající soudy,policie,zákony v tomto státě jí nebyly sto ani pomoci,když se mažel odmítl odstěhovat ze společné domácnosti,ačkoliv mu našla náhradní ubytování,jak je podle zákona nutné(což je taky postavené na hlavu).Takže mu nakonec musela byt přenechat a se dvěma dětmi hledat přístřeší jinde.Tak to v téhle zemi chodí...
 Markéta, syn 4r. 
  • 

Re: je to kolem nás 

(26.1.2006 12:53:14)


"Vždycky je smutné,když se lidé,co mají děti,rozvedou,ještě smutnější je pak vidět,co se stane s jejich psychikou,v tomto případě s psychikou mužů(otců).
Věřím,že jsou i případy,kdy za rozchod může matka a v takovém případě je mi líto otců,že se musí od svých dětí odloučit,takové případy znám též a je to neméně bolestivé."

Mě z toho vyplývá, že považujete za spravedlivé, aby dítě zůstalo s tím rodičem, který za rozchod jaksi nemůže. S tím absolutně nesouhlasím - dítě by mělo být tam, kde je mu nejlépe. Pošramocené psychice tatínků otců po rozvodu se moc nedivím - představte si (jestli máte děti), že je z rozhodnutí soudu uvidíte jednou za dva týdny a dva týdny v létě. Mě to připadá hrozné. Pokud se ovšem táta a máma nedohodnou, má táta smůlu a dítě prostě víc neuvidí. Ze svého okolí znám bohužel jediný pár, který se rozešel slušně, a skutečně se snaží, aby to jejich holčička odskákala co nejméně. Jinak to jsou náměty na horory. Pevně doufám, že tohle nebudu muset nikdy řešit.
 kiri 
  • 

Re: Re: je to kolem nás 

(26.1.2006 16:34:43)
Markéto, já se pošramocené psychice otců divím taky a divit asi nepřestanu. Hlavně ne tehdy, kdy je dítě začne zajímat až PO rozvodu. Do té doby v klidu přenechávali starost a péči o dítě a celou jehp výchovu na matce. Matce po čase začně připadat, že je jí takový chlap na nic - a má pravdu. Rozvede se. A teď začně kolotoč péče a lásky ze strany "milujícího" otce. Tomu říkám pošramocená psychika.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: je to kolem nás 

(27.1.2006 15:19:40)
Já s vámi nechci polemizovat, tohle je hrozně citlivé a nešťastné téma. Jen bych chtěla říct, že většina manželských párů v mém okolí funguje tak, že starost o domácnost a výchova malého dítěte je především na mamince. Tátové většinou fungují tak, že v sedm (přinejlepším) večer přijdou z práce, prásknou sebou úplně mrtví, maximálně děti pomuckají a dají je spát (když teda nepřijdou v deset večer). Takhle fungují většinou šest dní v týdnu. O tom, že by dělali něco doma, není třeba hovořit. Upřímně, já si taky myslím, že většinu věcí okolo domácnosti a syna zvládám já. Přesto si nemyslím, že by tihle tatínkové neměli svoje děti rádi, a to, že po rozvodu projevují více zájmu, mi přijde logické - dosud je měli doma, a když chtěli, tak s nimi mohli být. Teď už doma nejsou a tak bojují o každou chvilku.

A předem upozorňuji, že jsem se vás nijak nechtěla dotknout - nevím nic o pozadí toho problému, o kterém píšete.
 ups 
  • 

Re: je to kolem nás 

(14.3.2008 15:19:29)
Skutečně díky, že se jako žena snažíte také vcítit do situace a pocitů otců, jste v tom opravdová výjimka. Ostatní "dámy" se o to ani nepokusí se zásady, jen otce za každou cenu pomlouvají, ať jsou jacíkoli. Možná to pomáhá jejich pošramocené psychice.
 kiri 
  • 

Re: Re: je to kolem nás 

(26.1.2006 16:35:31)
Markéto, já se pošramocené psychice otců divím taky a divit asi nepřestanu. Hlavně ne tehdy, kdy je dítě začne zajímat až PO rozvodu. Do té doby v klidu přenechávali starost a péči o dítě a celou jehp výchovu na matce. Matce po čase začně připadat, že je jí takový chlap na nic - a má pravdu. Rozvede se. A teď začně kolotoč péče a lásky ze strany "milujícího" otce. Tomu říkám pošramocená psychika.
 Adela 
  • 

Zájem o dítě až po rozvodu 

(26.1.2006 20:10:56)
Taky to znám z velmi blízkého okolí - synovec otce OTRAVOVAL svým pláčem, třicet minut byla nejdelší doba, kterou s ním byl ochoten strávit v jednom pokoji, pak prostě odešel i když byl v domě sám a měl ho hlídat. Dodnes není schopen ho přebalit a nakrmit. Přebaluje tím způsobem, že mu sundá plenu (ale neumyje ho) a čeká až si pro něj příjde maminka, popř. já nebo manžel. Poprvé s ním byl na procházce dva dny po podání návrhu na rozvod.
Průjmy a vyrážka z nevhodné stravy (v našem případě spíše jen pití), to taky dobře známe.
 Jitka 
  • 

je to kolem nás 

(26.1.2006 11:47:47)
Tyhle příběhy jsou opravdu otřesné,nejhorší je,že se s tím člověk setkává všude ve svém okolí.
Vždycky je smutné,když se lidé,co mají děti,rozvedou,ještě smutnější je pak vidět,co se stane s jejich psychikou,v tomto případě s psychikou mužů(otců).
Já zatím mám zkušenost pouze s rozchody bez dětí a taky jsem kolikrát nechápala,čeho je schopen člověk,se kterým jsem strávila několik let(od obviňování z krádeže věcí po odstěhování z bytu,po vyhrožování sebevraždou,či neustálého svalování viny pouze na mě).Tahat se ještě s takovým člověkem o dítě,to je o strach.
Chlapi,co je to s vámi?
Věřím,že jsou i případy,kdy za rozchod může matka a v takovém případě je mi líto otců,že se musí od svých dětí odloučit,takové případy znám též a je to neméně bolestivé.Soudy ani příslušné sociální pracovnice bohužel v mnoha případech rozhodují bez toho,aby zjistili skutečný zájem i potřeby dítěte,tak se mi to aspoň jeví.
Znám i bezmocnost jedné známé,která se rozvedla s manželem,který byl chorobně žárlivý,dělal jí scény a bil ji i před dětmi a stávající soudy,policie,zákony v tomto státě jí nebyly sto ani pomoci,když se mažel odmítl odstěhovat ze společné domácnosti,ačkoliv mu našla náhradní ubytování,jak je podle zákona nutné(což je taky postavené na hlavu).Takže mu nakonec musela byt přenechat a se dvěma dětmi hledat přístřeší jinde.Tak to v téhle zemi chodí...
 Skunkless 


Je to smutne a zoufale.. 

(26.1.2006 12:23:52)
Je mi moc lito vsech deti i jejich rodicu, kterych se to tyka. Bohuzel pravni cestou se nedari vzdy nastolit spravedlnost a pomoci obetem, nekdy dokonce naopak. Napada me snad jen, jako u vseho, zamerit se mnohem vice na prevenci. Tim nechci rici, ze bychom nemeli vsemozne pomahat tem, ktere to nestesti postihlo. Ale proc se treba ve skole neucime mnohem vice o zivote? O tom, co nas skutecne ceka a co se muze stat komukoli z nas? Vzdyt pamatovat si vsechna data dnes az tak dulezite neni, vse se da snadno a rychle vyhledat. Prevence ve smyslu informaci a v priprave na to, co v takovych situacich delat a samozrejme vychova rodicu ktera vede jak chlapce tak holcicky k tomu, aby se podobne nechovali, je podle me jedine reseni. Budeme-li se soustredit pouze na dusledky a nesnazit se jim predchazet na vsech moznych urovnich, budeme se motat v bludnem kruhu. Moc preju vsem, kteri se trapi v obdobnych situacich, aby nasli silu a nenechali druhe jim ublizovat. Bohuzel deti malokdy skutecne mohou neco udelat. A je nekonecne sproste od dospelych, ze je dokazi zneuzivat pro svou vlastni podporu.
 Martina 
  • 

Re: Je to smutne a zoufale.. 

(26.1.2006 12:39:12)
Běhá mi mráz po zádech.. Připadám si celkem inteligentní, sebevědomá, nenechám si ubližovat - přesto jsem se do téhle situace dostala. Dokud budou soudy "pracovat" roky, než se něco začne řešit, dokud sociální pracovnice dokáže říct "NO A CO, ŽE NECHCE, TAK SI POBREČÍ A POTOM SI ZVYKNE..", dokud policie nemůže nic udělat dřív, než skončíte v nemocnici... do té doby to je neřešitelné. Nejenže s tím nemůže nic dělat dítě, je to o tom, že je to opravdu boj s větrnými mlýny. I já se musela s dcerou odstěhovat z mého před svatbou a za své peníze koupeného bytu. Prostě proto, že jinak bych dceru i sebe denně vystavovala sprostým urážkám, hádkám a stupňujícímu se násilí.. Obvolala jsem snad veškeré instituce, linky pomoci, policii - nic. Nejhorší je ta BEZMOC. Nyní je to více než rok od podání návrhu o rozvod k soudu a zatím není vyřešeno ani svěření dítěte do péče. Vystěhování se SNAD bude řešit až po rozvodu, tj. klidně za více než 5 let. Za tu dobu neplatí nájem, respektive ho musím platit já, protože nechci o byt přijít... Neplatí výživné, dávky mi nedají, protože nemám dítě svěřené do péče...a mám manžela. Občas mám pocit, že bydlím v Kocourkově :-(
 Jana 
  • 

Re: Re: Je to smutne a zoufale.. 

(26.1.2006 21:24:54)
Tak, to taky znám, sice jsem nedopadla tak zle,ale"milující"otec se o děti nezajímal,pokud měl cizí partnerku, když jí neměl nade vše "miloval" svoje děti.To, že jim tímto přístupem ubližuje nechtěl pochopit a to nejenom ode mě,ale ani od psycholožky, kam musel syn díky němu docházet.
Ještě naokraj, je mi opravdu moc líto tatínků, kteří by svoje děcko rádi a ochotně navštěvovali a starali se jako rodič, neboť pochopili, že rozvodem se děti nevymažou ze života a nestávají se pouze rukojmími,jsou pořád jejich dětmi(škoda, že takových tatínků je moc málo).
Na druhou stranu nechápu zákony:matka MÁ povinnost dítě na styk s otcem připravit,ale otec MÁ POUZE dobrou vůli jestli přijde nebo ne. Když matka nebude v době návštěvy doma je zle(socialní pracovnice, napomenutí soudu atd.), když tatínek nepřijde(dítě se těší-má truama,že nepřišel)NIC se neděje on přeci NEMUSÍ.Tak tohle mě přijde přinejmenším na hlavu postavené.
Já bych byla pro "odměnu" na obou stanách, tedy i pro tatínka, který se usnesl, že dítě potrápí.
Protože co si budeme povídat, co nejvíc ublíží bývalé ženě? Určitě ne nadávky a třeba i pár facek(to se dá zapomenout),ale pohled na ubrečené dítě, které stojí u okna a zbytečně vyhlíží tatínka-to zabolí a na hodně dlouho. A bohužel to si jsou pánové,partneři moc dobře
uvědomují a umí toho náležitě využít.
Přeji všem pohodu a dospěláci,když už se chcete rozvádět opravdu rozum do hrsti,partnerem na zlobu je bývalý manžel/ka Ne dítě.Hezký a pohodový večer
 Jana 
  • 

Taky jedna zkušenost 

(26.1.2006 21:27:35)
Tak, to taky znám, sice jsem nedopadla tak zle,ale"milující"otec se o děti nezajímal,pokud měl cizí partnerku, když jí neměl nade vše "miloval" svoje děti.To, že jim tímto přístupem ubližuje nechtěl pochopit a to nejenom ode mě,ale ani od psycholožky, kam musel syn díky němu docházet.
Ještě naokraj, je mi opravdu moc líto tatínků, kteří by svoje děcko rádi a ochotně navštěvovali a starali se jako rodič, neboť pochopili, že rozvodem se děti nevymažou ze života a nestávají se pouze rukojmími,jsou pořád jejich dětmi(škoda, že takových tatínků je moc málo).
Na druhou stranu nechápu zákony:matka MÁ povinnost dítě na styk s otcem připravit,ale otec MÁ POUZE dobrou vůli jestli přijde nebo ne. Když matka nebude v době návštěvy doma je zle(socialní pracovnice, napomenutí soudu atd.), když tatínek nepřijde(dítě se těší-má truama,že nepřišel)NIC se neděje on přeci NEMUSÍ.Tak tohle mě přijde přinejmenším na hlavu postavené.
Já bych byla pro "odměnu" na obou stranách tedy i pro tatínka, který se usnesl, že dítě potrápí.
Protože co si budeme povídat, co nejvíc ublíží bývalé ženě? Určitě ne nadávky a třeba i pár facek(to se dá zapomenout),ale pohled na ubrečené dítě, které stojí u okna a zbytečně vyhlíží tatínka-to zabolí a na hodně dlouho. A bohužel to si pánové,partneři moc dobře
uvědomují a umí toho náležitě využít.
Přeji všem pohodu a dospěláci,když už se chcete rozvádět opravdu rozum do hrsti,partnerem na zlobu je bývalý manžel/ka Ne dítě.Hezký a pohodový večer
 Adela 
  • 

Re: Taky jedna zkušenost 

(27.1.2006 7:50:06)
Jani, souhlasím, ale brát rozum do hrsti před rozvodem je trochu pozdě. Lidi by se měli pořádně, ale opravdu pořádně rozmyslet než se vezmou.
Někdo tady psal o výuce k životu ve škole. Bylo by to fajn. Zdá se mi, že děti se učí jak používat antikoncepci, jak "se dělá" dítě, ale neučí se, že k sexu patří taky láska a obrovská zodpovědnost za miminko, které se může vyklubat.
Možná by stačilo jim pustit Manželské etudy. Některé díly jsou docela drsné, žejo? A nebo: před svatbou jsme chodili na manželskou přípravku, část sezení vedli manželé, část kněz. Já vím, kněží se nežení (jsme katolíci), ale pro lidi je taková vrba; chodí se k němu vykecat, pokud si neví rady.
Je fakt, že teprve po debatách s manžely jsem si sedla a v klidu si rozmyslela, jestli do toho půjdu nebo ne.

Líbilo by se vám, kdyby se ve škole konaly takové debaty? (samozřejmě bez kněze a raději s nevěřícími páry)
A nechaly byste se vy vyslýchat od puberťáků?
 . 
  • 

. 

(26.1.2006 15:49:50)
.
 Eva, 2 děti 
  • 

Re: . 

(26.1.2006 17:36:12)
Moc hezky napsáno.
 . 
  • 

. 

(26.1.2006 19:35:51)
.
 Honza 
  • 

Ono je to trochu jinak, 

(27.1.2006 8:15:18)
než popisuje Dr. Pothe. Jde totiž o jeho vlastní "věc" a dlouhodobě se sám podílí na popouzení dítěte proti jeho tátovi, který podal již žalobu i do Štrasburku. Plný text a popis skutečností je zde: http://www.iustin.cz/strasburk/mayo.doc
 Honza 
  • 

Ono je to trochu jinak, 

(27.1.2006 8:23:10)
než líčí Dr. Pothe, který popisuje vlastní "věc", kdy se sám jako nový manžel matky dítěte podílí na jeho popouzení proti tátovi, který je Američanem a již podal žalobu do Štrasburku. Podrobnosti jsou zde: http://www.iustin.cz/strasburk/mayo.doc
 Jedlička 
  • 

Syndrom zavrženého rodiče 

(27.1.2006 9:13:42)
Autor vychovává dítě, které spolu s jeho matkou programuje proti jeho vlastnímu rodiči.

Co čekat od takového člověka ?
Nenávist plodí nenávist.

Pan Pothe je oním POTHrefeným.

Zřejmě jako nelekář nemusí dodržovat ono PRIMUM NIHIL NOCERE. A rád škodí.

MUDr. Jaroslav Jedlička, CSc.
 Kamila 
  • 

Re: Syndrom zavrženého rodiče 

(27.1.2006 18:16:21)
Velmi smutné, pokud člověk využívá svoji inteligenci, aby uškodil ostatním. Pokud se to týká dítěte, je to obzvláště zavrženíhodné. Jaké mindráky si tedy léčí sám autor článku? Proč matky tak často vypouštějí do světa nezralé a závislé syny, kteří pak škodí sobě i ostatním? Je autor článku sám zavrženým dítětem?
Psychologové nemusí mít vždy ukázkový život, aby mohli pomáhat ostatním. Ale vědomě škodit je trestuhodné.
 Petr 
  • 

In dubio pro reo 

(27.1.2006 15:00:28)
Začátkem listopadu odvysílala ČT v pořadu Za zdí zdánlivě triviální příběh Američana, jenž má syna s Češkou. Dotyční spolu nežijí, každý má nového partnera. Otec má zájem se s šestiletým synem stýkat, matka je proti. Američan je bezmocný, od poloviny prosince 2004 do listopadu 2005 se měl podle soudního rozhodnutí setkat se synem 34krát, viděl jej však pouze jednou. Pan Mayo, který v pořadu působil dobrým a spořádaným dojmem (mj. mluví dobře česky) -- je zoufalý. Cítí, že kritický čas jeho syna ubíhá, a on nemá nejmenší možnost s ním uchovat a dále vytvářet smysluplný vztah.
Případ je to až potud obyčejný a nestál by vlastně za zmínku. Zajímavým ho činí až skutečnost, že novým partnerem matky je dětský psychiatr Petr Pöthe, do jehož odborné kompetence podobné případy spadají. Pöthe je mj. autorem článku „Hra o dítě“ (Psychologie dnes, září 2005) s podtitulem „Porozvodové spory o dítě bývají u násilníků motivovány snahou ublížit bývalé partnerce. Dítě je v těchto případech pouze nástrojem jejich ošklivé hry. Paradoxně však právě ono nejvíce trpí.“



První část textu se zabývá právě zmíněným případem, ovšem autor nám nesdělí, že je novým partnerem matky. Možná to nepokládá za důležité. Jeho výhodou je, že zná případ detailně, nevýhodou, že je na něm osobně angažován. Bývalý manžel je prezentován jako nevyzrálá osobnost s agresivními a sadistickými sklony, kterou si paní Z. přes varování příbuzných nakonec vzala a poté neplánovaně otěhotněla. Po rozvodu nejdříve souhlasila s tím, aby dítě mělo s otcem co nejširší styk, postupem času se však situace zhoršovala, stručně:
1. otec vyvolával v přítomnosti dítěte konflikty, pravidelně ji slovně i fyzicky napadal,
2. vyhrožoval, že se se synem odstěhuje do zahraničí,
3. syna vracel z procházek pravidelně promočeného a podchlazeného nebo s průjmy po nevhodné stravě.

To všechno může být pravda, ale také nemusí. Jedná se o verzi matky, event. jejích příbuzných. Pöthe na otci demonstruje/konstruuje „syndrom zavrženého partnera“ (jedná se o Pötheho termín vytvořený jako protiváha „syndromu zavrženého rodiče“), který se své bývalé ženě mstí prostřednictvím jejího neslabšího bodu – starostí o dítě. Ale co když je to naopak – matka se mstí otci tím, že znemožňuje styk se synem a její stížnosti jsou klasickým rozvodovým folklórem? Možná je pravda někde uprostřed. Dostupná fakta jsou tato:
• příslušný odbor sociálně-právní ochrany dětí a Fond ohrožených dětí stojí za otcem a doporučuje rozšíření styku s dítětem,
• soud otci zaručil pravidelný styk s dítětem jednou týdně v prostorách Fondu ohrožených dětí, to však matka po celou dobu platnosti soudního rozhodnutí (více jak tři měsíce) ignorovala,
• matka nerespektovala ani zákonnou povinnost „informovat jednou měsíčně otce dítěte doporučeným dopisem o adrese mateřské školky, kterou dítě navštěvuje, o jeho zdravotním stavu a o případných dalších aktivitách dítěte“,
• otec platí pravidelně výživné („spíše při horní hranici rozpětí, o kterém lze v daném případě uvažovat“),
• otec podniká všechny možné právní kroky vrcholící žalobou ve Štrasburgu.

Přinejmenším třetí bod naznačuje, že na straně matky (a potažmo jejího nového partnera) nebyla dobrá vůle. Bohužel česká justice věc ignoruje.
Kuriozitou celého případu je, že Pöthe je odborným poradcem portálu pro ženy www.babinet.cz, který se zabývá kromě jiného i problematikou dětí. Nedávno se v diskusním fóru objevilo i toto téma. Po několika dotazech na to, jak je to doopravdy, Pöthe reagoval takto: „Daný pořad [tj. dokument ČT] byl lživý a zkreslený. Budu to řešit trestním oznámením apod. Víc k tomu nemám co dodat.”
Co konkrétně však bylo zkresleno se diskutující nedozvěděli. Pötheovi měli možnost se v TV dokumentu vyjádřit, to však odmítli se slovy, že televize má stejně svoji verzi. Krátce nato byla diskuse na fóru zrušena s odůvodněním, že se jedná o osobní záležitosti dr. Pötheho.
V každém případě se jde o velký a nepřijemný zásah do soukromí. Osobně bych k tomu dodal, že co je dovoleno volovi, není dovoleno Diovi. Je možné, že otec je skutečně narušená osobnost, která má ovšem dar získávat pro své cíle okolí a budit lítost. Nicméně Pöthe ve svém postavení by měl být schopen o záležitosti – zvláště ve chvíli, kdy se dostala tak daleko – racionálně diskutovat. Takto totiž budí dojem, že nemá zcela čisté svědomí.
Ovšem zásada – v případě pochybností platí nevina obviněného – by se měla týkat obou stran.

Petr Bakalář (bakalar.petr@volny.cz)

P.S.
Text jsem zaslal oběma stranám. Mayo opravil několik technických detailů, Pöthe mi napsal, že článek je lživý, jeho cílem je poškodit jej, a že pokud ho budu publikovat, podá na mě trestní oznámení.
 Petr Zámarský 
  • 

Vrána s vránou zvrací 

(30.1.2006 21:32:39)
 Olda J. Mark 
  • 

Odborník? 

(27.1.2006 16:05:48)
Autor se vydává za fundovaného odborníka. Je ovšem také schopen a ochoten pochopit, že se rodinné vztahy rozpadají také jenom proto, že "trestat" chce ne zcela vyzrálá matka? "Trestá" za své osobní neúspěchy a selhání pochopitelně osobu, kterou má relativně "v moci", tedy druhého rodiče, obvykle otce svých dětí. Vůbec otec nemusí být násilník! K jakým koncům to pak může vést, by spíše slušelo označení "Syndrom zavrženíhodného rodiče". Tedy toho rodiče, který pod rouškou ochrany "svého" dítěte, ničí a zničí okolí. V ČR ve spolupráci se státní mocí. Pan Poethe zřejmě vyrůstal v neharmonickém prostředí, proto se na venek projevuje tak, jak se projevuje a vymýšlí takové bláboly, jaké pak píše!
 Josef Svátek 
  • 

Re: Odborník? 

(27.1.2006 16:34:47)
Souhlasím s názorem, že pan Poethe není právě vzdělaný odborník ve věci. Kdo si přečetl nějaké dílko tohoto autora tak ví, o čem píši. Kdo nečet, neuvěří. Stydět ba se mohl, pokud by věděl, a dokázal vůbec poznat, co je to neštěstí.Pouze využívá dětské neštěstí ke prospěchu svému. Použitý termín "Syndrom zavrženého partnera" jen dokládá nízný duševní potenciál a možná také invenci autora článku. K serioznímu pohledu má věc hodně daleko. Ještě tady schází další takyodborník na vše, tedy pan Humhal. To by se tady objevovaly myšlenky! Hlavně, že to pojišťovna platí, že pane odborníku?
 Josef Svátek 
  • 

Re: Odborník? 

(27.1.2006 16:35:45)
Souhlasím s názorem, že pan Poethe není právě vzdělaný odborník ve věci. Kdo si přečetl nějaké dílko tohoto autora tak ví, o čem píši. Kdo nečet, neuvěří. Stydět ba se mohl, pokud by věděl, a dokázal vůbec poznat, co je to neštěstí.Pouze využívá dětské neštěstí ke prospěchu svému. Použitý termín "Syndrom zavrženého partnera" jen dokládá nízný duševní potenciál a možná také invenci autora článku. K serioznímu pohledu má věc hodně daleko. Ještě tady schází další takyodborník na vše, tedy pan Humhal. To by se tady objevovaly myšlenky! Hlavně, že to pojišťovna platí, že pane odborníku?
 Josef Svátek 
  • 

Re: Odborník? 

(27.1.2006 16:36:07)
Souhlasím s názorem, že pan Poethe není právě vzdělaný odborník ve věci. Kdo si přečetl nějaké dílko tohoto autora tak ví, o čem píši. Kdo nečet, neuvěří. Stydět ba se mohl, pokud by věděl, a dokázal vůbec poznat, co je to neštěstí.Pouze využívá dětské neštěstí ke prospěchu svému. Použitý termín "Syndrom zavrženého partnera" jen dokládá nízný duševní potenciál a možná také invenci autora článku. K serioznímu pohledu má věc hodně daleko. Ještě tady schází další takyodborník na vše, tedy pan Humhal. To by se tady objevovaly myšlenky! Hlavně, že to pojišťovna platí, že pane odborníku?
 Kapr Miroslav,rozvedený otec dcery 
  • 

Trocha pravdy. 

(28.1.2006 19:24:44)
Vážené ženy a vážení pánové,vše,co tento psycholog popsal je sice hezky a hlavně ,,odborně,, popsáno,ale je to vše viděno od ,,zeleného stolu,,. Podívejte se na stránky
WWW.RODICE.WZ.CZ a vše si opravdu pořádně prostudujte - je tam vše ze života a trochu i navíc. Možná to někomu ,,otevře,, oči,někdo bude stále alibisticky lpět na svém - takový je život. Lidé nebděte!Lidé přemýšlejte!
Kapr Miroslav
 Bývalá žena pana Kapra 
  • 

Re: Skutečnost 

(1.3.2006 21:59:48)
Pan Kapr, který radí co je správné a co není, by se měl hlavně zamyslet nad sebou a nad svým přístupem k již skoro dospělé dceři. I k němu měla jeho dcera docházet každý druhý víkend, jak určil soud. I u něj při těchto návštěvách docházelo k tomu, že se jeho žena bavila s dcerou stylem " Ty jsi ale malá svině", "Maminka se o tebe nestará, chodíš špinavá, neumíš se česat, máma tě nic nenaučí apod." Došlo to tak daleko, že dcera brečela před každou návštěvou. Jsem ráda, že jsem se rozhodla a dceru jsem k němu přestala nutit. Prošly jsme mnoha soudy, psychologickým vyšetřením,ale stálo to za to. Nyní záleží pouze na otci, zda si najde k dceři cestu zpátky.
 Jedlička 
  • 

Re: Re: Skutečnost 

(2.11.2006 11:51:35)
Typický příspěvek ženy vyvolávající syndrom zavrženého rodiče. Mající radost ze svého "vítězství" a utrpení druhého rodiče, bývalého partnera. Msta je sladká a bývalé paní Kaprové chutná...
 Daniela Kaprová 
  • 

Re: Re: Re: Skutečnost 

(12.8.2007 11:09:09)
Nechutná, protože o žádnou pomstu nešlo, svého partnera jsem opustila protože se stal svědkem Jehovovým. Po rozvodu byl náš vztah v pohodě a i vztah dcery s mým bývalým manželem. Bohužel jen do té doby, než si našel nyní svou ženu. Ze začátku to fungovalo dobře, ale pak začaly problémy, když jeho žena se začala k dceři chovat hrozným způsobem. Každou návštěvu ji znepříjemnila tím, že ji pořád osočovala, že je nevychovaná, neumí se česat, že se o ní nestarám a vyhrotilo se tak, že jí řekla : "Ty jsi ale malá svině". Dlouhou dobu jsem dceru nutila k otci chodit, ale pak už to nešlo, jsem ráda, že jsem ji nutit přestala. Bylo na otci jak se zachová, ale vzal to přes soudy a striktně trval na termínech i když si mohl pro dceru kdykoliv zajet mimo termín, jak jsem mu navrhovala.
Od Vás mě překvapuje, že klidně tady hodnotíte situaci a přitom vůbec nevíte o našich vztazích nic.
S pozdravem pěkných dní a hlavně klidu na srdci.
Daniela Kaprová
 Babička a děda 
  • 

Jak kdy 

(29.1.2006 7:45:29)
Náš syn se také rozváděl. Vůbec ne proto, že by odcházel k jiné ale proto, že poznal pozdě povahu manželky. Chtěl to on, nebyl tedy důvod se za něco mstít. Co všechno si ale jeho bývalá navymýšlela, z toho se zvedá žaludek ještě po letech. Nevíme, co pan Petr PÖTHE svými články sleduje, možná by mu ale prospělo se nechat vyšetřit některým svým kolegou. Kdo ví, možná by se přišlo na to, že trpí nějakým syndromem zaujatosti vůči mužům.
 Kamila, syn a bříško 
  • 

a co ženy? 

(29.1.2006 14:51:12)
Docela by mě zajímalo, jak se chovají ženy se "syndromem zavrženého partnera", protože v tomto článku se hovoří hlavně o mužích. Já bohužel znám jednu, která má v péči dceru z prvního manželství, ale její chování a bohužel i psychologicko-psychiatrický posudek na ni odpovídá přesně tomuto problému. Pokud tuto diskuzi čte někdo z odborníků na psychologii a psychiatrii, moc by mě zajímalo, jak taková žena ovlivní budoucí chování a vztahy své dcery, když není dost dobře schopná rozpoznat realitu od svých emocí.
 Janijaja 


Re: a co ženy? 

(29.1.2006 22:49:07)
Taky jednu takovou znam... Manzel muze dcerku vidat kazdy druhy vikend, pulku prazdnin a jeden vecer s noci v tydnu. Nejprve to bylo od patku od dvou do pondeli do dvou a v utery od dvou do stredy do dvou (to jeste nechodila do skoly) Ted chodi do predskoly a casy se cim dal vic zkracuji. uz je z toho ctvrt na sedm vecer a navrat taky v nedeli vecer. Manzel casto cestuje a nedej boze, kdyz musi odjet na cely tyden. O nejake nahrade nemuze byt ani rec. Ted pozadala, aby nam ten den v tydnu vzali uplne - ze se Verka pocurava a v noci u ni casto spatne spi. U nas se nepocurava. Vzdy se pta, kdy zase bude moct prijit a jak dlouho bude moct zustat. Kdyz ji manzel odvazi, lepi se na nej jako kliste, ke svy mamce nechce.
Soud jeste nerozhodl, ale ona rekla, ze uz je to prakticky rozhodnuty a ty stredy nam vzala sama. Nikdo na ni nemuze a to nejsme v CR...
 Denisa, 2 kluci, 5 a 7 let 
  • 

Pothe je akterem pribehu 

(30.1.2006 13:41:14)
Zajimalo by me, proc dr. Pothe neuvedl, ze je sam akterem pribehu - tj. je nyni novym partnerem zeny, kterou v clanku popsal.
 Petr Zámarský 
  • 

hovado 

(30.1.2006 21:18:24)
nevím jak lépe vyjádřit své znechucení... že se nestydíte? anebo, jak říkám tchánovi - že se Boha nebojíte? není to všechno naopak? ženy své muže obviňují z nátlaku, násilí, čehokoli, jen aby před společností ospravedlnily akt, kterým znevážily svůj manželský slib a nestydí se zneužít k tomuto účelu malé děti. pokud chce někdo polemizovat, ať si to raději prožije na vlastní kůži. mně je už půl roku na zvracení z toho jak se ke mně ( a tím pádem i k našemu dítěti) chová moje bývalá manželka. doufám, že tu nemusím psát, že to byla ona, která zhruba po třech letech zapomněla na svůj manželský slib, jste hnůj, vy zapomnětlivé ženy (a pane pisateli)
 boris 
  • 

Re: hovado 

(7.6.2006 0:07:43)
to je vazne obvineni, dokaz to, nebo umres
 Skunkless 


A o co tu skutecne jde? 

(1.2.2006 16:47:03)
Diky nekterym odkazum jsem se docetla o "pravde" o autorovi clanku a k tomu mi nezbyva nez napsat - tezko vim, jaka je skutecnost. Ale at je to jakkoli, jde o JEDEN pripad a to, co se v clanku pise proto neztraci smysl. Porad je pravda, ze je silene, co dospeli lide dokazou udelat vlastnim detem, jen aby dosahli sveho. A jde o matky, stejne jako o otce. Nerozumim tomu, proc se z diskuze o "tyrani" deti stala diskuze o soukromem zivote autora. Meli bychom spis premyslet nad tim, jak ucinne zabranit dospelym zneuzivat sve deti a jak rozsirit osvetu a pomoci detem, jichz se to tyka.
 váňa 
  • 

Re: ja s člankem souhlasím 

(4.2.2006 23:27:23)
i mě to potkalo je tam popsán přesně můj bejvalí je to přesně o něm a to se stále soudíme komu přijde malinka do péče už aby to bylo za nama nikdo mu nebude bránit ji vídat a scházet se ale on to nechape bohužel tím trpí nejvíc malinka
 . 
  • 

. 

(1.2.2006 20:55:09)
.
 Simona 
  • 

Clanek je velmi dobry 

(19.2.2006 20:15:26)
KONECNE nekdo ukazal na druhou stranu problemu. Otcove tryzni rodiny i po rozvodu, nasili pokracuje i po odchodu manzelky s detmi.

Jak je mozne, ze se citi ukrivden "otec" ktery bil manzelku v tehotenstvi a pak bojoval LEta letouci u soudu, aby nebyl uznan za otce. Po te se domaha ulisne a krecovite kontaktu s ditetem. Dite je velice citlive a nestoji o urazky a o kontakt, a to je samozrejme.
Tihle otcove stale nekde publikuji , ze jsou ukrivdeni. Matku klidne urazeji a biji, nasili je na dennim poradku. Nebo vyhrozuji unosem ditete. A kdyz ho unesou do ciziny, nikdo matce neni schopen nikdo pomoci. Moje znama nevidela 5 let dite, je nekde v Madarsku a otec se o dceru nestara, dela to otcovo pribuzenstvo.
 Lenka 
  • 

Diskriminace podle pohlavi je trestnym cinem 

(30.5.2006 12:52:14)
Jak muze clovek, ktery si rika odbornik prohlasit, ze urcite chovani se provuje vyhradne u muzskych jedincu? Pokud nebudeme kazdy z nas dbat na rovnopravnost pohlavi, rasy, mensiny atd., nemuze ji ani nikdo z nas ocekavat a vyzadovat. Vsichni, kteri tu pisete smutne pribehy na to myslete. Tento odbornik diskriminuje muze a jiny zase jinde, diskriminuje zeny a každý z nas na tom nekdy a nekde trati. Pokud to bude pravne postizitelne a vsichni budeme dbat na to, ze jsme lide, rodice atd., takovy odbornici, soudci a socialni pracovnice budou donuceni k rovnemu pristupu.
 Monika-dcera a syn 18 a 17 let 
  • 

Hra o dítě 

(19.10.2006 19:52:52)
Při čtení článku mě mrazilo v zádech,ne z toho důvodu,že by mi byla zima,ale z důvodu,že s takle výborným hercem a propagátorem,jak jsem já neschopná,žiji 20 let v jednom bytě.Lhaním a různymi intrikami,proti kterým se nemůžete bránit mě znectil a dostal,kam si naplánoval.Kdo tím neprošel má tisíc rad pro řešení.Rozvedená jsem 6 let a nic neskončilo.Živím se sama,výživné neplatí,vylhal si společnou péči protože dobře věděl,že už nemám sílu se dál bránit.Měla jsem a mám jiné starosti:výživa dětí,zajištění životních potřeb,na kterých se sám parazituje.Takže i tací "lidé" chodí mezi náma,bez trestu i když vraždí své děti za živa.:-(
 lenča 
  • 

Re: Hra o dítě 

(1.11.2006 21:07:49)
I já se připojuji ke kladným ohlasům na tento článek.Sama prožívám víc jak 3 roky násilí všech možných podob,trápení a bezmoc.Říkala jsem si ,že přece kvůli dětem vydržím hodně,Jenže se to jen stupňuje a děti se mi začínají sypat a tak jsem po všech útrapach řekla DOST.Chci vzít odpovědnost za děti a jejich problémy na sebe.Můžu říci,že jakousi oporu jsem našla i u policie.Takže nějaký strašák na ty omezený tyrany se přece jen občas najde.Netuším co vše mě čeká,ale jsem odhodlaná bojovat.Je moc důležité mít kolem sebe rozumné lidi ,kteří vás občas nakopnou správným směrem a pak už je jen na nás,kdy najdem v sobě sílu vzepřít se a prát..
 Věra 
  • 

mám stejnou zkušenost 

(16.12.2006 20:09:19)
Já se taky připojuju. To, že je pan doktor Pöthe zainteresován, neznamená, že nemusí mít pravdu. Ukazuje to jen jedinou smutnou skutečnost, že se osobností takového násilníka začne odborník zajímat až tehdy, když mu o to jde osobně. Mě taky běhal mráz po zádech, když jsem to četla, protože jsem toho svého bývalého na 100% poznala, sedí na něj každá věta. Jenže v mém případě to došlo tak daleko, že soud svěřil děti jemu a já mám ty víkendy. Nepiju (on ano, ale jak to dokážu?), nefetuju,mám kde bydlet, jenom míň vydělávám. A hlavně nedělám tak dobrý dojem na sociální pracovnice. A on proti mně pořád neúnavně "jede" na všech frontách, kam se podívám, tam už o mně vědí, jak jsem špatná matka, jak se se mnou nedá mluvit atd. jak se tomu mám bránit, když nemám jeho výřečnost a jeho manipulační schopnosti? Jak dokázat, že nejde o opravdový zájem o děti (v tom případě by přece musel vědět, že mě potřebují, byla jsem s nimi do 4 let doma a on pracoval na svojí kariéře, která se mu teď hodí, protože on přece děti lépe zajistí)ale především o promyšlenou pomstu. On si dá velký pozor, aby mě neurazil na veřejnosti, má svědky jen na to, že se ke mně chová slušně. A všechno je v zájmu JEHO dětí. Kdo něco podobného zažil, ví, o čem mluvím.
 Lída, 15měsíční dcera 
  • 

Re: mám stejnou zkušenost 

(23.8.2009 13:37:04)
Mám také téměř stejnou špatnou zkušenost. Partner si našel jinou ženu, když bylo dceři 10 měsíců. Připravil nás o domov, o zázemí, se sháněním nového bydlení nechtěl pomoci. Dceru měl u sebe vždy dva dny v týdnu, to se mu zdálo málo a chtěl střídavou péči týden a týden. To je ale u ročního batolete nerozum, potvrdil to pediatr i psycholog.U sociální pracovnice OSPOD sehrál divadýlko jak má o dceru strach v mé péči, označil mě za psychicky labilní. Jiná sociální pracovnice, která u jednání vůbec nebyla doporučila soudu, aby vyhověl otcově návrhu na předběžné opatření. Nikoho nezajímaly okolnosti celé věci, ani to, že jsem se o malou starala vždy dobře a v podstatě sama, protože partner byl v práci nebo se věnoval koníčkům.Dcera byla navíc ještě kojena a byla zvyklá usínat u prsa a najednou ji prostě a jednoduše odtrhli?Bez jakéhokoliv psychologického posudku a důkazů, že jsem psychicky labilní?Teprve 3 týdny poté, co mi malou vzali, jsem dostala potvrzení o vyšetření u psycholožky, že jsem psychicky v pořádku, žádám tedy dceru zpět do své péče...Zřejmě na sociálce musí občas vykázat nějaký případ, kdy je dítě svěřeno otci - je to in. Ale proč si vybrali zrovna naši rodinu? Je to smutné, že oddělení, které má chránit práva a zájmy dětí, chrání raději zájmy jednoho z rodičů a je jedno je-li to otec nebo matka. Záleží, jak se kdo líbí...
 slepice 
  • 

Re: Hra o dítě 

(25.6.2007 13:36:18)
Pana A. jsem si nastehovala domu pred 11 lety. Vse, co se pise v tom clanku je o nas. Nase vztahy vyhrotily do (pro me) neunosne situace...jenze JAK Z TOHO VEN? jsem si jista, ze muj odchod by nebyl konec ... manzel se ridi slibem - dokud nas smrt nerozdeli (asi si domyslite, ci)
 Samia, deti 


Vyborne napsany clanek 

(8.5.2008 20:30:47)
Dekuji. Tohle znam, sice v mensi intenzite i ja a dost mych pritelkyn. Muzi umi perfektne manipulovat. Bohuzel i tim zpusobem, ze se to tvrdi pouze o zenach. Tedy dokonce, ze to o sobe prohlasuji zeny.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.