| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kojení – dovednost, kterou ovládla většina matek všech dob a kultur, tak proč ne já?

 Celkem 178 názorů.
 Lenka 


Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 10:10:13)
Kojení opravdu nebolí.Je to strašně krásný pocit kojit své miminko.V tvém případě opravdu asi bylo něco špatně.Mám dvě děti a nikdy mě kojení nebolelo.První dceru jsem plně kojila do 4měsíců, pro malé přibývání jsem doplňovala mléko i s umělým a díky odstříkávání měla MM ještě v půlroce.Syna kojím (už jen přes noc a ráno) ještě nyní v jeho 12měsících.U první dcery jsem zavádění umělého mléka obrečela, cítila jsem se strašně ochuzená.Sice nepřibírala dle tabulek, ale plínky měla neustále pročůrané. Opravdu jsem to nechápala. Kojení opravdu nesmí bolet, v ten moment je něco špatně a je lepší se někde poradit.Ale si velká bojovnice a máš můj obdiv, že i přes nesnáze má tvé mimi stále mateřské mléko.Měj se krásně.
 Petra, 2 kluci - 3 roky a 1 rok 
  • 

Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 10:31:45)
Moje zkušenost je taková, že kojení opravdu nebolí. Já byla naopak připravená u prvního dítěte na to nejhorší, jak budu mít rozpraskané bradavky, měla jsem celou tubu Bepanthenu a vůbec jsem ho nepotřebovala. Kojení je prostě pohoda. Druhý syn byl po porodu na JIPU asi 10 dní, já doma odstříkávala a měla jsem strašný strach, že přijdu o mléko, že malej nebude umět sát, ale zvládli jsme to. Pro miminka je to prostě přirozené. Prvního synka jsem kojila asi 13 měsíců, druhého kojím stále a doufám že ještě aspoň půl roku budu. Jsi velká bojovnice, máš můj obdiv. Ale upřímně, takový postup je asi možný jen u prvního dítěte. Kdyby jsi měla dvě, už bys to asi nestíhala a malá by byla na umělé výživě. A na druhou stranu bych nezatracovala ani umělou výživu. Plno dětí na ní taky vyrostlo a žádné následky to na nich nezanechalo.
 Vilíci 
  • 

Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 10:41:05)
To tedy bolí! Vy jste měla štěstí a já Vám to moc přeji. Ale neměla byste zevšeobecňovat a říkat, že když to nebolelo vás, tak by to nemělo bolet nikoho. Já jsem si taky u kojení zpočátku pěkně poslzela bolestí, časem se to úplně zlepšilo. Nejdříve jsem se bála, jestli nedělám něco špatně, ale hned v porodnici mě uklidnili, že bolest je u kojení na začátku zcela běžná, důležité je vytrvat a bradavky si zvyknou. Měli pravdu. Tak tedy vytrvejte vy všechny, které si u kojení popláčete a přestaňte zkoumat, zda neděláte něco špatně. Pokud vám děťátko pěkně přibývá, pak je vše v pořádku.
 Sylvie 


Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 10:50:08)
S tím nesouhlasím. Pokud kojení BOLÍ, je potřeba nejdřív zjistit, jestli je OPRAVDU všechno v pořádku. Mne třeba bolelo zdánlivě bez nějaké souvislosti, až pak si MUDra všimla u dítěte v pusince sooru. A bylo to ono, za bolest při kojení mohly kvasinky - po přeléčení bylo vše OK. Pravda ovšem je, že se držely houževnatě, dvakrát jsem je zlikvidovala genciánou, dvakrát se vrátily, nakonec mi pomohla až antimykotiková mastička na bradavky (dítě tou dobou už bylo bez příznaků, problém jsem měla jenom já a to jenom bolest). A opravdu to tak fungovalo - zaléčila jsem, bolest zmizela, pak se znova objevila, znova jsem zaléčila, znova zmizela... A byla jsem blbá, že jsem bolest tak douho snášela, taky jsem to nejdřív brala tak, že technika je dobrá, trhlinky nemám, tak to asi holt bolí...

S.+++
 Eva K 
  • 

Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 14:13:31)
U kvasinek je důležité dodržet dietu - žádný cukr (včetně sladkého ovoce). A česnek a pórek jim hodně nechutná. Ale to je když už nejsou jen lokálně na kůži, ty brebery proniknou všude. Bohužel je znám. Už i poznám, že je to zase tady, mám chutě na sladké..
Může se miminko nakazit při porodu kvasinkami od matky, když má právě zánět? Díky. Eva
 Sára 
  • 

Re: Re: Kvasinky 

(23.1.2006 13:22:35)
Miminko se nakazit může při porodu.
 Eva K 
  • 

Re: Re: Re: Kvasinky 

(27.1.2006 16:56:54)
Díky. Dokonce se mi podařilo najít konkrétnější riziko - kožní infekce nebo ústní (problém s kojením). Nechám si udělat stěr, jak mi budou brát streptokoka. Eva
 Luca 
  • 

Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 11:37:02)
Mě tedy kojení zpočátku taky bolelo.Respektive bradavky a to asi do 14 dnů po porodu.Žádné trhlinky ani jiné potíže jsem neměla a techniku kojení jsme taky nějak výrazně nezměnily.Myslím si ,že to je tím,než si takové citlivé místečko jako bradavky jsou,zvykne na tu neobvyklou zátěž.Vždycky,když jsem malou přiložila a ona se přisála ,mi úplně přeběhla husí kůže po zádech a musela jsem zatnout zuby.Nebolelo to celou dobu kojení,ale jen ten okamžik,jak se přisála.Dnes je dceři 6 let a dodneška si na ten pocit pamatuju.Kojila jsem jí 17 měsíců.Možná,že to má každý jinak,ale ze své zkušenosti bych také neřekla,že kojení vůbec nebolí.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!!-Vilíkům 

(20.1.2006 11:45:27)
Kojení opravdu nebolí a nemělo by bolet a to u každé maminky!Pokud ano, tak není něco v pořádku, ať už u techniky kojení či třeba něco z hlediska zdravotního.Jinak se občas stává, že při velmi nalitých prsou to prvotní přisátí zabolí, ale je to otázka několika vteřin. Pak je to opět bezbolestné.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!!-Vilíkům 

(20.1.2006 12:41:58)
Ja mam smisene poicty, a nazora vlastne take. U prvniho syna jsme vse zvladli na vybornou, zadne problemy, plne kojen byl do 5 mesicu, s prikrmy do sedmi, pak Nutrilon.
Ale u druheho syna bych na zacatky v porodnici a po navratu domu radeji zapomnela. Mela jsem naprosto zdevastovane bradavky - samy puchyr a prasklinu, pri kojeni mi tekly slzy bolesti. Ale do dvou tydnu se vse spravilo a ja maleho kojila osm mesicu (plne take 5).
Deti mam ani ne po dvou letech, tak bych rekla, ze technika se moc zapomenout nedala.. Druhy syn byl a je daleko "zravejsi" - takze tim to take nebylo..
Ale mozna to bylo pristupem sester v pporodnici - praktikovali totez, co je popisovano v clanku: vytahli bradavku, malemu skroutili hlavu, az brunatnel (a ja take..) a narvali mu ji do pusy.. Proste HRUZA!
 Dalif,skoro 3 mes.syn 
  • 

Re: Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!!-Vilíkům 

(22.1.2006 23:45:21)
KOjeni boli a dost...my meli problem s prisatim uz na sale, pak prikladala vzdy bolesti kroutila, navic bolel i u toho cely spodek...pridala se zloutenka,maly byl na JIpce mezi nedonosenci,muj 3,8kg syn !!! no a ubyval....po 9 dnech sla domu,zloutenka se trosku zlepsila,ale po tydnu na navsteve u doktorky sprcha - maly nepribral ani gram,zhubl o 40g..toz poradila prikrmovat,ja si koupila lahev Avent a odsavacku a Nutrilon a prikrmovali 2=3x 50 ml..po tydnu pribral 200g,pak i 300 a 500 g za tyden,postupne vysadili nutrilon,ted plne kojen. a pribyva a pribyva ,ma 6,8kg ve 2,5 mesicich docela cvalda ne ??

rozkojit mi pomohla doktorka radou s prikrmem Nutrilonu, ja se trochu uklidnila,ze maly neni hladovy, kojila obyc.hodinu, velke bolesti snazila zahnat zvykackama, vzdy si dala zvykacku a prilozila maleho..pomahalo mi to..ted uz jen trosku boli,taha a obcas kdyz se zakucka-mam az moc mlika ,tak trhne,toz to boli..Ale hlavni je NESTRESOVAT se a klido pido dat prikrm,nebat se..aspon mi to pomohlo.
 Hana 
  • 

Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 17:43:22)
Měla jsem stejné pocity - první dva dny v porodnici jsem až bolestí probrečela každé přikládání k prsu. Vše bylo zdravotně v pořádku. Třetí den jsem sizaslzela jen při prvních dvou-třech cucnutích. Pak se bradavky otužily a dnes to nebolí vůbec. Ale fakt bych nevšeobecňovala, že kojení nebolí - zpočátku může a je to normální a u každého individuální.
 Olina 
  • 

Tady bych se zevšeobecňování nebránila 

(20.1.2006 22:38:12)
Mě to taky ze začátku hrozně bolelo, ale nemůžu vyloučit, že bylo něco špatně. Možná, že opravdu nějaká závada byla.

Jen je mi líto, že ten kdo mi měl pomoct mi nepomohl(dětské sestry) a jinou pomoc jsem v tom aktuálním šestinedělním stavu vyhledat nedokázala a ani vlastně nikoho nezajímalo, že mě to bolí(včetně tatínka) a já se styděla stěžovat si. Nakonec jsme to dokázali a když jsem ho před vánoci skoro ve třech letech definitivně odstavovala, tak jsem to taky obrečela. Asi jako skoro každá.

Takže autorce upřímně gratuluju k nevšední trpělivosti a přeju hodně úspěchů a zdraví.
 Líza 


Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 13:23:12)
Škoda, že jste nevyužili hned na začátku laktační poradkyni. Jinak při popisu, co ti dělala sestřička s bradavkou, mě obchází hrůza. Nebyla to náhodou ta samá, kterou jsem málem přes tu ruku plácla, když se pokoušela o totéž po porodu mého druhého dítěte??? Bohužel je furt dost lidí, kteří naprosto ingorujou správnou techniku kojení a budou ti zraňovat bradavky, přikládat dítě do špatných poloh a tak dále...
Jsem fakt ráda, že po zkušenostech své kamarádky s nekojením jsem si už před prvním dítětem načetla co šlo, a problémům jsem čelila o dost připravenější. Jinak bych asi skončila bez mlíka - mám totiž vždycky jen tolik, kolik vypije dítě, odstříkáváním laktaci neudržím...
 Markéta, syn 4r. 
  • 

Možná by nemělo bolet, ale bolí 

(20.1.2006 13:33:30)
Mě bolelo prvních pár dní hodně, popraskané bradavky jsem neměla. Pak jsme trochu ulepšili techniku a kromě prvních pár okamžiků po přisátí, kdy se mi dělalo úplně mdlo, to bylo úplně v pohodě (možná byl problém malá pusinka, strašně velká strašně nalitá prsa). Asi to bylo špatnou technikou, ale tenhle problém má spousta maminek, technika se prostě musí získat. Pamatuju si, jak jsem si zhruba první dva týdny říkala - no co je na tomhle přirozeného, taková dřina. Spousta maminek dokáže kojit vleže - to musí být super, těch knížek, co se dá přečíst - já vždycky mrňouse prsem zavalila. Spousta maminek kojí vsedě a volnou rukou zvládá spoustu aktivit - já žadnou volnou ruku neměla - jedna byla pod prckem, druhá držela to obrovské prso.
 Kopretin@ 


Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 13:48:48)
Mě kojení bolelo děsně!! Vše jsem dělala dobře,ale měla jsem vpáčené bradavky,kojila jsem často a to vždy zhruba 3/4 hodiny,tak to byla síla. Žádné ragády jsem neměla,byl to jen ten "defekt" bradavek. Prsty jsem kroutila,zuby zatínala...BRRR. Trvalo to nejméně 5-6měsíců a teď kojím svou dcerku 27měsíců :-))) a je to lahoda. Každý může mít jiný problém,ale jsi skvělá,že odsávás a odsáváš. Jsme důkazem toho,že když se chce,tak to jde:-))
 Kik+3 


Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 19:11:03)
Šárko, přesně!!! Mě taky kojení děsně bolelo kvůli mým plochým bradavkám. Vždycky zpočátku, než si jí malej "vytáhl", zatínala jsem zuby a kroutila prsty u nohou, jak to bolelo. Taky jsem kojila 3/4 hodiny.
Klobouček mi v porodnici zkoušeli, ale malej se přes něj neuměl přisát a tak se vztekal, že mu nic neteče, že jsem zatnula zuby a kojila bez.
Ty řeči, jak kojení nebolí, fakt miluju.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!!-pro Kik 

(20.1.2006 20:51:42)
"Ty řeči jak kojení nebolí fakt miluju"- hlavně, že si měla ploché bradavky, stačilo možná před přisátím prsa lehce stimulovat.A já psala, pokud nejsou nějaké zdravotní problémy či problémy s technikou.V tomto případě vám každá laktační poradkyně VŽDY řekne, že bolení NESMÍ bolet a za tím si stojím!
 Petula, 3 kluci 9/05,6/07,9/10 


"Vystrizliveni" 

(22.1.2006 10:03:26)
Mila Lenko,
je to nazor proti nazoru. Byt vama, bych ho tak vehemetne neprosazovala :-, kazdy jsme jiny.
Me kojeni take bolelo, hlavne prvni dny cele kojeni, predevsim asi po 2 dnech, kdy jsem poznala, ze se maly spravne prisal. A vzdy me bolelo ze zacatku pri kojeni minimalne do 2,5 mesice. Doplnuji, ze jsem s bradavkami nemela sebemensi problemy. Znam spousty laktacnich poradkyn primo ze zdroje (FTN Krc) a take me utvrdili v tom, ze to muze bolet. Bolest z kvasinek jsem uz take zazila, takze dokazu rozeznat.
A jeste poznamka k nazvu prispevku: podle meho nazoru opravdu nam vsichni musi rikat, jak je to kojeni nadherna vec, abychom byly na 100% presvedceny, ze ty nase ratolesti chceme kojit, ale me to tak zas az nadherne nepripada a to stojim pevne nohama na zemi, nejsem krkavci matka, sveho syna miluju, a kojime plne :-)
 Henriette 


Re: "Vystrizliveni" 

(22.1.2006 21:32:14)
Kojení mě nejprve moc bolelo, prsa samou modřinu, zhruba po dvou týdnech se to spravilo a nyní kojím skoro tříletou dcerku ještě jednou denně!! A je to super.
 Kik+3 


Re: Re: Re: Re: Kojení opravdu nebolí!!!-pro Lenku 

(22.1.2006 20:39:37)
Nic osobního. Já ty "řeči" myslela tak všeobecně - články na Rodince, letáčky, plakáty v čekárnách, v porodnicích atd., jenže nikde už neupozorní maminky, že to někdy opravdu může bolet.
Přitom bradavky jsem si masírovala, v těhu nosila ty formovače, snažila se kojit přes klobouček a o bolesti mi vlastně řekla až moje laktační sestra v porodnici.
 Kris, T4/05, J5/07, A2/11 


Re: nemůžu s vámi souhlasit !!!!! 

(20.1.2006 20:14:19)
Lenko, nemůžu s vámi souhlasit, kojení může i bolet! Já sama jsem s tím bojovala víc než měsíc po porodu a kolikrát jsem to chtěla vzdát. Přesně jak píše autorka článku, nikde se o té bolesti nepíše, také to pro mě bylo dost velké zklamání, protože první týdny byly pro mě doslova muka a pocit štěstí a souznění s mimískem se nekonal. Ale za velké podpory mého manžela, mé rodiny a také porodní asistenky, která mě ujistila, že nic špatně nedělám, jsem to zvládla, bolest odezněla a pocit štěstí se dostavil. Syna kojím i nadále (na konci ledna mu bude už 9měsíců) a jsem fakt šťastná.
Není dobře, že zevšeobecňujete svou zkušenost. Autorka jistě udělala maximum, co pro svou dcerku mohla udělat a rozhodně před ní smekám, protože já bych její trpělivost s odsáváním jistě neměla!!!
 Jana,Petra 04/2005 
  • 

Nedělám si těžkou hlavu 

(27.1.2006 0:41:44)
Ještě než se mi narodila dcera, byla jsem přesvědčena, že déle než 3 měsíce rozhodně kojit nebudu. Všechny ty příručky o kojení a jeho jednostranně kladná propagace mi doslova naháněly hrůzu. Také zkušenosti mých kamarádek, které chtěly co nejzodpovědněji a co nejdéle kojit, a které se pro to, aby byly co nejlepší matky doslova psychicky hroutily, když začaly ztrácet po 4 měsících mléko, mně v tom jen utvrdily. Do porodnice jsem šla s tím, že prostě když to nepůjde, tak to nepůjde. Ostatně já jsem vyrostla na Sunaru a celkem nic mi nechybí. Celé to dopadlo tak, že dnes v 9 měsících dceru stále 3x denně kojím. Nepila jsem žádné čaje na podporu mléka, ani jsem nic jiného pro to nedělala. První dny kojení bolelo, ale vše zachránil Bepanthen. Teď s bolestí žádné problémy nemám. Myslím si, že spoustu maminek příjde o mléko jen tím, že mají strach že o něj příjdou. Zbytečně se pak dostávají do stresu.
Co se týče tvé anabáze s odstřikováním, tak to tedy smekám. Pokud jsi přesvědčena, že mateřské mléko je to nejlepší pro tvou dceru určitě ti není líto času stráveného odsáváním. Já bych to určitě vzdala a to si myslím, že nejsem zrovna krkavčí matka.
 Lucka + Aja 3m 
  • 

Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(20.1.2006 21:21:21)
Mila Kristyno a vubec vsichni, kdo jste nekojily v pohode. Jsem rada, ze se takovehle clanky objevuji, uz si ted vubec nepripadam jako exot a vidim, ze takove problemy ma kde kdo. Ja jsem nakonec donutila miminko ke kojeni az po mesici odstrikavani, ale take to byla sila. Nejhorsi na tom bylo, ze jsem na jedno kojeni musela odstrikavat 2 x 30 minut a dalsich 30 minut trvalo, nez to mala vypila. Celkove jedno takove "kojeni" trvalo 1,5 hodiny a opakovalo se kazde 3 hodiny. Miminko (2,7kg) vesele pribyvalo o 300 - 400 g tydne. Navic mi skoro kazdou hodinu zacalo bez varovani strikat mliko z prsou, a mela jsem ho uplne vsude, vlozky na prisa byly stejne nality, jako plinky. Mimiska jsem nutila nejdriv prisavat pred krmenim, ale chovala se hrozne a nikdy se poradne neprisala, jecela a vubec jsem mela pocit, ze ji moc ublizuju. Pak jsem to zacala praktikovat az jako dudlik po krmeni. To byla klidna a mela
chut jeste neco cucat a prestala byt agresivni. Mlika se zacalo delat jeste vic a Aja pomalu zacala objevovat, ze ziskat mliko z ceciku je snazsi, nez z lahvicky (mela jsem tu s malym prutokem, hodne se pri tom namahala). Ovsem vysledek nebyl zas az tak jednoznacny - kdzy se naucila sat, tak sala uplne silene, jako z ty flasky, a hlavne nevedela, kdy ma koncit - takze pila, pak se jeste u prsu strasne vyblinkala a ve vterine byla zase prisata. Na vaze to ukazovalo, ze ve 3,5 kg vypije asi 150ml.
A taky to fakt bolelo, asi 14 dni - taky jsem mela prasklinky okolo cely bradavky, tak jsem stridala lahvicku a prsa (nejdrit jsem kojila jenom 2 x denne, zbytek flaska). Dalsi neduh z flaticky byl ten, ze kdyz ji to prestalo bavit, tak neprestala sat a nasilim se odtrhla od bradavky, myslela jsem, ze vylatim z kuze. Ted to delam porad, ale nastesti jsem si uz zvykla.
Pul hodiny pred krmenim jsem si vzala paralen a pak jsem na radu poradkyne hluboce dychala, ale byl to DES! Nicmene zatim se situace stabilizovala a az na obcasne excesy (nikdy nevim, co mam cekat od pristiho kojeni : slecnu to prestalo bavit, a tak si cpe pri kojeni rucicku do pusinky, potom zase zvatla a mliko z ni tece nosem, jindy se zakucka atd atd. Taky obcas uprosted krmeni pusti dvorec a prisaje se jenom k bradavce. Proste porad neco, z kazdeho krmeni mam trochu strach, ale jsem rada, ze to zatim prezivame.
Ted uz se vubec nedivim a nekoukam skrz pristy na ty, co krmi UM nebo z lahvicek. A uz nebudu tak naivni, jak jsem byla v tehotenstvi, ze kojeni je jenom klid a pohoda a bez problemu.
Vsem preju at to jde co nejlip a moc se s tim nenervujte. Ze stresu ubyva mliko :-))
Lucka
 Andrea + 3 holky a 3 kluci 
  • 

Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(21.1.2006 10:48:28)
Ano, kojeni je nadherny zazitek a ja sama o sobe muzu s hrdosti rict, ze techniku zvladam a mleka jsem mela taky vzdycky dost. Me prvni 4 deti jsem odkojila bez problemu, dokonce jsem se povazovala za mistra a radila ostatnim. Pak prisel na svet Peta. Zkusenym pohybem jsem ho prisunula k bradavce (vzdyt poslednich 10 let jsem snad nedelala nic jineho) a ejhle. Ta bolest se neda popsat. Byla priserna. Porad jsem si rikala "vydrz, to prejde", ale .. Kdyz jsem prisla k doktorovi a ten uvidel moje bradavky, ktere byly cele krvave a plne puchyrku, tak mi proste kojit zakazal. Vedel, ze jsem zkusena matka a chyba nebude na me strane a rekl mi, at zkusim neco umeleho. Zacala jsem teda krmit Petrika odmalicka lahvickou. Na nejake odstrikovani a nasledne krmeni jsem proste nemela cas. Mam jeste dalsi deti, ktere potrebuji peci. Ale vim, ze kdyby se jednalo o me 1. dite, jednala bych jinak. Ale jak se pise v tom uzasnem clanku o tom, jak se zena stara o 1., jak o 2., a jak o 3. Je to pravda.
Jenom podotykam, ze jsem potom rodila jeste jednou a zase probehlo vse v poradku.
A Peta prospiva stejne dobre jako ostani.
 kristyna, syn 8m 
  • 

Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(23.1.2006 11:21:39)
Mám podobné zkušenosti. Kryštof se uz v porodnici nechtel přisát (rodila jsem císařem)a skoro vždy mi musela pomoci nekterá ze sester. Neobešlo se to bez strašení: "..maminko to vás domů nepustíme vždyt ho neumíte nakrmit..." byl to trochu psychický teror. Nejdříve mi tedy v porodnici šoupli klobouček. Doma se do všeho vložila moje maminka a ta mě svou trpělivostí kojit naučila. První měsíc a půl ale kojení neskutečně bolelo a Krštof přibýval opravdu nepravidelně a velmi málo. O dokrmování jsem - vycvičená ze všech časopisů - nechtěla vůbec slyšet! Zkoušela jsem odsávání časté přikládání změnu poloh ale nic nepomohlo. Všichni mě přesvědčovali, ale já si myslela, že budu špatná matka. Přesvědčil mě až (nejlepší) pan doktor Biskup z Pyšel. Žádný ženský hysteráky ale chlapský pevný slovo. "Přikrmujte" Někdy je to potřeba! Tak jsme zavedli od druhého mesíce Nutrilon a lahev Avent. Samozřejmě že i když to ted píšu tak si myslím jestli jsem udělala všechno a je ve mě malá dušička. Možná jsem se mohla snažit víc. Kryštofovi je 8 měsíců a je spokojený takže já asi taky...:-)
 Lucie - Viktorka 1O/05 
  • 

Re:kojení bolí jen zezačátku 

(23.1.2006 13:30:15)
Čaute maminy.
Nevěřím žádné mamině,která tvrdí ,že jí kojení vůbec nebolelo.Já jsem v porodnici také každé kojení protrpěla,bradavky jsem měla úplně popraskané a to i v případě,že jsem je po každém kojení mazala panthenolem.V porodnici jsem byla ujištěna,že je to normální stav a až jsi bradavky zvyknou tak bolest přestane.
Po příchodů domů bolest stále nepřestávala ale vydržela jsem.
Jediné co mě pomohlo a doufám ,že to pomůže i vám co máte stejný problém je nechat po každém kojení zaschnout trochu mléka na bradavkách.(dobrá rada od mého gynekologa)
Dneska má moje dcera tři měsíce a kojení si plně užíváme bez jakékoliv bolesti.
Tak hodně zdaru všem .Ahoj.
 Lucie - Viktorka 1O/05 
  • 

Re:kojení bolí jen zezačátku 

(23.1.2006 13:31:14)
Čaute maminy.
Nevěřím žádné mamině,která tvrdí ,že jí kojení vůbec nebolelo.Já jsem v porodnici také každé kojení protrpěla,bradavky jsem měla úplně popraskané a to i v případě,že jsem je po každém kojení mazala panthenolem.V porodnici jsem byla ujištěna,že je to normální stav a až jsi bradavky zvyknou tak bolest přestane.
Po příchodů domů bolest stále nepřestávala ale vydržela jsem.
Jediné co mě pomohlo a doufám ,že to pomůže i vám co máte stejný problém je nechat po každém kojení zaschnout trochu mléka na bradavkách.(dobrá rada od mého gynekologa)
Dneska má moje dcera tři měsíce a kojení si plně užíváme bez jakékoliv bolesti.
Tak hodně zdaru všem .Ahoj.
 Lucie - Viktorka 1O/05 
  • 

Re:kojení bolí jen zezačátku 

(23.1.2006 13:32:27)
Čaute maminy.
Nevěřím žádné mamině,která tvrdí ,že jí kojení vůbec nebolelo.Já jsem v porodnici také každé kojení protrpěla,bradavky jsem měla úplně popraskané a to i v případě,že jsem je po každém kojení mazala panthenolem.V porodnici jsem byla ujištěna,že je to normální stav a až jsi bradavky zvyknou tak bolest přestane.
Po příchodů domů bolest stále nepřestávala ale vydržela jsem.
Jediné co mě pomohlo a doufám ,že to pomůže i vám co máte stejný problém je nechat po každém kojení zaschnout trochu mléka na bradavkách.(dobrá rada od mého gynekologa)
Dneska má moje dcera tři měsíce a kojení si plně užíváme bez jakékoliv bolesti.
Tak hodně zdaru všem .Ahoj.
 Andrea a Kuba 12/03 


Re: Kojení opravdu nebolí!!! 

(28.1.2006 11:22:51)
Ahojky..máš můj obdiv,že jsi kojení nevzdala...a ikdyž je to složitější,vytrváváš...a z takových jako je Renata Fabelová si nic nedělej..kdo nezažil,nepochopí....a bude mít jen hloupé řeči.
 Jana 
  • 

Kojení-odstříkávání 

(20.1.2006 10:13:18)
Ahojky,můžu Tě uklidnit,že nejsi sama,co takhle"kojí"já teda měla mlíka dost,ale Adélka se mi nepřisála,asi byla líná:-))Taky jsem byla odhodlaná kojít co nejdýl,jenže když jsem zjistila,že to nepůjde,tak jsem Adélu moc netrápila a raději sjem jí to odstříkala a a měly jsme klid obě:-)Taky jsem měla zničené bradavky,ale naštěstí mi můj gynekolog pomohl a vůbec jsem od něj neslyšela,že bych o mléko měla odstříkáváním přijít,jen mi řekl,že se budu po šestinedělí dýl čistit.
Já měla taky lepší odsávačku,ale tou to trvalo strašně dlouho,nejvíc se mi osvědčila taková ta klasická asi za 150 korun,s tou jsem byla spokojená nejvíc:-) A vydrželo mi odsávat skoro deset měsíců.....A nijak jsem se s tím netajila a ani nemůžu říct,že bych se setkala s nepochopením,spíš mě podporovali a chválili a to mi přidávalo na odvaze a že nedělám nic špatnýho!!Sice by se někdo našel,ale co je mi po tom at si každý říká co chce,já jsem na pomluvy zvyklá,tak at si pomlouvaj:-))

Držím Ti moc moc palečky ať to zvládáš v pohodě a jste obě spo¨kojené a zdravé a u dalšího miminka Ti jde kojení bez problémů:-))
Měj se pěkně Jana a Adélka
 Alč@ 


Kojení-odstříkávání 

(23.1.2006 9:21:14)
Já za sebe můžu říct,že i mě kojení v první dny bolelo. Ale,zlepšilo se to. svou první dcerku jsem kojila rok a bez problémů.
YDruhou máme na světě jen pár dní,ale pokud bude vše ok,chci kojit minimálně rok.

Kojení považuji za nádherné,i když zpočátku bolí.

Co se týče autorky článku - má můj obdiv. Asi málokdo by dokázal to co ona a nevzdal to.
 Ira+M(2/02)+K(1/04)+M(2/07) 


Jste jednička 

(20.1.2006 10:14:28)
Tak když to tak čtu, vracim se d dob, kdy i já jsem měla stejné problémy. Dítě pilo půl hodiny, mě to bolelo, nepřibývalo, když jsme kojili u dětského Dr., tak se vážením zjistilo, že vypije strašně málo, odsát nešlo téměř nic a odstříkat také ne.
První dítě skončilo na umělé výživě v 6ti týdnech, druhé ve 4 týdnech.
Občas jsem z toho byla nešťastná- stále jsem si říkala, že jsem hrozná matka.
Vás obdivuji, že jste opravdu dělala vše proto, aby jster mohla kojit.To já jsem bohužel nedokázala.
 Niki, syn 22.měs. 
  • 

Kojení přes klobouček 

(20.1.2006 10:20:46)
Ahoj, můj syn v porodnici taky nepřibíval, trčeli jsme tam týden a nabírat na váze začal, až když my v porodnici dali pomůcku ke kojení- takzvaný klobouček. Ten jsem používala až do zhruba 4 měsíců, než jsem synka naučila pít z prsu. Zároveň to pomáhá při bolestivých bradavkách. Mám vyzkoušeno, že nejlepší klobouček ti prodají v porodnici cca 80.-kč, je nejtenčí a nejměkčí a nikde jinde, ani v lékárně takový neměli. Tak to můžete zkusit, snad vám to pomůže, jinak obdivuji tvoji obětavost a trpělivost při kojení a držím palce.
 Monika+syn 
  • 

ale co bolo spatne? 

(20.1.2006 10:24:12)
Ja som rovnako bola presvedcena, ze budem kojit a velmi som sa na to v tehotenstve tesila. Hned prve prilozenie mojho nadherneho syna, mi sposobovalo prisernu bolest. To sa opakovalo zakazdym, pocas celeho vyse tyzdenneho pobytu v nemocnici. Kade som chodila, tam som sa pytala, ci prikladam spravne a co robim zle. Vsetky skusene sestry i detska doktorka ma uistovali, ze mali je prilozeny spravne a zda sa,ze i prehlta. Omyl. Za ten tyzden schudol takmer pol kila a odchadzali sme z nemocnice s doporucenim umelej vyzivy. Potom som vdaka krvavim bradavkam a otvorenym ranam dostala silny zapal do oboch prsnikov (horucky a tak...). Moj gynekolog sa zhrazil a po vypocuti si nasho pribehu o kojeni-nekojeni, povedal dost. Antibiotika pri ktorych sa nesmie kojit a zastavenie laktacie medikamentami. Zistila som,ze lieky na zastavenie laktacie ani nepotrebujem, takmer ziadne mlieko som nemala. Aspon to tak vyzeralo. DOteraz neviem, co bolo spatne. Dodnes mam z toho zly pocit. Ale utesujem sa, ze mozno s druhym babom sa nam to podari. Je smutne, ze niektorym matkam priroda nedopriala ten uzasny pocit suznenia s ich dietatom. Alebo za to nemoze priroda? Tak co potom?
 Pavla 
  • 

Tez jsme bojovali 

(20.1.2006 10:24:18)
Ahoj Kristyno, soucitim s tebou. Tez jsme si mysleli, ze kojeni bude prirozene a snadne od sameho zacatku, ale ouha, syn se prvni tyden ani neprisal. Cely prvni tyden jsem se ho pri kazdem "kojeni" (bez uspechu) snazila prilozit a potom jsem skoro hodinu odstrikovala a pote vse sterilizovala. Osmkrat denne, ve dne v noci. Vlastne jsem nic moc jineho ani nedelala. Manzel maleho krmil z kelimku, pil uplne normalne jako treba my - to aby si nezvykl na dudlik a potom my neodmital prso. Toto spolu s od odstrikovanim nejprve rukou (coz stimuluje tvorbu mleka, odsavacka ji pry nestimuluje) a pote odsavackou nas naucili v kojenecke poradne. 13x jsem tam byla, byla jsem skalopevne rozhodnuta kojit. Po prvnim tydnu se jako zazrakem prisal, brecela jsem stestim. Potom ovsem zacaly ty silene bolesti, kterymi jsi asi trpela i ty, mela jsem podezreni na vsechno mozne, kvasinkovou infekci apod. Pri kazdem zacatku kojeni mi tryskaly slzy a mela jsem pocit, ze mi nekdo snad strouha bradavku. Takto to trvalo prvnich 6 tydnu. Syn ale pekne pribyval (nekdy i 500g za tyden), a tak jsem to proste vydrzela. Po sesti tydnech zacaly bolesti ustupovat a kojeni se pro nas stalo radosti a vydrzeli jsme do 18 mesicu, kdy se syn odstavil sam. Jsem na to dnes moc hrda, ze jsem vytrvala. Myslim, ze jsem mu dala dar na cely zivot. Zpetne si myslim, ze chyba byla, ze jsem si ho neprikladala uplne sprave. Stacilo malicko zmenti uhel nebo si pozdeji vzal do pusinky vetsi cast dvorce, tak jak to ma byt. Take si casem bradavky zvykly a uz nebyly tak citlive.
Obdivuji te, ze po tak dlouhe dobe jeste pokracujes s odstrikavanim, drzim ti pesti, at vam to co nejdele vydrzi. A take doufam, ze u druheho miminka, to pro nas obe pujde snadneji.
Preji vsem, at se vam dostane pomoci, pokud budete mit s kojenim jakekoliv potize.
 Radka 
  • 

Vydrž.. 

(20.1.2006 10:25:42)
Kristýno, moje kamarádka takto kojila syna do jednoho roku, pak skončila jen proto, že to bylo dost časově náročné. Ale šlo to. A tak držím palce, ať to v pohodě zvládáte a nezoufej, třeba to příště vyjde se vším všudy.
 Matka a tři děcka 
  • 

To je dobře 

(20.1.2006 10:30:40)
Já s odsáváním zkušenost nemám, nám to normálně šlo, ale kamarádka takhle dvakrát skončila s kojením skoro už v porodnici. Ale ona nebojovala jako ty. Je to od moc hezký, že jste spokojené a kojíte, a s malým tajemstvíčkem si nelam hlavu. Holt nejste podle příruček, ale na tom přeci nezáleží. A kdyby se to někomu zdálo divné nebo né dost dokonalé nebo zbytečné, na jeho názor vůbec nedej a věř sobě.
 Ivana T. (2 děti) 
  • 

Jsi hrdinka! 

(20.1.2006 10:39:30)
Ahoj Kristýno,
moc Tě zdravím a smekám před Tvou trpělivostí a snahou.
Já sama jsem s kojením nikdy problémy neměla, tak Ti moc neporadím. Jen to, co jsem viděla ve svém okolí.

Možná to u Soničky asi už nepoužiješ (už máš zajeté a fungující koleje, ale třeba příště).
Jedna z mých kamarádek používala na bolestivé bradavky gumové kloboučky na kojení (lze koupit v lékárně) a během krátké doby je pak mohla odložit a kojit normálně (miminko se asi naušilo). Vím i o maminkách, které "kojily" jako ty, ale před lahvičkou to chvíli zkusily nornálně a dítě se taky naučilo. Samozřejmě nejvíc záleží na miminku, některé (i dobře kojené) se po podání láhve rychle odstaví, některé vydrží střídání a je mu to jedno.

Dále by Ti mohli (na začátku, teď nebo příště) poradit na horké lince kojení 261 08 24 24 (v nemocnici Praha -Krč, ve všední den v "pracovní" době) nebo si najdi na internetu laktační poradkyni - ta Tě může navštívit i doma a poradí Ti, co a jak.
www.rodina.cz v záhlaví: "Zeptejte se" ....Kojení.. Seznam laktačních poradkyň.
Držím palce
Ivana
 Lenka 2.syny 5.let 2.roky 
  • 

Re: Jsi hrdinka! 

(20.1.2006 10:55:18)
Ahoj Kristyno muj prvni syn byl kojeny 10.mesicu,ale zacatky byly taky katastrofalni.Nejen ze jsem mela taky rozpraskane bradavky a bolelo to silene.Tak jsme valcili asi 2.mesice.Az prisla na navstevu kamaradka a ja zjistila co delam spatne.Ja jsem davala do pusinky synovi jen bradavku bez dvorce .Dite musi chytit do pusy cely dvorec i s bradavkou.To byla uleva a ten pocit ja kojim a bez bolesti.Druhy syn byl kojen plne bohuzel jen 2.mesice protoze jsem mela malo mleka a rval hlady tak jsme pridavali Omneo.Ale Tebe velice obdivuji.Ja se priznam ja bych to asi vzdala.
 mili 09/97,09/05 


Re: Re: Jsi hrdinka! 

(20.1.2006 11:18:33)
Kristýnko, moc tě obdivuji za tvoji trpělivost a odhodlání, a velice ti fandím. Jediné co mě napadlo, je Laktační liga , bohužel jen jsem o tom slyšela a kontakt nemám, ale určitě ti někdo poradí. Jen ti přeji abys to dál zkoušela a vytrvala. Jsi obdivuhodná!
Přeji tobě i tvému dítěti hodně zdraví a štěstí!
Smekám.
 Pavla 
  • 

Nedostatek mleka 

(20.1.2006 11:12:10)
Pokud si jeste pamatuji, tak v kojenecke poradne v techto pripadech radili kojit co nejcasteji, aby se produkce mleka zvysila. Proste pokud mate pocit, ze vam mleko ubyva, tak kojit casteji. Treba i kazdou hodinu. Sama jsem to takto delala. Nikdy jsem pritom nepila zadne caje na kojeni ani nic podobneho, nedrzela zadnou specialni dietu, jedla jsem vsechno a mam mala prsa (i kdyz to nema na mnozstvi mleka prazadny vliv, ale jen tak pro upresneni). Toto se prece stava i behem takzvanych rustovych spurtu. Dite ma vzdy za nekolik tydnu den ci dva, kdyz chce jist mnohem casteji, nej je maminka zvykla. Poprve me to dost vylekalo, neumela jsem si jeho nahlou nespokojenost vysvetlit. Takze vam nezbyde, nez si je prikladat casteji, cimz se vam zvysi produkce mleka a dite je pak zase dalsi den spokojene, protoze uz mate mleka vic.
 Jitka,dcera9m. 
  • 

Re: Nedostatek mleka 

(20.1.2006 13:42:09)
Ano,to opravdu říká spousta lidí i odborníků,bohužel z vlastní zkušenosti vím,že časté přikládání ani odsávání někdy na zvýšení produkce mléka nestačí. Já jsem kojila ob hodinu a to celou hodinu s vystřídáním obou prsů( všichni mi říkali,včetně doktora,že tak dlouho se kojit nemá,že max.15 min. z každého prsu,ale já si nedala říct a raději jsem kojila 30min. z každého prsu s vystřídáním),odsávala jsem a stejně jsem mléka měla pořád stejně,sic neubylo ale ani nepřibylo,navíc to bylo opravdu vyčerpávající,přesto jsem takto kojit s dokrmem UM vydržela do konce šestého měsíce,pak jsem ještě měsíc kojila asi dvakrát denně s dokrmem UM i nemléčnými příkrmy,dcera se pak odstavila sama. A byla jsem opravdu šťastná,že nám to vydrželo aspoň tak dlouho,přes počáteční skepsi,nepochopení a nepodporu naší dětské lékařky.
Ačkoliv nutnost přidávání UM již od asi třetího týdne jsem dost obrečela.
Takže hodně štěstí,trpělivosti a síly a nedejte se!
 Pavla 
  • 

Re: Re: Nedostatek mleka 

(20.1.2006 14:33:28)
Ahoj Jitko, zda se, ze techniku jsi mela stejnou jako ja, ja jsem par prvnich tydnu take kojila 50 minut co ob hodinu, tedy asi pul hodiny kazde prso. To je hrozne, kdyz ti reknou at kojis jen 15 minut kazde prso. Copak to lze takto presne vymerit? Kazde dite pije jinak rychle a nez se dostane k tomu tucnemu mlicku... V jake souvislosti jsi se rozhodla pridavat UM? A jak vlastne vis, ze jsi nemela mleka vic ale porad stejne? Nejak jsi to merila? Zajima me to. Detatko nepribyvalo na vaze nebo se zdalo nespokojene? Ja mam pocit, ze jakmile se zacne s umelymi prikrmy, tak potom uz telo ani nema motivaci vyrobit trosku vic mlicka. Verim tomu, ze priroda je mocna carodejka a dodavka odpovida poptavce. Ale tim tvoje snazeni nechci v zadnem pripade snizovat. Spis naopka. Myslim, ze jsi to krasne zvladla a muzes na sebe byt hrda. Kazda kapka se pocita. At nam to obema jde snadneji s dalsim miminkem. :-)
 Jitka,dcera9m. 
  • 

Re: Re: Re: Nedostatek mleka 

(20.1.2006 18:03:47)
No u nás se to sběho asi tak: Nejprve mi dětská doktorka na první kontrole v poradně sdělila,že mé dítě vůbec nepřibývá atvářila se tak,že bych měla přestat kojit! Poté,co jsem ji ujistila,že kojit chci se tvářila všelijak,ale nic neřekla.Po další kontrole mě nechala kojit malou v čekárně 20min. z jednoho prsu(víc prý nemá smysl,za tu dobu prý má být dítě nasyceno dostatečně) a malou převážila a konstatovala,že nepřibyla ani gram,tudíž mám málo mléka. Já,nezkušená,vyplašená,nechtěla jsem své dítě nechat trpět hlady a ani jsem nechtěla být jako ty mámy,jak někdo popisoval v jiné diskuzi,že dítě jen kojil,ačkoliv strácelo na váze a nevypadalo vůbec dobře,nechala jsem se udolat,neboť i na lince kojení v místní nemocnici mi bylo řečeno,že nejsem první ani poslední,kdo bude dokrmovat(óóó,kdeže jsou ty jejich velké řeči o podpoře kojení?:-(.
Bála jsem se ale použít hned lahev,neboť jsem měla načteno z literatury,jak si na ni dítě zvykne a s kojením bude amen,proto jsem se rozhodla dokrmovat lžičkou!Vždy po hodinovém kojení ještě honem připravit cca.30ml UM a snažit se to do malé dostat.Naštěstí krásně papala,i když polovina byla vycmrndaná vedle:-) a vetšinou u toho usnula.Na lahev jsme přešly,když dávka UM stoupla na cca 60ml,to už se lžičkou nedalo,bylo to asi kolem třetího měsíce a u toho jsem kojila dál,takže mimčo zvládlo oboje.
Jelikož jsem od začátku odsávala,měla jsem taky přehled,jestli tvorba mléka stoupá či nikoli.Že by to vedlo ke zlepšení jsem pocit neměla,kdoví,čím to bylo.Příště zkusím odstříkávat už v porodnici,tentokrát mi to nikdo neporadil.:-(
Nevím,jak by to dopadlo,kdybych vůbec s UM nezačala,ale já se prostě bála se svým dítětem nějak experimentovat,neboť odborné rady ani pomoci se mi nedostalo(a ne že bych to nezkoušela,to o těch max.15min, mi např. řekl dětský lékař v nemocnici!)
Asi je to vše hodně o pomoci a radě okolí.Hodně štěstí a díky za reakci.
 Pavla 
  • 

Re: Nedostatek mleka 

(20.1.2006 19:18:51)
Jitko, dekuju za reakci tvou. Mne je az do breku z popisu "podpory", ktera se ti dostala. Jak u detske doktorky, tak na lince kojeni - oni si tak opravdu rikaji?! Proc to vzdavaji tak lehce a rychle! Ja jsem rodila v Britanii a v nemocnici byla poradna na kojeni. Popisovala jsem uz vyse v jinem prispevku celou nasi story a jak jsme bojovali. Musim rict, ze jsem byla odhodlana kojit, i kdyz se to zpocatku zdalo nemozne. Ale ani jednou mi v poradne nerekli, ze to nepujde. Spis naopak, divali se na vse z ruznych uhlu, zkouseli jsme vse mozne, az se zadarilo. Jak se na to vsechno ted divam, tak te pani, ktera mi tam radila, jeste dodatecne poslu dekovny dopis, protoze mysim, ze bez jeji podpory bych nekojila. Kdybych na to byla sama nebo kdyby se mi dostalo "podpory" jako tobe. O to vic ti musim vyjadrit svuj obdiv, i vsem ostatnim maminkam, ktere to nevzdaly, chtely aspon nejak kojit a aby jejich detatko pilo i jejich mlicko. Myslim, ze to je uctihodne. Kazda maminka je po porodu hodne zranitelna a pokud chce kojit, tak by se ji melo dostat profesionalni a zaroven lidske pomoci.
Preju ti Jitko vse nejlepsi, hlavne zdravou dcerusku, a at se podobym problemum v budoucnu hodne maminek vyhne.
 Markéta, 2 mimi 
  • 

Jsi dobrá! 

(20.1.2006 11:08:42)
Kristýno, si skvělá, že to všechno podstupuješ a že dáváš holčičce mateřský mlíko. Ten způsob podání není až tak důležitý.

A myslím si, že kojení může i bolet, ač je ze strany matky všechno v pořádku. Podle mě některý děti se můžou přisávat silně nebo divně.

Moje první dítě - kojení absolutně v poho, nebolelo nikdy nic, kojili jsme skoro dva roky.
Druhý dítě, syn, se přisál po porodu silou průmyslového vysavače a ač mě porod nebolel, tak teď mi slzy vhrkly do očí. V duchu jsem si říkala, chlapíku, kdybych byla prvorodička, tak seš okamžitě na sunaru, tohle bych nevydržela ani omylem.

Trvalo to asi tři dny, kdy jsem ho přikládala k prsu s hrůzou v očích a ptala se sebe, jak je možný, že jsem taková masochistka a neodstavím ho. Zkusila jsem dát napít z prsu i dvouletý dceři, abych zjistila, jestli mě to bolí i od ní a nebolelo. Krásná jemná sosací pusinka.

Po třech dnech naštěstí synáček zjistil, že není nutný se přisávat tak silně a mlíko přesto teče a od tý doby to funguje v pohodě. Ale věřím, že jsou buď děti, které sajou moc silně pořád a nebo tu bolest maminka prostě nevydrží. A když pak maminka odstříká a dává mlíčko flaškou - tak vlastně není žádnej problém:-)
 Eška 


Diky za vas clanek!!! 

(20.1.2006 11:10:47)
Vim o cem mluvite, v podstate jsme mely uplne stejny prubeh. Mam pet a pul mesicni dcerku Barborku a jeste je castecne kojena, ale zacatky byly hrozne. Mela jsem problem s vpacenymi bradavkami, ac jsem se jeste v tehotenstvi ptala gynekologa, co s tim mohu udelat, bylo mi sdeleno, ze to pujde i tak, at se s tim nevzrusuji. Pak mi Barusku prilozili na sale a pokusila se o kojeni. Musim rict, ze sestricky v porodnici byly uzasne a strasne moc trpelive a sly jsme domu s tim, ze muzu kojit i s mymi bradavkami. Problem byl v tom, ze me kojeni bolelo tak, ze jsem u toho vzdy brecela bolesti a bouchala nohou do podlahy, abych bolest z kojeni prehlusila jinou bolesti. Pak nam Baruska behem tydne zhubla z 3,5 na 3,3 a doktorka doporucila Nutrilon, prestalo se mi mleko tvorit. Ja jsem zacala odsavat a to jsme i pres casovou narocnost vydrzely az asi do tretiho mesice.
Pak se stala velka nahoda a my jeli na vikend k rodicum. Barce cestou vychladl Nutrilon a mela hlad, tak manzela napadlo, jestli by jsme nezkusily nakojit a ono ejhle, najednou to slo a bez bolesti.
Bylo to asi tim, ze jsem porad odsavala a prsa si asi zvykla, ale uz se mi nikdy neudelalo tolik mleka, abych mohla kojit plne, nicmene aspon trochu meho mleka dostava Baruska dodnes a jsem na to hrda.
Jen by mi opravdu mohl nekdo rict jeste pred porodem, ze kojeni proste muze BOLET !
Drzim palce a preju vam hodne stesti a zdravi.
Eva + Barborka
 MajdulkaF 


Kristýno, 

(20.1.2006 11:25:25)
obdivuji Tě, za to co děláš pro malou. Držím palce, ať Vám to takhle pěkně funguje ještě dlouho. Souhlasím se zde již napsaným názorem, že podstatné je to, že má malá MM a je jedno, jakým způsobem ho dostává.

Co se týče bolení bradavek: mě to ze začátku taky vyděsilo, protože jsem si samozřejmě přečetla, že správné kojení nesmí bolet. A ono bolelo. Tak jsem v porodnici pořád "otravovala" sestry, ať se podívají, zda přikládám správně a až někdy třetí den mi jedna dobrá duše řekla, že to ze začátku bolí prostě proto, než si bradavky zvyknou. Zhruba po týdnu bylo po bolesti. Takže u nás to dopadlo dobře :-) U Vás je ale asi problém jinde, to je fakt.

V každém případě nechápu, že o této "zvykací fázi" není v žádné literatuře ani slovo (aspoň v té, co jsem měla k dispozici já).
 Lenka, kluk 5 let 
  • 

Odsávání je dobré řešení! 

(20.1.2006 11:26:17)
Můj chlapeček se narodil s rozštěpem patra, takže fyziologicky bylo pro nás kojení vyloučené hned od začátku. Odsávat jsem se naučila také s tou nejprimitivnější a nejlevnější odsávačkou. Musela jsem na to přijít sama, protože sestry v porodnici hned nad námi zlomily hůl. Díky tomu byl můj syn na mateřském mléce do roka a půl. Čím více jsem odsávala, tím víc bylo mléka. Času to sice zabere dvakrát víc, ale určitě to za tu námahu stojí. V okolí jsem se setkávala většinou s kladnými reakcemi a skoro obdivem. Moje sestřenice odsávala také půl roku kvůli vpáčeným bradavkám. Možná je takových maminek víc, než se zdá. Nemůžu říct, že mě nemrzí, že jsem nezažila se svým dítětem takové sblížení, jakým kojení je. Ale dělá mi dobře, že i přes překážky jsem svému dítěti dala to nejlepší!
 Katka 
  • 

Kojení je věda 

(20.1.2006 11:28:55)
Já jsem měla podobné problémy. Když se malá narodila, nemohli jsme hned po porodu přiložit, protože mě hodinu a půl zašívali. Malou mi odnesli a slíbili, že příjdou později. Ale já pořád jen čekala a oni nikde. Malá zvracela plodovou vodu. Dali mi ji k prsu až druhý den. Špatně se přisávala. Bolelo to. Udělala mi hned na obou bradavkách modřiny. Tak nastoupil klobouček. Přes ten se nám to dařilo, ale pořád jsem nic pořádně nenakojila. Po každém hodinovém kojení jsem běžela pro dokrm. Pak mi malou vzali na fototerapii kvůli žloutence a to byl začátek konce mého kojení. Sestřičky ji neustále dávali dokrm ze stříkačky a já se tam pak marně snažila, aby malá něco vytáhla ještě z prsa. Domů jsme šli s tím, že nakojím a pak dokrmím. Takže jsem na tom byla dost psychicky špatně. Měla jsem strach, jak to budu zvládat. Zakoupili jsme váhu, abych věděla kolik nakojím a pak jsme ze stříkačky dokrmovali. Bylo to neúnosné. Mléka bylo pořád míň a míň , až jsem usoudila, že hodinové kojení, které se na váze ani neprojevilo(někdy měla dokonce míň než před kojením)nemá cenu a vzdala jsem to. Bylo mi to moc líto, připadala jsem si nenormální. Všichni se pořád ptali, jestli už kojím a jaktože nekojím, že každá ženská má mléko a může kojit( názor mé matky). Chtělo se mi brečet.
 Vilíci 
  • 

Re: Kojení je věda 

(20.1.2006 13:43:26)
Podle mě se v současné době kojení prosazuje za každou cenu a až nezdravě. Nikdy nezapomenu na maminku, která se mnou ležela v porodnici na pokoji. měla už druhé dítě a nemohla nic nakojit. Zkoušela úplně všechno. Stále se u ní střídaly sestřičky a znovu a znovu přicházely s novými i starými radami. Nikdo maminku neposlouchal, když tvrdila, že ani u prvního dítěte nemohla kojit, že zkrátka nemá mléko. Chlapeček už celé noci a dny plakal hlady, než se sestřičky třetí den konečně smilovaly a daly mu příkrm. Ale chudáka maminku si v nemocnici zaškatulkovali jako "tu, co nechce kojit" a podle toho s ní také zacházeli - jako by provedla něco hrozného. Ona by navíc kojila moc ráda, jenže to nešlo, a přístup personálu ji nesmírně trápil.
 Markéta 
  • 

Re: Kojení je věda 

(20.1.2006 22:32:43)
Mám dvě děti,necelých 5 let od sebe. Anijednou jsem nešla z porodnice jako kojící, Poprve jsem měla štěstí na bezva dětskou lekařku a hlavně její sestřičku. Ta nás hned po návratu z porodnice navštívila. Zjistila,že mléka mám dost,ale technika vázla a malý byl z porodnice tak zesláblý, že ztratil sílu sát.Shodil víc než 10%por.váhy, a to je hodně.Musím říct, že za tuto návštěvu nechtěla nic zaplatit, prý to hradí pojišťovna. No nevím, ale myslím,že návštěvu sestry v domácnosti VZP neplatí.Nakonec se vše podařilo a kojila jsem 7 měsíců.Pak jsem se odstěhovala jinam a vyměnila porodnici i dětského lékaře. Rovněž jse odcházela jako téměř nekojící. Trochu mléka se objevilo až 5.den,neboť jsem byla po císaři. Až kdy ž malá shodila 10% své váhy a nic jsem nenakojila,dostala dokrm s tím že si mám koupit balení mléčné výživy na domů. Doma ze mě vše spadlo a já dokrm použila asi 2x a pak jsem se sama rozkojila,neboť jsem už měla předchozí zkušenost,které jsem využila. Byly prázdniny a všude byly dovolené. Místo mého lékaře i sestry byl zástup a nemohla jsem počítat s tím, že někdo příjde a pomůže mi. Na vpáčené nebo ploché bradavky existuje takový vytahovací klobouček, který se dá nosit už v těhotenství a tím si pomoci a předejít problémům. Kojení mě osobně opravdu nebolí a mám z něj příjemné pocity,ale je to asi individuální.
 Markéta 
  • 

Re: Kojení je věda 

(20.1.2006 23:04:57)
Mám dvě děti,necelých 5 let od sebe. Anijednou jsem nešla z porodnice jako kojící, Poprve jsem měla štěstí na bezva dětskou lekařku a hlavně její sestřičku. Ta nás hned po návratu z porodnice navštívila. Zjistila,že mléka mám dost,ale technika vázla a malý byl z porodnice tak zesláblý, že ztratil sílu sát.Shodil víc než 10%por.váhy, a to je hodně.Musím říct, že za tuto návštěvu nechtěla nic zaplatit, prý to hradí pojišťovna. No nevím, ale myslím,že návštěvu sestry v domácnosti VZP neplatí.Nakonec se vše podařilo a kojila jsem 7 měsíců.Pak jsem se odstěhovala jinam a vyměnila porodnici i dětského lékaře. Rovněž jse odcházela jako téměř nekojící. Trochu mléka se objevilo až 5.den,neboť jsem byla po císaři. Až kdy ž malá shodila 10% své váhy a nic jsem nenakojila,dostala dokrm s tím že si mám koupit balení mléčné výživy na domů. Doma ze mě vše spadlo a já dokrm použila asi 2x a pak jsem se sama rozkojila,neboť jsem už měla předchozí zkušenost,které jsem využila. Byly prázdniny a všude byly dovolené. Místo mého lékaře i sestry byl zástup a nemohla jsem počítat s tím, že někdo příjde a pomůže mi. Na vpáčené nebo ploché bradavky existuje takový vytahovací klobouček, který se dá nosit už v těhotenství a tím si pomoci a předejít problémům. Kojení mě osobně opravdu nebolí a mám z něj příjemné pocity,ale je to asi individuální.
 Jitka, Anička a Kubíček 
  • 

Moje nutrilonové děti 

(21.1.2006 11:50:03)
Já jsem zažila téměř shodný příběh jak ty, jenže /ačkoliv jsem doufala, že podruhé to bude jinak/ u obou svých dětí. Anička se narodila v květnu 2002, přiložení proběhlo v pořádku, ale já měla strašně málo mléka. Zkoušela jsem odsávat už v porodnici, ale nic, takže mi sestry /v baby friendly porodnici!/strčily láhev, ať ji dokrmím Nutrilonem. Já to ale nevzdávala a doufala, že doma bude líp, že se mi třeba mléko "spustí". Nespustilo. Kojila jsem z obou prsů hodinu, dcerka únavou usnula, za deset minut se probudila a řvala hlady. Takže jsem dokrmila a vše se za dvě hodiny opakovalo. Na kontrolní vážení kojení jsem chodila neustále, maximálně jsem nakojila desítku. Byla jsem vyčerpaná a zoufalá, strašně jsem chtěla kojit a představovala jsem si /i pod vlivem časopisů jako je Betynka/, že kojit je snadné, že stačí chtít, že každá správná matka zvládne nakrmit své dítě. Já strašně chtěla, ale nezvládla a byla jsem zralá na psychiatra. Po domluvě s dětskou lékařkou, která viděla mé marné trápení, jsem začala krmit jen z lahvičky a pracně jsem do téměř tří měsíců odsála několikrát denně aspoň "pětku", kterou jsem k Nutrilonu přidala. Pak už to jen příšerně bolelo a nevytáhla jsem nic, takže jsem to vzdala. Připadala jsem si,že jsem naprosto selhala, a bohužel některé reakce okolí mě v tom ještě podporovaly. Utěšovala jsem se, že to třeba podruhé bude lepší. Nebylo. Syn se narodil loni na podzim. Opět se hned napoprvé přisál bez větších problémů, ale zvracel plodovou. Mně se opět netvořilo mléko, tak mi pomohli lékem /tím názvem si nejsem naprosto jistá/ Cerukal, který se prý může brát jen velmi krátce. To mi asi pomohlo a mléko se vytvořilo, jenže malý kvůli žloutence skončil na fototerapii a sestřičky mě, přes moje opakované prosby, nebyly ochotné zavolat,že má hlad. Prostě ho dokrmily - tentokrát už stříkačkou, jenže pak ode mě už samozřejmě nechtěl. Ale pořád to vypadalo celkem nadějně, cosi jsem nakojila, takže domů jsem šla s tím, že jsem kojící matka /pro mě absoulutní meta/, která bohužel po některém kojení trochu dokrmí stříkačkou. Jenže jsem se radovala předčasně. Mléko začalo ubývat i přes dlouhé a časté kojení,na kontrole u paní doktorky se dokonce zjistilo, že malý ještě zhubl a já najednou nenakojila nic, což doteď nechápu, protože malý půl hodiny intenzivně sál. Takhle to šlo dál, ale já to pořád nevzdávala, byť to bylo únavné a časově náročné a já se taky musela starat o starší dceru.Takže jsem hodinu kojila, pak další půlhodinu dokrmovala stříkačkou, marně zkoušela cokoliv odsát a zase jsem byla nešťastná. Po domluvě s lékařkou, která se věnuje čínské medicíně, jsem i dvakrát absolvovala akupunkturu, která mi měla mléko spolehlivě spustit, ale nic se nestalo. Paní primářka mi nesmírně pomohla tím, že mě psychicky podpořila. Řekla mi, ať se na to zkrátka vykašlu, že pokud mi mléko "nenastoupilo" ani po akupunktuře, tak asi zkrátka kojit nemám, že moje tělo zřejmě produkci mléka blokuje a jen ono nejlépe ví, proč. Že nejlépe bude snažit se s tím smířit /to se mi ale asi nikdy nepodaří/, že dokonalou mámu kojení nedělá. Tohle mi napsala i moje nejlepší kamarádka,tak se snažím si to takhle opakovat. Kubíček pije Nutrilon, stejně jak ho pila jeho sestra a snad z něj bude zdravý kluk. O mateřské mléko jsem ho nechtěně připravila, ale o lásku a péči ne, je to moje zlato a věřím,že to cítí. Kojením se snažím už netrápit, ale někdy se mi to přece jen nepodaří a zase si to vyčítám a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu. Velké štěstí jsem ale měla v tom, že mě podpořila celá rodina, která z toho nedělala vědu. Naopak je všechny podezírám, že mají radost, protože si občas malého mohou nakrmit oni, což se jim strašně líbí. No, už jsem toho nakecala dost a to jsem jen chtěla napsat, že v tom nejsi sama.
 Jana, dva kluci (1999,2000) 
  • 

Re: Moje nutrilonové děti 

(21.1.2006 12:57:47)
Jitko, nic si z toho nedělej, moji kluci dopadli úplně stejně. Ačkoliv mám "prsa jako kojná" tak v nich nebylo téměř nic..... Takže první kluk si užil trošičku mateřského mléka prvních 6 týdnů, druhý už nedostal ani kapičku, protože jsem to utrpení (dítě pláče hlady, já pláču, že nemám mléko, rvu si prsa odsávačkou - "nevydojím ani 2 ml) už v porodnici odmítla podstoupit znovu - a teď ať si hodí kamenem ti, co si myslí, jak jsem svým dětem hrozně ublížila...... Já to tak necítím, byla jsem psychicky mnohem více v pohodě a to je, myslím, pro miminko ten největší dar - spokojená máma.
 Jitka, Anička a Kubíček 
  • 

Re: Re: Moje nutrilonové děti 

(21.1.2006 21:31:20)
Jano, moc děkuji za tvoji reakci. Vždycky člověku pomůže, když zjistí, že takové problémy neřeší jen on sám. Jsi asi mnohem vyrovnanější a klidnější než já a asi umíš přijímat věci takové, jaké jsou. U nás je takový manžel, byl to on, který říkal / a měl svatou pravdu /, že to nemá cenu, že jen trápím sebe i naše děti. Spokojená a vyrovnaná máma je pro dítě opravdu ten největší dar. Díky, budu si to opakovat.













 Lucia, Baruška a Vojtíšek 
  • 

Re: Moje nutrilonové děti 

(22.1.2006 19:50:39)
Taktiež sa pripájam s obdivom, že si dokázala bojovať s nepriazňou osudu. Ja mám dve deti a odlišné skúsenosti. U prvej Barušky, tu mi odobrali hneď po narodení a na novorodeneckom bola 12 hodín, než som ju dostala. Prvé pokusy boli bez úspechu a podpora od sestier minimálna, nemám mlieko, tak načo sa snažiť. Hrôza. Všetko dobila novorodenecká žltačka a pobyt pod lampou, kde mi ju začali krmiť fľaškou s dudlíkom. Aby sme boli prepustené, tak som ju dobrovolne nakrmila nutrilonom. Ráno nás prepustili a s ubezpečovaním porodnej asistentky z CAP-u sme začali prikladať len k prsu. Barča asi zistila, že nič iné nebude a do 24 hodín už spokojne pila mlieko z prsu. Kojila som ju uplne do konca 6 mesiaca a potom s nutrilonom ešte ďalšie 3 mesiace. S Vojtom to bolo podobné a úplne iné. Rodila som do vody, bol priložený hneď k prsu a zdálo sa, že je všetko Ok. Ale uberal a nepriberal a hrozilo opakovanie ako u prveho. Nakoniec pomohlo váženie pred a po kojení. Ale kojenie ma v podstate nebolelo.
Ešte niečo na záver. Poznala som jednu kolegyňu, ktorá sa nechcela vzdať kariéry ani počas tehotenstva a po porodu a dobrovolne odsávala, pracovala a o malú sa jej starala jej mamina. Niekto nechce, niekto nemôže. Držím palce a u druhého miminka môže byť všetko inak. :o)))))
 Jájina (Kačenka 2 roky) 
  • 

Re: Moje nutrilonové děti 

(22.1.2006 21:17:12)
No, tak to jsem ráda, že máte taky někdo zkušenost s nekojením. Úplně se mi vlily slzy do očí, když mi Vaše zkušenost připoměla moje nervy s kojením. Do porodnice jsem po zkušenostech od mé kamarádky přišla v klidu, že kojení není vše. Prvním zklamáním a mojí "prohrou" bylo, že se mi Kačenka narodila císařským řezem, sice jsem to dopředu věděla (byla otočená nožičkama), ale až v tu chvíli co jsem se probudila z narkózy jsem si uvědomila, že jsem jako matka "zklamala". Pak přišlo kojení! Jakmile se Kačka dotkla mé bradavky, tak jsem z ní měla kámen a samozřejmě nic. Kačka řvala hlady tak, že jsem začala brečet taky a bylo po všem. SEstry říkaly, že se jim ještě nestalo, aby někdo nekojil, no to mi přidaly. Probrečela jsem celou porodnici (cca 9 dní). Všechny mamči na pokoji kojily s přehledem, dětičky krásně přibývaly a spinkaly, jen my jsme nepřibývaly a nespinkaly. Připadala jsem si jako krkavčí matka a úplně neschopná. Porodit jsem ji neuměla a nakojit taky ne. Byla jsem zralá na psychiatra. Odsávačku jsem nenáviděla, protože jsem si připadala opravdu jako ta dojná kráva. Odsála jsem ale stejně max 10ml. Kačence dali UM a pár kapek mého, ale do papírů mě zapsali jako kojící s příkrmem. To pak ty statistiky vypadají a další nové maminky akorát zblbnou, a pak mají zbytečné nervy. Doma jsem si tu bradavku skoro utrhla a když se objevila krev, tak jsem se na to vykašlala úplně. Od té doby jsem byla víc v pohodě, ale stejně občas mám pocit, že jsem zklamala celý svět. A úplně se děsím eventuálního dalšího kojení.
 Mia, 1 + 33 t 
  • 

Bolest při kojení 

(20.1.2006 11:34:36)
Jednoznačně se nedá asi říct, jestli bude kojení bolet nebo ne, ale přece na té bolesti něco bude. Je obecně doporučováno zhruba 2 měsíce před porodem masírovat bradavky, protože si musí zvyknout. Já jsem s tím přestala, protože samotná masáž mě bolela. Že to není nejlepší řešení jsem zjistila záhy po porodu. Techniku jsem měla podle sestřiček dobrou, malá pila a přibývala, ale bolest, kterou jsem zažívala asi prvních 14 dní byla nesnesitelná. Poté si bradavky zvykly a bylo všechno v pohodě. Na rozpraskané bradavky se mi hodně osvědčila Bepanthen mast. Takže to jen jako odbočka pro ty, které tvrdí, že kojení nesmí bolet. A přesně ty samé zkušenosti má část maminek v mém okolí. Jinak Ti Kristýno moc gratuluji, že jsi se tak dokázala sebezapřít a obětovat.
 Eva K 
  • 

Re: Bolest při kojení 

(20.1.2006 13:54:13)
Mě bradavky bolí už teď, když si natírám tělo olejem. A to jsem jemná!:-) Eva, 30tt
 ala+eliska 4 mesice 
  • 

to samé 

(20.1.2006 11:50:11)
Ahoj,
jsem moc rada, ze je na tom nekdo stejne jako ja. Bojovala jsem naprosto stejnym zpusobem cely prvni mesic.Eliska mela po mesici teprva poroddni vahu.Ted to delam naprosto stejne. Odsavam a pak to ta moje lumpice vypije z lahvicky.Pokazde, kdyz jsme znovu pokusely jen kojeni, to dopadlo naprosto stejne. Eliska rvala hlady a me ubyvalo mleko.
Jsem uz v pohode. Takhle to funguje a Eliska krasne pribyva. Mas akorat pravdu v tom, ze je to casove narocnejsi, ale co by jsme pro ty nase kocky neudelaly.:-)
 Eva, syn 3 měs. 
  • 

Re: smekám 

(22.1.2006 20:12:31)
Přeji hezký den a chtěla bych jen napsat, že smekám před Vámi maminkami, které máte takový problém s kojením. Velmi obdivuji výdrž, se kterou jste odhodlány dát svému drobečkovi to nejlepší.
Já jsem měla s kojením také potíže, ale nedají se srovnat s tím, co tady čtu. /měla jsem hrozné bolesti při nalívání prsů a rozpraskané bradavky do krve - vše pominulo - jen vydržet/
Není pravda, že kojení nebolí. U každého je to individuální.
 Martina, 2 holčiny 
  • 

Odstříkávání 7 měsíců 

(20.1.2006 11:58:24)
Ahoj Kristýno!
Konečně se našel někdo,kdo má úplně stejný problém, jaký jsem měla před 2 lety já. Připadalo mi, jako by jsem si četla článek o sobě.
Techniku kojení jsem podle sestřiček zvládla dobře, ale zato bradavky jsem měla celé krvavé. Jediné, co mi zbývalo bylo vysadit kojení a odstříkávat. Mě to bohužel s odsávačkou nešlo, takže ručně každé prso 15 minut, 6x denně. Prsa se mi vždycky dobře zahojila, ale po prvním přiložení jsem toho zase mohla nechat a znovu odstříkávat. Tímto způsobem jsem vydržela "kojit" 7 měsíců. Ale zato jsem měla přehled kolik mililitrů a následně litrů jsem odstříkala. Byla by toho plná naše vana v koupelně. Tento způsob byl sice hrozně omezující, namáhavý a náročný na čas, ale jsem ráda, že jsem to vydržela a dala dcerce to nejlepší, co jsem mohla. Tak hodně úspěchů v kojení!!!
 Ver; Marky 15.12.05 


Re: Odstříkávání 7 měsíců 

(22.1.2006 22:19:09)
jsem ráda, že se dá odstříkávat takhle dlouho. Mám totiž stejný problém - připadám si jako nešikovná matka, která to dcerce kazí. Podle sestřiček ona dělá vše dobře, ale já to se svýma plocgýma bradavkama nějak nezvládám, pak už se i nervim, takže ona brečí, já brečim... Vysadila jsem kojení a odstříkávala a vždy mi ubývalo mléko. Při odstříkávání se množství zatím zvyšuje.
Sice to praktikuju teprv pár týdnů, ale už u toho zřejmě zůstanu. Jsem alespoň v pohodě...
Ver + Markétka
 Judy+Áďa 
  • 

Kojení je fakt boj 

(20.1.2006 12:10:00)
Kristýno, moc Tě obdivuji. Měla jsem podobný problém, ale odsávání jsem vydržela jen 4 měsíce. Je to opravdu náročné na čas. Měla jsem těžký porod, po porodu jsem si nesedla ještě dva měsíce. Takže po každém WC sprcha, máchání se v řepíku a ještě odsávání a samozřejmě můj řvoucí drobeček. Malý se mi z důvodu plochých bradavek vůbec nepřisál. Přes klobouček se mi velmi rychle unavil a nic nevypil a tím pádem nepřibíral, takže mi nezbylo nic jiného než odsávat. Mléko mi ale nepřibývalo a když bylo synovi 4 měsíce, tak už jsem neodsála ani na jednu dávku. Držím palečky...
 Marcela, Tom 1 rok 
  • 

Boj s kojením 

(20.1.2006 13:18:44)
Taky jsme bojovali s kojením, už v porodnici dostal Tom nutrilon (tam mi s kojením zrovna moc nepomohli - spíš se "divili", jak to že neumím kojit, Tom se špatně přisával a u kojení usínal), mateřské mléko dostával pouze 2 měsíce. Při kojení jsem měla strašné bolesti, už v porodnici jsem měla zkrvavené bradavky, ani bepanthen mi moc nepomohl. Koupila jsem si drahou odsávačku, taky mi nepomohla, vůbec mi nešlo mléko odsát, tak jsem odstříkávala ručně, ale to bylo opravdu malé množství. Probrečela jsem hodně dní, ale laktační poradkyně mi řekla, ať si z toho nedělám hlavu, když to nejde. Ale jak jsem někomu řekla, že nekojím, hned se každý ptal, jak to a koukal na mě jak na blázna, to mi vadilo nejvíc, připadala jsem si jak špatná matka. Snad se mi podaří úspěšně kojit u druhého dítěte.
 Kačka 
  • 

Re: Boj s kojením 

(20.1.2006 15:31:58)
Marci, určitě se nám to podaří! Vím, jak ses cítila. Ale věř, že nejsou jen ty, co kojí 2 roky, je dost nekojících. Ale i dost trapek, co ti dají najevo, že jsi pako, že nekojíš.Mně kojení bolelo asi 2t. Skoro ve 4 měs. dcery jsme měly lakt. krizi, prostě už nepřibývala tádně 200g ale jen 30, a to 2t. Naše dětská doktorka mě v kojení vůbec nepodpořila. Prý sama kojila sotva 3 měs. Nařídila mi přikrmovat Nutrilonem. Tak jsem přikrmovala a ještě se snažila kojit. Za chvíli už bylo kojení jen ráno a poté vůbec, protože dcera se nechtěla k pr¨su ani přiblížit. Když jsem jí ho "narvala" do pusy, tak vřískala a zakláněla hlavu, uklidnila se až s Nutrilonem. Přitom znám děti, že jim bylo jedno co a z čeho to dostanou. Kamarádka přikrmovala z flašky střídavě a malý se jí neodstavil. My záhy po objevení flašky. U dalšího mimča to zvládnem. Budeme vědět, jak na to.
 zuza-78 


odsávání 

(20.1.2006 13:45:33)
Ahoj Kristýno,
tak nakonec je nás tady takových matek, co praktikovaly "kojení v uvozovkách", docela dost.
Syna jsem takto krmila rok, zpětně už mi to připadá jako malý zázrak:-) Jenom se mi nikdy nepodařilo, aby měl všechno mléko ode mě - vždy měl minimálně desetinu Nutrilonu.
Příčina ale u nás byla jiná, ne bolest u kojení, ale fakt, že se syn nechtěl přisát. Nakonec (ještě v porodnici) se přisál přes klobouček, ale přes něj je to těžší, tak si nenasál potřebné množství a přešli jsme na odsávání a flašku.
Samozřejmě bych se mohla dopodrobna rozepsat, ale chci ti hlavně napsat, že to, že jsi vydržela, je skvělé a tvoje dcera už má dobrý základ.
Na mě někdy padla krize, když už byl Mikuláš větší, koukal na mě, jak odsávám a chtěl, abych si místo toho s ním hrála - to byla špatná situace. Tak jsem počet odsávání denně začala ubírat, v tom roce to bylo už jen 2x. Hrát si a odsávat u toho jsem moc dlouho nevydržela:-)
Zpětně mám pocit, že vím, co kdo udělal za chyby (hlavně já, ale i sestry nebo i syn). Třeba jsem nakonec ještě mohla kojit normálně, ale později už jsem vůbec nezkoušela přikládat. Ty bys to ještě myslím mohla zvrátit, tak třeba zkus zkontaktovat tu laktační ligu.
Každopádně teď už to nemůže dopadnout jinak než dobře,
mějte se s dcerkou krásně,
zdraví Zuza
 Ash 
  • 

Taky VYHRADNE ODSAVAM 

(21.1.2006 13:35:37)
Dneska je tomu uz presne 101 dni, co taky pouze odsavam.

Prvni mesic jsme krome odsavani i kojili. Nesajici dite se zloutenkou, rozpraskane bradavky, zanet prsu, ktereho jsme se nemohli zbavit. Hodiny a hodiny probrecene u kojeni, kdy jsme zaroven breceli obe - mala hlady a ja bolesti. Bohuzel nepomohla nam ani laktacni poradkyne, kterou jsme doma meli celkem trikrat.

Kdyz byl male mesic, tak nase pokusy o opravdove kojeni skoncily a najednou zavladla doma doopravicka pohoda. Po spatnych zkusenostech s levnejsi ne moc funkcni odsavackou jsme si pujcili odsavacku nemocnicni kvality Medela Lactina a FUNGUJEME naprosto v pohode a mala je plne na materskem.

Nejvice me pomohly zkusenosti a nazory holek z internetu, ktere taky vyhradne odsavaji. Tady na rodine a na americke diskuzi http://messageboards.ivillage.com/iv-ppexcluspump .
Jiste povzbuzeni bylo take to, ze obe doktorky (detska i gynekolozka) se k odsavani stavely od zacatku naprosto v pohode stejne jako laktacni poradkyne.

Na otazky typu kojite si pomalinku zvykam a odpovidam. Nekojim ODSAVAM :-).

Ash
 Eva, půlroční syn 
  • 

Každý má jedinečný příběh 

(20.1.2006 13:46:03)
Zdravím te Kristýno,
jedna z prvních věcí po porodu, kterou jsem objevila, byla, že se musím vyznat ve všech těch radách a pokynech, které ke mně přicházely ohledně kojení, spaní atd atd. Že si musím na to vše udělat svůj vlastní názor, na základě své (ne)zkušenosti, svých pocitů, mých vlastních souvislostí a zvážení zkušeností ostatních, které někdy mohou být velmi cenné (a někdy vůbec).Musím říci, že to není vůbec jednoduché, o to víc, že jsem často měla pocit, že moje zkušenost jaksi nezapadá do těch obecných. Učím se, že každý máme naprosto jedinečný životní příběh nejen s dětmi, ale i obecně s celým svým životem.
Můj příběh s kojením - hrozně to několik týdnů bolelo, plakala jsem po přisátí bolestí, naprosto k ničemu nepřirovnatelnou. Pravidlo, že "kojení nebolí a jinak je něco špatně" jsem prozkoumala s výsledkem, že kojím v pořádku (malý přibýval, učili mě laktační poradkyně, v pusince měl bradavku i dvorec atd.). Posrovnala jsem si, že v mém případě (a zde chápu, že jiné maminky to mohou mít jinak a pohodě)si bradavky musely zvyknout na to, že je něco dře a ožužlává mnohokrát za den a na dost dlouhou dobu, jsou v pevné podprsence za neprodyšnými vatovými tampony - musím říci že jsou ty bradavky (navíc jako citlivý orgán) vlastně hrdinky, že se s tou situací dokáží postupně vyrovnat, protože to musí být nápor a změna oproti dřívějšku :-)!!!
Nikdo mi nikdy neřekl, že na bradavce se může udělat puchýř - to jsem fakt nevěřila, tak jsem na to prso kojila mín, aby se mělo šanci uzdravit (kdyby to postihla prsa obě, tak nevím nevím, co bych dělala). Tento proces v mém případě trval asi 4 týdny, pak už to bylo lepší a lepší. Taky jsem zažívala tlak v prsou a v bradavkách i když jsem nekojila - prostě ten svěrák byl všudypřítomný :-). Mléka jsem měla naopak přebytek. Asi nejdůležitější mi přijde si to vše ustát a být psychicky v pohodě - to myslím, že má na dostatek mléka taky vliv. A je škoda, že to není při prvním díteti jednodušší, ty stresy ohledně vážení v porodnici a nepřibývání a atd. - všemu jsem taky podlehla, pořád to zkoumala, no není divu, že ty děti jsou pak v nepohodě, když my jako mámy jsme ve stresu (který navenek možná není vidět, ale z vlastní zkušensti vím, že byl a někdy je velký). Navíc tyhle zkušenosti s kojením jsem nikde předtím nezaznamenala, až mi je potvrdila kamarádka, zkušená matka 3 dětí, že zažívala to stejné pokaždé při novém dítěti. Dneska malého nakojím za 10 minut,malý si u toho vesele brumlá, prso pak jen strčím nazpátek,nakojeno!, malý je v pohodě, - a hle každý, kdo mě vidí, si řekně, že to je kojení je ale pohoda - výhodné, rychlé, bez problémů. A to si myslím je i obrázek, která mnohá z nás o kojení má (a je to i logické). Jenže to už je stav v podstatě skoro na konci období kojení! O mém začátku kojení a té vší náročnosti s tím spojenou ví jen můj muž a moje maminka.
Takže tě chci podpořit, že kojení rozhodně nemusí být pro každého jednoduchá záležitost a přeju ti, ať to zvládáš k tvé spokojenosti.
Eva
PS: nejvíce cenných pratkickývh rad ohledně kojení, jsem našla v knize německé porodní asistentky (oranžová knížka o těhotenství, porodu a "po porodu"), už jsem jí vrátila, název zapomněla. Pokud bys měla zájem, mohla bych to zjistit.
 Barka 
  • 

jojo, bolí... 

(20.1.2006 15:56:12)
...v prvním šestinedělí taky nikdo netušil, proč mi praskají, pak jsem dva dny krmila jen UM, aby se vyléčila žloutenka a během nich se bradavky zahojily.
Ve zkratce (co pomohlo mě na puchýřky a praskliny):
- po kojení umýt vodou
- nechat na vzduchu tak dlouho, jak to půjde
- mazat, mazat a mazat
- našila jsem si kolečka ze starých nebo potrhaných plínek, mají velikost jako tampony na jedno použití, ale zdají se mi prodyšnější; ty papírové mám "na parádu" - do města a na návštěvy, protože pojmou více tekutiny
- na spaní jsem udělala z pleny trojúhelník a vzadu zavázala. Bradavky větraly, většina mlíka se vsákla, kůže si odpočinula od prádla, ale nedalo se spát na zádech(jako v těhotenství)
- puchýřky nepraskat násilím! Pokud by jich bylo moc, zajděte si k lékaři pro speciální mast na kvasinky

Uf, a to byl zatím můj nejdelší příspěvek na Rodinu. Snad to někomu pomůže.
 Marcela, Barbora (2,5) a Norbert (5m) 
  • 

Ale bolí! 

(20.1.2006 14:43:32)
Všude se píše, že kojení nebolí, ale podle mé zkušenosti může i bolet. S prvorozenou dcerou jsem si to užila. Přikládání už v porodnici podle sestřiček bylo v pořádku, ale moje bradavky v pořádku rozhodně nebyly: popraskané, někdy krvácející a rozhodně to bolelo! Radila jsem se všude možně, vše bylo v pořádku. Na lince kojení mi nakonec řekli, že každá z nás máme bradavky různě citlivé a prsa si musí na kojení zvyknout... Naštěstí dcera přibývala bez problémů, takže jsem se snažila to vydržet. Vypadalo to asi tak, že buď plakala dcerka hlady nebo já bolestí, a tak to šlo první tři měsíce. Podotýkám, že jsem kojila dle chuti své dcery, tj. každé dvě hodiny - ve dne v noci. Musím říct, že s každým kojením jsem si říkala: tohle už nevydržím, přestanu kojit! Pak se situace uklidnila a já dceru kojila až do dalšího těhotenství (do 1,5 roku věku). Ale pozor, jakmile jsem otěhotněla, začalo kojení opět bolet...to už jsem Barborku odstavila. Naopak u syna (nyní 5 měsíců) mne kojení nikdy nebolelo a myslím, že je to proto, že si to prsa ještě "pamatovala".

Tak pokud to někoho bolí a je jinak vše v pořádku, zkuste vydržet, může se to upravit. Ale jestli někdo nevydrží, rozhodně bych mu to nevyčítala!!!
 Jana 
  • 

Soucítím 

(20.1.2006 14:54:44)
Tak já mám taky podobnou zkušenost. Před porodem jsem vůbec nepočítala s problémy. Při přisátí na porodním sálu jsem měla dojem, že má dítě už zuby, jaká to byla bolest. Doma jsem dál kojila, ale byla to naprosto příšerná bolest, takže jsem studovala, co vlastně dělám špatně, sedala si podle obrázků, dělala různé polohy, ale vše marně. Prsa samozřejmě rozbalevělý, když se blížilo kojení, už jsem byla opocená; zkoušela jsem znova a znova přikládat a odendavat, aby to nebolelo, čímž jsem jedním kojením strávila spoustu času. Na kontrole nám řekli, že malá nepřibírá, doporučili dokrmovat, což jsem začala. Nechtěla jsem se ale s tím smířit a šla jsem k laktační poradkyni. Ta mi řekla, že vše dělám dobře, ale ačkoliv nemám velká prsa ani bradavky, tak prostě se malé do pusy nedostane celá bradavka i s dvorcem, a proto to bolí. Nevím, jestli to byla pravda, nebo už nevěděla, co mi říct, ale doporučila mi klobouček. Prsa se časem zahojila a já po nějaké době zkoušela postupně znova a znova kojit bez něj, až to najednou šlo. Kojila jsem necelý rok.

S touhle historkou se nikde moc nechlubím, protože kdo nezažil, nepochopí, všichni mají chytrý řeči, že je to jen a jen technikou a já jsem si připadala neschopná, že všichni techniku zvládli jen já ne. Takže naprosto soucítím! Někdy to chce obrovskou vůli.
 Šárka, Anička 30.8.05 


Vpáčené bradavky 

(20.1.2006 16:03:42)
Připojuji se k těm, které kojení ze začátku STRAŠNĚ bolelo. Mám vpáčené bradavky, kojím jen díky úžasné dětské sestřičce z porodnice. Ta se jen koukla a řekla: "Vydržte, začátek bude strašný, ale spraví se to". A taky že jo. Z počátku bradavky rozbrázděné krvavými proláklinami, kterými se dudlíky vlastně vytáhly celé ven a v této podobě zahojily drobnými jizvami. Celý proces trval asi měsíc. Ale opravdu jsem se zpočátku při kojení celá zpotila, zuby zatnuté, prokousané rty, no hrůza. Ale teď, po pěti měsících? Pohodička, kojíme plně, kdekoli a kdykoli. Proto radím těm, který mají stejný problém jako já: vydržte, je to zpočátku děs, ale fakt se to spraví :-))) Anebo od 6. měsíce nosit formovače bradavek- o těch jsem já neměla ani ponětí.
 Vjerča 
  • 

Re: Vpáčené bradavky 

(28.1.2006 15:52:59)
Jo, já formovače nosila od sedmého měsíce a stejně mi to bylo platný jak mrtvýmu galoše. Bradavky do krve nebyl ten nejmenší problém, ale toho mlíka bylo dost málo na to, aby to stačilo, nicméně s odsávačkou jsme to vydrželi skoro do tří měsíců, pak se mlíko vytratilo kdoví kam, teď jsme plně na nutrilonu a jsme spokojený holky.
 Radka, laktační poradkyně 
  • 

Re: Soucítím 

(20.1.2006 16:43:09)
Myslím, že laktační poradkyně Ti říkala pravdu. Někdy má miminko prostě malou pusinku a když povyroste, tak to najednou jde.
Kojení ze začátku samozřejmě trochu bolí, protože si bradavky musí zvyknout. Pokud to ale bolí příliš, je nutné hledat příčinu. Nejčastěji je to technikou, bohužel ne každého napadne, že techniku se musí naučit nejen maminka, ale i miminko.
Myslím, že příští miminko bude Kristýna kojit bez větších problémů. Zaslouží si velký obdiv, málokterá maminka by měla takovou výdrž.
Každopádně si dovedu představit situaci, kdy je odstavení přecijen to nejlepší, co může maminka udělat pro svoje miminko, takže i taková maminka zaslouží obdiv, není nijak snadné smířit se s tím, že kojení nejde.

Přeji všem mnoho štěstí s jejich miminky.
Radka
 Klára 
  • 

Proč antibiotika a ne tvaroh? 

(20.1.2006 16:39:30)
Nechápu, proč jsou tak často předepisována antibiotika na horečku při kojení. Sama mám zkušenost, že týden po návratu z porodnice jsem dostala horečku (39,5), prsa bolela, hlavně zarudlá místa. Jedla jsem Paralen, po něm horečka na chvíli klesla. Po 3 dnech jsem zavola do vrchlabské porodnice, kde jsem rodila. Poradili mi tvaroh, kterým jsem prsa několikrát natřela, nahřátí ve sprše a odstříkávání. Recept skutečně fungoval a za několik hodin bylo horečce. U druhého dítěte jsem zázračný tvaroh znovu vyzkoušela a znovu zabral. Netuší někdo, proč se tak často předepisují antibiotika a nedá se přednost této metodě?
 Eva 
  • 

Re: Proč antibiotika a ne tvaroh? 

(20.1.2006 16:46:20)
Asi proto,že doktoři jsou zlí.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Proč antibiotika a ne tvaroh? 

(20.1.2006 17:41:13)
Ano, jsou dokonce tak zlí, že na bakteriální infekci předepisují antibiotika a tvaroh si mažou na chleba.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Proč antibiotika a ne tvaroh? 

(20.1.2006 17:45:14)
Noooo, mne ten tvaroh taky radili, bohuzel, nezabral, takze jsem pri zanetu prsu dostala ta ATB...a jeste ne ta, co se normalne davaji, nebot na penicilin (a TAB na jeho bazi) jsem alergicka...
Ale kojeni jsme zvladly i tak a vydrzely jsme...
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Proč antibiotika a ne tvaroh? 

(21.1.2006 21:00:38)
Markéto,

bohužel ze zkušenosti vím, že mnoho doktorů předepíše ATB nejen při bakteriální infekci, ale i při pouhý retenci mléka, kterou tvaroh + odstříkávání hravě rozežene. A ještě lepší než tvaroh je led, čím dřív se dá na prso, tím líp.

 Klára 
  • 

Re: Re: Proč antibiotika a ne tvaroh? 

(21.1.2006 13:58:04)
Hm...a proč nejsou zlí i ve vrchlabské porodnici? Rada pochází od Dr. Korbelářové.
Neříkám, že to musí zabrat vždy a každému, ale určitě by to mělo být to první, co se vyzkouší, nedá se tím nic zkazit. Na rozdíl od antibiotik.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Proč antibiotika a ne tvaroh? 

(21.1.2006 14:17:01)
Kláro, protože ve Vrchlabí jsou divní a rodit tam jezdí jenom pochybné existence ;o)

Ne, ale vážně - pokud vím, tak tvaroh se doporučuje jakožto babský recept na retenci mlíka. Pokud už se ale jedná o zánět prsu, tak se dávají antibiotika. Takže asi záleží na tom, v jakém stadiu problémů žena přijde


S.+++

 Barča 
  • 

kojící klobouček 

(20.1.2006 16:42:28)
Zkuste použít na kojení silikonový kojící klobouček, ochrání bradavky a dítěti se lépe saje. Moje dcera šla s porodnice s tím, že nikdy kojit nebude, že má málo mléka a vpáčené bradavky. V den odchodu z porodnice přišla jiná sestava sester, toto jí jedna úplně mladá dívčina poradila a už kojí 16 měsíců bez podávání jakékoliv mléčné náhrady. Po tom počátěčním zoufalství to je úplná nádhera. I kdyby to z klouboučkem nefungovalo, za zkoušku to stojí, finanční náklady a pořízení v lérárně jsou zanedbatelné cca 60 Kč ve srovnání s tím, jakou poskytnou pomoc
Barča
 Kačka 
  • 

Formovač bradavek 

(20.1.2006 19:03:09)
V těhotenství a po porodu jsem měla ploché bradavky. Velmi se mi osvědčily formovače na bradavky od Medely (dá se objednat přes internet, jinak nikde nejsou), nosila jsem je pár hodin denně před i po porodu. Pak si mimi bradavku "vytahá". Myslím, že to pomůže i vpáčeným bradavkám. Kamarádka ze začátku před kojením si udělala z prsu jakoby kožní řasu a mimču se to lépe bralo do pusinky.
 machovka 


Psychický blok?? 

(20.1.2006 20:09:07)
Ahoj, tak já si o tomhle problému jednou povídala s jednou starší a asi hodně zkušenou sestřičkou z porodního, která mi řekla zajímavou věc. Někdy může být příčinou psychický blok, je to trochu úsměvné, ale pokud má např. žena problém v sexu....na jedno ňadro se jí "sahat" může a na druhé ne, nebo prostě nemá ráda dráždění bradavek. Může se tenhle problém přenést do kojení, i když si to sama žena nijak nespojuje.... Takže další podnět k zamyšlení. Sama musím říct, že mě kojení první 2-3 měsíce fakt bolelo a pak jsem ho nijak zvlášť nemilovala. Kojila jsem rok, 6 měsíců plně. Techniku i věci kolem jsem měla opravdu 100% v pořádku. Prostě jsou věci mezi nebem a zemí a člověk není výrobek s manuálem, aby se dalo říct, že pokud to nefunguje tak a tak, je něco špatně. Jinak musím ale doporučit výborný časopis Laktační ligy - MaMiTa, je tam spoustu velmi zajímavých článků o kojení a pod.
 J-anina 


Souhlasím, ze začátku bolí 

(20.1.2006 21:25:01)
Jak už psal někdo výše, při prvním přiložení na sále byla moje první myšlenka, že už snad musí mít zuby. V porodnici jsem za pár dní měla bradavky rozpraskané, krvavé, samý strup. Naprosto zázračně mi pomáhal Bepanthen, potom vše přešlo. Nicméně bolest v začátku kojení (při spuštění) trvala do konce. Navíc mi asi moc nefungoval vypuzovací reflex a syn odmítal ze začátku "tahat na prázdno", tak jsem kojila poměrně zvláštním způsobem. Nejprve jsem musela sama dráždit bradavku (já říkala šmrdlat) dokud mléko nezačalo téct a poté se syn milostivě přisál. Kojila jsem plně 6 měsíců, skončili jsme v 11, protože syn začal kousat.
 e-v-a 


kojení 

(20.1.2006 21:52:47)
Ahoj,
ono to vypadá jednoduše, přece všechna mláďata savců jsou v přírodě bez problémů kojena, že? I lidé dřív, když neměli lahvičky, tak přece všechny děti kojili, no je to přirozené a tudíž to to určitě půjde i mě a mému mimču. To jsem si myslela před porodem. Nevím, jak to, ale ono holt to kojení u lidí ja pěkně problematické. Měli jsme těch problémů hodně, nebudu to rozepisovat. Kojila jsem plně do 5,5m, byla jsem z toho psychicky na dně. Pak jsem začala odsávat a dávat mléko z lahve. Spousta maminek mi řekla, že mě obdivují, že odsávání je složité. Ale pro mě to bylo mnohem snazší než kojení. Odsávala jsem cca litr denně po dobu tří měsíců, pak jsem s kojením zcela přestala.
Eva
 e-v-a 


kojení 

(20.1.2006 21:52:59)
Ahoj,
ono to vypadá jednoduše, přece všechna mláďata savců jsou v přírodě bez problémů kojena, že? I lidé dřív, když neměli lahvičky, tak přece všechny děti kojili, no je to přirozené a tudíž to to určitě půjde i mě a mému mimču. To jsem si myslela před porodem. Nevím, jak to, ale ono holt to kojení u lidí ja pěkně problematické. Měli jsme těch problémů hodně, nebudu to rozepisovat. Kojila jsem plně do 5,5m, byla jsem z toho psychicky na dně. Pak jsem začala odsávat a dávat mléko z lahve. Spousta maminek mi řekla, že mě obdivují, že odsávání je složité. Ale pro mě to bylo mnohem snazší než kojení. Odsávala jsem cca litr denně po dobu tří měsíců, pak jsem s kojením zcela přestala.
Eva
 Markéta - 5letý syn a dcera 10měsíců  
  • 

Kojení nebo odstříkávání? 

(20.1.2006 22:21:45)
Se svým synem jsem neměla od začatku žádné problémy. Bez problému jem ho kojila do jednoho roku. Ale po narození dcery my nastaly obdobné problémy. Nevím proč, ale jakmile jsem ji dala k prsu, tak vzápětí usnula. Začala jít s váhou dolů, tak jsem začala přemýšlet, jak na ni vyzrát. Jelikož jsem měla dost mléka, tak jsem si ho začala odstříkávat a dávat ji ho přez stříkačku po prstě. Ale s lenochem to nehlo. Když to teklo samo, tak baštila, kdyz jsem ji dala k prsu tak usnula. Potom jsem ji začala dávat svoje mléko z láhve.Do půl roku byla jen na mém mléku. Prospívala víc než dobře. Teď, když už má i jiné papání, tak si odstříkávám jen dvakrát denně. Doufám, že nám to vydrží do roka, potom bych chtěla stejně přestat. Proto držím všem maminkám palce, ať kojíte nebo odstříkáváte, je to to nejlepší co miminku můžete dát.
 Markéta 
  • 

Re: Kojení nebo odstříkávání? 

(20.1.2006 23:11:12)
Někdo za mě do kolonky špatně odpověděl věk mé ho druhého dítěte. Asi z centra. Mé holčičce je skoro půl roku a ještě stále kojím.
 Markéta - 5letý syn a dcera 10měsíců  
  • 

Re: Re: Kojení nebo odstříkávání? 

(21.1.2006 21:16:09)
Myslím, že se nikdo nespletl. Moji malý holčičce je opravdu 10měsíců. Ale až teď jsem zjistila, kolik maminek má obdobné problémy jako já a snaží se s tím bojovat. Všem kterým to nejde, tak jak by mělo, držím moc pěstičky, aby jim to vydrželo co nejdýl.
 Markéta 
  • 

Re: Kojení nebo odstříkávání? 

(20.1.2006 23:11:27)
Někdo za mě do kolonky špatně odpověděl věk mé ho druhého dítěte. Asi z centra. Mé holčičce je skoro půl roku a ještě stále kojím.
 Silueta 


Vpáčené bradavky 

(20.1.2006 23:11:27)
Sama mám vpáčené bradavky, na začátku těhotenství jsem o tom nastudovala co jsem mohla, formovače od Medely jsem nosila poctivě od 4.měsíce 8 hodin denně a v porodnici už na předporodních kursech toto hlásila. Vždy mi bylo řečeno, že to nebude žádný problém a přinejhorším to půjde přes klobouček. Formovače mi bradavky vůbec nevytáhly, od 5.měsíce mi teklo mlezivo a kojit se nám vůbec nepodařilo,ani přes klobouček. Byla jsem z toho hodně zoufalá, každá sestra radila něco jiného a nikdy nic nezafungovalo. Dokonce mi v porodnici nechtěli zpočátku dovolit ani odsávačku, až poté co jsem jim tam už brečela, protože malý řval hlady a ze mě samovolně vytékalo mléko. Doma jsme ještě celé šestinedělí bojovali a zkoušeli kojit přes klobouček, ale nepovedlo se. Jinak jsem krmila z injekční stříkačky "po prstu". Nakonec jsem to také vzdala a přešla na lahvičku a MM jsem odsávala odsávačkou elektrickou a pulsující, která má podporovat tvorbu mlíka. Já teda měla mlíka nadbytek a uživila bych i dvojčata. Vydrželi jsme to takto praktikovat 10,5měsíce. Tímto smekám před paní Kristýnou, protože vím co to je. Hlavně když mi malý celé odsávání řval jak o život. Vašek se pak odstavil sám a mlíko už nechtěl. Odsávala jsem míň a míň až MM vymizelo. Nyní jsem opět těhotná, mlezivo mi zase teče, formovače tentokrát už nenosím - protože ani odsávačka mi s bradavkama nepohla. A zřejmě budu muset opět dolovat MM odsávačkou. Závidím maminám, které kojí normálně, je mi líto, že když mám tolik mléka, musím ho takto jak říkám "dolovat", ale jsem ráda, že můžu dát mimískovi to nejzdravější a nejlepší. Ještě pro ty, kdo nevědí co jsou vpáčené bradavky (a že jich je!) Při podráždění místo aby vystoupily, zatáhnou se dovnitř jako šnek do ulity :o)) a místo trčivé bradavky mám uprostřed dvorce prostě jamku.
No dá se s tímhle kojit?? Těším se na odpovědi.
 Jana+dcerka 5m 
  • 

Re: Vpáčené bradavky 

(21.1.2006 10:00:04)
Mám podobný problém jako ty. Na porodním sále se malá nepřisála vůbec. Na pokoji v klidu za pomoci sestřičky z novorozeneckého oddělení se to podařilo. Ale bolelo to strašně. Po pár kojeních jsem měla bradavky rozpraskané, že jsem nemohla mít ani podprsenku. Ale řekla jsem si, že musím vydržet. Malá je naštěstí šikovná, takže si mé vpáčené bradavky vždycky vytáhne, ale i teď po pěti měsících mě to prvních 5 minut bolí. Techniku kojení mám v pořádku, několikrát mě v porodnici sestřičky kontrolovaly. Bradavky se mi díky Bepanthenu a vzduchu zahojily. Formovače jsem v těhotenství používala málo, bylo teplo a mě se spíš prsa zapařila a k žádnému zázraku nedošlo.
Máš můj obdiv, nevím jestli kdyby si dcerka bradavky nevytáhla, tak jestli bych vydržela odstříkávat. Zkoušela jsem to jednou-hrůza.
A pro všechny ostatní: kojení může bolet i když je prováděno správně, máte jen štěstí, že vás to nepotkalo.
 Silueta 


Re: Re: Vpáčené bradavky 

(21.1.2006 21:42:35)
Jani, díky za tvůj příspěvek, moc by mě zajímalo v jaké poloze a jakým způsobem se vám to kojení přesně povedlo - takže jsi nakonec kojila bez kloboučku? Pokud najdeš čas, napiš mi klidně na tento mail: rozarka04@volny.cz

Díky moc.
 Kamilax 


Re: Vpáčené bradavky 

(22.1.2006 15:53:30)
Jo, myslim, ze se to neda. Take mate muj obdiv. Nam "kojeni" trvalo kvuli vpacenym bradavkam asi 6 tydnu, potom jsem to take diky zanetu delohy a antibiotikum a nejen kvuli tomu vzdala. Mala dumlala,rvala a potom usnula. Zpocatku jsme to zkouseli pokazde 40 minut, az mi lekarka rekla, ze jsem blazen a prikladat max. na 20 minut. Coz chapu, protoze takhle jsme krmili stylem. 40 minut rvouci a spici u prsu, potom za 10 minut jsme spapali lahev a byl pokoj. Potom jsem odstrikavala "predrkm" vice toho nebylo.. Priznam se, ze mne rvouci miminko trapilo a tak jsem podlehla a jsme na umele.
 Renyy, Isabelka 


Re: Vpáčené bradavky 

(22.1.2006 21:56:49)
Ja se pridavam take k tem, ktere kojeni boli.
Vpacene bradavky mam take. Proto mi v porodnici
dali na kojeni kloboucek. Chvili to male trvalo, ale
nakonec jsme se s tim popraly a kojily pres klo-
boucek. Ten pouzivam porad. Mleko jsem odsavala uz
v porodnici a ted i domu jsem si odsavku poridila.
Bez kloboucku jsme zkousely kojit uz i v porodnici -
ale dopadalo to tak, ze me bradavky byly rozpraskane,
bolave a tekla mi z nich i krev. Takze kojime vyhradne
s klobouckem. A je to lepsi.
Preji vsem hodne sily pri kojeni :-)
 Jana+dcerka 5m 
  • 

Re: Re: Vpáčené bradavky 

(23.1.2006 17:08:03)
U v páčených bradavek nejdříve kojení opravdu bolí. Měla jsem také rozpraskané bradavky-nejsou zvyklé. Díky Bepanthenu a vzduchu se zahojily a nyní už si zvykly. S kloboučkem jsem to zkoušela také, ale nebylo to ono-překonala jsem bolest a pár dní (14) jsem vydržela a zlepšilo se to. Při každém kojení mě první minuty bolí, než si malá bradavku vytáhne, ale pak je to v pohodě.
Doporučuji všem prvních pár dní vydržet bolest než si bradavky zvyknou, pak je kojení skoro bezproblémové.
Všem přeji spokojená miminka-ať kojená nebo ne
 Mirka +22+16+12 
  • 

Re: Vpáčené bradavky 

(28.1.2006 16:05:22)
Do role matky jsem se pouštěla v 18 s výstavně vpáčenými bradavkami. První syn: kojen 6 týdnů s příkrmem, pak jsem se na vykašlala, dělala jsem vejšku a dvě hodiny ze třech lítat kolem jídla, to mě prostě nebavilo. Přesto jednu, tu méně vpáčenou, bradavku dostal syn do té fáze, že při podráždění vykoukla. Jinak to byla celou dobu docela bolest, protože ta horší bradavka byla ještě "na 2 kousky", nevím, jak to popsat líp, a ten menší kousek bolel úplně šíleně.
Druhý syn: děsnej živel dodnes, výše zmiňovaný kousek urafnul ještě v porodnici. Permanentní potírání bradevek fialovým prevítem a mastičkama. Po 2 týdnech bezproblémové kojení do 3 měsíců, pak angína, antibiotika, na která si syn zvykl, ale pak to nesmradlavé mlíko už nechtěl. Z plného kojení zarazit mlíko, to bylo asi nejhoší, co jsem v souvislosti s kojením zažila. Autorka článku má můj obdiv, na odstříkávání jsem neměla čas ani náladu. Ovšem ve výsledku se ta lepší bradavka stala úplně normální nevpáčenou bradavkou (a to dodnes) a ta horší byla o dost lepší.
Třetí dcera: ta asi přišla k hotovému, kojila jsem bez problémů do 8 měsíců, škoda že to nevydrželo trochu déle, pak bych měla obě bradavky normální, takhle jen téměř. Rozhodně však jsou lepší než před dětmi.
Takže mým prsům kojení jen prospělo.
 martina, syn tomášek 
  • 

kojící kloboučky 

(21.1.2006 17:21:33)
chtěla bych se s vámi také podělit o svou zkušenost s dovedností jménem KOJENI. když jsem přečetla tento článek, tak jsem v duchu prožívala svoje šestinědělí, které bylo zatím moji nejtěžší zkouškou, co je tomášek na světě. také jsem si myslela, že kojení je přirozenou záležitostí každé matky. tomáška mi také přindali k prsu hned po porodu, ale myslím si , že se ani nepřisál.už v porodnici jsme začali mít problémy.druhý den po porodu dostal tomík teprve hlad. laktační sestra mi sdělila, že mám bradavky nic moc a jednu dokonce vpadlou. malej vůbec nemohla pít, nedařilo se nám ho přiložit,přestože mi dva dny pomáhala laktační sestra, bylo to na nic. nakonec, mi daly kloboučky, až přes ty se přisál. no ale to nebylo vyhráno.
doma mi bradavky šíleně popraskaly, až do krve. což mě dosti vyděsilo, chudák tomík to měl i s příchutí krve. při kojení jsem brečela jak želva, vypěstovala jsem si pak psychycký blok a úplně jsem se klepala když jsem měla jít kojit. do toho jsem dostala horečky, nebyla jsem schopna chodit, natož se starat o malého a přebalovat ho. naštěstí jsem měla manžela, který měl dovolenou celý měsíc.dostala jsem antibiotika, přes které jsem mohla kojit. měla jsem však odstříkaávat, jelikož jsem měla zánět prsu. ale ta bolest, to byl děs. za deset dní jsem dostala opět horrečky, pro zmněnu zánět do druhého prsu.
nikdy nezapomenu na svou zoufalost a zárověn odhodlání kojit za každou cenu, i přes tu velkou bolest. momentálně je tomáškovi dva a půl měsíce a já začínám kojit bez kloboučků.
jinak co se týče techniky kojení- měla jsem doma odbornici na kojení a říkala že v tom to není, takže ragády-neboli popraskaní bradavky jsou někdy součásti cesty k úspěšnému kojení.

zdravím všechny maminy co se potýkají s takovými problémy
jediná rada-vytrvejte


 MirkaM 


taky odsávala - pro pisatelku 

(21.1.2006 20:16:04)
Ahoj,
omlouvám se, že nečtu celou diskusi, dovedu si živě, představit, že co žena, to názor. Já kojím teď plně půl roku druhou dceru (zcela bez problémů), první jsem kojila do 2 let a celý ten první půlrok byl horor, strašný.
Ale to je jedno, ptala ses, jestli známe taky někoho, kdo odstříkával. Ano, moje kamarádka "kojila" stejně jako ty 3 děti, každé do roka. Je to hrdinství, je to z každého způsobu krmení to horší a namícháno dohromady. Je to velmi pracné, vyčerpávající a časově náročné.

Vydrž, pokud ti tu některé ženy píší, že kojení nebolí a že UM je v pohodě, měj dál svůj názor, že kojení může VELMI bolet a každá matka může pro své dítě udělat, co uzná za vhodné a mít z toho pocit, že je hrdinka- pro mě fakt JSI
m
 Jasa, 3 kluci+// 


podobny pribeh 

(21.1.2006 22:10:02)
Když čtu Vaše řádky, zase se mi vrací vzpomínky na moje zkušenosti... byla jsem na tom velmi dobobně, ale s lepším koncem. Dovolte mi, abych to popsala a jednou pro vždy na to raději zapomněla.

Muj synacek se narodil o mesic driv kvuli preeklapsii. Porod byl vyvolavany a ne zrovna lehky. (kdyz si pak vzpomenu na spolubydlici, ktere porod popisovaly jako hezky zazitek, tise zavidim,ale jiste jste ho mely kdektera horsi). Problém byl v tom,ze Kubík ve mně přestal dýchat, naštěstí ho rychle dostali ven a ozivili. Zadne prilozeni se nekonalo. Predesilam, ze tyden byl v inkubatoru. Jen tyden, muze nekdo rict,ale pro mne to byl nejhorsi v zivote. A pak dalsi tyden se cekalo, a pribere na 2,3kg.

Byla jsem rozhodnuta kojit. Nez jsem se vzpamatovala z porodu, byl den pryc a ja se ptala, co delat... pry masirovat bradavky. cca jednou za tri hodiny. Druhy den jsem byla nervozni, ze nic z toho netece, uklidnovali mne. Kubik lezel s flexilou v hlavicce a ja porad brecela, tak mi sestry vynadaly. Treti den jsem ale byla jeste nervoznejsi a ptala se, co mu davaji, odpovedeli, ze glukozu a leky na vyvinuti plic (dicila jsem se, ze mi nedali nejake predem, kdyz vedeli, ze budu rodit driv, ale to je jina diskuse). MOje mliko, ze stejne nemuze. Az CTVRTY den prisla takova starsi sestricka Bohunka, a kdyz mne videla, jak zkousim neco vymackat do sklenicky a vylivam. Okamzite se ptala proc... Divila se, ze mi rekly takovou nehoraznost. Okamzite domluvila, ze mu budou davat moje mleko, at odstrikavam. Ja to ale neumela- mela se mnou trpelivost a nechapala mladci sestry. Skoda, ze mela dovolenou. Zpocatku byl jen na nutrilonu a ja nosila 5-10ml 2x denne. Odtrikavala jsem rucne, nejak jsem netusila, ze to jde jinak. Mleko bylo vsude. Pak mi manzel koupil balonkovou odsavacku a prelevala jsem po mililitrech - silene to bolelo... ale alespon to slo rychleji a cisteji. Kdyz to uvidela znama, prinesla svou 6let starou. Kdyz to ale uvidely sestry a kamaradka - laktacni poradkyne, silene mne vynadaly,ze to neni zdrave,atd. Jinak to ale neslo a ja jsem doted rada.

Osmy den mi drobecka (2,15kg) daly na postylku na jipce a zacaly pokusy o kojeni. HOROR. Chytili jeho vzpinajici se malou hlavicku a rvali mu me obrovske prso do pusy a on plakal. Ja dole uplne sesita sedela na tvrde zidli a poslouchala nekolik dni, jak se nesnazim. Par sester bylo hodnych, ale jen par. Ted uz bych pozadala o to, aby mne ucily kojit v leze, ale tehda mne to ani nenapadlo. Kubikovi to neslo, zacal ztracet na vaze. Kdyz se moc hltave napil nutrilonu, pak to vyblinkal, a dalsi mleko mi daly az za 3hod. Tak jsem zacala odstrikavat tajne a davat mu to po mensich davkach, jakmile jsem to odstrikala. A zacalo se to zlepsovat. Domu sel "plne kojeny" dle papiru, ale realita byla pul nutrilonu a pul odstrikane mleko. Doma se to zlepsilo, najednou prestal byt stres ze sester a byl jen na odstrikanem mleku.

Prisavani mu ale neslo. Doktorky a laktacni poradkyne mne tlacily k ruznym, dost drastickym metodam jako vyhladoveni, neustalemu prikladani...apod. Ja na to nemela silu,max. 1-2denne jsem mu prso nabidla a kdyz odmitl, dala jsem mu odstrikane. Presne na sve dvou mesicni narozeniny se poprve prisal. A pak za 14dni uz zacal byt kojeny. Najednou jsem mela spoustu volneho casu... ale ta bolest... ale pocit, ze jsem to dokazala zvitezil. A po mesici jsem si zvykla.

Ted ma Kubik 9 mesicu.Ma 8 zubu a kdyz stiskne boli to mene nez kojeni ze zacatku, ale clovek si zvykne.

Mam ale jine problemy. Do 8. mesice odmital prikrmy.Mala sklanicka mi vydrzela na 3x,ale co vic - doted odmita pit z lahvicky. Nechapu.

Nejak jsem se rozepsala, prominte.
 Míla, 2 kluci 4 r. a 13 m. 
  • 

Re: kojící kloboučky 

(21.1.2006 21:04:00)
Při prvním dítěti jsem očekávala, že mi kojení půjde samo (přečetla jsem kde co), o to větší bylo moje zděšení, když jsem zjistila, že to nejde. Pokaždé když jsem vyndala prso a chtěla jsem začít kojit, Matýsek řval jak tygr. Nešlo to ani s pomocí sestřiček. Po dvou dnech mi sestřičky přinesly kojící klobouček a konečně se zadařilo a já něco nakojila, ovšem s hroznou bolestí. Než jsem odešla z porodnice, podařilo se mi kojit i normálně, ale s velkou výpomocí sestřičky. Samotné se mi to v porodnici ani jednou nepodařilo. Byla jsem z toho šíleně vystresovaná a tak jsem manželovi řekla, ať mi radši domů koupí Nutrilon, kdyby mi to nešlo. Jak jsem předpokládala, tak to nešlo a nešlo to ani s kloboučkem, který jsem měla připravený. Mého manžela napadlo, ať si na prso místo kloboučku přiložím dudlík z kojící flašky. Bylo to divné, ale fungovalo to a já byla ráda, že konečně kojím. Asi po dvou týdnech jsem dostala vysoké horečky a hrozně mě bolelo prso. Doktorka mi řekla, že mám počínající zánět v prsu a nasadila mi antibiotika. Řekla mi, že mohu kojit i s nimi. Postupem času se nám podařilo zbavit i dudlíku a začala jsem kojit normálně. Dodnes si myslím, že malý sál dost málo, protože i když jsem začla kojit normálně a mléka jsem měla dost, kojením jsem strávila minimálně hodinu. Matýska jsem vydržela kojit 7,5 měsíce. Jakmile jsem začala s příkrmy, bylo pro něj kojení velká práce a prso odmítnul. Přešla jsem tedy na Nutrilon, který mu mimochodem chutná dodnes a to jsou mu 4 roky. Pije ho každý den k snídani.
Když jsem měla rodit podruhé, byla jsem připravená na to, že kojení mi opět nepůjde. Jaké bylo moje překvapení, když začal Vašík úplně bez problémů sát a saje dodnes. Je mu 13 měsíců. Vypadá to, že s ním budu mít opačný problém, přejít na umělou výživu. Zkusila jsem mu dát různé druhy umělé výživy a nechce ani jednu. Budu tedy kojit, tak dloho, dokud bude chtít on.
Na závěr bych chtěla říct, že důležité je nedělat z ničeho vědu a zbytečně se nestresovat. Taky bych nezatracovala umělou výživu, vyrostlo na ní spousta dětí a nikdy nebyly kojené.
 ZRZKA 
  • 

Re: Re: kojící kloboučky 

(21.1.2006 21:42:39)
jSEM PŘÍRODNÍ ZRZKA-takže světlé bradavky..hrůza! První dceru jsem plně kojila s kloboučkem do 5,5m, pak už jsme přikrmovali. Syna zhruba stejně tak dlouho, oba přikojováni do 9m. Ale za cenu nervů a nevyspání. Kojení s kloboučkem má jednu zásadní nevýhodu - dítě nestimuluje celý dvorec bradavky a jproto produkce mléka rapidně klesá. Takže v porodnici jsem odevzdávala láhve mléka, které jsem odstříkala, po měsíci už jsem kojila po 1,5h... Snažila jsem se zuby nehty vydržet co nejdýl...pak ale u syna začaly prokřičené noci, nevyspání, hysterická matka.. Doktorka mi pěkně vynadala, a nařídila okamžitě přikrmovat, že trápím sebe i jeho..měla pravdu. Přikojovali jsme, co to šlo, ale s nacpaným bříškem lépe spal a já taky. Hlavně jsem přestala reagovat na komentáře Chtrých maminek z okolí - a Ty už přikrmuješ? Ale to je brzo, to já................
Všem přeju hodně pevných nervů a spokojené děti.
 Ivana Procházková 


A co tatínek, nepomohl by? 

(21.1.2006 21:33:56)
Nečetla jsem celou diskusi, tak nevím, jestli zde už téma kojených tatínků nebylo nakousnuto..
Možná by v případě autorky článku pomohlo právě to, kdyby tatínek občas trochu mlíčka sám odsál. Jednak by se zvýšila laktace a malá by pak mohla mít mlíčka více - ať již chce pisatelka dál odstříkávat či tu a tam malou přiložit, možná je problém i v tom, že má pisatelka ucpané mléčné kanálky (mlíčko pak málo a špatně teče)a v takovém případě by je tatínek mohl sáním "prošťouchnout" - rozhodně by to zvládnul lépe, než to mimi.
 Kamilax 


Jste uzasna 

(21.1.2006 22:11:13)
Mate muj obdiv, i pres vsechnu tu bolest. Ale nestrachujte se, ne vsechny maminky mohou kojit. Je kolem toho pouze velka propaganda. Ano, materske mleko je urcite to nejlepsi, ale nejdulezitejsi je... spokojena maminka = spokojene miminko. Nam to take nevyslo a hodne mne to trapilo, ale hlavne proto,ze jsem o tom precetla az moc casopisu a podlehla jsem medialnimu tlaku, ze pokud nekojim, tak snad ani nejsem matka. Fuj..media,pred 20 lety byla zase moda Sunar a ted je to jinak. Moje dcerka krasne prospiva i s Nutrilonem a ve srovnani s ostatnimi i kojenymi miminky si ani jednou nezastonala.Takze protilatky jsou sporna vec, asi je to i genetika. Mimochodem mne mnohem vice desi kojici matky s cigaretou. To radsi opravdu ten Nutrilon. Urcite jste skvela maminka,tak Vam preji hodne stesti.
 Hanka 
  • 

Re: Jste uzasna 

(22.1.2006 9:06:37)
Musím vyjádřít autorce svůj hluboký obdiv. Přes všechny problémy jste našla způsob jak dceři poskytnout mateřské mléko. Je to přesně tak jak říkáte - Je plně kojená. Nenechte se ničím a nikým odradit a pokračujte v osvědčeném způsobu.

Když už jste dopadli takhle, tak vidím jedno pozitivum - miminko může "nakojit" i např. tatínek a tím vás třeba v noci zastoupit abyste nabrala sílu na další odsávání.

Sama děti zatím nemám, ale jednou bych chtěla kojit co nejdéle. Pokud to nepůjde přímo, určitě si vzpomenu na vás a zkusím to podle vašeho návodu.
 Ivana (Honzik 18m) 
  • 

Obdiv 

(22.1.2006 14:53:09)
Velice Vas obdivuji, me neslo odsavat vubec. Honzik se neumel poradne prisat, bradavky jsem mela taky do krve rozpraskane a bolest byla silena. Ale nastesti se nam to podarilo - Honzik byl moc trpelivy a naucil se to (mozna spis ja) a byl plne kojeny 7 mesicu a s kojenim jsme prestali pred mesicem - proste me odstrcil. Taky jsem zazila 2x zanet prsu a tam mi byl nejlepsim pomocnikem. Priste ale vim, ze az bude nejaky problem, nebudu se bat obratit na laktacni poradkyni. Jednu uz znam, ma dobre vysledky a urcite si to pocatecni trapeni usetrim. Smekam pred Vasi vytrvalosti a drzim palce.
 jutta 
  • 

Taky to znám 

(22.1.2006 17:19:57)
Tak tenhle problém taky znám a musím s radostí konstatovat, že ho již delší dobu mám za sebou. Taky jsem při počátku kojení měla šílené bolesti, sotva syn začal pít. Zatnula jsem zuby a řekla si, že bradavky jsou moc tvrdé a časem se to spraví. Trvalo to asi tak 3 týdny a pak se bolest zmírnila o dost. Je to hodně o tom, že se mamina nesmí nervovat. Musí si říkat, že to bude dobré. Já to tak dělala a opravdu to pak dobré bylo. Kojila jsem moc ráda, i když jsem věděla, že to bude bolet.Zkusila jsem tu bolest ignorovat. Představit si, jak je to krásné, když malej pije. Věděla jsem, že pokud se té bolesti poddám, tak o mlíko přijdu. Je smutné, že se o tomto problému nikde nepíše, protože by s tím spousta maminek počítala a možná by kojených dětí bylo víc.Bohužel nutno podotknout, že moje švagrová právě kvůli těmto bolestem přestala kojit svého nedonošeného syna a rozhodla se, že pokud bude druhé mimi, tak ani jeho nebude kojit. Asi jsem statečnější, ale i kdybych měla mít 5 dětí, tak je budu kojit všechny. Pokud to bude možné. Prvního jsem kojit nemohla a tak jsem ráda, že toho druhého můžu. V únoru mu bude rok a stále ( i když ne plně) ho kojim. Chtěla bych všem maminkám, ať už budoucím nebo stávajícím, popřát pevné nervy a spoustu odvahy. I přes tu bolest je to nádhera. Stačí jeden pohled na přisáté miminko a bolest je ta tam. I dneska pociťuju bolest při kojení, když se mi spustí mlíko, ale beru to tak, jak to je. Prostě se mi tvoří mléko a trochu to bolí. Ta bolest stojí za ten pocit, že se mimi hezky napije a bude spokojené. Takže hodně zdaru při kojení a nebojte se toho. I když to někdy bolí, je to super. J.
 jutta 
  • 

Taky to znám 

(22.1.2006 17:23:09)
Tak tenhle problém taky znám a musím s radostí konstatovat, že ho již delší dobu mám za sebou. Taky jsem při počátku kojení měla šílené bolesti, sotva syn začal pít. Zatnula jsem zuby a řekla si, že bradavky jsou moc tvrdé a časem se to spraví. Trvalo to asi tak 3 týdny a pak se bolest zmírnila o dost. Je to hodně o tom, že se mamina nesmí nervovat. Musí si říkat, že to bude dobré. Já to tak dělala a opravdu to pak dobré bylo. Kojila jsem moc ráda, i když jsem věděla, že to bude bolet.Zkusila jsem tu bolest ignorovat. Představit si, jak je to krásné, když malej pije. Věděla jsem, že pokud se té bolesti poddám, tak o mlíko přijdu. Je smutné, že se o tomto problému nikde nepíše, protože by s tím spousta maminek počítala a možná by kojených dětí bylo víc.Bohužel nutno podotknout, že moje švagrová právě kvůli těmto bolestem přestala kojit svého nedonošeného syna a rozhodla se, že pokud bude druhé mimi, tak ani jeho nebude kojit. Asi jsem statečnější, ale i kdybych měla mít 5 dětí, tak je budu kojit všechny. Pokud to bude možné. Prvního jsem kojit nemohla a tak jsem ráda, že toho druhého můžu. V únoru mu bude rok a stále ( i když ne plně) ho kojim. Chtěla bych všem maminkám, ať už budoucím nebo stávajícím, popřát pevné nervy a spoustu odvahy. I přes tu bolest je to nádhera. Stačí jeden pohled na přisáté miminko a bolest je ta tam. I dneska pociťuju bolest při kojení, když se mi spustí mlíko, ale beru to tak, jak to je. Prostě se mi tvoří mléko a trochu to bolí. Ta bolest stojí za ten pocit, že se mimi hezky napije a bude spokojené. Takže hodně zdaru při kojení a nebojte se toho. I když to někdy bolí, je to super. J.
 jutta 
  • 

Taky to znám 

(22.1.2006 17:26:00)
Tak tenhle problém taky znám a musím s radostí konstatovat, že ho již delší dobu mám za sebou. Taky jsem při počátku kojení měla šílené bolesti, sotva syn začal pít. Zatnula jsem zuby a řekla si, že bradavky jsou moc tvrdé a časem se to spraví. Trvalo to asi tak 3 týdny a pak se bolest zmírnila o dost. Je to hodně o tom, že se mamina nesmí nervovat. Musí si říkat, že to bude dobré. Já to tak dělala a opravdu to pak dobré bylo. Kojila jsem moc ráda, i když jsem věděla, že to bude bolet.Zkusila jsem tu bolest ignorovat. Představit si, jak je to krásné, když malej pije. Věděla jsem, že pokud se té bolesti poddám, tak o mlíko přijdu. Je smutné, že se o tomto problému nikde nepíše, protože by s tím spousta maminek počítala a možná by kojených dětí bylo víc.Bohužel nutno podotknout, že moje švagrová právě kvůli těmto bolestem přestala kojit svého nedonošeného syna a rozhodla se, že pokud bude druhé mimi, tak ani jeho nebude kojit. Asi jsem statečnější, ale i kdybych měla mít 5 dětí, tak je budu kojit všechny. Pokud to bude možné. Prvního jsem kojit nemohla a tak jsem ráda, že toho druhého můžu. V únoru mu bude rok a stále ( i když ne plně) ho kojim. Chtěla bych všem maminkám, ať už budoucím nebo stávajícím, popřát pevné nervy a spoustu odvahy. I přes tu bolest je to nádhera. Stačí jeden pohled na přisáté miminko a bolest je ta tam. I dneska pociťuju bolest při kojení, když se mi spustí mlíko, ale beru to tak, jak to je. Prostě se mi tvoří mléko a trochu to bolí. Ta bolest stojí za ten pocit, že se mimi hezky napije a bude spokojené. Takže hodně zdaru při kojení a nebojte se toho. I když to někdy bolí, je to super. J.
 Jana 
  • 

kojení 

(22.1.2006 17:30:04)
Ahoj Kristino,musim rict ze u nas to bylo velmi podobne a prekvapuje me ze jsem v tom nebyla sama.Dceru jsem plne kojila z prsa do 3 mesicu,bradavky jsem mela cele popraskane az do krve nepomahaly zadne kremy a tak.Mala byla velmi neposedna u prsa se vztekala,kroutila,poustela a ja mela co delat abych ji tam udrzela.Pak mi ale uz dosly nervy a uz jsem fakt psychicky nemohla,bradavky byli silene bolestive a uz to opravdu neslo.Tak jsem zacala odstrikavat nez se mi to zahoji a mliko ji davala z lahve.No a kdyz se to zahojilo tak mala uz nechtela z prsa.Takze jsem cely den jen odstrikavala a krmila ,zase odstrikala,na prochazku potom honem domu ohrat mliko a zase odstrikat aby bylo pripravene a tak dokola.Nejhorsi to bylo v noci ,kdyz jsem malou nakrmila po dlouhem placi usnula a ja pak musela jeste odstikat.Takhle jsem to delala do 8 mesicu,pak jsem mela cim dal tim min mleka az jsme presli na nutrilon,ale i takhle za to "kojeni" jsem vdecna.
 Jana 
  • 

kojení 

(22.1.2006 17:30:10)
Ahoj Kristino,musim rict ze u nas to bylo velmi podobne a prekvapuje me ze jsem v tom nebyla sama.Dceru jsem plne kojila z prsa do 3 mesicu,bradavky jsem mela cele popraskane az do krve nepomahaly zadne kremy a tak.Mala byla velmi neposedna u prsa se vztekala,kroutila,poustela a ja mela co delat abych ji tam udrzela.Pak mi ale uz dosly nervy a uz jsem fakt psychicky nemohla,bradavky byli silene bolestive a uz to opravdu neslo.Tak jsem zacala odstrikavat nez se mi to zahoji a mliko ji davala z lahve.No a kdyz se to zahojilo tak mala uz nechtela z prsa.Takze jsem cely den jen odstrikavala a krmila ,zase odstrikala,na prochazku potom honem domu ohrat mliko a zase odstrikat aby bylo pripravene a tak dokola.Nejhorsi to bylo v noci ,kdyz jsem malou nakrmila po dlouhem placi usnula a ja pak musela jeste odstikat.Takhle jsem to delala do 8 mesicu,pak jsem mela cim dal tim min mleka az jsme presli na nutrilon,ale i takhle za to "kojeni" jsem vdecna.
 Jatynka 


také mám problémy s kojením 

(22.1.2006 18:43:53)
Ahoj Kristýno,
mám velmi podobný problém. V prosinci jsem porodila druhého syna a těšila jsem se, že budu kojit dlouho a pořádně. U staršího syna,kterému je 20 měsíců se mi to bohužel nepovedlo a tak jsem si dala závazek, že aspoň 2. syna odkojím. 1. 3 týdny to bylo super, malý přibýval 200 gramů za týden a ten čtvrtý jsem dostala sprchu, Alex přibral pouze 4 g!Prsa jsem měla rozkousaná a po každém kojení jsem cítila velké pálení, měla jsem stejný pocit jako Ty, před každým kojením, bála jsem se bolesti a pálení. Náš dětský lékař mi říkal, že můžu mít krizi 3.týdne, kdy mléka ubývá a rodičky po sekci mají větší pravděpodobnost úbytku mléka. (oba syny jsem porodila císařským řezem)1.co mě napadlo, že to dopadne stejně jako s prvorozeným synem, ale nevzdali jsme to, navštívili jsme pracoviště laktační ligy, kde zjistily, že malý má špatnou techniku sání a za pálení prsou může syndrom bílé bradavky, se kterým se nedá nic dělat.Proto nám zapůjčily výkonou nemocniční odsávačku a dnes po třech týdnech odsávám 900ml mléka denně, takže zvládnu dávat 200 ml každé ráno staršímu synovi, místo sunaru. Kdo by to řek, že budu kojit 2 děti najednou? Mám z toho obrovskou radost, i když to nejde normálně jak by mělo jít. Musím říct, že na dobrém odsávání se hlavně podílí kvalitní odsávačka, klasickou ruční pístovou, používám, jen když jsme dočasně mimo domov. Ahoj Lucka
 Petra,Markétka 3 měsíce 
  • 

Re: také mám problémy s kojením 

(22.1.2006 20:53:29)
Ahoj Lucko,mám také problémy s nedostatkem mléka a hodně mě to trápí.Dceru teď krmím cizím mateřským mlékem a trochu dostává ode mě.Chtěla jsem se zeptat,jakou odsávačku používáš?Třeba by mi to taky pomohlo.
Díky za radu a Tvůj příspěvek.Petra
 Ash 
  • 

Re: Re: také mám problémy s kojením 

(22.1.2006 21:12:26)
Ahoj Petro,

nejsem Lucka ale odpovim ti take. Ja take pouzivam odsavacku "nemocni kvality". Jedna se o odsavacky specialne urcene pro trvale odsavani a pri problemech s malym mnozstvim mleka, infekcemi, vpacenymi bradavkami a pod.
Odsavaji setrne obe prsa zaroven a maji regulaci sani a regulaci rychlosti odsavani.

Na ceskem trhu jsou k dispozici mam pocit jen vyrobky firmy MEDELA. Pricemz z nemocnicnich odsavacek se jedna o : Lactinu, Classic, Symphony.

Tyto odsavacky jsou strasne drahe od 20 - 50 tisic korun.
Mam pocit ze Laktacni liga pujcuje Lactinu za 70 Kc na den. Distributor pak pujcuje Lactinu za 50 Kc na den a Symphony za 90 korun na den.

Tady na te strance je o jejich pujcovani vice informaci:
http://www.medela.cz/novinky/pronajem-odsavacek-materskeho-mleka.php

Ja osobne pouzivam Lactinu a sem s nim moc spokojena.

Ash
 Ash 
  • 

Odsavavani, odsavacky, prsni nastavce 

(22.1.2006 21:18:20)
Kdyz uz sem se o tech odsavackach tak rozpovidala. Upozornila bych rada na jednu vec o ktere se moc nevi a ma veliky vliv na komfort a kvalitu odsavani:
- je to velikost prsnich nastavcu. Bohuzel bezne jsou odsavacky dodavany se standartni velikosti. Muze se vam ale stat, ze je vam tento nastavec budto prilis veliky nebo prilis maly. Velikost nastavce by mela byt dana velikosti bradavky. Pri odsavani by se bradavka nemela dotykat steny nastavce, pokud se dotyka, tak ji to odira a to samozrejme boli a zaroven nedochazi k plnemu odsani mleka, coz muze zpusobovat retence.

Lze objednat bud zmensovaci vlozku do standartniho nastavce nebo nastavec s vetsim prumerem. Prestoze vetsi nastavce nejsou soucasti nabidky distributora Medely v ČR, po domluve jsou schopni je dodat.

Ash
 Ash 
  • 

Re: Re: Re: také mám problémy s kojením 

(22.1.2006 21:35:01)
Jeste bych rada dodala, ze stejne tak jako je dulezita pri odsavani kvalitni odsavacka, je dulezity i pravidelny pevny rezim odsavani, alespon zpocatku.

Na zahranicnich webech zabyvajicich se vyhradnim odsavanim doporucuji odsavat 8-10x denne alespon 15 minut (nebo 5 minut pote co to prestane tect - podle toho co je delsi) prvnich 12 tydnu zivota miminka s tim, ze pozdeji se frekvence odsavani samozrejme snizuje.

Druhy tabor "odsavacek" je mene radikalni, doporucuji odsavat tak casto a v takovych intervalech, jak pije miminko. V pripade problemu s nedostatkem mleka to ale nedoporucuju, protoze mimco muze napr. spat celou noc.

Ash
 Ash 
  • 

Re: Re: Re: také mám problémy s kojením 

(22.1.2006 21:35:59)
Jeste bych rada dodala, ze stejne tak jako je dulezita pri odsavani kvalitni odsavacka, je dulezity i pravidelny pevny rezim odsavani, alespon zpocatku.

Na zahranicnich webech zabyvajicich se vyhradnim odsavanim doporucuji odsavat 8-10x denne alespon 15 minut (nebo 5 minut pote co to prestane tect - podle toho co je delsi) prvnich 12 tydnu zivota miminka s tim, ze pozdeji se frekvence odsavani samozrejme snizuje.

Druhy tabor "odsavacek" je mene radikalni, doporucuji odsavat tak casto a v takovych intervalech, jak pije miminko. V pripade problemu s nedostatkem mleka to ale nedoporucuju, protoze mimco muze napr. spat celou noc.

Ash
 Silueta 


Re: Re: také mám problémy s kojením 

(23.1.2006 14:25:24)
Petro,
od Medely ti na doma postačí odsávačka "Mini Elektric" neodsává sice obě prsa najednou, ale vystačila mně na 10,5měsíce denodenního odsávání, jiným způsobem jsem mlíko ven nedostala a oproti pístové je to strašně velký rozdíl, nedá se to srovnat. Tato odsávačka má pulsování napodobující sání dítěte, má to podporovat tvorbu mlíka, je elektrická a stála mě asi 1800,-Kč. Dnes už to možná bude víc. Držím pěsti.
 Henriette 


Jste 

(22.1.2006 21:27:11)
skvělá! Jiná maminka by to třeba dávno vzdala. Já s kojením problémy neměla, ale kdyby ano, asi to udělám jako vy. Moc gratuluji!!!!
 Pixi 


Kojení je naše mazlení 

(22.1.2006 21:31:55)
Ahoj, mám dvě holčičky. Vždy jsem si strašně přála kojit své děti. Poprvé jsem rodila před 6 lety, kdy pojem laktační poradkyně znalo jen pár maminek - já tehdy bohužel ne. Po prvním porodu jsem bojoval s kojením 2 měsíce, ale přesně jako u Tebe, moje první dcerka vůbec nepřibývala, tak jsem to musela vzdát. Nebylo se jednoduše kde poradit. Teď mám druhou holčičku, je jí 9 měsíců a jsem pyšná na to, že stále kojím a jsou to pro nás obě krásné, společné chvilky. Ale taky začátky nebyly vůbec jednoduché. Udělala jsem pro přípravu maximum, navštěvovala jsem kurzy kojení, nabiflovala různou literaturu a čekala, jak vše tentokrát půjde v pohodě. Ale problémy se opakovaly jako u první holčičky. Ale - díky vymoženosti dnešní doby - laktační sestry - jsem vše vyřešila. Sestřička ke mně začala několikrát denně jezdit a za několik dní mě rozkojila. Velkou část mého úspěchu přikládám psychice, protože díky úžasné sestřičce jsem na ten problém prostě nebyla sama a bylo vyhráno. Obdivuji Tvoji snahu a výdrž a současně chci tímto poděkovat Laktační lize, ačkoliv jsem se setkala i se zápornými názory na ni od gynekologů i dětských sester! Prodělala jsem 2 velké záněty prsou a opět díky bezvadné laktační sestřičce jsem vše zvládla i bez antibiotik, které mi při návštěvě gynekologa byly automaticky ihned předepsány.
Takže držím pěsti, ať si Sonička pochutnává co nejdéle na Tvém mlíčku.
 Iva Čapková 


Pro Kristýnu 

(22.1.2006 21:42:03)
Ahoj Kristýno,
jsi šikulka! Chci ti jen říct, že mne kojení také bolelo a to jsem v těhotenství používala formovače bradavek.Naštěstí mléka bylo dostatek, tak jsme to nakonec přestáli a kolem 4.-5.měsíce mne to už moc nebolelo. Pozitivní je, že s formovači bradavek se to dá zvládnout, ale musí se nosit hodně už v těhotenství. Pokud plánuješ další mimi a kojení,zkus to probrat s laktační poradkyní a zahaj přípravu brzy.Je taky možné,že patříš mezi 2%matek,které kojit nemohou. A vidíš, tys to zvládla a vyřešila!
Hodně štěstí.
iva
 Hanka,dcerky 12/02,7/05 
  • 

Problémy s kojením 

(22.1.2006 22:02:51)
Také se řadím mezi maminky,které nemají kojení "zadarmo".První dcerka už v porodnici vzorně sála,kojení ale prvních 14 dní bolelo jako čert,bradavky byly sice v pořádku,ale na takové zacházení nebyly zvyklé.Potom už bolest zmizela,ale bohužel začala zlobit holčička.U kojení se kroutila,pouštěla se,pila kratší dobu a bylo to znát na přírůstcích.Když měla 3 m,sáhla jsem po lahvi s Nutrilonem a do měsíce bylo po kojení.
Před druhým porodem jsem sbírala ohledně kojení hodně informací a byla jsem rozhodnutá vydržet s tím,že chci kojit cca rok.
Holčička prvních pár dní trošku zlobila s přisáváním,ale kojení mě vůbec nebolelo,asi už byly bradavky otužilé.Jenže mě trápilo a vlastně dodnes trápí nerovnoměrná tvorba mléka.
Je fakt,že jsem opět musela snášet pláč při kojení,kroucení,pouštění a opětovné přisávání,někdy to byl dost horor.Navíc byly dny,kdy mléka bylo méně a já kojila i 15x(a k tomu se starala o starší dcerku).Kojení trvalo a dodnes trvá asi 3 minuty,pak už holčička nechce.Jenže když měla 2 měsíce,měla menší přírustek a laktační poradkyně radila po kojení odstříkávat a odstříkaným mlíčkem stříkačkou nebo lžičkou dokrmovat.Tohle jsem po každém denním kojení(v noci pila hezky) praktikovala 2 měsíce a můžu vám říct,měla jsem toho plné zuby.Pořídila jsem si i odsávačku - Medela mini electric,ulehčila mi hodně práce,je skvělá.
Zkrátka po dvou měsících kojení a následného odsávání a dokrmování jsem se na to vykašlala a jen kojila a světe div se,šlo to taky.Jen jsem kojila přes den stále po dvou hodinách,takže jsem začala s příkrmy o měsíc dřív,hodně mi to psychicky pomohlo a tak stále kojím.Holčička měla před týdnem 6 měsíců,krásně baští příkrmy,po jídle ji dokojuji,abych měla pořád dost mlíčka.Jsou dny,kdy je ho trochu méně,ale malá je už asi zvyklá,tak neprotestuje a po pár dnech "krize" zase kojení běží jako na drátku.
Někdy si říkám,jestli mi kojení stojí za všechny ty nervy,zezačátku jsem bývala hodně nervózní a protivná,ale když vidím,jak je malá po kojení spokojená a směje se na mě,tak nelituji.

 Kristýna 
  • 

Jsem autorkou 

(22.1.2006 23:10:02)
Ahoj, jsem autorkou článku a chtěla bych Vám všem strašně poděkovat za všechny příspěvky. Moc jste mě podpořily a dodaly mi sil a chuti do budoucna. Velice mě překvapilo, kolik nás takto "postižených" vlastně je. Jsem ráda, že jsem tento problém na netu otevřela, moc mi to pomohlo a doufám, že i někomu z Vás. Jen jsem chtěla upřesnit, že mé horečky nebyly způsobené zánětem prsu ale nějakým jiným zánětem, který mi doktor moc nedefinoval. Zánět prsu jsem si také prodělala 2x, vzhledem k tomu, že odsávám, mě to vůbec nepřekvapilo. Jednou s antibiotiky, podruhé se mi to podařilo zastavit v počátku tvarohem. Nepoužívám odsávačku Medela ale Avent Isis, která mě stála 1800,- což není tak moc a když si spočítám ceny umělé výživy, mám to mockrát doma.
Tak jste do mě vlily optimismus, že jsem si řekla, že přece jenom zkusím Soničku přikládat, samozřejmě se zálohou ohřátého mlíčka, abych se vyvarovala jakéhokoli stresu. A když to nepůjde, tak se svět nezboří.
Ještě jednou díky Vám všem.
Kristýna
 Pavla 
  • 

Re: Jsem autorkou 

(23.1.2006 10:40:58)
Ahoj Kristyno, ja si myslim, ze bys to s prikladanim mohla zkusit/zkouset a urcite tu nadeje je. Vzpomnela jsem si na pribeh, ktery mi vypravela sestricka v poradne na kojeni. Miminko jedne maminky se tez nechtelo prisat. Stale to zkousela, stale nic. A tak si 15 mesicu mleko odstrikovala a takto ho krmila. Ditko spavalo s ni a v tech 15 mesicich se ona jednou v noci probudila a ditko bylo prisate a pilo a pilo a od te doby uz nemeli vubec zadny problem. Zni to az neuveritelne, ale toto se pry opravdu stalo. Ja opravdu verim, ze byste se k uplnemu kojeni mohli vratit a budu ti moc a moc drzet pesti, aby se vam to povedlo. Kdyz muze zacit kojit dokonce i maminka, ktera dite adoptovala, tak toto uricte neni nemozne. Drzte se a jeste to nevzdavejte!!!!!!!
 XenieP 


Boj o mlíko 

(23.1.2006 0:43:37)
Ahoj,
taky jsem si vybojovala své kojení za cenu bolesti. Přetrpěla jsme rozkousané bradavky, strupy, nehojící se vnisavé vřídky, puchýře, modřiny a sploštělé bradavky. Musela mě upozornit až kamarádka, že se mi malý nechce přisávat, pro sploštělé bradavky. Neřekla mi to ani má gynekoložka, která je během těhotenství viděla, ani v porodnici mi to neřekli. Můžu říct že fornmovače od Medely mi doslova zachránily kojení. Protože odsávání mi nešlo, dělaly se mi trhlinky. Máš můj velký obdiv!! A držím palečky ať se ještě dlouho daří odsávat.
 alimaka 


výdrž!!!! 

(23.1.2006 6:37:53)
Máš můj velký obdiv.To co jsi dokázala Ty by dokázala málo,která z nás.Já s kojením problémi nemám já jsem chodící mlekárna.Prvních pár týdnú jsem měla spáteční bolesti a to při prvním nebylo malý ma 15 týdnů a bradavky mě taky někdy dost bolí, v 17 jsem měla to samé s mlékem avydržela jsem kojit skoro rok a hodně mě překvapují maminy co potkávám s porodnice že už dávno nekojí,že mléko ještě maají ,ale boleli jich s toho bradavky a nechali toho hned jak se vrátili s porodnice amají mléko a neví jak se ho mají zbavit.Moc ti fandím si fakt DOBRÁ.
 Goromka 


jsem tvoje fanynka 

(23.1.2006 11:23:14)
musim rict, ze jsem na tom uplne stejne jako ty. Nase holcicka mela problemy se satim od narozeni a nakonec po mnoha diskuzich s laktacni poradkyni jsme dospeli do tehoz stadia. Plne odstrikavam a davam mleko z lahvicky. Beruska nam krasne pribira a ja se muzu tesit z jejich faldicku. Samozrejme misto toho, abych si treba oddechla nebo zacvicila, tak travim svuj cas odstrikavanim, ale myslim, ze to stoji za to. Uz mam ted dve pumpicky, jednu manualni a jednu elektrickou. Jsou zavarene obe dve :-) Fandim ti a prispivam do diskuse abys vedela, ze nejses sama :-)
 Petra,Niky 7/05,Kateřinka 6/08 


Kojení je věda 

(23.1.2006 12:24:35)
My jsme měly s kojením podobné problémy.Už v porodnici jsem měla mléko později než ostatní maminy.Malá byla dehydratovaná a měla jsem ji neustále u prsa,protože měla hlad.Pak mi dětská sestřička dala dokrm a čajík.Bylo mi z toho do pláče.Nejhorší bylo,že tím jak sem ji měla pořád u prsa popraskaly mi bradavky a když už jsem mléko měla,kojení bylo pro mě utrpení a proto jsem,když mi malá usinala u kojení,prso jsem ji sebrala a způsobila si tzv. laktační krizi a malá nepřibírala.Dětská doktorka nás taky nutila chodit na převážení co tři dny a dokrmovat což mi působilo velký stres a to moc tvorbě mléka nepomůže.Nakonec jsem se spojila s pani Kameníkovou z laktační ligy a paní doktorkou,homeopatkou Sušickou a díky jejich radám kojím do teď a musím jim za to moc poděkovat.Teď začínáme zavádět zeleninkové příkrmy a moc Nikolce chutnají,ale prsíčko je prsíčko..:o)Takže maminky,které máte takové problémy vydržte a poraďte se se správnými odborníky..
 Katka 
  • 

zkušenost s kojením 

(23.1.2006 13:25:54)
Milá Kristýno,
chtěla jsem se s Vámi podělit o zážitek s kojením. Taky jsem už v těhotenství nepochybovala o tom, že je kojení přirozená věc a nebude mi ani mému miminku činit žádné potíže. Opak byl ale pravdou. Jsme s partnerem z Prahy. Příchod miminka jsme naplánovali ve Vrchlabí, jelikož je známé svým "baby friendly" přístupem. Syn se narodil do vody a hned mi byl přiložen k prsu. Zalil mě pocit euforie a asi 10min. po porodu jsme se neobratně pokoušeli o první pokusy o přisátí. První 2 dny ještě šly,3 den se mi nalila prsa a dostala jsem horečky.Syn byl tak netrpělivý a přisával se tak mocně, že mi potrhal snad celá prsa. Kojení začalo nesnesitelně bolet a sestřičky s nám trpělivě vstávaly, tahaly krvavé a hnisající bradavky a rvaly je synovi do pusinky a neustále opakovaly, že musím vydržet. Bolest mi připadala tak šílená,že jsem už byla rozhodnutá s kojením hned po příchodu domů přestav.Problém v dostatku mléka nebyl,spíš naopak.Ale ta bolest..!Vyzkoušeli jsme spousty metod,jak prsa nechat chvíli odpočinout, ale nikdy to nebylo dost na to, aby se stačila zregenerovat..Pak mě napadlo vyhledat pomoc "laktační poradkyně" z gynek.centra,kam jsem jako těhotná chodila. Byla to moc milá paní,přivítala nás doma a po pár vteřinách nás dost překvapila svým verdiktem.Strčila synovi do pusy omytý prst a řekla,že má naše miminko silný kořen jazyka a není schopné zatím udělat onen potřebný pohárek okolo bradavky,tolik nutný pro sání...Doporučila nám silikonové kloboučky (tuším,že firmy Medea),které báječně zafungovaly.A poradila malý trik. Doporučila tak ve 3měsících pozvolna přecházet na prs bez kloboučku.Ale aby ten přechod pro mimča nebyl moc náhlý,poradila, abychom vždy postupně odstříhli malý kousek ze špičky kloboučku, až se malý pomalu dostal na samotný prs.Tak jsme úspěšně zažehnali problém s kojením. Prsa se postupně zahojila a syna jsem plně kojila do 6,5 měsíců. Pak jsme začali kombinovat s příkrmy a asi v 8 měsících s kojením přestaly. Výběr laktační poradkyně je asi na každé mamince a záleží případ od případu. Já ji ale mohu jen doporučit, byla opravdu velmi milá a ochotná a protože měla uzavřenou smlouvu s OZP (u které jsme všichni registrovaní), měli jsme její návštěvy i poradenství zdarma!
Přeji hodně síly a radosti s Vaším miminkem. Katka
 Martina, syn Matyáš 6 m. 
  • 

Neboj, nejsi v tom sama 

(23.1.2006 13:56:38)
Ahoj Kristýnko, neboj, nejsi v tom sama. Já jsem měla s kojením problémy jiného rázu (taky dost velké), ale nakonec jsme kojili do pěti měsíců. Chtěla jsem Ti ale napsat o naší sestřenici. Odstěhovala se do Austrálie a nejen, že tam měla hrůzostrašný porod končící císařským řezem a velkou ztrátou krve, ale po porodu cítila při kojení stejnou bolest jako Ty. Proto jí nezbylo nic jiného, než mléko odstříkávat a poté krmit z láhve. A povedlo se. Sárinka má dnes už pět měsíců, je plně kojená a je jí kus. Váží stejně jako náš Matyáš, i když je o měsíc mladší. Užili si svoje, ale taky můžou říkat, že jsou "plně" kojeni. A dokonce se i tak vydali na tu dlouhou třicetihodinovou cestu letadlem až sem a vesele celou cestu odstříkávali... Přeji hodně zdaru a pevné nervy.
 Mirasol, Neli04, Mája07 


Obdivuje 

(23.1.2006 14:01:06)
Opravdu tě obdivuji, za tvoje snažení a za výdrž. Nám šlo sice kojení hned hladce od začátku, ale kdybych měla takové problémy jako ty, určitě bych prostě jen dala umělou výživu a nijak dál to neřešila. Máš můj obdiv:-)
 jana 
  • 

re 

(23.1.2006 15:25:25)
re
 Channah 
  • 

Formovače, Chrániče, Kojicí kloboučky 

(23.1.2006 17:30:19)
Při mých velmi bolestivých začátcích kojení se mi podařilo zjistit toto. Na trhu existují
1. Formovače bradavek,
2. Chrániče bradavek
3. Kojicí kloboučky.

1. FORMOVAČ BRADAVEK
Je to taková plastová mistička s víčkem a nevelkým otvorem, která se nasadí na bradavku již v těhotenství a tlakem ji postupně tvaruje. Já to nosila už i během kojení, protože malý se špatně na jedné straně přisával. Vytvarovalo se to dobře, jen jsem se nemohla předklánět, protože se už zachytávalo mlíčko a větracími dírkami vytékalo ven :-)) Nechápu, proč mnozí doktoři toto v těhotenství nedoporučí. Neříkám, že to pomůže každému, ale vytahovat vpáčené bradavky rukou, to co jsem slyšela moc nepomáhá...

2. CHRÁNIČ NA BRADAVKY
 Veliká výhra při popraskaných bradavkách! Mohu vřele doporučit. Od Formovače se liší velkostí dírky, která se na bradavku přikládá. Nevytváří takový tlak, ale jen bradavku chrání před oděrem v podprsence. Při popraskaných bradavkách jsem natírala Bepanthen Plus Krém s léčivou složkou a pak nasadila Chránič. Bradavka je tak "na vzduchu", nemokvá a rychleji se hojí. Bez Chrániče se mi tržná rána (způsobená špatnou technikou) nehojila víc než 10 dní, s chráničem se ragáda za 3 dny zhojila.

3. KOJICÍ KLOBOUČKY
Tady se zkušenosti liší, mně se neosvědčily. Kojení bolelo dál a náš malý z toho nechtěl moc pít. Ale když už klobouček, tak co nejměkčí a tam kde má miminko nosík, tak vykrojený tvar, to prý aby miminko cítilo vůni vaší kůže.

Každopádně při problémech s kojením vřele doporučuji kontaktovat dobrou LAKTAČNÍ PORADKYNI! Pro zájemkyně z Prahy a blízkého okolí – napište mi na mail hannah.mail@email.cz a pošlu Vám kontakt na skvělou paní, která přijede až k Vám domů (hradí pojišťovna, tedy zdarma) a v domácím prostředí zjistí, co děláte dobře, co špatně.

Kojení zdar!
p.s. Mně se nakonec podařilo vše zhojit, techniku naučit a bezbolestně kojit mnoho měsíců!! Vydržet, nevzdávat. Taky vím, co je to, když „bolest kroutí prsty u nohou“…:-)

Channah
 Lucka, ročník 73 


znám jednu takovou osobu, 

(23.1.2006 18:58:49)
která když její dítě nepřibývalo na váze začala přikládat co hosinu, chodila každý den na převážení miminka. Nechávala si zvážit mimčo před a pokojení a zjišťovalo se, že prostě NIC nevypije.
Tak po delších snahách nasadila ve 4 týdnech Nutrilon a miminko si tak zvyklo na flašku, že prso už nechtělo (při pohledu na to, jak teklo mlíko z lahvičky a z prsa nebylo těžké pochopit proč). A protože téhle mamince bylo líto, že to mlíko má a její miminko ho nedostává, tak se dala na každodenní odsávání a MM dostával prcek pěkně z lahvičky a když došlo MM, tak dostal Nutrilon.
Tahle maminka zpočátku odsávala pravidelně po 3 hodinách i v noci, i když prcek spal a to až do 3,měsíce věku prcka. Pak začala odsávat po 3 hodinách jen přes den a v noci spala (jaký div). A od 5. do 6. měsíce pomalu odsávání odbourala, nejdřív odsávala 3x denně, pak 2x, pak 1 a pak už vůbec. Prcek byl tímto způsobem částečně "kojen" 6 měsíců.

Tenhle případ znám dooost dobře. Píšu totiž o sobě :-DDDDDD. Takže můj obdiv patříkaždému, kdo se takhle "uváže". Je to tak časově náročné, že si to ani nikdo neumí představit. Ale zvládnout se to dá.

A proč jsem to dělala? No, jednak mi opravdu bylo líto, že nějaké mlíko mám a Miška by ho nedostala a jednak...... Miška ho měla o moooc radši jak Nutrilon. Tak proč jí nepotěšit????


Ale nemyslím si, že je to to nejlepší. Na UM není nic špatnýho a kdyby tý mojí potvůrce to moje nechutnalo víc, asi bych se nedokopala. Ale co by člověk pro ty cvrčky neudělal, ne??
 Renata Fabelová 
  • 

Proč?  

(23.1.2006 19:28:14)
http://www.kojeni.cz/

Tak vám nevím, ale mám dojem, že si asi děláte ze čtenářů/čtenářek legraci. Pokud někoho nenaštvete - tak jako mě tímto srdceryvným článkem, tak minimálně dost "zblbnete" budoucí matky a inspirujete je k věcem, které by fakt nemusely podstupovat.
Doporučuji tento článek dočíst pro informaci, jak nepostupovat a v případě, že mi něco nejde. Co je lepší a efektivnější? Obrátit se na někoho, kdo se pohybuje v oboru a může mi pomoci - tj. v tomto případě na ženy z laktační ligy - zde je web
http://www.kojeni.cz

Jinak, věcné poznámky k článku (toto poznámky jsou zde "jen tak, jak mi to přišlo pod ruku". Prvotní reakce na článek.):
Ty bolesti také máme za sebou. Dle info z předporodního kurzu (u Ivy Konigsmarkové) - kojení nemá bolet. Ale ze začtku to prostě jde cítit, než si prso zvykne. Do konce šestinedělí se to "usadilo". A když nám s Toníkem nešlo, tak jsme si objednali porodní asistentku.

Málo mléka nemůžete mít - dle nejnovějších poznatků se tvorba mléka řídí heslem - kde je poptávka - tam je nabídka, tj. mléko se tvoří podle potřeby.
To že mléko není, je jen "problém v hlavě matky". Mléko je a pokud si matka věří, tak prostě je a basta. Moje kamarádka mi též tvrdila, že nemá mléko, ale odmítala připustit, že si malou naučila jen na pití předního mléka (které takříkajíc teklo samo) a pak ji násilím přehodila na další prs a malá pak nechtěla sát, protože jí to přišlo těžké.
To že prso není nalito (jak na začátku po porodu) neznamená, že není mléko.
Dítě nechám sát z prsu, dokud neodpodane. Že už někdy jen tak dudlá? Ano - dopřejme mu to.

Odsávat se nemá, pokud to není nezbytně nutné.
Veškeré "technické vymoženosti - pomůcky" minimalizovat - pokud si vaše dítě zvykne na plastovou čepičku na bradavce (kterou jste si tam dala při bolestech, jako že si ochráníte prs), tak pak už bude pít jen s tím. A máte "další technickou" věc, kterou budete řešit na cestách - kde to omít, kam to dát atd.

Pokud prsa bolí - což je ze začátku zcela obvyklé - tak se mají zchlazovat
- studený zábal
- tvarohový zábal
- list zelí roztlouct paličkou
- prs ošetřit Bephanotlem
- na noc - nechat "větrat"
- ...
před kojením nahřát.

K tvůrcům webu:
Zajímalo by mě, proč si nedomluvíte článek s někým, kdo tomu rozumí a zná problematiku - viz. laktační liga nebo aspoň na závěr odborné rady.
Když si přečte nějaká nastávající matka tento článek, tak jí to může maximálně zmást.
Tyto pseudopříběhy - to je fakt růžová knihovna a hlavně tím pro mě dost padá důvěryhodnost vašeho webu.
Bohužel musím konstatovat, že se to netýká pouze tohoto článku.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Proč?  

(23.1.2006 19:35:03)
Nic proti fundovanosti dam z Laktační ligy, ale poté, co jsem si přečetla odpovědi její (tuším) ředitelky na dotazy čtenářek tady na Rodině, nejsem si tak úplně jistá, jestli už nebalancuje na tenké hranici mezi erudicí a fanatismem... :o)
 Federika 


Re: Proč?  

(23.1.2006 20:27:25)
Milá Renato Fábelová,
cituji:"Málo mléka nemůžete mít - dle nejnovějších poznatků se tvorba mléka řídí heslem - kde je poptávka - tam je nabídka, tj. mléko se tvoří podle potřeby."

Kéž by všechno na světě fungovala takto stoprocentně....A nic nepřipouštělo pochybnosti...Ale tak to prostě není...
Já tady nebudu popisovat všechny své problémy s kojením, dopadlo to prostě tak, že oba kluky jsem za použití snad veškerých sil kojila jen 5-6 týdnů, střídaly se u mě laktační poradkyně a nakonec i ony přiznaly, že prostě....musím přikrmovat nebo vůbec začít začít s umělým mlékem...Mně se zkrátka téměř nic netvořilo, pomalu to ustávalo úplně, přes všechna doporučení, přes "obrovskou poptávku", přes správnou techniku, přes velmi časté přikládání, přes...prostě asi přes všechno....
Nakonec jsem byla snad i ráda, bylo pak lépe mně i klukům...Rozhodně jsem nepotřebovala ani nic na zastavení laktace,do rána se mléko přestalotvořit úplně, nic, ani kapka....
Takže s vašemi soudy, nezlobte se na mě,spíš pomalu......
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Proč?  

(23.1.2006 21:40:51)
Taky zírám, s jakou suverenitou tady Renáta Fábelová prohlašuje, že „málo mléka nemůžete mít“. Citujte, prosím, literaturu (a nikoli výmysly české laktační ligy), která se zabývá těmito „vědeckými poznatky“.

S kojením jsem měla podobné problémy a po porodu jsem taktéž kontaktovala telefonicky ligu kojení. Bylo to zajímavý. Nejdřív ze všeho jsem musela říct rodné číslo dítěte (jak asi dámy vykazují na pojišťovně tento minutový telefonát...?). Potom na mě vysypala paní doktorka svou obehranou písničku o neustálém přikládání a taky to, že mám přikrmovat injekční stříkačkou! Čtyřkilové dítě, které mělo sací reflex jako blázen, tedy na radu laktační odbornice hladově polykalo vzduch. Výsledek? Strašný bolesti bříška, celá rodina na nervy. Nakonec přinesl manžel Aventky a od té doby byl klid a pohoda. Dítě nebylo nikdy nemocný, má zřejmě alergii na jablka, kterou zdědilo po svojí babičce – těžké alergičce. Toť vše.

Jsem těhotná, a když bude málo mléka, v naprostém klidu kupuji UM a laktační poradkyně obcházím velikým obloukem.
 Renata Fabelová 
  • 

Re: Re: Proč?  

(5.2.2006 22:11:35)
Ono je to často i v hlavě a v klidu a pohodě matky.
když uberu na soustředění na jednu jedninou věc, tak se může pak v klidu sama zdařit.
to úmorné snažení o kojení je kontraproduktivní.
 V šoku 
  • 

To je síla 

(24.1.2006 13:23:51)
Tak přesně kvůli těmto fanatickým kecům přestává většina matek kojit!!!!!!!!!!!!
 Renata Fabelová 
  • 

Re: To je síla 

(5.2.2006 22:24:16)
to určitě - hlavně anonymní pisatelky jako vy. dovoluji si poznamenat, že jsem zastáncem zlaté střední cesty. cesta autorky článku mi přijde dost krkolomná a jak jsem poznamenala, článek by měl na závěr obsahovat rady pro nastávající matky. protože pokud se tímto někdo inspiruje, tak je to dosti nezdravé a zbytečné. jestliže se autorce dítě přisálo v autě a jedlo, tak to šlo.
 V šoku 
  • 

To je síla 

(24.1.2006 13:25:12)
Tak přesně kvůli těmto fanatickým kecům přestává spousta matek kojit!!!!!!!!!!!!
 Pavla 
  • 

Re: Proč?  

(24.1.2006 13:55:04)
Renato, v podstate souhlasim s vasimi nazory, ze napr. mleka by mela kazda matka mit dost, ze se tvori jako odpoved na poptavku. Ze na uplnem pocatku neni - jen mlezivo, mleko se dostavi az 3-5 den po porodu apod. Nerodila jsem v Cechach a zda se mi az podezrele, ze tolik maminek se tady boji, ze mleka nebudou mit dostatek. Z ceho tento strach vznika? Mozna se "dedi" z kamaradky na kamaradku a maminky jsou vystrasene, jeste nez vubec drzi ditko v naruci a o kojeni se maji pokusit. V Britanii jsem o necem takovem neslysela, proste mleko bude a taky bylo. Neznam nikoho s timto problemem.

Vubec se mi ovsem nelibi zpusob, jakym se na autorku clanku a prispevatelky do diskuze obracite. Pokud si prispevky prectete pozorne, tak vetsina maminek se snazila vyhledat pomoc profesionalu (at uz detske lekarky, sestricek na sestinedeli nebo i ruznych linek ci vasi ligy), ovsem pomoci se jim nedostalo. Je proto obdivuhodne, ze se snazi sve dite krmit materskym mlekem jinymi zpusoby. Za to jim smekam. Nejjednodussim zpusobem by totiz bylo kojeni uplne vzdat, coz ony nechtely, a tak bojuji svymi prostredky. Samozrejme ze do teto diskuze prispely hlavne maminky, ktere s kojenim na zacatku mely ruzne problemy a z toho bohuzel muze mnohym nastavajicim maminkam vyplynout, ze kojeni problemem je. Jsou prece tisice zen, ktere problemy nemaji (stastne to zeny).

Sama jsem mela nekolik prvnich tydnu problemy (popsala jsem je v jednom z prvnich prispevku) a bez odborne pomoci, povzbuzeni a citliveho pristupu bych asi nemela silu vsechny prekazky prekonat. Pokud jsou vase kolegyne stejne odmerene jako vy, tak se zrejme maminky budou bat vasi ligu vubec kontaktovat. Zrejme jste napsala vas prispevek ve viru emoci, ale toho byste se mela priste radeji vyvarovat.

Take by me zajimalo kolik deti mate a jestli vy sama jste ukazkovym prikladem toho, jak se kojit ma a nepotkaly vas zadne problemy. Bohuzel ne vse je v zivote tak, jak se pise v priruckach.
 barkybarka 


uznání 

(23.1.2006 19:28:43)
Milá Kristýno,
klobouk dolu před tvou vytrvalostí.
Měla jsem s kojením taky problémy, ne s množstvím mléka, ale strašně mě to bolelo. Když už se miminko chytilo, já raději ležela zkroucená v pozici akrobata, celá propocená a pak jsem si hodinu rovnala záda, krk a mazala bradavky bepanthenem, který mi mimochodem vůbec nepomáhal.Sestřičky také většinou zvládly pouze popadnout moji rozpraskanou bradavku a dítě na ni doslova nabodnout. S takovou bolestí jsem také nepočítala...
Píšu však hlavně kvůli své kamarádce, která miminko přikládala, ale mléka bylo minimum. Pod hrozbou sester, že dítě nechává hladovět, přešla po pár dnech na umělou stravu. Rukou prý vždy vymáčkla pouze pár kapek. Možná, že kdyby zkoušela odsávat, tak by se to rozjelo, říkam si, když čtu tvůj příspěvek. Ten také potvrzuje, že ne každá žena může kojit (obvyklým způsobem), jak všichni zasvěceně tvrdí. Zdravím a držím palce, Bára
 Renata Fabelová 
  • 

Proč?  

(23.1.2006 19:30:00)
http://www.kojeni.cz/

Tak vám nevím, ale mám dojem, že si asi děláte ze čtenářů/čtenářek legraci. Pokud někoho nenaštvete - tak jako mě tímto srdceryvným článkem, tak minimálně dost "zblbnete" budoucí matky a inspirujete je k věcem, které by fakt nemusely podstupovat.
Doporučuji tento článek dočíst pro informaci, jak nepostupovat a v případě, že mi něco nejde. Co je lepší a efektivnější? Obrátit se na někoho, kdo se pohybuje v oboru a může mi pomoci - tj. v tomto případě na ženy z laktační ligy - zde je web
http://www.kojeni.cz

Jinak, věcné poznámky k článku (toto poznámky jsou zde "jen tak, jak mi to přišlo pod ruku". Prvotní reakce na článek.):
Ty bolesti také máme za sebou. Dle info z předporodního kurzu (u Ivy Konigsmarkové) - kojení nemá bolet. Ale ze začtku to prostě jde cítit, než si prso zvykne. Do konce šestinedělí se to "usadilo". A když nám s Toníkem nešlo, tak jsme si objednali porodní asistentku.

Málo mléka nemůžete mít - dle nejnovějších poznatků se tvorba mléka řídí heslem - kde je poptávka - tam je nabídka, tj. mléko se tvoří podle potřeby.
To že mléko není, je jen "problém v hlavě matky". Mléko je a pokud si matka věří, tak prostě je a basta. Moje kamarádka mi též tvrdila, že nemá mléko, ale odmítala připustit, že si malou naučila jen na pití předního mléka (které takříkajíc teklo samo) a pak ji násilím přehodila na další prs a malá pak nechtěla sát, protože jí to přišlo těžké.
To že prso není nalito (jak na začátku po porodu) neznamená, že není mléko.
Dítě nechám sát z prsu, dokud neodpodane. Že už někdy jen tak dudlá? Ano - dopřejme mu to.

Odsávat se nemá, pokud to není nezbytně nutné.
Veškeré "technické vymoženosti - pomůcky" minimalizovat - pokud si vaše dítě zvykne na plastovou čepičku na bradavce (kterou jste si tam dala při bolestech, jako že si ochráníte prs), tak pak už bude pít jen s tím. A máte "další technickou" věc, kterou budete řešit na cestách - kde to omít, kam to dát atd.

Pokud prsa bolí - což je ze začátku zcela obvyklé - tak se mají zchlazovat
- studený zábal
- tvarohový zábal
- list zelí roztlouct paličkou
- prs ošetřit Bephanotlem
- na noc - nechat "větrat"
- ...
před kojením nahřát.

K tvůrcům webu:
Zajímalo by mě, proč si nedomluvíte článek s někým, kdo tomu rozumí a zná problematiku - viz. laktační liga nebo aspoň na závěr odborné rady.
Když si přečte nějaká nastávající matka tento článek, tak jí to může maximálně zmást.
Tyto pseudopříběhy - to je fakt růžová knihovna a hlavně tím pro mě dost padá důvěryhodnost vašeho webu.
Bohužel musím konstatovat, že se to netýká pouze tohoto článku.
 misa66 
  • 

Kojení x nekojení dvojčat 

(23.1.2006 21:02:47)
Dobrý večer, nedá mi to a musím reagovat. Naprosto s Vámi souhlasím. Já jsem tuto metodu kojení či nekojení(odstříkávání) praktikovala do 1 roku u svých dvojčat. Dnes když se ohlídnu, ani neumím říct, kde jsem nabrala tolik síly, abych to všechno zvládla. Spala jsem když děti spaly, jedla jsem vždy když oni jedly. Ale je pravdou, že z toho 1 roku si snad nepamatuji nic jiného než kojení, odstříkávání, přebalování. Byl to fakt shon!
Myslím, že v tom byla pevná vůle a přesvědčení, že dělám dobře hlavně pro svoje děti. Stálo mě to hodně slz, nervů a úsilí přesvěčovat i okolí, že dělám dobře. Moc mě neuměli pochopit, proč se na to nechci vykašlat. Ale zmakli jsme to.
Můžu konstatovat, že to mělo i své výhody, děti uměly pít i z lahve a postupně bez problémů i ode mě. Takže v případě, že jsem je potřebovala dát na hlídání na 2-3hod. nebyl problém.
Problémy nám nastaly až s odstavováním. A mou neustálou produkcí mléka.Dnes už na to pohlížím s nadhledem a úsměvem ve tváři, a myslím, že dokážu pochopit všechny, co chtějí kojit, ale prostě to tak nějak NEJDE!
Hodně zdravíčka a štěstíčka Vaší Soničce přejí M+T+M
 Jolana ,por.asistentka 
  • 

jste úžasná 

(23.1.2006 21:36:02)
Musím vzdát obdiv vašemu snažení kojit svou dceru.Jen je škoda ,že u nás špatně funguje následující péče o matku a dítě v šestinedělí.Já navštěvuju maminky po porodu a pomáhám jim s kojením a vždycky máme radost,když se nám povede miminko"rozkojit".Při dalším dítěti se snažte si nějakou soukromou por.as.najít,abyste byli ušetřeni trápení,které jste prožili.
 Hanka, 2 děti 3 roky , 5 měsíců 
  • 

RE: ( NE) kojení  

(23.1.2006 22:24:26)
Jak to tak čtu, tak si myslím, že je to o mě. 6x denně odsávám mlíčko, ve dne v noci už 5 měsíců. U prvního dítěte jsem takto vydržela 9 měsíců a s malou tímto způsobem válčíme už 5 a půl měsíce. Mám už takový rituál, že levou rukou krmím z lahvičky a pravou odstříkávám mlíčko na další krmení, které dám poté do lednice.Pravda, od 3 měsíce kojím jen z jednoho prsu, protože v tom druhém jsem měla 2x zánět a 1x retenci. Výhodu tohoto způsobu " kojení" vidím jen při cestování, v termosce vydrží mlíčko teplé tak 2 hodiny a pak jsem si koupila rychlovarnou konvici na 24V do auta, takže malá může mít moje mlíčko teplé opravdu kdykoliv.
Tak jen, že v tom nejsi sama.
Hanka
 Ilaris 
  • 

Kde jsi udělala chyby 

(23.1.2006 22:40:48)
Měla jsem podobný problém s rozpraskanými bradavkami po porodu jako ty, ale bohužel nestačí přečíst vše o kojení. V literatuře nenajdeš nic kromě rad, že prsa mají být na suchu (ne v podprsence a s mokrými polštářky na unikající mléko) a že má být dítě "správně" přisáto a má mít v pusince celou bradavku. Ještě se doporučuje krém Bepanthen. Já jsem ale zavolala na tu "kojící linku" a tam mi řekli, že dítě nesmí mít spodní ret na poraněné straně bradavky (což je většinou dole). A to mi fakt pomohlo, potom jsem kojila v leže a v různých polohách bez bolesti.
To, že tvoje dcera po porodu hodně ztratila na váze je úplně normální, ale u nás je zvyk všechno svalovat na nedostatek mléka. Podle mě jsou všechny odsávačky úplně k ničemu, je to jen vyhazování peněz a ničí to bradavky ještě víc. I světová zdravotnická organizace doporučuje ruční odstříkávání, tak nevím, proč dávat vydělávat výrobcům těchto zbytečností. V tomto příběhu byla asi nejrozumější ta gynekoložka. Pana doktora s antibiotikama bych rovnou poslala někam. Nechápu jenom, jak někdo pozná, že má málo mléka. Co jsi tedy odstříkáváš, když říkáš, že nemáš mléko? Není lepší nechat malou, ať si to vysaje sama a vytvoří si tak přirozenou regulaci tvorby mléka? Je to jenom můj názor, ale myslím si, že většinu problémů s kojením si matky dělají sami.
 Dita H. + Agáta 11m 
  • 

Všichni jsou chytří 

(24.1.2006 23:48:31)
Jen bych chtěla všem těm chytrým maminkám říct, ať jsou šťastné, že kojily bezbolestně, bez problémů nebo že problémy s kojením vyřešily. Z vlastní zkušenosti vím, že to není vůbec nic lehkého a skládám velkou poklonu!!! Sama jsem před rokem řešila podobný problém, dcera se narodila císařem, mléko se mi udělalo až po 6 dnech, Agáta neměla skoro žádný sací reflex a já měla ploché bradavky. Vyzkoušely jsme snad všechno možné, každé kojení bylo peklo, které trvalo hodinu i víc, zkoušely jsme i kloboučky (přes ty to chvíli šlo), pak jsme se dostaly do stavu, kdy Agáta řvala, mlátila do mě pěstičkama a já brečela nad ní. Pak jsem začala mléko odsávat a dávat jí ho z lahve. Dávala jsem na střídačku moje mléko, nutrilon a díky tomu, že moje kamarádka měla ve stejné době dvojčata (kojí je bez problémů do dnes), dostávala jsem ještě mléko od ní a dávala ho Agátě taky. Podle doktorky jsem udělala pro svoje dítě to nejlepší, protože jsem nebyla ve stresu a dcera v klidu najedená. Vydržely jsme to bohužel jen 4 měsíce, protože pak mi i ta troška mléka "vyschla".
Mimochodem, nikdy se mi nepodařilo odstříkat mléko rukou, nikdy jsem nezažila, že by mi mléko stříkalo (jako mojí kamarádce, která rukou odstříkala 100ml za 10 min - já to odsávala třeba hodinu).
Proto prosím nesuďte a nepište teorie o tom, co tato velmi statečná maminka udělala špatně a jak byste to dělaly vy. Dokud jste stejnou situaci nezažily, nevíte o čem mluvíte!
 Vjerča 
  • 

Souhlas 

(28.1.2006 16:04:10)
Plně souhlasím, ať to nikdo nesoudí, protože vím, co je to za martirium a nikomu na světě bych to nepřála, odsávala jsem skoro do tří měsíců, pak zdroj vyschl a zkusily jsme si s mojí malou holčičkou svoje.
 Lenka, 4.m 
  • 

Prevence? 

(25.1.2006 15:57:24)
Lidi, dá se vůbec nějak dopředu už v těhotenství ovlivnit budoucí možnost (nemožnost) kojení? Samozřejmě při "normálních" bradavkách, nejde mi o formovače, ale jestli existují potraviny, které posléze kojení usnadní... Díky. Lenka
 Hana 
  • 

Pohoda  

(25.1.2006 22:19:12)
Nejdůležitější je pohoda miminka a maminky, ne? Myslím, že je skvělé, že jste se Soničkou našly svůj způsob krmení. Člověk si rád nechá poradit, ale mám pocit, že kolem kojení - alespoň v mém okolí - vzniká něco jako hysterie a na novopečenou maminku se sypou informace a zaručené rady ze všech stran. A kdo se pak v nich má vyznat?

 Hana 
  • 

Pohoda  

(25.1.2006 22:19:44)
Nejdůležitější je pohoda miminka a maminky, ne? Myslím, že je skvělé, že jste se Soničkou našly svůj způsob krmení. Člověk si rád nechá poradit, ale mám pocit, že kolem kojení - alespoň v mém okolí - vzniká něco jako hysterie a na novopečenou maminku se sypou informace a zaručené rady ze všech stran. A kdo se pak v nich má vyznat?

 sara and her girls (15 a 3 roky) 
  • 

velice zajimava diskuse 

(26.1.2006 0:33:57)
S velkym zajmem jsem si precetla velkou cast prispevku v teto diskusi.
TAKE chci vyjadrit obdiv ke statecnemu boji o mleko s pomoci odsavacky, TAKE vyjadrit prinejmensim nepochopeni nad nazory pani odbornice z laktacni ligy.

Nevim, jestli pisatelka puvodniho clanku jeste stoji o dalsi pribehy, ale mam chut pridat take ten svuj: tak alespon strucne: pri narozeni prvniho ditete jsem mela dost podobne problemy s kojenim, hrozna bolest bradavek pri i po kojeni, horecnate onemocneni, asi zanet prsu, pomale pribyvani ditete, jeho i muj plac pri temer kazdem kojeni (jak se to lisilo od idylickych predstav o prirozenem sblizeni pri kojeni, o kterem jsem tolik cetla!), necitlivy pristup detska lekarky, ktera nechtela pochopit, JAK STRASNE CHCI kojit, a jeji direktivni vnuceni umele vyzivy s tim, ze sve dite minimalne ohrozuji na zivote, kdyz se snazim setrvat u kojeni. Po tomhle velmi strastiplnem zacatku jsem po nekolika mesicich s presvedcenim,ze jsem jako matka selhala, skoncila na nekolik let v peci psychiatra. Kdyz si vzpomenu na zacatek sveho prvniho materstvi, je asi nejvetsim (ale i nejhorsim)zazitkem KOJENI a NEJISTOTA, zda clovek muze byt dobrou matkou, kdyz "selze" v tomhle.
Jak moc se lisil muj pristup u dalsi dcery (po 12ti letech). Rekla jsem si, ze nebudu cist "chytre knihy", ale necham se vest svou intuicí. Zkusim nechat vecem volny prubeh: prirozene zacnu kojit, pujde-li to, fajn, budu stastna, nebude-li mleko, taky dobre, umela vyziva je dnes mnohem dokonalejsi a dcera o tolik neprijde. Hlavne v klidu. Pravda je, ze jsem jako matka mnohem min uzkostliva, coz je jiste i tim, ze jde o dalsi dite.

Pravda je ze nejen u kojeni, ale i u jinych prirozenych vecech v zivote je vysledek casto neprimo umerny snaze a usili, s nimiz je clovek spojuje.
Kdyz to "podtrhnu, sectu a srovnam":poprve jsme si pozdejsi dobry vztah s dcerou musely pracne budovat, kdezto ted jsme od zacatku v pohode bez ohledu na mnozstvi mleka. Dost veci, predtim vybojovanych, se dostavila jaksi mimochodem sama, to neplati vsak o dostatku materskeho mleka. Co se delky meho kojeni tyka: dopada to podobne, poprve 3, podruhe 4-5 mesicu castecneho kojeni, i kdyz jsem poprve STRASNE chtela a podruhe take moc chtela, ale ne tak prvoplanove. Kazdy je proste jinak disponovan a jiste jsou i matky, ktere vubec kojit nemohou.

Pravda je, ze kazda si ten svuj boj nakonec musi vybojovat sama. Jsem ale vdecna za takovehle zenske poklaboseni, muze pomoci. Docela by mne zajimalo, proc ten nazor dobra kojna rovna se dobra mama je docela hluboce zakorenen v mnohych z nas a asi zbytecne nam kazi tu unikatni a uzasnou moznost tesit se ze zazraku, kterym narozeni miminka je.

Diky za moznost sdilet vase pribehy a drzim palce vsem kojicim i nekojicim maminkam. Hlavne si to materstvi uzijte!

Sara
 KackaMik+8/05+1/08+6/16 


Fandím Ti!!! 

(26.1.2006 11:50:13)
Moje kojení je sice dalo by se říct "bezproblémové", ale svoje jsme si taky užily.
Jsem taky z těch matek, co je pro ně kojení na prvním místě, a tak s Tebou plně cítím.
Já jen chci napsat, že Ti plně fandím a moc Tě obdivuji, že máš tolik trpělivosti a pevné vůle v tom, jakým způsobem jsi Tvoji dcerku dokázala 5 měsíců kojit! 3x sláva takovýmto matkám!!!
A o přístupu některých doktorů ke kojícím matkám, by se dalo taky dlouze diskutovat. Já jsem byla nemocná, trápil mě žlučník. V jedné nemocnici mi řekli, že tam dcerka se mnou nemůže být, ani kvůli kojení neudělají výjimku a týden mě tam drželi, malou mi z domu vozili, takže tam se mnou stejně vždy přes den byla a přes noc jsme to kouleli jak se dalo, já jsem odstříkávala a vylévala a ona měla nutrilon. A když se mi problémy vrátili, našla jsem jinou nemocnici, kde kupodivu proti malé nic neměli a dokonce (operovali mě) tam se mnou byl i můj manžel... Je to hold těžké, když má každý doktor jiný názor. Někde Ti vztříc vyjdou a jinde ne...
Ale konec to má pěkný, malé je 5 měsíců a kojíme dááááááááááál!!! Tak Ti držím palce, ať to taky vydržíš! Fandím Ti! A všem podobným maminkám!!!
 KackaMik+8/05+1/08+6/16 


Fandím Ti!!! 

(26.1.2006 11:52:33)
Moje kojení je sice dalo by se říct "bezproblémové", ale svoje jsme si taky užily.
Jsem taky z těch matek, co je pro ně kojení na prvním místě, a tak s Tebou plně cítím.
Já jen chci napsat, že Ti plně fandím a moc Tě obdivuji, že máš tolik trpělivosti a pevné vůle v tom, jakým způsobem jsi Tvoji dcerku dokázala 5 měsíců kojit! 3x sláva takovýmto matkám!!!
A o přístupu některých doktorů ke kojícím matkám, by se dalo taky dlouze diskutovat. Já jsem byla nemocná, trápil mě žlučník. V jedné nemocnici mi řekli, že tam dcerka se mnou nemůže být, ani kvůli kojení neudělají výjimku a týden mě tam drželi, malou mi z domu vozili, takže tam se mnou stejně vždy přes den byla a přes noc jsme to kouleli jak se dalo, já jsem odstříkávala a vylévala a ona měla nutrilon. A když se mi problémy vrátili, našla jsem jinou nemocnici, kde kupodivu proti malé nic neměli a dokonce (operovali mě) tam se mnou byl i můj manžel... Je to hold těžké, když má každý doktor jiný názor. Někde Ti vztříc vyjdou a jinde ne...
Ale konec to má pěkný, malé je 5 měsíců a kojíme dááááááááááál!!! Tak Ti držím palce, ať to taky vydržíš! Fandím Ti! A všem podobným maminkám!!!
 Hanka,dcerky 12/02,7/05 
  • 

Re: velice zajimava diskuse 

(2.2.2006 22:14:08)
Sáro,
napsala jsi to velmi hezky,ten závěr by si měla asi přečíst dopředu každá nastávající maminka.
V dnešní společnosti je opravdu zakořeněný názor,že nekojit=být horší máma.
Starší dceru jsem kojila 4 měsíce a hodně dlouho jsem měla pocit,že jsem totálně selhala,když jsem nekojila aspoň půl roku.Mladší holčičku kojím už sedmý měsíc,s nemalými potížemi a doslova vybojovaným kojením a jsou chvíle,kdy jsem na sebe pyšná,že jsem to ustála a chvíle,kdy si říkám,jestli mi to za to stálo.Za ty nervy,únavu a chvíle,kdy jsem odbývala kvůli odsávání a dokrmování starší holčičku:o (.
 Radka, 2 holky 
  • 

Příroda je sice mocná čarodějka, ale... 

(9.2.2006 21:35:45)
Docela zajímavá otázka: dobrá kojná = dobrá matka ?
Asi se můžu podívat na tento "problém" z opačného hlediska než většina pisatelek. Moje dcery od druhého dne po porodu projevovaly tak úžasný apetit, že to tak nějak šlo všechno samo. obě jsem kojila asi 18měsíců. Tvrdila bych, ze jednou z věcí co fungují,je "nedělat si dopředu hlavu". Lahve na mlíko jsme ani nekupovali (i když babičky se divily). A to že jiné děti jedí mlíko z lahve a ne z prsu starší dcera nemohla dlouho pochopit.
Nikdy bych ale netvrdila, že je to moje zásluha. Tak jako není chyba, když to prostě přirozeně nejde.
Bohužel přesvědčování žen o tom, že to v minulosti šlo vždy a všem, je zásadní chyba! Obrázky statných kojících selek M. Aleše ale nevypovídají o tom, že často kojily i děti cizí. Protože ty jejich to prostě nemohly. Nebyly to pouze rozmazlené, nebo nemocné bohaté paničky, ale taky těžce pracující, stresované ženy stavu středního. A u těch nejchudších děti co si s mámou v kojení neporozuměly, prostě a tiše odcházely na hřbitov.
Jěště tady někdo bude volat po "starých dobrých" časech?
Užívejte si prostě dětí, bez výčitek kojte, nekojte. Dle míry trpělivosti bojujte.
Ale děti si hlavně užívejte.
Vždyť mnohem důležitější je být dobrá matka, než dobrá kojná.
 Monika, 2 kluci 
  • 

Není to nenormální ! 

(26.1.2006 12:53:45)
...je to jenom obdivuhodné. Pracuji jako pediatr a na Štedrý den jsem do nemocnice přijímala maminku ledvinovou kolikou a s pětiměsíční dcerkou, která byla v naprosto stejné situaci. Nemohla si vynachválit elektrickou bezbolestnou odsávačku od Medelly a byla úplně v poho - asi kolem sebe měla podstatně více tolerance než bylo ve Vašm okolí. Držím Vám palce, Soničce přeji hodně zdraví a maminku jí závidím - kojit umí každá k...., ale to, co pro ni děláte Vy, by byl asi schopen málokdo. Zdraví Monika
 Atevi 
  • 

Re: Není to nenormální ! 

(28.1.2006 17:34:04)
Vazena Moniko,

Vase reakce me doslova posadila na zidli... Myslim, ze je skutecne obdivuhodne takhle dlouho odsavat pro malickou mlicko, aby nemusela byt na UM jenom proto, ze to proste nejde. Ale Vase osloveni, ze kojit umi kazda k... me opravdu urazilo. Kojim plne jiz 6 mesicu i kdyz z pocatku to take nebyla prochazka ruzovym sadem. V porodnici se maly neprisal, sestricky ho prikladaly stylem, ktery popisuje Krystina a nakonec dostal uz v porodnici Nutrilon. Vubec jsem nepremyslela, ze prijdem domu a on dostane Nutrilon. Proste budu kojit a hotovo. Mozna jsem mela stesti, ale stalo se. Od te doby jsme nekolikrat bojovaly s popraskanyma bradavkama (pan buh zaplat bepanthenu a gencialce po kterych se to vzdy spravilo). Zase na druhou stranu je fakt, ze vsechno spatne je pro neco dobre. Ta hromada casu s odsavanim a ohrivanim se vrati az prckove lahev chytnou do ruky a najedi se sami a Vy si muzete delat neco jinyho. To my kojici k... budeme muset porad byt s prckem u toho.

Pro priste bych neodsuzovala takovymi slovy kojici maminky.

Ahoj Atevi
 gábina,2 holky 
  • 

kojení-hrůza 

(26.1.2006 22:40:17)
milá Kristýno, ani nevíš jak jsi mě svým článkem potěšila, bylo to jako by se vrátil čas. Má první dcera má nyní 11 let a kojení probíhalo stejně jako u tebe s tím rozdílem, že jsme vydrželi 8 měsíců + sunar, odstříkavat mi nešlo ,tak jsem to -asi předčasně vzdala. U druhého těhotenství jsem si předevzala, že to tentokrát půjde, a věřila jsem tomu- vše je přece o psychice- málo mléka nikdo nemá, že? ale ejhle- prasklina hned po prvním přisátí na sále, křičící dítě hlady, pomoc sestřiček které mi po tom hrozném stisku bradavky sdělily, že mléka mám dost, a po dotazu paní dr. jestli jsem se už uklidnila, to vše mělo za následek že jsem přišla kvůli kojení domů v katastrofálním psychickém stavu. Cestou domů jsem koupila Nutrilon, ale použít jsem ho chtěla až v tom krajním případě. Ten nastal hned druhý den. Mala plakala a plakala a já už nevěděla co s ní, a po vypití umělé výživy naráz spala v kuse 5 hodin. ale i tak jsem opět vydržela 8 měs. spolu s umělou výživou. Nikdo ani netuší jak mě to mrzelo, ale nakonec kojící matka na zhroucení asi taky nebude pro mimi to nejlepší, ne? Jen nechápu proč se nikde nenapíše že OPRAVDU existují matky co kojit prostě nemůžou a ne že nechtějí. Mějte se krásně Gábina
 gábina,2 holky 
  • 

kojení-hrůza 

(26.1.2006 22:43:40)
milá Kristýno, ani nevíš jak jsi mě svým článkem potěšila, bylo to jako by se vrátil čas. Má první dcera má nyní 11 let a kojení probíhalo stejně jako u tebe s tím rozdílem, že jsme vydrželi 8 měsíců + sunar, odstříkavat mi nešlo ,tak jsem to -asi předčasně vzdala. U druhého těhotenství jsem si předevzala, že to tentokrát půjde, a věřila jsem tomu- vše je přece o psychice- málo mléka nikdo nemá, že? ale ejhle- prasklina hned po prvním přisátí na sále, křičící dítě hlady, pomoc sestřiček které mi po tom hrozném stisku bradavky sdělily, že mléka mám dost, a po dotazu paní dr. jestli jsem se už uklidnila, to vše mělo za následek že jsem přišla kvůli kojení domů v katastrofálním psychickém stavu. Cestou domů jsem koupila Nutrilon, ale použít jsem ho chtěla až v tom krajním případě. Ten nastal hned druhý den. Mala plakala a plakala a já už nevěděla co s ní, a po vypití umělé výživy naráz spala v kuse 5 hodin. ale i tak jsem opět vydržela 8 měs. spolu s umělou výživou. Nikdo ani netuší jak mě to mrzelo, ale nakonec kojící matka na zhroucení asi taky nebude pro mimi to nejlepší, ne? Jen nechápu proč se nikde nenapíše že OPRAVDU existují matky co kojit prostě nemůžou a ne že nechtějí. Mějte se krásně Gábina
 Irena, dcera pred puberou  
  • 

Taky jsem odsávala rok 

(27.1.2006 13:38:43)
To jsem ráda, že v tom nejsem sama. Po porodu jsem měla ploché bradavky a strašně moc mlíka, takže at jsem se snažila, jak snazila, kojeni neslo. Kloboucek trochu pomohl, ale pak jsem to vzdala. Kdybych vedela neco o stimulantech bradavek a sestry v porodnici byly vstrinejsi, mohlo to byt mozna jinak. A pamatuju, jak jsem se citila menecenna, ze "opravdu" nekojim a netusila, ze muj problem neni ojedinely. Toz tenkrat net jeste nebyl :-)
Odstrikavala jsem poctive do jednoho roku, pripadala jsem si jak mlekarna. Mela jsem silene mleka, takze jsem za ten rok nakrimila asi pulku nedonosenych deti v porodnici, kam jsem ho jednou tydne vozila. Ani si nepamatuji, ze by to trvalo dlouho, ale je fakt, ze me to mleko teklo samo. Tak pul roku vzdycky, kdyz jsem sundala podprsenku, zacaly v pravidelnych intervalech strikat proudy. Skoda, ze uz neexistuje institut kojne, mohla jsem mit vedlejsak. Pak byl ale sileny problem se toho mlika zbavit, vypadalo to, ze uz budu mlekovat nadosmrti. O tom, ze doma bylo od mlika vsechno, ani nemluvim. Jestli se tohle bude jeste nekdy opakovat, tak potes panbu.
Ale jednu nespornou vyhodu to melo - mohla jsem se cpat jak nezavrena a za rok nepribrala ani gram, naopak par kilo zhubla. To bylo jedine obdobi v mem zivote, kdy jsem se nemusela hlidat :-)
Materskemu mleku zdar, ale hlavne spokojenym maminkam s mimi
 MichaelaU 


mám stejnou zkušenost 

(27.1.2006 17:51:40)
Ahoj Kristýno, po přečtení článku jsem si připadala, jako by jsi psala o mém kojení. V porodnici jsem měla stejnou zkušenost, sestřička mi zmáčkla a vytáhla bradavku, až jsem měla slzy na krajíčku. Sdělila mi, že je chyba v mých pevných prsech,že ještě nejsou zvyklý. Pak jsme to zkoušela ještě přes klobouček, ale opět bez zlepšení. Dostala jsem i tam odsávačku, odsála jsem asi 10-20 ml a tím to skončilo. Malá už byla chudinka na nutrilonu i v porodnici. Doma jsem zkoušela kojit, ale vždy to byla taková bolest, že jsem kojila a přitom brečela bolestí. Až jsem se dostala k odsávačce i doma a přesně jak píšeš ty, jsem odsávala a podařilo se mi vždy odsát jen tak na jednu dávku, ostatní krmení bylo na nutrilonu. Nyní jsou Lucince 3 roky, ještě nevíme, co je to být nemocný, já jsem těhotná 12+4 a už teď přemýšlím, jak to bude s kojením. Ale hlavu si nelámu, když to nepůjde,tak to nepůjde. Nutrilon nezklamal.
 Vjerča 
  • 

Já jsem to taky nezvládla 

(28.1.2006 15:36:57)
Celkem mě potěšilo a taky uklidnilo, že nejsem na světě jediná, kdo nezvládl kojení, protože jsem se s tím nemohla dlouho vyrovnat. Mám vpáčené bradavky a již v těhotenství jsem věděla, že kojení nebude jen tak jednoduché, proto jsem už od sedmého měsíce nosila formovače bradavek a bláhově si myslela, že to bude po porodu v pohodě a kojení se rozjede jak na běžícím pásu, ovšem opak byl pravdou, přesně jak líčíte, přisátí bolelo tak, že mi lezly oči z důlků a moje malá Verunka nevypila skoro nic. Když si vzpomenu na pobyt v porodnici, jak mi neustále sestry radily co a jak, zmáčknuté bolavé bradavky strkaly malé do pusinky, tak se mi chce ještě teď brečet. Po propuštění z porodnice, kde jsem mimochodem kvůli kojení, šíleně bolavým bradavkám a nervům nadranc zůstala o den déle, jsem si poradila sama, a to tak, že jsem koupila elektrickou odsávačku a odsávala. Ze začátku jsem pokrývala skoro celou denní dávku a bláhově si myslela, že jak se mi zhojí bradavky, kojení se rozjede - samozřejmě jsme skončili na flašce, ale říkala jsem si, aspoň má malá moje mléko. Bohužel se mi nepodařilo tvorbu mléka rozjet, po měsíci a půl jsem dávala půl denní dávky mateřiny a půl nutrilonu, po dvou měsících se to snížilo asi na třetinu mého a teď, kdy má malá bez týdne tři měsíce, už nemám mléko vůbec, prostě se přestalo tvořit a jsme plně na nutrilonu. Je to škoda, ale říkám si, že měla moje mléko aspoň v tom začátku. Byl to boj, však Vám nemusím nic vykládat, kdo to nezažil, nepochopí, že jo? U příštího děťátka si beru odsávačku určitě s sebou už do porodnice a nebudu jak telátko důvěřovat všem těm osvědčeným radám, co rozdávají v porodnici a "pojedu si po svém". Přeju Vám, abyste si udržela mléko co nejdéle, i když je to fuška:). Vjerča
 Teri, malá Káťa (11 měsíců) 
  • 

Kojení jsme vybojovaly 

(28.1.2006 21:40:53)
Popsaná situace mi v mnohém připomíná dobu před necelým rokem. Pokud pominu to, že dcerka přišla na svět císařským řezem 16 dnů před termínem a přes opakované žádosti mi ji přinesli na první přiložení po sedmi hodinách (sestry měly moc práce), sací reflex moje dítě prostě nemělo. Nedařilo se nám přiložit, to se podařilo vždy až tak po 15 až 30 minutách. V porodnici Káťa zdánlivě pila s pomocí kloboučku, celkem jsme přibíraly, ale bradavky byly zoufale rozpraskané, bolest asi popisovat nemusím. Po návratu z porodnice jsme putovaly zpět do nemocnice asi po necelých dvou týdnech pro neprospívání. Káťu jsem neustále převažovala, vypila ode mne za 1/2 hodiny asi 25 - 35 ml mléka. Tak jsme najely na režim s odstříkáváním - z počátku jsem ze sebe taky moc mléka "nevymačkala", ale postupně to bylo lepší. Znamenalo to ovšem 1/2 hodiny kojení, 1/2 hodiny dokrmování ze stříkačky po prstu a později cévkou pro novorozence (doporučení kamarádky, nikoliv lékařů) a 1/2 hodiny odstříkávání mléka - po vyzkoušení několika odsávaček jsem zůstala u ručního odstříkávání. Maratón to byl šílený a vyčerpávájící, ale vyhrály jsme jej :o) V pěti týdnech Káťa udržela bradavku bez kloboučku, (bradavky se začaly hojit) a ve dvou měsících už o dokrmování nestála. Zkrátily jsme tedy intervaly kojení a od té doby si můžu vychutnávat to, že moje holčička ode mne pije sama - dokud o to bude stát, bude mít mateřské mléko k dispozici.
Fandím každé mamince, která se alespoň pokusí poprat s tím, když se kojení dané přírodou nedaří, věřím tomu, že vždycky se to asi vyhrát nedá...
Kojení zdar!!! :o)

Teri
 kk 
  • 

kk 

(31.1.2006 14:21:13)
kk
 silvuple 


Vsichni koji, proc ne ja ??? 

(1.2.2006 19:10:14)
Mila Kristynko,

uplne chapu Tvoje zkusenosti a vsechno to, co zde popisujes.
Zazivam bohuzel prave stejne chvilky :-( Maly se narodil o mesic predcasne, takze mozna kvuli tomu byl jeho saci reflex trochu opozden a ja zprvu vubec nemela mlicko. A kolostrum nedokazal vytahnout z prsu, ac jsme se snazili sebevic. Byla jsem doslova zoufala.
Do peti dnu se mi sice objevilo mleko, coz jsem si oddychla, ale po te, co mi midwife zvazila maleho a zjistily jsme, jak moc po porodu ztratil na vaze, uplne jsem zpanikarila.
Snazila jsem se opravdu sec to slo maleho naucit a primet pit z prsu. Bydlime v Londyne a tady k nam dochazela kazdy den midwife, ktera mi pomahala, dokonce privolala na pomoc poradkyni pres kojeni a s tou se snazili meho chlapecka naucit sat z bradavky.
To vse provazel jeho urputny krik a branil se sec mohl, zatimco ony mu tlacily trpelive do pusinky bradavku.
Bylo toho na me moc. Sama jsem nezvladala s malym takhle bojovat. Navic me rozcilovalo, jak vsichni vsude kojeni strasne propagovali, jako by snad ani nemohl vyrust bez materskeho mleka a to me jeste vic privadelo do stresu.
Citila jsem se jako neschopna matka a porad jsem nechapala, proc ja nemuzu kojit, kdyz vsichni kolem mne koji?
Kde jsem udelala chybu?
Nase boje "yannick versus prso" byly marnejsi a marnejsi.
Tak nam manzel koupil elektrickou odsavacku a ja cinim doted presne tak, jak popisujes ve svem clanku. Pred kazdym kojenim zodpovedne odstrikavam mlicko, protoze nechci jeste prejit na umele a chci synovi dat maximum, co muzu.
A zatim to vychazi. Maly pije z flasky a pekne pribiva. Vim, ze to mnozi proste odsoudi, ale ja mam svedomi ciste, ze proste delam, co muzu. A materske mleko mu dopravam, i kdyz .. ponekud jinou cestou, ale co na tom.
Myslim, ze daleko dulezitejsi je, abych byla v pohode ja a pak bude i on.
 IvanaJ 


plně chápu 

(3.2.2006 13:22:47)
mám podobnou zkušenost. Malému je právě 5. měsíců. Staršího syna jsem nekojila ač jsem chtěla, byl nedonošený neměl sací reflex. Tak teď jsem se už bála předem. Mám vpáčené bradavky tak už do porodnice jsem jela s kloboučkem v tašce. Po porodu malého přiložili a on se opravdu snažil tahat. Jenže měl hlad mlíčko jsem měla až 3. den. A tak jsem přikrmovala stříkačkou. Malého jsem přikládala a byla štastná jak blecha když krásně sál, ale blažený úsměv zmizel ze rtů, když jsem ho zvážila. Vypil 5- 25 ml a to byl rekord a tak mi za 3.dny sjel s váhou o skoro 400.g. Navíc měl silnou žloutenku a tak byl spavý a navíc v týdnu mu museli nasadit atb, protože měl infekci moč. cest. Protože potřeboval tekutiny, tak ho začali krmit Nutrilonem z láhve. Byla jsem z toho neštastná a tak už v nemocnici jsem začala odstříkávat. A dělám to dodnes. Nutrilon nám zůstal na noc, někdy máme 2x denně, ale hrdě hlásím, že většinou má moje. Kojíme jen v noci a přes den dáváme lahvičku. I tak jsem štastná a chlubím se ze kojím. Není až tak důležité jakou formou mm dostane, ale hlavně, že ho dostane. Taky jsem měla výčitky, ale takhle jsme spokojení oba a když se přisaje protože sám chce tak je to něco neuvěřitelně krásného. Jen mě v noci budí bolest prstů, protože odstříkávám ručně no a jak je ruka v klidu tak potom chvíli trvá než ji rozhýbu. Manža sice chtěl koupit odsávačku už do nem, ale já měla pocit, že o mléko brzy přijdu a tak jsem se jen "modlila", aspon 6. týdnů, 2. měs a ted už je to skoro 5,5 a já mám mléko stále. I když na tvorbu taky piju kojící čaj, gravimilk. 1,75 l melty. Stojí to za to a všem které patří do našeho klubu držím pěsti.
 IvanaJ 


plně chápu 

(3.2.2006 13:24:48)
mám podobnou zkušenost. Malému je právě 5. měsíců. Staršího syna jsem nekojila ač jsem chtěla, byl nedonošený neměl sací reflex. Tak teď jsem se už bála předem. Mám vpáčené bradavky tak už do porodnice jsem jela s kloboučkem v tašce. Po porodu malého přiložili a on se opravdu snažil tahat. Jenže měl hlad mlíčko jsem měla až 3. den. A tak jsem přikrmovala stříkačkou. Malého jsem přikládala a byla štastná jak blecha když krásně sál, ale blažený úsměv zmizel ze rtů, když jsem ho zvážila. Vypil 5- 25 ml a to byl rekord a tak mi za 3.dny sjel s váhou o skoro 400.g. Navíc měl silnou žloutenku a tak byl spavý a navíc v týdnu mu museli nasadit atb, protože měl infekci moč. cest. Protože potřeboval tekutiny, tak ho začali krmit Nutrilonem z láhve. Byla jsem z toho neštastná a tak už v nemocnici jsem začala odstříkávat. A dělám to dodnes. Nutrilon nám zůstal na noc, někdy máme 2x denně, ale hrdě hlásím, že většinou má moje. Kojíme jen v noci a přes den dáváme lahvičku. I tak jsem štastná a chlubím se ze kojím. Není až tak důležité jakou formou mm dostane, ale hlavně, že ho dostane. Taky jsem měla výčitky, ale takhle jsme spokojení oba a když se přisaje protože sám chce tak je to něco neuvěřitelně krásného. Jen mě v noci budí bolest prstů, protože odstříkávám ručně no a jak je ruka v klidu tak potom chvíli trvá než ji rozhýbu. Manža sice chtěl koupit odsávačku už do nem, ale já měla pocit, že o mléko brzy přijdu a tak jsem se jen "modlila", aspon 6. týdnů, 2. měs a ted už je to skoro 5,5 a já mám mléko stále. I když na tvorbu taky piju kojící čaj, gravimilk. 1,75 l melty. Stojí to za to a všem které patří do našeho klubu držím pěsti.
 Simona,syn (nar.24.5.2005) 
  • 

Kojení 

(19.2.2006 14:28:11)
Konečně slyším o někom, komu kojení dělalo problémy !
Já kojila syna 6 týdnů, kromě počáteční citlivosti bradavek to nebylo v mém případě bolestivé, ale asi po 3 týdnech mi začal chlapeček plakat po odstavení od prsu - řekla jsem si, že je to růstový spurt, zavolala laktační poradkyni a že musím ty 3-4 dny vydržet. Po třech dnech se mi prsa znovu pořádně nalila a syn byl spokojený, ale další den znovu...Zkoušela jsem to další tři týdny, brečela do telefonu laktačním poradkyním (střídala jsem to, abych je moc nezahltila), ale výsledek totožný - po dvou dnech téměř nonstop kojení se mi nalila prsa, syn byl den spokojený a pak celé znovu.
Bohužel jsem byla přesvědčená, že kojit může přece každá matka, jen když chce (viz všechny přednášky o kojení atd.) a že tedy asi málo vydržím...Po 6 týdnech kojení, z toho 3 týdnech oboustranného mučení jsem byla totálně vyčerpaná, manžel mě poslal spát k mamince a dal malému na noc Nutrilon. Od té doby nemáme problém, já jsem se celkem rychle vzpamatovala a jsem ráda, že mám zase spokojeného chlapečka. Jen lituju, že jsem byla tak přesvědčená o tom, že opravdu každá může kojit a nezkusila jsem příkrm dřív. Později bylo zjištěno, že jsem nemocná a bylo nutné mě léčit léky, kvůli kterým jsem musela kojení nechat úplně, což mohla být taky příčina nedostatku mléka. Taky je fakt, že náš synáček je pěkný hladovec ! Ale nikdo ( a že jsem na telefonu strávila opravdu dlouho) nikdy nezmínil, že některé ženy opravdu z nějakého důvodu nemohou plně kojit, protože se jim netvoří dostatek mléka. Navíc celkem bolely jedním uchem zaslechnuté poznámky, když jsem někde krmila synka z lahvičky o tom, že správná matka dítě kojí, pohrdavé pohledy atd. Samozřejmě je lepší děťátko kojit, ale než mít šílenou matku je pro něj snad lepší mít matku normální a být na umělé výživě !
 Alena Zdráhalová 
  • 

Re: Kojení 

(19.2.2006 16:20:06)
Také jsem měla velké problémy s kojením už v porodnici sestry na mě koukaly jako na exoty pořádně nic nevysvětlily a jedině co uměly sadisticky tahat za prsní bradavky a ještě k tomu měly přiblblé poznámky.Je to už devět let,ale nějak to nemůžu zapomenout.V jednu chvíli jsem byla rozhodnuta,že podepíšu revers a odejdu domů.Plně vás chápu taky jsme skončili na Nutrilonu a měla jsem to nejspokojenější miminko a hlevně jsem se začala řídít svým instinktem a krmila jsem ditě až se vzbudilo a ne jak mi říkali v porodnici po 3 hodinách,protože když jsme svoje dítě vzbudila tak bylo další 3 hodiny naprosto nepříčetné a dávalo to najevo.Takže když spinkal tak spinkal a když měl hlad tak se sám ohlásil,vůbec neplakal moje mylná představa,že všechny děti řvou tak moje vůbec neplakalo.Proto se řiďte vlastním rozumem za pár let to bude zase jinak.My teď bojujeme s naším slavným školstvím a s pedagogy to je ale na delší povídání.Zdraví Alena
 jani_De77 


Kojení 

(8.11.2014 20:36:29)
Klobouk dolů a pevné nervy, Kristýno!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.