Názory k článku Kojení – dovednost, kterou ovládla většina matek všech dob a kultur, tak proč ne já?

Klobouk dolů a pevné nervy, Kristýno!

Konečně slyším o někom, komu kojení dělalo problémy !
Já kojila syna 6 týdnů, kromě počáteční citlivosti bradavek to nebylo v mém případě bolestivé, ale asi po 3 týdnech mi začal chlapeček plakat po odstavení od prsu - řekla jsem si, že je to růstový spurt, zavolala laktační poradkyni a že musím ty 3-4 dny vydržet. Po třech dnech se mi prsa znovu pořádně nalila a syn byl spokojený, ale další den znovu...Zkoušela jsem to další tři týdny, brečela do telefonu laktačním poradkyním (střídala jsem to, abych je moc nezahltila), ale výsledek totožný - po dvou dnech téměř nonstop kojení se mi nalila prsa, syn byl den spokojený a pak celé znovu.
Bohužel jsem byla přesvědčená, že kojit může přece každá matka, jen když chce (viz všechny přednášky o kojení atd.) a že tedy asi málo vydržím...Po 6 týdnech kojení, z toho 3 týdnech oboustranného mučení jsem byla totálně vyčerpaná, manžel mě poslal spát k mamince a dal malému na noc Nutrilon. Od té doby nemáme problém, já jsem se celkem rychle vzpamatovala a jsem ráda, že mám zase spokojeného chlapečka. Jen lituju, že jsem byla tak přesvědčená o tom, že opravdu každá může kojit a nezkusila jsem příkrm dřív. Později bylo zjištěno, že jsem nemocná a bylo nutné mě léčit léky, kvůli kterým jsem musela kojení nechat úplně, což mohla být taky příčina nedostatku mléka. Taky je fakt, že náš synáček je pěkný hladovec ! Ale nikdo ( a že jsem na telefonu strávila opravdu dlouho) nikdy nezmínil, že některé ženy opravdu z nějakého důvodu nemohou plně kojit, protože se jim netvoří dostatek mléka. Navíc celkem bolely jedním uchem zaslechnuté poznámky, když jsem někde krmila synka z lahvičky o tom, že správná matka dítě kojí, pohrdavé pohledy atd. Samozřejmě je lepší děťátko kojit, ale než mít šílenou matku je pro něj snad lepší mít matku normální a být na umělé výživě !

to určitě - hlavně anonymní pisatelky jako vy. dovoluji si poznamenat, že jsem zastáncem zlaté střední cesty. cesta autorky článku mi přijde dost krkolomná a jak jsem poznamenala, článek by měl na závěr obsahovat rady pro nastávající matky. protože pokud se tímto někdo inspiruje, tak je to dosti nezdravé a zbytečné. jestliže se autorce dítě přisálo v autě a jedlo, tak to šlo.

mám podobnou zkušenost. Malému je právě 5. měsíců. Staršího syna jsem nekojila ač jsem chtěla, byl nedonošený neměl sací reflex. Tak teď jsem se už bála předem. Mám vpáčené bradavky tak už do porodnice jsem jela s kloboučkem v tašce. Po porodu malého přiložili a on se opravdu snažil tahat. Jenže měl hlad mlíčko jsem měla až 3. den. A tak jsem přikrmovala stříkačkou. Malého jsem přikládala a byla štastná jak blecha když krásně sál, ale blažený úsměv zmizel ze rtů, když jsem ho zvážila. Vypil 5- 25 ml a to byl rekord a tak mi za 3.dny sjel s váhou o skoro 400.g. Navíc měl silnou žloutenku a tak byl spavý a navíc v týdnu mu museli nasadit atb, protože měl infekci moč. cest. Protože potřeboval tekutiny, tak ho začali krmit Nutrilonem z láhve. Byla jsem z toho neštastná a tak už v nemocnici jsem začala odstříkávat. A dělám to dodnes. Nutrilon nám zůstal na noc, někdy máme 2x denně, ale hrdě hlásím, že většinou má moje. Kojíme jen v noci a přes den dáváme lahvičku. I tak jsem štastná a chlubím se ze kojím. Není až tak důležité jakou formou mm dostane, ale hlavně, že ho dostane. Taky jsem měla výčitky, ale takhle jsme spokojení oba a když se přisaje protože sám chce tak je to něco neuvěřitelně krásného. Jen mě v noci budí bolest prstů, protože odstříkávám ručně no a jak je ruka v klidu tak potom chvíli trvá než ji rozhýbu. Manža sice chtěl koupit odsávačku už do nem, ale já měla pocit, že o mléko brzy přijdu a tak jsem se jen "modlila", aspon 6. týdnů, 2. měs a ted už je to skoro 5,5 a já mám mléko stále. I když na tvorbu taky piju kojící čaj, gravimilk. 1,75 l melty. Stojí to za to a všem které patří do našeho klubu držím pěsti.

Sáro,
napsala jsi to velmi hezky,ten závěr by si měla asi přečíst dopředu každá nastávající maminka.
V dnešní společnosti je opravdu zakořeněný názor,že nekojit=být horší máma.
Starší dceru jsem kojila 4 měsíce a hodně dlouho jsem měla pocit,že jsem totálně selhala,když jsem nekojila aspoň půl roku.Mladší holčičku kojím už sedmý měsíc,s nemalými potížemi a doslova vybojovaným kojením a jsou chvíle,kdy jsem na sebe pyšná,že jsem to ustála a chvíle,kdy si říkám,jestli mi to za to stálo.Za ty nervy,únavu a chvíle,kdy jsem odbývala kvůli odsávání a dokrmování starší holčičku:o (.