20.1.2006 13:46:03 Eva, půlroční syn
Každý má jedinečný příběh
Zdravím te Kristýno,
jedna z prvních věcí po porodu, kterou jsem objevila, byla, že se musím vyznat ve všech těch radách a pokynech, které ke mně přicházely ohledně kojení, spaní atd atd. Že si musím na to vše udělat svůj vlastní názor, na základě své (ne)zkušenosti, svých pocitů, mých vlastních souvislostí a zvážení zkušeností ostatních, které někdy mohou být velmi cenné (a někdy vůbec).Musím říci, že to není vůbec jednoduché, o to víc, že jsem často měla pocit, že moje zkušenost jaksi nezapadá do těch obecných. Učím se, že každý máme naprosto jedinečný životní příběh nejen s dětmi, ale i obecně s celým svým životem.
Můj příběh s kojením - hrozně to několik týdnů bolelo, plakala jsem po přisátí bolestí, naprosto k ničemu nepřirovnatelnou. Pravidlo, že "kojení nebolí a jinak je něco špatně" jsem prozkoumala s výsledkem, že kojím v pořádku (malý přibýval, učili mě laktační poradkyně, v pusince měl bradavku i dvorec atd.). Posrovnala jsem si, že v mém případě (a zde chápu, že jiné maminky to mohou mít jinak a pohodě)si bradavky musely zvyknout na to, že je něco dře a ožužlává mnohokrát za den a na dost dlouhou dobu, jsou v pevné podprsence za neprodyšnými vatovými tampony - musím říci že jsou ty bradavky (navíc jako citlivý orgán) vlastně hrdinky, že se s tou situací dokáží postupně vyrovnat, protože to musí být nápor a změna oproti dřívějšku :-)!!!
Nikdo mi nikdy neřekl, že na bradavce se může udělat puchýř - to jsem fakt nevěřila, tak jsem na to prso kojila mín, aby se mělo šanci uzdravit (kdyby to postihla prsa obě, tak nevím nevím, co bych dělala). Tento proces v mém případě trval asi 4 týdny, pak už to bylo lepší a lepší. Taky jsem zažívala tlak v prsou a v bradavkách i když jsem nekojila - prostě ten svěrák byl všudypřítomný :-). Mléka jsem měla naopak přebytek. Asi nejdůležitější mi přijde si to vše ustát a být psychicky v pohodě - to myslím, že má na dostatek mléka taky vliv. A je škoda, že to není při prvním díteti jednodušší, ty stresy ohledně vážení v porodnici a nepřibývání a atd. - všemu jsem taky podlehla, pořád to zkoumala, no není divu, že ty děti jsou pak v nepohodě, když my jako mámy jsme ve stresu (který navenek možná není vidět, ale z vlastní zkušensti vím, že byl a někdy je velký). Navíc tyhle zkušenosti s kojením jsem nikde předtím nezaznamenala, až mi je potvrdila kamarádka, zkušená matka 3 dětí, že zažívala to stejné pokaždé při novém dítěti. Dneska malého nakojím za 10 minut,malý si u toho vesele brumlá, prso pak jen strčím nazpátek,nakojeno!, malý je v pohodě, - a hle každý, kdo mě vidí, si řekně, že to je kojení je ale pohoda - výhodné, rychlé, bez problémů. A to si myslím je i obrázek, která mnohá z nás o kojení má (a je to i logické). Jenže to už je stav v podstatě skoro na konci období kojení! O mém začátku kojení a té vší náročnosti s tím spojenou ví jen můj muž a moje maminka.
Takže tě chci podpořit, že kojení rozhodně nemusí být pro každého jednoduchá záležitost a přeju ti, ať to zvládáš k tvé spokojenosti.
Eva
PS: nejvíce cenných pratkickývh rad ohledně kojení, jsem našla v knize německé porodní asistentky (oranžová knížka o těhotenství, porodu a "po porodu"), už jsem jí vrátila, název zapomněla. Pokud bys měla zájem, mohla bych to zjistit.
Odpovědět