| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Rodinné konstelace

 Celkem 45 názorů.
 Gabra 
  • 

Někde jsem četla, 

(25.7.2005 9:10:44)
že pokud je mezi sourozenci věkový rozdíl šest (nebo sedm?) a více let, pohlíží psychologie na obě děti jako na jedináčky. Já mám sestru starší přesně o šest let a řekla bych, že v sobě mám trochu z "benjamínkovství" i z "jedináčkovství", tak kam by mně zařadila tahle parta studentů? o)
 Jitka a Matyášek 


Re: Někde jsem četla, 

(25.7.2005 9:53:42)
Spíš jde o to, kam byste se zařadila sama :-) Každý se řadil dle svého a svých pocitů.
 Jana 
  • 

Re: Někde jsem četla, 

(25.7.2005 11:43:58)
Mám bráchu o 7 let mladšího a vůbec si spolu nerozumíme - ani teď (je mu už 22). Těžko říct jestli je to věkovým rozdílem nebo tím, že máme každý jiného otce. Asi na tom něco bude, protože jeho bych zařadila určitě mezi jedináčky. Sebe nevím, protože co se narodil, byl bráška č.1. Mám ho ráda a mrzí mě to, že mě nebere, snad se to časem zlepší. Děkuju za článek!
 Žžena 


Re: Re: Někde jsem četla, 

(30.7.2005 10:15:10)
Já mám sestru o 9 let mladší, máme dokonce každá jiného otce, a náš vztah je skvělý. Nikdy mezi námi nebylo takové to pošťuchování nebo sourozenecké "zápasy o prestiž", ale máme k sobě myslím mnohem blíž než někteří sourozenci s mnohem menším věkovým rozdílem. Takže je to individuální.
 Katka , 1 syn 
  • 

Re: Někde jsem četla, 

(25.7.2005 12:34:16)
hmm..bude to pravda, ja som zo segrou 6 rokov a nikdy sme si nerozumeli. segra je staršia a vždy mi dávala pociťovať, že má navrch - ani tak nie v rodine / to si nedovolila/, ale v skupine detí v ktorej sme sa nachádzali, zo záľubou ma vždy ponižovala. Budiž jej odpuštěno - už je to dávno a dnes naše vzťahy sú normláne, nič extra - ale dokážeme spolu slušne vychádzať a komunikovať.
Navyše prkvapujúco som po tomto článku zistila, že obaja z manželom sme najmladší tzv. benjamínci a skutočne okruh naších priateľov s kt. si naozaj dobre rozumieme su tak isto benjamínci - úplne ma to prekvapilo, lebo toto som si nikdy neuvedomila. tento príspevok je naozaj veľmi dobrý a donúti človeka trochu zmeniť pohľad....resp. rozmýšľať o tom.
 Beatrice 
  • 

Děkuju za článek 

(25.7.2005 9:31:34)
Velice zajímavé, po dlouhé době téma, které mě opravdu zaujalo, díky.
 Lucie 
  • 

Re: Děkuju za článek 

(25.7.2005 11:32:19)
Opravdu zajimave. Je pravda, ze tyhle zkusenosti a postoje z detstvi si clovek s sebou nese cely zivot a nemuze uz nikdy ziskat "ty druhe". Jsem rada, ze jsem prvorozena, ale nebyt tohoto clanku, nenapadlo by me zkusit si predstavit "vymenu role". Jen jedinackem jsem obcas chtela byt.

My jsme s manzelem oba prvorozeni a je znat, ze oba mame tendenci "mit navrch". Stejne tak i moji rodice. Kdyz jsem si to uvedomila, zacala jsem propatravat nase pratele a zjistila jsem prekvapivou vec: skoro vsichni jsou take prvorozeni, tu a tam jedinacek! Mladsimi sourozenci jsou vlastne jen ti, kteri se k nasim pratelum "prizenili" ci "privdali" a mladsi sourozenci nasich pratel. Cim to je, ze prvorozeni tak tihnou k sobe? Mate taky takovou zkusenost?
 Jitka a Matyášek 


Re: Re: Děkuju za článek 

(25.7.2005 12:06:23)
Zajímavá myšlenka, že lidi k sobě tíhnout i podle rodinné pozice.
PS: Taky jsme s manželem oba prvorození :-)

Všem děkuji za jejich poděkování.
 Irena + 3 


Re: Re: Re: Děkuju za článek 

(25.7.2005 12:16:33)
Také jsme s manželem prvorození a naši blízcí přátelé taky. Je to zajímavá shoda náhod, nebo je postavením v rodině a tím jejím výchovným vlivem do povahy každého dáno něco, co nás i do dospělosti ovlivňuje natolik, že si rozumíme s partnery a kamarády se stejným postavením?
 Miriam Terka a Tom 
  • 

Re: Re: Re: Re: Děkuju za článek 

(25.7.2005 12:27:27)
také jsme s manželem druhorození, hmmm, zajímavé....
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Děkuju za článek 

(25.7.2005 12:33:12)
A u nás je to tak, že s manželem jsme prvorození (on od svého bratra jen 15 minut a já od svého brátra 3,5 let) a má kamarádka s manželem jsou zase nejmladší....oba s velkým věkovým rozdílem (8 a 10 let od svých sourozenců). Mí rodiče jsou také prvorození. Asi na tom opravdu něco bude.
 Květa 3děti 
  • 

I já děkuji,tohle sedí... 

(25.7.2005 13:01:22)
Článek mě potěšil a je v něm sposta pravdy i v dalších příspěvcích.
Já i můj muž jsme byli jedináčci,oba jsme velmi toužili po sourozencích,možná právě proto máme 3 děti a je možné,že počet není konečný:-))).
Nicméně teprve na svých dětech pozoruji,jaké to má výhody a nevýhody,jak to naše děti oproti nám jedináčkům mají mnohdy dost složité s těžké.A zcela určitě nejtěžší to má naše prostřední.Už jsem četla,že v sourozeneckých konstelacích je prostřední dítě nejohroženější a mohu to potvrdit.Mezi dětmi máme rozdíl 6,5 let,naše nejstarší to má občas těžké v tom,že je na ní více nakládáno,zodpovědnost,pomoc v domácnosti,atak,ale má to vyvážené největší svobodou,jakousi autoritou u mladších a také tím,že aspon začátek života byla jedináčkem,takže třeba u babičky zůstala tou nejmilovanější vnučkou.Nejmladší-syn-3,5roku,je typický benjaminek,všichni se nad ním rozplývají,rozmazlují,my s mužem jsme při jeho výchově už mnohem tolerantnější,tzv.si to užíváme,no za prvé je nám už o dost více a za druhé,třeba je to poslední dítě,že...Takže vážně jen nevidím moc výhod u naši prostřední(9let)dcerky,no snad se nám daří jí to nějak vynahrazovat:-)))
Psychologie mě moc zajímá,od září jí chci studovat,tak pak třeba budu mít více nápadů,jak dané problémy řešit.Ještě jednou díky.
Jo,a jedináčci by chtěly být obě naše dcery.Syn o tom zatím nepřemýšlí,uvidíme.Myslím,že jedináčci mají výhodu v tom,že cítí svou důležitost pro rodiče,intenzivní zájem,jsou ti hlavní...sourozenci o tom občas zřejmě pochybují...
 Jája(3děti) 


Re: I já děkuji,tohle sedí... 

(25.7.2005 13:43:40)
Květo, taky máme 3 děti (rozdíl mezi nimi je +-1,5 roku)a snažíme se, abychom se ke všem chovali stejně. I tak sedí to, jak píšeš. Zuzka (nejstarší) je z nich nejzodpovědnější, takže je na ni kladen větší díl úkolů spojených s nějakým termínem apod. a právě díky tomu, že je jaká je, ji nemusíme tak často kontrolovat a vymezovat mantinely. Na otázku, jestli by si přála být jedináčkem vím odpověď i bez ptaní. Když se se setrou pohádají, tak vykřikuje, proč jen já musím mít takovou ségru. V soubojích většinou stojí na straně nejmladšího Páji (který už rozhodně pomoc nepotřebuje) a to téměř proti komukoliv. U babičky a prabinky je stále největší sluníčko a tak to i zůstane.
Terka je mazel. Díky tomu, že je prostřední si myslím dostala do vínku dar stratéga. Je děsný mazel a nesnese, aby se sourozenci mazlily a ona ne. V kolektivu se dokáže velmi dobře orientovat, takže si poradí se staršími kluky i s mrňaty. Ta být jedináčkem nikdy nechtěla. Naopak se ve starší sestře vidí a bráchu ráda komanduje (aspoň věkově a rozumově má navrch).
Pája coby benjamínek nás stojí nejvíce nervů. Bez holek by nebyl, protože by to byla nuda :o). O samostatnosti a odpovědnosti se moc nedá mluvit. A to už má 11 let!!!
Jinak my oba s manželem jsme prvorození (a já bych nechtěla být jedináčkem, spíš jsem si vždycky přála mít staršího bráchu :o)) a je pravda, že oba chceme držet "otěže" ve svých rukou. Ale manželství je o kompromisech, důvěře a odpovědnosti, takže si nemyslím, že to záleží na pořadí v jakém dítě vyrůstalo, ale na výchově a osobnosti člověka jako takového.
 Rozárka 
  • 

Nechci vám to kazit 

(25.7.2005 13:00:22)
...ale my s manželem si rozumíme velice dobře a přitom on je prvorozený a já druhorozená. Jsem stejně stará jako jeho sestra a já zase mám staršího bratra. A ani mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla být prvorozená. S bráchou jsme si docela rozuměli, hlavně teď si dobře rozumíme. A to samé platí i vůči manželově sestře.
Píšu to jen proto, že to může být u někoho i jinak.
Ale věřím, že si lidé narození "jako první"....atd. mohou rozumět lépe.
 Jitka a Matyášek 


Re: Nechci vám to kazit 

(25.7.2005 13:08:48)
Fakt je, že pro manželství (resp. dlouhodobé vztahy) se doporučují tyhle kombinace, tj. prvorozený s druhorozeným, jedináček s druhorozeným, benjamínek s prvorozeným apod. Vychází se právě z toho, co si neseme za zkušenosti se svojí pozicí z původní rodiny. Ale všechno jsou to jen teorie :-)))
 Lucie 
  • 

Re: Nechci vám to kazit 

(25.7.2005 13:49:32)
Ono se prave uvadi, ze tyhle "doplnkove" konstelace, tj. zena mladsi sestra a muz starsi bratr, nebo naopak zena starsi sestra a muz mladsi bratr maji nejvetsi sanci na harmonicky vztah. Tim spis, kdyz je to jako u vas, tj. ze ten druhy sourozenec je opacneho pohlavi - napr. ona se chova jako mladsi sestra a ocekava od sveho muze chovani jako od starsiho bratra, a on se chova jako starsi bratr a ceka od zeny chovani mladsi sestry (nebo naopak), oba zapadaji do tech podvedomych "skatulek" a muze jim to snaze klapat. Asi neni spravne psat "ocekava", mnohem spis na miste by bylo "rozumi".

Dva prvorozeni maji sve nevyhody - oba maji tendenci rozhodovat za celou rodinu, oba maji vzdycky pravdu, oba maji pocit, ze veskera zodpovednost lezi na nich, oba se boji slabosti a selhani,... Velka cast neshod, ktere v nasem manzelstvi vznikaji, prameni z nasi oboustranne palicatosti. Napriklad oba sice zvazujeme vsechny nazory na vec, jako kazdy soudny clovek, ale nejdriv vyjadrime ten svuj, nez vyslechneme druhy.
Zato si muzou dobre rozumet intelektualne - maji podobny primocarejsi pristup k reseni problemu, rozumi vsemu nejlip i ve vztahu k okolnimu svetu, snazi se byt zodpovedni atd. Mozna je to ten duvod, proc si nachazeji pratele casteji mezi sobe podobnymi.

Tak me napada, neni znama nejaka korelace mezi postavenim v rodine a politickymi preferencemi? Treba ze by prvorozeni tihli vic k pravici?
 Lucie 
  • 

Re: Re: Nechci vám to kazit 

(25.7.2005 14:03:30)
A jeste jeden problem ma manzelstvi dvou prvorozenych - je to ten strach ze slabosti.

Je to tak strasliva uleva, kdyz se konecne po nejake prohre odhodlam rict svemu manzelovi "ja to nezvladla" a on me pohladi a ukonejsi! Vzdycky je na me hodny a ja ho take po neuspechu vzdycky utesim, ale pokazde se predtim dlouho trapime, nez se k prohre prizname. A ten druhy nerekne driv "tak si priznej, zes to zvoral/a", protoze on samotny by si to take priznat nechtel. V tomhle si - jakozto prvorozeni - naprosto rozumime, ale pomoct si nedokazeme.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Nechci vám to kazit 

(25.7.2005 18:38:04)
Lucie, kdysi jsem četla nějakou studii, kde právě zkoumali postoje a charakter starších a mladších sourozenců (maximální rozdíl byl tuším 4 roky) a dospěli k závěrům, že starší bývají častěji konzervativní, obhájci tradičních hodnot, spíše technicky/vědecky zaměření, zatímco mladší bývají více liberální, mají tendenci k revoltám, zabývají se spíše humanitními obory. Je to samozřejmě jen statistická převaha uvedených vlastností, navíc už netuším, kde jem to četla (myslím, že Vesmír, ale ruku do ohně bych za to nedala, bude to už víc než pět let) ani jaká byla přesná čísla. Ale velmi mě to zaujalo, na mě a bratra (o 4 roky mladšího) to sedí jako ulité.
 Ivča 
  • 

Re: Nechci vám to kazit 

(25.7.2005 13:52:38)
Nekazíš to-protože Tvůj manžel byl zvyklý žít vedle "mladší sestry" a Tys ve svém životě skutečně tou mladší sestrou byla-takže Vaši konstalaci můžete považovat za ideální..
Tam,kde se dají dohromady dva prvorození nebo dva druhorození či dva benjamínci-tak si sice rozumějí,ale stále bojují o pozice,a někdy to není o těch kompromisech,ale o tvrdých bojích..
Moje mamka ze 4 sourozenců mladší sestra,taťka prostřední ze 3 bratrů..já prvorozená,manžel sice druhorozený,ale po starší sestře-takže dneska úspěšný živnostník..a moje sestra? o 7 let mladší,v dětství jsme se "nepotkávaly",dneska jakžtakž-máme totiž děti ve skoro stejném věku,což zbližuju,ale nic moc..a sestra? jako "druhorozený jedináček" si vzala "klasického druhorozeného" a já si říkám,kdo z nich bude "velitel"-protože to do dneška není jasné,jsou oba v naprosté pohodě..haha..
 Ivča 
  • 

proč mají jedináčci více dětí? 

(25.7.2005 13:56:43)
Ve svém okolí mám více kamarádek-jedináčků,z výše uvedeného jsem si všimla,že se s prvorozenými přitahují..a proto jsem měla možnost si všimnout,že právě tyhle kamarádky mají početnější rodiny-není vyjímkou 3 děti..
Máte taky takovou zkušenost?
Připadá mi,že by to mohlo být tím,že jedináčci nemají pojem o tkz.tvrdé prvotní konkurenci vlastního sourozence,takže mohou mít představy o životě možná trošku zidealizované,anebo prostě svému partnerovi nedokážou odolat..??
Nevím,docela mě to zaujalo..
Napište své postřehy..
 Lucie 
  • 

Re: proč mají jedináčci více dětí? 

(25.7.2005 14:07:39)
Nevim, nevim. Ja mam mezi svymi prateli tri, vlastne ctyri jedinacky, a vsichni jsou bezdetni, tri z nich jsou pres 35 let. Ale jsou to (az na tu jednu, co je mladsi) muzi, zeny to mozna vnimaji - a pak jednaji - jinak.
 Jára, 1 dítě 


Re: proč mají jedináčci více dětí? 

(25.7.2005 14:12:41)
Jsem jedináček a mám jedno dítě - tudíž taky jedináčka :-). Ale fakt je, že jsem si vždycky přála více dětí (5 byl můj ideál), jenže život to bohužel zařídil jinak. Když jsem "analyzovala" skupinu svých přátel, zjistila jsem, že všichni jsou z té skupiny "prostředních" - a ani jeden není jedináček. Asi jsem ta výjimka, co potvrzuje pravidlo. (I otec mého jedináčka byl z té skupiny "prostředních".)
 Lucie 
  • 

Re: proč mají jedináčci více dětí? 

(25.7.2005 14:21:38)
Ze sveho okoli mam spis dojem, ze lidi chteji mit vetsinou tolik deti, kolik jich bylo sourozencu, protoze jim to pripada normalni, prirozeny a prijemny pocet. (Ti, co jsou ze tri sourozencu, vetsinou dodavaji "kdybych si to mohl dovolit", ale to uz je jina pohadka.)
Jenom ta jedna "jedinacek-zena", kterou znam, by chtela mit aspon tri deti, aby s nimi mohla podnikat ruzne zajimane hry. Asi se v detstvi jako jedinacek nudila.
 Radka 
  • 

Re: Re: proč mají jedináčci více dětí? 

(25.7.2005 14:29:02)
Protože to jsou sobci :)
Jsem jedináček, čekám druhé dítě, protože miluji miminka, je to úžasný pocit být těhotná a cítit v sobě to další stvoření, od dětství mě těhotenství fascinovalo a připadalo mi to jako zázrak. Kdyby bylo na mě, měla bych za pár let ještě jedno, abych si to ještě jednou užila až budou ty první větší. Manžela už ale neumluvím.

Jinak jsme oba jedináčci.
Mamka je starší sestra (má bratra), tatínek mladší bratr (má sestru) a moc jim to sedí, tak si myslím, že na tom doplňování něco bude.
 Radka 
  • 

Re: Re: proč mají jedináčci více dětí? 

(25.7.2005 14:29:08)
Protože to jsou sobci :)
Jsem jedináček, čekám druhé dítě, protože miluji miminka, je to úžasný pocit být těhotná a cítit v sobě to další stvoření, od dětství mě těhotenství fascinovalo a připadalo mi to jako zázrak. Kdyby bylo na mě, měla bych za pár let ještě jedno, abych si to ještě jednou užila až budou ty první větší. Manžela už ale neumluvím.

Jinak jsme oba jedináčci.
Mamka je starší sestra (má bratra), tatínek mladší bratr (má sestru) a moc jim to sedí, tak si myslím, že na tom doplňování něco bude.
 Lasconka 


Re: Nechci vám to kazit 

(25.7.2005 14:32:57)
Hezky clanecek.
Ja i manzel jsme "druhorozeni", ale ja jsem od sestry vzdalena 17 let, takze jsem vlastne jedinacek a mam velkou tendenci mit "navrch", manzel je od bratra 3 roky a je to znat...ale manzel by prvorozeny byt nechcel a jedinacek uz vubec ne :-) Manzel je se svym druhorozenectvim spokojeny, protoze ho to naucilo byt prubojnejsi :-)
 Jaga10,syn,2 ,5roku 
  • 

Re: Nechci vám to kazit 

(25.7.2005 14:55:40)
Máte pravdu. Víc o tom najdete v knize Sourozenecké konstelace od Lemana.
 Květa 3děti 
  • 

Jedináčci 

(25.7.2005 14:34:54)
Jak už jsem tu psala,oba s mužem jsme jedináčci a naše touha po velké rodině je zcela totožná.Oba jsme zažívali jako děti touhu po sourozencích,a to jak po mladších,tak po stařších.Já sice nakonec sourozence měla,ale nevlastní,vyrůstali s otcem,viděla jsem je jedenkrát za 14 dní-to je o ničem a naopak to mou touhu po vlastním sourozenci ještě stupňovalo.Myslela jsem,že dělám dobře,že chci hodně dětí a myslím si to ostatně dodnes.Podle mě,je to přes občasnou náročnost úžasná škola života,zkoušejí vzájemně své síly,jak se prosadit,různé role,atd...My jedináčkové jsme měli vše dost snadné,rodiče měli více sil a času,takže nám více "umetali"cestičky.Naše děti se musí více snažit sami a už teď vidím,jak jsou samostatnější oproti mně v jejich věku.
 Bettyna+P 09/05+M 09/09 


Re: Jedináčci 

(25.7.2005 14:53:53)
Já jsem si zažila oboje - jedináčkovství i prvorozenectví. Mám sestru o 8 let mladší a těch 8 let (respektive jak jsem začala rozum brát) jsem toužila po sourozenci. Sice to se sestrou nebylo lehké, musela jsem se o ni hodně starat, ale naučila jsem se odpovědnosti nejen za sebe. Rozumět jsme si opravdu začaly, až když mi bylo 18 a odstěhovala jsem se na kolej - tím se vlasntě odstěhovala její "druhá" matka a ona mohla vydechnout:-))) Jsem hrozně ráda, že ji mám, takže nechci, aby mé dítě bylo jedináček, ale 2 děti mi budou stačit.
Jinak můj partner má zase o 8 let mladšího bratra.
 Maci 
  • 

Re: Jedináčci 

(25.7.2005 15:23:04)
To je individuální. Já mám mladšího bratra, můj manžel je jedináček. U nás je to skoro tak jak napsala Lucie.
Problém je v tom že já bych ráda 2 děti a manžel jen jedno (prý by nebylo dost času se mu věnovat) nechce ani slyšet o dvou dětech. No zatím nemáme ani jedno, jsem jen snažilka. Snad ho to přejde.
 MirkaEyrová 


Re: Jedináčci 

(25.7.2005 21:13:46)
Taky se zapojím trochu do diskuze. Jsem mladší sestrou o pět let staršího bratra a manžel je o dva roky starším bratrem své mladší sestry. Jenže ani jeden nejsme typický "sourozenec" - já se spíš cítila jako jedináček a strašně jsem toužila po sourozencích, kteří by mi byli věkově blíž, abychom si mohli hezky vyhrát... Podle slov našich jsem si "víc vydupala" - co jsem prý viděla u bráchy, chtěla jsem taky - takové věci jako spánek o něco dýl a tak (ale objektivně vzato i mě naši docela dost "utahovali" - měla jsem dost přísnou výchovu - rozhodně by se to nedalo nazývat rozmazlováním). Naopak manžel byl své sestře dost benevolentním bráchou - on je celý takový fajn:-) Takže u manžela se většinou projevuje jeho benevolence, ale v některých případech i neústupnost, a u mě většinou převažuje určitá závislost na jistých názorech (tj. v důsledku neústupnost), a jindy zase vycházím vstříc - a mnohému jsem se za těch devět let manželství od mé drahé polovice taky naučila:-)
Každopádně manžel chtěl svého času jedno až dvě děti - a já toužila po dvou až třech, v minimálním věkovém rozestupu (nejvýš tři roky od sebe). Nakonec syn je a bude jedináček. Ze zdravotně - psychologických důvodů - se svou přecitlivělostí si vážně neumím představit, že bych zvládla ještě jedno těhotenství, ještě jeden porod, ještě jedno vypiplávání miminka a batolete. Není to sobectví - všechno, co bych zvládla dát, bych narození a vypiplání druhého dítěte klidně dala: pro svého syna, který se mnohdy cítí sám, pro sebe, protože jsem dlouho toužila po ještě jednom dítěti, pro tu budoucnost, že se sourozenci o sebe v dospělosti v nejhorším případě mohou aspoň zčásti opřít... Ale znám se - VÍM, že bych to zvládala buď jen tak tak na pokraji sil, anebo bych to už nezvládla. I s jedním dítětem jsem se dostala na pokraj psychických sil (a dosud polykám antidepresiva). --- Ovšem - kdybych BYLA zdravá, tak bych manžu na ty tři děti určitě ukecala:-)))
Jinak k teorii - jedináček to má fajn z toho důvodu, že se mu můžou rodiče maximálně věnovat - tolik času, kolik my s manželem v historii věnovali přemýšlení o výchově a synových záležitostech!, a že když jsou rodinné finance tak tak tak, tak u jednoho dítěte lze ještě jakž takž zvládnout vzdělání a zdraví (počínaje zdravými botkami přes volnočasové aktivity až třeba jednou k té vysoké škole). Na druhou stranu mohou skutečně mít problém s motivací k samostatnosti (náš syn snad nikdy neměl období nazvatelné "já sám", odjakživa ho do všeho musíme těžce nutit), a mohou určitě mít problém se zapojením v kolektivu (náš kluk od tří let chodil do zájmových kroužků, od čtyř let na čtyři hodiny v podstatě každý den do školky - a stejně má se zapojením do kolektivu problémy). Sama synovi závidím tu péči o jeho sebevědomí a sebepřijetí, které mu dáváme - ale zase na druhou stranu ho strašně lituju, že je tak sám - přes všechnu naši snahu ho nějak někam zapojovat...
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Jedináčci 

(25.7.2005 23:32:08)
Mně teda k článku napadlo pár věcí, které tu možná ještě nezazněly...
1) Jestli si jedináčci své jedináčkovství nebránili také trochu proto, že o jedináčcích se často mluví poměrně nehezky (taková obrana své role).
2) Že sourozenci se (podle mého názoru) nejvíc hádají a nesnáší právě v pubertě, ale kdybychom se ptali třeba čtyřletých dětí, nebo pak zas úplně dospělých alespoň v mém okolí většinou nedají na sourozence dopustit.
3) Nemyslim si, že je tak docela pravda, že jedináčkům toho rodiče mohou dát víc, než dvěma a více dětem - jednak mám pocit, že někteří rodiče pro samou péči nenechají své dítě samostatně dýchat a rozložení pozornosti ještě směrem ke druhému sourozenci by všem jen prospělo a druhak si myslim, že spíš rodiče jedináčkům mohou dát něco jiného, než více dětem, ale určitě jim nemohou dát to, co si dají vzájemně sourozenci. Např. teď máme staršího syna u babičky a mladší je doma, takže si s ním sice můžu hrát celé dny, ale je vidět, že mu chybí typicky sourozenecké hry, protože my rodiče to prostě neumíme tak opravdově (a taky nás honička, nebo štěkání na všech čtyřech nebaví půl hodiny v kuse :-)). Staršímu by se prý babička ráda věnovala, ale prý radši tráví celé dny nad miminkem mé sestry a skoro nic jiného ho nezajímá... Taky to, že se děti musí umět dohodnout, podělit apod. vidim spíš jako dobrou zkušenost třeba pro budoucí partnerský vztah, než újmu.

Co se týká těch prostředních - znám jednu rodinu, kde jsou tři teď už dospělé děti a vyčleněn je nejstarší (mladší dva jsou věkově blíž, tak spolu víc kamarádí), jednu rodinu, kde jsou taky už dospělé tři děti vždy asi po dvou letech (synové) a výraznější (průbojnější a oblíbenější mezi vrstevníky, jestli to tak lze říct) jsou starší dva a jednu rodinu, kde jsou 4 děti, ale dvě blízko u sebe a teprve po delší době další dvě blízko u sebe a fungujou spíš jako dvakrát prvorozený s druhorozeným... S manželem jsme oba prvorození a má druhorozená sestra má prvorozeného partnera. :-)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Jedináčci 

(26.7.2005 9:15:10)
Jeno, řekla bych, že máš naprostou pravdu. Jen, asi jsem kapku slepá, ale kdes v článku našla, že výzkum byl dělán na dětech v pubertálním věku?
Jinak to s tou dospělostí máš stoprocentně pravdu. A nejvíc člověk oceňuje sourozence (mladší starší to je úplně jedno) v době, kdy přijde postupně o jednoho a pak oba rodiče. To pak i bratři, kteří si celý dosavadní život nemohli přijít na jméno, jsou kamarádi. (Několik případů v mém okolí)
Pokud byl opravdu výzkum dělaný na pubertálních dětech je z mého pohledu absolutně bezcený, protože puberta je v životě poměrně krátké období změny, vzpoury, hledání a většina z nás se později nad svými pubertálními názory a postoji usmívá (někteří se i stydí). Takže , když si v pubertě myslím, že moje o 4 roky mladší sestra je mi dobrá jen k problémům o několik let později jsem velmi ráda, že jí mám i když je úplně jiná povaha a snažím se k ní najít cestu. Přestože si občas úplně nerozumíme, je to moje sestra mám o ní strach, mám jí ráda, dáváme si dárky, posíláme si phledy z cest atd. I na své nejlepší kámošky, které jsou mi názorově daleko blíž než ona, se někdy pro nedostatek času vykašlu (navzájem to chápem), ale na ségru nikdy.
 Jitka a Matyášek 


Re: Re: Re: Re: Jedináčci 

(26.7.2005 14:19:55)
Pro Pavlu: byla to náplň jediného semináře ve třetím ročníku gymnázia, žádný výzkum, v článečku jsem to zdůranila!

Pro Jenu: Podle mě není možné se na něco takového ptát 4 letých dětí a ani to nemám v úmyslu.
Jinak si skutečně myslím, že jedináčkům je dáváno nejvíc, tak jak si to mysleli i moji studenti. Je to můj názor. Jejich je všechna pozornost, rodičovský čas, materiální zabezpečení... Ano, je to vyváženo tím, že později zůstávají na život sami.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Jedináčci 

(26.7.2005 9:59:49)
Jeno, k bodu tři: psala jsem o tom, že lituju svého syna, že je tak sám: a lituju ho pro to, co jsi právě napsala - že mu chybí blbinkování s přibližně stejně starými lidičkami jako je on sám. Vyblbne se třeba u babičky, kde je pětiletá sousedky dcera a dvaapůlletá sestřenička, vyblbne se, když se sejde s jinou pětiletou sestřenicí - ale doma nic takového nemá (běhání po čtyřech - typické:-)). Jinak - každé dítě je jiné, takže každé se vyrovná s jedináčkovstvím nebo sourozenectvím jinak - a taky dost záleží na rodičích, jak dobře to tomu dítěti zvládnou "podat". Někdo má naprosto pohodového jedináčka, který se v pohodě zapojí do kolektivu, necítí se sám, není "přetížený" atd. - a jiný jedináček má s tímto problémy; na druhou stranu má někdo naprosto pohodové sourozence, kteří na sebe nežárlí, odmala spolu vycházejí a ani jeden z nich nepociťuje nedostatek rodičovské péče a lásky - a jiní sourozenci se perou jako koně, přes veškerou snahu rodičů na sebe žárlí a jeden či oba nejsou spokojeni s tím, kolik péče a lásky jim rodiče poskytují. Já hovořila tak nějak povšechně. Moje dítě se sice možná může sem tam cítit samo, na druhou stranu tak, jak ho znám, tak mám pocit, že přes veškerou moji snahu by na sourozence žárlil - a navíc můj syn byl až do nějakých šesti, šesti a půl roku dost pracný dítě, svéhlavý, paličatý, netrpělivý, puntičkářský, neposedný, zkoušející hranice - že kdybych musela svoji pozornost dělit mezi něj a jeho sourozence, tak bych ho asi nikdy nevypiplala. Takhle můžu říct, že v 7,5 letech je docela obstojně vychovaný, relativně zvládnutelný, určitá sebeúcta se v rovné míře dělí se zdravou mírou pokory... TOHO bychom asi u toho našeho konkrétního dítěte nedosáhli, pokud bychom měli víc dětí. Samozřejmě - své problémy má, ale nemám dojem, že by tyto problémy zmizely existencí sourozenců:-(
Tož to je moje zkušenost.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Jedináčci 

(26.7.2005 15:35:56)
Mirko, já to teda nemyslela přímo na Tebe, jen jsem to k Tvému příspěvku přilípla přes "odpovědět", protože mi nešlo vložit úplně "nový příspěvek". Ale když už tu mluvíš třeba o tom zkoušení hranic vašeho syna, tak třeba právě v situaci, kdy bys měla na starost ještě mladší dítko, nemohla bys tak přemýšlet a diskutovat o hranicích a nejspíš bys je vymezila tvrději. To jen jako příklad, jinak si netroufám tvrdit, že by zrovna u vás sourozenec něco vyřešil...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Jedináčci 

(26.7.2005 21:10:51)
Hm, je to možný, pravděpodobně by to bylo tvrdší v té výchově. Možná by se leccos sourozencem "vytříbilo" - možná že by ho motivoval pocit, že má jako vychovávat mladšího, možná by pro něj bylo leccos snáze stravitelné, kdyby viděl, že sourozenec taky něco musí a něco nesmí... Jo. Kdybych měla pevnější zdraví, tak by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet a lupli bychom si ještě jednoho potomečka:-), i kdyby to mělo sto nevýhod:o) protože ta společnost je v životě dítěte dost cenná. No co se dá dělat. Rozhodně náš je jedináček z donucení, ne z přesvědčení:-(
(Teď jsem navíc rozrušená četbou Záhady hlavolamu, tak mám plnou hlavu klukovských dobrodružství - a realita opuštěnosti syna je ještě bolestnější... Nu co, Rychlošípáci byli starší, když to prožívali, manžel taky nejkrásnější prázdninová dobrodružství v lesích se ségrou a bratránkem prožíval v pozdějším věku, tak snad se synáček taky ještě dočká:-))
M.
 Boďka 


Re: Re: Re: Jedináčci 

(26.7.2005 10:26:11)
No Jeni, s tými puberťákmi to tak nemusí byť vždy. Ja som z 3 sestier tá prostredná, aj keď staršia sestra je staršia len o 15 minút:), ale vždy ma trochu komandovala a mala navrch. Mladšia sestra je mladšia len 1,5 roka. Pri narodení vážila viac ako my staršie dvojičky dokopy, vždy bola od nás väčšia, takže okolie nás bralo ako trojčatá. Keď mala mladšia sestra asi pol roka, dali nás dvojičky rodičia na liečenie do Tatier, chodili za nami 1x za 2 týždne a mladšia sestra vyrastala ako jedináčik. Keď sme sa vrátili (asi po 2 rokoch), veľmi na nás žiarlila. My dve sme držali pokope, život v sanatóriu nás k sebe ešte viac pripútal a k rodičom sme nemali až taký vrúcny vzťah. V detstve sme sa neznášali, bili sme sa, aj rodičia zrejme robili chybu. My staršie sme mali pocit, že mladšiu uprednostňujú, lebo bola prítulnejšia, viac sa vedela u nich presadiť. V puberte sa to zlomilo. Začali sme si čoraz viac rozumieť, boli sme v podstate všetky tri rovesníčky, po nociach sme rozoberali naše babské problémy. Doteraz si všetky veľmi dobre rozumieme.
 Jaga10,syn,2 ,5roku 
  • 

paní Jitko 

(25.7.2005 14:59:30)
zkusila jsem něco podobného v semináři aj a byla to taky zajímavá zkušenost. Pokud byste měla zájem si vyměnit náměty na seminář zsv, mohla byste se prosím ozvat na můj mail?
 Kukuk 
  • 

velmi zaujimave 

(25.7.2005 18:55:23)
tak som nad tym rozmyslala, so sestrami mam rodinne konstelacie rozobrane zo vsetkych stran, ved som najstarsia z troch... musim mat vsetko pod kontrolou, niekedy ma az desi moj nekonciaci pocit zodpovednosti za tie dve,,, trapim sa obcas pre ich problemy, akoby som bola ich mama, niekedy ziarlim, ak si najdu kamaratky, starsie, ktore by im mohli byt tym, cim som ja!
sialene mi vadi, ak nepostupuju podla mojich predstav... to sme uz vsetky davno vydate!

moj muz je benjamin, o 20 rokov mladsi od surodencov, v podstate jedinacik, co sa tyka vychovy... problem je v tom, ze u tychto jedincov sa akosi automaticky predpoklada, ze sa postaraju o staruckych rodicov, vacsinou to tak byva, ale on ma iba 32, to este nebyva vek, kedy sa riesia problemy vysokej staroby... je v ich rodine akesi sklamanie, ze nie je dcera, ved tie sa o rodicov staravaju a oni maju mna, tu protivnu snachu, co si do nicoho neda hovorit, lebo je najstarsia... takto je to zasmodrchane... moj muz, ocakavania jeho rodiny, koho bude posluchat, ja prvorodena, generalka... tusim ste mi pomohli sa trosku vyznat v tom nasom klbku... ked sa na veci pozriem takto, tusim aj nieco chapem... juj, ale tchyni posluchat nebudem!!!!
my prvorodeni sme malo podriadenia schopni, preto som v pracovnom zivote trpela, dokedy som nebola v manazerskej pozicii, toto mi ale ide, lebo mam na to prirodzene predpoklady, nie len pozicia sily... este chvilu a vyznam sa v tom...
 Adéla (připravující se) 
  • 

Opravdu poučné :-) 

(26.7.2005 10:00:28)
Jsem benjamínek, můj manžel je druhorozený. Máme se velmi rádi, dáváme si to všemožně najevo, ale běda, když by jeden chtěl mít nad druhým navrh nebo nedejbože ho "poučovat"! Toho jsme si od starších užili dost. Manžel si to kompenzoval na mladším bratrovi a já se naučila nenechat si to od starší sestry líbit. Takže, když na něco takového dojde lítají hromy, blesky. Myslím, že teď už rozumím, proč máme takové "Italské" manželství.:-)
 Dzana 


Re: Opravdu poučné :-) 

(26.7.2005 14:36:37)
U nás je to tak, že já jsem nejmladší ze tří dětí (bratr starší o 5 a sestra o 8 let) a manžel má o 1,5 roku mladší sestru. Přitom já jsem o rok starší než můj manžel. Je to taková hloupost, ale někdy mě štve to, že si vedle svého "mladšího" manžela připadám jako malá holka. A vidíte, nikdy mě nenapadlo si to vysvětlit z hlediska sourozeneckých konstelací ;o) Nejzajímavější na tom ale je, že ač s manželovou sestrou vycházím, máme k sobě hodně daleko a já jsem v jejím věku byla vždy mnohem dál (jsem o 3 roky starší než švagrová). Zčásti proto, že mám relativně o dost starší sourozence.
V dětství jsem si přála mít k sobě stejně starou sestřičku, měla jsem vždy blíž k bráchovi, ale od nějakých mých 18 let už si rozumím s oběma. Samozřejmě máme na svět různé názory, pohádáme se, většinou si případný vztek nebo nespokojenost s jedním vypovíme u toho druhého sourozence, abychom neobtěžovali, ale rozhodně spolu držíme a máme se rádi.
 simap 


OPRAVA 

(27.7.2005 9:12:36)
Jen taková drobnost - v článku se píše o sourozeneckých konstelacích - konstelace rodinné jsou trochu o něčem jiném, řeší se v nich nejen vztahy sourozenecké, ale celého rodinného systému a to někdy i několik generací zpět.
 Dana (syn + dcera) 
  • 

prvorozená + benjamínek 

(28.7.2005 10:20:27)
Tak teď nevím - já jsem prvorozená (mám dvě sestry - mladší o 8 a o 10 let) a můj manžel je benjamínek (má dva bratry - starší o 12 a o 15 let) a jsme spolu už 26 let - loni jsme oslavili v naprosté pohodě stříbrnou svatbu. A nikdy jsem se nesnažila na něm uplatňovat své "právo" prvorozené, ale je pravda, že když jsem byla v období kolem 20 let, tak mi to věčné rodičovské "ty jsi starší - musíš mít rozum i za sestry" hodně lezlo na nervy a hodně vadilo. V té době bych velice ráda nebyla prvorozená. No a můj muž zase tvrdí, že své bratry v době svého dětství ani pořádně nepoznal, protože už dávno měli jiné zájmy a starosti než on. No a na závěr - dneska už jsou všechny věkové rozdíly mezi námi všemi takřka setřeny a rozumíme si všichni, ať už je nám (mé nejmladší sestře 39 a mému nejstaršímu švagrovi 63 let)kolik chce let.
 Jáňa+tři sluníčka 


sestra nebo máma? 

(29.7.2005 21:00:24)
No tak já jsem mladší o 11 let než moje sestra a můj manžel je nejmladší ze tří sourozenců(od bratra o 17 let, od sester o 13 a o 11let). Musím říci,že jsme oba vyrůstali vpodstatě jako jedináčci,ale manžel je jaksi přirozeně dominantnější. Já se svou sestrou mám vztah bohužel velmi chladný.Naše mamka zemřela,když mi bylo 2 a 3/4 roku a sestra vpodstatě převzala péči o mě v mých 8 měsících. Táta samozřejmě pomáhal,ale přeci jen nám musel živit,starat se o nemocnou ženu... Musím říct,že mám od malička velmi silný pocit,že mě má sestra nemá vůbec ráda,dlouho mě to trápilo a myslím,že mi jaksi podvědomě vyčítá,že mamka nemusela onemocnět,nebýt mého narození.Navíc musela kvůli mě předčasně dospět a být tátovi partnerem při mé výchově. No už to asi nezměním i když bych o to moc stála.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.