Názory k článku Rodinné konstelace

Já mám sestru o 9 let mladší, máme dokonce každá jiného otce, a náš vztah je skvělý. Nikdy mezi námi nebylo takové to pošťuchování nebo sourozenecké "zápasy o prestiž", ale máme k sobě myslím mnohem blíž než někteří sourozenci s mnohem menším věkovým rozdílem. Takže je to individuální.

Tak teď nevím - já jsem prvorozená (mám dvě sestry - mladší o 8 a o 10 let) a můj manžel je benjamínek (má dva bratry - starší o 12 a o 15 let) a jsme spolu už 26 let - loni jsme oslavili v naprosté pohodě stříbrnou svatbu. A nikdy jsem se nesnažila na něm uplatňovat své "právo" prvorozené, ale je pravda, že když jsem byla v období kolem 20 let, tak mi to věčné rodičovské "ty jsi starší - musíš mít rozum i za sestry" hodně lezlo na nervy a hodně vadilo. V té době bych velice ráda nebyla prvorozená. No a můj muž zase tvrdí, že své bratry v době svého dětství ani pořádně nepoznal, protože už dávno měli jiné zájmy a starosti než on. No a na závěr - dneska už jsou všechny věkové rozdíly mezi námi všemi takřka setřeny a rozumíme si všichni, ať už je nám (mé nejmladší sestře 39 a mému nejstaršímu švagrovi 63 let)kolik chce let.

Hm, je to možný, pravděpodobně by to bylo tvrdší v té výchově. Možná by se leccos sourozencem "vytříbilo" - možná že by ho motivoval pocit, že má jako vychovávat mladšího, možná by pro něj bylo leccos snáze stravitelné, kdyby viděl, že sourozenec taky něco musí a něco nesmí... Jo. Kdybych měla pevnější zdraví, tak by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet a lupli bychom si ještě jednoho potomečka:-), i kdyby to mělo sto nevýhod:o) protože ta společnost je v životě dítěte dost cenná. No co se dá dělat. Rozhodně náš je jedináček z donucení, ne z přesvědčení:-(
(Teď jsem navíc rozrušená četbou Záhady hlavolamu, tak mám plnou hlavu klukovských dobrodružství - a realita opuštěnosti syna je ještě bolestnější... Nu co, Rychlošípáci byli starší, když to prožívali, manžel taky nejkrásnější prázdninová dobrodružství v lesích se ségrou a bratránkem prožíval v pozdějším věku, tak snad se synáček taky ještě dočká:-))
M.

U nás je to tak, že já jsem nejmladší ze tří dětí (bratr starší o 5 a sestra o 8 let) a manžel má o 1,5 roku mladší sestru. Přitom já jsem o rok starší než můj manžel. Je to taková hloupost, ale někdy mě štve to, že si vedle svého "mladšího" manžela připadám jako malá holka. A vidíte, nikdy mě nenapadlo si to vysvětlit z hlediska sourozeneckých konstelací ;o) Nejzajímavější na tom ale je, že ač s manželovou sestrou vycházím, máme k sobě hodně daleko a já jsem v jejím věku byla vždy mnohem dál (jsem o 3 roky starší než švagrová). Zčásti proto, že mám relativně o dost starší sourozence.
V dětství jsem si přála mít k sobě stejně starou sestřičku, měla jsem vždy blíž k bráchovi, ale od nějakých mých 18 let už si rozumím s oběma. Samozřejmě máme na svět různé názory, pohádáme se, většinou si případný vztek nebo nespokojenost s jedním vypovíme u toho druhého sourozence, abychom neobtěžovali, ale rozhodně spolu držíme a máme se rádi.

No Jeni, s tými puberťákmi to tak nemusí byť vždy. Ja som z 3 sestier tá prostredná, aj keď staršia sestra je staršia len o 15 minút:), ale vždy ma trochu komandovala a mala navrch. Mladšia sestra je mladšia len 1,5 roka. Pri narodení vážila viac ako my staršie dvojičky dokopy, vždy bola od nás väčšia, takže okolie nás bralo ako trojčatá. Keď mala mladšia sestra asi pol roka, dali nás dvojičky rodičia na liečenie do Tatier, chodili za nami 1x za 2 týždne a mladšia sestra vyrastala ako jedináčik. Keď sme sa vrátili (asi po 2 rokoch), veľmi na nás žiarlila. My dve sme držali pokope, život v sanatóriu nás k sebe ešte viac pripútal a k rodičom sme nemali až taký vrúcny vzťah. V detstve sme sa neznášali, bili sme sa, aj rodičia zrejme robili chybu. My staršie sme mali pocit, že mladšiu uprednostňujú, lebo bola prítulnejšia, viac sa vedela u nich presadiť. V puberte sa to zlomilo. Začali sme si čoraz viac rozumieť, boli sme v podstate všetky tri rovesníčky, po nociach sme rozoberali naše babské problémy. Doteraz si všetky veľmi dobre rozumieme.