| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

 Celkem 478 názorů.
 duck 
  • 

..taky z Prahy 

(31.3.2005 9:10:14)
Jojo, je to tak. Je mi 25 a neumim si predstavit, ze by rodina prisla drive nez za nejakych 10 let.. I to se mi zda dost brzy. Nechci byt zavisla na tom, jestli manzel domu prinese vyplatu, chci se sama snazit. Prijde Vam sobecke, ze chci mit nejakou karieru, neco dokazat? Me ne, proc by se zeny mely realizovat jen u plotny :-) Na co bych pak pet let studovala, do prace by me s vyhledem, ze jim za rok dva utecu na materskou asi v dnesni dobe nevzali, rozhodne ne na misto, ktere bych si predstavovala. Chci taky jeste neco poznat ze sveta, kdyz neni hlidani, s prckem se tezko leze po horach, pamatkach a podobne.
Jsme s pritelem uz temer 5 let, zatim pomyslime "pouze" na svatbu, a i tak jsme mezi svymi vrstevniky za exoty :) Tak co s tim?
 Jakarta 


Duck, 

(31.3.2005 9:31:20)
určitě máš právo na své rozhodnutí. Jen bych se na tvém místě bála, že třeba v těch 35 a více letech už můžeš mít problém s otěhotněním (promiň, nechci malovat čerta na zeď). A kariéra jde dělat i s dětmi, přece to, že jsi vdaná a máš dítě neznamená, že musíš sedět doma. I s dětmi lze podnikat mnoho pěkného a věř, že lze lézt i po horách či navštěvovat památky. Dítě ti ukáže jiný rozměr života. Vím o čem mluvím, je mi třicet, mám 9-letou (plánovanou) dceru, jsem více než 10 let vdaná, dělám práci, která mě baví.
 duck 
  • 

Abych to trochu uvedla na pravou miru.. 

(1.4.2005 12:19:19)
Abych to trochu uvedla na pravou miru..
jeste studuji a k tomu pracuji, protoze rodice me nezivi. Muj pritel dostudoval teprve nedavno, pracuje, ale touzi po tom, zacit podnikat. Tedy to, ze chci po dostudovani zacit pracovat, je proto, abych ho mohla vystridat ve financnim zaopatrovanim domacnosti, abych ted zase ja jemu umoznila splneni nejakeho toho snu (ten muj dosavadni byl vzdelani, ne kvuli titulu, ale proste me to bavi, chodila bych do skoly klidne po zbytek zivota). Zacit s podnikanim od piky preci nezarucuje zadnou jistotu prijmu. A jiste se shodneme na tom, ze detatko musi mit nejake zazemi. Jeden jisty plat je proste pro fungovani domacnosti potrebny a pochybuji, ze materska by to nejak vyrazne vytrhla. Ono vubec zit z jednoho platu v Praze neni legrace. Nevim, jak je to ve Stockholmu, ale tady jsou sice platy prumerne vyssi nez ve zbytku republiky, ovsem zrovna tak naklady na zivobyti.

Jeste jsem chtela rict, ze oba chceme pokud mozno velkou rodinu: 3, 4 deti.. Pokud nebudou nase vlastni, nebudeme je proto mit mene radi. Vim, ze existuje riziko, ze za 10 let budu mit problem otehotnet, ale vzhledem k tomu, ze jsem to jeste nezkousela, neni vyloucene, ze takove problemy mam uz ted.

Navic starat se o miminko je pro kazdeho jinak slozite. Nekdo ma dve babicky, nebo alespon hodnou pritelkyni s hromadou casu, nekdo nema nic. Nekdo zvladne s prehledem trojcata bez pomoci a nekdo nestiha ani s jednim mimcem. Mozna muj predchozi prispevek vyznel jinak nez jsem ho myslela, psala jsem vicemene chvili obecne a chvili o sobe. Neuprednostnuji karieru pred potencialni rodinou, jen bych rada mela alespon nejakou jistotu, ze mimco uzivime. Znam osobne pripad, kdy zena s vysokym vzdelanim a dvemam malymi detmi nesezene praci hodnou sve kvalifikace. Nechci se dockat toho, abych delala nekomu sekretarku jen proto, ze si nekdo automaticky mysli, ze kdo ma deti, bude zcela jiste polovinu roku doma.

Vazne si myslim, ze nejsem sobecka.. Existuje spoustu nespokojenych maminek, ktere nemaji cas samy na sebe, nemaji praci, ktera by je bavila atd... Proste si myslim, ze tu jsou objektivni duvody, proc jeste pockat. A pokud se pri tom cekani clovek muze bavit cestovanim a zajmy, ktere jdou treba trochu obtizne skloubit s materstvim, tak proc ne? Musim obetovat cely svuj zivot, abych privedla na svet jiny? ..to prece neni treba.

A zkuste se na nasi situaci podivat ocima cesky, ono je to v tom Stockholmu s penezmi asi precijen o necem jinem :-)
 já a já 


Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(1.4.2005 19:00:21)
Život je takový, jaký si jej uděláte!
Já bych bez dětí nemohla být na světě. Mám dvě malé holčičky (Anetka má 2r a 4m, Adrianka 3m). Když přišla na svět první dcerka, oba nás to hodně změnilo. Naše děti jsou pro nás středem vesmíru. I dovolenou vybíráme podle dětí, ale řekla bych, že se v ničem neomezujeme.
Abyste neměla při mateřské pocit, že děláte manželovi závaží, tak rpoč nepracovat doma??? V dnešní moderní době máte nepřeberné množství na výběr. Já jsem si založila on-line obchod. Jsem v kontaktu s lidmi, můžu být se svými dětmi, manžel je rád, že mě to baví a moc mě podporuje.
Věřte mi a jiným maminkám, nejsme strhané a v depresi z toho, že máme děti... když už je máte, tak vám nepřipadají jako závaží. Dají vám úplně nový a krásný rozměr života. Nebudete myslet pořád jen na sebe a navíc po dětech je žena ještě krásnější a přitažlivější!
Taky nemám nikoho na hlídání, ale stíhám si zajít zacvičit, ke kadeřnici i do obchodu.
Připadám vám v depresi???
 Eva + Vládík 10/03 
  • 

Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(3.4.2005 15:19:25)
Milá Ivko,

musím s tebou jen a jen souhlasit! Je mi 30, Vládíkovi rok a půl a mateřskou si také užívám plnými doušky. Také podnikám z domova (vedu účetnictví) a depresi mám občas tak akorát z toho, že bych měla jít zpátky do práce a poslouchat tam příkazy nějakého šéfa.
Rodiče máme s manželem oba daleko, ale seznámili jsme se se sousedy, kteří jsou na tom stejně a dítka si hlídáme navzájem. Podnikáme spolu spoustu výletů a užíváme si spoustu legrace. Dokonce právě teď v našem městě zakládáme mateřské centrum, abychom našly další spřízněné duše.
Život je pro nás nádherný i s tím neustálým utíráním pokakaného zadku, nočním nevyspáním, rozpatlaným jogurtem a slovníkem obsahujícím 10 slov.

 duck 
  • 

Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 16:29:32)
No to je prave ono: je mi 30 a Vladikovi rok a pul a desne si to uzivam.
me je 25, dokoncuju skolu a taky si to desne uzivam, jen jsem chtela rict, ze neni kazdy sobcem, kdo nechce mit deti, jakmile dosahne plnoletosti.. Netvrdila jsem, ze vsechny maminky jsou zoufale, jen jsem uvadela, ze nekolik "nestastnic" osobne znam.. Tem stastnym samozrejme ze srdce preji, at jim to vydrzi co nejdele.
 Daria+1 


Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 8:40:50)
Souhlasím naprosto :-)
Jenže to je těžko někomu vysvětlovat, pro většinu těch lidí co děti ještě nemají, popř. ani zatím nechtějí, stejně budeme šťastné jen "jako", jen navenek, a ve skutečnosti zdeprimované a utahané. Myslím si, že když některé ženy mluví o opečovávání manžela a dětí, že jen mají prostě podvědomě strach z toho, že ten jejich partner toto bude po nich vyžadovat a sám nehne ani prstem aby v budoucnu pomohl při práci okolo dětí a domácnosti.:-)Ale to jen na okraj :-)
Já osobně můžu zodpovědně prohlásit, že po narození mého syna jsem šťastná jako nikdy. Než jsem šla na mateřskou, měla jsem sice velmi dobrou práci se slušným příjmem (myslím slušný na podmínky severní Moravy) a práce mě i docela bavila. Ale jen co jsme si s přítelem vyřídili úvěr na koupi bytu a přestěhovali se, hned další měsíc jsem otěhotněla a neskutečně jsem se těšila až budu s miminkem doma. Přítel je schopný uživit rodinu i zaplatit splátky úvěru, a já abych se necítila "vydržovaná","zdeprimovaná" či "znuděná" (zkrátka si to nazvěte jak chcete :-))) ) taky začínám podnikat z domova. A už vůbec si nemyslím, jak tu někdo řekl, že by se s prckem nedalo lézt po horách či chodit po památkách....Tak samozřejmě že jej teď v devíti měsících nepotáhnu na Sněžku, ale až povyroste, užijeme si všechny výlety třikrát tolik a na to já se strašně moc těším. Je mi 25, a teprve teď cítím že můj život se rozjíždí a konečně má pořádný smysl :-)
 Psychouš 
  • 

Jste jako děti 

(4.4.2005 15:00:04)
Jak může někdo, kdo si říká dospělý, souhlasit s větou

Život je takový, jaký si jej uděláte! ?

Život je takový, jaký je. Člověk může v každém okamžiku do jisté, velmi omezené míry, určovat SMĚR, kam se bude ubírat, ale nikdy nemůže určit, jak co dopadne. Máme možnost volby z omezeného počtu alternativ. A někdy jsou ty alternativy zoufalé a někdy prostě žádné nejsou a člověk se musí prostě smířit.

Existuje pěkné přísloví, možná ho znáte: "Chceš rozesmát pánaboha? Začni plánovat!"

:-)
 Daria+1 


Re: Jste jako děti 

(4.4.2005 19:24:54)
No hezký:-)
Teda raději budu jako dítě, ať se pánbůh třeba potrhá smíchy, ale já jsem spokojená. Život je takový, jak se k němu člověk postaví. Můžu plakat nad tím, že mám už půl života za sebou, nebo se radovat že mám půl života před sebou. Takže já osobně nesedím zdeprimovaná v koutku nad "zpackaným" životem (z pohledu těch co chtějí děti později) ale raduju se z toho daru, z toho obrovského obohacení co přináší rodina a děti. Nebrečím nad tím že jsem neužitečná a vydržovaná mužem, ale snažím se do své rodiny taky přinést to maximum co můžu, protože člověk může dokázat vše, co opravdu chce. Nesedím na zadku a nečekám až mi život nabídne alternativy, ale hledám je. Třeba je to dětinské, ale jsem šťastná :-)
Tak nezáviďte :-P
 Psychouš 
  • 

Zase nepochopení 

(4.4.2005 20:23:02)
Člověk může hledat alternativy náplně volného času, náplně žaludku, náplně své dvojpostele atd.

Tohle jsem na mysli samozřejmě neměl. Každý je dříve nebo později nucen se rozhodovat v závažných otázkách. Dříve nebo později se zřejmě úplně každý člověk dostane do situace, kdy ani jedna z možných alternativ není příjemná. A od tohoto okamžiku už bude těžko tvrdit, že si svůj život zařizuje podle svých představ.
 MirkaEyrová 


Re: Zase nepochopení 

(4.4.2005 21:15:03)
Psychouši, tak teď se Tě musím fakt zastat. Ano, Dario. Do jisté chvíle si každý z nás myslí, že vládne svým životem. Že má všechno pod kontrolou, že on je tím, kdo "řídí svůj život". Ano, někdo má to obrovské štěstí, že je mu dovoleno toto cítit dlouhá léta, téměř celý život. Ale ve chvíli, kdy přijdou krize, ZLÉ krize, je pocit vlády ten tam, člověk sletí z piedestalu na tvrdou zem, a třeba dlouhé měsíce a roky se ptá, co se to děje, proč se to stalo zrovna jemu, jak se má bránit... A VÍ, že se NEMŮŽE NIJAK BRÁNIT, že nejsou jiné cesty než špatné a ještě horší, že všechno bude dlouho jen zlé. Jisté je jedno - na koho takto "Bůh dopustí", už nikdy nenabyde té v podstatě samolibé sebejistoty, že má svůj osud plně v moci...
M.
 Daria+1 


Re: Re: Zase nepochopení 

(5.4.2005 7:46:46)
Vy mi tu tu dobrou náladu chcete za každou cenu zkazit, co? :-)
Proč ty hořké pilulky neustále? Co se vám děje tak hrozného, že se prostě nemůžete radovat z toho co je?
Myslíte si, že jsem se narodila, a od té doby mě potkávají samé krásné chvíle a pouze zajímavé a krásné a jednoduché alternativy co život nabízí?
Nedovedete si představit ty situace, ze kterých jsem dlouhou dobu neměla žádné východisko, nebudu vám tu popisovat jak jsem i já v životě musela trpět, protože já se nemám zapotřebí litovat. Nikdy jsem netvrdila, že řídím svůj život a mám jej plně pod kontrolou.
Tvrdím pouze to, že jsem si z něj vybrala pro mě momentálně to nejlepší možné a jsem šťastná jak nejvíc jen teď můžu být. Tak už se s tím smiřte ;-)))
 Psychouš 
  • 

Smiřte :-))) 

(5.4.2005 8:00:16)
Vím, že tam byl smajlík. :-)

Co se vám děje tak hrozného, že se prostě nemůžete radovat z toho co je?
Ta věta evidentně nepřipouští tu možnost, že se nám třeba FAKT děje něco tak hrozného. Rozhlédni se kolem - POŘÁD se děje něco hrozného, POŘÁD lidé umírají a tak.
V dnešní televizní době lidé nesou jako křivdu, když se jich začne týkat nemoc nebo smrt, protože si neuvedomují, že se to týká v každém okamžiku spousty a spousty lidí. Jenže o to se ti "v pohodě" nezajímají, naopak, zavírají před tím oči.

Nechci být negativní, ale propagování výskavé radostnosti mě děsí.
 Daria+1 


Re: Smiřte :-))) 

(5.4.2005 8:34:54)
Já přece neignoruji neštěstí co se kolem děje, neříkám si, "to je fajn že to tsunami bylo tak daleko", protože i tady se může přihodit neštěstí, dotýká se mě každé zbytečné neštěstí, co se stane, i tady u nás máme auta a opilé řidiče a další stovky potenciálních původců katastrof. Ale je třeba se i radovat, a to ze všeho dobrého a krásného co je, protože zítra už to být nemusí, a taky je třeba si toho všeho vážit, navíc i zlé je k něčemu dobré, já kdybych si neprožila to svoje trápeí, nikdy bych si nemohla naplno vychutnat to štěstí co mám teď, protože není světla bez tmy. A navíc mi ho život nenabídl na stříbrném podnosu, ale musela jsem si ho "zasloužit". Někdo kdo jednou zažil co to je žít v bídě, nikdy nebude brát přepych jako samozřejmost a bude připraven na to, že nic netrvá věčně. Ale co bude bude, a já se tím teď trápit nehodlám. Problémy co přijdou řeším až když přijdou.
Takže tak:-)
 Šáry 
  • 

Re: Re: Smiřte :-))) 

(5.4.2005 9:42:39)
Dario, já s Tebou naprosto souhlasím,

život většiny z nás se skládá z krásných okamžiků i z průs*rů. Já taky nejsem tak naivní, abych se domnívala, že můžeme v životě svém i svých blízkých ovlivnit všechno, ale také si myslím, že není pravda, že nemůžeme ovlivnit naprosto nic.

Někdy se bohužel stane, že jsme postaveni do situace, která nemá dobré řešení. A je na nás, abychom zvolili řešení nikoli dobré, protože to neexistuje, ale to nejméně špatné. A třeba nám tak život nedobrovolně ukáže cestu, kterou jsme do té doby nevnímali, ale která třeba není tak děsivá.

Když čtu třeba příběhy Daniely s Lukáškem a Leonkou, tak si přesně tohle říkám. Že z toho, že se jí stalo něco naprosto děsivého, dokázala "vytěžit" i lásku k cizímu človíčkovi, dát mu domov a položit základ pro jeho mnohem lepší život.

Ne každý z nás tohle dokáže, někdy to třeba v dané situaci ani nejde. Ale spoustě lidí se v životě už stalo něco hrozného a přesto to nezabalili, nezatrpkli a dokážou se přes to všechno (nebo právě proto) radovat i z drobných věcí v životě.

Jak řekl, tuším, sv.Augustin: Bože, dej mi sílu, abych dokázal změnit věci, které změnit lze. Bože, dej mi trpělivost, abych se dokázal smířit s věcmi, které změnit nelze. A dej mi moudrost, abych to dvojí od sebe dokázal odlišit.
 Daria+1 


Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(5.4.2005 10:37:31)
Šáry dík,
řekla jsi to moc krásně.
Kdyby takhle přemýšlelo víc lidí...byl by ten život už asi moc ideální, co? :-)
Je pravda že je třeba i negativních lidí, těch zatrpklých, protože všechno musí mít svůj protiklad, aby to mohlo existovat.
K těm tvým slovům už není co dodat :-)
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(5.4.2005 12:32:38)
CO je zatrpklého na konstatování, že život prostě není vždy takový, jaký si ho uděláme? Někdy situace skutečně nejde změnit jedině přijmout a smířit se sní. A to jako potom má člověk dělat, že si to tak sám zařídil? To je poněkud směšné. Smířit se, bojovat proti zatrpklosti to ano, ale ztotožnit se stím, že jaký si to udělám, takový to mám prostě vždy nelze. dělat co můžu, to ano, to je zodpovědnost za svůj život. Ale přiznat si, co nemůžu to je zralost a smířit se s tím je moudrost. Tak už vás vidím, jak se např.postavíte před děvče, které není schopné navázat normální vztah s chlapcem jednoduše proto, že např. žila v rodině alkoholika nebo jiného asociála a přesvědčujete jí, že vše záleží jen na ní. Jenže ona prostě nemůže a nezáleží to na ní. Nebudu to rozvádět, ale takové zjednodušující příspěvky o životě pevně v rukách považuju za scestné a nebezpečné. Umím si představit, jak taková agitka může srazit člověka, který se zrovna potácí, protože ho život semlel a on si to tak rozhodně nevybral.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(5.4.2005 13:48:30)
Kopretinko,

samozřejmě je necitlivé a hloupé přijít k člověku, který zrovna spadnul do nějakého průšvihu, a "upřímně a od plic" mu říct, že si za to vlastně může sám, protože jak si to uděláš, takový to máš. To může udělat jen opravdový hlupák.

Na druhou stranu ale může třeba zrovna pro tu dívku, o které jsi mluvila, znamenat určitou naději to, že sice šla do života s velkým handicapem, ale že se nemusí smiřovat s tím, že už do konce života nebude schopná navázat plnohodnotný vztah, protože tatínek byl alkoholik. Že by to na tom třeba mohla pracovat s psychologem a s jeho pomocí a vlastním přičiněním to "předurčení k neúspěchu" změnit.

Nevím, jestli jsem se vyjádřila dost jasně. Samozřejmě, že to asi nejde vždycky, ale život je nespravedlivý a všichni nemáme ani nemůžeme mít stejnou startovní čáru. A pokud jsme bohužel dostali do vínku nějaký ten handicap, tak to je vůči nám nespravedlivé, ale v mnoha případech máme na vybranou -buď to tak nechat a říkat si, že nás osud nemá rád, nebo se to pokusit aspoň trochu zvrátit ve svůj prospěch.

Jásaví blbové (to je výraz vypůjčený tuším z D-Fensova blogu pro ty věčně roztlemené lidičky, co pro ně nic není problém a všechno je cool) jsou děsní, ale ti, co mají koutky celý život (nejenom v dobách aktuálního průseru) obrácené dolů a neustále si stěžují, jak se k nim život chová macešsky, také nejsou zrovna ideální, ne?
 Psychouš 
  • 

Čteš D-Fense? ;-) 

(5.4.2005 13:55:28)
Ty čteš D-Fense? ;-)
To mě zaujalo.

Co se tématu týče, jsem přesvědčen, že zmiňovaný protipól výskavé jásavosti tady na Rodině nenajdeš. Myslím, že se, holky, špatně koukáte.

Nesouhlas s větou "život je takový, jaký si ho uděláš" není žádná zatrpklost, ale realistický pohled. K hromadným sebevraždám ;-) tady, pokud vím, nikdo nenabádá.

A sám sebe považuju za docela pozitivního, protože mám krédo, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř! :-)

 Daria+1 


Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(5.4.2005 16:14:14)
Lidičky, já mluvila o zatrpklých lidech v souvislosti s těmi protiklady, ne jako že hned každý co má jiný názor než já je negativní a zatrpklý...tak jestli jste to tak pochopili a vzali si osobně, tak se omlouvám.
Já už jsem to tu párkrát naznačila, ale asi na to budu muset polopaticky...
Nejsem sice zrovna z rodiny alkoholiků a asociálů, ale taky určitě ne z ideálních podmínek (ostatně to jen asi pár výjimečně šťastných jedinců). Otec se na mě vykašlal když mi byly tři, byl ještě tenkrát mladej kluk bez zodpovědnosti (tu nezískal ani s léty...)a moje máma mě sice milovala nadevše, ale dávala to najevo všelijak, to už jsem se kdysi rozepsala na jiné diskuzi a nechce se mi to dopodrobna popisovat znovu, co jsem si od ní musela vytrpět, když měla svoje nálady. Dokonce když jsem o tom kdysi psala, tak jsem se do hloubi duše styděla že ta ženská co o ní píšu je moje matka...Měla takové skvělé období, kdy jsem se jen podívala na kluka (bylo mi 16 a ještě jsem pořádně nedostala ani pusu) a pak jsem den co den doma poslouchala, jaká jsem k***a, ať si teda táhnu za chlapama,a to jsou ještě ty "jemnější" poznámky... no nebudu vám popisovat co se v takové situaci odehrává v dospívající dívce. Měla jsem dospívání hodně složité, a jednou jsem se pokusila o sebevraždu. Všechno to bylo kvůli chování mé matky ke mně, která návaly lásky vůči mě střídala nejvyšším opovržením a urážením.
A má drahá matinka všude rozhlásila, že jsem se otrávila z nešťastné lásky, protože si ani v nejmenším nepřipustila, že ona, milující matka udělala chybu.
Nemám tedy důvod být vůči životu zatrpklá? Eventuelně bych i bez výčitek svědomí mohla jít šlapat chodník a ufetovat se k smrti...?
A já se tím prokousala...nemyslím si o sobě že jsem výjimečně silná, spíš že jsem měla výjimečné štěstí...na správného muže, na krásné miminko a skvělou rodinu, kterou jsem jako malá nepoznala. A proto teď tak jásám, užívám si každou minutu, a děkuju životu za každý ždibec šance co se kolem mě mihne. A teď mě suďte za to, jak jsem dětinská a hloupá a já nevím co ještě...
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(5.4.2005 16:27:04)
Dario,

a vvvvo tom to je :o)).

Větu "každý to má takový, jak si to udělá" lze chápat dvěma způsoby.

Jednak tak, že každý, kdo se ocitne ve špatné situaci, se v ní ocitl proto, že někde něco zvoral. Tudíž si za to může sám a basta fidli, netřeba ho litovat (viz názor mnoha lidí na bezdomovce).

Nebo taky tak, že sice nemáme ve své moci to, co se nám v životě přihodí, ale můžeme ovlivnit to, jak se k tomu sami postavíme.

Z toho prvního zaznívá beznaděj a pohrdání bližním v nouzi, z toho druhého naopak naděje, že i z velkých průserů může existovat východisko.

Není třeba zdůrazňovat, ke které interpretaci se pravděpodobně přikláníme my obě :o))
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(6.4.2005 7:52:13)
Tak děvčata velmi stručně a v bodech shrnu co působí a ovlivňuje to, kde jsme a jak to chápeme. pořadí neznamená důležitost.
1. Geny. Míra vyhledávání nového, závislost na odměně a trestu i síla vůle jsou dány genově. Patří sem i zodpovědnost, které prostě nedosáhneš ve větší míře, než je ti dáno geneticky. A toto vše ovlivňuje uchopení života do svých rukou.
2. Prostředí. To snad nemusím vysvětlovat.
3. Vzdělání. To je také jasné. Patří sem také možnost ho dosáhnout.
4. IQ.
5. A samozřejmě zdraví.
6. Vlastní píle.
Do prostředí patří také společnost, včetně společenského vědomí.

Takže máš-li to štěstí, že máš ty správné geny a narodila ses do určité společnosti, bez znevýhodnění a tím nemyslím jen tělesné a mentální a přidáš k tomu své úsilí, můžeš držet svůj život pevně ve svých rukách.
Já jsem toho také mnoho dokázala, zvládla jsem překonat velmi těžké dětství, ale tvrdit to, co vy, bych si nedovolila. Je to heslo doby, tak jako jsme si kdysi vyhrnovali rukávy a poroučeli větru, dešti.
Jsem velmi vděčná za to, kde jsem a vím, že by stačilo hrozně málo a nikdy bych tam nebyla. A moje zásluha je to jen zčásti.
Jsme pevně přesvědčená, že by většině těch úspěšných stačilo k neúspěchu narodit se jako Rom. To by pak ani ten pozitivní přístup moc nepomohl. A co takhle narodit se jako žena v islámském světě? A vůbec kdekoli ve třetím světě?
Opět v příspěvcích píšete o zatrpklosti, to je asi vaše odpověď na každý argument. Tak kdyby jste mne znaly, věděly byste, že jsem naplněná optimismem a jen tak něco mne neskolí, se životem se umím porvat. To ovšem neznamená, že budu dělat jako by zákonitosti neexistovaly a ignorovat např. vědu. Zjednodušujete a to je vždy nebezpečné.
Jo a ještě k tomu příkladu děvčete, sice bys jí ty věci neřekla, ale protože jsi o nich přesvědčená, ona by to cítila a tím se utvrdila ve své neschopnosti. Takových příkladů je mnohem víc, to je to znevýhodnění. Obrovské následky má odmítnutí v raném dětství a ještě v prenatálním období. Je dokázáno, že právě toto znamená 50% šance na rizikové chování v dospělosti. Přidej k tomu určité geny a nepečující matku a máš to. A nikdy se takový člověk nedobere k odpovědnému přijetí svého života, prostě nikdy. Je to jeho vina, on si to tak zvolil? A je skutečně v jeho schopnostech to změnit? Já bych strašně ráda řekla, že ano, ale nemůžu. setkávám se s těmito rizikovými skupinami ve své praxi a prostě to tak není. A takováhle hesla jim moc nepomohou, to mi věřte.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(6.4.2005 13:12:48)
Kopretinko,

jsem ráda, že máš ve všem tak průzračně, křišťálově jasno. A že přesně víš, jaký jediný význam je možné přikládat určitému tvrzení.

Mám pocit, že úplně původně tady byla řeč právě o možnosti ovlivnit ty běžné věci a že na "vážné věci člověka" jste to stočili Psychouš a Ty.

Nikdo ze zúčastněných tady nikdy tvrdil, že můžeme ve svém životě ovlivnit naprosto všechno, a byla by hovadina tvrdit, že tomu tak je.

Ale nezlob se na mě, převážnou většinu svého života řešíme přece jen ty "banální" situace, málokomu se stane každý den nějaká tragédie. Ano, máme štěstí, že jsme se narodili v bohatém světě, relativně zdraví, lidem, kteří nás milují... to jsou skutečně věci, za které si nemůžeme činit žádné zásluhy.

I já jsem toho zažila docela dost a ne vždy příjemného. Také si vážím každého úplně obyčejného dne, protože to není žádná samozřejmost a ze dne na den to může být úplně jinak. I mně se v životě staly dobré i špatné věci, které jsem nemohla nijak ovlivnit.

Ještě toho ale kruci přece zbývá spousta, co ovlivnit můžeme.

A pro mne je ta věta ..jaký si to uděláš... něčím, co se nehodí říkat někomu jinému (protože je právě třeba možná v situaci, kterou ovlivnit nemůže), ale kterou je občas dobré říct sami sobě, abychom si uvědomili, že mnohé věci ovlivnit můžeme a že naše spokojenost závisí také na tom, zda se o to pokusíme nebo ne.

Ještě k Tvému příkladu s tou dívkou: nevím, jak jsi přišla na to, že já si myslím, že si za svůj problém může úplně sama, a že ona by to ze mě určitě vycítila. Já si naopak myslím, že měla smůlu a byla do života postavená s velkým handicapem, ve kterém je naprosto nevinně. A že možná (ne URČITĚ, ale MOŽNÁ), kdyby vyhledala odbornou pomoc, by se s tím dalo něco udělat a ona by nebyla odsouzená k tomu celý život si vybírat špatně. Ve Tvém podání to naopak vypadá tak, že když už se nezaviněně do něčeho dostala, tak má smůlu a do smrti se už z toho nemůže vyhrabat, i kdyby se postavila na hlavu. A takovéhle pojetí mi přijde dost kruté, protože v sobě neobsahuje ani jiskřičku naděje. A bez té se občas žije zatraceně těžko.
 Psychouš 
  • 

Malá lekce z logiky 

(6.4.2005 13:46:35)
Jsi dětinská a neupřímná, když falešně tvrdíš, že jsi ráda, že Kopretinka "má ve všem průzračně jasno".
Tolik ke tvému lhaní. ;-)

A teď k věci:

Já si myslím, že rozdíl mezi tvou a Kopretinčinou interpretací té věty je ten, že ty, k tomu abys svou interpretaci obhájila, musíš k té větě pár dalších vět přidat, kdežto Kopretinka ne. Slova by se měla používat uváženě. Chci-li něco vyjádřit, mám se snažit to udělat dobře. Stručně, ale úplně.

Věta "Život je takový, jaký si jej uděláte!" vyjadřuje, - to tě překvapí - že je život takový, jaký si ho uděláme. Kopretinka i já zastáváme náyor, že to není pravda, že život si málokdy člověk může "udělat", že život se "dělá" sám a my můžeme občas něčím pohnout žádaným směrem. That"s all.
 Šáry 
  • 

Re: Malá lekce z logiky 

(6.4.2005 14:03:07)
Psychouši,

lekce přijímám jen od lidí, kterých si nějakým způsobem vážím.

Na nevyžádané poučování a rádobymentorování od lidí, kteří by se rádi stavěli do role hodnotitelů, ale nemají na to potřebné charisma ani autoritu, nejsem zvědavá.

A tím s tebou končím, na tvoje příspěvky už nebudu reagovat. Nestojíš mi za to.
 Psychouš 
  • 

Dospělá reakce ;-) 

(6.4.2005 14:05:40)
:-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Dospělá reakce ;-) - pro P. i Kopretinku 

(7.4.2005 13:52:37)
Poznámky o nedospělosti jsou tu ovšem tak oblíbené nejspíš pro svou argumentační hodnotu.
 Kopretinka 


Re: Re: Malá lekce z logiky 

(6.4.2005 14:51:01)
Dnešní ráno u nás doma:
Mamí, můžu si vzít do školky zase rytíře?
Můžeš, připrav si je.
Ale já nechci, ať mi je někdo přinese.
Tak si je nevezmeš.
Ale já chci.
Tak si pro ně dojdi.
Ať mi je přinesou kluci.
Nepřinesou, jdi si pro ně.
Ale Kája mi je musí podat.
Ne, nemusí.
Musí. Tak třeba Madla nebo Marek.
Miláčku, už musíme jet, máš všechno připravené?
Tady následuje už jen vztekání....

Tvoje reakce je ze stejného soudku. Na začátku jsem nesouhlasila s Psychoušovým označením dětinskosti, ale už jsi mne přesvědčila.
 Daria+1 


Re: Re: Malá lekce z logiky 

(6.4.2005 19:39:01)
Šáry,
máš pravdu!! :-)
Nenech se otrávit!!!
Psychouš má už zřejmě minimálně 130 let, že se považuje za absolutně dospělého (i když někomu by asi nestačily ani 3 životy na to aby dospěl :-)) )
Já si ve svém mladém věku rozhodně nikdy nemyslela že jsem bůhvíjak dospělá, ale to jaký žiju život já anebo třeba někteří mí vrstevníci, no dalo by se z toho leccos posoudit, ale je to zbytečné, poněvadž já sama to soudit nemůžu a psycho(uš) do toho zas nevidí.
No tak co už s tím :-)
Šáry, ať se ti daří, podle toho co tu čtu zřejmě bude :-)
Ahoj
 Śáry 
  • 

Re: Re: Re: Malá lekce z logiky 

(7.4.2005 15:09:35)
Dario, Jeno,

díky za podporu, už jsem si málem začínala myslet, že jsem trestuhodný optimista :o)))

Asi máme na věci dost podobný náhled :o))
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(6.4.2005 14:28:55)
Nevím, jaké máš vzdělání, ale mne už na střední škole učili rozboru tvrzení a protože jsem dávala pozor, mám teď průzračně jasno v tom, co které tvrzení znamená :-)
teď k těm banálním a vážným věcem. Já jsem kromě týrajících rodičů měla dětství a tím i celý můj život poznamenaný koktavostí, protože mi zůstala. jo, je to banální, ale když nejsi schopna říci si v krámě o chleba, už to není banalita, ale vážná věc. Člověk je velmi ochromen v komunikaci. proč to píšu? Příklad toho, že banálnosti přecházejí ve vážné věci života.
Ve svých odpovědích jsem ti předložilapodložené a věcné argumenty. Máš ty nějaký takový? Nebo spoléháš na ztrapnění protivníka a znevážení jaho důstojnosti? Jo, jo, staré jak lidstvo samo. Co je jiné honem pomluvit, abych se tím náhodou nemusela zabývat.
Přeju ti ať brzy dospěješ.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(6.4.2005 15:04:52)
Osobně zastávám názor, že život máme prostě takový, jaký máme a jediné, v čem máme "právo volby" je náš osobní přístup k věcem, které nám život přinese. I když ne tak docela, tam zase rozhodují naše morálně volní vlastnosti, genetická výbava, výchova... atd. :o)
Dalo by se říct, že jsem fatalista. Nic z toho, co jsem si v životě přála, mi nevyšlo. Žíly si kvůli tomu pižlat rybičkou nebudu. Ale takové ty poučky ala Dale Carnegie a podobní američtí huráoptimisti mi přijdou docela legrační. :o)

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(7.4.2005 13:56:56)
monty, ale to že se mi neplní moje plány ještě neznamená, že výsledkem je horší verze.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(7.4.2005 14:25:38)
Jeno,
to jsem ani neřekla. :o) Prostě jsem to jenom konstatovala. Člověk se přizpůsobí ledasčemu, zejména když vlastně o nic nejde. A v mým případě fakt o nic nejde, protože naštěstí žádný OPRAVDU VÁŽNÝ problémy nemám.

K tomu lezení na skály - když je někde parta lidí v přírodě, třeba pod skálou nebo u vody, tak mi přijde fakt "zvládnutelnější" přitom zabavit - zabavovat na střídačku - dítě, než když si vezmeš sama jedno či více dětí do tý galerie. Ono se tam totiž ničím jiným než lítáním po místnostech nezabaví, venku si může najít asi tak sto různých druhů zábavy a na rozdíl od tý galerie ani nebude nikoho rušit a otravovat. To samý máš s koncertem - dítě můžeš vzít na nějaký open air fesťák, ale jít s ním do uzavřenýho prostoru je o nervy a kulturní zážitek veškerej žádnej.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(7.4.2005 14:55:13)
Kopretinko,

sdílíme vůbec stejnou diskusi? Nejsem si vědoma, že bych Tě jakkoli znevažovala, pokud za znevažování nebereš polemiku s Tvým názorem.

Podívej se, řekla bych, že se pravděpodobně shodujeme ve spoustě věcí. Jednak asi na tom, že člověk nemůže ovlivnit řadu věcí (neštěstí, nemocí, náhod), které se mu v životě přihodí. Ale to myslím, že jsem tu už několikrát řekla.

Jednak pravděpodobně i na tom, že ale jsou věci (a někdy dost podstatné), které ovlivnit MŮŽEME. Kdyby sis to nemyslela, asi těžko bys radila Mirce, kde má hledat nějakého psychologa. A zrovna tohle je věc, která může znamenat dost podstatný rozdíl - situace, ve které se nachází, se třeba nezmění, ale ona bude schopna podívat se na to z jiné stránky, najít řešení, které ji před tím nenapadlo, a ušetřit si spoustu trápení.

Nechce se mi věřit, že bys myslela vážně to, že máme ve svém životě všechno dané a jakákoli naše snaha to změnit je stejně zbytečná, protože to nejde.

Jinak s těmi logickými argumenty - ano, uvedla jsi nějaká čísla, ale nikoli jejich zdroj. Jak mám poznat, nakolik jsou opodstatněná?

Na Psychouše jsem reagovala poměrně ostře, protože se mi nelíbí, co tady provádí. Sám se pasoval do role jakéhosi shovívavého hodnotitele a mnoho nechybí, aby začal příspěvky známkovat jako ve škole. Takovéto chování bych možná mohla akceptovat od takové kapacity, jako byl třeba p. prof. Matějček, který se celý život věnoval určitému oboru a má v něm obrovský přehled, ale od někoho, z koho padají právě jen ty povýšenecké hlášky, k tomu ochotna nejsem.

A myslím si, že právě člověk typu p. Matějčka by se k nim pravděpodobně nesnížil.
 Psychouš 
  • 

3 - 

(7.4.2005 15:02:33)
;-)
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(8.4.2005 13:43:54)
Šáry, Šáry, stále dokola. Otáčíš, co napíšu a pak útočíš. Mé argumenty jsou podložené mnoha výzkumy v oblasti příčin sociálních deviací. logické argumanty se týkají výše mnohokrát opakovaného výroku, který prostě není pravdivý právě na základě logické argumentace, která zní, že život není takový, jaký si ho uděláme.
Právě prof. Matějček, kterého zmiňuješ věnoval svou práci na podložení argumentů, které hovoří jednoznačně o obrovském vlivu výchovy a dědičnosti na celý život člověka. Stačí si přečíst jeho názory na utváření vztahu mezi adoptivními rodiči a jejich dětmi. Tím, že vědecky zpracovával tato témata, přispěl ke snaze zlepšovat postavení dětí ve společnosti. Právě reálným pojmenováním problémů, které si člověk nese z dětství po celý život, pomáhá těmto problémům předcházet. Nikdy bych si nedovolila o něm tvrdit, že by se postavil za řeči typu, stačí se na problémy dívat optimisticky a vše pomine. To je snad urážka celé jeho úžasné práce. Pokud někde v jeho díle něco podobného najdeš, dej mi vědět( přesnou stranu a dílo). Jinak mé závěry, které jsem v diskusi užila jsou krom prof.Matějčka od doktorů Koukolíka a Drtilové, což jsou jedni ze špičkových odborníků v sociálních deviacích, věnují se především jejich příčinám. Dalších mnoho autorů, ze kterých čerpají mé názory, si nepamatuji, protože tuhle problematiku studuji mnoho let a jsou jich pěkné řady. Studiem nemyslím jen školní přednášky. Je to celá řada psychologů i filozofů.
Možná se ti to zdá divné, ale i když přijímám všechny tyto výzkumy a jejich závěry, můžu klidně radit Mirce v návštěvě psychologa. Ono je totiž třeba svou situaci přijmout a v rámci možností s ní pracovat. Ale pokud ona chce svůj život udělat naprosto v rozporu se svými podmínkami, tak ho takový prostě neudělá! Proto není tvůj výrok absolutně pravdivý.
Problém tohoto dohadování mimojiné spočívá také v tvém vyjadřování. Jednou mluvíš o dělání života a podruhé o přístupu k životu. To jsou dvě rapidně rozdílné věci. Ano, můžu mít život úplně jiný, než bych chtěla, ale stejně můžu být spokojená. To je o vnitřním postoji člověka a nemá to nic společného s oním výrokem.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(9.4.2005 23:02:58)
Kopretinko,

díky za objasnění podkladů. Je vidět, že se tou problematikou zabýváš a z tohoto pohledu Tvé stanovisko chápu.

Raději toho necháme, jestli souhlasíš, protože Ty máš své, jistě podložené, názory, a já mám zase své, které se v něčem od těch Tvých liší, ač se s nimi v řadě věcí shodují.
Asi by bylo zbytečné se navzájem přesvědčovat o těch odlišnostech. Já nejsem v žádném případě na tyhle věci odborník, lidí, kteří jsou označováni za skutečně "problémové" moc neznám, to, o čem jsem psala, je jen moje osobní životní filozofie, která mi už v řadě případů pomohla. V žádných absolutních hodnotách ji aplikovat nehodlám :o)) Ale také mi ji zatím nikdo nevymluvil.

Ráda bych se jen znovu ohradila v jedné věci. Nejsem si vědoma toho, že bych byla jakkoli útočila na Tebe. Jediný, na koho jsem zaútočila zcela vědomě, byl Psychouš, vysvětlila jsem proč a Tebe se to nijak netýkalo.

Myslím, že nedorozumění a nepochopení bylo na obou stranách (ze Tvého posledního příspěvku vyplývá, že jsi pár věcí pochopila jinak, než jsem myslela, ale uvádět to na pravou míru by znamenalo už se v tom moc patlat, což nechci) a možná i já jsem zas někdy špatně pochopila Tebe. Musím se ale přiznat, že mi vadí, když s někým diskutuji, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí slušně, a ten druhý mne obviní z napadání a z toho, že došlo-li mezi námi k nedorozumění, mohu za něj jedině já.




 Psychouš 
  • 

"Neříkej nic, nechci nic slyšet!" 

(10.4.2005 17:41:08)
Musím se ale přiznat, že mi vadí, když s někým diskutuji, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí slušně, a ten druhý mne obviní z napadání a z toho, že došlo-li mezi námi k nedorozumění, mohu za něj jedině já.

Koukám, že nemáš problém se pohoršovat z nařčení z napadání, ale ani problém někoho, jak přiznáváš (mne), napadat. ;-)))

No, to je fuk. Reaguju kvůli něčemu jinému.

Píšeš, že ti ten tvůj názor
zatím nikdo nevymluvil. No, ale to je docela pochopitelné, když se hlubší diskusi bráníš: Raději toho necháme, jestli souhlasíš, protože Ty máš své, jistě podložené, názory, a já mám zase své ... Asi by bylo zbytečné se navzájem přesvědčovat ...

:-))

Účelem diskuse je vzájemné poučení a konsensuální sjednocování názorů.
Chápu, že pokud se o svůj názor bojíš, musíš se diskusi bránit. :-)
 Líza 


Re: "Neříkej nic, nechci nic slyšet!" 

(10.4.2005 17:55:37)
Účelem diskuse je vzájemné poučení a konsensuální sjednocování názorů.

Jo??? Já dost často diskutuju, aniž by účelem bylo sjednocování názorů. Vzájemné poučení, budiž, můžeto být jen vzájemné obohacení? Možná teď trochu planě filozofuju, ale dovedu si představit mnoho jiných účelů diskuse, obzvlášť takové jako je takhle.

Taky mám dojem, že tedy diskuse, která nekončí souhlasným mručením všech zúčastněných, nesplnila účel...???
 Šáry 
  • 

Re: Re: "Neříkej nic, nechci nic slyšet!" 

(10.4.2005 19:58:23)
Lízo,

mmmmmmmmm

(to bylo souhlasné mručení) ;o))
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(6.4.2005 13:12:50)
Kopretinko,

jsem ráda, že máš ve všem tak průzračně, křišťálově jasno. A že přesně víš, jaký jediný význam je možné přikládat určitému tvrzení.

Mám pocit, že úplně původně tady byla řeč právě o možnosti ovlivnit ty běžné věci a že na "vážné věci člověka" jste to stočili Psychouš a Ty.

Nikdo ze zúčastněných tady nikdy tvrdil, že můžeme ve svém životě ovlivnit naprosto všechno, a byla by hovadina tvrdit, že tomu tak je.

Ale nezlob se na mě, převážnou většinu svého života řešíme přece jen ty "banální" situace, málokomu se stane každý den nějaká tragédie. Ano, máme štěstí, že jsme se narodili v bohatém světě, relativně zdraví, lidem, kteří nás milují... to jsou skutečně věci, za které si nemůžeme činit žádné zásluhy.

I já jsem toho zažila docela dost a ne vždy příjemného. Také si vážím každého úplně obyčejného dne, protože to není žádná samozřejmost a ze dne na den to může být úplně jinak. I mně se v životě staly dobré i špatné věci, které jsem nemohla nijak ovlivnit.

Ještě toho ale kruci přece zbývá spousta, co ovlivnit můžeme.

A pro mne je ta věta ..jaký si to uděláš... něčím, co se nehodí říkat někomu jinému (protože je právě třeba možná v situaci, kterou ovlivnit nemůže), ale kterou je občas dobré říct sami sobě, abychom si uvědomili, že mnohé věci ovlivnit můžeme a že naše spokojenost závisí také na tom, zda se o to pokusíme nebo ne.

Ještě k Tvému příkladu s tou dívkou: nevím, jak jsi přišla na to, že já si myslím, že si za svůj problém může úplně sama, a že ona by to ze mě určitě vycítila. Já si naopak myslím, že měla smůlu a byla do života postavená s velkým handicapem, ve kterém je naprosto nevinně. A že možná (ne URČITĚ, ale MOŽNÁ), kdyby vyhledala odbornou pomoc, by se s tím dalo něco udělat a ona by nebyla odsouzená k tomu celý život si vybírat špatně. Ve Tvém podání to naopak vypadá tak, že když už se nezaviněně do něčeho dostala, tak má smůlu a do smrti se už z toho nemůže vyhrabat, i kdyby se postavila na hlavu. A takovéhle pojetí mi přijde dost kruté, protože v sobě neobsahuje ani jiskřičku naděje. A bez té se občas žije zatraceně těžko.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(6.4.2005 13:15:05)
Kopretinko,

jsem ráda, že máš ve všem tak průzračně, křišťálově jasno. A že přesně víš, jaký jediný význam je možné přikládat určitému tvrzení.

Mám pocit, že úplně původně tady byla řeč právě o možnosti ovlivnit ty běžné věci a že na "vážné věci člověka" jste to stočili Psychouš a Ty.

Nikdo ze zúčastněných tady nikdy tvrdil, že můžeme ve svém životě ovlivnit naprosto všechno, a byla by hovadina tvrdit, že tomu tak je.

Ale nezlob se na mě, převážnou většinu svého života řešíme přece jen ty "banální" situace, málokomu se stane každý den nějaká tragédie. Ano, máme štěstí, že jsme se narodili v bohatém světě, relativně zdraví, lidem, kteří nás milují... to jsou skutečně věci, za které si nemůžeme činit žádné zásluhy.

I já jsem toho zažila docela dost a ne vždy příjemného. Také si vážím každého úplně obyčejného dne, protože to není žádná samozřejmost a ze dne na den to může být úplně jinak. I mně se v životě staly dobré i špatné věci, které jsem nemohla nijak ovlivnit.

Ještě toho ale kruci přece zbývá spousta, co ovlivnit můžeme.

A pro mne je ta věta ..jaký si to uděláš... něčím, co se nehodí říkat někomu jinému (protože je právě třeba možná v situaci, kterou ovlivnit nemůže), ale kterou je občas dobré říct sami sobě, abychom si uvědomili, že mnohé věci ovlivnit můžeme a že naše spokojenost závisí také na tom, zda se o to pokusíme nebo ne.

Ještě k Tvému příkladu s tou dívkou: nevím, jak jsi přišla na to, že já si myslím, že si za svůj problém může úplně sama, a že ona by to ze mě určitě vycítila. Já si naopak myslím, že měla smůlu a byla do života postavená s velkým handicapem, ve kterém je naprosto nevinně. A že možná (ne URČITĚ, ale MOŽNÁ), kdyby vyhledala odbornou pomoc, by se s tím dalo něco udělat a ona by nebyla odsouzená k tomu celý život si vybírat špatně. Ve Tvém podání to naopak vypadá tak, že když už se nezaviněně do něčeho dostala, tak má smůlu a do smrti se už z toho nemůže vyhrabat, i kdyby se postavila na hlavu. A takovéhle pojetí mi přijde dost kruté, protože v sobě neobsahuje ani jiskřičku naděje. A bez té se občas žije zatraceně těžko.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(6.4.2005 13:22:35)
jejda, třikrát jsem to opravdu nechtěla :o))
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(6.4.2005 8:15:10)
Šáry, ještě něco. Větu - Každý to má takový, jaký si to udělá, nelze chápat dvěma způsoby, protože takto řečená věta je naprosto jasná a sice zanmená, že to máš takový, jaký si to uděláš. Neříká nic o tom, že k tomu potřebuješ také něco jiného. Takže má-li věta připouštět možnosti musí znít jinak.
Např.: Můžeš něco změnit.
Nechceš sama vymyslet jednoznačné znění tak, aby v něm bylo obsaženo to druhé chápání?
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(28.4.2005 20:00:42)
Darjo, ja to dokazu pochopit a ocenit. Vim kolik sily to stoji, kdyz si musi clovek priznat ze jeho rodice se k nemu nechovali pekne, ze to co pokladal cele detstvi za normau, normou nebylo. ze jeho nazory na ostatni lidi a na sebe jsou mylne a je treba projit celym peklem ,ayb si priznal, ze ho rodice nemilovali, ze byl pravdepodobne nechteny a za zrejme nevedeli jak se o nej starat. ze vychova byla nespravna a nahodna. Vim jak je tezke se z toho dostat a dokazat i prekousnout to, ze nejsi povinna milovat sve rodice, ze nejsi povinna plnit v dospelosti jejich predstavy a jejich prani. Je pravda, ze bys nemela sve rodice nenavidet, uz proste proto ze Ti to muze velice skodit. Ale zase najit cestu mezi tim, ze neni dobre sve zkazene detstvi a mladi vytesnit, a ze nini vetsinou mozne ho pokrbit, ale ze je treba nanji jakousi treti cestu. Dost to usnadni pokud mas moznost se s rodici prilis nestykat, hodne pomuze, pokud je dokazes brat shovivave, jako lide nevyzrale a nekoho kdo proste citove nevyspel. Vim o cem mluvim protoze celkem nedavno jsem zjistila, ze mi matka okradla o deditstvi po otci. Omluva? Ani nahodou. Spis: "Vzdyt, ty bys to stejne rozhazela..."Je pekne tezke nezacit nenavidet...Ale at se ti, kteri mi vytakaji, ze se zase zminuji o ve nemoci: Nevim kolik casu mi zbyva a rozhodne ho nepromarnim nenavisti s spory s matkou. To ze ona place, ze si zkazila zivot je mozne, ale ja netusim co po mne chce. ja ji nejsem schopna mit rada a jedine co dokazu je chovat se k ni asi tak zdvorile jako z cizimu cloveku. kdybych mela
na vyber v zadnem pripade s ni ve spolecnem byte nebydlim, ale s invalidnim duchodem toho moc nenadelam. Takze jsem si vyclenila svuj pokoj, kde pracuji a travim volny cas. Ona ma druhy pokoj a kuchyn. Asi to bude tim, ze proste nedokazu obelhavat sama sebe a predstirat i sama pred sebou pocitu, ktere nemam. Takze bych rekla, ze Te velice dobre chapu a vim o cem mluvis. Vim, ze kdyby nebyli v mem zivote dobri a laskavi lide, mohl by ze mne klidne byt asicoal. Neni to vse ma zasluha, ale jsou i veci, kterymi jsem se musela a to zatracene tvrde prokousat sama. Takze asi jako Ty, na nektere veci, kterych jsem dosahla, jsem pysna, jine beru jako samozrejmost a dost se divim, proc to ostatni nechapou a jsou vzdy ochotni hbite pronaset odsudky, nad osudy druhych.

Bohuzel ukoukou odsuzovani 99% lidstva je pan Karban patri k tem kteri me dokazi skutecne vytocit. Hlavne svymi kritikami, nekoho, kdo nikdy nic nevidel z jineho uhlu, to ze nezna nikdy nic nez je podle neho spravne a dobre. Neuvazuje o ostatnich. jeho nazor je predem hotov a tak ho jen vystavi na svou nastenku. Neni schopen uvazovat o tom, ze proste nekteri lide ziji jinak a pokud nikomu neublizuji, tak neni dobre je pomlouvat a kritizovat. Musim rict, ze me svou uzkoprsosti, vecnou kritikou a odsuzovanim jinych jejichz osudy jsou mu zcela nezname a nepochopitelne...jeho uvahy a priklady, ktere si podle mne vycucava z prstu( nejak si neumim predstavit, ze bych se nekomu typu pana Karbana sverovala)..tedy tim vsim mne dokaze vzdy docela slusne nadzvednout...
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smiřte :-))) 

(28.4.2005 20:10:40)
Darjo, ja to dokazu pochopit a ocenit. Vim, kolik sily to stoji, kdyz si musi clovek priznat, ze jeho rodice se k nemu nechovali pekne, ze to co pokladal cele detstvi za normu, normou nebylo. Ze jeho nazory na ostatni lidi a na sebe jsou mylne a je treba projit celym peklem ,aby si priznal, ze ho rodice nemilovali, ze byl pravdepodobne nechteny a ze zrejme nevedeli, jak se o nej starat. Ze vychova byla nespravna a nahodna. Vim, jak je tezke se z toho dostat a dokazat i prekousnout to, ze nejsi povinna milovat sve rodice, ze nejsi povinna plnit v dospelosti jejich predstavy a jejich prani. Je pravda, ze bys nemela sve rodice nenavidet, uz proste proto, ze Ti to muze velice skodit. Ale zase najit cestu mezi tim, ze neni dobre sve zkazene detstvi a mladi vytesnit, a ze neni vetsinou mozne ho pohrbit, ale ze je treba najit jakousi treti cestu. Dost to usnadni, pokud mas moznost se s rodici prilis nestykat, hodne pomuze, pokud je dokazes brat shovivave, jako lide nevyzrale a nekoho, kdo proste citove nevyspel. Vim ,o cem mluvim protoze celkem nedavno jsem zjistila, ze me matka okradla o deditstvi po otci. Omluva? Ani nahodou. Spis: "Vzdyt, ty bys to stejne rozhazela..."Je pekne tezke nezacit nenavidet...Ale at si klidne ti, kteri mi vytykaji, ze se zase zminuji o ve nemoci, poslouzi: Nevim, kolik casu mi zbyva a rozhodne ho nepromarnim nenavisti s spory s matkou. To, ze ona place, ze si zkazila zivot je mozne, ale ja netusim, co po mne chce. Ja ji nejsem schopna mit rada a jedine co dokazu, je chovat se k ni asi tak zdvorile, jako k cizimu cloveku. Kdybych mela
na vyber v zadnem pripade s ni ve spolecnem byte nebydlim, ale s invalidnim duchodem toho moc nenadelam. Takze jsem si vyclenila svuj pokoj, kde pracuji a travim volny cas. Ona ma druhy pokoj a kuchyn. Asi to bude tim, ze proste nedokazu obelhavat sama sebe a predstirat i sama pred sebou pocity, ktere nemam.

Takze bych rekla, ze Te velice dobre chapu a vim o cem mluvis. Vim, ze kdyby nebyli v mem zivote dobri a laskavi lide, mohl by ze mne klidne byt asicoal. Neni to vse ma zasluha, ale jsou i veci, kterymi jsem se musela a to zatracene tvrde prokousat sama. Takze asi jako Ty, na nektere veci, kterych jsem dosahla, jsem pysna, jine beru jako samozrejmost a dost se divim, proc to ostatni nechapou a jsou vzdy ochotni hbite pronaset odsudky, nad osudy druhych.

Bohuzel ukazkou odsuzovani 99% lidstva je pan Karban, ktery patri k tem, kteri me dokazi skutecne vytocit. Hlavne svymi kritikami, nekoho, kdo nikdy nic nevidel, z jineho uhlu, to ze nezna nikdy nic nez je podle neho spravne a dobre. Neuvazuje o ostatnich. Nebyl nikdy v jejich kuzi. Jeho nazor je predem hotov a tak ho jen vystavi na svou nastenku. Neni schopen uvazovat o tom, ze proste nekteri lide ziji jinak a pokud nikomu neublizuji tak neni slusne je pomlouvat a kritizovat. Musim rict, ze me svou uzkoprsosti, vecnou kritikou a odsuzovanim jinych, jejichz osudy jsou mu zcela nezname a nepochopitelne...jeho uvahy a priklady, ktere si podle mne vycucava z prstu( nejak si neumim predstavit, ze bych se nekomu typu pana Karbana sverovala)..tedy tim vsim mne dokaze vzdy docela slusne nadzvednout...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Zase nepochopení 

(5.4.2005 21:55:59)
Nedostala jsem se k netu, takže až teď. Jeno, ano, život Tvůj nebo spousty lidí se po většinu svého běhu MŮŽE skládat převážně z věcí, které lze ovlivnit. Ale, jak píše později i sama Daria, někomu je dán nějaký handicap, se kterým se může prát až do rozedrání těla - ale třeba s ním i přes všechnu snahu nikdy nedokáže to, co mohou dokázat lidé bez handicapu - a po čem sám třeba touží.

--- Budu tedy osobní. Já totiž nikoho takového neznám osobně. Mám handicap - velkou citlivost. Jó, už mi tady někdo mezi řádky naznačil, že se asi "moc lituju". Prdlajs lituju. To je prostě holý konstatování. Všechno si totiž prostě moc beru. Nejde říct si - ne, na to nebudu myslet, nemá to smysl, stejně to nevyřeším. Tedy - učím se to, ale jde to jen V NĚKTERÝCH věcech. (Celkem mi to jde třeba ve vztahu s matkou; odložit problémy na někdy a neřešit je hned - žít svůj život a vztah s ní řešit, až "někdy", buď když je to aktuální, nebo když to dostatečně nazraje a tak.) Ovšem když mě každá "blbina" vykolejí, je pak těžký žít "normální" život tak, jak ho zná většina průměrných lidí. Těžko můžu mít třeba dvě děti, těžko bych mohla bývala s dítětem, ještě ke všemu dost "pracným", stíhat při mateřské pracovat, těžko zvládám spoustu věcí. Můj skutečný život se pak diametrálně liší od toho, jaký život bych žila, kdybych tak citlivá nebyla - mezi to počítaje i ty děti, které si už tím pádem musím odepřít:-((( Samozřejmě že všechny situace, do kterých se dostávám, se snažím řešit aktivně - tedy vybírám ta řešení, která se mi zdají nejlepší - anebo ovšem taky "nejméně špatná". Snažím se podnikat všechno, abych nezatrpkla (mimo jiné mi svědomí velí dát synovi do života co největší dávku víry a optimismu, takže tato výchovná kůra působí i na mě docela blahodárně). Vyhledávám příjemné aktivity, snažím se, abychom i já, i manžel i syn byli co nejspokojenější, takže vyhledáváme různé výlety, výstavy a divadla (dle stavu financí) atd. atd. Se svojí slabostí se snažím bojovat - jenže je to jako boj s větrnými mlýny: na jedné straně se vybičuju k horečné aktivitě - a na straně druhé mi dojde dech a já selžu. Jinými slovy - můj handicap, který bych nejradši popadla za flígr a vyhodila z okna - můj handicap mi přisoluje život dnes a denně, dnes a denně se střetávám s jeho neblahými účinky, dnes a denně bojuju, abych zachovala maximum z toho minima, které je mi "dovoleno" mít. --- Plácám se v tom svým životě, vyvíjím se, měním se, pracuju na sobě - ale ani zdaleka nemůžu říct, že "bych měla život ve svých rukách" - to teda nemám, kdybych měla, tak bych pro sebe vylosovala úplně jiné vlastnosti, které by mi dovolily mít tři děti, domácnost naklizenou jako klícku, manžela uvolněnějšího (momentálně je tak laskav, že mi dost pomáhá), nad mojí ctěnou problematickou matinkou přívětivý nadhled atd. atd. Jinými slovy řečeno - i když i nyní vybírám z různých alternativ - zdraví mi žádná z nich nepřinese - a tudíž mi žádná z nich nenahradí ty hodnoty, které jsem ctila a dodneška ctím a s jejichž ztrátou jsem se dosud nevyrovnala. Z těch ztrát jsou samozřejmě nejpodstatnější děti - děti, které jsem tak toužila mít dvě nebo tři nebo klidně čtyři, prostě několik, aby nebyly samy, aby jim bylo veseleji. To je věc, se kterou jsem se zatím ještě nesmířila. Vím, že bych další dítě už nezvládla, takže vím, že žádné už nebude - ale je to pro mě rána, která začne krvácet vždycky, když vidím batole s usměvavou mámou, když slyším od kamarádek, kolik mají dětí, když si začnu prohlížet fotky ze synova miminkovského věku, když oko zabrousí na pulty s miminkovskými věcmi;-(((

--- U mně tedy nikdo nemůže uspět s poučováním, že "si vládneme svými životy".
A ovšem že nejsem sama. Znám jednu, jejíž rodiče byli rozvedení, měla velice pohnuté dětství (do detailů to zas až tak neznám) - vždycky toužila po velké rodině (a samozřejmě šťastné). Tenkrát, kdy jsem ji znala, měla v průměrném bytě 3+1 ŠEST dětí (a toužila po sedmém). Ale manžel - manžel se za ně styděl, měl tendenci ji mlátit (nakonec prozatím přestal), byl jí nevěrný, byl velmi sobecký - na školu v přírodě nebo lyžák peníze nedal, ale nový počítač si pořídil apod. Zkrátka - chudák holka NEMĚLA ANI PONĚTÍ, jak vypadá klidné manželství, neměla ani tušení, že ten ha... byl pěkný sobec a že měla právo po něm žádat i třeba ty peníze na ty děti apod. NEMĚLA KDE SEBRAT INFORMACE - jak pak mohla žít lepší život???
A když už ne TAKTO pohnuté osudy, pak samozřejmě věci, kterého mohou potkat každého z nás - mé mámě milovaný manžel umřel v dvaapadesáti (mě bylo 16), mé kámošky máma umírala na rakovinu právě v době, kdy se kámošce narodila dcerka (a druhá babička bydlí 300 km daleko), můj strýc se třemi dětmi - první syn je rozvedený a bývalka naočkovala společného syna k nerespektu vůči otci, tj. bráchanec syna už několik let neviděl; druhý syn už několik let má partnerku, jsou spolu šťastní, ale ona nemůže mít děti a zatím se jim přes léčbu nedaří otěhotnět; dcera je trochu méně chytrá, dala se do party s ne zrovna dobrou kamarádkou a ta ji přitáhla k pití, takže je závislá na alkoholu... Mám pokračovat? Myslím, že ne...

--- I já se těším z toho pěkného, co mi život nese (dneska mi synáček dal k svátku barevný obrázek - a to i přesto, že kreslí k smrti nerad:-))))), snažím se nemyslet na ošklivé věci, když to jde - ale když to nejde, tak si holt oddřu či vytrpím svoje. Naopak pro mne bylo poznání, že je NORMÁLNÍ, že si nemůžu plně vládnout svým životem, velmi, velmi úlevné. Když přijdou komplikace, není to lehké - ale je to lehčí, když vím, že smím bojovat "jen" v rámci svých možností a že "nemusím" nutně dosáhnout kvalit nehandicapovaného člověka. Snažím se o co nejlepší výsledky - ale když to nejde, vím, že se s tím musím smířit. Dokud jsem měla pocit, že "jsem plně odpovědná za svůj život", bylo to jedním slovem HROZNÉ. (Ostatně, ve skutečnosti pozoruju, že se čím dál častěji obracím k Bohu - ve chvílích, kdy trpím, ho prosím o štěstí, ve chvílích štěstí mu za ně děkuji... A to jsem nekřtěná ateistka:-) )

Takže tak. Pokud ze mne tady cítíte zatrpklost, pak je to pravděpodobně z toho důvodu, že jsem zatím ještě nepochopila, co jako pozitivního mám těžit z toho, že nemůžu dokázat to, co jsem vždycky dokázat chtěla, a že můj syn vždycky bude "sám", tedy bez sourozence:o))

M.
 Psychouš 
  • 

Psycholog? 

(6.4.2005 9:45:25)
Předpokládám, že jsi v péči psychologů.
V opačném případě o žádné své snaze mluvit nemůžeš. Elementární snaha = psycholog.
 MirkaEyrová 


Re: Psycholog? 

(6.4.2005 21:17:59)
Psychouši, jsi pěkně nepříjemný. Automaticky předpokládáš, že se "nesnažím", tj. např. nechodím k psychologům, a už dopředu mnou opovrhuješ. Ale pěkně ses přepočítal. Prvního psychologa jsem kontaktovala ještě v těhotenství. Pak znovu, když byl synovi asi rok. Setkala jsem se napoprvé bohužel s ješitným snobem, který mi zatraceně dal najevo, že JEHO si teda nemůže dovolit "každej", jestli chápeš, co chci říct. Jo, pro Tvoji informaci - služby psychologů nejsou pochopitelně zadarmo - tehdy před šesti lety vycházelo pět hodinových sezení na 2,5 tisíce měsíčně (bez konstatování, na jak dlouho; možná trvale?...) No, při mateřské od počátku nejnižší možné (protože jsem byla před těhotenstvím nezaměstnaná, viz odpověď Stáně), a při sotva průměrném platu manžela a s miminkem v péči to prostě nepřicházelo v úvahu. A nepřichází dodnes - dnes by to mohlo být tak odhadem 5, 6 tisíc - a průměr našeho příjmu se ještě snížil o tu mateřskou. --- Naštěstí se mi podařilo sehnat kontakt na rodinnou poradnu, kde se sice orientují na úplně jiné problémy (především partnerské vztahy, viz nevěry, rozvody ap.), ale přece jen byli ochotni se mnou zabývat, takže jsem tam několik let pravidelně docházela, a taky jsem prošla skupinovou terapií apod. (Ta je naštěstí zdarma:-))), ale taky je mi blbý tam pak chodit, když mě zrovna nic netíží až tak extrémně.) Chodím pravidelně k psychiatrovi - to už jsem tu psala, že beru prášky proti depresi (samozřejmě z důvodu zdravotní potřeby, a ne jen tak pro okrasu), k psychologovi zajdu jen zcela výjimečně, protože - co si budeme povídat - už nebylo moc co řešit. Milý Psychouši, Ty si myslíš, že někoho kdovíjak zajímá, že jsem přecitlivělá? Nevěř tolik našemu zdravotnictví; ono kolem ne úplně nejzdravějších lidí se začne "něco dít", až když jde fakt do tuhýho (a to žel platí i v jiných oblastech, ne jen u psychologie:-((( ) Taky už jsem si vyslechla od jedné velmi sympatické psychiatričky (tentokrát když měl psychosomatické potíže syn), že "jsem moc rozmazlená", když jako pořád vyhledávám péči psychologů, a že se mám už konečně osamostatnit a odvážit se sama žít!!!
Takže - i ve Tvém náhledu se jaksi připosnažuji, ale asi ty možnosti jsou úplně jiné, než jak si to Ty představuješ.
M.
 Kopretinka 


Re: Re: Psycholog? 

(7.4.2005 8:49:47)
Mirko, to mne překvapuje a mám pro tebe snad užitečnou radu. Nevím odkud jsi, ale zkus nějaké centrum psychosomatických hcorob, tam je to také zdarma, jedou na pojišťovnu. Většinou chtějí nějaké doporučení od lékaře, tím můžou být i bolesti hlavy bez zjevné příčiny. Další věc je tvůj psychiatr, který tvé deprese léčí jen předepisováním léků. Měl by ti zajistit psychologa, minimálně tím doporučením. Takže myslím, že nic neztratíš, když si najdeš nejbližší Centrum psychosom.chorob a tam se informuj. Rodinná poradna není v tvé situaci úplně nejlepší, ale je to aspoň něco. Držím ti palce a pokud potřebuješ s vyhledáním centra pomoci, napiš mi aspoň přibližné místo a ráda ti pomůžu.
 Psychouš 
  • 

OPOVRŽENÍ? 

(7.4.2005 10:06:18)
Ale houby, uber trochu domýšlení významu a trochu délky příspěvků ;-).
Nepředpokládal jsem automaticky nic. Napsal jsem dotaz a do stejného příspěvku názor na 1 z možných odpovědí, abych předešel tomuto:

1.příspěvek: Chodíš k psychologovi?
2.příspěvek: Ne / Ano
3.příspěvek: Tak to je blbost / Potom OK

Napsal jsem

1. příspěvek: Chodíš k psychologovi? Protože pokud ne, tak je to blbost.

:-)

A opovrhovat? :-))))) Houbyhouby, to by ses musela pěkně zasloužit, abych tebou, či kýmkoliv jiným, opovrhoval!

:-)

 Psychouš 
  • 

Wow! 

(5.4.2005 7:50:16)
:-)

Nečekaně dobré!! :-) Ano, přesně tak, ten suverénní pocit už nenabyde. A bude kroutit hlavou nad těma, co jej ještě stále mají.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Zase nepochopení 

(5.4.2005 7:16:29)
Ovšem ty záležitosti, které ovlivňovat lze tvoří dost významnou část našeho života.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Zase nepochopení 

(5.4.2005 13:44:05)
No to je samozřejmé. Ale většinou to jsou ty nepodstatnosti.
O zdraví, smrti, bolesti, ztrátách a zklamáních většinou my nerozhodujeme.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Zase nepochopení 

(5.4.2005 15:42:16)
Ale jak už tu někdo psal, zrovna na příkladu Daniely je dobře vidět, že není nepodstatné jak se k neovlivnitelným problémům člověk postaví.
 Zuzka, Janík a břicho 
  • 

Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 21:06:12)
Jenom tak na okraj, nejsme žádní extrémní sportovci, jen nás občas baví chodit po horách. A tak jsme s devítiměsíčním mimčem na Sněžce byli. Myslím, že ke spokojenosti všech.
 Ivana Procházková 


Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 20:51:31)
Nemáš nikoho na hlídání a stíháš si zajít zacvičit, ke kadeřníkovi nebo nakoupit?? A co s těmi dětmi mezitím děláš, když ti je nikdo nehlídá?
Jo, nakoupit se dá i s dětmi, ke kadeřníkovi možná taky, když je kadeřnice tolerantví (ta moje je a stejně tam dítě netahám), ale to cvičení snad bez hlídání ani nejde, ne? Nerýpám, jen by mě zajímalo, jak to děláš...

 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 21:25:14)
Ale jo, jde o i dětmi (myslím cvičení). Já třeba chodila na do kulturáku cvičení pro maminky, kde se automaticky počítalo s tím, že můžeme mít dítko sebou. měli tma bedničku kostek a různých jiných hraček, vytáhly jsem dětem žíněnku, na které se hrály. No a občas mi mladej přišel při zkracovačkách hupnout na břicho (moc bezva;-) a občas některá z nás přestal cvičit a šla utřít nos nebo roztrhnout dva, co se nemohli dohodnout, kdo bude teď mít o červené autíčko ... Ale zacvičit se dalo.
A v některých fitnesscentrech mívají hlídací službu (což je praqvda další výdaj, ale taky to cvičení umožní i bez hlídaní ze strany babiček ap.)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 21:33:15)
Stáňo, mé dítě se ovšem do věku tří let rozhodně nedalo "opít rohlíkem", jako aby ho hlídal někdo úplně cizí a neznámý, anebo dokonce aby bylo úplně samo mezi cizími dětmi a máma na druhém konci místnosti!:-)
To musíte mít proti mému synovi pravé andílky, když Vám dovolí dělat takové zázraky...
M.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(5.4.2005 8:11:29)
Mirko,
on Ondra taky odmítal zůstat zůstat dole v klubovně, kde byla možnost hlídání (dokonce zadarmo). No tak chodil do tělocvičny se mnou, ze začátku se motal s nějakým autíčkem hlavně kolem mne (jasně, že se mi občas pletl pod nohy, tak jsem se mu holt vyhnula nebo po pošoupla někam, kde už nepřekážel), pak už klíďou zůstal u kupy hraček na žíněnce někde v koutě a posledního půl ruku jsem ho dávala do "Klubíčka", co je u nás v KD takovoá celodopolední (placená) aktivita pro děti nechodící do MŠ. Ze začátku jsem to dopoledne strávila v šatničce - když měl mladej nějaký problém (čůrat, otevřít lahvičku s pitím..),chtěl mou asistenci, nikoliv pomoc od někoho jiného), postupně se osamostatnil. Prostě to šlo. Pochopitelně druhá možnost byla při první pláči konstatovat, že moje dítě samo nebude a rezignovat ... Jenže já nějak měla pocit, že postupně osamostatňování k životu patří a že když se chce, tak to většinou (ne tedy úplně vždy;-)) jde
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(5.4.2005 9:15:04)
Mirko,
nevím jak ostatní, ale já k tomu syna vedla odmalička. K tomu, aby bral jiný lidi jako samozřejmost a byl schopnej s nima vydržet neomezeně dlouhou dobu. Určitě k tomu musí mít dítě nějaký předpoklady, ale výchovou taky uděláš hodně. Dneska ve 2 a 1/4 roce vydrží fakt kdekoli s kýmkoli a je mu srdečně jedno, že tam nejsem já. Někdy, když jdu pryč z bytu, tak sice smlouvá, ale nebrečí a obyčejně mu stačí říct "maminka jde na nákup/na pivo apod." a je v pohodě. Mimo byt je mu to totálně šumafuk. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(5.4.2005 9:50:02)
Milado,
žádný recept není univerzálně platný.
Každopádně u nás ty možnosti byly a jsou, takže jich ráda využívám. Osobně mám totiž fakt husí kůži z dětí, co se drží mámy jako klíště a když na ně někdo jinej sáhne, dostanou hysterák. Zažila jsem to na dvouletým klukovi jedné známé a je to pro mně něco jako noční můra. :o(
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(5.4.2005 23:01:37)
Stáňo, Monty!
Obě v podstatě trváte na tom, že samostatnost lze u dítěte vychovat. Dobrá. U průměrného dítěte snad, ale už si nejsem jistá, jestli třeba můj syn je průměrné dítě:o))) Např. dodneška (je mu 7 let) mu dělá problémy si hrát "o volňásku" s jinými dětmi. Zrovna dneska se mě paní vychovatelka v družince ptala, jak si doma hraje (říkala jsem po pravdě, že si vlastně skoro pořád hraje "na školu" - píše "učebnice", dělá pana učitele a tak). Když mají děti volný program, syn tam tak bloumá po družince a nehraje si ani sám, ani s dětmi. Když mu nabídne alternativy, první je, že se syn zeptá: A musím? A tak je to s ním pořád. Takže když jsem s ním chodila před třetím rokem věku do MC, prostě tam byl se mnou a s jinými dětmi nebo sám si nehrál. Jiná věc je ta, že jsme tam nechodili často, protože jsme to přece jen měli dost daleko (15 km) - a taky MC provozovalo od 8 do (ježíš, já už nevím, do kolika přesně, ale mezi 11 a 12 hod), a my tam přijížděli na poslední asi hodinku, protože syn spával do osmi a tak.
Ovšem samozřejmě že od malinka byl zvyklý na babičky - tenkrát jsme bydleli jinde, takže to obě měly docela blízko - naprosto nebyl problém, aby pobyl někde nějakou dobu co mimi či batole s babičkami nebo tatínkem. Ovšem na cizí lidi zvyklý nebyl - jak bych to taky asi měla zařídit, když na hlídací tety nebyly peníze a krom toho tenkrát jsem proti hlídacím tetám byla zaujatá (a taky jsem neměla touhu a potřebu jejich služeb využívat).
Takže ano - ono to nešlo prostě nechat dítě někde, odejít a nechat ho řvát. Nevím proč. Neměla jsem důvod, potřebu a ani bych to svému synovi nemínila nikdy udělat (MMCH jsem odpůrce vyřvávací metody uspávání).
Druhá věc je ovšem ta, že do třech let věku dítěte jsem byla zelenáč zelenej, a vzhledem k tomu, že oba synovi rodičové jsou vlastně hodní, mírní lidé (:-))) ), byli jsme oba velmi, velmi zaskočeni neústupnou a "divokou" povahou synovou - takže jsme se ve výchově pěkně plácali, a ačkoliv přesvědčeni, že vychováváme laskavě, leč pevně, pevnosti v tom žel nebylo ani za mák. Tenkrát ovšem to bylo dost tvrdé - pevnost v mém pojetí nefungovala, tvrdší už jsem být neuměla - bylo by mi to proti mysli a proti mému nejhlubšímu přesvědčení - a tak mě deptaly výčitky a frustrace z toho, jak jsem neschopná matka, protože neumím dítě správně vychovat. No nic, co bylo to bylo.
Přes tento výchovný nedostatek si ale myslím, že i kdybych bývala byla tvrdší a syna někam víc tlačila, že ON by se třeba skutečně nenechal. Každou chvíli se mi připomene, že syn není průměrné dítě, ať vezmu jídlo, chování, poslušnost, zapomnětlivost, netrpělivost atd. atd. Je velmi, velmi svéhlavý, a až teď, pozvolna měkne a stává se tvárnějším...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(5.4.2005 23:09:04)
(Doplním předchozí o mých "výchovných nedostatcích". Jsem přesvědčená, že kdybych takhle vychovávala sama sebe:-))), že by ta pevnost, kterou jsem do výchovy dávala, bohatě stačila a byla by ze mě obstojně poslušná a zároveň dostatečně sebevědomá holčička:-))) Ovšem na synovu nepoddajnou povahu to bylo málo. Jeho "kosa" měla padnout na kámen:-((( )
M.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 8:36:40)
Hele Mirko,
já nemám ambice hodnotit výchovu někoho, koho neznám a neznám jeho dítě. Ale jen na okraj - jestli si myslíš, že moje dítě je hodné a podajné, tak ani ne. Nebo ne vždy, a to ani dneska - v některých případech je to prostě malý vzteklík a svéhlavička, zřejmě s LMD (naštěstí jen v mírné formě), který povětšinou nejdřív jedná a pak myslí... Navíc je poměrně konzervativní a nemá rád změny ... (zrovna řešíme problém s víceletým gymplem - on tvrdí, že pokud se tam dostane, tak že si nedovede představit, že půjde do třídy, kde nikoho nezná...) Ono o tom, že nemá průměrné dítě je přesvědčena většina rodičů ;-) - to jaksi do značné míry vyplývá z povahy rodičovství.
Já svým příspěvkem jen chtěla říci, že některé problémy řešit jdou - pochopitelně to neplatí ve 100% případů, ale třeba jen v 90% (a já těžko posoudím, jestli jsi byla těch 10% kde to fakt nejde nebo těch 90%, kde by to šlo, kdyby člověk vyvinul trochu úsilí)
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 9:41:22)
Nechci ti brát iluze, ale těch 90% ovlivnitelného je hóóódně nadnesených.

Jo a děti jsou některé skutečně snadno vychovatelné a jiné obtížně vychovatelné. pak záleží na prostředí. Snadno vychovatelné a pečující matka = téměř 100% dospělý neproblémový jedinec; snadno vych. dítě a nepečující matka = 50% šance; obtížně vychovat. a pečující matka = 50% šance; obtížně vychovatelné a nepečující matka = téměř 100% problémový dospělý jedinec.
Tak asi tak.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 20:52:41)
Stáňo, předem se omlouvám, ale bohužel Ti musím odpovědět trochu ostře.
Miluju totiž lidi, kteří přes internet poznají, kolik ten druhý vyvinul snahy. Milá zlatá, já jsem tý snahy vyvinula docela dost. Za prvé, z poměrně dost slušně placený práce jsem odešla kvůli dítěti - chtěla jsem dítě, v práci byl stres a já nechtěla, aby miminko trpělo stresem a přišlo tak ke zdravotnímu postižení. Už tenkrát se na mě dívali všichni jak na blázna, co blbnu - a dodneška si to musím při každém pohovoru, každém zasílání životopisu pěkně zodpovídat!!! Patrně je to jeden z důvodů, proč ještě nemám práci.
Za druhý. Vždycky jsem kupovala a četla literaturu o výchově dětí a péči o nich - a dělám to dle potřeby dosud.
Za třetí. Vždycky pro mě bylo první dítě, a pak teprve domácí práce, manžel nebo já. Tedy - když bylo miminko vzhůru a toužilo po mé přítomnosti a mé aktivitě, byla jsem u něj a povídala si s ním, zabavovala ho, zpívala atd atd - a to i v době, kdy většina novomaminek vaří, myje nádobí, uklízí, pere, žehlí, anebo dokonce studuje, chodí do cvičení nebo vydělává. Naopak v tom prvním roce jsem tu práci pak dodělávala, když dítě spalo - a spalo poměrně málo (některé maminky jsou na tom hůře, ale i tak syn spal vždycky méně, než uváděly tabulky v "chytrých knížkách"). Takže jsem spávala 5, někdy i 4 hodiny, a to ještě i s přerušováním, protože jsem pochopitelně kojila, jak nejdýl to šlo (asi do 8 měsíců, pak se syn sám odstavil).
Za čtvrtý - vždycky jsem vynakládala obrovské úsilí na to, abych syna co nejlépe vychovala - dělala jsem to od začátku, dělám to i dnes - i za cenu toho, že například dnes strávím mimo domov zhruba 7 hodin proto, aby byl syn ve škole v pohodě (vozím ho denně 15 km vlakem do vzdálené školy), a to ačkoliv bych nemusela - méně dobrou školu má 10 minut pěšky od domu.
Za pátý, vždycky, když se vyskytne jakýkoliv problém, anebo se běžné problémy (mluvím tedy o těch výchovných) nakupí do neúnosné míry, třeba hodiny a hodiny s manželem probíráme, co a jak, jak to zaonačit, aby to lépe klapalo, a to i na úkor spánku a třeba sexu. Pak také samozřejmě sháním informace, kde se dá - v knihovně, v knihkupectvích, tady na Rodině, na internetu, u psychologů atd. atd.
A tak bych mohla pokračovat. Tvůj nápad, že jsem se synovi mohla jako věnovat více, je naprosto nesmyslný. Naopak - naprostá většina žen se dítěti v průměru věnuje rapidně méně než já.
M.
 Lenka, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 22:42:46)
Cituji:
"...Naopak - naprostá většina žen se dítěti v průměru věnuje rapidně méně než já."
..A jak toto můžeš vědět? A když čtu Tvé řádky, tak mi připadá, že mateřství bereš jako obět - pořád si něco zdůvodňuješ. Tak snad budto to pro dítě chci udělat, tak to dělám...a nebo nechci a prostě nedělám.
Myslíš, že naprostá většina žen se věnuje dětem méně než Ty? Kde bereš tu jistotu - Ty s naprostou většinou matek bydlíš???
 Karolinaa, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 22:58:58)
Jen jestli synek neměl potíže se socializací právě z té přehnané péče .... Přijde mi to, jako by se Mirka dělala lepší než všechny ostatní matky právě tím, jak se intenzivně stará o blaho svého dítěte. Je to samozřejmě jen můj názor, ale silně mi připomíná mou matku, která od narození mého mladšího bratra už nechodila do zaměstnání, aby se o něho mohla starat. Taky si hledala všemožné výmluvy, proč do práce nemůže. Brácha je tou péčí poznamenaný do dneška /je mu přes 30/ a nedaří se mu najít partnerku.
 Ajina2 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 23:30:55)
Mirko,
před chvílí jsem Ti psala něco na diskuzi "Trestání dětí". To jenom abys byla v obraze, kdo Ti píše.
Teď tady na komentářích čtu Tvůj příspěvek...Já nevím, ale souhlasím s Lenkou,tři děti. Jak toto můžeš napsat - to je opravdu absurdní věta.
Já ve svém okolí znám tolik maminek - každá máme trochu jiný přístup k výchově, ale určitě většina z nás se to snaží dělat jak nejlépe umí, své děti miluje a dělá pro ně, co se dá. O tom nakonec svědčí i mnohé diskuze tady na Rodině. Mě se to docela dotklo, aniž bych byla nějak vztahovačná. Sama mám už děti větší /tři syny/ a už si troufnu někomu poradit...Ale toto jsi asi nemyslela vážně, že?

a když čtu Tvůj příspěvek, musím Ti napsat - ono někdy MÍŇ ZNAMENÁ VÍC...a teď myslím míň v tom dobrém slova smyslu. Přeju ale opravdu upřímně hodně štěstí ve výchově synka - trochu se dívej kolem sebe, a dej si pozor na nepodložené závěry. Musela bys opravdu s většinou maminek bydlet, abys mohla posoudit, jak se svým dětem věnují..nebo nevěnují. Pochopila jsi to trošku?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 23:44:03)
Ještě tohle. Píšeš:
Vždycky pro mě bylo první dítě, a pak teprve domácí práce, manžel nebo já. Tedy - když bylo miminko vzhůru a toužilo po mé přítomnosti a mé aktivitě, byla jsem u něj a povídala si s ním, zabavovala ho, zpívala atd atd - a to i v době, kdy většina novomaminek vaří, myje nádobí, uklízí, pere, žehlí, anebo dokonce studuje, chodí do cvičení nebo vydělává.

Nevím, ale fakt si nemyslím, že miminko, které je vzhůru, potřebuje neustálý zájem ze strany matky nebo kohokoli jiného. Ono ještě nemá tak zralou nervovou soustavu a fůru podnětů nedokáže zpracovat. Naopak ho dle mého mínění spíš ruší. Dítě potřebuje matku cítit, vědět o ní, ale nemusí přece po celou dobu jeho bdělosti vymýšlet program?
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 0:32:37)
Milado,
no... Tom asi bez mého dohledu první měsíce taky nebyl - i přes den spával v místnosti, kde jsem byla. Ale to neznamená, že bych mu celou dobu, kdy byl bdělý vymýšlela program a zpívala písničky a neodvážila se ani umýt nádobí. Pokud se zabavil sám, tak jsem ho nechala. A nechávám dodnes (pokud ho ta zábava neohrožuje na zdraví či životě :-)).
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 1:45:04)
Milado,
no... máme propojenou kuchyň obývák a pracovnu (nejsou tu dveře), odnášet mimi které právě usnulo do ložnice mi přišlo kontraproduktivní (spal klidně u vaření, uklízení atd.). Navíc jsem mírně postižená... chtěla jsem mít Toma na dohled... Tomův pobyt na JIPce jsem rozdejchávala dost dlouho, asi jsem byla trochu úzkostlivější než jiné mámy.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 0:29:34)
Mirko, zajimalo by me, jak si tuhle myslenku "nejdriv dite, potom cokoliv jineho" praktikovala, kdyz byl syn starsi. Ja mam zkusenost, ze obe nase deti dost zarli na manzela, kdyz se vrati z prace (t.j. kdyz si chceme povidat v pritomnosti deti, nejakou dobu po nas lezou, vykrikuji, vnucuji nam hracky, pusinky, hlazeni, maji zizen, nudli, potrebuji curat... atd, maji fantazii ;o) V takovou chvili co? Odhodis manzela a vas spolecny zivot a jdes je venovat zarlicimu umrnenci? Ja "odhodim deti" a venuju se nam (= mne a manzelovi) - a klidne jim vysvetlim, ze s maminkou si hrali cely den, tak ted na chvili pujci maminku tatinkovi.
Kdy varis? Kdy vesis pradlo? Kdy luxujes?
Nasi kluci (3,5r a 1,5r) bezne podavaji kolicky, podavaji pradlo, nosi lzicky do mycky, "luxuji", zalivaji kytky.. to vsechno delaji se mnou, nemame bezudrzbovou domacnost a nekdy to delat musim. A nechci, aby si mysleli, ze maminka kdykoliv zahodi jakoukoliv praci, svuj zajem, manzela a skoci k diteti.
J.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 23:54:25)
Mirko,
no já jsem docela ráda, že se svému dítěti věnuju MÉNĚ než ty. Ne, že bych mu nebyla k dispozici, když mě potřebuje, ale je členem rodiny - nikoliv jejím vrchním velitelem. Nevím, co je tak špatného na tom, když si mimi chvilku samo hraje mezitím, co máma dělá nějakou domácí práci. POchybuju, že mu nějak ublíží, když od malinka vidí, že nádobí nenaskáče čisté samo do kredence a nebo že každý (včetně rodičů a jeho samého) má nějaké povinnosti (chození do práce, úklid, nákupy, vaření) - a nedej bože i nějaké ty zájmy. S našima jsem jezdila na vodu (od dvou let - spaní ve spacáku ve stanu, vaření v kotlíku - milovala jsem to), na výlety, šmejdila jsem tátovi v tmavé komoře (fotografie) - zajímalo mě, co dospělí dělají a fascinovaly mě jejich koníčky a zájmy. Plus mi to otevřelo svět a možnosti do budoucna - nikdy jsem nebyla klasické dítě "s klíčem na krku" které bloumá po sídlišti, protože buď jsem měla nějaký daný program (kroužky) a nebo jsem se dokázala dost dobře zabavit sama - bez toho, že by mi rodiče museli tu zábavu nějak "předžvejkávat".

Naopak - myslím, že dítěti prospěje, když je součástí nějakého běžného provozu, kterému se ono samo musí naučit přizpůsobit - svět, který má jasná pravidla a pevné hranice je mnohem přijatelnější a srozumitelnější než svět, kde si dítě musí hranice a pravidla vytvářet samo.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 8:24:42)
Mirko,
víš, že ostrost tvé odpovědi je docela zbytečná ;-)? Já v úvodu svého příspěvku napsala, že si nedělám ambice hodnotit cizí výchovu … a nikde jsem ani nepsala o tom, jestli jsi zrovna TY vyvinula snahy dost … (MMCH v tomhle kontextu je pak docela legrační, když napíšeš, že „naprostá většina žen se dítěti v průměru věnuje rapidně méně než já“ ).
Navíc jsem tenhle příspěvek psala v kontextu předchozí diskuse o tom, jestli je dítě možné naučit, aby nechalo maminku cvičit a hrálo si v rohu tělocvičny, popř. zvyknou na hlídání. Nebylo to ani zamák o tom, jestli se svému dítěti věnuješ nebo ne.
A upřímně řečeno, z tvých příspěvků prostě mám pocit, že tvé úsilí se věnovat dítěti na 250% bylo, pokud jde o samostatnost dítěte, kontraproduktivní … Já prostě zastavám ten názor, že dítě není možné postavit na rodinný piedestal a obětovat mu úplně vše. Myslím, že na tuhle roli si dítě rychle zvykne a ona se projeví i v jeho chování (a může to podle mne být i tím, že bude třeba nejisté ve chvíli, kdy se vše přestane točit kolem něj – pro něj to totiž bude neznámá a tudíž stresující situace).
Souhlasím se Sally a Janou, že domácí práce lze povětšinou dělat i s dítětem – žehlívala jsem s žehlicím prknem vedle postýlky, s dítětem na dece vedle žehlícího prkna, s dítěm stavícím si ze stavebnice kousek ode mne … a při to všem jsme klidně mohla s dítětem komunikovat. To samé platí o vaření … Dobu, kdy dítě spalo, jsem se vždycky aspoň s části snažila využít k tomu, abych si uvařila konev čaje, „hodila kopyta nahoru“ a přečetla si včerejší noviny nebo kus knížky . A hrdě se k tomu hlásím … Zachovala jsem to částečně i v době, kdy už dítě odpoledne nespalo (což bylo bohužel poměrně dost brzo) – prostě jsem Ondru naučila, že po obědě si maminka bude 15 minut (hodinové čtení jsem holt musela oželet) číst sama (a on si v té době taky důležitě listoval leporely), no a pak si budeme číst a prohlížet obrázky spolu.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 10:15:42)
Tak, holky, všechny, pardon, možná jsem trochu moc prudila:-))))
Samozřejmě že kdyby si syn SÁM HRÁL co miminko, že bych ho nechala. Ale on prostě byl nespokojený, brečel a tak. Samozřejmě že když se sám zabavil, že jsem letěla něco udělat (pokud jsem se tedy nenechala strhnout k pozorování, co dělá, neb mě to prostě nadchýňalo:-))), ale takových chvil bylo minimum.
Jinak pochopitelně když byl větší, tak jsem se snažila to směrovat trochu jinam. To, že jsem "nedělala" domácí práce s ním, bylo taky o té mé nešťastné citlivosti - prostě se nezvládám soustředit na dvě věci najednou (škrabat brambory a ještě si povídat s dítětem a hlídat jeho aktivity (byl do 5 let velmi živý, pak se trochu zklidnil)). Samozřejmě co je větší, už není na žádném piedestalu a musí "zapadnout" do rodiny, tj. musí nás třeba s manžou nechat povídat (i když měl taky období, že žárlil, teď už je zase rozumnější). Ale to souvisí s MÝM vývojovým mezistupněm, kdy jsem právě chodila do té poradny a šrotila v hlavičce. Takže někdy kolem tří let se NĚCO ve mně zlomilo a já (konečně:o))) pochopila nějaké souvislosti; ono by to bylo dost složité na vysvětlování a to není účelem. Každopádně se můj postoj úplně změnil, ale samozřejmě to mělo souvislost i s mojí matkou. (Mám na mysli princip, že když jsem se jako "dospělé dítě" nedokázala zbavit vlivu matky a nedokázala jsem se "prát za svá práva" před ní, tak jsem to logicky nemohla umět ani u svého dítěte. Vidím v tom přímou souvislost - ve chvíli, kdy jsem se zbavila "zbožnění" své matky (nebo jak to nazvat), a dokázala jsem jí do očí říct Ne tohle dělat nebudeš, tak jsem pak k témuž dozrála i u dítěte.)
Samozřejmě připouštím, že jsme měli syna od narození vychovávat asi o špetku jinak (jak, to samozřejmě netuším, tedy - nevím, co by dělal on, kdybych postupovala jinak), a že teď "sklízíme" plody v podobě zvětšených problémů (ovšem nikdo nemůže vyloučit, že stejné problémy by byly, i kdybych postupovala jinak). Ale o těchhle věcech jsem před početím syna neměla ani tušení, prostě jsem si myslela, že jsem dospělá, normálně zralá žena, takže jsme počali dítko a pak tu výchovu NĚJAK dělali.
Samozřejmě že teď už nelítám a nesháním synovi zábavu (naopak, jemu převelice vyhovuje řídit si, co dělá) - ale to zase neznamená, že nevyhledáváme příležitosti, jak si jako rodina UŽÍT - divadlo, výlety ap. dle možností. Teď je syn víc "orašplováván" a tlačen do větší pokory, odpovědnosti, zodpovědnosti vůči druhým atd atd (ne že bych to do 3 let nedělala, ale dělala jsem to jinak).
Ale stále je u mě na prvním místě - tj. když má problémy, snažím se je řešit jak nejlíp dovedu, i za cenu obětí.
Jo, s těmi oběťmi. Já to dělám z přesvědčení, že je to tak správné. To, že jsem to tu zdůraznila, je proto, že mě Stáňa naštvala (:-))) ). Skutečně si nemyslím, že bych ještě teď syna rozmazlovala. Ovšem - jestli je pohoda ve škole rozmazlení, tak ho teda rozmazluju, no:o)))
Samozřejmě že jestli se obětuju, tak za prvé - po synovi požaduji na oplátku jen to, aby se choval "jako slušný chlapec", tj. ve zkratce aby nikomu neubližoval, nebyl zlý, a plnil své povinnosti, a pokud toto nějak dodrží, tak ode mě neuslyší jediný slovíčko výčitek (doufám:-))) ), za druhý - zase si to vynahradím jinak, abych nezahořkla, třeba jsem si před rokem dopřála Bornovy Tři mušketýry za šest stovek (přesto, že jsem nezaměstnaná:-))) ).
S tou prací - jasně, bude se na tom pracovat, ale zatím se z toho pořád nemůžu vzpamatovat. Jo, v knihovně našeho kraj. města mě nepřijali, budu to zítra zkoušet v jiném městě a jiné knihovně, pak taky mám posílat žádost (pardon, teď už je to "motivační dopis") na knihovnici Památkového ústavu a tak.
Jéžiš, a teď se mi asi ztratil ten příspěvek. Některá podotkla, že je komické, jak generalizuju hned v zápětí, co za to sprdnu Stáňu. Jo, tak to máš pravdu, asi se mi vzteky zatemnil na chvíli mozek:-)))) Pardon, já to tak nemyslela, že bych Vás chtěla urážet, to zas ne...
M.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 10:40:54)
Mirko,
teda přiznám se, že jsem svůj příspěvek považovala za naprosto nekomfliktní :-) a nenapadlo mne, že by tě mohl tak naštvat. Měl to být takový dovětek za tím, co jsem napsala dřív, aby to nevypadalo, že hodnotím spešl tvou výchovu... Koukám, že se mi fakt povedl pravý opak :-)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Souhlas aneb chvála zdravému sobectví! 

(7.4.2005 10:31:26)
Plně souhlasím se Stáňou: Pokud jsem dělala doma cokoliv, dítě (děti moc nepíši, neboť vzhledem k věkovému odstupu máme v podstatě dva jedináčky ) si podle věku leželo v postýlce - hrálo v ohrádce - hrálo si na zemi. Máme velikou kuchyň, takže jsem měla postýlku "spací", kde mimi spalo a postýlku "hrací" v kuchyni. Časem tam byla ohrádka - je větší - a ještě později jsem do dveří mezi kuchyní a dětským pokojem dala díl rozebrané ohrádky (kvůli bezpečnosti mrněte) a v kuchyni jsem mohla vařit, žehlit, pracovat na PC a holky mně viděly, slyšely,...... Většinou jsem je po pravdě jakoby nezajímala (ale vím, že ať si hrály sebevíce zaujatě, neustále slyšely co se tu děje či povídá - když byly větší, často po nějaké době zopakovaly něco, co v kuchyni bylo řečeno v době, kdy jsem si mohla myslet, že jsou zaujaté hrou - jó, malý hrnky s velkýma ušima!).
Jejich jistota že "máma je vždy poruce" byla taková, že se nepotřebovaly neustále na mně věšet. Holky byly a jsou docela nezávislé osůbky. Jistě, jiná situace je, když je mimísek či dítko nemocné (viz Milada), ale pokud to není z tohoto důvodu, myslím si, že je fakt lepší zapojit děti do běžného provozu, protože přizpůsbovat veškerý život dítěti znamená rezignovat na ostatní život - na práci, manželství, přátelství, koníčky či lásku. A není dobře věšet život na jeden hřebíček.....

Jen tak cvičně: budu-li mít více dětí, jak mohu každému plně vyhovět, když bude mít každé třeba v jeden okamžik odlišný názor, co se má TEĎ dělat?

Nebo: jak zamezím intenzivní žárlivosti staršího dítěte, když se mi narodí druhé a já mu budu chtít být neustále "k dispozici".

Nebo do třetice: co budu dělat, až dítě (děti) budou větší a můj zájem je bude spíše obtěžovat. Budu taková ta maminka, která se věší na syna ještě ve třiceti, kdy má vlastní rodinu? Protože moje manželství, koníčky, lásku i přátelství jsem dávno pohřbila - obětovala jsem je na "oltář svatého mteřství". A teď mohu jen chodit a vykládat, jak jsem se dětem obětovala a ony jsou tak nevděčné......

Ne, musím se dětem věnovat, dát jim, co potřebují, ale dát také sobě či manželovi (manželství), co potřebujeme. Protože intenziví péče o děti trvá deset, patnáct či dvacet let, ale pak mají děti právo na svůj život a stejně tak my, rodiče máme před sebou třeba ještě třicet či čtyřicet let života - a musíme ho žít naplno, jinak z nás budou nesnesitelní a všem okolo sebe život znepříjemňující otravové......

Simča
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 18:15:15)
ahoj Mirko,
přečetla jsem si kousek diskuse a musím napsat, že Tě úplně chápu v té péči o miminko.
Mám pocit, že všechny co píšete, jak jste s miminkem všechno zvládaly, jste třeba neměly tak náročná miminka (nevím to, jen mě to napadlo). Píšu to po zkušenostech s mými dvěma dětmi. S dcerou jsem dělala všechno a ona při tom ležela na dece, v postýlce, v ohrádce, v kočárku na balkóně atd..... a hrála si, byla v pohodě. Syn, pokud někde jen tak ležel, tak řval a řval a řval.
Je to jen můj názor, že někdy to prostě nejde, nechat dítě, ať se samo zabaví. Jinak dál jsem to řešila přesně obráceně, úderem třetího roku šel syn do školky, aby co nejdříve zapadl do dětského kolektivu (moc známých s dětmi jsme neměli) a osamostatnil se. Práci jsem nesehnala, tak jsem kvůli tomu radši vzala úklid, měla jsem pocit, že mu školka prospěje a snad to tak i bylo.

Přeju hodně štěstí.

E.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 19:18:43)
No, v podstatě já jsem taky pak už chtěla, aby se co nejvíc osamostatnil. Do čtyř let jsem s ním byla doma úplně, ale tím stylem, že šel dvakrát týdně do kroužku a občas jsme šli do mateř. centra (občas proto, že jsme v MC nestíhali být včas), a ze dvou důvodů, jednak kvůli mateř. příspěvku (tušila jsem, že sehnat práci nebude legrace), a jednak kvůli tomu, že ještě kluk fakt neuměl takové prkotiny jako se pořádně obléci, taky se mu ještě ve 3 letech stávalo, že sice kakal na nočník, ale spoďárky měl několikrát za den ušpiněné - a taky neuměl vyměšovat na "velkou" toaletu a tak.
- Ale úderem čtvrtého roku šel chlapeček do školky taky. Jen ne na celý den. Mimo jiné proto, že jsem neměla práci, a jako taková jsem v naší MŠ neměla "nárok" na odpolední pobyt dítěte ve školce.
Ale s osamostatňováním to stejně nešlo tak rychle - neuměl si s dětmi hrát, hrál si "jinak" než ostatní, což ho myslím dost vyčleňovalo z kolektivu a tak.
M.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 19:49:22)
Jo, to chápu:o), ten náš si rád zahraje na autobus občas i teď, ve skoro jedenácti letech:o))).

E.
 Valkýra 


Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 10:13:01)
Mirko,
mám pocit, že Tobě se dá těžko poradit. Jakmile se objeví názor, který s Tebou nesouhlasí, začneš se ostře ohrazovat a vyjde z toho, že jsi z nás jediná pečlivá matka, která dbá o blaho dítěte a my ostatní jsme sobci, kteří mají na prvním místě něco jiného než dítě.
Taky si myslím, že se synovi věnuješ až moc a vidíš problémy, kde třeba nejsou. V jiné diskuzi píšeš, že mu dělá problém se začlenit do hry. Jsi si jistá, že se začlenit chce? Třeba mu to tak vyhovuje - pozorovat ostatní děti a sám se nezapojit. Vůbec se nemusí cítit frustrovaný, je jen trochu víc individualista. Mně taky spousta aktivit nevyhovuje a vadilo by mi, kdyby někdo řešil, proč se nezapojím. Protože prostě nechci a hotovo. Já být na místě Tvého syna,takovéhle rozpitvávání problémů a každé události by mě dusilo a znejisťovalo.
Opravdu si myslím, že by sis měla najít nějakou práci. Ne ani tak kvůli penězům, jako kvůli tomu, abys přišla na jiné myšlenky. I kdyby to měla být dobrovolná práce v charitě. Já jsem tam pracovala 2 roky jako řádný zaměstnanec a hodně mi to dalo. Plat nebyl vysoký, ale úplná almužna to taky nebyla a hlavně - měla jsem pocit, že pracuji tam, kde je to opravdu potřeba.
Další věc je (a to tě nechci strašit), jak dlouho tenhle stav věcí bude vyhovovat manželovi. Pořád si stěžuješ, že nemáte peníze, jste závislí na jeho příjmu a když přijde z práce, ještě musí řešit kupu Tvých problémů. Nezačíná toho na něj být moc? Já třeba nemám štěstí na tak svatého muže - ten můj si výslovně přál, abych pracovala, jakmile dcera nastoupí do školky. I kdybych měla dělat uklízečku. A to by nás v pohodě uživil. Jedním z důvodů je to, že má pocit, že by mi doma dokonale hráblo (a v tom má pravdu). V současné době makám víc než je pro rodinný život zdrávo - vracím se domů po 18. hodině a pak mě čeká dcera a domácnost. Nestěžuju si, firma je totiž naše. I při tom si na dceru čas vždycky najdu a nemám pocit, že by jakkoli trpěla. Moji péči supluje družina a kroužky. Někdy se jí tam taky nechce, ale musí si zvyknout, že ne vždy bude moci v životě dělat to, co právě chce.
Mirko, nezlob se, opravdu to nemyslím zle, ale zdá se mi, že trošičku stojíš mimo realitu, odmítáš se přizpůsobit a čekáš, že Ti něco spadne z nebe. Všichni, kteří řeší problémy jinak než Ty, jsou automaticky špatní, sobečtí. Promiň, jestli Ti můj příspěvek přijde ostrý, ale jinak to napsat nedokážu.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(7.4.2005 10:31:02)
Jo, Pettino, mně taky asi trošku "hráblo", to se mi stává vždycky, když se naštvu:-)))
S tím, že se nezačleňuje do hry. JÁ bych to taky z části ani neřešila. Pokud by se tvářil spokojeně. Ve staré škole se ovšem spokojeně netvářil. Takže toto se vyřešilo tím, že je v jiné škole. Teď se tváří spokojeně. Ale samozřejmě že tím, kdo tyhle věci odjakživa u nás řeší především, jsou UČITELKY. Učitelkám v MŠ vadilo, že místo hraní s dětmi pochoduje. Sakra, dyť ho to bavilo!!! Jo, ale když to vadilo učitelkám, tak jsem se tím MUSELA zabývat. Tedy, aspoň zas já vycházím z toho, že by rodič měl se školou spolupracovat. Teď zase v družině "pochoduje", a paní vychovatelka se mě ptala, s čím že si doma hraje? Prý si s nikým nehraje, ani s ničím, a tak. No - přístup měla trochu jiný než učitelky v MŠ, tak nevím. A hádej co? Syn připustil, že si hraje na řidiče autobusu. No není to krásný? Všecky děti tam potřebujou ke hře stavebnice a kostky, a on si vystačí s představou autobusu, silnic a zastávek:-))))
---
No jo, nechci se asi nad nikoho povyšovat (aspoň doufám), a rozhodně ne v klidové situaci. Ovšem když se naštvu, tak to potom lítaj válečky... Pardon.
M.
 Lenka, 3 děti 
  • 

Všem, kdo reagují na Mirku 

(7.4.2005 11:19:50)
Holky - je to absolutní ztráta času. Všichni se snažíme něco jí vysvětlit, poradit. Vše je stejně Mirkou překrouceno. Ona bude jednou ta matinka - postrach všech potencionálních partnerek svého opečovávaného syna.
Mirko - jiné děti potřebují k hraní hračky, jen Tvůj si vystačí s fantaziííí. A jak to víš? Že jen Tvoje dítě používá fantazii? Koukej taky kolem sebe, nežij ve skleníku - všímej si taky ostatních. Jsi normální sobec. Tvůj synek z Tvé pozornosti a pitvání všeho může být jednou pěkně neurotický.Nech ho žííít.
Tot moje poslední řádky k Tobě - jinak nemíním ztrácet čas.
 MirkaEyrová 


Re: Všem, kdo reagují na Mirku 

(7.4.2005 12:04:00)
Lenko, co blbneš??? To byla přece legrace, dyť jsem tam dala smailíka skoro až do Prahy:-)))
M.
 MirkaEyrová 


Re: Všem, kdo reagují na Mirku 

(7.4.2005 12:57:37)
(Jinak Lenko, Tobě se taky podařilo moje slova překroutit, ani asi netušíš, jak. Takže moje poznámka o fantazii měla říct asi tolik - Hele, o svýho syna se nebojím tolik, jak jsi to pochopila, taky z něj mám radost. Vůbec jsem nikoho nechtěla ranit, ani se nad nikoho povyšovat, takže "tvrdost" doslovného výkladu měl smailík shodit do oblasti ironie vůči sama sobě, vůči mé výchově, případně i vůči učitelkám, které mi už párkrát nasadily brouka do hlavy. --- To, že tady popisuju svý boje sama se sebou, jestli ho dobře vychovávám, není projevem toho, že nenechám syna "žít" - ten o těch bojích většinou ani neví, anebo (doufám) neví, že se moje případné starosti týkají jeho. --- Z většiny diskuzí tady jsem si vzala nějaká poučení - proč myslíš, že sem asi tak lezu? Vždyť mi tak trochu nahrazujete kamarádky - před svými kamarádkami se tak stydím, jak jsem neschopná, že bych jim v životě nemohla říct třeba ani "Chodím k psychiatrovi pro prášky", takže si s nima nemám vlastně ani o čem povídat. Kromě toho nejlepší moje kamarádka se vdala do Ameriky... --- Jo, a taky upřímně doufám, že žádným postrachem snach nebudu - mám zářný vzor ve své matce, takže se vynasnažím, abych neprudila, neboť vím moc dobře, jak hnusný to je. Koneckonců - budou to eventuálně dospělí jedinci, takže pokud nebudou loupit, vraždit a provádět bankovní podvody, tak hodlám ani neceknout, budou dospělí, svéprávní, tak ať se postarají:-))) Ale dokud není syn dostatečně samostatný, odpovědný a zralý (netvrď mi, že v sedmi letech dítě může být tak zkušené a zralé, jako třeba v 18 nebo v 25 letech), tak za něj nesu odpovědnost a holt se musím snažit já, to k dětem prostě patří. Tedy - zas aby to někdo nepřekroutil - odpovědnost, kterou syn unese, mu laskavě přenechávám, poňoukám ho k odpovědnosti a samostatnému myšlení, ale pokud vidím, že se chová "nedospěle", pak ho prostě nějak usměrňuju. Usměrňování, pokud vím, zakazuje jedině liberální výchova, moderní dlouhá desetiletí v Americe, ale svět od ní ustupuje, protože lidé začínají chápat, že nedávat dětem žádné hranice není zrovna ideální. --- Takže Lenko, myslím, že až tak ztracenej případ nejsem. Koneckonců už jsem ptáčkovi synáčkovi nadhodila, že mi má klidně připomenout, když se nebudu chovat zrovna nejlíp v době, kdy bude dospělý:-))) )
M.
 Lenka, 3 děti 
  • 

Re: Re: Všem, kdo reagují na Mirku 

(7.4.2005 13:24:36)
Mirko,
připadáš mi trochu schizofrenní - některé Tvé příspěvky jsou plné nepochopení, sobectví...jiné zase plné rozumných vět. Někdy si výrazně protiřečíš...přijde mi, že si nestojíš za svým - a že to je nějaký sport z Tvé strany, jak se tu prezentuješ.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Všem, kdo reagují na Mirku 

(7.4.2005 13:32:10)
Nevím, píšu jen to, co cítím a nepřipadá mi, že by jedno protiřečilo druhýmu. Jo, tón je jinej - je rozdíl, když se "rozjedu" při naštvání a je rozdíl, když jsem klidná. Taky když se snažím bejt "zářně vtipná", tak volím jiná slova a prostředky, než když mluvím "vážně". Pokud chceš, uveď příklad. Budu přemýšlet.
K tomu "sportu" - co tím myslíš? Že tady schválně prudím, a pak si "hraju" na něco jinýho? Jestli ano, mýlíš se.
M.
 Apolena. 


Re: Re: Všem, kdo reagují na Mirku 

(7.4.2005 13:33:51)
Mirko,
ty budeš taková ta extrémisticky hodná máma...jako ta moje, akorát ta na mě naštěstí neměla v dětství tolik času.
Taky nesouhlasím s názorem "dítě a jinak nic", je to škoda, zahodit všechny zájmy a obětovat všechno na oltář dítěti (které o to většinou nestojí).
Ještě jsem neporozuměla jedné věci - když tolik toužíš po dětech a další vlastní se nedaří, proč si nějaké neadoptujete?
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Všem, kdo reagují na Mirku 

(7.4.2005 13:46:53)
Sylvo, já nemůžu mít další dítě ne proto, že bych gynekologicky nemohla, ale protože už se bojím, že bych mu nedala tolik, kolik si miminko zaslouží - bojím se, že bych je zanedbala (nehoupala, nezpívala, nepovídala atd.).
Dítě a jinak nic už pochopitelně dávno neplatí ani u mě - třeba relaxuju na Rodině, nebo jindy čtu knížky, nebo koukám na filmy, nebo dělám jiný věci jako koníčka. Taky jsem se synem hodně cestovala, projezdili jsme celé okolí, a to musel sakra kmitat - vyjížděli jsme kolem desáté a vraceli se kolem páté.
Platilo to hlavně když byl miminko, a platí to v případě problémů a potíží, kterých ale jsme si docela užili.
M.
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 10:01:45)
To, co píšeš o svém synovi tak důvěrně znám. Je můj čtvrtý a ačkoli nemám problém být pevná, je to děs. První děti jsem měla poslušné, byla jsem schopna se snimi skoro vždy domluvit a vztekací scény jsem absolutně neznala. Co mi předvádí tento pěkně zamávalo s mým pocitem úspěšné matky a to pravděpodobně netrí žádnou LMD ani ADHD. Kdo sám nepoznal, nepochopí.
Mám o těchto dětech dobrou knihu, jmenuje se Problémové dítě a ? dál nevím, zítra ti to písnu. Ahoj, jo a jen maličkost, je nutné vystavovat ho změně školy? Chápu asi proč to chceš a už teď si říkám, že je to asi blbá otázka, určitě to sama zvažuješ.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 21:59:50)
Kopretinko, už se stalo a synovi se zatím (ťuk ťuk) v nové škole líbí. Celou anabázi se vším všudy bys nalistovala na diskuzi Šikana ve škole z asi října či listopadu, a myslím i něco na Povídání o škole, to teď asi z února (omlouvám se, ještě jsem se nenaučila dávat sem odkazy).
--- Celkem vzato jsme strávili letošní leden jako v těžkém snu - pořád jsme přemýšleli, probírali pro a proti, vymýšleli, jak by to teoreticky mohlo fungovat, navštívili školu, o kterou jsme měli zájem... No, jsem ráda, že to máme za sebou.
Nutná ta změna samozřejmě nebyla, ale přispělo k tomu několik různých okolností, počínaje tou, že jsem od začátku toužila po alternativní škole - a kdybychom bydleli někde blízko, určitě by tam nastoupil hned od začátku - až k tomu, že synovi děti v původní škole ubližovali, takže i když to pan ředitel zatrhl, syn se do školy bál chodit a byl velmi, velmi smutný až nešťastný. Pro mě byl ovšem hlavním impulsem fakt, že jsem si říkala - tak o co té jeho škole vlastně jde? Aby zapadl, nevybočoval (přestávky trávil schován na toaletě, protože se bál být ve třídě sám mezi dětmi). Ale starají se taky o to, jak se bude cítit? Asi moc ne. To už nechávají na něm a na nás rodičích. Tj. když budu chtít, aby se lépe cítil, budu na to úplně sama - škola pro to nehne ani prstem. Takže jsem vybrala školu (MMCH jedinou takovou v širokém okolí), která má ve svém programu některé mně velmi blízké věci. Ocituji například:
"mnohem větší důraz na socializační funkci školy. K tomu také přistupují nové informace z neurofyziologie, psychologie i pedagogiky, které jasně hovoří o nových nárocích na kvalitu prostředí, v němž proces učení probíhá. Je to důraz na vytváření bezpečného klimatu a prostoru pro co největší aktivitu učících se osob. V souladu s těmito moderními trendy je cílem našeho školního vzdělávacího programu vytvořit ze školy místo aktivního a radostného poznávání, místo, kde se plně respektují individuální zvláštnosti každého dítěte a jeho právo na různost a individuální tempo. Velký důraz je v programu kladen na výchovné působení školy.
Základem je partnerský vztah mezi žáky a učiteli, mezi učiteli a rodiči založený na vzájemném respektu." atd.
Možná dlouhá citace, ale velmi výstižná.

V nové škole se syn uvolnil, je spokojenější, spontánnější, říká, že se mu tam líbí. I mně se na nové škole víc líbí - je vidět, že výše citovaný program není jen cár papíru, ale každodenní skutečnost.

Samozřejmě hodnotit tento nesnadný krok budu moct vlastně až po letech, ale pochopitelně věřím, že jsme udělali to nejlepší, co se v našich podmínkách udělat dalo.
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 23:36:22)
Mirko,
a nemůže právě v tom být ta chyba?
Víš, ono u právě narozeného miminka těžko poznáš, že je přecitlivělé. A to, co píšeš o své péči - nevím, z mého úhlu pohledu to je přinejmenším kontraproduktivní. Děti nejsou hloupé a pokud si dítě naučíš na to, že se kvůli němu rozkrájíš, pleteš si na sebe bič. Nemůžeš vědět, jak by se tvůj syn vyvíjel, kdyby právě tuhle (dle mého soudu) enormní péči neměl. Možná by sis ušetřila spoustu problémů.
Já jsem například CHTĚLA, aby můj syn byl společenský, komunikativní dítě, který nebude mít problémy v kontaktu s lidmi, protože děti fixovaný pouze na matku jsou mi prostě protivný. Samozřejmě kdyby během svýho vývoje jevil známky nějaké přecitlivělosti, kdyby na to reagoval negativně, dělala bych to JINAK, ale aspoň bych to zkusila. Takže u nás doma (a bydleli jsme po jeho narození do jeho roku v garsonce o 19ti metrech) byli dost často cizí lidi, třeba do půlnoci, kdy on už dávno spal. Chtěla jsem, aby věděl, že maminka je tu samozřejmě pro něj, ale nemá na starosti JENOM JEHO - že prostě nejsem jeho otrok. Zažila jsem tenhle postup u mý mámy a mladší ségry, to bylo velice chtěný, rozmazlovaný dítě, který tyranizovalo celou rodinu a nikdy nezapomenu na to, jak máti asi v jejích 2 a půl letech nahrávala na kazeťák její promluvy, kde mj. bylo: "Tatínek je major a maminka otrokyně." Oni jí k tomu vedli, ještě se tomu smáli, že to říká, a pak se oba hodně divili, jaký měla sestra v dospívání problémy. Mmch. v nějakých patnácti mi zcela vážně řekla, že rodiče jsou vlastně jenom kasičky na dvou nohou, který prostě musej platit, když už si ji pořídili.
Pro mne je dítě na prvním místě v tom smyslu, že dejme tomu okamžitě zruším pracovní záležitosti nebo "zábavu", když večer blinká a není mu dobře, v tom, že jeho potřeby (jídlo, oblečení apod.) jsou uspokojovaný v první řadě, v tom, že ho vyslechnu, věnuju se mu, povídáme si, hrajeme, ale jsou chvíle, kdy buď chci nebo musím jít pryč nebo se během dne věnovat i něčemu jinýmu a přes to nejede vlak. Může se vztekat jak chce. A on to ani nedělá, protože ví, že je to zbytečný. Dítě podle mého názoru nemá žít v domnění, že rodič je jeho hračka nebo otrok. Stejně jako nedostatek péče může mít negativní následky, tak je může mít i péče přehnaná...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 21:33:39)
Stáňo, mé dítě se ovšem do věku tří let rozhodně nedalo "opít rohlíkem", jako aby ho hlídal někdo úplně cizí a neznámý, anebo dokonce aby bylo úplně samo mezi cizími dětmi a máma na druhém konci místnosti!:-)
To musíte mít proti mému synovi pravé andílky, když Vám dovolí dělat takové zázraky...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 21:38:51)
Jéžiš, on se mi počítač tvářil, že můj příspěvek spolkl, tak jsem to stopla, dala znova a ejhle, ono je to tam dvakrát! Pardon, tak moc místa jsem tu zabrat nechtěla...
M.
 Ivana Procházková 


Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 21:46:22)
Jo, máš pravdu, jedno takové cvičení jsem ještě "za bezdětna" taky znala. Maminy si tam vodily svá dítka a já jsem si tam do tělocvičny nosila notebook, páč jsem doklusla po cestě z práce :))

U nás je vlastně taky cvičení s hlídací službou, dokonce je hlídání v ceně fitka, akorát jsem ještě neměla odvahu tam svojí holčičku strčit a jít hodinu cvičit. Asi bych si nejdřív hlídačku x-krát prověřovala, jestli jí nenechá řvát nebo něco jiného, a to by bylo docela na dlouhého lokte :) Radši jí svěřuji svojí hlídací tetě, kterou už mám prověřenou :))
 Blaňulák, 12/03, 07/05, 06/08 


Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 23:34:03)
Ivule:

Ja tedy rozhodne taham sve dite vsude s sebou.
Taham ho do skoly na prednasky, na cviceni, na zkousky, nakupuju s nim, taham ho ke kadernici, taham ho na cvicene (existuji i spec cviceni s detmi), taham ho na brisni tance, taham ho do restaurace...

Dite neni menecennym clenem spolecnosti. Naopak, myslim si, ze je tim nejcenejsim clenem:) V USA at jdes s ditetem kamkoli, tak ti vsude vychazeji vstrict. Deti jsou tam milovany. Nejak nechapu nasi spolecnost, ze se stavi k detem tak negativne (v lepsim pripade je ignoruje) - zakazy vjezdu kocarku, kysele obliceje,...

Ale na druhou stranu, v Praze je obchodu hromady, kdyz me z jednoho vyzenou, uz nikdy tam neprijdu. To same s kadernici, cvicenim, skola - konzultanty si vybiram...

A jedna inspiracni z brisnich tancu:
 Ivana Procházková 


Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(5.4.2005 12:48:43)
No asi je to tím, že

(a) chci, aby moje dítě mělo aspoň trochu pevný režim, což se úplně neslučuje s tím, abych z něho dělala příruční kabelu (vyznívá mi, že mi to tak trochu radíš - jestli se pletu, omlouvám se),

(b) nechci vystavovat dítě bacilům, když řádí všude chřipky (což bylo celý leden, únor a kus března)

(c) když mám dítě u sebe, vyberu si vždycky radši aktivitu, která vyhovuje víc jemu než mě - takže mi z toho vyplývá, že když chci konečně dělat něco, co baví MĚ, zajistím si hlídání.
 duck 
  • 

Re: Re: Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(6.4.2005 16:23:39)
Promin, ale chodis s ditetem na prednasky, cviceni a ZKOUSKY? Muzu se te zeptat, jakou skolu studujes? A proc ho tam nosis? Neumim si predstavit, ze bych cviceni, kde zpracovavame realny projekt bych si nosila na brise/zadech/cemkoli uzlicek, ktery by samozrejme vyzadoval nejakou pozornost. To bych mohla rovnou s ditetem chodit do prace.. A zkousky s kocarkem vedle sebe? Tomu vazne neverim.
 Skalka + 2 děti 


Re: Život je takový, jaký si jej uděláte! 

(4.4.2005 23:02:29)
To je super co píšeš. Sama jsem na MD přes 1. Začaly jsme s holkam,a klub maminek, tak se necítím sama ani méněrealizovaná, ale něco bych si taky ráda přivydělala, můžeš mi poradit? počítač mám i internet... dík
 Pippilotta 


Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 9:49:58)
Mladi sobci, anebo tak nejak by mohl byt pojmenovany ten clanek.
Je to dost nepohodlne mit rodinu, ale take zalezi na partnerovi, protoze jestli on se k tomu postavi tim zpusobem, ze by musel neco obetovat, tak ani nema enu to s nim dal probirat.
Pises, ze je ti 25, ale dite nejdrive za deset let.
Co kdyz uz bude pozde. Mam spoustu kamaradek, ktere jsou ve veku od triceti vis a pomalu zjistuji ze otehot se neda tak lehce.

Nerada bych se schovavala za prezdrivku a tak o sobe napisi vic. Je mi dvacet dva let, ziji ve Stockholmu a jsem poprve tehotna. Mozna si rikate, ze jsem jeste plna iluzi, ale mam skveleho partnera, ktery si deti moc preje a dokaze nas uzivit.
 Katka 
  • 

Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 9:59:24)
Paráda... je dobře, že jsi nadšená a že se těšíš na mimi. Ale proč někoho nazývat sobcem jen proto, že stejnou věc vidí jinak, ať už s objektivních či subjektivních příčin.
Někdo třeba našel až v tvém věku nebo později partnera, který se zdá vhodný, je třeba zařídit bydlení, zajistit nějaké zázemí pro dítě atd. A proto, že někdo nemá odvahu si "to lejznout" všechno dohromady, tak není sobec, ale inteligentně myslící osoba.
A pokud někdo nechce dítě, protože má pocit "vězení", tak prostě ještě nedozrál a je jen dobře, že dítě zatím nemá. Ale se sobectvím to má zbla společného.
 Pippilotta 


Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 10:37:11)
To je sice pravda, ale kdyby takto uvazovaly predchozi generace, tak tady nediskutujeme.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 10:42:23)
No, ono podmínky pro založení rodiny za totáče byly bohužel trochu o něčem jiném než dnes...ať už ten režim byl jakej byl, tak rodina byla podporována víc jak cokoli jinýho.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 10:45:55)
Zase jeden kdo touzi po navratu ke komunismu???
Je to ale opravdu dobra vymluva pro vlastni pohodlnost.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 11:33:28)
Netoužím absolutně po návratu ke komunismu, jen jsem konstatovala, že dnes to mají mladé rodiny složitější než dříve, nic víc, nic míň. Proto víc přemýšlí nad tím, kdy si dítě pořídí.
 Katka, Klára 3roky, Jakub 10 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 11:50:44)
Taky jsme mladá rodina nebo myslis ze pred 3 lety kdy se narodila ma dcera byli podminky tak vyrazne jine? Je mi 33 manzelovi stejne a synovi 10.
 Hanča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 14:41:02)
Ty podmínky byly jiné, mladá rodina dostala automaticky státní byt. Stejně jako moji rodiče, bydlení prostě řešili až po tom co mamka otěhotněla, protože měli jistotu že byt dostanou. Z mých kamarádek na základnce nebyla ani jedna která by bydlela společně s rodiči a prarodiči.
Tím nemyslím, že bych se chtěla vrátit do bývalého režimu. Jen je dobré se na to podívat objektivně jaké byly podmínky dřív a jaké jsou dnes.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 14:56:28)
Muhahaha!!!
Tak dřív každý dostával po narození dítěte automaticky státní byt?
Proč jsme si tedy dva roky ničili nervy soužitím s tchánovci a přitom dřeli na stavbě domku, abychom ho po manželově úrazu rozestavěný vyměnili za malý byt v paneláku? Proč rodiče hned po narození dítě přihlašovali do družstva a platili léta členské příspěvky a pracovali na stavbě, aby za x let dítě "dostalo" družstevní byt?
Co je to za nesmysly? Tomu opravdu někdo věří?
J.
 Hanča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 15:02:46)
To byla praxe v podmínkách mych rodičů. Táta dělal ve velkém podniku, kde když měl rodinu tak přednostně dostal byt (taky jsme do mych dvou let bydleli u tatovych rodicu, protože ten panelak kam jsme se pozdeji stehovali teprve staveli). Asi proto, že jsem bydlela na sidlisti statnich bytu, tak jsem s takovymi pripady setkavala stale, tak asi tak... V ČR byla skoro polovina vsech bytu statnich, at uz v novostavbach nebo vyvlastnenych.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 15:25:57)
Hančo,
tak to ano, stabilizační byty od podniků byly. Ale nebylo to automatické, jak jsi napsala, nýbrž to bylo vždycky vázáno na nějaké podmínky - upsání se podniku na mnoho let, členství v KSČ, úplatky, známosti apod. Nebo se šlo někam, kde nabídli zaměstnání s bytem - třeba na sever Čech, kde ale bylo velmi špatné ovzduší a dětem se tam moc dobře nedýchalo...
Uznávám, že dnes je situace s bydlením hrozná. Ale tehdy to, jak jsem už napsala, nebylo také tak růžové, jak se dnes (proč asi?) tvrdí.
J.
 Hanča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 15:49:01)
Jani já netvrdím, že to "růžové" tenkrát by se mi líbilo, jen si prostě myslím, že ta bytová politika byla hodně sociální a z dlouhodobého hlediska stejně neudržitelná.
Jo máš pravdu, co si pamatuju, tak táta pracoval u toho stejného podniku cely život a kdyby odešel tak by musel byt vrátit :)) A naši stejně nakonec postavili domeček a zase jsme se stěhovali, ale to už jsme s bráchou dost odrostli.
 Zuzana, 2 vnoučata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(4.4.2005 13:13:13)
Musím trochu oponovat. Státních bytů, které lidé dostávali, bylo skutečně mnohem víc než teď, to nelze srovnat. Můj syn si nyní kupuje byt a bude splácet asi 20 let, což je pro něj dost hrozné, nedokážu si představit, jak by se mohl oženit, založit rodinu a ještě splácet byt. Můj druhý manžel oproti tomu je snad jediný z celé své rodiny, který nedostal státní byt (ne podnikový). Jeho matka byla vdova, měla celkem 4 děti. A kromě něj všichni dostali postupně od státu byty, sestra např. byla svobodná matka, měla dítě, bydlela ve zdravotně závadném bytě, dostala od státu na Praze 4 třípokojový byt. Bratr dostal garsonku. Matka bydlela ve starém domě, který se rekonstruoval, dostala od státu dvougarsonku. Druhá sestra byla vdaná, měli žádost o byt asi deset let - dostali též třípokojový na Lhotce. Ani jeden z nich nebyl ve straně.Nevím jak toho docílili, ale je to pravda.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(5.4.2005 8:29:30)
Ono to srovnávání tehdy a dnes fakt nefunguje. Srovnat se to prostě nedá. Strašně moc věcí bylo jinak, co nebylo problém pořídit si tehdy je problém dnes a naopak. Z dětství si pamatuju například každovíkendový výlet na hrady, zámky, každý týden i několikrát do zoo, atd, což je dnes taková pálka, že si to čtyřčlenná rodina nemůže dovolit.
Co se týká bytů, tak v mé rodině dostala státní byt jen jedna příbuzná, a to svobodná matka se dvěma dětmi (dvojčaty). Ostatní si byty pořizovali družstevní,nebo dědili starý domek atd. Určitě jich dostávali lidi dřív víc, než dnes, ale zas dnes neznám prakticky mladou rodinu, která by bydlela po svatbě u rodičů v bytě. Zatímco tehdy to byla nutnost, my jsme bydleli ve dvoupokojovém paneláku skoro tři roky i s dítětem, no lahůdka, a většina mých spolužáků na tom aspoň v počátcích byla podobně. Pronajmout byt se tehdy moc nedalo ani načerno a za víc peněz.
Co se synovy hypotéky týká, to není tak zlé, jak to vypadá. Splátky má na dvacet let, ale uvědomte si, jak se za posledních deset let změnila výše platů u nás. Já šla do práce před deseti lety za 5300 Kč , (vysokoškolačka!)dnes mám čtyřikrát tolik. Nájemné za byt je taky něco jako hypotéka, každý měsíc to musíte splácet, stejně jako u hypotéky můžete mít starost, jestli vás nevyhodí z práce a další měsíc tu splátku dáte dohromady, jinak o byt přijdete, a rozdíl je jen v tom, že za dvacet let máte u nájemního bytu "kulový" a ne byt jako majetek - a ta platba nájemného velmi pravděpodobně časem bude růst, zatímco ta hypotéka ne.
Tím dlouhým povídáním chci říct, že si nemyslím, že to dříve měli lidi snazší, nebo že to mají probůh snadné mladí dnes, ale celkem obecně vzato, mají dnes víc možností si život uspořádat podle svého, různorodě. My jsme děti měli ne proto, že byly byty, ale že nebylo nic jiného, co v životě dělat, než ta rodina. Dnes mají na výběr, a vybírají, a někteří přeberou.
Ony velké možnosti jsou někdy opravdu horší než když vám to nalajnují.
Asi to chce čas se v tom vyznat a zvyknout si, že lidi mají životní priority zcela různorodé.
 Ema 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(7.4.2005 16:33:32)
Musím naprosto souhlasit. Dřív prostě nebyla skoro žádná možnost, jak se od rodičů odstěhovat, pokud nebyl přiklepnut státní byt apod. Dneska je tolik možností - koupě na hypotéky, stav.spoření, pronájem. Samozřejmě ne každý si to může dovolit, ale rozhodně těch možností je víc. A to, že se někdo v 25 necítí na dítě, není přece nic divnýho. Každý jednou pozná, kdy ta chvíle přišla, kdy nebude vidět děti jako překážku, ale naopak si dokáže představit, jak bude trávit volný čas s dětmi. Já si taky dlouho nedokázala představit, že na nějakou dobu mám po delším cestování, bezstarostným životě ve dvou. Ale teď čekáme mičo, vím že tak rok, dva si sice něco neužiju, ale pak si to vynahradíme i s mrňousem. Ale to člověk musí vědět a chtít. Přece je lepší mít dítě v době, kdy vím, že teď to zvládnu, ne? Takže Ducku, klidně si plánuj a užívej, však ono to přijde. A možná i dřív než za deset let:-)A že bys později mohla mít zdravotní problémy? Jo, to mohla a taky nemusela, ale takhle se nedá uvažovat.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(1.4.2005 16:29:33)
Možná to chvíli trvalo, ale bylo to tak. Naši dostali takhle byt dvakrát, vždycky větší, protože nás přibývalo.
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 15:42:19)
auuuu...jezkovy Hanco, tohle - "mlada rodina dostala automaticky statni byt"...dat precist mym rodicum tak to bude o jejich zdravi...trefil by je slak...

jana
 Renata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 22:17:21)
taky nesouhlasim s "automatickym pridelenim bytu", to musel byt clovek poplatny rezimu, to moje rodice nastesti nebyli a taky proto jsme zili hrozne

takze Hanco, moc bych se s tim nechlubila
 Hanča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(1.4.2005 9:54:44)
No ja nevidim nic španého na tom stěhovat se za prací a když k té práci dostanu byt, no neber to? Já se zase přestěhovala do Prahy, byt jsem sice nedostala, ale kvůli vetšímu platu, proč ne? Kdyby Tvůj táta pracoval v podniku co můj, tak by byt dostal.
Jinak mám pocit, že jsme všichni žili tak nějak hrozně, když to srovnám s dnešní dobou, tenkrát jsem to tak nevnímala, jednak jsem byla dítě a jednak nic jiného neznala.
 Vendula 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(1.4.2005 14:59:39)
Ze slov "automatické přidělení bytu" se o mne taky pokouší mrtvice - dvanáct let soužití s rodiči (mými) se na našem manželství podepsalo tak dokonale, že už to neumím rozchodit, ač už jsme skoro 8 let ve "svém". Mým rodičům, manželovi i mně se o nějakém podnikovém bytu mohlo jen zdát. To, že jsem někdy přemýšlela, jestli holky vychovávám já nebo naši jsem už na Rodině párkrát ventilovala. A to, že mne mamka vedla k tomu, že je vše nutno podřídit dítěti a na sebe nehledět se mi teď, kdyz je holkam 19 a 16 docela zle vymstilo. Asi bych se dnes přidala k oněm "sobcům", protože děti v dnešní době jsou opravdu jen pro silné povahy.
 Petanda + Neo (10.9.05) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(1.4.2005 8:56:07)
Musim rict,ze vety typu,za totace byly rodiny vice podporovany,me opravdu dokazi pobavit.Manzel je cizinec a zijeme v Japonsku,dokud jsem se neprestehovala do Japonska,tak jsem neuvedomovala,nakolik stat CR pomaha rodinam.Napr. tady neni brano tehotenstvi jako nemoc,tudiz se na prohlidky,testy a samotny porod nevztahuje zdravotni pojisteni,mit dite je takovy ranec,ze se divim,ze tu vubec nekdo muze dite mit.Cesi jsou opravdu v tomto smeru lini a maji spoustu vymluv,proc nemit dite a vlastne zodpovednost za nekoho jineho nez jen a jen za sebe.Ale na druhou stranu,pokud nekomu takovy zivot vyhovuje,ma na to plne pravo.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 11:03:23)
Katko,
prosím tě, konkretizuj, V ČEM socialistický stát podporoval rodinu víc než cokoli jiného (i víc než boj proti světovému imperialismu???).
Zakládala jsem v té době rodinu a něco o tom vím, proto mě tvůj (a bohužel nejen tvůj) názor překvapuje. Tenkrát se věci na miminko (kočárek, oblečení) nekupovaly, ale SHÁNĚLY pomocí protislužeb a úplatků, Sunar a kojenecká voda byly na recept... S bydlením to také nebylo tak růžové, jak se dneska tvrdí. Nebo myslíš novomanželské půjčky? Ano, tu jsme dostali, ale pořádný nábytek jsme stejně sehnat nemohli...
Stejně tak by mě zajímalo, co myslí Psychouš dnešním marasmem, do kterého není radno přivádět děti. Vážně nerozumím.
J.
 radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 11:17:31)
Driv to bylo taky hodne o tom, ze "se to proste stalo" - nebylo tolik antikoncepce, takze kdyz zenska otehotnela, tak se vzali, meli dite(deti) a nejakym zpusobem spolu zili
Je velice tezke si rict - ano, ted to opravdu chci...
a druha vec - spolecnost tomu byla driv naklonena, divny byl ten, kdo deti nemel, dnes je to skoro naopak
 Lída+2 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 19:57:55)
Antikoncepce byla,ale selhávala a výsledek jsem já 31.Bydleli u mamčiných rodičů. a to dělal taťka v TRAMSPORTě a to byla velká firma. Na byt neměli nárok. kdyz jsem byla v 7.třídě. Hledali konečně někam pracovníky a nabýdli 4+1 šli jsme tam. Hurá,že ale před tím :-(((
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Kdyby jen nábytek... 

(31.3.2005 12:00:44)
Doplnění JANINY H - kdyby se sháněly jen takové velké věci, jako kočárek, nábytek nebo pračka, tak by to šlo. Pračku jsem sháněla 3/4 roku, takže veškeré věci - včetně plínek na mimi - neb papírové nebyly - jsem prala celý rok v malé pračce ROMO. Takže denně nanosit uhlí, udělat oheň ve sporáku, dát ROMO hrnec na plotnu, ohřát v něm vodu a prádlo, potom odvléci horký hrnec do koupelny, upevnit do pračky, pustit prát, pak do vany - ve vaně vymáchat ve 4 - 5 vodách (neb prací prášky měly grády a dětskou pokožku přímo žraly......). Ale to ještě nebylo nejhorší. Pračku jsme sehnaly a sloužila 16 let....
Ale když vám na průjmy dítěte doporučil lékař banány a ty nebyly v celé republice k sehnání.... a dítě kadilo a kadilo......
A když vám doktor napsal Feminar a dítě po něm blilo (asi neznám žádné, které by neblilo) a vy jste prostě NEMOHLI dát dítěti nic jiného (co napsal lékař, bylo svaté......., ve volném prodeji nic nebylo)
A když vám doktor řekl, jaké botičky má dítě nosit, protože se mu stáčí nožička a vy jste čekali půl roku (co udělá půl roku ve vývoji betolecí nožky!!!!! ) než je budou vyrábět, neb teď byl v jediné továrně, která je dělala jiný výrobní plán..... (a "od pryč" se nedováželi, neboť si je vyrábíme sami)
A do které školy půjde dítě? - bylo to určeno. Ke kterému doktorovi - bylo to předepsáno......
Vraceli byste čas? JÁ NE!!!!!

Simča
 Helena, dva kluci 89, 90 
  • 

Re: Kdyby jen nábytek... 

(31.3.2005 13:52:25)
A ve skolce jsme meli stejne umakartove stolecky a jedine dve hracky ,co byly barevny. Mimo zeli bylo na frontu uplne vsechno a na mandarinky se naproti Maji cekalo i sest hodin. Rodina se stridala pred vanocemi na etapy, abychom tam nezmrzli. V panelaku kamardaky , co bydlela v osmym rok nejezdil vytah, nez ho dodelali,a tak tahala dve deti a nakup.. Pivo a limonady a mouka a mliko se tahaly v sitovnkach a pevnych kozenych taskach, zadny super a hyper parkoviste s vozickama... Neochota kohokoliv, po kterem jste neco chteli. Pocinaje opravarem, konce lekari.. Brrrr. A vyhoda, ze v jeslich u tovarny otevirali od peti rano? A ze meli do sedmi vecer otevrino? Tomu rikate vstricnost k zamestanym matkam ? Ze smi jit pracovat uz v peta setrvat do sedmi? Ja si vstricnost statu tda predstavuji jinak. pleny vystrcite za dvere a obratem je nahradi nove ciste vyzehlene. Pracovat muzete, pokud chcete a pak mate prednost v praci na pul uvazku, nebop treba na ctvrt,nebo jeden den v tydnu. Nehazi vam dane pod nohy a nezaviraji hezke a snadno dostupne skolky se skvelymi ucitelkami. Mesta jsou upravena z pohledu triletyho spunta/ zachody, umyvarny,prechody, hriste... a auta jsou nekde pod silnici./ Vsechna hriste jsou oplocena a skvele vybavena mam pokracovat...H
 Petra II. 
  • 

Re: Re: Kdyby jen nábytek... 

(31.3.2005 14:21:07)
Naprostý souhlas, lidi mají nejakou krátkou pamet. Uz vidím, jak stojí frontu na pomerance, na maso, to treba na malých mestech dostávali jedenkrát týdne, opet sílená fronta a kdo nebyl s rezníkem jedna ruka, tak nemel nic jistý... A vyspelost státu také nevidím v tom, ze matku zamestná na celý den a nabídne jí jesle od nevidím do nevidím, ale spís ze si ta matka bude moct najít práci na zkrácený úvazek, aby si toho drobka taky trochu uzila...
 Kopretinka 


Podpora rodiny za totáče 

(31.3.2005 14:13:09)
Prosím tě, kde jsi vzala tu podporu rodiny ze strany našich totalitních soudruhů? Sice jsem rodinu v té době nezakládala, ale vím dost na to, abych věděla, že podpora rodiny (mimo rodiny příkladných soudruhů) nebyla. Víš, ony plošné přídavky a podobné sociální nesmysly ještě nejsou podporou rodiny. To samé novomanželské půjčky apod.
 Majka 
  • 

Re: Podpora rodiny za totáče 

(1.4.2005 12:35:13)
Díky holky, že jste oživily vzpomínky a napsaly, jak se tenkrát žilo. Napsat něco takového, že rodina s dítětem dostala státní byt automaticky, je hodně nebezpečná demagogie.

A pokud si pamatuji, práci na půl úvazku jste mohly sehnat jako ulízečky nebo pomocné síly v kuchyni. Mzda na všech postech se řídila podle tabulek, mladí, třeba i výkonnější měli vždy méně, než zasloužilí pracovníci a s tím nic nenadělali. A založit si vlastní firmu, to bylo protizákonné.
 Kopretinka 


Re: Re: Podpora rodiny za totáče 

(1.4.2005 12:42:27)
A to ani nemluvím o snaze vyrvat děti z rodičovského působení viz.škodlivost kojení, pobyt v jeslích a tak. nedávno se mi při studiu dostala do ruky odborná literatura ze sedmdesátých let týkající se pedagigiky. Narazila jsem tam na graf,který ukazoval jak kdo umí vychovat dítě a je mu prospěšným. To jsem byla v šoku, nejvýš stály učitelky (ženy!) kus pod nimi matky a v hlubokém propadu otcové. A v takovém duchu se tam i psalo, musela jsem jí odložit, nešlo to číst ani pro obraz doby. A to se podle té knihy přednášelo budoucím pedagogům. to je mnohem horší než nemateriální podpora.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Podpora rodiny za totáče 

(1.4.2005 12:59:51)
Kopretinko,
tak mně se dostala do ruky publikace ze 70. let, jak urychlit vývoj kojence - to vše proto, aby dítě mohlo dřív do jeslí. Bylo to jako výcvik psa. Na konci bylo porovnání výsledků jakéhosi výzkumu a nejlíp vyšly děti z kojeneckých ústavů a týdenních jeslí! Vzpomínám si, že tam bylo učení na nočník od 3 měsíců, dítě prý by mělo chodit už v 10 měsících a podobné perly.
Celá kniha byla psána v tom duchu, že nejškodlivější pro dítě je výchova v rodině , neb je tam rozmazlováno a špatně drezúrováno. A s takovým dítětem jsou pak problémy v jeslích nebo se matka nemůže včas vrátit do pracovního procesu. Skutečně "hodnotná" publikace, jen si nevzpomínám, kdo ji napsal. Jo a věřím, že v té době se jí hodně rodičů řídilo.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Podpora rodiny za totáče 

(1.4.2005 14:12:31)
Kopretinko,

vzdyt presne za socialsmu, deti byly "majetkem" statu, ne rodicu!! Takze stat mel vetsi pravo rozhodovat o detech nez jejich vlastni rodice. A proto vsechny ty "dnes podivne" knihy.
 JaninaH 


Re: Re: Podpora rodiny za totáče 

(1.4.2005 13:39:21)
Majko,
mně už to ani moc nebaví, uvádět zprávy o tom, jak se skvělě žilo za totáče, na pravou míru. Kde to ti lidé berou?
Např. jak píše Iva, že věci na děti byly v poměru k platu levné. Moje zkušenost je taková:
1. Nedávno jsem nabízela švagrové spoustu zachovalých věcí po dětech (Mimochodem, dost z nich bylo koupených v NDR, kam se jezdilo na proslulé nakupovací zájezdy. Proč asi?). No a švagrová si nic z věcí nevzala, protože dnes se prý v sekáči nebo v bazaru dají velmi levně mnohem kvalitnější a praktičtější věci. I značkové :-).
2. Protže dcera byla první vnouče v rodině, sehnali (za úplatek) tchánovci na tehdejší dobu luxusní kočárek Liberta. Nevím už přesně, kolik stál, ale my jsme si ho přes celkem slušný plat (2 500 Kč měsíčně) dovolit nemohli. Přála jsem si červený, ale ten, i přes zmíněný úplatek, prostě nebyl. Musela jsem se spokojit s vínovým a ne přesně takovým, jaký jsem chtěla. Bylo to v roce 1988.
3. Na sídlišti jsme "vyfasovali" příšernou dětskou doktorku, nebyla žádná možnost přejít jinam. Prostě jste bydleli v té a té ulici, tak jste patřili do té a té ordinace, a hotovo. Co jsem se nabrečela! Když dítě měsíc nepříbíralo, jen mi vynadala. Nakonec se nám podařilo (za úplatek) dostat k pediatričce, která dítěti konečně předepsala Sunar. Ano, zdravotnictví bylo v roce 1988 zadarmo.
Omlouvám se za tyhle své výlevy, ale nějak si nemůžu pomoct. Vždycky mě překvapí, když se tu dočtu, jak se tehdy lidi skvěle měli.
J.
 Majka 
  • 

Re: Re: Re: Podpora rodiny za totáče 

(1.4.2005 14:43:27)
Jani,
věřím, že Tě nebaví oprašovat vzpomínky na totáč, ale čím dál, tím víc to bude bohužel potřeba :-(((
Vím, o čem píšeš, otěhotněla jsem v roce 1989, dcera se narodila až po revoluci. Kočárek jsem měla možnost vybrat si tak, že jsem zašla do jediného krámu ve městě, kde bylo asi 5 kočárků, z nichž jsem si vybrala nejsympatičtější. To jsem se měla!

Novomanželskou půjčku jsme měli, pořídili jsme z ní pračku, lednici, křesla, pár poliček, lux a nějaké lampičky, možná i ten kočár, víc ne. Radši jsme nakoupili víc drobností, než sedačku se stěnou, víc toho koupit nešlo.

Zdravotnictví bylo zdarma - ve třech měsících nám pan doktor předepsal Sunar, o růstovém spurtu či laktační krizi se nevědělo; v deseti měsících při první viróze zas penicilín, po kterém se holka osypala... neměli jsme na výběr, přístup k informacím žádný. Kolikrát v poledne už nebylo v krámě čerstvé mléko, trvanlivé přivezli jen jednou za čas a během pár hodin se rozprodalo. To samé s pečivem - odpoledne byl už jen chleba, a to v lepším případě...

Tak mě napadá, jestli ti třícátníci, co odkládají děti, nebyli příliš brzy odloženi do jesliček a kolektivů a tím pádem mají v podvědomí cosi zakódováno, či zablokováno, co si nepřipouštějí a jen hledají racionální důvody svého chování... J
 Gabriela s roční dcerkou 
  • 

Nemůžu si pomoct, 

(1.4.2005 21:21:44)
ale mám pocit, že něco bylo lepší za totáče, něco je jednodušší dneska a nemá smysl se trumfovat kdo se měl či má hůř a proto je větší hrdina. Jistěže tehdy strašně moc věcí nefungovalo, ale dneska to taky není vždycky ráj. Nebo chcete tvrdit že tehdy bylo horší naprosto úplně všechno a dneska je úplně všechno lepší? Přesto si myslím, že není od věci občas připomenout jak to tehdy chodilo, nějak rychle se na to asi zapomíná a děsí mě jak komunisti zase zvedaj hlavu.
Já mám pocit, že hlavní rozdíl v zakládání rodin tehdy a teď je v tom, že dnes to většina mladých bere zodpovědněji. Hlídají si tu posloupnost, aby nejdřív měli bydlení a podmínky pro rodičovství a pak teprve dítě i za cenu toho, že dítě bude třeba jen jedno. Málokdo už to bere dneska stylem nejdřív dítě a pak se uvidí. Bydlet budem jak se dá a kde se dá, třeba u rodičů, ono to nějak dopadne. Dnešní mladí si zatraceně uvědomujou, že stát se o ně nepostará a nikdo jinej taky ne. V generaci mých rodičů dost rodin bydlelo ve státních bytech, dnes prakticky není jiná cesta než si na byt našetřit a koupit ho. Dnes už prostě nikdo nestojí o to bydlet s dítětem u rodičů. On to jistě taky není žádnej med viset rodičům na krku s manželkou a dítětem, raději si člověk počká a našetří. Dnešní mladá generace má nesrovnatelnou možnost volby proti předchozím a tak si většinou vybírá možnost mít děti raději později, ale moct jim dát lepší vzdělání, kroužky atd.
Když slyším dnešní padesátnice či šedesátnice vyprávět, jak měly těžkej život, tísnily se s rodinami o třech dětech v bytech u rodičů a podobně a jak jsou na to hrdé, tak si říkám o co jim jde? To jsou dnešní mladí tak hrozní a sobci jen proto, že nestojí o to si vlastní život taky protrpět? Otěhotnět ve dvaceti, vychovat tři děti v nevalných podmínkách a pak se rozvést je hrdinství, kdežto rodit ve třiceti a mít vlastní byt je sobectví? Jo jo, my hrdinky jsme hadrové pleny vyvařovaly a žehlily, ty dnešní matky s papírovými plenkami za nic nestojí…

 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Podpora rodiny za totáče 

(2.4.2005 6:35:53)
Rozhodne nechci, aby muj prispevek vyznel jako chvala totace.

Jen jsem chtela rici, ze hodne lidi to melo o hodne jednodussi nez dnes. Tito lide nejsou mozna v teto diskusi, protoze nemaji pocitac a pokud maji male deti, tak nemaji na pripojeni k netu. Prece jen se zde objevuji jiz lide, kteri jiste financni zazemi maji. I kdyz mas pocit, ze nemas penize, tak ten fakt, ze mas doma pocitac a jsi pripojena svedci o tom, ze nejsi chuda.

Proste clovek, ktery ma pekny byt, auto, chatu, pocitac, internet, jezdi se svymi detmi na dovolenou, vylety a vodi je do krouzku - NENI CHUDY - at se sam citi jak chce chude.

Ti opravdu chudi jsou v nekterych regionech a na takoveto diskuse nemaji ani cas ani penize :)
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Podpora rodiny za totáče 

(4.4.2005 14:38:46)
Dnes je úplně jiná doba, spousta věcí je lepších, něco je možná i horší. Je větší nejistota pro lidi, kteří nemají velké příjmy, je problém sehnat byt, pokud ho po někom nezdědíte nebo jeden z partnerů ho nemá, protože ne každý si může koupit byť garsonku za milion.. teď mluvím o Praze, mimo Prahu je to určitě levnější. Jenže když máte v Praze práci, všechny příbuzné, případně rodiče, kteří občas potřebují pomoc, nemůžete se odstěhovat jinam a vykašlat se na ně apod.
Je mnohem lepší nakupování, výběr, i když leccos je hodně drahé. S těmi kočárky - moje dcera se narodila v r. 1974 a tehdy mi kočárek koupila moje matka, stál 950 Kč, já měla před mateřskou dovolenou hrubý příjem 1350 Kč. Takže byl pěkně drahý. Dnes se nám zdají kočárky příšerně drahé za nějakých 8 tisíc, je to hodně, ale tehdy to byl pomalu můj celý plat. Na druhou stranu v té době stál nájem bytu i s plynem a elektřinou nějakých 200 Kč... dneska 20x tolik. Jídlo bylo taky levné, ale nebyl výběr, byly fronty, stála jsem s malými dětmi třeba 40minut frontu v krámě, kde se za pultem ploužili dva unavení prodavači apod.
Dnes se více prosazují mladí schopní vzdělaní lidé, ti průměrnější s nižšími příjmy jsou na tom trochu hůř. Lidé kolem padesátky se třesou, že je propustí z práce, protože pak už nejspíš žádnou nenajdou.
Jo život není peříčko.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Podpora rodiny za totáče 

(4.4.2005 14:38:56)
Dnes je úplně jiná doba, spousta věcí je lepších, něco je možná i horší. Je větší nejistota pro lidi, kteří nemají velké příjmy, je problém sehnat byt, pokud ho po někom nezdědíte nebo jeden z partnerů ho nemá, protože ne každý si může koupit byť garsonku za milion.. teď mluvím o Praze, mimo Prahu je to určitě levnější. Jenže když máte v Praze práci, všechny příbuzné, případně rodiče, kteří občas potřebují pomoc, nemůžete se odstěhovat jinam a vykašlat se na ně apod.
Je mnohem lepší nakupování, výběr, i když leccos je hodně drahé. S těmi kočárky - moje dcera se narodila v r. 1974 a tehdy mi kočárek koupila moje matka, stál 950 Kč, já měla před mateřskou dovolenou hrubý příjem 1350 Kč. Takže byl pěkně drahý. Dnes se nám zdají kočárky příšerně drahé za nějakých 8 tisíc, je to hodně, ale tehdy to byl pomalu můj celý plat. Na druhou stranu v té době stál nájem bytu i s plynem a elektřinou nějakých 200 Kč... dneska 20x tolik. Jídlo bylo taky levné, ale nebyl výběr, byly fronty, stála jsem s malými dětmi třeba 40minut frontu v krámě, kde se za pultem ploužili dva unavení prodavači apod.
Dnes se více prosazují mladí schopní vzdělaní lidé, ti průměrnější s nižšími příjmy jsou na tom trochu hůř. Lidé kolem padesátky se třesou, že je propustí z práce, protože pak už nejspíš žádnou nenajdou.
Jo život není peříčko.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 16:34:56)
Kruci, to mě vždycky vytočí, když si přečtu, jak byla za totáče podporovaná rodina. Mohl by mi to někdo vyjmenovat konkrétně? Já v té době žila. Mám dítě narozené v roce 1987 a kromě automaticky přidělovaných přídavků na děti o žádné podpoře nevím. Byt jsme nedostali, bydleli jsme tři roky u rodičů ve dvoupokojáči a pak po převratu jsme si ho museli koupit. Mateřská byla půl roku a pak do roku dítěte asi pětistovka na měsíc, pak už ani kačka. Být na mateřské tehdy fakt znamenalo, že si člověk na sebe nekoupil roky ani nit.
Fakt je, že ani dnes ta podpora mladým rodinám není valná, ale věřte, že ani dřív to nebyl zas takový med. Kdybyste stáli o stejnou životní úroveň jak měly ty mladé rodiny tehdy, tak ji dnes máte i z chudinských dávek dvakrát. Jo, je jiná doba, ale podpora rodin za socáče byla spíš propagace, než realita.
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 17:41:53)
Já si myslím, že je to o pohodlnosti (neboli tzv. "možnostech"). Nechci urážet někoho, kdo je na tom opravdu špatně, ale tak v průměru si myslím, že se všechno až příliš přepočítává na peníze a působí to na mě spíš jako špatná výmluva.
Že dnešní doba není nakloněna rodinám? To jsou fakt hrozné kecy. Dnešní vymoženosti jako jednorázové pleny, dobré pračky, hypermarkety, co mají otevřeno i v neděli atd. atd. nebudu to opakovat. A také to, že dnešní mužští jsou už trochu jiní než naši otcové a jsou spíše ochotní nám ženám doma pomáhat, s domácností i s dětmi.... Tak proč všechno přepočítávat na peníze? To už se neumíme občas něčeho vzdát?
Peníze jsou samozřejmě důležité, ale fakt nejsou všechno.
Je mi 25, manželovi 24, moje biologické hodiny tikají už aspoň pět let, ale studovala jsem VŠ, musela jsem počkat až si mě mladší muž bude připraven vzít a vzít na sebe odpovědnost za rodinu a teď se na ni už chystáme. Tak snad se to povede. A kariéra? Pořád studuju, dělám doktorát a hodlám ho dodělat až po dítěti, vím, že když se chce, tak to jde. A to už mám ten nejlepší věk na první dítě za sebou, bohužel.
Souhlasím s tím, že někdo není v 25ti na dítě zralý nebo nemá podmínky (např. mu chybí partner, že ... dost zásadní problém). Ale to, že se to stává běžnou záležitostí, není samo od sebe. Prý dnešní společnost nechce dospět.... Já ale tu přírodu v sobě zapřít fakt neumím. Možná profesionální deformace. Jsem bioložka ;o)
 Hanča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 18:13:00)
Ono je trošku problém, že to všechno se srovnává s dobou socializmu. Jo i má máma mě měla v 19 a často jsem poslouchala, jak musím dostudovat a ne jako ona, že se uvazala u rodiny a školu pak už nedodělala:( Nevim, ale jsme děti te generace, kde ženy měly děti a nějak ani nevěděli jestli je chtejí, ale prostě je měli, protože se to "tak nosilo". Na mě se to odrazilo a rodinu jsem založila později (29). Dříve nebyl ani partner, ale já ho ani nějak nehledala, prostě jsem to neřešila a nechtěně otěhotnět se mi nepodařilo :) Vlastně jsem dodnes nepochopila, jestli se partner na založení rodiny dá hledat a jestli jsou takove rodiny štastné.
Další problem je v tom, že to co bylo zvykem za komunistů nebylo zvykem za první republiky. Babička měla mamu ve 28 (druhe ditě) a druha babička měla tatu ve 31 (prvni dite)! Nevim mozna, jsme vyjimecna rodina, nemam moc srovnani.
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(1.4.2005 12:18:57)
Tak to nemohu posoudit. Nicméně, oba mí rodiče jsou VŠ, táta bohužel nedokončil doktorát, který dělal později dálkově při zaměstnání a po narození druhého dítěte už to nazvládal časově. Ale naši se brali hned po mámině promoci. První dítě se narodilo, když bylo mámě 25, další za tři roky a za dalších pět let já.
Babičky se obě vdávaly, když jim bylo 23 (ale VŠ neměly, byly vyučené), tedy jako mojí mámě a rozložení věku tří dětí měli podobné. A dál už to nepamatuji, protože prababičky jsem nezažila ;o(
jenom bych k tomu chtěla podotknout, co už jsem na jiném místě psala. Když jsem se narodila, bylo mým rodičům 33 a 36 let. Takže v době dospívání jim už bylo 50 - 60 ... když dnes vidím, jak na tom jsou s nervama, pamětí, energií atd., neumím si představit, že bych byla já ta nejstarší a měla ještě mladší sourozence... ono se stačilo podívat na mého bratrance, jehož tátovi už bylo 60 a bratranci teprve 14 .... ten s tátou uměl pěkně točit ;o)) ddnes je jim 70 a 24, ale ten bratranec se narodil jako čtvrté dítě neplánovaně, mamince už bylo 38. Samozřejmě ho máme všichni rádi, ale jak říkám. Spíš kluk řídí svoje rodiče... je to pak trochu jiný vztah.
Na druhou stranu je docela možné, že čím dřív mají rodiče děti, tím dřív se "vyčerpají" a tím dřív "stárnou" .... takže se to nedá asi úplně srovnávat jen podle věku.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: ..taky z Prahy 

(1.4.2005 6:38:59)
Rozhodne nejsem pro navrat "starych casu"
podpora rodiny
1/ rodinne pridavky - u dvou deti to uz bylo dost penez

2/ vyrazne nizsi dane pro rodice dvou deti /jako svobodna bezdetna jsem ten rozdil hodne videla/

3/ uplne bezplatne zdravotnictvi

4/ jesle a skolka zadarmo a v kazde pidiopci

5/ zenska s detmi dostala praci i ma polovicni uvazek a nihoko netrapilo, ze je stale doma s detmi

6/ po druhem diteti vetsina lidi dostala statni byt
/ne vsichni, ale hodne od podniku/

7/ novomanzelska pujcka s odpisy na deti

8/ o cenach detskych vyrobku v relaci k platu ani nemluve - ano, nebyl vyber, ale k cemu jsou krasne veci, ktere si vetsina rodicu nemuze koupit

a stejne bych nemenila ! Proste dite je soukroma zalezitost kazdeho cloveka a bud ho chce a nebo nechce.
 Dana,39 
  • 

bytová politika za komunistů 

(31.3.2005 16:58:29)
Je mi jedno kolik má kdo dětí, sama mám 2, třetí čekám a pěkně mi občas lezou krkem:). Pokládám ale za nebezpečné, aby si ti, kteří maj to štěstí a nepamatujou to, mysleli,že za totáče mladé rodinky dostávaly automaticky byty. Mohli je dostat za kádrových předpokladů dělníci, tzv. podnikové byty.Tito šťastlivci byly "občansky" vyhovující a navíc upsaní na několik let svému podniku. Taky zde ale žili učitelé, prodavači, knihovníci, vědci, úředníci a pošťáci(třeba)- A to byli naprosto bez šance. takže moje situace před 20-ti lety. Manžel pracoval ve službách, já jsem studovala, syn na cestě, byli jsme
nestraníci, takže v pořadníku na tehdejším národním výboru na naprosto nevýznamném místě(odhad 15 let). Proč jsme to dítě měli? Trochu jsme se milovali a trochu jsme neměli jiné výhledy do budoucna, jelikož komunismus byl tak idiotský, absurdní a únavný, že se našinec raději zavřel v dětském pokojíčku u rodičů a...četl vzácné samizdaty)) nikdy více.
 Psychouš 
  • 

No a? 

(31.3.2005 10:45:16)
A to by bylo špatné?
 Alena 
  • 

A proč vlastně žijeme ? 

(31.3.2005 10:56:48)
Proč vlastně žijeme ? Vždyť přece děti jsou hlavním smyslem života. Já nikoho neodsuzuju, protože je mít nechce ve 20 letech, to bývalo dříve a dnes je rozhodně doba daleko těžší, není kde bydlet, není práce. Ale pokud jsou vhodné podmínky, tak proč ty děti nemít. Dnes se všichni jen honíme za penězi a nikdo se neuskromní. Všichni chtějí cestovat, mít krásné bydlení, ale život není jen o karieře a luxusu a užívání. S dětmi jsou starosti, mám dvě a nemám ani jednu babičku, takže vím o čem mluvím. Naštěstí mám fantastického manžela, který rozhodně není hloupý, dělá zodpovědnou práci, dnes už je vedoucím oddělení a přesto dokázal v noci krmit, když už jsem padala únavou a ráno ještě přemandlovat pleny. Nemůžu říct, že bychom si neužívali života. Všichni. Od chvíle co to šlo jsme jezdili každý rok na dovolenou, výlety a myslím, že život máme pestrý. Máme hlavně pro koho žít. Lidé ,kteří dělají jen karieru jsou opravdu tak trochu "sobci", jen si to moc nechtějí přiznat. Nedovedou si prostě odřeknout pohodlí, protože s dítětem si člověk opravdu musí trochu ubrat. Ale je to krásné ubírání, protože děti je to nejkrásnější, co člověk v životě má a život bez dětí je prázdný a chudý.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: A proč vlastně žijeme ? 

(31.3.2005 11:08:48)
Aleno,
promiň, ale to jsou fakt hesla jak z učebnice. Za prvé - to je nějaký zákon o smyslu života? Proč by pro někoho nemohl být smysl života práce? Lidé nemají právo se svobodně rozhodnout, co pro ně bude smyslem života?
Za druhé - ty kecy o těch luxusních bytech a dovolených taky ledaskde čtu, ale v praxi to taky nějak moc nevidím... jediný lidé v mým okolí, co mají luxusní bydlení (barák - novostavbu) a jezdí každý rok na drahý dovolený jsou švagři... a ti mají dvě děti, i když už velký.
Ona je hrozně rozšířená představa kapitalisty, co se žene za nějakým ziskem proto, aby mohl bydlet na Konopišti... zajímavý je, že já znám akorát kapitalisty, kteří do svý firmy investujou veškerej čas, bydlí v poměrně provizorních podmínkách (na co luxus, když jsou stejně věčně v práci) a že si na víkend (když už náhodou mají volnej) zajedou autem třeba do Holandska nebo do Monaka, to dneska může dělat kdekdo.
Nebyla jsem ani den na mateřský a ke druhýmu dítěti, bude-li jaký, plánuju chůvu prakticky od narození. Asi jsem hnusnej sobec, kterej myslí jen na to, aby mohl mít zlatý pisoáry a jezdit každej rok na Mauricius. :o) A to nemám doma ani myčku, ani mikrovlnku, nemáme ani auto a na dovolený jsem nebyla čtyři roky. Je opravdu tak těžký pochopit, že existujou lidi, který jejich práce prostě baví? :o) Ne že by mne "nebavilo" dítě - ale na plnej úvazek prostě ne. A co?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(31.3.2005 11:17:57)
Milado,
asi před dvěma roky, postavili si (teda oni sami ne, nechali si postavit) barák v Chabrech.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(31.3.2005 11:24:19)
Milado, v Chabrech je teď nově postavený satelit :-)), ještě kdysi jsme se patli, jestli na tom poli nebudou nějaké parcely - kdepak. No a za pár let...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(31.3.2005 11:32:30)
Milado,
jestli jsem to dobře pochopila, tak švagr chce aby měl každej kluk svůj barák. Takže má v úmyslu stavět ještě jeden, akorát zatím nesehnal vhodnej pozemek...
 Petra II. 
  • 

Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(31.3.2005 11:55:37)
Ale Monty, co jste se vsichni vrhli na Alenu, ze ona je nakonec sobec a kdesi cosi? Teda to psal hlavne Psychous, kterého beru s rezervou, ale stejne... Jako ty más právo na svuj názor, tak ona má názor tenhle a nenapsala to zase tak útocne, aby si vyslouzila takovou kritiku. Navíc na názoru, ze deti jsou smyslem zivota, není prece nic spatného - i kdyz k tomu nekdo pridává práci, záliby atd.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(1.4.2005 16:50:46)
Mě teda taky ne.
 Psychouš 
  • 

Smysl života - klaním se 

(31.3.2005 11:08:57)
Proč vlastně žijeme ? Vždyť přece děti jsou hlavním smyslem života.

:-))) Otázkou proč žijeme se zabývá člověk odjakživa. Tuto hlavní filozofickou otázku dosud nikdo nezodpověděl. Jsem rád, že se mi poštěstilo být u toho, kdy to někdo rozlouskl. :-)

Čili já jsem smyslem života mých rodičů. :-) Jsem dospělý, tak to ztratili smysl? Anebo bych musel umřít, aby přišli o smysl života? :-) A to se pak mají zabít, nebo co?

A třeba: co teprve "smysl života" Marie Schickelgruberové, malý Adolf H.? Chudinka!
 Psychouš 
  • 

Sobci 

(31.3.2005 11:13:27)
A pokud z dětí cítíš zisk (je to krásné ubírání), tak jsi sobec rozhodně. :-)

A naopak, třeba je člověk, který by dítě opravdu sobecky moc chtěl, ale nechce, ať se narodí do bídy, bídou se protlouká celý život a v bídě zemře.
Nebo ať má nevhodnou matku/otce. Nebo ať zdědí nějaké smutné vlastnosti - zdravotní i jiné.

Pokud z vás mám vybrat sobce, pak jsi to jednoznačně ty.

 Channah 
  • 

Re: Sobci -Tos mě fakt rozesmál! 

(31.3.2005 11:23:30)
Prosím Tě kdo tady dneska žije v bídě? To bysme se museli jít podívat třeba Bangladéše. Vždyť se máme jak prasata v žitě - všichni mají co jíst, bydlení se taky nějaké najde, nahý snad taky nechodíš....
Možná každý nemá luxus, ale bída, to je hodně nadnesené!
Channah
 Líza 


Re: Re: Sobci -Tos mě fakt rozesmál! 

(31.3.2005 11:26:01)
Channah, ve které zemi žiješ??? Popřípadě, v jaké společnosti se pohybuješ, pokud tedy žiješ v Česku? I tady žijou nějkteří lidi v bídě...akorát se zdá, že o tom někteří jiní ještě neslyšeli.
 Channah 
  • 

Re: Re: Re: Sobci -Tos mě fakt rozesmál! 

(31.3.2005 11:34:15)
Jsem máma na mateřské, 1 dítě, 2.čekám, žijeme z jednoho platu, splácíme dluhy.
Pouze podotýkám, že "bída" v našem pojetí je oproti lidem v rozvojovém světě velmi relativní pojem a oni by určitě takovou bídu brali! 99% lidí v naší zemi v bídě prostě nežije, podívej se na statistiky vývoje životní úrovně.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Sobci -Tos mě fakt rozesmál! 

(31.3.2005 11:36:54)
Nikdo tu nepsal, že v bídě žije 99% obyvatel tohoto státu. A ty v bídě rozhodně nežiješ, i když musíš peníze počítat.
Jsou ale v tomhle státě lidi, kteří ve skutečné bídě žijí. Reaguju na tvé prohlášení, že nikdo takový není. To není pravda.
 Psychouš 
  • 

Spodní okraj společnosti 

(31.3.2005 11:42:28)
Otázka mít děti je přenositelná i na ten Bangladéš. :-)

Ekonomické podmínky se ve světě zhoršují, možná to není na 1. pohled vidět.
Roste počet lidí a s ním chudoba.

Bídu má definici, ale dobrá, nemusíme říkat bída, můžeme říkat spodní okraj společnosti. Není pravdou, že lidé mají při narození stejné šance. Existuje silná determinace prostředím, v němž se dítě narodí - materiální, vzdělanostní, sociální.
A dále je silná vazba mezi vzdělaností a materiální situací. A to mi nejde o domek na hypotéku, ale o prostší věci, jako jsou třeba účty za elektřinu a vodu. Mimochodem - kolik % lidí do 35 let věku si může dovolit platit hypotéku na pitomý panelákový byt?
 Sam+3 kousky 


Re: Re: Sobci -Tos mě fakt rozesmál! 

(31.3.2005 18:17:34)
Přesně tak, Chanah, bídu si představuju úplně, ale úplně jinak - např. Afrika, Ukrajina apod... stěžuje si snad někdo v Čechách, že nemá co jíst ? I ti bezdomovci dostanou polívku a ještě jsem neslyšela, že by někdo umřel hlady atd.. Pravda, pro někoho je bída to, že nemá na leasing od ŠkoFinu za 3990,- Kč měsíčně. Chápu, že některé rodiny musí počítat s každou korunou, ale co mě vždycky "dostane", když někdo např. nepošle dítě na tábor, protože na to nemá,ale měsíčně jejich otec prokouří cca 2000,- Kč.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Souhlasim se Šárkou, 

(31.3.2005 19:25:39)
a mám pocit, že více než "sobců", kteří se do ženění či rodění détí nehrnou, je daleko více rodin, kde je samozřejmostí, rodiče "pruhulí" 2-5 tisíc měsíčně, ale nad kilem ovoce či zeleninou pláčou.........
 Misa3 


Re: Re: Re: Sobci -Tos mě fakt rozesmál! 

(31.3.2005 19:46:50)
Sarko, ja jsem s Bezdomovci pracovala a neco o tom vim. Ty kteri piji i ty kteri kradou previsuje pocet tech, kteri by alespon ze zacatku nezamestanosti nebo propusteni z vezeni) muze to byt i autonehoda pod vlivem alkoholu, hrabiva vnoucata nabo cokoli poobneho a clovek je bez prace ve vezeni nebo na ulici raz dva...Tedy mnoho jich by chtelo praci chtelo zapadnout mezi normalni lidi, ale spolecnost jim to nedovoli.

Vis treba ze je prijmou na mesic ci dva do zamestnani na zkusebni lhutu a pak je vyhodi? Myslis, ze se citis moc pekne, kdyz Te nikdo nebere jako cloveka, protoze Te muze okrast a ty nemas moznost si stezovat. Vis, ze se u Armady spasy plati docela vysoky poplatek za noc, ze bezdomovci tam jen spi, po snidani je vyzenou na ulici, nemaji trochu soukromi a vetsina vedoucich Armady spasy vi, ze pokud budou chtit bydlet i druhou noc budou si muset na to nekde nakrast. Ze pro lidi, kteri zustanou dele nez rok dva na ulici, uz neni navrat mozny, ze upadaji do depresi a alkoholismu?

Nechce se mi o tom s nikym z Vas psat, vite o tom vetsinou houby a jako kdyz se tyka cokoliv tyka nemoci, chodoby, krutosti a hodne zlych veci, branite se tim, ze proste jen proklinate posla spatnych zprav, protoze jste presvedceni, ze kdyz se o tom nebude mluvit tak se to nestane, zvlast ne Vam, ze. Proste strcite hlavu do pisku a po nas potopa.

Divim s i tem od kterych bych cekala vetsi empatii a soucit k druhym lidem.
 romana 
  • 

Re: Sobci 

(31.3.2005 22:25:54)
Psychousi,

nomen omen, co?
 Gábina syn 4 roky 
  • 

Re: A proč vlastně žijeme ? 

(5.4.2005 15:33:43)
Nechápu proč člověk musí s dítětem trošku ubrat ? Mě to tak nepřijde. Nemám pocit, že bych s dítětem měla méně pohodlí než bez něj. Pravda, musela jsem zakoupit větší auto, protože v malém nám bylo trošku těsno při cestování. To bylo snad jediné nepohodlí. Ale s dítětem žiju stejný život jako před tím, takže to není o sobeckosti. To je o rozumu.
Sobecké je porodit 5 dětí a hodit je státu na krk (děcák), ale jestliže nechci děti, protože na to nemám " nervy", tak je to lepší, než přivést dítě na svět a mít stres, který se projevý i na děcku. Třeba těžkou psychickou nevyvážeností v dopělosti, problémy v partnerství,.. A Psychouš bude mít do budoucna o práci postaráno O:))))) Taktéž jestli že někdo nechce děti z důvodu nějaké dědičné choroby, není to sobeckost.
 Šáry 
  • 

Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(5.4.2005 15:45:52)
Gábino,

podle mě, když někdo nechce děti (z JAKÉHOKOLI důvodu, může to být prostě jen to, že NECHCE) a nemá je, není to sobecké.

Sobecké je přivést děti na svět a pak se o ně nestarat.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(6.4.2005 9:52:49)
Asi jsi měla docela usedlý životní styl i dříve. :-)
Lidi jsou různí, někdo třeba víkendy propaří v klubu. S dítětem to skutečně nejde.
A to samozřejmě není jediný příklad.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(6.4.2005 11:28:39)
Souhlasím s Psychoušem... osobně nemůžu dělat s dítětem ani 1/5 toho, co jsem dělala bez něj. Žít jako "za bezdětna" můžu jen když syna někdo hlídá.
Ono je hezký, když se píše, jak se děti dají zapojit do všeho a rodiče netrpí, jenže to není tak docela pravda. Kdybych měla jako koníček třeba kanoistiku nebo horolezectví, tak by to snad i šlo, ale zkuste si vzít dvouleté dítě do nějaké galerie na výstavu. Třeba. :o)
O klubech a paření nemluvím, v noci předpokládám, že dítě bude někdo hlídat, pokud budu mít potřebu popít... ale ani přes den se můj život s dítětem naprosto nedá srovnávat s životem bez dítěte.
Aby bylo jasno, nelituju toho, že syna mám. Ale upřímně řečeno těším se na dobu, kdy mě zas až tak moc potřebovat nebude a budu o něco svobodnější.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(7.4.2005 13:32:11)
Monty, mně teda návštěva galerie s dítětem přijde schůdnější, než jarní řeky nebo skály...
 Gábina syn 4 roky 
  • 

Re: Re: Re: A proč vlastně žijeme ? 

(7.4.2005 10:17:52)
Pro každého usedlý život znamená něco jiného. Kluby a pijatyky jsem si užila na vejšce, potom jsem hodně cestovala a procestovala skoro celý svět, mejdany u na chatě a tak. Takže to jde dělat i dítětem . Do dvou let má dítě dokonce letenky a všechno zdarma.
 L+2 
  • 

Re: Re: ..taky z Prahy 

(1.4.2005 14:06:14)
Ellin,

ja si nemyslim, ze Duck je "mlady sobec". Naopak, myslim si, ze je to velmi racionalne smyslici osoba, ktera chce neco dokazat a zodpovedne uvazuje o tom, ze by v soucasne dobe nemohla rodine dat to, co by rodina potrebovala.


Mimochodem, ja zalozila rodinu v 35ti a jsem velmi spokojena, jelikoz mam pocit, ze to byl presne ten pravy cas - jak vzhledem k financim, tak kariere, tak v tom, ze ted mam na sve deti vice casu, nez bych mela pred 10ti lety.

Me zase prijde velmi sobecke a nezodpovedne, mit v dnesni dobe deti brzo, bez nutneho zabezpeceni.
 Bibi* 


Mám vymodlený dvojčata, 

(31.3.2005 15:22:06)
ale v žádném případě nesoudím lidi,kteří se rozhodli z nějakého důvodu děti nemít.Mám mezi nimi hodně kamarádů,zvláště u nás na stáji.
Jedna kamarádka je ještě o pět let starší než já a vždy jsme o ní věděli, že děti mít nechce.Neměla by s nimi trpělivost,její život je vyplněn péčí o zvířata, psy a koně.Doteď za ní na stáj ráda jezdím,dokonale si odpočinu od dětí,neboť naše hovory se dětí prostě netýkají,probereme koně,závody,ostatní kamarády, je to dokonalý relax.Když přijedem z dětma,vím,že si zajezdí,že si užijí svobody, bo nad nimi nikdo neáchá,nikdo je neprudí,neokřikuje,prostě si jich nevšímá.
Když chci kamošku rejpnout,vždy ji ukazuji dětem se slovy:"k této tetě budete jezdit na prázdniny:o))!" Na to nám vždy odpoví:"tak to až od patnácti a jen když budou mít klidnou pubertu!:o))
 Valkýra 


Re: Mám vymodlený dvojčata, 

(31.3.2005 15:56:33)
Bibi,
víš, že bych odpověděla stejně jako ta kamarádka? Malé děti taky nijak nevyhledávám, neáchám nad nimi a jsem nejradši,když se zabaví samy. Dokonce jsem tím i urazila bývalé spolužačky, když jsem je potkala s kočárkem a nerozplývala jsem se nad miminkem. Vždycky mě vytočilo, když mi někdo nutil ve dvaceti děcko "aby se to teta taky naučila". Když to přišlo, nic jsem se učit nemusela.
Já bohužel žádnou bližší kamarádku bezdětnou nemám, docela bych to přivítala. I když teď už je dceři 8 a odreagovávat už se od ní nemusím. Teď už sbírám síly na pubertu. Ale bylo období, kdy se všude kolem těhotnělo, rodilo, kojilo a byla jsem divná, že se chci bavit o něčem jiném...
 Věra. 


Re: ..taky z Prahy 

(31.3.2005 22:27:42)
Duck, ano, mám dost známých v podobné pozici, 3O na krku, šikovní, vzdělaní, zabezpečení, vztah ano, jakékoliv závazky ne. Děti až někdy...za dlouho..

Chápu to, bojí se jich, chtějí si užívat, někdy je těžké pak chytnout tu hranici, kdy tedy do toho závazku jít.

Souvisí to opět s možností volby, s možností antikoncepce, práce, cestování, kariery...

Jestli chceš být navždy soběstačná a nezávislá na partnerovi, nevím, manželství je společný projekt, dost o ekonomice, o výchově dětí, dost o kompromisech, taky o lásce, porozumění a důvěře.

JEstli budeš mít někdy děti, budou chvíle, kdy na partnerovi prostě závislá budeš, možná je dobré vzít si to takto realisticky, navíc, nebudeme neustále zdraví, mladí, úspěšní, nezávislí....možná nás ty děti a všechna ta dočasná / a velká/ omezení v našem životě mají něco naučit, třeba je to další krok v životném poznání, kdoví...:-)...někdy mám pocit že opravdová dospělost přijde až když převezmeme starost o ty malé bezbranné tvorečky, ale jistě, není to ani povinnost, mít děti, ani jediný smysl života....
 Iva 
  • 

Re: ..taky z Prahy 

(1.4.2005 6:31:31)
Mas vlastni pravo se rozhodnout, kdy a zda vubech chces mit deti. Nikdo Ti nic neda a toto rozhodnuti je jen a jen na Tobe a Tvem partnerovi.
Ono se jaksi "nenosi" rikat, nechci deti. Myslim, ze je lepsi rici nechci a nemit, nez se o ne dobre nestarat. Je snad clovek ktery nechce deti horsi ? Neni, protoze muze byt spolecnosti prospesny i jinak. Je stejne "menecenny" i nekdo kdo deti mit nemuze ?
 Babelle 


Neviděla bych to tak dramaticky 

(31.3.2005 9:36:05)
...i já jsem byla před pár lety Marcela. A pak jsem najednou potkala svého dnešního muže (který zásadně nahlas prohlašoval, že už se - po svých zkušenostech - nikdy nechce ženit. Takže vzorová situace: "Marcela" a "David" se potkali a najednou zjistili, že spolu chtějí žít, že k tomu potřebují papíry a když přijde dítě, bude to jen fajn.
Mně ve finálním stádiu "Marcely" bylo 31 let, mému muži ve vrcholném tvrdém stádiu "Davida" 37. Teď je z nás vzorová rodina střední vrstvy, máme 2 děti, babičky a dědečky nemáme, na paní n aúklid taky ne - a přesto tuto situaci ani jeden z nás za vězení nepovažuje.
Mám pocit, že "Marcela" a "David" jsou produkty doby - a je to jen dobře - do vztahu a rodiny by se měl člověk pouštět jen v případě, že si je jist, že si to přeje a nebude vztah ani rodinu brát jako vězení, a nebude trpět "živitelským" ani "pečovatelským" syndromem. Osobně považuji "odloženou spotřebu rodinných vzathů a vazeb" za daleko pozitivnější než společenským tlakem vynucené ranné zakládání rodin - už kvůli tomu, že kvantitu dětí nahrazujeme jejich kvalitou (ve smyslu opravdu chtěné děti, kterým se rodiče maximálně věnují a podporují je v jejich rozvoji).
Nechme frustrace z "Marcel" a "Davidů" stranou, jejich "cynismus" je jen maskou pro nejistotu, váhání nebo naopak podvědomou jistotu, že se současným partnerem do budování dlouhodobých rodinných vztahů nelze odpovědně jít.
Je to vždycky o dvou lidech - pokud potkám toho "pravého", nebudu se bát založit rodinu. Jenom nám to holt teď déle trvá se najít...
 Petra II. 
  • 

Re: Neviděla bych to tak dramaticky 

(31.3.2005 9:41:20)
Taky bych to nevidela tak dramaticky. Vzdyt presne jak napsala Babelle, kde je psáno, ze jim to zustane navzdy. Sama znám pár lidí, kterí mi prisli, ze se nikdy tzv. neusadí a preslo pár let a témer vsichni k tomu nakonec dospeli... Jenom to nekomu mozná déle trvá...
 Míla 
  • 

Souhlas 

(31.3.2005 9:45:04)
Babelle, moc pěkně jsi to napsala:-) Jsme dnes delší dobu hravé "děti" a dozráváme později, taky snad, doufám, vydržíme déle!
 Psychouš 
  • 

nikoliv ČAS, ale SITUACE 

(31.3.2005 10:59:44)
Určitě je mnohem zodpovědnější pro založení rodiny zvolit pravou situaci (partnera, vnější i vnitřní podmínky), než čas.

Člověk, který si řekne, že do dvou let musí mít dítě, víceméně ber kde ber, je k politování.
Dítě má být výsledkem vztahu, trošku vznostně bych řekl až posvátným výsledkem posvátného vztahu. Takovým genetickým razítkem vztahu 2 lidí - aspoň tak to vidím já.
Jinak jsou děti jen k ukojení vlastních pudů a chtění.
Na hraní (živé panenky), kvůli společenskému statutu, _protože_to_tak_patří_ a podobně.
A argumentace živením a pomoci ve stáří - tak o takových lidech si myslím své úplně.

Speciálním případem jsou potom chtěné děti vědomých přenašečů poškozených genů. Ta otázka je složitá, neupírám těm lidem možnost početí, ale jedině za extrémně zodpovědného přístupu s vědomím plné doživotní odpovědnosti.

 Kopretinka 


Re: Neviděla bych to tak dramaticky 

(31.3.2005 14:56:11)
Naprosto s tebou souhlasím. Je naprosto v pořádku a zodpovědné, že se člověk pro založení rodiny rozhoduje po zralé úvaze. Ale také si myslím, že když je zvyklý žít třeba 10let sám jen pro sebe, je to pro něho mnohem těžší. Prostě, když může jít téměř kam chce a kdy chce, je to pohodlné a snad i příjemné a musí to být potom docela boj takových návyků se zbavit. o to je pak těžší rozhodnutí pořídit si rodinu. Na druhou stranu vím podle sebe i svých přátel, že když si člověk tzv. užije, necítí se pak být ošizen. Také máme každý tu svou bilogii a když to na nás přijde, tak argumenty nefungují:-). Jinak když se to vezme globálně, tak jsme skutečně přelidnění, takže se zas taková tragédie neděje, vlastně je taky zajímavé, že dochází k vymírání (můžeme-li to tak nazvat) tzv. bílé rasy. Tenhle problém má totiž celá Evropa i USA. Ač to zní divně, tahle nízká porodnost pomáhá naší Zemi. I když my to naším obrovským plýtváním, které si můžem dovolit mimo jiné i proto, že těch dětí méme tak málo, zase zrušíme. Takže vlastně je to jedno. No to mi ty myšlenky nějak moc skáčou, snad si z toho něco vyberete.
 Katka 
  • 

Co s tím? Nic....vůbec nic 

(31.3.2005 9:39:22)
Pane Karbane, chce se mi říct, co je vám po tom, jak se kdo rozhodl žít a ať si prostě trhnete nohou a jdete dělat něco užitečnýho.
Je mi 26 let, s přítelem máme 6 letý vztah "na hromádce". Práce mě baví, nehoním se za kariérou, jen mě prostě baví práce a baví mě být mezi lidmi. Představa toho být doma s dítětem je pro mě momentálně nepředstavitelná. Nemám vůbec nadprůměrný plat, nedosahuji zdaleka ani toho průměrného, ale prostě se mi nechce odejít z práce. Navíc...ještě téměř dva roky budeme splácet úvěr v nemalé výši, takže kdyby vypadl můj plat, tak si to můžeme jít hodit. Navíc jsem rozhodnuta mít pouze jedno dítě - plánovaně (pokud by se nějakým řízením osudu stalo i druhé, tak si ho samozřejmě nechám, ale snažit se o něj nebudu). Co mě k tomu vede nebo nevede je moje věc a opět můžete spustit povídačku o sobeckosti a kdesi cosi.

Myslím, že do toho, kdy se kdo rozhodne mít dítě, kdy se kdo ožení a vdá nebo se vůbec neožení a nevdá nikomu cizímu nic není a aby to hodnotit to, či být moralistou to nikomu cizímu nepřísluší. Když se chce někdo vdát ve dvaceti a "nasekat" si hnedle dvě děti proč ne, když se to tomu páru zdá dobré, tak nechť tak činí. Já nad tím nevyjadřuji ani svůj obdiv ani svůj údiv, prostě to beru tak, že se tak rozhodli, nic víc nic míň. Že se někdo rozhodně být bezdětný...může se mi to zdát trošku razantní, ale respektuju, že někdo se tak rozhodl a chce tak žít. Pokud toho bude za nějakých pár desítek let litovat je pouze jeho problém pramenící z jeho rozhodnutí.
To, že se slečna z vašeho hlubokomyslného článku rozhodla si "ještě stále" nepořídit dítě je pouze její věc a i kdyby to dělala z čistě "sobeckého úmyslu" tak Vám je po tom....víte co.
Nemáte sebemenší právo ji odsuzovat a vyjevovat ji jako "divnou" či co.

Vy život za nikoho žít nebudete, proto Vám do způsobu života a životních rozhodnutí druhých skutečně nic není.
 Martina, svobodná, bez dětí 
  • 

Re: Co s tím? Nic....vůbec nic 

(31.3.2005 11:33:42)
Absolutní souhlas! Studovala jsem pět let, abych měla aspoň relativně slušnou práci. To mám, baví mě, ale průměrného platu nedosahuji zdaleka. Pořídili jsme si byt s přítelem na úvěr, který budeme splácet 13 let. Takže názory okolí, že bychom se měli vzít a pořídit si rodinu, mě vytáčí. Je to absolutní pravda, ten život za mě nikdo žít nebude a já se nenechám do ničeho tlačit jen proto, abych někomu udělala dobře. Bohužel tohle nechce pochopit můj otec, kterýmu stačilo, že jsem udělala vysokou a vzápětí bych už měla jít rodit děti. Když jsme o tom kdysi diskutovali, tak mi řekl, že ze mě stejně bude taková kvočna s kupou dětí okolo:((
 Monika, 2 děti 
  • 

Re: Co s tím? Nic....vůbec nic 

(31.3.2005 13:39:11)
Pan Karban se pouze zamyslel nad tím, proč dnešní třicátníci mnohdy odkládají nebo dokonce vůbec neplánují děti. Napsal pouze úvahu, v níž vyjádřil svůj názor. On ty lidi NEPŘEMLOUVAL, aby měli děti.
Chápu, že v dnešní době chtějí být lidé časově nezávislí, finančně soběstační, být ve společnosti a budovat si kariéru. Na druhou stranu, plození dětí je naprosto přirozená pudová věc a u žen je optimální biologický věk pro první porod 20-25 let. Pokud ženy odloží první dítě na věk po 35. roku, možnosti různých zdravotních komplikací u ní i u dítěte se výrazně zvýší. Tak to příroda určitě nezamýšlela.
Monika
 Psychouš 
  • 

Plány přírody 

(31.3.2005 13:46:25)
Příroda rozhodně nezamýšlela, abychom na sobě nosili oděv, jezdili auty a vysedávali u počítačů.
:-)

A taky nezamýšlela, že se ženy budou těhotenství bránit a že muži se budou držet jen jedné ženy. :-) Co s tím?
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Plány přírody 

(31.3.2005 14:04:58)
Tak proč jste si " zrušili" mnohoženství ..... monogamie je tu ještě z doby silne patrialchální, ono mnohožnství má jiste výhody i pro ženy ... jednu baví vaření, jíná radči di práce a za prašulky s dětma na výlet ..... nebo jedna jede nekam s manžou a druhá má zati dima klid ( myslim třeba na knížku, ne na uklid ) :oPPPPP
 Psychouš 
  • 

Jak MY ??? 

(31.3.2005 14:40:42)
Já nic nerušil!!! :-)

Ono se hlasovalo beze mne???

;-)
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Jak MY ??? 

(31.3.2005 15:22:19)
Pokud si pamatuju dobře ze školy, tak hlasovací právo žen je výdobytek minulého století a monogamie tu byla již předtím:oDD.
 Monika, 2 děti 
  • 

Re: Plány přírody 

(31.3.2005 16:01:03)
V prvních třech bodech s vámi nemohu souhlasit. Příroda určitě očekávala, že lidstvo dosáhne určitého pokroku (auta, počítače...).
Ve čtvrtém s vámi bohužel souhlasím a ptám se, proč tomu tak je.
Pátý bod je sporný. Má-li být muž monogamní nebo polygamní je nejednoznačné. Všichni samci v přírodě nejsou polygamní, např. ptáci. Nejsou si sice 100% věrní, ale žijí stále se stejnou samičkou.
Monika
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Plány přírody 

(31.3.2005 16:08:04)
Tak o tom, co "příroda" od nás "očekávala", se bavit raději nehodlám, vidím to v tomto případě beznadějně. :-)))
 Ja? 


Re: Co s tím? Nic....vůbec nic 

(31.3.2005 21:59:44)
Slecno Katko, vy jste ten clanek vubec nepochopila.
pan Karban ani nikdo jiny jiste nema ambice delat neco s vami ani s kymkoli jinym, kdo nechce mit deti. viz muj prispevek "to all"
hezky den :o)
 Zdenka 
  • 

Re: Co s tím? Nic....vůbec nic 

(1.4.2005 5:12:14)
Naštěstí ve většině případů bývá příroda chytřejší než my. Když to holce začne "tikat", čert vem práci a s penězma se to vždycky nějak udělá. A pokud se jedná o tuto část života, alespoň u nás bylo miminko motorem pro to, abysme se víc snažili a máme pro to snažení určitě pevnější a jasnější cíle než jen další dovolenou nebo nové auto. Je ale pravda, že jsme k tomu museli dospět. Malá se narodila, když nám bylo oběma 30 let.
 Psychouš 
  • 

Další soud "majitele pravdy" 

(31.3.2005 9:42:55)
Připadají mi krapátko sobečtí, nezodpovědní, ale snažím se je pochopit.

A já můžu naopak říct, že sobeckým je člověk, který do dnešního marasmu přivede 5 dětí, nechá si to platit z daní oněch svobodných bezdětných a to vše jen pro své potěšení z mazlení, nebo proto, aby naplnil svou představu nebo sen.

A nemusí těch dětí být 5, stačí jedno a výše uvedené platí taky.

:-)

A kde je tedy pravda?

Tento článek považuju za úplně nejtrapnější z celého cyklu. Svědčí o autorovi, že má nalinkovanou jednu jedinou představu o životě a žádné cizí postoje neuznává.
Žeby katolík? :-)
 Lenka B, syn 3 roky 
  • 

Re: Další soud "majitele pravdy" 

(31.3.2005 11:39:42)
Jistě, každé zvýhodnění jedné skupiny obyvatel znamená automaticky znevýhodnění ostatních. To je bohužel neúprosná logika a politici se nám prezentují vždycky jen tou plusovou polovinou. Ale abych si kvůli soucítění s bezdětnými odepřela vlastního potomka, tak daleko bych nešla.

A ještě k těm poškozeným genům předávaným dalším generacím. Víš, že geneticky podmíněná je i obyčejná krátkozrakost? A myslíš, že i tohle je vada, která by se neměla dál předávat? Nebo jsi měl(a) na mysli jen nějaké vážné a zatím(!) neléčitelné nemoci a postižení? Já bych si netroufla stanovit hranici.
 Psychouš 
  • 

Temný filozofický pohled 

(31.3.2005 11:49:38)
Ano, geneticky přenosná je dokonce i SMRT. :-)

A smrt je stoprocentně nevyléčitelný stav.
Postihuje 100% populace.
Každé "dítě" jednou umře - většinou bolestivě nebo nečekaně. Zrozením člověk získává jistotu umírání.

A k předání "daru umírání" nutí různí ti karbanové.


(Chápu, že to na tomto serveru není nejvhodnější téma)

 Alena 
  • 

Re: Temný filozofický pohled 

(31.3.2005 14:11:44)
Takže podle tebe by se vlastně děti vůbec rodit neměly, aby nemusely umřít?
To seš teda opravdu Psychouš
 Ivana Procházková 


Re: Další soud "majitele pravdy" 

(31.3.2005 17:44:33)
Psychouši,

mě to spíš připadá na kyselé hrozny..

Že by pan Karban stčil hlavu do chomoutu příliš mlád a teď si ani sám sobě neumí přiznat, že to tak bylo ? :))
 16.5Salám&Lajka14 


Zajímavá věc :o) 

(31.3.2005 9:46:22)
O lidech typu Marcela a David se neustále někde píše... ale já ani jednoho takového člověka neznám. A znám fakt hodně lidí. :o)
Lidé v mém okolí buďto děti mají, nebo je nemají z úplně jiných důvodů - zdravotních, ev. nemají partnera, pořádné bydlení, mají dluhy nebo jsou ještě opravdu hodně mladí (cca 20).
Jestli v tomto případě není neustálá mediální masáž spíše kontraproduktivní - co když stokrát omílaným úvahám na téma "vězení, utrpení" nakonec někdo uvěří a přijme je za vlastní? :o)
 Psychouš 
  • 

Člověk má růst do výšky a ne se rozrůstat do šířky 

(31.3.2005 9:48:27)
Nietzsche.

A jen vysoký člověk si smí dovolit dítě. "Flákat" kopie své malosti kopulačními pohyby umí každé zvíře.

(To jsem se trošku zanořil, omlouvám se, ale snad to někoho osloví.)
 ydney 


Re: Člověk má růst do výšky a ne se rozrůstat do šířky 

(31.3.2005 15:55:54)
Psychousi, vetsinu zen materstvi v urcitem veku chytne. Je to dano prirodou. Taky jsem si prosla obdobim,ze privest deti do tohoto sveta je v jistem smyslu "hrich". No, nevim, zda nastesti - ale preslo me to. Ctyri deti sice povazuji za nesmyslnou reprodukci, ale pokud je maji normalne myslici a socialne zajisteni lide, neodsuzuju to...at jich maji treba 15, kd. je uzivi a zajisti.
Nicmene kazdy exterem podle mne neni "dobry" .Myslim tim tyto dva:
1. chteni deti za kazdou cenu bez ohledu na rizika a zivot samotnych deti v dospelosti
2. filosoficke odsuzovani materstvi z hlediska jeho absurdnosti ci utrpeni sveta

Clovek by mel nabrat vysku,nez zacne vychovavat jine.Ale bacha na to, aby se clovek ve vysinach neztratil.
 Psychouš 
  • 

Nečekaně pěkně napsáno 

(1.4.2005 8:38:35)
Nečekaně pěkně napsáno, až na to "utrpení světa" (svět snad netrpí) a taky nechápu, jak myslíš, že se může člověk ve "výšinách ztratit". :-)

Myslíš snad touhu po dokonalosti v nietzschovském smyslu? To je komplikovanější. Jiné vysvětlení mi přijde nesrozumitelné.

Psychousi, vetsinu zen materstvi v urcitem veku chytne.

No a co? Většinu starších pánů "chytnou" mladé slečinky. :-) To není důkaz správnosti.

Naopak - člověk by se neměl bezhlavě hnát za něčím jen proto, že ho to chytlo. Měl by umět odhadovat a řídit směr, kam ho ten chtíč dovede.


 MirkaEyrová 


Re: Nečekaně pěkně napsáno 

(1.4.2005 9:25:31)
No, Psychouši, upřímně řečeno dosud jsem si myslela, že Tvé včerejší poznámky o "sobeckosti, když si člověk pořídí 5 dětí - a že to platí i při jednom dítěti" byly míněny jako nadsázka, dost drsná, ale přece jen nadsázka.
Samozřejmě že není úplně správné jít BEZHLAVĚ za nějakým pudem, byť mateřským. Že by člověk - budoucí rodič měl mít aspoň hrubou představu o tom, co si s tím dítětem počne, kde bude bydlet, za co dítě bude šatit a živit. A když je mladá holčina třeba ještě školou povinná, z dětského domova, popř. ví, že by ji rodiče po přiznání těhotenství vyhodili z domu, její partner nemá práci ani bydlení, pak je samozřejmě nezodpovědné otěhotnět. ---- Ovšem toto povědomí odpovědnosti by měli rodiče předávat jaksi zcela samozřejmě svým dětem, aby toto nějak tak ctili. Přesto však mnoho mladých lidí začíná sexuálně žít kolem 15. roku věku, a ještě víc mladých lidí začíná se sexem sice později, ale stále ještě třeba za studií. A když většině lidí počínaje 12. rokem života a konče nějakým tím 50. či 60. rokem řekneš, že je zavrženíhodné mít sex až po svatbě, tak si v nejmírnějším případě pomyslí svoje a v ostřejším tě nařkne z omezování osobní svobody. Jinými slovy řečeno - poslechnout mateřský pud a pořídit si dítě je zavrženíhodné, ale dávat své dívce najevo, že když nedá, nemá ho ráda - je správné a morální???
A když to vezmu z filozofické rodiny, pokud máš skutečně pocit, že (pominu-li životní podmínky typu ošacení, bydlení a jídlo) v dnešní době je sobecké si pořizovat děti, je to jen takový extrém, jak tu někdo nadhodil.
Lidský rod se přece rozmnožuje odjakživa - a kdyby měli naši praprapra- předkové čekat na ideální podmínky, tak bychom tu pochopitelně nebyli. Jsme součástí přírody - a příroda přece je tak trochu o "sobeckém" boji za přežití, za zachování rodu. Ano, člověk má neskonale větší moc, a naskýtá se filozofická otázka, udělal-li stvořitel dobře, když nám do ruky dal takové mocné zbraně - když se porozhlídneš okolo, vědci varují před ekologickými katastrofami, zhroucením ekologického systému atd. atd. Ale chceš-li filozofovat v takové rovině, jako že nemáš právo dýchat pozemský vzduch, tak raději spácháš rituální sebevraždu, abys spasil Zemi, je to čistě Tvoje soukromá věc a necpi ji ostatním, úplně normálním běžným lidem, kteří chtějí normálně žít, pracovat, bavit se, mít děti a radovat se z nich. Mít děti je úplně normální přirozená věc, a je absolutní nesmysl obviňovat někoho ze sobectví, když úplně normálně chce mít děti.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Nečekaně pěkně napsáno 

(1.4.2005 9:34:32)
Jo, a nedá mi to, abych si nerejpla. Psychouši, jak to, že když je tolik sobecké mít děti, Ty sám už děti dávno máš???
M.
 Psychouš 
  • 

no comment 

(1.4.2005 9:55:20)
Čti pečlivě.
 Psychouš 
  • 

ještě jednou 

(1.4.2005 9:51:11)
Já už jsem tady někomu potvrdil, že to s tím sobectvím byla demagogie, účelově použitá proti větší demagogii - že sobcem je člověk, který děti nechce.

Jinak prosím více číst příspěvky. Zabralo by to stejný čas, jako psát takový dlouhý text. :-)

Shrnu to: mít děti je každého věc. Ovšem mnoho lidí má děti nezodpovědně a neuvědomuje si to. Nad tak složitou otázkou nepřemýšlejí, mají totiž jasno "že to tak má být, protože to tak má být".

A někteří, jako Karban, k takovému chování ještě nabádají. S falešným argumentem jakési zodpovědnosti vůči světu :-), lidstvu :-), pámbíčkovi, armádě či důchodovému systému :-). Či dokonce jakési frontě nenarozených čekatelů, nebo čemu. :-)

 JaninaH 


Re: ještě jednou 

(1.4.2005 10:24:57)
No jo, jistě, zní to rozumně a civilizovaně, přistupovat k rodičovství se vší vážností a zodpovědností, hodně o tom přemýšlet a nedat se ovlivnit "přírodou", než se do toho člověk pustí :-)
Ale aby to nedopadlo tak, že ti zodpovědní a přemýšliví děti mít nebudou (vždyť život není nic jiného, než oklika, někdy dosti trapná, na cestě mezi zrozením a smrtí), zatímco ti, jejichž silnou stránkou ani zodpovědnost, ani přemýšlení nejsou, budou vesele plodit. A dědičnost je potvora...
J.
 Psychouš 
  • 

Bingo! 

(1.4.2005 10:37:34)
:-)
Bingo!
Obvykle platí, že nezodpovědní a hloupí mají dětí nejvíce, jak jistě všichni víme.
A tedy větší procento dětí má právě ty méně zodpovědné rodiče. A tak to postupuje dál a dál.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Sex bez potomstva 

(1.4.2005 11:48:47)
Mirko Eyrová - ty ale vůbec neuvažuješ o tom, že mládež může mít - celkem snadno - sex bez potomstva. Antikoncepce je dnes celkem snadno dostupná, takže zodpovědnost se dá prezentovat i touto cestou: nemohu se o dítě postarat (zatím), tak si ho prostě nudělám. A mimochodem pokud vím, tak průměrný věk, kdy mládež začíná se sexem je okolo 17 - a myslím si, že to je přiměřené.

Simca
 MirkaEyrová 


Re: Sex bez potomstva 

(1.4.2005 15:56:02)
Simčo, jsi na omylu. Samozřejmě že myslím na to, že existuje antikoncepce. Je dobře, že existuje, a spousta nechtěných těhotenství díky ní nevznikne. Ale Ty a nejspíš většina lidí, kteří chtějí co nejdřív sex, to vidí dost jednoduše. Ta antikoncepce taky přece může selhat! A pak to holka musí řešit, ať je jí 30 nebo 15. - Za tuto tezi jsem tu už jednou byla sprdnuta:o)))), ale stejně si myslím, že je daleko lepší tuto eventualitu brát v úvahu a aspoň částečně mít nějaká zadní vrátka otevřená (protože interrupce by tu sice měla být pro podobné případy, ale přece jen je lepší ji nevyužívat, ať z hlediska zdravotního, anebo z hlediska etického). K tomu bych také vedla svoji případnou dceru - aby raději se sexem počkala, jak nejdéle to půjde.
- A taky jsou případy jako já - hormonální antikoncepci mi doktorka nedoporučuje, mimo jiné taky proto, že mám mírně sklon k depresím a jakékoliv hormony mě pěkně rozhodí. Kondomy jsou pěkná věc, taky jsme je za mladšího mládí s manžou používali - ale už nám jaksi nevyhovují. A přerušovaná soulož je, jak známo, antikoncepce značně nespolehlivá:-(((
Tož tak.
Prostě mi přijde nespravedlivé považovat za sobectví chtít děti, a chtít sex přitom považovat za nesobecké (pro tuto chvíli především směrem od muže vůči ženě - bez ohledu na početí a péči o potomstvo; totiž když ten sex chce žena, dojde k oplodnění a žena si dítě nechá, tak už vlastně jaksi nese nějakou odpovědnost; horší je, když jde na interrupci, ale to je už jiná a dost složitá otázka).
M.
 Senedra 


Re: Sex bez potomstva 

(1.4.2005 16:52:41)
Nechtěla jsem se moc vyjadřovat... určitě bych byla sprdnuta za názor.
Ale Simčo, zajdi si někdy do diskuze Snažíme se nebo Umělé oplodnění... Tam se dočteš, jaká zvěrstva může napáchat HA podaná právě těm -náctiletým dívkám. Když jí za 10 let vysadí, tak najednou zjistí, že otěhotnět prostě nejde.
Všeobecně zodpovědný přístup k sexu podporuju, ale ne za každou cenu. Ona napříkla dta "tabletka" bývá právě to špatné řešení.
 Gréta 


Nikdo nechce být domácí flákačkou 

(31.3.2005 9:50:29)
I ve mně hlodá "Kdo je dobrej, dělá kariéru a peníze". Je těžký přijmout fakt, že se staráte doma o děti, když byste mohla řídit projekty. Z pohledu společnosti totiž neděláte skoro nic.
(mám tři děti :-)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nikdo nechce být domácí flákačkou 

(31.3.2005 10:24:16)
Nikdo být domácí flákačkou nemusí. :o)
Mmch, ženy, které dělají kariéru a mají odpovídající příjmy ji klidně mohou dělat i s dítětem (dětmi), protože na to mají prostředky. Tudíž je podle mého názoru blbost tvrdit, že žena s nadprůměrnými příjmy nechce mít děti proto, aby neklesl její životní standard. Lidé s opravdu nadprůměrnými příjmy tohle řešit nemusí, pořídí si chůvu a mohou v klidu pracovat dál.
Nemluvě o tom, že existuje dost druhů práce, které se dají v pohodě dělat při dítěti. Např. neznám jedinou účetní nebo překladatelku, která by tři roky nic nedělala a pobírala pouze rodičák. :o)
Uznávám, že je to problém na malých městech, kde platy nejsou nic moc a kde se po odchodu ženy na MD příjem rodiny opravdu výrazně sníží, ale to je už trochu od tématu.
 Martina 
  • 

Re: Re: Nikdo nechce být domácí flákačkou 

(31.3.2005 10:43:39)
Myslím, že problém není ani tak v tom, že bychom se na mateřské dovolené flákaly, ale tomu co děláme chybí společenské uznání:-(
A to, že by některá z nás třeba i na mateřské chtěla vykonávat nějakou činnost, ale nemá možnost - to je opravdu zase jiná kapitola.
 Katka 2 deti 
  • 

A co důchody? 

(31.3.2005 10:10:37)
Je pěkné jak kdosi píše o nezodpovědných a sobeckých lidech, kteří si nadělají 5 dětí jen proto aby se s nimi mohli mazlit. Takovou blbost jsem tedy uz dlouho neslysela.
Kazdy ma deti protoze si je preje, neberu v potaz ruzne asocialy, jenze je tu jeste dalsi rozmer a tim je budoucnost nas vsech. Kdyby vsichni byli Marcely a Davidove tak si uz nikdy nikdo neuzije odpocinku ve stari proste proto ze nebude nikoho kdo by nam duchody zajistil. A k te nezodpovednosti: teprve s prichodem ditete poznate co je to zodpovednost ne jen za sebe ale za dite, ktere jste privedli na tento svet a musite mu zajistit co nejlepsi zivotni prostredi a podminky.
 Katka 
  • 

Re: A co důchody? 

(31.3.2005 10:26:26)
Na důchod by si měl člověk prvně spořit sám po celý svůj život a ne spoléhat, že mu ho někdo bude celý platit. Již dnes má každý pracující "svého důchodce" a bude hůř, protože tu není žádný důchodová reforma a objektivně se rodí méně dětí a i kdyby všichni měli povinně dvě děti jako máte vy, tak to ten stát nevytrhne. Čekat, že bude budoucnu vydělávat na celý obnos důchodů, tak se plete. Je potřeba důchodová reforma, aby si každý pracující za svého života spořil na svůj důchod a pokud se ho vůbec dožije, tak aby si z většiny žil s uspořených peněz.
Méně dětí se rodí také díky změně podmínek v tomto státě a proto, že stát absolutně kašle na mladé rodiny a nedělá absolutně nic proto, aby ekonomicky nepadli na hubu, kdyby si dětí pořídili více.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: A co důchody? 

(31.3.2005 10:39:37)
myslim ze neni treba me odsuzovat ze mam 2 deti, vubec to u me nebylo povinne, naopak proste jsem mela touhu poridit si jeste jedno dite.
myslim ze duchodove reforma neni neco co vyresite vy nebo ja na tomto chatu, vyjadrovala jsem se k soucasne situaci. Mimochodem mam sice 2 deti ale s kazdym jsem byla doma mene nez 18 mesicu a protoze mam nadprumerny prijem a managerske postaveni resila jsem svuj navrat do prace zajistenim hlidani pro sve deti a zajistenim uklidu domacnosti, ani ma kariera ani nic jineho mi nezabranilo v me prirozene zenske touze mit deti, nehlede o tom ze deti je neco co mi obohatilo muj zivot a bez si svuj zivot predstavit nedovedu. S manzelem jsme velmi spokojeni a mame pohodove manzelstvi jen bez deti by asi nebylo uplne. Nikdy jsem si nepripadala omezovana nebo neco podobneho.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: A co důchody? 

(31.3.2005 10:50:56)
Probůh a kdo vás odsuzuje, že máte dvě děti?? Já jsem napsala, že i kdyby se nařídilo mít dvě děti, jako máte vy (no máte snad dvě děti, ne?, jako povinnost, tak by to problém s budoucími důchody nevyřešilo.
Je paráda, že jste šťastná a že Vám to klape.
Jenže je mít třeba na zřeteli, že není každý jako vy a nemá třeba možnosti jako vy a "přirozená láska k dětem" se u někoho může projevit později.
Prostě je každého osobní věc, kdy si dítě pořídí a nikomu do toho nic není a nemá právo to hodnotit nebo odsuzovat.
 Petra II. 
  • 

Re: Re: A co důchody? 

(31.3.2005 10:55:28)
Katko, co más presne na mysli tím, ze stát absolutne kasle na mladé rodiny? Co by sis predstavovala, ze by mel delat a kde podle tebe delá stát pro mladé rodiny víc? Já se naopak domnívám, ze nás stát, ac v mnohém nedokonalý, je v péci o rodiny srovnatelný s ostatními zememi. Naopak na západe más materskou mnohdy jen 3 mesíce a materské príspevky nejsou nijak vysoké ani tam. Jasne, me by se taky líbilo brát materskou 10.000,-, ale ono je jaksi potreba zustat v realite a takhle to nefunguje nikde na svete.
 Lenka B, syn 3 roky 
  • 

ve Švýcarsku 

(31.3.2005 11:12:04)
Máme známé ve Švýcarsku, v kantonu Zurich. Když jsem si stěžovala, jaká je ten rodičovský příspěvek směšná částka, vůbec nechápali o čem mluvím. Tam nic takového neexistuje. Jistě jsou různé sociální dávky a možnosti - třeba sociální bydlení (na naše poměry téměř luxus), ale rozhodnete-li se mít děti, musíte si na ně vydělat. Samozřejmě úroveň platů se taky nedá srovnávat. Ona je doma se dvěma dětmi, on chodí do práce a žijí bez problémů i se splátkami za dům 5+1 a dovolenýma v cizině. Ale píšu to hlavně kvůli tomu, že vidět jako jedinou překážku pro více dětí výšku rodičovského příspěvku není správné. Někde jsem to tady četla - chtělo by to důchodovou reformu, taky třeby pomůžou ty odpočty z daní... No on je vůbec ve všem dost "nesystém".
 adelaide k. 


Re: Re: A co důchody? 

(1.4.2005 10:57:49)
Tak teď jste mě Katko "dojala". Na jedné straně horujete pro důchodovou reformu (důchod nejlépe z vlastních zdrojů) a na straně druhé si stěžujete že stát nedostatečně podporuje mladé rodiny. Buďte, prosím, stejně sociálně uvědomělá ve všech směrech.
 Hanča 
  • 

Re: A co důchody? 

(31.3.2005 15:43:10)
Dnešni duchodový systém dozná dost velkých změn, to je téměř jisté. Každý si bude spořit na důchod sám a důchod se bude odvijet od toho kdo kolik do systemu nasypal. Je to vcelku logicke a nevyhnutelne.
 Pawlí 


Nevěřím 

(31.3.2005 10:12:56)
Nevěřila jsem že budu někdy souhlasit s Psychoušem, ale skutečně je to tady:-).
V žádném případě si nemyslím že lidé kteří chtějí později děti (nebo vůbec)jsou sobečtí. A to žiju s přítelem 8 rok a čekáme druhé dítě. Mě mateřství naplňuje a protože mám skvělého partnera mám čas na sebe a nesedíme doma a nekoukáme na bednu. Ale chápu že jsou lidi které to děsí. A co? Mě zase děsí genetika. A nikdo mi proto neřekne že jsem sobecká.
Pana Karbane myslím že jste totálně mimo...všeho.
 Channah 


Čechů bude ubývat, je to dobře,špatně, nebo je to jedno? 

(31.3.2005 10:37:25)
Předkládám k zamyšlení, že pokud se nebudeme rozmnožovat alespoň "prostou reprodukcí" - tedy na jeden manželský pár dvě děti, Čechů prostě bude ubývat, jinak to nejde. A naše pravnoučata už budou žít ve státě, kde se bude neustále zvyšovat počet cizinců,kteří děti mají a chtějí mít.

Je to dobře? Je to jedno? Je to špatně? To nechám na každém z nás. Každopádně o tom nerozhoduje nikdo jiný, než my sami, a to počtem svých dětí.

Channah
 Psychouš 
  • 

Je to jedno 

(31.3.2005 11:29:43)
Je to - jedno.

"Vyrábět děti" v závodě s cizinci?
Proto, ať tady "není černo"?
Nebo rovnou děti jako vojáky, ať nás má kdo bránit?

Na Zemi lidí neustále přibývá, naopak ubývá zdrojů. Víc pracovníků neznamená víc zdrojů, ale naopak víc spotřeby zdrojů.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Je to jedno 

(31.3.2005 13:14:10)
" RODINY SE NECHÁVAJÍ VYDRŽOVAT BEZDETNÝMA ? ... Psychouši a spol, není to stejná damagogie "KDO NEMÁ DETI JE SOBEC?."

to že tady není cosi systémove správné je zcela jansé.

Já taky zažila, že mi američanka závidela "podporu v mateřství, školky atd." ale když zjistila kolik je tu danové zatížení (tím myslím soubor veškěrých odvodu vč. DPH) tak vycouvala.

ono je to práve v tom "..... oni ve nemaj mateřskou,musej platit hlídačku .... ale, Z JEDNOHO PLATU UŽIVÍ RODINU A NA SLUŠNÉ BYDLENÍ I NA DOVOLENOU ZBÝVÁ."

a konkrétne .... máme tři deti, hypotéku, stavební spoření, manžel pracuje v soukormé firmě.

všechny tzv. dávky a odvody nás ani náhodou nedostanou na danové zatížení např. američanu, nechávala jsem si posílat výpisy pojištovny ... péči vč, porodů a novorozenecké zdravotní péče se beze zbytku pokreje s odvodu na pojištějí z platu manžela a jeho zamestnavatele. Máme na česko průmerný příjem a níkdo na nás nedoplácí, naopak jakmile se vrátím i na částečný uvazek do práce již opet budeme přispívat do společné kasy , kterou chápu jako solidaritu, pro případ težké nemoci, urazu etc .....

ono práve pokud si dobře spočítáte daně, tak pouze nejbohatší doplácejí v danovém systému na nejchudší, jinak "pouze" stát direktivne určuje na co "moje" peníze vydá. takže nemůže být řeči o nejaké hromadné parazitaci rodin na bezdetných.

a co naopak, velmi me pobavilo, jak pujčky na bydlení pro mladé, jsou nevýhodné pro manžele , stejne jako tzv,"novomanželské", protože pouze v případě manželství se počítá vek obou zučastnených, tj , JAK TO, ŽE JÁ APRIORI NA NEKOM PARAZITUJI, KDYŽ JSEM SI BYDLENÍ I ŽIVOBYTÍ DETÍ ZAPLATILA Z NAŠICH VÝDELKŮ? (nehodlala jsem o ne žádat, vadí mi to z principu rovné šance)

to co jsem obětovala .. je část (vetší část) svého volna stejne jako muj muž ... Nechodíme na volejbal jako dřív,jezdíme s dětma na kole, míň oba spíme .... nekoupím si každý rok nové rifle, zaplatim detem kroužky apodob. Tohle je možná ten důvod proč nekdo ty deti nemá nebo je odkládá na pozdeji. Je dobře když maj lidi deti až když si uvedomí, že místo nových riflí mi díte recipročně poskytne něco jiného...... zkuzte si nekdy jen projít byt po pokelou s 1m je uuuplne jinej:oD.

a co se týče práce a kariéry je to taky jen v myšlení a v chování společnosti např. bývalá ministrině zahraničí USA se taky vypracovala až po dětech, ono jde hlavne o to uvedomit si, že me ty děti také učí ..... vlastne řídím malý podnik o 5 ti lidech, a navíc jsme 2 rovnocení "spolunajitelé" a ředitelé, kteří se musí domluvit. je to velká škola komunikace, tolerance .... jde o to jen si uvedomit, jakou hodnotu upřednostním a co si víc cením.
 Psychouš 
  • 

Souhlas 

(31.3.2005 13:36:10)
Ano, to s tím vydržováním byla demagogie, bylo to vytloukání klínu klínem.
(MMCH Všimli jste si někdo, že to úsloví je dvojsmyslné? ;-)

Jinak plně souhlasím. Možná to tak vyznělo z některého z mých příspěvků, ale já neříkám, že mít děti je špatné. Říkám, že to je individuální věc a že rozhodnutí mít dítě má mít pevné základy a tím pro mne není čas ani tradice.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Je to jedno 

(31.3.2005 20:25:23)
Ahoj Korytnačko,
první půlku Tvého příspěvku nemohu komentovat, neb nemám tušení, kolik odvádíme na daních a naopak, co spotřebujeme z "dávek" jako je třeba hrazená zdravotní péče. S druhou půlkou naopak souhlasím, pod tu bych se mohla i podepsat.
Co je mi ale divné - spojení vět "máme tři deti, hypotéku, stavební spoření, manžel pracuje v soukormé firmě" a "Máme na česko průmerný příjem". Hypotéka na ix set tisíc se dnes splácí v několikatisícových částkách (měsíčně), zcela jistě platíte také nějaké energie, máte-li dokonce vlastní dům, musíte i částečně investovat na jeho údržbu. Dále - rozumím-li správně - nechodíš do práce - a všechno to utáhnete z "průměrného příjmu"??? Můj muž má mírně nadprůměrný příjem - a hypotéky bychom se tedy opravdu nedoplatili (a tři děti bychom opravdu jen těžko uživili). Možná že nám bude trochu líp, jestli se mi podaří sehnat práci, ale teď to opravdu stojí za starou belu. Mám podezření, že máte víc než jen "průměrný příjem". Tedy budeme-li to brát v pojetí "průměrný příjem rodiny, kde jeden pracuje a druhý je s dětmi doma".
Máš-li zájem, osvětli mi to.
M.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Je to jedno 

(31.3.2005 21:43:52)
mirkoerová:oP
a) omlouvam se vypadlo tam "statisticky" prumerný příjem , to je okolo 20 tis, pokud si vzpomínam na nějaké noviny s nedávné doby.
B)Jinak stavební spoření min. z poloviny částky je "splaceno předem" neb napřed spoříš -- v našem případejsme tedy de fakto zhruba asi čtvrtinu ceny bydlení jsme naspoříli ze svých příjmu (kdy i já pracovala) před mou mateřskou, navíc "mit hypotéku" neznamená nutne mít pujčeno nekolik milionu, prumerný domek pro rodinu se dá pořídit i kolem milionu, navíc napřed splácíš jen procenta až pak vlastní hypotéku ..... pokud si tudíž udeláš dobru finanční rozvahu, tak tě splácení bydlení přijde zhruba na dvojnásobek "tzv.nájmu" v društvním bytě.
a to se zaplatit dá, to že nenáme na rozhazování je jasné, ale já si nestěžovala, reagovala jsem na diskuzi, která podsouvala, že "dětní" parazituji na "bezdětných"
c) to, že se nemůžeš vyjádřit k první části mého textu ... každý by měl vedět, co se děje s veřejnými penězi .... ty si nezjištuješ rozpočet obce ve které žiješ a kam se investuje, nezajímá tě, jestli pojištovna proplácí tvým lékařum a kolik ta péče stojí, jak se investují peníze do školy ....?
me práve přijde smutné, že mi každý předhazuje , že "mi stát platí rodičák", ale kolik kdo odvádí např.na sociálku ví málokdo(s většiny platů se odvede víc než je rodičák a přídavky) - oni totiž odvody dělají skoro tolik kolik vyděláš čistého, i proto se "slaví"den danové svobody, který se u nás pohybuje někde před velkými prázdninami (do té doby odvádíš všechny peníze státu, pak děláš na sebe).
Peníze ve veřejném sektoru se odvíjí od hrubého národního produktu a to nejsou profese placené ze státního rozpočtu, ale ti kteří staví domy, kadeřnice , novináři ... tj, stát ti nic nedává, ty sveřuješ peníze uředníkům a vládě etc. a veříš, že je použijí ve "tvuj" prospěch, tj pro lékaře, učitele,soudum, policistum, k rozvoji kraju .... držím se zásady "Důveřuj, ale proveřuj"
:oP

ps. omlouvam se všem finančním odborníkum muj popis je jiste amatérský:oD.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Je to jedno 

(31.3.2005 22:12:48)
Korytnačko,
ne, finanční rozvahu své obce si nezjišťuji, neb by mi z toho praskla hlava - mně bohatě stačí rozplánovat náš rodinný rozpočet, a stejně nám těch peněz pořád nějak moc ubývá:o)))
--- Nicméně naštěstí bydlíme na vesnici, takže finanční politiku naší obce vidím, no, řekněme aspoň odhadem, celkem konkrétně - na chodníky po vsi to není, na nové prolézačky v MŠ to taky není, na dětské hřiště, které tu mělo být už před 20 lety, na to to taky není. Ovšem naprosto nepřehlédnutelné je, že hezkých pár let bude muset být na splácení úvěrů za penzion pro důchodce:-((( Naši obec nicméně ctí, že peníze jsou jak na lékaře (obvodního, dětského i zubního), tak na MŠ, tak i na oboustupňovou ZŠ, na internetové stránky obce (nevím, jak kdo to cítí, ale třeba mně se to zdá jako dost dobrý počin), internetovou kavárnu v ZŠ, knihovnu a internet v ní... (Až na to, že by ta ZŠ mohla být ještě alternativní:-((( )
M.
 Klára 
  • 

Re: Čechů bude ubývat, je to dobře,špatně, nebo je to jedno? 

(31.3.2005 17:25:05)
Dokonce by neměl mít jeden manželský pár dvě, ale tři děti. Z důvodu neplodných párů.... nebo těch, kteří jsou bez partnerů atd.... a také proto, že už teď ubýváme jako národ.
 Lucie Bíbová 
  • 

Re: Re: Čechů bude ubývat, je to dobře,špatně, nebo je to jedno? 

(31.3.2005 17:39:29)
TO MÁŠ PRAVDU kLÁRO
 Kačenka 
  • 

Re: Čechů bude ubývat, je to dobře,špatně, nebo je to jedno? 

(20.4.2005 15:10:45)
Když nechci mít děti, tak je mi taky docela ukradený jak budou žít "pravnoučata"....
 Valkýra 


Sobecké??? A vůči komu? 

(31.3.2005 12:50:18)
Tak dneska naprosto souhlasím s Psychoušem a to všech bodech. Napsal to stručně a jasně. Nikdo nemá právo nikomu předepisovat, kdy má mít děti a kolik!
Pokud je pro někoho smyslem života práce a po dětech netouží, je to jeho věc. Pro společnost nakonec může vykonat víc než někdo, kdo vychová 3 děti, ale jaksi špatně.
Sama poslouchám neustále nějaké řeči, že mám jen jedno dítě. Nechápu, co je komu do toho, v kolika exemplářích pošlu do světa svoje geny. Mám se řídit konvencemi, předsudky, mám mít nechtěné dítě z povinnosti - abychom nevymírali? Tak jsem tedy sobec - jen mi uniká, vůči komu je to vlastně sobecké. Jednou třeba zůstanu úplně sama, ale to se může stát každému. Třeba bude jednou sama dcera, možná bude mít naopak velkou rodinu. Nikdo neví.
Ještě něco - ty sociální skupiny, které mají nejvíc dětí, rozhodně na důchody nevydělávají, naopak, žijí ze sociálních dávek. A jejich děti na tom budou podobně. Radši pořádně vychovám jedno dítě.
Ano, za totáče lidi děti měli a brzo, ale zůstávali na krku rodičům, kteří je leckdy živili. Plat byl podle odpracovaných let a tak mladí začínali z ničeho a možnost rychle postoupit v kariéře nemohli tak jako tak. Tak ta léta vyplnili dětmi a až děti dospěly, považovali za povinnost je podporovat.
Dnes je to naopak - kariéra se dá udělat i rychle - za předpokladu, že se nebudete rozptylovat a zdržovat rodinou. Další extrém, ale že se tomu někdo poddá, jeho věc.
Ještě něco - mateřství dnes opravdu není oceňováno. Naše babičky byly většinou celý život v domácnosti a přesto si jich rodina cenila - právě pro to mateřství a otevřenou náruč. Nikdo by jim nikdy nevyčetl, že nevydělávají. Já jsem byla doma 3,5 roku a připadala jsem si jako příživník,přitom jsem na veškerou práci doma byla sama. Každý se staral, kdy už půjdu do práce, aby to chudák můj muž nemusel táhnout finančně sám. Každý nemá možnost mít chůvu, jesle všude nejsou a než si připadat jako koule na noze... Jak asi dopadne ženská, která po 6 letech doma se dvěma dětmi zůstane sama, protože si její muž najde jinou ženu? A stává se to často.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Sobecké??? A vůči komu? 

(31.3.2005 13:49:29)
Já třeba znám se třenma detma jen rodiny vysokoškoláku, drobných a středních podnikatelů..... já nikomu deti netlačim, každej jich má mít tolik na kolik se cítí, ale prosím nepodsouvejte zase vy me , že jsme socka, protože mame víc detí.





 Martina, 2 kluci 


Děkuji 

(31.3.2005 13:22:12)
...že jsem někomu stála za to, aby si mě pořídil :-)

Doufám, že i moji kluci jsou rádi, že mohli vzniknout...je mi dost jedno, jak, co a kde bude v našem okolí, pro mě jsou a budou hrozně důležití.
Výmluva na málo peněz (na pořízení dětí nemáme), na hodně peněz (musím vydělávat, mám dobré místo) je legrační - kdo má děti, ví, o čem mluvím :-)
 Psychouš 
  • 

Re: Děkuji 

(31.3.2005 13:42:14)
:-)
Já bych neřekl, že jsi jim za to stála ty.
Byla to jejich představa dítěte, tys nebyla.
Já osobně bych s děkováním počkal na pozdější dobu. ;-)
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Děkuji 

(31.3.2005 13:47:24)
je mi jasné, že nestáli o mě :-))))
ale když už jsem u toho nááááhodou byla, jsem mooooc šťastná...takže jim za to tímto FAKT děkuji :-)
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Děkuji 

(31.3.2005 14:06:47)
Od mladého, zdravého, spokojeného je takovéto poděkování bez ceny.
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Re: Re: Děkuji 

(31.3.2005 14:12:03)
Psychouši, řekla bych, že každý to chápeme jinak.
Moje poděkování je na místě, cítím a cítila jsem to vždycky stejně, a nikdy ničí díky nepokládám za bezcenné.
Hezký den!
 Koko 
  • 

Psychouši odpovíš? 

(31.3.2005 14:58:17)
Co ty vlastně celé dny děláš, že máš čas na permanentní filozofování? Trochu povinností a dětského řevu by ti nezaškodilo;-) Možná by si ke svým mimořádným pozorovacím schopnostem získal trochu schovívavosti a nadhledu. Není všecho o rozumu a mateřství/otcovství k těm nevyzpytatelným věcem patří.
 Psychouš 
  • 

Tak tedy jo 

(31.3.2005 15:11:25)
:-) To je komické, kolikrát jsem to tady od matek i nematek slyšel.
Komické je, že mě mentorují většinou maminky s MALÝMI dětmi.
Tak tedy dámy - řev a plínky mám dávno za sebou. Těch nepoznaných zkušeností s dětma čeká více na VÁS. :-)

Je to stará věc - leckterá žena se po porodu stává rázem porodním odborníkem a po šestinedělí pedagogem i pediatrem. :-)

:-) A co se týče času - mám svobodnou práci, čas si plánuji sám. A jak ho zabíjím je na mne. :-)
 Koko 
  • 

tak dík + další dotaz 

(31.3.2005 15:21:56)
Ahááá, tak je to tedy.
A co tě nutí ty ženský tady pořád tak stírat?
 Psychouš 
  • 

Nestírám - polemizuji 

(1.4.2005 8:48:41)
Nevidím za tím ženské, ale názory. Od takových se kterýma souhlasím přes takové se kterýma nesouhlasím po naprosto nepromyšlené a objektivně hloupé.
Jako všude.
To tak vadím? :-)
 Koko 
  • 

nevadíš 

(1.4.2005 9:46:36)
Musím přiznat, že když nesleduji diskuzi celou, tvoje příspěvky si čtu:-)
Ale k článku - není to ze strany dnešních třicátníků opravdu sobectví (moderně řečeno individualismus)a pohodlnost? Sama mám kamarádku, 25 let, a ta mě, matku, upřímně lituje - nikam nemůžu (tj. vždy musím "vycházky" domlouvat), nevyspím se, nemám čas pro sebe.
 Psychouš 
  • 

;-) dík 

(1.4.2005 9:54:03)
Určité sobectví je docela ve všem. Třeba v touze po dětech.
Ale aby to bylo vůči někomu sobectví škodlivé, musel by být nějaký poškozený. A já se ptám - kde je?


 Koko 
  • 

Re: ;-) dík 

(1.4.2005 13:00:23)
Neříkám, že bezdětností někdo někomu škodí, ale připadá mi divné, když mě někdo jako matku lituje z pohledu "nejdůležitější je si v životě užívat a děti jsou na obtíž". Dneska je "divná" a nepopulární spíš matka s dítětem, rodina... Asi se to už přežilo, nevím...
 Psychouš 
  • 

Re: Re: ;-) dík 

(3.4.2005 17:04:27)
Proč divné? Každý posuzuje jiné podle svých měřítek.
A ta mohou být naprosto bizarní.
Podstatné je (a na to bych tě rád upozornil), že žádné takovéto hodnocení není DŮLEŽITÉ.
Ať si tě hodnotí a posuzuje každý jak chce - od Karbana po místního jehovistu.
 Koko 
  • 

Co s tím? 

(3.4.2005 23:35:18)
Každej chce nějaký uznání a obdiv, jenže ten bych jako matka dneska spíš měla, pokud bych kromě dítěte a domácích prací, zvládala (nejspíš po nocích) ještě nějakou jinou atraktivní a lukrativní činnost, což nezvládám:-( Nebo jsem měla být vychovaná a vyrůstat jinak, aby mně domácí práce a péče o dítě alespoň plně stačily ke štěstí, tj. uspokojovala by mě to. Na druhou stranu, koho plně uspokojuje práce, že?...
Bez ohledu na fejeton, někdy je fakt hodně těžký se "najít" v roli ženy v domácnosti poté co zafungujou mateřský pudy. Možná proto snášíme hůř kritiku;-)
 MirkaEyrová 


Re: ;-) dík 

(1.4.2005 16:20:01)
Psychouši, Tvé příspěvky mají dvě dost zásadní chyby. Jednak myšlenkově moc skáčeš od jednoho k druhému, takže když řekneš A, pak řekneš B, a pak řekneš X, a to už čtenář holt neví, jestli to X patří k A nebo k B. A pak, z Tvých příspěvků je někdy cítit ironie, ale vždycky to napíšeš tak zvláštním způsobem, že si člověk není jist, jestli opravdu jde o ironii, nebo jestli to myslíš vážně. Ale milý zlatý, od toho existují na netu smailíci. Ty jsi "starý Kozák" tady na Rodině, že jsou a jak se používají dozajista víš, a přesto je nepoužíváš k podtržení ironie či jiných citových aspektů - a pak reješ do lidí, kteří Ti odpovědí, že jako špatně čtou anebo nic nepochopili!!!
Abych ilustrovala svá slova, tak uvedu příklad - zkopíruju celý příspěvek, abys neřekl:-))) "Určité sobectví je docela ve všem. Třeba v touze po dětech.
Ale aby to bylo vůči někomu sobectví škodlivé, musel by být nějaký poškozený. A já se ptám - kde je? " Baf, baf. Ale naprosto jsi neřekl, o jakém sobectví mluvíš! V jednom příspěvku píšeš, že mít 5 dětí je sobectví, ve druhém, že "Psychousi, vetsinu zen materstvi v urcitem veku chytne.
No a co? Většinu starších pánů "chytnou" mladé slečinky. :-) To není důkaz správnosti.
Naopak - člověk by se neměl bezhlavě hnát za něčím jen proto, že ho to chytlo. Měl by umět odhadovat a řídit směr, kam ho ten chtíč dovede.", ve třetím tvrdíš, že jsem to nepochopila, a v úplně jiném mluvíš o sobectví děti nemít. - Takže milý Psychouši, zameť si před vlastním prahem, než začneš kousat okolo.
M.




 Psychouš 
  • 

Vysvětlení pro Mirku 

(3.4.2005 17:29:25)
Tvůj obvykle dlouhý příspěvek je zase o mne, což zde není mé a jistě ani jiných, oblíbené téma. Ale budiž, pokusím se stručně zareagovat.

Opravdu nedokážu zhodnotit, nakolik se s tvým hodnocením srozumitelnosti mých příspěvků ztotožňují jiní, ale můj pocit je, že to nebude tak horké. Nicméně rád bych byl srozumitelný všem.
Co se týče smajlíků, myslím, že jich až nadužívám.
Poznámka o špatném čtení - to bylo myšleno spíše jako nedostatečné čtení celé diskuse, nemůžu všude odpovídat na vše, znova a znova.

Ale naprosto jsi neřekl, o jakém sobectví mluvíš! Tomu nerozumím. O sobectví, prostě. Sobectví je ve všem, jsem řekl. No je, no. Nejsme jako Ghándí, nebo někdo z nás ano?

Ten zbytek ukázek mi přijde naprosto konsistentní. Nechápu, co mi vyčítáš. Navíc když říkám, že sobectví je normální a všude, ne?

Snad jsem trochu osvětlil, jak jsem to myslel.

Poznámka: V příspěvku jsem nepoužil ironii nikde, kde nenásledoval mrkací smajlík ;-).

 Ivana Procházková 


Re: nevadíš 

(2.4.2005 15:15:34)
Koko,

té tvé kamarádce se nediv. Ve 25 se mi při pomyšlení na děti a rodiný život ježily všechny chlupy.. :)) A dneska jsem ze své holčičky úplně vedle.. Ono to na každého jednou přijde, akorát na někoho dřív a někoho déle. A oni jsou zase ti 25 - 30 letí bezdětní pěkně za to masírovaní starší generací, proč ještě ne dítě, když jsou zajištění a mají kde bydlet atd. (viz např. i článek pana Karbana..), takže jejich protireakcí jsou poznámky na adresu těch již s rodinou, které zase můžou pěkně vytáčet tebe..

Takže mějme děti, kdy chceme, a vzájemně se "nesežerme" za to, že někdo vybočuje :))) (P.S.: článek pana Karbana k tomu vzájemnému "nesežrání" tedy moc nepřispěl :))
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Tak tedy jo 

(31.3.2005 15:32:25)
možná je to tím jak jsi tajemný, o vetšine zdejších zenskejch se človek už v ikone doví kolik a jak staré mají deti:oP.

mmch. pamatuji jaks ryl do Jany , kde bere čas na internet, ty nevíš, že mateřství je tyky voná živnost a čas si človek plánuje sám:oPPP
 Apolena. 


Re: Děkuji 

(31.3.2005 16:18:49)
Martino (a pane Karbane),
ty výmluvy, proč někdo nemá děti, jsou jen reakce (a leckdy už zoufalé, soudím podle sebe) na neustálé a blbé dotazy a rady typu "tak co, kdypak už KONEČNĚ budete mít ty děti?" nebo "nekoukejte tolik na televizi a radši se věnujte plození dětí" nebo "a vy děti nemůžete mít nebo co?".
Taky jsem děti dlouho neměla. Nechtěla jsem, jak prosté. Necítila jsem se na mateřství. Od té doby si myslím, že nikomu není nic po tom, proč někdo nemá děti nebo kdy je má.

Rozebírat důvody, které někdo uvedl (aby teda odpověděl na tu opakující se hloupou otázku), mi už vůbec nepřipadá chytré. Nejpravděpodobnější je totiž to, že dotyčný už má podobných otázek plné zuby a plácnul první věc, která ho napadla.
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Děkuji 

(31.3.2005 18:07:56)
aha, tak to jsme se nepochopili :-)

Já nemluvila o výmluvách "pro okolí", ale o důvodech, možná "výmluvách", které si uvádí člověk sám sobě.
Já měla první dítě ve 30 a žádné blbé otázky mi nikdo nepokládal, takže jsem to brala podle sebe - tedy důvody uvádím pouze sobě a partnerovi :-)
 Apolena. 


Re: Re: Re: Děkuji 

(31.3.2005 19:15:29)
Já jsem důvody pro sebe nehledala, prostě jsem se na to dřív necítila. A hrozně mi vadilo, že se ode mě nějaké "pořádné" důvody očekávají a argument "zatím děti nechci" nikdo nebere. DOST jsem kvůli tomu byla naštvaná. Když během jednoho dne slyšíš tu stejnou otázku několikrát a další den zas, nepřipadá ti ani vtipná, ani chytrá.
Naprosto souhlasím s tím, co už tu někdo napsal - ať má každý tolik dětí, kolik chce (ideální je, když je taky uživí) a kdy chce. A když je někdo nechce, tak je dobré to respektovat a neřešit, "proč" a "co s tím". Nic s tím. Mně teda mnohem horší připadá, když si někdo děti pořídí, "protože to je normální".
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Děkuji 

(31.3.2005 20:10:12)
Sylvo Š.

Tvůj příspěvek mě oslovil, měla jsem to nějak podobně.

S přítelem (a později manželem) jsme byli spolu téměř na den přesně deset let, když se nám narodilo první dítko. Celou tu dobu jsme měli kde bydlet a skoro celou jsme vydělávali tak, že by pro nás nebyl problém finančně utáhnout dítě. Ale začali jsme ho chtít až za těch devět let a kousek :o)).

Takže pro nás to nebyl nedostatek vhodného partnera, bydlení ani peněz. Prostě jsme NECHTĚLI. A pak jsme zas chtěli :o))

Taky mě štvou ty řeči, podle kterých je "správným člověkem" jen ten, kdo buď děti má hned jak skončí školu. Ten, kdo je nemá, obstojí mezi slušnými lidmi jen tehdy, pokud svědecky doloží, že 1) nemá vhodného partnera, 2) nemá kde bydlet, 3) nemá peníze, 4) má nějaký zdravotní problém. Jinak je to odporný kariérista, chtějící si sobecky užívat dovolených v Karibiku, luxusních restaurací a doma zlatého hajzlíku :o))

Prosím, vezměme na vědomí, že jsme každý jiný a že řadu způsobů, jak uvažují jiní lidé, si ani neumíme představit, ale soudit je si troufneme bez jakýchkoli rozpaků.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji 

(31.3.2005 20:30:29)
Šáry,
představ si tu hrůzu, já k tomu všemu ještě ani nejsem vdaná! Na rozdíl od mého přítele, který je ženatý :-)))) (aspoň něco, žejo).
To jsou holt ty nešťastné předsudky. Je normální..., mělo by se..., je vhodná doba... Houby. U každého je to jinak. Já bych byla jako dvacetiletá hrozná matka. Až teď jsem patřičně flegmatická.
 Misa3 


Re: Re: Děkuji 

(31.3.2005 20:04:26)
Sylvo Š, mam stejny nazor pokud nekdo deti mit nechce, nebo nemuze, nebo se na to neciti, okoli je po tom sumak a pokud ne, tak to okoli je pekne beztaktni a krute. A mnohem vic si cenim zen, ktere si dokazi priznat, ze se na dite neciti, ale treba v pokrocilejsim veku uvazi nejaky zpusob podpory ditete,(jsou ruzne druhy adopci, nebo podpory deti v domovech). Nebo se lide, kteri se na materstvi neciti rozhodnou pro praci a realizaci tohoto smeru. Clovek by mel delat neco uzitecneho, ale jestli svou praci, nebo se venovat rodine, nebo se venovat dobrovolne cinnosti atdje uz v kazdem pripade na nem.

Ale neznam horsi matky nez ty, ktere deti maji proste proto, ze se to slusi a je to vhodne, viz moji matku. Byt nechtenych ditetem neni skutecne nic super. Proto obdivuji Sylvu, ktera prizna, ze se na materstvi neciti, proste mozna, ze to prijde, mozna, ze ne a bude spokojena tak, jak se rozhodla. Ale nikdo nema pravo ji vyslichat a to ze nam svuj nazor sveruje svedci o velike odvaze.

Rozhodne neni sobec, protoze zen ktere maji deti, ale nejsou matkami je dost a pro jejich deti to neni zadne terno. Proto ocenuji nekoho, kdo ma odvahu si priznat ze si (mozna zatim) netroufa a nechala bych na nem, jestli si to rozmysli, nebo bude spokojena se svym rozhodnutim a bude se treba plne venovat praci. Tohle je prece kazdeho vec.
 Psychouš 
  • 

Navíc ze slušnosti, ... 

(1.4.2005 10:16:51)
... aby dotyčného tazatele neposlal rovnou někam.
:-)
 Ivana Procházková 


A jejda.. 

(31.3.2005 13:23:19)
po několika mírumilovných a milých článcích (už jsem si říkala, jestli se pan Karban neroznemohl), tu máme zase další ze série co kde na kom a proč panu Karbanovi vadí..

A nemyslíte si, pane Karbane, že je to věc každého, jak si živost zařídí, a vám je po tom ale skutečtě VUŘTA???
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: A jejda.. 

(31.3.2005 14:00:31)
já zas články pana karbana a třeba Monty moc ráda, ne že bych ve všem a vždy souhlasila, ale že asi vždy tnou do živého, když je kolem nich velká diskuze ..... já si takhle představuju pravou novinařinu, má vyvolat emoce a nutit lidi myslet a vymnenovat si názory :oD.

tak napiš s čim a proč nesouhlasíš, třeba máš pravdu :oDDD
 Reba 
  • 

No jo a je to zas tady... 

(31.3.2005 14:27:24)
Šmarjájózef,Kristepane,Ježkovi voči,Karban,nech to lidstvo žít!!!!Nechceš pro změnu nás občerstvit nějakým fejetonken ze svého života?Něco na téma"Jak mi tuhle v hospodě rozbili hu..ústa a když jsem se jich zeptal,proč vlastně pijí alkohol.",nebo"Jak se mnou sousedé už léta nemluví,od chvíle,kdy jsem jim řekl,že podle mého mínění jsou jejich životy zcela pusté,protože nechodí po 20 hodině za kulturou",případně:"Jak mí spolupracovníci chodí kanálem, aby se mi vyhnuli,asi od té doby,kdy jsem měl přednášku na téma: minuta práce promeškané je horší,než hodina práce špatně udělané."
Poslyš, Tys musel byt v době komanču velice štastný.Ty hodiny kritik na téma:"Mí blízci a jejich nepěkné chyby"...
Proboha,nech nás žit,nebo nás obvesel nějakou ryze osobní příhodou.Pokud neumíš napsat něco jako Maceška,něco,na co se vždy těšíme,tak toho raději nechej úplně.
Ale jak jsem psala minule,Ty jsi fakt jak ta reklama:Karbanův článek: Vaše pravidelné chvíle plné emocí.
 zuzana 
  • 

Re: No jo a je to zas tady... 

(31.3.2005 15:31:38)
tento clanok ma sice nevytocil az tak ako tie predchadzajuce (ak je teda meritkom uspesnosti pana karbana pocet ludi ktorych vytoci, tak toto asi nepatrilo k tym jeho "lepsim" clankom) ale napadlo ma to iste a jedine - Preco preboha ten clovek nepise o sebe a kritizuje stale tych druhych? To si moze dovolit na svete len velmi malo ludi, ktori nieco uzasneho dosiahli, ale podla jeho clankov ma pocit ze je tak strasne vysoko nad vsetkymi.... a pritom je to (asi) stastny chlap s rodinou a detmi, ktorych poznam v mojom okoli hrozne vela... Ibaze ze by nebol az taky hrozne stastny a spokojny ako sa tvari. Bolo by zaujimave, keby raz napisala clanok o jeho zivote jeho manzelka. Alebo o par rokov jeho deti. Ak je taky kriticky aj ku nim - a zda sa ze to ma sakra v povahe, takze sineviem predstavil ze by nebol, tak neviem ci budu jeho deti az take stastne zo svojho ocinka...

fiha, ale som si ulavila. no ale raz to muselo prist... :)
 Kopretinka 


Re: A jejda.. 

(31.3.2005 14:36:19)
Jejda, jejda, nevím čím pan karban tady tolik lidí téměř vytáčí. Píše přece jen fejeton a dává ho k diskusi, docela si umím představit, jak se pak chechtá nad těmi nenávistnými příspěvky. Každého věc? Opravdu? Tak proč to tolik vytáčí? V životě jsem se naučila (celkem bolestně), že tam kde si člověk není jistý pravdou, nastupuje agrese a hodnocení nikoli tématu, ale nositele. A to my dámy promińte, ale toho tu je víc než dost. postrádám to jedině u p.Karbana.
Jinak si myslím, že míra rozmnožování není jen věcí každého jedince, neboť nežijeme na pustých ostrovech.
 takymuž 
  • 

Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 14:44:09)
Je to každého věc a nikdo do toho nikomu nemá co kecat. Vy si jako představujete, že se dva lidé, co nechtějí děti sejdou a řeknou si "děti sice nechceme, ale naší povinností vůči lidstvu je mít děti a tedy okamžitě skočíme do postele a oddáme se nechráněné souloži"? No to tedy bůh s těmi dětmi, které se na svět dostanou skrze takovouhle motivaci.
 Kopretinka 


Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 15:09:02)
To jste mne pobavil, poněkud zlehčené, ale dobré. Tak jsem to nemyslela, jen myslím, že takové argumenty o mojí věci se používají příliš často a často nevhodně. tak především dojde-li k tomu, že nebude např. za 20 let(nebo i dříve) v tomto státě na důchody ani takové jako jsou dnes, vzroste pravděpodobně počet bezdomovců důchodců(kterých je už nyní dost). To pak bude problém, tedy věc celé společnosti, stejně jako jiné věci. tedy je nízká či vysoká porodnost věcí všech. to, že vy nechcete rodinu, je vaše rozhodnutí, které přísluší jen vám. Mluvit do porodnosti obecně je ale věcí celé společnosti, ve které žijete, stejně jako je její věcí snažit se ovlivńovat naše jednání.
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 15:28:44)
Víte Kopretinko, já na tyhle strašáky moc nejsem. Když jsem byl v pubertě, strašili mě jadernou válkou, pak přišla ozonová díra, teď zas populační krize. Já netvrdím, že to není věc k obecné celospolečenské diskusi, ale to je asi tak vše. Jen si vezměte všechny ty problémy dneška: Evropa se potýká s nezaměstnaností téměř jako s problémem č.1, odbory se bojí, že nezaměstnanost bude vrůstat, odborníci na personalistiku tvrdí, že kdo se nebude neustále vzdělávat, ten si za pár let v práci ani neškrtne, demografové zase tvrdí, že za dvacet, třicet let tady fyzicky nebude dost lidí na to, aby pracovali... Kdo se v tom má vyznat.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 15:41:22)
:oP už Werich říkal, svet se zmenšuje, dřív to trvalo týdny než jste vyhlásili válku, dnes jeto " eee" a vědí to dřív než to řeknou. :oP.

Dotaz na Takymuže: jakého směru jsou vaše tristní pozorování rodin v okolí?
Musim říct, že kdybych se řídila vysílenými výkřiky zaměstnaných přátel,....dneska mam frmol ani jsme nejedl... Bolí me hlava jak střep...... šéf zase zuřil .....kdo to má za ty prachy delat..... tak bych se nikdy nechtěla učastnit pracovního procesu.

nenutim vám rodičovství, jen me to zajímá, z čeho vycházíte a proč třeba přizpíváte na Rodinu. Chcete se utvrdit proč ji nemít, nebo najít důvod proč to zkusit? Co táhne lidi, co deti nechtejí, nebo až za dloooho na takovýto server? .
asi se taky dam na psychologii :oDDDDD.

MMch Psychouši ... jsi od "psycholog" Nebo Psychopat" popřípade od čeho je to odvozeno :o)))))
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 16:40:32)
Proč sem chodím? Už jsem to jednou psal jednoduché. Na tyhle stránky jsem narazil náhodou a diskuse mi přišla a stále přijde docela zábavná, poněvadž zde diskutují většinou ženy a tak slyším i druhou stranu. Ono totiž dost mých ženatých kamarádů po nějakém tom pití začne žehrat na svůj osud a tvrdit něco ve smyslu "ty se máš, jsi svůj pán" atp. a s vypitými skleničkami začnou hlášky, že kdyby se měl rozhodovat podruhý, tak se do "těch dětí dotlačit nedá", na potměšilý dotaz kdo ho dotlačil zazní většinou odpověď "Vona".atd.,atd. No a poté, co se vypovídají, tak mají spády jít někam za povětrnými ženami , něco jako "když už se jednou za uherák utrhnu, tak si to užijem néé"... No a tak dál. Nehledě na to, že pár se jich už rozvedlo. Jak psáno v článku, já rodinu považuji za vězení a kdo by do vězení lezl, že. Prostě si žiji podle sebe a nechci, aby se mě někdo pletl pod nohy. No a nějaká iracionální touha po potomkovi mě nepřepadá. Nevylučuji, že v rodině může být někdo šťastný, ale já takové lidi moc nepotkávám.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 17:07:29)
Takymuži,
to mi docela připomíná historky z Dikobrazu. Osobně nevím o moc mužích, kteří by byli v manželství k něčemu "přivázaní". Ok, dejme tomu živí rodinu, ale volný čas mají jenom pro sebe a fakt se nemusí starat o to, kam strčí dítě, když chtějí jít na pivo. Neříkej mi, že tvoji ženatí kamarádi sedí 364 dnů večer doma a 1x za rok si udělají pánskou jízdu, to je sci-fi. Já bych takovej mužskej život brala hned. Vydělávala bych, materiálně zabezpečila rodinu a se zbytkem času bych si dělala, co chtěla. Což nemůžu, protože mám dítě a když si chci jednou za čas někam vyrazit, musím složitě plánovat, kdo ho bude hlídat, protože tchýně zastává názor, že žena s dítětem nemá právo chodit kamkoli večer ven, manžel hlídá 1-2x za měsíc s kecama a s tím, že nejpozději v devět zavolá, abych už proboha přišla domů a tak musím neustále škemrat u kamarádek. Musí tohle dělat nějaký ženatý chlap? Ukaž mi nějakýho, jestli existuje, měli by ho vystavovat veřejně a vybírat za to vstupný.
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 18:13:23)
Milá Monty, Vy na to hledíte z pozice uzurpované ženy. To, co Vy byste brala všema deseti a co si představujete pod pojmem "volný čas" zcela zřejmě nesouvisí s tím, co si pod tím pojmem představují muži. No, takže zatímco žena bude tvrdit, že její muž si dělá "co chce", ten muž bude kamarádům tvrdit, že si "těch pár večerů", co může jít do hospody musí ukrást a ještě jsou doma kecy, nehledě na to, že i jinak je mu věčně stará v patách s nějakejma blbostma. A oba budou o své pravdě přesvědčeni. To je jen úhel pohledu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 18:18:21)
Jak vydobýt? Perou se spolu? Lehá si ženská před dveře, aby chlap nemohl jít do hospody? Asi ne, že. Tzn. chlap prostě může jít kdy chce kam chce - neber sankce typu "stará bude mít kecy" - OK, bude mít kecy, ale on může jít. Ta ženská nemůže, dokud někde neudá děti. To je ten rozdíl.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 17:17:16)
Jo - ještě tohle. U nás chtěl dítě "von". Ale "von" přijde z práce, lehne si a spí. A kdykoli chce jít večer ven, tak jde. "Vona" sedí doma na prdeli, protože s dvouletým dítětem se večerní život vede docela dost blbě.
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 18:14:56)
Já Vám ho domů neposlal, já za to nemůžu.:-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 18:22:56)
To taky netvrdím. :o)))
Nicméně brala bych minimálně do úvahy, že někteří ti ženatí kamarádi můžou pěkně kecat a realita je jiná. :o)
 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 5:42:19)
Monty, máš pravdu. Mě občas připadá, že u piva je jakási "povinnost" si stěžovat a naříkat. Znám spoustu chlapů, kteří po pátém pivu začnou skučet jak si manželka od nich nechala udělat děti a jak se jim život rozpadá pod rukama...a pak je potkáš v neděli s dětmi v parku a realita je mnohem růžovější...:)))
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 7:15:03)
No ono, že někdo jde do parku s dětma ještě neznamená, že ho to v tom parku baví.:-)
 kolemjdoucí 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 7:27:24)
Alice, občas si na pivo s přáteli rád zajdu, ale asi jsme vyjímka. Raději se bavíme o příjenmých věcech. Na stěžování nás neužije.
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 7:12:19)
Nó, jestli mám někoho rád a vážím si ho, tak ho pak nepomlouvám, a to ani v hospodě. Takže nějaká nespokojenost tam zcela jistě bude.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 7:19:31)
Takymuži,
teď jde o to, kdo z toho páru je na vině, že si ten chlapík u toho piva stěžuje.
Ono když budeš mít manželku ze zlata a děti jako andělíčky, ale budeš ješitnej sobec, tak nepomůže ani svěcená voda.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 7:30:04)
Apropos, Takymuži, myslím že hospoda není zrovna nejvhodnější prostředí pro získávání OBJEKTIVNÍHO názoru na to, jak se cítí muži v manželství či rodičovství. Daleko spíš bys měl zabrousit na dětská hřiště, do dětských divadel, o víkendu na hrady a zámky, na šermířská utkání a letecké dny, do technického muzea, o prázdninách do kempů. Tam se, myslím, pohybuje ta méně sobecká část mužské "rodičovské" populace.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 7:44:11)
Jé, Takymuži -
napadlo mě, že kdybys chtěl získat nějaké skutečně pozitivní zprávy o rodičovství tatínků, tak bys měl před Vánoci zajít do hračkářství v hypermarketech. Pokud tam uvidíš vystavenou autodráhu a nějaký shluk tatínků, tak ti tedy rozhodně na své rodičovství mrmlat nebudou:-)))))))
M.
 Kopretinka 


Nějaká nespokojenost 

(1.4.2005 9:03:46)
Hm, nějaká tam asi bude. Jaká asi? Že by ti posedávači a stěžovatelé byli nespokojeni sami se sebou, že by pořádně nevěděli kdo vlastně jsou? A ženili se tedy jaksi že se to dělá? Potom to nevypovídá o rodině jako takové, ale o nich samých.
Ty jsi stoprocentně se vším spokojený? Já teda ne, ale s tím, že žiju v rodině to má málo společného. Můj manža taky ne. Jo a taky to stěžování v hospě přece nic neřeší. proč nevezmou život do svých rukou? Že by se báli? Že by jim vyhovovala ta závislost, kdy vše běží jak běží a oni nemusí nic dělat a hlavně skutečně zodpovídat? Takhle já znám stěžovatele vysedávající v hospodě místo toho, aby sami tvořili pěkný vztah s manželkou a dětmi. On totiž nepadá z nebe a to chemické poblouznění, kterému podléháme v zamilovanosti brzy vyprchává. Zkrátka kdo bere život do svých rukou, ten nevysedává a nestěžuje si, to dělají a promiň mi to slovo, slaboši, v 90% případů. Abych předešla zkreslením, tím nemyslím člověka, který se občas takto vykecá a zase jede dál, ale toho, který to dělá stabilně a tím končí.
 takymuž 
  • 

Re: Nějaká nespokojenost 

(2.4.2005 12:21:25)
Asi máte pravdu. V něčem určitě. Tihle kluci jsou v podstatě naladěni asi jako já, tedy nerodinně, ale šli do toho, třeba proto, že "se to patří" a teď úpí. Já z toho všeho mám dojem, že to prostě pojali tak, že svatbou a založením rodiny si odškrtli jakousi povinnou položku v životním itineráři s tím, že nadále povedou život jako doposud. A ono ne, ono je to všechno trochu jinak a oni se tomu náramně diví
 Rejpalka s 2-letým synem a úžasným manželem 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(4.4.2005 23:38:48)
Hele, Takymuži, jak by ses u pivka tvářil, kdyby ti tam kámoš pěl ódy na to jak svoji manželku miluje, jak je pro něj úúúúúúúúúúúžasný jít s dětma do parku, blbnout, hrát si??? Asi bys na něj (stejně jako zbytek hospody) koukal jako na magora, co? Tak proto si ti chlapi stěžujou, víš???
Můj manžel je zlatej člověk (no jo, je jenom chlap, takže se občas napije - jo, taky mám potom blbý kecy, když to přežene - a samozřejmě je línej, doma nic neudělá, o kluka se moc nepostará ;)) ale s námi si ten čas opravdu užívá, jen to nemůže říct před svými kámoši, to by se ztrapnil (a už je mu přes 30, takže žádnej puboš), takže nad pivem taky nadává a pofňukává, čímž já se pak bavím, když mi to doma vypráví ;)
Takže tvoje připomínka fakt není relevantní!!!!!!!!
 MajdaZ 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 19:06:30)
Monty, ale stejně tak mohou kecat i vdané kamarádky.
 Bibi* 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 19:56:34)
Vážený takymuži,nevím mezi jakými lidmi se pohybujete,ale ono může být všechno i jinak.Manžel býval za mlada pěkný divoch-voda,tremping,hospoda,pařby s kytárkou,i já se těchto akcí účastnila,byly to super roky.Jenže ono všechno se přejí,přestane to po chvíli stačit,začnete toužit trochu po změně.Prostě jsme oba dozráli k názoru,že by bylo fajn mít sviště,který by mohl postupně páchat různé akce s námi.Po delší době se zadařila dvojčata,nyní jim jsou tři roky a rozhodně se o nějakém vězení nedá mluvit.Manžel je tři dny v týdnu v Praze,co si tam páchá ,je mi úplně jedno,je to jeho věc,já jsem zatím doma,ale chystám se do práce také.Vím od jeho kamošů,že se vždycky ve čtvrtek už hrozně těší domů,je to na něm i vidět ,když přijede.S klidným svědomím mu odevzdám děti a věnuji se svým záležitostem.Podle mě,ti chlapi, co v hospodě mrčí a nadávají,jsou buď podpantofláci,co se takto odreagovávají,nebo se před partou bojí říct pravdu.
Tož tak:o))
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(2.4.2005 12:14:10)
No, když se Vám to takhle povedlo, tak Vám to ze srdce přeji. Já vůbec netvrdím, že najít štěstí v rodině je obecně nemožné, pouze tvrdím, že těch skuhrajících na svůj osud otce a manžela je nějak podezřele moc. A když si vezmete rozvodové statistiky, tak asi nejen v mém okolí. Prostě rodinu považuji za tokový podezřelý a dost riskantní podnik. Alespoň pro sebe :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(2.4.2005 15:08:50)
takymuži,
skuhrajících žen je možná úplně stejnej počet, akorát že s nima nepřijdeš do kontaktu. :o)
Což nic nemění na skutečnosti, že drtivá většina mužů, které znám, sňatkem a otcovstvím přichází tak max. o 10% svobodného života, zatímco téměř každá žena o 100%.
 Ivana Procházková 


Re: A jejda.. 

(31.3.2005 16:52:36)
Kopretinko,

tak jednak porodnost má smysl podporovat tam, kde by lidi chtěli dítě, ale z nerůznějších (třeba ekonomických důvodů) ho nemají. A jestli tu hrozí demografický propad, tak by se mělo účině působit právě zde.
Vždycky ale v naší společnosti budou ti, kteří se rozhodli prožít si život jiným způsobem (bez dětí) a nevím, proč by v zájmu vydělání na důchody měli být nuceni splodit potomstvo. Možná právě tito lidé (když už jsi začala s těmi důchody) přináší do systému sociálního pojištění ze svých platů mnohem mnohem více, protože se třeba věnují naplno své kariéře a jejich příjmy jsou tedy vyšší, než průměrné příjmy maminy od rodiny.
 Valkýra 


Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 17:23:50)
Ivule,
přesně tak, jen souhlasím.
 Misa3 


Re: Re: Re: A jejda.. 

(31.3.2005 19:26:25)
Ja prispevky pane Karbana nectu. (divam se vzdy jen na rubriku prizpevky ke clankum) Jeho clanky jsou skutecne vuci okoli (naprosto neznamym lidem) neopravnene kriticke, nesnasenlive, krute, hloupe a rozhodne postradajici i spetku empatie natoz soucitu.

Podle me je to clovek ktery pripomina mou tetu, prorad neco a nekoho kritizuje o jehoz osudu vi pendrek. Co kdyz se mu lide proste nesveruji uz proto, ze kdyz k Vam nekdo pristoupi a popta se Vas , proc nemate deti, mate co delat, abyste ho neprastili. Takze pokud se chcete zachovat spolecensky, zalzete mu neco nezavazneho..."Vite uz jsme si s manzelem zvykli..." nebo "Ted kdyz je tak draho, nemohli bychom mu doprat to, co by potrebovalo..." atd. Proste malokdo ma chut rict, ze treba dite mit NEMUZE.

Zvlast podivinovi typu páně Karbana, kteremu do toho nic, ale vubec nic neni. A dal by se od nej ocekavat taktni dotaz "Jo, tak vy deti mit nemuzete a proc?" Kdo z cekatelek a skorotehulek, ktere kazdy mesic placou nad indikacnim papirkem, ma chut rict panu Karbanovi na jaho taktni otazku pravdu, napr, "mela jsem nekolik mimotelnich oplodneni, ale ono to, pane karbane, porad nejde, vite." Nebo pokud se pta muze :"Vite pane Karbane, ja nemam jen 5% pohyblivych spermii, no doktori to zkouseji uz 7 let, ale porad nic. No my vam rekneme urcite jako prvnimu az se to poradri..."

Proste pan Karban si zase vymyslel nejake pekne nenavistne tema, vuci svym bliznim. Vsadim se, ze by mu nikdo nic pravdiveho ani neprevdiveho nerekl, takze si tyhle bachorky vymysli.

Ano, sama jsem nekolikrat napsala, ze je citat, ktery by se mel uznavat: "Nesouhlasim s vami, ale udelam vse, abyste mohl rict svuj NAZOR!!!:Jenze problem je asi ve vyrazu nazor, kazdemu by melo byt dovoleno ho rict, ale ne se utapet v kritice druhych a vymyslech, proc to nebo ono nedelaji...Takze i nadale nebudu pana Karbana cist, jen cas od casu odpovidat na velke nazorove shluky v rubrice komentare k clankum.
 Kopretinka 


Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 8:14:30)
Ale já naprosto souhlasím!! Dokonce si myslím, že vůbec nemá smysl uměle podporovat a zvyšovat porodnost! Jen jsem pevně přesvědčená o tom, že to není jen věc každého a řeči typu můžu dělat co chci, protože je to jen moje věc prostě neuznávám obecně. Ano, můžu se rozhonout dělat to nebo ono, ale nikdy to prostě není jen moje věc, protože ať se mi to líbí nebo ne působí skoro vždy mé konání taky na ostatní. důchody jsou jen příklad, osobně vidím daleko závažnější problémy. Na důchod si můžu našetřit sama. Ale co třeba taková situace, kdy bude tak málo dětí, že ubyde např. dětských lékařů a budeme nuceni za nimi cestovat kdoví kam, školy a vůbec cokoli kolem dětí. A nejen to. Bude-li málo lidí v produktivním věku, nebudou peníze na cokoli, co jsme zvyklí čerpat ze státního a je toho dost. Když to tak vezmu, dopadne to na naše děti a vnoučata, protože budou mít spoustu důchodců. To, co se odvádí do kasy dnes tam už samozřejmě nebude! No a ta populistická politika jednoduše není schopna svou sociální politiku změnit. Asi tak.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 14:32:55)
Kopretinko,

tve obavy z toho, ze bude v budoucnu tak malo lidi v produktivnim veku, ze nebude nikdo, kdo by se staral o armadu duchodcu..... ja si myslim, ze obavy jsou zbytecne, jelikoz jsou zase jine staty, kde se rodi deti az moc a tyto deti se proste premisti z jedne casti planety na druhou. VB napriklad migracni politiku vylozene podporuje, prave proto, aby mely prisun "mlade", vzdelane pracvoni sily. Toto je uplne normalni.
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 14:58:46)
Omyl, já nemám žádné obavy. Mé téma zní : je to jen má věc.
Jinak s tebou naprosto souhlasím a naopak jsme jako lidstvo přelidnění a to je obrovský problém. Ne naše nízká porodnost.
Jinak sociologické studie na toto téma jsou velmi zajímavé a překvapivé, doporučuji.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: A jejda.. 

(1.4.2005 15:20:07)
Kopretinko,

myslím, že v podstatě spolu souhlasíme. Ale s tím, že to není jen moje věc, protože svým jednání ovlivňuju ostatní lidi, to je sice pravda, ale je to příliš odtažitý důvod, aby si někdo pořizoval děti, když je nechce. Těžko někdo udělá takhle zásadní rozhodnutí, které ovlivní celý jeho další život, z nějakého vágně definovaného altruismu nebo proto "aby nám měl kdo platit důchody". Člověka, který by uvažoval takto (a pouze takto) a pořídil by si děti ne proto, že by je bytostně chtěl, ale proto, aby spasil svět nebo vytvořil další daňové poplatníky, bych považovala za dost nebezpečného šílence.
 Kopretinka 


malé doplnění 

(31.3.2005 15:18:15)
tu agresi nepostrádám jen u p.Karbana :-) Myslela jsem to tak, že v odpovědích na jeho příspěvky je jí dost, v jeho příspěvku nikoli. Aspoň já to tak vidím.
 Ivana Procházková 


Re: malé doplnění 

(31.3.2005 17:16:25)
Vidíš, Kopretinko, a mě z jeho článku agresí zavání docela dost..

Tak třeba, proč by měl pan Karban dělat něco s tím, že určitý tip lidí nechce založit rodinu (viz 3. odstavec od spodu)? Někdo chce založit, někdo nechce. Někdo rád vanilkovou zmrzlinu, někdo čokoládovou. Vždyť je to přirozené, ne? Co je na tom tak pobuřujícího, že by se s tím "něco" mělo dělat? (K demografickému vývoji jsem psala v předchozím příspěvku)

 Kopretinka 


Re: Re: malé doplnění 

(1.4.2005 8:33:05)
Prosím tě, co je agresivního na větě. A teď mi řekněte co s tím? Znovu jsem si článek dvakrát přečetla, ale stejně nic. Souhlasím, že je poučující a snad mentorský, schází mu empatie, ale agrese tam není. Je to fejeton. Můžeme souhlasit nebo nesouhlasit.
Pokud je ta věta tak pobuřující, proč vyvolává takovou diskusi. Tolik přispěvatelů se tu k tomu vyjádřilo. Může se to vůbec?
 Ivana Procházková 


Re: malé doplnění 

(1.4.2005 14:13:41)
No já tu otázku cítím asi takto:

"Co s tím, abychom ty nezodpovědné sobce a jejich nešvary ze světa vymítili?" A to už je sakra agresívní.

Uznávám ale, že nic takového tam doslovně napsáno není. Nicméně, může to být vysvětlení, proč je v diskusi tolik agresívních příspěvků, jak jsi napsala...
 Kopretinka 


Re: Re: malé doplnění 

(1.4.2005 14:29:14)
Hm, ale potom je to spíš o těch odpovídajících, než o autorovi. Že třeba slyší (čtou) něco jiného než se říká. Otázkou zůstává proč zrovna tohle, co píšeš.
 Ivana Procházková 


Re: malé doplnění 

(2.4.2005 15:38:28)
Ahoj Kopretinko,

neměla jsem už chuť se v článku pana Karbana dál rýpat, ale stejně se k němu ještě vrátím:

Než jsme před časem založili rodinu, patřili jsme s manželem ke kategorii lidí, která by byla pod těžkou kritikou pana Karbana - finančně zajištění, s vlastním bydlením a.. bez dětí. Od samého začátku jsme věděli, že děti jednou chceme, akorát ještě ne TEĎ. A můžu ti říct, že těch věčně rýpavých dotazů proč a co děti až po vyloženě nepřátelské výhružky jsem si užila dost. Takže jsem odpovídala porůznu. Když zalistuji v paměti, tak k těžšímu kalibru patřila třeba odpověď:
"Haranta? Ani za nic.." Přitom jsem ani na chvíli nepochybovala o tom, že bych děti jednou chtěla. Akorát mě už prostě ta věčná masáž rodin s dětmi, případně od starší generace, unavovala a nebavila. Kdyby mě tenkrát napadla odpověď: "Do předčasného vězení? Nikdy." Určitě bych jí s chutí používala.

No vidíš, a teď dítě máme (a doufám, že nezůstaneme u jednoho) a jsme z naší holčičky nadšení. Takže myslím, že jsme udělali dobře tak, jak jsme udělali.

A na závěr: kdyby na jedné straně neryli ti s dětmi do skupiny bezdětných, žilo by se všem líp. A články typu pana Karbana k tomu rozhodně moc nenapomáhají.
 DENISA 
  • 

Re: Re: IVULE  

(2.4.2005 20:49:10)
Teda Ivule, ty mi teda mluvíš z duše. Prožívám naprosto to samé jako ty, do puntíku. Protože jsme už oba dost přes 30 a několik let oddaní, čelíme teroru "kdy už bude dítě" skoro pořád. Jen pár normálních jedinců nás nechává v klidu, ale ostatní se svými názory "že jestli teda sme neplodní, tak si máme vzít dítě z děcáku apod", to je někdy síla. Nemám také sílu každému vysvětlovat, že jsme se ještě ani nepokusili, protože jsme měli několik důvodů proč to nešlo a nebyli jen finanční a kariérní, ale dítě rozhodně chceme. Taky se velice často uchyluji k podobným hláškám, které si sice nemyslím, ale jenom chci někoho utřít. K mým oblíbeným patří: "teď? no na to se cítím opravdu moc mladá", "teď? když dělám závratnou kariéru v zahr.firmě?". No a když už je někdo úplně trapnej, tak říkám "mno, víš ono to moc nejde, já jsem lesba a manžel teplouš, takže spolu nespíme". Dokonce se našla jedna IQ, která to nepochopila a rozšiřovala tu novinu dál :-) . Nijak se nedám od jiných lidí rozhodit ani ovlivnit v tom kdy a kolik a proč chci děti, ale být slabší povaha, tak si v naší nevycválané společnosti uženu mindrák. Od svých kamarádek v zahraničí vím, že tak jako se ptát na výši platu (což je v ČR taky ještě běžné), tak ptát se holky nad 25 bez hocha "kdy už bude svatba", dva dny po svatbě "kdy už bude dítě", je společensky nepřípustné a dotazující se by udělal pěkné faux-pas.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: IVULE  

(2.4.2005 20:59:24)
Deniso,

a co někdy zareagovat na vlezlou otázku ve stylu: co si to dovoluješ ptát se na takhle intimní věc? Nechceš se nás taky zeptat, kolikrát denně to děláme a v jaké poloze to máme nejradši?

Třeba by jim to došlo, trapákům.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: Re: IVULE  

(2.4.2005 21:48:14)
Dobrý Šári, budu si to pamatovat a určitě to uplatním. Je mi nesmírně líto těch holek, které třeba do jiného stavu přijít nemůžou, a když je takhle někdo otravuje, to musí být naprosto strašný. To se pak nedivím, že už to pak ani nejde jen už z toho stresu. Jeden vtipný příběh : Moje kamarádka z vesnice se vdávala v 26ti. Do té doby "a kdy už bude svatba Libuško, máš UŽ nějakého chlapce?", okolo svatby "a musíte nebo se berete z lásky", půl roku po svatbě "tak už jsi tak dlouho vdaná, kdy uděláš maminku babičkou?", rok po svatbě "máte byt, auto, peníze, tak kdy už bude potomek?", dva roky po svatbě "asi je jeden z nich neplodný", tři roky po svatbě "není on ten její teplej, vypadá nějak divně". Čtyři roky po svatbě "nikdo se neptal, všichni už se s tím smířili a tiše je litovali". Pátý rok po svatbě "jééé, konečně se vám to podařilo!!!". Podařilo se jim první měsíc co se rozhodli dítě mít, těch pět let po svatbě si chtěli užívat a cestovat, ale to jim stejně nikdo nevěří.
 Apolena. 


Re: Re: Re: IVULE  

(2.4.2005 21:31:16)
Deniso,
u mě to bylo asi ještě horší - vdávala jsem se za totáče a nejdřív nikdo nevěřil, že se nemusím vdávat, pak všichni zas nechápali, proč jsem se teda vlastně vdávala. Nejdřív jsem trpělivě vysvětlovala, pak už míň trpělivě, pak už jsem říkala "jó děti? no ty já mám ráda, dušený na kmíně".
Vrchol byl, když mi jedna známá podstrčila lísteček s telefonním číslem na psychiatra s komentářem, že "nechtít děti není normální a je třeba to léčit". Přiznávám se, že už jsem se neudržela a nezachovala se zrovna podle společenských pravidel - zrovna tahle známá mě takhle dusila asi pět let, dokonce to šla "řešit" i s mojí mámou... Vůbec nechápu, kde se v lidech bere ta touha "řešit" cizí "problémy", které navíc ten dotyčný vůbec jako problémy nevidí.
Pak nastalo období soucitných pohledů a lístečků s telefonními čísly na odborníky léčící neplodnost...
 Ivana Procházková 


Re: IVULE  

(2.4.2005 23:02:49)
No jo, je to smutný.. Ono se dost z toho totáče dochovalo i do současnosti..

A pak ať někdo říká, že teď je IN děti nemít (resp. děti až po kariéře). Na jednu stranu, díky Cosmopolitanu a podobným mediím za tuhle "propagandu" (přestože mi přijde levná, často hloupá až směšná a většinou nudná..).
 Kopretinka 


Re: Re: malé doplnění 

(4.4.2005 7:19:43)
Každý si užívá podle své situace. nevěřila bys, jak si třeba já užívám od svých známých za přijetí 3 dětí z DD a jedno je cikáně, no to bys nevěřila, co jsou schopni ti říct. A týká se to nejen bezdětných, v jejich očích obzvlášť jsem nějaká podřadná, což neváhají dávat najevo. tolik k těm kecům, co o nich píšeš. Zkrátka, kdo je jiný, je ohrožující a tudíž se k němu musíme vymezit. Bohužel, nejsme vychvaní ke všeobecné toleranci, ale tato generace, to myslím, změní.
 Ivana Procházková 


Re: malé doplnění 

(4.4.2005 9:04:52)
Kopretinko, já tomu věřím taky - že to tahle generace změní. Ono to asi jinak nepůjde, protože tak, jak roustou možnosti, tak i "vybočuje" čím víc lidí a každý jiným směrem. Za čas už nikomu nějaké vybočení divné nepříjde. Už teď se třeba objevuje mezi dětma řada méně obvyklých jmen (Tadeáš, Viktor, Patricie, a já nevím jaké další - ty co jmenuji, jsou ještě ty běžnější) a děti je berou jako normální, zatímto za našich dětských let by na takové dítě pokřikovala celá ulice a spolužáci ve škole nebo školce by vymysleli spoustu "vtipných" variací na takové méně obvyklé jméno. Díky tomu jsem třeba bohužel doma neprosadila, aby moje holčička měla méně obvyklé jméno, protože manžel neustále oponoval, že s tím "přece bude ve škole chudák"... :)
 moica 
  • 

PSYCHOUŠ 

(12.4.2005 11:36:29)
Psychouše si nevšímejte, on je totiž tento člověk opravdu "psycho" - a to především znamená, že sám není v pohodě, nedokáže být v pohodě a nejradši by tuhle blbou náladu přenesl i na ostatní. Pozor na něj a nedejte se...
 Psychouš 
  • 

Re: PSYCHOUŠ 

(12.4.2005 11:54:32)
Tak to mrkám. :-)

Skutečně dnes nemám nejlepší náladu. Pravda, zčásti to je menší kocovinou. ;-)

Ale že bych chtěl něco na někoho přenášet, to nemyslím. :-) Ale budu nad tím raději přemýšlet, jeden totiž nikdy neví.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: malé doplnění 

(4.4.2005 21:22:07)
JO, to fakt nepochybuju, ze si to uzivas s plnou paradou. Ja jsem byla divna, jenom proto, ze jsem se vdavala "az" ve 30ti. Chapu co to musi byt mit deti z decaku. Viz. clanek od Daniely Dolejsove, ktera ma take cikane, ta zaziva neco obdobneho a krasne o tom pise. Lidi jsou nevycvalanci a snad to bude v budoucnosti lepsi. Jen tak pro zasmani: moje kamaradka 31 let jeste nenasla toho praveho, tudiz zije sama a dlouho uz se s zadnym chlapem nikde neobjevila. Tak se ji jeji kamaradka na ferovku zeptala, zda neni lesba. Byla z toho v soku, prisla k rodicum a povida jim to, nacez se jeji vlastni rodice zeptali "a ses teda nebo ne?" Drsny co?
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: malé doplnění 

(10.4.2005 10:05:02)
jen ješte malá poznámečka k ruzným řečem ať na dětné, či bezdětné....mě všechny tyto reakce( otázky Proč ještě nemáš dítě, stejne jako Proč sem proboha s tim harantem lezete) strašně nevychované, neslušné , nekorektní .

mě jen zaráží jak bezdětní často zduvodnují, proč děti nemají ( když je něco jako tahle diskuze přinutí, se vyjádřit) a často se tam oběvuje "proste nechci," "Necítím se na to", "nestudovala jsem , abych všechno zahodila" ... já to beru, je to vaše právo , ale proč teda když musím s dětmi cestovat MHD, tak je většina míst k sezení obsazena unavenými "třicátníky", kterí nechají děti vlát na tyči ...... nevim jestli jen to, že dokážou doběhnout k sedačce rychleji než matka s dítětem jim dává právo urvat veškeré výhody třeba jen v takové drobnosti jako je cestování. Znám spoustu maminek, co po narození dítete nařikaj, jak se nemohou dostat do metra, obchodu, tramvají , ale ruku na srdce, koho to zajímalo před tím než to dítě měl nebo toho, co si je nikdy nepořídil (oproblémech hendikepovaných ani nemluvě,tam to neni ani vaše svobodné rozhodnutí a přesto se týká každého z nás)

Ruku na srdce, kdo kdy pomohl s kočárkem, seběhl pár pater po schodech aby rodič s dětma nečekal u výtahu nekonečné mimuty? .. Misto toho často slyším něco o nevychovanosti a parazitaci na těch, kteří pracují ( Psychouši, vim a ocenuji, že jsi to vzal zpět .oP)

netvrdím, že mi nikdo nikdy nepomuže, či nedá přednost, vždy velmi poděkuji a zduraznuji, jak to není samozdřejmostí ... tak komu z diskutujícich jsme měla už možnost poděkovat .oDD?
 Psychouš 
  • 

nedorozumění 

(10.4.2005 17:49:48)
Pokud má někdo dítě a čeká, že okolí se mu přizpůsobí a bude mu pomáhat, pak to o sobeckosti platí. Já to zpět nevzal, já jen napsal, že jsem to v tom příspěvku záměrně zjednodušeně zdůraznil. Mít dítě je soukromá záležitost, ale aby bezdětní museli pomáhat dětným jaksi povinně s kočárky - to už neúměrně ze soukromého prostoru zasahuje do okolí.

Mít či nemít děti je otázkou osobní zodpovědnosti. Klást kvůli svého dítěte nároky na druhé je naopak ukázkou toho nezodpovědného přístupu, který jsem tehdy tak zdůraznil. "Chci dítě a vy se starejte.".
 16.5Salám&Lajka14 


Re: nedorozumění 

(10.4.2005 18:10:14)
Hm... jenže ono to má ještě jeden rozměr.
Nemluvím o lidech, co nepustí sednout matku s dítětem apod., ale pokud jde o přístupnost objektů, kam se běžně s dětmi (s kočárkem) chodí... ono nejde jen o ty kočárky. Co třeba vozíčkáři? Oni si taky řekli "chci být na vozíku a vy se starejte"? Dítě z kočárkovýho věku vyroste, vozíčkář tuhle šanci nemá. Sorry, ale já opravdu nechápu, proč je nadpoloviční většina stanic metra "bariérová". To pak bohužel MUSÍM otravovat lidi a prosit je o pomoc, protože hlubokej kočár po schodech prostě nevynesu. A nejsmutnější na tom je, že by to ve většině případů spravilo pár metráků betonu na vybudování nájezdů. :o(
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: nedorozumění 

(11.4.2005 13:16:30)
Monty .. i když nemluvíš o máme s kočárkem ,,, to díte vidí, že právo sednout má jen rychlej a zdravej .... jojo seš na vozejku, máš zlomenou nohu, zestárnul si... co je komu do toho, pokud mi nezacáluješ dělej klidne pod sebe:o(.

 MirkaEyrová 


Re: nedorozumění 

(10.4.2005 20:20:11)
Psychouši, nechci se moc do toho rejpat, ale osobně si myslím, že děti nejsou pouze SOUKROMÁ věc rodičů. Odjakživa byly děti brané jako "budoucnost rodu" - to až dnešní doba to obrátila naruby a společnost děti tak trochu "nechce". Vždycky by každej bezdětnej měl mít tak trochu radost z toho, že aspoň někdo má děti - že aspoň někdo mu v dalekým budoucnu jakoby pomůže vydělat na chleba, až dotyčný nebude moci pracovat. Teda pardon - dřív tohle zajišťovaly VLASTNÍ děti, protože cizímu důchodci nikdo nic nedal a když ten dotyčný neměl vlastní děti, tak musel dřít až do úmoru, protože by se o něj nikdo jiný nepostaral... No nic. Takže si myslím, že je řekněme rozumné, moudré vážit si toho, když někdo jiný má děti, pečuje o ně, stará se a obětuje se, když už to nedělám já. A taky - existuje taková věc jako gentlemanství. Cizí chlap taky není povinován ženě uvolnit místo v tramvaji nebo ji pustit do dveří; a víš, jak hezky to zahřeje u srdíčka, když přesně toto ten cizí chlap udělá? Je to tedy o umění rozdávat radost, o umění pomáhat bližnímu. Říká se - daruj a budeš obdarován. A rozhodně to není o tom, že Ti ta holka, cos jí pomohl s kočárem do vlaku, dá za to pětikilo...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: nedorozumění 

(10.4.2005 20:25:20)
Dodám ještě jeden jemný paradox: to miminko v kočárku se taky jednou může stát sestřičkou v nějakým tom domově důchodců, a Tobě co bezdětnýmu stařečkovi může zase pomáhat se základní hygienou, přebalovat, omývat a převlékat, vozit na vozíčku do jídelny a natřásat podušky...
(Ty myslím děti máš, to jen tak pro představu...)
M.
 Psychouš 
  • 

:-))))) 

(11.4.2005 8:46:27)
Ano, za prachy z mého soc. pojištění, viď? ... :-)))

A co když z toho malého bude masový vrah? :-)))))
 Sylvie 


Re: :-))))) 

(11.4.2005 9:13:46)
Psychouši, nepanikař, až neudržíš moč, stolici ani myšlenku a budeš potřebovat pomoc ostatních, tak tvoje prachy ze sociálního pojištění (i ostatních daní) už budou stejně rozfrcaný ;o)

S.
 Psychouš 
  • 

JO ! 

(11.4.2005 12:21:46)
To tuším! :-)
(A naopak doufám, že se tak s tím mým (ne)udržením nestane dříve. ;-)

A pak mě pravděpodobně ještě to dítě z kočárku na ulici obere o zbytek krabicového vína. ;-)
 MirkaEyrová 


Re: :-))))) 

(11.4.2005 19:38:21)
Ale Psychouši, reaguješ hystericky skoro jako stará panna:-))))
Nikomu přece nezadávám gentlemanství jako povinnost - hovořila jsem pouze o tom, že je to hezké, moudré a oboustranně příjemné. Taky netvrdím, že by mělo být mateřství jako oběť, případně jako povinnost vůči zabezpečení naší budoucnosti; vyplývá přece z mnoha okolností, v nichž samozřejmě i to zajištění budoucnosti figuruje, ale taky v něm figurují i takové věci jako cit, touha, potřeba někoho milovat. (Ovšem jak znám Tebe, tak Tobě není dobré nic, ani argument o rozumu, ani argument o citu; prostě děti nemaj právo na život a basta, viď?....) Nevím. Asi si tady myslíte, že mám mateřství jako oběť; dobrá, snad: pokud je milovat trest, pokud je radost obětí, pokud jsou šťastné chvilky utrpením, tak se obětuji, trpím a jsem trestána:-)))) (viz Bronteová:-)))...
Taky Ti garantuju, že celý slavný sociální pojištění by sis mohl strčit víš kam, kdyby Tví vrstevníci nesplodili dostatek dětiček, které by kýženou práci za to pojištění dělali:o))))
A pokud budeme brát jako základní tezi, že z každého miminka v kočárku rostou pouze masoví vrazi, pak se teda velice divím, že na Zemi běhá nějakých 6 miliard lidí:o)))
M.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: :-))))) 

(11.4.2005 20:13:31)
Hele, nenuť mě, prosím, ať ti ten příspěvek rozpitvám.

Raděj se držme toho - raději méně témat v 1 příspěvku, lepší čtení (třeba vícenásobné), nedomýšlení nevyřčeného, nezobecňování vyřčeného.

Potom můžeme diskutovat. Takhle je to logicky, argumentačně i sématicky velmi slabé. Sorry.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: :-))))) 

(11.4.2005 20:20:31)
Psychouši, nejsi Ty nějaký moc chytrý? Já měla dojem, že tady neprovádíme diplomové práce z psychologie či filozofie, ale že tu úplně normálně laicky diskutujeme:-))))
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(11.4.2005 21:54:41)
Mirko, Ty ses teda rozšoupla :-) - v tom nejlepším slova smyslu!
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(12.4.2005 8:59:57)
Jistěže!

:-)
Jenže v diskusi musí být prezentovány jasné myšlenky. A musí být aspoň trošku promyšlené, např. toto:

A pokud budeme brát jako základní tezi, že z každého miminka v kočárku rostou pouze masoví vrazi... .

Kdes to, probůh, vzala??
S tím mám diskutovat, nebo co? S takovou hloupostí? Přece si nikdo nic takového nemůže myslet.

Chápeš?
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(12.4.2005 12:55:33)
Co to tu máte za poloutajený spolek? :-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(12.4.2005 16:16:56)
Psychouši - "na hrubý pytel hrubá záplata". Když se mi tu oháníš průpovídkami typu "A co když z toho malého bude masový vrah?", tak skutečně nemá význam dávat si nějakou práci s hledáním "opravdových" argumentů.
M.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(13.4.2005 9:27:32)
Psychouši - "na hrubý pytel hrubá záplata". Když se mi tu oháníš průpovídkami typu "A co když z toho malého bude masový vrah?", tak skutečně nemá význam dávat si nějakou práci s hledáním "opravdových" argumentů.


Teď popíráš smysl svého dlouhého příspěvku, o kterém jsem napsal, že jej nechci pitvat.

K citátu - masový vrah byl použit jako protiváha ošetřovatelky. Sugerovalas, že dítě, kterému pomůžu do schodů v kočárku MŮŽE být později mou ošetřovatelkou. A já řek "jo, nebo třeba masovým vrahem". :-) Čím jsem ten tvůj podivný argument neutralizoval.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(13.4.2005 18:46:01)
Psychouši, vycházím z toho, že nic člověku - dítěti nebrání vyvinout se v dobrého člověka - pochopitelně kromě nevhodné výchovy. Když si rodiče dají s výchovou dítěte práci, je pravděpodobnější, že z něj vyroste člověk s dobrým morálním profilem, než že z něj vyroste masový vrah. Můj sklon přiklánět se k optimistickým vizím vychází z toho, co často píší současní dětští psychologové či další odborníci, totiž že když se k dítěti přistupuje pozitivně (věříme mu, dáváme mu další šance, nekomentujeme jeho osobu negativně a spíše se snažíme o podporu pozitivních stránek (což ovšem nevylučuje občasné zasloužené tresty)), tak si dítě o sobě má možnost utvořit pozitivní obraz a bude mít také tendenci tento pozitivní obraz naplňovat. Pokud se samozřejmě k dítěti přistupuje negativně (hodnotíme jeho osobu jako negativní, s negativními vlastnostmi), tak si dítě o sobě utváří negativní obraz a pochopitelně bude mít i tendenci tento negativní obraz naplňovat. --- Z této filozofie vycházeje příčí se mi vidět v sotva narozeném dítěti masového vraha.
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(13.4.2005 20:17:48)
Mirko,
to není zdaleka tak jednoduchý, jak píšeš. Když si pročteš pár knih, zabývajících se případy masových vrahů nebo třeba dětí, které vraždily, tak rozhodně nelze říct, že by VŠECHNY byly z nějakých neuspořádaných rodinných poměrů. Ono je to s tou výchovou komplikovaný v tom smyslu, že to, co nám připadá jako dobrá výchova pro to konkrétní dítě být vhodný nemusí, může ho to zraňovat stejně jako jiný dítě facky a urážky. A naopak - to, že někdo pochází ze "špatnýho prostředí" ještě automaticky NEZNAMENÁ, že bude taky "defektní". Psychika jednotlivce je prostě... mimořádně složitá, než aby šlo takhle paušalizovat.
Btw. takový Adolf Hitler za sebou žádné extra traumatizující dětství neměl. Nebylo moc odlišný od dětství většiny dětí té doby...
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(14.4.2005 11:05:06)
Ano, přesně.

Ten Mirčin názor byl variací na už zde ohrané "jaký si to uděláš...".
Samozřejmě, jde o výchovu, geny, psychické zdraví, vliv prostředí, filozofický názor i třeba zátěžovou situaci.

Velká část zdejšího osazenstva si chce žít život tak, aby když něco udělají, přesně věděly jak to dopadne. :-) Ale takhle to nefunguje dokonce ani v pohádkách.
Je to naprosto mimo realitu a takový člověk se pak část života prodiví, než realitu přijme. To jsou ti lidé, co dramaticky volají "proč zrovna já?".

 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(14.4.2005 10:47:36)
No a teď mi podobně pěkně vysvětli, proč bych měl vidět v dítěti v kočárku svou ošetřovatelku. :-) Děkuji.

Nicméně, ošetřovatelky, jako i masoví vrazi, reálně EXISTUJÍ. Možná v poměru větším než 1:1, ale když mám brát v úvahu pravděpodobnost, že to bude zrovna MÁ ošetřovatelka, tak to mnohem, mnohem pravděpodobněji je ten budoucí masový vrah. :-)

Už to vzdej, použila jsi blbý argument a ten obhájit nemůžeš. Tak řekni, že dáš jiný a můžem pokračovat. S tímto to máš ale prohrané.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(13.4.2005 23:22:15)
" K citátu - masový vrah byl použit jako protiváha ošetřovatelky. Sugerovalas, že dítě, kterému pomůžu do schodů v kočárku MŮŽE být později mou ošetřovatelkou. A já řek "jo, nebo třeba masovým vrahem". :-) Čím jsem ten tvůj podivný argument neutralizoval."

ztácíš přesnost .. protiváhou ošetřovatelky by pravděpodobne byl třeba kavárenský povaleč .... masový vrah muže neutralizovat třeba neurochirurga ;oP.

Ztrácíš na preciznosti psychouši :o))))))

nejsem autor ani jednoho z obou výroku, ale když přesnost, tak přesnost:o))))))))
( přesmajlíkovávám, raději, at každý pochopí, že špičkuji);o)
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(13.4.2005 23:23:36)
jak děláte to proložený písmo, jsme počítačový tupec, poučit prosím, děkuji :oD
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(14.4.2005 9:07:11)
tyhle závorky: <> a do nich před to co má být proloženě I a za to /I
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(14.4.2005 11:16:46)
ztácíš přesnost .. protiváhou ošetřovatelky by pravděpodobne byl třeba kavárenský povaleč .... masový vrah muže neutralizovat třeba neurochirurga ;oP.

Jaké kvality posuzuješ, že odpovídají stupnici masový vrah - kavárenský povaleč - ošetřovatelka - neurochirurg ? Užitečnost? To se tak přece nedá posuzovat, neurochirurg může být pěkný hajzl nebo aspoň vyčůránek, já si nemyslím, že profese souvisí s charakterem či hodnotou člověka. (Možná to částečný vliv v určitých případech mít může, když už chceš tu preciznost ;-)).

Zpět.
"Má ošetřovatelka" byl argument na podporu toho, že je pro mne užitečné ji v dětství pomoci do schodů. (No já si to nevymyslel! ;-)
"Masový vrah" byl argument na vyjádření absurdnosti původního argumentu.

Nejde o kvality, ale o užitečnost (mé pomoci pro mne v důsledku) a pravděpodobnost. Pravděpodobnost jsem dnes řešil v jiném příspěvku, IMHO v prospěch mého argumentu.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-))))) 

(14.4.2005 20:12:47)
add ošetřovatelka/masový vrah .... neutralizace nikoliv, absurdita ano.

Vyžaduješ od diskutujících přesnost, buď tedy přesný. Netralizace je vytvoření neutrality, nikoliv absurdnosti.

nastuduj si pořádne statistiku a pravděpodobnost .... při určitém procentu vyskytujícho se typu v celkovém počtu je pořád pravděpodobnost, že se setkáš s dítětem, kterému jsi pomohl v osobě ošetřovatelky vyšší než,že se setkáš se stejným dítetem v osobě masového vraha.

Stále s jedná o slovo NEUTRALIZACE, které jsi použil.
Chceš preciznost, tak ji prezentuj ;o)

 Psychouš 
  • 

:-) ;-) 

(15.4.2005 11:06:38)
:-)))
Á, soupeř, no dobrá... ;-)

Hele, statistiku si studovat nemusím, mluvil jsem o pravděpodobnosti. Tys to zkreslila, nešlo o ošetřovatelku jako takovou, ale o MOU ošetřovatelku. A ta bude pravděpodobně řekněme průměrně 1. :-)
Přepočteno na všechny lidi na světě, či na počet dětí se kterými se za život setkám, pořád to vychází hůř, než ten masový vrah (na světě není 1). :-)

Neutralizace - myšleno neutralizace argumentu. Vymazání jednoho druhým "opačného znaménka".
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: :-) ;-) 

(15.4.2005 11:56:25)
:O))) pochybuji, že bude stačit JEDNA ošetřóvatelka, navíc pokud nebude mít speciální psychologický výcvik při "jedovatosti" tvého jazyka asi budou brzo pociťovat syndrom vyhoření :o)))))

Myslela jsem statistiku, jako matematickou discilínu, pracuje s pravděpodobností pomněrně často.

Př: V ČR se rodí na 49 holčiček 51 chlapečků( nejsem si jistá zcela rokem, ale přibližne od roku 1960), tj pravděpodobnost narození syna je vyšší než narození dcery;o)

ale už končím, přece jen jsme sklouzli daleko od původního tématu, hezký den.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: :-) ;-) 

(15.4.2005 12:14:33)
;-)))))
Tezi, že budu mít jednou VELKOU SPOTŘEBU OŠETŘOVATELEK beru s potěšením za svou! ;-)))

To zní dobře, na stará kolena bych se tím moh chlubit, zní to tak mužně. ;-)))

Matiku trošku znám, statistiku asi jo. ;-) Paměť není nejlepší, ale statistika je příjemný odpočinkový obor.

Taky hezký den!! :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: :-) ;-) 

(15.4.2005 13:02:39)
Psychouši, pokud chceš mluvit o TVÉ ošetřovatelce, ketrá by byla jen jedna, asi by bylo adekvátní mluvit také o TVÉM masovém vrahovi - ten by byl taky jeden (přinejhorším pokud bys vytočil opravdu hodně vrahů, stejně jen jeden by byl první).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: :-) ;-) 

(15.4.2005 15:08:35)
On nemusí být ani masovej. :o)
Pokud bereme pravděpodobnost ve smyslu - toto konkrétní dítě v tomhle kočárku mi buď bude utírat zadek, až budu nemohoucí, nebo mi někde v průjezdu píchne kudlu do ledvin, bude asi pravděpodobnější (vzhledem k počtu ošetřovatelek vs. počtu vrahů) první možnost.
Ale - nikdo neví, jak se poměr ošetřovatelek a vrahů změní např. za 20 let. Dále - za 20 let můžou ty zadky utírat roboti. Nebo, vzhledem k současné situaci, černoušek z Afriky, protože "bílá" populace vymírá a počet přistěhovalců se bude neustále zvyšovat. Takže Psychoušova ošetřovatelka se může momentálně popelit v Zimbabwe anebo ve formě kovu odpočívat uvnitř nějaké rudy. :o)
Totéž pokud jde o vraha - může ho jednou zabít robot, Asiat, dokonce i mimozemšťan. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: :-) ;-) 

(15.4.2005 15:56:32)
Jo, Monty, taky ho může nešťastnou náhodou porazit auto, které bude řídit jeho ošetřovatelka :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: :-) ;-) 

(15.4.2005 15:58:57)
Nejen to. Jak je známo z historie kriminalistiky, i OŠETŘOVATELKA může být VRAH a to nikoli "náhodně" (srazí někoho autem), ale zcela cíleně. Má k tomu totiž daleko víc příležitostí a prostředků než dejme tomu metař. :o)))
Což je další důvod, proč nepomáhat ošetřovatelkám. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: :-) ;-) 

(15.4.2005 16:04:30)
Možná by stačilo, aby do ní Psychouš moc nerejpal a ona by bez vyhoření mohla dál v klidu pokračovat ve své práci :-)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Ošetřovatelka x vrah 

(15.4.2005 17:17:47)
MONTY - jak tu sleduji tu diskusi, Psychoušovo chytání za slovíčka a rejpání, vůbec bych se nedivila, kdyby se právě jeho OŠETŘOVATELKA stala VRAHEM a to nikoli "náhodně", ale zcela cíleně. Měla by k tomu totiž daleko víc příležitostí a prostředků, ale i DŮVODŮ....

Simča
 MirkaEyrová 


Re: Ošetřovatelka x vrah 

(16.4.2005 9:38:41)
Díky, holky, že jste tu Psychouše "rozebraly" za mne. Mně je jasný jen jedno: jde o líný a sobecký trdlo, kterýmu by patrně upadly ruce, kdyby pomohl holce s kočárem:-(((
M.
 Líza 


Re: Re: Ošetřovatelka x vrah 

(16.4.2005 9:41:09)
:-)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Ošetřovatelka x vrah 

(16.4.2005 10:08:42)
Já bych řekla, že on tý holce pomůže, ale vyděsila ho představa, že to nedělá zcela dobrovolně, alébrž se to od něj očekává. Řekla bych, že je to jen rebelující a konfliktní idealista, který se domnívá, že snad může mít kontrolu nad svým životem.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Ošetřovatelka x vrah 

(16.4.2005 10:09:18)
Pardon, měl tam být ještě smajlík.
 Psychouš 
  • 

;-) 

(16.4.2005 10:21:23)
;-)

(Hlavně by mi vadilo, kdyby mě viděla nějaká cizí mladá maminka, jak pomáhám s kočárkem a myslela by si, že nadbíhám své ošetřovatelce anebo pomáhám masovým vrahům. Jistě chápeš. :-) Opatrnosti není nikdy nazbyt. :-)
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: ;-) 

(16.4.2005 13:25:50)
nádhera Psychouši .. představuji si zcela živě, jak si někde v parku rozpočítáš matky s kočárky (něco na ten způsob ententýky dva špalíky, nejsou vrazy, ošetřovatelky ..... )

Jedna zbyde, neni ani matka budoucího vraha, ani ošetřovatelky, pak ji musíš stopovat na nějaké opuštěné místo,kde ji nabídneš pomoc, aby tě náhodou jiná matka nepodezírala z vedlejší úmyslu (tj. že snad chce neco jiného než nezjištně pomoc.:oDDDDDDDDD

to mě vrací k již jednou nezodpovezené otázce od čeho jsi odvodil Psychouš= psycholog/psychopat/ jiná možnost :o))))))))
 Psychouš 
  • 

Re: Re: ;-) 

(17.4.2005 19:24:31)
Nejsmutnejsi je, ze nad takovymi prispevky se jiste osiva treba i JENA, takto ma kovana odpurkyne. ;-)
Proste jsi uplne mimo :-(.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Ošetřovatelka x vrah 

(16.4.2005 11:34:25)
Aha, tak to je, Jeno, docela zajímavá myšlenka, která mě, pravda, nenapadla. Upřímně řečeno, já tady taky horuju pro zcela DOBROVOLNÉ pomáhání slabším, které vyplývá z toho, že pomoc slabším je věc dejme tomu ušlechtilá, "obdělávající" naše nitro, naše duchovno, a která z lidí dělá člověka. To o té ošetřovatelce neměl ani tak být "argument", jako rejpnutí vůči člověku, který se mi nezdá být dostatečně lidský a noblesní. Pakliže je tomu jinak, omluva, Psychouši:-)))
M.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ošetřovatelka x vrah 

(17.4.2005 19:18:02)
Tak pro priste zkus fakt argumentovat.
Rozmysli si zda me (kohokoliv) chces motivovat pres nejake osobni budouci vyhody, nebo na nas chces apelovat, nebo co.

Muj postoj je uplne off topic. Jde o to, kdo ma pravdu.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Ošetřovatelka x vrah 

(16.4.2005 10:19:27)
:-))))) Zajímavý vývod z mých řečí.
Nicméně je fakt, že lenost je jednou z mých charakteristických vlastností.
A sobeckost? No pominu-li to, že nenadbíhám své budoucí ošetřovatelce už od jejich dětských let ;-) a nepomáhám masovým vrahům i když se mě netýkají, tak se asi nějakou mírou sobeckosti vyznačuju. :-)
Ale ruce by mi neupadly. ;-)
 Psychouš 
  • 

:-))) 

(16.4.2005 10:13:36)
;-)))

Budu nad tím přemýšlet. Než se někomu dostanu do spárů. ;-)
 Psychouš 
  • 

Vysvětlení 

(15.4.2005 15:34:36)
Psychouši, pokud chceš mluvit o TVÉ ošetřovatelce, ketrá by byla jen jedna, asi by bylo adekvátní mluvit také o TVÉM masovém vrahovi - ten by byl taky jeden (přinejhorším pokud bys vytočil opravdu hodně vrahů, stejně jen jeden by byl první).

Ne.
Ona dívčina (MirkaEyrová?) mi říkala, že by dítě v kočárku mohlo být mou ošetřovatelkou.
A já, že třeba masovým vrahem.
O tom jsme se bavili.

Ona řekla mou ošetřovatelkou, já řekl masový vrah. Ona mi chtěla tím dát důvod k té pomoci s kočárkem (já sám tak neuvažuju) a já ji dal obdobný (modifikovaný) důvod, proč nepomoci.

Jistě chápeš, že masovým vrahům pomáhat nechci bez ohledu na to, zdali se mě jejich činnost dotýká přímo osobně. :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Vysvětlení 

(15.4.2005 15:53:15)
"Jistě chápeš, že masovým vrahům pomáhat nechci bez ohledu na to, zdali se mě jejich činnost dotýká přímo osobně. :-)"

To víš, já jsem trochu nechápavá... Ještě pochopím, že vrahovi nepomůžeš, i když se jeho činnost netýká přímo Tebe, ale že bys nechtěl pomoci ošetřovatelce jen proto, že bude pečovat o někoho jiného, to mi do hlavy neleze.

(Jinak chápu, že důvod k pomoci s kočárkem je jinde, tak vynechávám otázku jak poznáš tu správnou ošetřovatelku.)
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Vysvětlení 

(15.4.2005 16:01:53)
Mou ošetřovatelku nepoznám, stačí mi (tedy dle argumentu Mirky by mi mělo stačit), že je tady ta MOŽNOST. :-)
 Šáry 
  • 

Re: Re: :-))))) 

(11.4.2005 21:06:02)
Mirko,

taky si myslím, že gentlemanství (ve smyslu pomoci někomu, kdo je v daném okamžiku slabší než já) mi nic neudělá, ale pro toho druhého to může znamenat obrovský rozdíl. Co my víme o tom, jak je babičce, která visí v tramvaji na tyči, co všechno ji bolí a jak se jí uleví, když ji někdo pustí sednout. A pro mě to stání (za normálního stavu, ne za těhotna) není vcelku nic nepříjemného.

Byla jsem vychovaná tak, že mě to sedadlo v tramvaji pálí, když by nade mnou měl stát nějaký děda,babička nebo těhotná maminka. Už jsem neměla tak jasno u maminek s dítětem, dokud jsem dítě sama neměla. Myslela jsem si, že to vlastně ani tolik nepotřebují, když to dítě už není v bříšku. Ale teď vidím, že potřebují.

Stejně tak pro mě nebylo samozřejmostí nabídnout pomoc s kočárkem, protože jsem na to nebyla "naučená" a samotnou mě to nenapadlo, dokud jsem na vlastní kůži nezažila, co je to vláčet těhotná kočár s třináctikilovým dítětem do schodů.

Přimlouvala bych se jednak za ty bezbariérové nájezdy, kde to jen trochu jde (a řekla bych, že když se chce, technicky to jde na docela dost místech), za to, aby rodiče už odmalička pěstovali v dětech "podmíněný reflex", že mají okamžitě vyskočit ze sedadla, jakmile nad nimi stojí někdo starší, invalidní, těhotná žena nebo žena s dítětem, a když jsou větší, samy se nabízet k pomoci s kočárem. A taky aby se ti, kdo v danou chvíli tu pomoc nebo místo potřebují, nebáli a nestyděli si o to klidně a nenaštvaně říct a potom poděkovat, protože těžko někoho vinit z toho, že si jich právě nevšiml.

Na tuhle pomoc sice není žádný právní nárok, není vymahatelná, ale já ji chápu jako elementární slušnost člověka, který má v dané chvíli víc síly, tomu, kdo je v tu chvíli slabší. Toho pomáhajícího to zatíží jen minimálně, kdežto pro toho druhého to může znamenat dost podstatné ulehčení situace. Holedbat se tím, že na to vlastně nemá nárok, je ubohost non plus ultra.
 Psychouš 
  • 

Prosba 

(11.4.2005 8:44:16)
Pěkně prosím, aby v MÉM zájmu nikdo děti nepočínal. Děkuji moc pěkně.

Pokud berete rození a výchovu dětí jako oběť, nota bene v zájmu nějaké společnosti či rodu, tak si děti ROZHODNĚ, ALE ROZHODNĚ NEPOŘIZUJTE!!!!!

A vynucovat si gentlemanství? :-) No to je přímo hulvátské.

 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: nedorozumění 

(11.4.2005 12:58:03)
Ano Psychouši , je to nedorozumění , já jsem na začátku předeslala, u kterých konstatování mě pak následne překvapí chování ..
Nemít děti jedna věc, schovávat se za to .... "každej se na matku s harantama kouká jako na méněcenou,já bych si snad musela říct někdy o něčí pomoc .." je věc druhá,.Nechtít je jedna věc, dávat na evo, že s detma jsem méněcená věc druhá. Ano jsem pomalejší se třemi dětmi při nástupu, to je důvod proč si nesmíme sednout ani na jednu sedačku? To není vymáhání gentemanství, TO JE O LIDSKÉ SLUŠNOSTI, využít slabosti druhého ke získání výhody pro sebe hlava nehlava? a ješte se tím zaštitovat, když nechci děti ?

Kdesi v této diskuzi si psal, že máš období plínek a malejch uřvánku za sebou, teda pokud si nemyslel jen svoje vlastní dětské období, tak život, kdy se musím zastavit a někdy i požádat o pomoc či dokonce si přiznat, sám to nedokážu , je mimo jiné i o toleranci. Stále se křičí "tolerujte, že nechci mít děti a chci mít klid", ale výkřik "tolerujte mě a mé děti" je skoro kacířstvím, jen existencí těch malých tvoru mohu narušit klid těch prvních, třeba v té tramvaji, že :oP

Jo začíná to tím, že moji dceru porazí fešná třicátnice na schodech tramvaje, aby doběhla první k místu k sezení a zbytek tramvaje se tváří, že nic nevidí, pokračuje přez ... "co sem ležeš se zlomenou nohou".... a končí odsunem starých a bezmocných do LDN.

Kdo chce klid a soukromí muže jezdit autem( i vrtulníkem) a mít klid, ale v tramvaji mám stejná práva a jestli se někdo zaštituje tím, že mě snad někde videl unavenou a bez štastného usměvu, protože jsme stáli jako jediní v tamvaji, kde seděli moji vrstevníci .. FUJ!.

nemusí mít nikdo děti, ale pokud vím o společnosti cosi vypovídá, jak se chová ke slabším členum společnosti. To že se tu uvažuje zjednodušene, je i mimo jiné to, na co jsem poukázala, aniž by sis cokoliv spočetl, vyřkl si tvrdý soud o parazitaci dětných na bezdětných.

každá lež 100x zopakovaná se stává nakonec pravdou.
pamatujete na "absolutní přednost na přechodech" , ty co uveřili někdy skončili i v nemocnici, ale hezky se to poslouchalo :oDDD
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: nedorozumění 

(11.4.2005 13:23:44)
Korytnačko, jestli má Psychouš období plínek za sebou, i v případě, že šlo o jeho děti ještě neni jistý, jestli s nima někdy cestoval třeba po úřadech, nebo to byla práce jeho manželky...
 Psychouš 
  • 

O co jde? 

(11.4.2005 14:23:54)
A o co jako jde?

Ze by matka s dítětem měla D_Ů_R_A_Z_N_Ě_P_O_Ž_A_D_O_V_A_T_V_Y_B_U_D_O_V_Á_N_Í_V_Ý_T_A_H_U , nebo něco podobného? :-)

Každý se má rozhodovat na základě reálné situace a vlastních sil.
Ne spoléhaje na - tvůj výraz,že? - "nárazníkové pásmo" ostatních lidí.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: O co jde? 

(11.4.2005 14:29:19)
Na který příspěvek je tahle reakce?
 Psychouš 
  • 

Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 14:34:48)
Na Re: Re: nedorozumění
11.4.2005 13:23:44.

Místní publikační systém je v háji.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: O co jde? 

(11.4.2005 14:36:52)
No, Psychouši, to není o nějakém důrazném požadování čehokoli kdekoli. Je to o tom, jaký mám já jako jednotlivec práva, když už mám taky fůru povinností vůči STÁTU (vůči lidem nikdo žádné nemá, to je věc jeho chápání morálky a dobré vůle). A není mi moc dobře jasný, proč mám neustále cpát státu nějaké peníze, když ON pro mne není schopnej zabezpečit ani to, abych se bez větších problémů dostala (s kočárem, na vozíku, ganz egal) z Hradčanský na Vltavskou. Nota bene v situaci, kdy se v Praze pro smrad z aut nedá pomalu dejchat by měl mít provozovatel metra zájem na tom, aby s ním jezdilo co nejvíc lidí (pomiňme ekologii, ale za metro se platí, tudíž jde o zisk).
Nechci toho od státu fakt moc - ale když já neustále MUSÍM, přijde mi divný, že bych za to neměla "dostávat" ani takovou kravinu jako jsou ty nájezdy v metru.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 14:42:21)
Řeš to někde úplně jinde.

Nájezdy v metru jsou záležitosti města Prahy. MMCH 90% daňových poplatníků ČR vůbec netrápí. ;-)
Je to věc KONKRÉTNÍ, se zdejší diskusí prakticky nesouvisející.

Řeším tady obecné apely na nějakou "povinnost" bezdětných vůči dětným, což je egoistická hovadina.

 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 15:02:52)
žádný výkřik o povinnost bezdetných nebyl .. alespoň ne ode mě .... byla to uvaha nad duvody nekterých bezdětných .. nemůžou se zaštitovat tim .. nikdo by mi nepomohl, když sami nepomáhaj ...


mmch. právě např. bezbariérovost na tento server patří, zde se týká mim 90% diskutujících ,,,, kde mají vznikat nejaké aktivity, pro jejich budování, na tom uřadě .. a to, že to 90% prařanu nezajímá ... to máš ze statistiky .. 90% pražanu je tady mladých zdravých, nikdy s žádným urazem, bezdetných .... ? zase generalizuješ a paušalizuješ ....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 15:25:40)
Korytnačko, myslim, že Psycouš těmi 90% myslel zbytek republiky, páč metro je jen v Praze.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 15:38:50)
VÍM, ŽE MYSLEL 90% LIDÍ VE STÁTĚ, ale řekla bych ze metro je jen zástupný problém, ono totiž 90% v tomto státe cestuje nějakou dopravou kromě auta .. a bezbariérovost je i u vlaků, autobusu uřadů ....navíc posunem věku obyvatel dále k důchodovému věku,se potřebnost bezbariérovosti I V LIDSKÉM MYŠLENÍ zvyšuje .. proto pochybuji o těch 90% .. pokud to nevezmu jako vtip.. "10%škeblí neví jestli je rádo škéblí a zbytku je to jedno"

Jde o princip rovné příležitosti, damokracie není diktatura většiny, ale umožnění existence menšin na rovnoprávném základu ....




%%

hlavne je to hrátka z čísly, staistika je velmi ošemetná ... obzvášt pruzkumy veřejného mínění o jejich interpretaci politiky a novináři ani nemluvě.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 15:43:52)
Jo, už to chápu :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 15:08:41)
Ale tady nejde o řešení nebo neřešení jedné konkrétní věci. Jde o princip. :o)
Šlo mi o to, že jako jednotlivec nemám povinnost vůči nikomu, i kdyby měl dětí sto, a je čistě na mém uvážení, jestli někomu s něčím pomůžu nebo nepomůžu, ale ke STÁTU povinnost mám, tudíž od něj na oplátku něco čekám. :o)
On sice náš stát - tedy vládnoucí partaje, aby bylo jasno - vcelku jasně deklarovala, že je jí bližší (neb levnější) řešit "vymírání" národa skrze přistěhovalce než "podpora porodnosti", na kterou nemá, nicméně některé věci jsou takříkajíc elementární a domnívám se, že na ně jako občan právo mám. :o)
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 15:29:17)
Ano Monty MHD je taky placená státem, nebo městem, tj s větší části s daní, mě by zcela stačila slušnost, že když nastupuju, tak se nenarvou 4 lidi přeze mě jen aby si sedli ....a pokud to dělaj nebo se proti tomu neozvou a přijde jim to normální, bežné, tak ať tím nezdůvodńujou proč nemít děti ....

nemam děti protože nechci .
mam deti protože chci.

ale proč jde větší část rozpočtu na fotbalový stadion než na co jiného, chodí tam 90% občanu města(VŠICHNI CHLAPI JSOU MAX NĚCO NAD 50%, TJ JEŠTE 40% VŠECH ŽEN VE MĚSTĚ .. JAK SE TAM VEJDOU :Oppp)? Skutečne jen 10% lidí mělo někdy problém zdolat schody? a nestačilo by i těch 10% daní a odvodú na ty bezbariérové tramvaje, nájezdy ..... myslím tím skutečne je bezbariérovost dotyčného prvku víc jak o 10% dražší, ..?

zabývá se tím vubec někdo .. nebo ty % jsou dobrá jen pro zdůvodnění, proč nic nedělat, navíc jsou zkreslující...

Jaká bude odpoveď na otázku : "Vyjdete schody v metru?" a na " Veříte , že vždy po celý život zdoláte bez problému schody v metru?" jojo statistika věda je:oP
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 16:54:12)
OK, beru. Ale já reagoval na apel jiných autorEK na přístup bezdětných lidí vůči dětným. S tvou argumentací můžu souhlasit.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 17:31:27)
děkuji ;oP
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 17:39:10)
doufám, že to byla reakce na mě, abych si nevztáhla na sebe co mi nepatří :oP.

děkuji za dnešní diskuzi, trávím takto jen dny kdy čekám jestli klesne/stoupne horečka, bude-li další prujem ....:o( ostaní dny trávíme poněkud aktivněji, , je to osvežující po dni s kňourajícím neštastným tvorečkem .....;oD
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 18:40:15)
Tak přeju ať už můžete jít brzy ven...
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 18:05:38)
Děkuješ-li mi (ach ten softvér), tak ne. Já odpovídal Monty. I když tvůj poslední příspěvek se dá vzít taky ;-). Ale o tom tady diskuse nebyla.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: O co jde? 

(11.4.2005 14:57:32)
proč se vlastne vyjadřuješ, když tě to nezajímá, mě třeba nezajímá poslední kosmetický výstřelek a nikdy by mě nenapadlo jít na nějakej portál kde to probíraj a ukazovat jim jak jsou ve srovnání třeba s hladovejícími v africe přízemní přízemní .. j mi to jedno, netýká se me to nevyjadřuju se.


 Psychouš 
  • 

Zodpovědnost a promyšlenost 

(11.4.2005 14:32:13)
... a jestli jsem
- si (promyšleně&zodpovědně) zařídil chůvu, je to moje věc,
- úřady (promyšleně&zodpovědně) vyřizoval sám, je to také moje věc.

Vás by to zajímat vůbec nemělo, stejně jako MNE by nemělo zajímat, jak si to zařizujete vy.

Pokud jste si to dobře zhodnotilY a zařídilY, jistě jste spokojené.
Pokud ne, tak ne. Vaše blbost. Nesvádějte ji na okolí, je to trapné.

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Zodpovědnost a promyšlenost 

(11.4.2005 15:22:59)
Reálná situace je, že lidi vždycky měli a budou mít děti (minimálně dokud nevymřou). Svoje síly jsem zvážila, osobně ničí pomoc s dětma nepotřebuju, pokud nepočítám občasné hlídání babiček, které to dělají rády. Někdo to štěstí nemá a neznamená to, že je nezodpovědný. (Nebyls to Ty, kdo tu psal, že člověk nemá život takovej jakej si ho udělá?)

"Nárazníkové pásmo" asi nebude můj výraz. Nevzpomínám si, že bych to kdy použila - zní mi to jako neologismus.

O to jestlis měl chůvu ale jít může, protože kdybys byl někdy v situaci, že např. s tim kočárem, nebo na tom vozíku potřebuješ pomoct, věděl bys, že toho člověka, který žádá to taky moc nebaví (natož aby chtěl někoho využívat) a kdyby měl jinou možnost, vyřešil by si to mnohem radši sám. Za řešení nepovažuju aby nikdo z pocitu zodpovědnosti neměl děti ani úraz.
Na druhou stranu není od věci občas pomoc potřebovat, aby člověk nezačal mít zcestný pocit, že všechno lze odpovědně naplánovat.
 Psychouš 
  • 

Povinnost pomoci 

(11.4.2005 14:28:01)
Na to reagovat dost dobře neumím.

Nevím, čeho se chytit. Dokonce nevím, co je to ta opakovaná lež. :-)

Někdo má děti, jiný má psa a další 3 auta před domem. Nevím, proč bych měl být komukoliv z nich něčím povinován, i když chápu, že každý má své potřeby.

Když chci pomoct, pomůžu a neřeším to. A HLAVNĚ - nespoléhám, že bude jednou pomoženo mi.
 renata 
  • 

Re: A jejda.. 

(31.3.2005 22:44:08)
Ivule, tvoje prispevky jsou mimo misu, clanek jsi nepochopila, p. Karban do nikoho nereje, je to jenom forma sdeleni, fejeton

pokud se ti jeho clanky nelibi, tak je necti
 takymuž 
  • 

jsem zpět s trefným názorem. 

(31.3.2005 14:37:07)
Kdo děti chce, ať je má, kdo děti nechce ať je nemá. Děti a manželství i já považuji za opruz a kouli na noze a dokonalou antikoncepcí je mi pozorování rodin, které mám ve svém okolí. Ostatně, je to moje věc, stejně jako je věc jiného, že žije rodinným životem.
 Monika, 2 děti 
  • 

Děti přínosem? 

(31.3.2005 16:21:20)
Ráda bych se zeptala všech, kteří nechtějí mít děti nebo se to snaží odkládat do daleké budoucnosti a účastní se této diskuse:
Na tom, že byste měli děti, nevidíte nic pozitivního?
Monika
 Apolena. 


Re: Děti přínosem? 

(31.3.2005 16:26:46)
Moniko,
o tom to opravdu, ale opravdu není...
 Monika, 2 děti 
  • 

Re: Re: Děti přínosem? 

(1.4.2005 9:02:58)
Ale o tom to právě je. Když dnešní třicátníci budou vidět více výhod v tom mít děti, tak si je prostě pořídí.
Jestli sis všimla, tak ve většině příspěvcích v této diskusi se probírají negativa rodin s dětmi.
Monika
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Děti přínosem? 

(1.4.2005 12:35:51)
Moniko,
Raději se tím nenechte rozčilovat. Ono to asi nemá cenu. Mě taky dost štve, že se všude okolo děti přepočítávají jen na peníze a teprve později se snad mluví o nějakých pozitivech. Jako kdyby ty peníze znamenaly všechno...
Mám tak trochu podezření, že někdo chytrý vymyslel, že v dnešní době není výhodné mít děti a ostatní to papouškují, protože se jim to hodí. Ono se vůbec snažíme přelstít přírodu, místo abychom si uvědomovali, že jsme její součástí a registrovali její signály...
Tak mi řekněte, když někdo hledá lásku, taky to apriori přepočítává na peníze? je to samozřejmě ošidné, taky bych si těžko vzala partnera, který by nebyl zodpovědný a kvůli kterému bychom žili pod mostem, ale taky bych si nevzala někoho, koho nemiluji. A myslím, že tohle zatím převládá u většiny lidí, ne? Nebo už někdo slyšel chlapa říct - ta ženská je super, jsem do ní blázen, miluju ji.... no, ale víš, stála by mě nějaký ten peníz, tak radši budu zase sám? není to něco podobného?
Kdyby všichni řekli, že mít děti je problém, tak si ani neumím představit, podle jakého klíče by se např. pouštělo sednout důchodce v tramvaji ;o)))) asi podle ročníku ;o)))
A když je tu řeč o úžasných možnostech, který svět nabízí, proč nedát šanci někomu, kdo by ty úžasné možnosti mohl využít také?
 Rejpalka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Děti přínosem? 

(4.4.2005 23:49:03)
Já teda každou chvilku slyším od chlapů ve svém okolí že mít stálou ženskou je moc drahé, radši si pořídím auto ;) A sexu potom říká láska, bohyně je ta, co zrovna podrží atd atd...
Takže mě vůbec nepřekvapuje, že drahé jsou i děti a proto si je lidi nepořizují...
Já si pořídila a u jednoho rozhodně nezůstanu, jen jsem ho ve svých 24 asi měla pozdě a druhé se nám nedaří, nedaří. Taky námět k zamyšlení, ne?
 Moniko, 
  • 

Re: Děti přínosem? 

(1.4.2005 23:50:03)
možná Tě trochu šokuju, ale já mám dítě čistě z rozumových důvodů. Vždycky jsem to brala tak, že děti jednou rozhodně chci, ale až za hodně dlouho, rozhodně ne brzy. Nakonec se mi dcerka narodila v devětadvaceti a já měla pořád pocit, že kdyby to počkalo ještě tak deset let, tak by to bylo fajn.
Tikání biologických hodin jsem nikdy necítila ani omylem a mít dítě mě naprosto nelákalo, i když jsem věděla, že bych uměla být velmi pečlivou, zodpovědnou a milující matkou a materiálně jsem pro dítě měla podmínky už dávno. Dítě jsem si pořídila vlastně hlavně proto, že jsem se bála , abych neprošvihla čas a možnost. Aby se mi nestalo, že v momentě kdy přeci jen začnu po dítěti toužit tak už to nepůjde a zůstanu bezdětná. Taky dost loudil o potomka manžel o).
Moje maminka byla strašně obětavá, celý život strávila u plotny, tatínek v garáži a na kanapi. Maminka měla zvláštní potřebu udělat si z jakékoli dobrovolné činnosti povinnost a udřít se, strhat se pro blaho rodiny. Třeba když jsme jeli na borůvky, tak z toho mamina udělala galeje a všichni trhali jak otroci (jen otec dostal svobodu s směl na houby o) ). Nesměli jsme si pohrát, zablbnout si se ségrou, protože by to byla škoda času, mamina sama šla příkladem a urvala rekordy. Nebyla tak hamižná, jen to s námi myslela dobře a chtěla pro nás zavařit dost borůvek na zimu, vždyť jsou přeci tak dobrý o). Borůvky mi tím natolik zhnusila, že je nejím dodnes o). Taky naši prakticky nevedli společenskej život, prostě je nebavilo vysedávat s kamarády u vína nebo jít na koncert. Tatínek trávil hodně času v práci a doma odpočíval, mamince zabrala veškerý čas péče o domácnost a rodinu. Oni tak byli asi šťastní, ale já jsem si z dětství v podvědomí odnesla přesvědčení, že ve chvíli kdy se stanu matkou, tak ztrácím veškerý právo na vlastní život a vlastní potěšení z čehokoli a pokud se všeho nevzdám a neobětuju se rodině, tak nebudu dobrá matka. Měla jsem hluboko v sobě pocit, že dítětem končí život a všechno co mě kdy těšilo, teď už mám jen povinnosti a starosti. Věřila jsem, že dítě má veškerá práva na veškerý můj čas a mou energii a já mám povinnost mu ji dát, když jsem ho na svět přivedla a ono nemělo na výběr jestli se narodit chce nebo ne. Já jsem to rozhodla za něj a proto už mám k němu výhradně jen povinnosti, jinak budu sobecká a špatná matka a to je nepřijatelný, taková matka si nezaslouží mít děti.
Tohle všechno jsem někde na dně duše cítila a byla jsem dost nešťastná z představy těhotenství. Bylo mi líto všechno hezký takhle zabalit a nesmět si už nikdy žádnou radost užít jen tak pro sebe. Přesto jsem nakonec do těhotenství šla. Hodně na tom zapracoval i manžel, který sice zprvu vůbec nechápal která bije, ale když mu to došlo, tak mě zkoušel přesvědčit, že není nutný, aby život končil narozením dítěte. Tak úplně mi to všechno došlo až když se malá narodila. Dnes už mám dojem, že není hřích užít si něco sem tam i pro sebe, pokud to není na úkor holčičky a dcerku si vyloženě užívám. Občas večer sice pletu nohama a pořád si uvědomuju všechna ta omezení co dítě přinese, pořádně jsem se nevyspala ani nepamatuju o) a babičky bydlí hrozně daleko, takže hlídání nemám ani omylem, ale objevila jsem i všechno to hezký co dítě do rodiny přinese. Malá je zlaťoučká, nádherně se umí smát, dělá úžasný lumpárny a občas i pořádně zlobí, ale nelituju že jsem do těhotenství šla. Časem plánujeme další dítě a to už bude všechno úplně jinak, dnes už vím co to obnáší a do čeho těhotenstvím jdu.
 sally 


Vězení kolem nás.... 

(2.4.2005 3:40:02)
... myslím, že pan Karban se výjmečně docela trefil. Pocit "vězení" mi přijde v ČR dost oprávněný. Za prvé - matku s dítětem v lepším případě všichni ignorují (v horším případě dávají najevo, jak je tím, že má dítě, obtěžuje). Úsměvy či vlídné reakce by se daly na prstech spočítat. Do spousty míst se máma s kočárkem nedostane. Obchody, úřady, ordinace - a nakonec ani ty byty - kolik domů ze staré zástavby má výtahy? Věčné tahání kočáru někam do schodů, doprošování se místa v tramvaji, a nakonec ještě trnutí, jestli někdo náhodou kočárek neukradne, když zůstane chvilku před domem, nebo ve vestibulu (ať už obytného domu, obchodu, ordinace...). Posedět s kámoškou nebo s manželem na večeři? Když není hlídání tak asi těžko (kuřáci). A co v zimě s dětma? Nedokážu si to představit. Jsem rozmazlená. Zvyklá, že když jdeme s TOmem na večeři (či oběd), není problém. Většina restaurací má dětské menu, v naší oblíbené vietnamské přinesou Tomovi mísu kuřecí polévky s nudlema, naběračkou a nůžkama (na stříhání nudlí :-))), malý hluboký talířek a malou lžičku. V zeleninovém baru (oblíbené místo na "oběd s kámoškou") jedí děti do tří let zdarma (Tom toho spořádá víc než já :-))) - a obsluha automaticky pomůže mámě s kočárem odnést tácy až k volnému místu.
Během naší krátké deštivé zimy jsme se naučili využívat atrakcí pod střechou - dětskou krytou hernu máme za rohem (platí se tam). Za jiným rohem je knihovna (zcela zdarma) s velkou dětskou sekcí - spousta židliček, křesílek, Tom si nosí knížky, přečteme si, co nás zajímá. Uprosřed místnosti velká dřevěná krychle, na každé straně nějaký hlavolam (asi jako pokroucené počítadlo), na krajích počítače s programy pro batolata (větší děti mají svou sekci). V shopping mall mají kryté dětské hřiště - ale hlavně - na recepci půjčují autíčka - je to jako nákupní vozík, ale vepředu má instalované autíčko (i s volantem a otevíracíma dveřma) - Tom byl naprosto unešen (podobná autíčka mají i třeba v některých samoobsluhách - ale taky např. v ZOO). Dále tu máme dětské muzeum (děti si můžou osahat a prolézt třeba hasičské auto, sanitku, starou fordku, ovládat semafory, vyrábět elektřinu, jezdit s elektrickým vláčkem, hrát si v obrovské sekci s tekoucí vodou - korýtka, mlýnky, lodičky, balónky...) - ale i "dospělácká" muzea mívají sekci pro děti (naše nejbližší velmi seriózní hlubokomořské akvárium dokázalo půlročního Toma zabavit na dvě hodiny!).
Nemáme babičky, manžel chodí z práce kolem osmé večer. Přesto nemám pocit, že jsem ve vězení - že jsem se "provinila", že si dovoluji společnost obtěžovat tím, že vůbec mám něco jako dítě a za toto provinění jsem trestaná; pro moje dítě tu je místo - u mého stolu s obědem v restauraci, v knihovně, v obchodě, v muzeu... mám pocit, že je moje dítě "chtěné" a "vítané" - a ten pocit nemám proto, že by mi stát něco dával nebo mě nějak finančně podporoval (stát Kalifornie vyplácí mateřskou v déle 6 týdnů; státem dotované jesle, školky neznáme, zdravotní péči - i za dítě - musíme platit - minimálně formou pojištění).
Zkráta pocit toho, že "děti stojí za to" není tom, kolik člověk "za to" dostane peněz na ruku - ale o přístupu ostatních - od pokladní v sámošce, přes pejskaře v parku až po ředitele muzea...
 Ivana Procházková 


Re: Děti přínosem? 

(2.4.2005 23:43:57)
Moniko, zkusím ti odpovědět, přesto už dítě mám - nicméně v minulosti záměrně "odložené do daleké budoucnosti" :)

Ono to nebylo o tom, že bych si vyjmenovala jednotlivá pozitiva a negativa toho "mít dítě" a toho "nemít dítě" a spočítala, co převáží. Bylo to tak, že jsem se prostě vnitřně na dítě vůbec, ale vůbec necítila. Vždycky mi připadalo, že v životě je kolem mě tolik lákadel, o které přijít by mě nadosmrti mrzelo a užíralo. A taky, stejně jako v jednom příspěvku v této diskusi, jsem měla pocit, že dítětem tak nějak končí život (ano, i já jsem měla maminku, která se doslova obětovala pro svojí rodinu, na úkor VEŠKERÝCH svých zájmů, koníčků a zálib). Takže jsem tomu prostě dala čas, a ono to ve mě uzrálo.

Teď vím, že dítě je nádherná věc, nepřipadá mi, že bych o něco přicházela tím, že svůj čas věnuji jenom jemu a užívám si to být mámou.

Mladí lidi, kteří ještě nechtějí děti, nejsou ani nezodpovědní, ani sobci - jen si chtějí zařídit život právě tak, jak je pro ně nejpřirozenější. A i pro jejich (budoucí) děti je jen a jen dobře, že je budou mít až je budou chtít a budou se na ně cítit (třeba až v té daleké budoucnosti :).
 Šáry 
  • 

Re: Re: Děti přínosem? 

(3.4.2005 0:25:16)
Ivule,

takže z toho logicky vyplývá, že když budeme chtít mít brzo vnoučata, tak se NESMÍME tak cele obětovat pro rodinu.

I já jsem měla stejné pocity - že se na to vnitřně necítím a že bych o hodně přišla. Že mít děti je konec vlastního života. Jak jsem na to přišla, nevím, moje maminka umřela, když mi bylo dvanáct, ale myslím, že zas tenhle případ nebyla, měla docela dost zájmů. Vlastně si na ni ani moc nepamatuju, možná to je nějaký milosrdný mechanismus přírody, aby to tak nebolelo.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Děti přínosem? 

(3.4.2005 11:15:51)
Tak já jsem si ještě před pár lety nedovedla představit mít dítě bez toho, že bych měla dostatek prostředků k tomu, aby mne co nejméně omezovalo. Syn byl neplánovaný, každopádně druhé dítě plánujeme až do "veselejších" finančních podmínek, nastanou-li.
Ono nejde o to, že bychom ho neuživili nebo by nemohlo mít to, co ostatní děti. Jde o to, že jsem zřejmě sobec a nechci obětovat veškerý svůj čas dítěti. Ani to dost dobře nejde, kdo by nás živil. Na manžela není spoleh, takže prostě musím mít rezervu na paní na hlídání, která by byla schopná a ochotná se mu věnovat kdykoli budu potřebovat. A nepřijde mi to nijak divný ani zvrácený, dokonce ani sobecký ne, protože podle mého názoru je pro dítě větším přínosem matka, která se mu sice věnuje jen - dejme tomu - sedm hodin denně, ale je v pohodě, nestresuje se a nemá pocit nějaké oběti, než matka, která mu stojí u zadku 24 hodin, ale má nervy v kýblu, musí neustále myslet na to, kde vezme na zimní boty, nemůže nikdy "vypnout" a relaxovat... atd. atd.
 David71 
  • 

ahoj monty 

(3.4.2005 13:38:57)
ahoj monty, jak to ze na tveho muze neni spoleh? flaka se? je umelec?
d.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: ahoj monty 

(3.4.2005 13:41:33)
Je patologicky línej. :o)
 Xantipa 
  • 

Re: Re: ahoj monty 

(3.4.2005 16:16:19)
Víš Monty, jestli to nebude podobné jako u mojí sestry. Ten její je taky ten "nespolehlivý a notoricky líný". A proč by taky nebyl. On přece chodí do práce a po práci chce mít od těch harantů pokoj /tím myslí svoje děti/. Moje sestra toho přece taky má po práci dost a svého partnera přece nemůže využívat, takže houkne a naběhne jeho matka nebo
naše matka a obstará, co je třeba a co se jim nechce dělat. Pokud ani jedna nemůže nebo nechce, je zle. Jednou jsem se jí ptala, proč toho svého nepřinutí k tomu, aby jí doma pomáhal. Prý se s ním nebude hádat a taky proč, když to někdo jiný udělá.
Nikomu se nechce navíc dělat. Můj manžel nebyl vyjímkou. Byl přesvědčen, že o děti se má starat matka a jak s oblibou říkal, že když budu mít všechno hotovo, můžu si dělat co chci. To jsem zuřila. Hádali jsme se kvůli tomu pořád. Pak to došlo tak daleko, že jsem řekla, že pokud to má takhle fungovat, končíme spolu, protože já nejsem jeho majetek a otrok. Nevím, co to způsobilo, ale pomalu se to začalo lepšit. Snažila jsem se, aby měl děti co nejvíc. A když není z domácích prací odvázaný /a kdo by taky byl/, skutečně mi pomáhá se vším, protože ve dvou se to lépe táhne. Nebo ne?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: ahoj monty 

(3.4.2005 21:43:39)
Xantipo,
ono je to tak, že já po manželovi fakt nechci, aby doma lítal s prachovkou a vysavačem. Nejsem zrovna pořádkumilovnej člověk, mě stačí, když se 1x za týden vyluxuje a v mezičase zametou vlasy a prach z koutů, pokud tam jsou. Nemáme tak velkej byt, aby v tom byl problém. Mě jen neskutečně vytáčí, že se nevěnuje dítěti, který CHTĚL. Za bezdětna jsem byla workoholik, kterej pracoval 10 - 12 hodin denně a když manžel tak moc chtěl dítě, očekávala jsem, že se k tomu postaví tak, abych nepřišla o veškerou svobodu jen já... a hlavně, věděl od začátku, že přestat pracovat nechci. Dokud jsem malýho kojila (9 měsíců), tak jsem od něj nechtěla vůbec nic, protože nic nebylo potřeba. Syn byl velice nenáročný mimino. Manžel SÁM rozhlašoval mezi našimi kamarády, že až přestanu kojit, tak se budeme střídat, abych taky mohla někdy mezi lidi. Skutek utek, synovi jsou 2 a 1/4 roku a jestli ho večer hlídá 2x za měsíc a to ještě s kecama, tak je to moc. Ale dejme tomu, ty večery se dají zařídit jinak a na tom zas tak nebazíruju, i když mě to štve, že on může kdykoli cokoli a já prakticky nic. Horší je, že nemám čas na práci. Manžel teď řeší, že dá v práci výpověď... kdyby ji dal a staral se přes den o syna, tak by to bylo naprosto ideální řešení, ale on se bude válet doma a ZASE bude všechno na mě. Jsem z toho docela nešťastná, protože jsme zadlužený až po uši (což manželovi nevadí) a já bych měla práce fůru, do roka do dvou bychom mohli být bez dluhů a eventuelně pomýšlet na druhý dítě. Takhle nevím, co s tím, asi budu muset dát syna do jeslí, protože aspoň těch osm hodin denně na práci prostě potřebuju a po nocích to přestávám zvládat, od loňskýho listopadu se nemůžu vyhrabat ze zdravotních problémů, potřebovala bych nějakej normální režim a taky konečně aspoň týden dovolený.
Manžel neustále tvrdí, že AŽ BUDE SYN VĚTŠÍ, tak se mu bude věnovat, říká to prakticky od doby, kdy se narodil... jenže tomu se nedá věřit, teď je ve věku, kdy už s ním normálně jde dělat fůra věcí, komunikovat, hrát si, blbnout, chodit na procházky, jezdit na výlety... a já to všechno sama prostě nezvládnu. I kdybych stokrát chtěla, tak na práci se vykašlat nemůžu, i při dítěti vydělám ročně 3x tolik co manžel a na rozdíl od něj mě ty dluhy fakt štvou. A teď je reálná šance se jich v dohledný době zbavit, za předpokladu, že budu mít čas na práci. Kde ho vzít, to netuším. :o(
Manželovi je to fuk, tvrdí, že dluhy v rodině jako by neexistovaly... ale já to mám na talíři od tchýně den co den a nehodlám to poslouchat ještě v další pětiletce. :o(
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: ahoj monty 

(3.4.2005 21:48:51)
Monty,

nic mně do toho není, ale ty s ním chceš druhý dítě??????
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: ahoj monty 

(3.4.2005 22:00:14)
Šáry,
kdybych na to měla prachy, tak jo, protože syn by sourozence potřeboval jako sůl. Ale jinak ne, to bych nezvládla. Nemůžu se starat sama o dvě (no s manželem vlastně o tři) děti a stíhat pracovat. Nejsem sebevrah. Když budu mít prostředky na to, aby prakticky hned po šestinedělí nastoupila paní na hlídání, tak je to o něčem jiným.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: ahoj monty 

(3.4.2005 22:20:33)
A není to risk, jít do podniku, který vyžaduje partnera, už předem s tím, že ten partner nebude fungovat? Teď jsi zaplaťpánbu fyzicky fit a máš klienty, ale kdyby s jedním nebo druhým začalo něco haprovat (což Ti přeju, aby se nestalo), kdo Tě podrží a kdo se postará, když máš doma člověka evidentně neschopného a neochotného postavit se k zodpovědnosti čelem?
 Zuzana 
  • 

Monty, ale proc? 

(5.4.2005 1:19:49)
Monty,
proce se tedy nechovas jako "von"? Kdyz vis, ze stejne doma spi na kanapi, tak proc proste nejdes z porace rovnou do hospody a nenechas syna s nim bez premlouvani? Kdyz to zvladne dvakrat do mesice, jak pises, a kluk to zatim prezil, tak proc ne kdykoliv jindy? Proc by ses nemohla chovat jako chlap, kdyz jako chlap rodinu zabezpecis? Kdyby nebyl doma nebo byl zivotu ditete nebezpecny, tak bych to chapala, ale to z tvych prispevku nevyplyva. Neni to proste tak, ze "von" proste moc dobre vi, ze stejne vsechno udelas a penize vydelas a dite pohlidas, tak nemusi nic?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Monty, ale proc? 

(5.4.2005 9:25:02)
Zuzano,
asi proto, že mu nevěřím. Když se jakž takž domluvíme, tak si myslím, že se klukovi věnuje, ale kdybych mu ho nechala "jen tak", půjde si třeba natruc lehnout a nechá syna bez dozoru... což bohužel není moc bezpečný, umí vylízt na okno, otevřít ho, umí vlézt do vany, pustit vodu a podobně.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Monty, ale proc? 

(5.4.2005 9:51:29)
Ještě jsem zapomněla... na 99% si myslím, že by to neudělal, ale riskovat to prostě nechci.
 Ivana Procházková 


Re: Děti přínosem? 

(3.4.2005 22:17:03)
Šáry, to logiku opravdu má :)

Já jsem ostatně, než jsem měla dítě, byla velkým odpůrcem rodičovského přístupu "vše pro dítě" dohnaného do krajnosti, kdy hlavní a jediná priorita jsou zájmy dítětě, pak dlouho, dlouho nic a možná někde vzadu přikrčené zájmy, záliby a koníčky rodičů a jejich osobnost.. Jenže teď jsem sama rodič a kolem malé skáču při každém kvíknutí, bavím se s kámoškama a manželem jenom o ní, nanejvýš tak ještě o dětech kámošek (a to jen abych neurazila :)) - ne, to byl vtip) a když už nic jiného, tak se na ní aspoň dívám a říkám si, jak mám nádherné a úžasné mimi :)))

Takže s logikou můžu jít do háje :)) No, jestli mi za pár let, až malá povyroste, zbyde ještě trochu sebereflexe, tak se na to všechno možná rozpomenu a přizpůsobím se (nebo možná trochu dřív - až mi malá začne skákat po hlavě :))

Ale abych úplně nekecala: taky občas na MD pracuju jako OSVČ a taky si občas jdu třeba zacvičit, takže snad úplnej cvok ze svého dítěte ještě nejsem..
 Misa3 


Re: Re: Děti přínosem? 

(3.4.2005 2:24:57)
Ivule naprosto s tebou souhlasim. K rodicovstvi se musi dozrat. Dite neni neco co by melo upevnit manzelstvi dat sousedum odpoved jestli to ti dva mladi spolu mysli vubec vazne, nebo se narodit v dobe, kdy je naplanovano aby se narodilo. Pro dite musi byt vytvoreny podminky a ted nemyslim jen ty materialni ale predevsim citove a melo by se narodit v dobe, kdy jsou matka i otec nachystani emocne k jeho poceti, donoseni, porodu a zivotu. Se vsim co vychova skryva. S dostatecnou zralosti k lasce, odpovednosti, ochrane a vsemu co ho ze svym zivota muzeme naucit. Naucit ho rozdilu mezi dobrem i zle a naucit ho rozeznat delici caru mezi nimi, a to jde jen tehldy kdy clovek neco prozije necemu se nauci a necemu porozumi.

Nekdy to prijde ve dvaceti a skutecne rodicum pomaha stesti a zdravi, vic nez zkusenost, nekdy ve triceti a nekdy az pred ctyricitkou. Rika se tomu, ze prijde vhodny cas na materstvi a rodicovstvi. Jednou jsem sem psala, cemu bych sve dite chtela ucit a nekdo mi odpovedel, ze prece ja jako zena, ktera neni matkou, vam tohle radit nemusim, ze kazda matka sama od prirody vi, cemu naucit sve dite.

Vedela jsem ze tohle nevysvetlim, a i ted si myslim, ze to jen malokdo pochopi. Zide maji modlitby z niz Remarque uziva v jedne sve knize jako jeji nazev jen uryvek, je to modlitba o vecech, pro ktere nastava cas zacinat a cas koncit. A tak je mozna cas zacit o diteti uvazovat a cas prestat pochybovat, cas ho porodit a cas ho vychovat. Je pekne nechat zrozeni ditete vroucimu prani, ale nemusi to byt vzdy to prave a neni nic horsiho nez nezrala matka, ktera bere dite jen jako panenku a ztraci pudu pod nohama jakmile zacne dite pobirat trochu vlastniho rozumu.

Ale to je jen nazor nekoho, kdo to vidi z venku, a tezko rict zda prave proto mene, nebo vice spravne.
 Psychouš 
  • 

Doplněk 

(3.4.2005 17:37:38)
Nejhorší je, že zralost posuzuje každý na sobě a tak prakticky každý nezralý se považuje za dokonalé zralého.

Naopak někteří již zralí jsou k sobě příliš sebekritičtí a nároční a za takové se tedy nepovažují.

Proto nutno brát s rezervou hodnotící řeči mladých maminek. Vždyť dítě je pro mnohé z nich naopak jakýmsi razítkem dospělosti.
 Denisa 
  • 

Přežije náš národ  

(31.3.2005 19:56:29)
Při diskusi na mezinárodní škole se na otázku "vzrůstá nebo klesá ve vašem státě populace?", vyjádřilo 18 z 20 žáků (každý z jiného státu), že vzrůstá. Jen já a číňan jsme odpověděli, že klesá. Když všem vysvětlil princip kontroly porodnosti čínskou vládou, všichni se otočili na mně a ptali se, zda u nás také řídí porodnost vláda. Musela jsem se zamyslet nad důvody, které uvedu proč tomu tak je a docela jsem byla vedle. Na špatnou životní úroveň jsem to svést nemohla, protože všech 19 diskutujících bylo z daleko chudších Afrických či z Jižně-amerických zemí. Myslím, že důvodů je několik, jako např. absence nábožeství v našem státě, větší dostupnost antikoncepce, delší doba vzdělávání, ale také i nedostatek bytů apod. Myslím si, že nejsme obecně sobečtí, ale daleko více zodpovědnější a chceme pro své děti jiný standart než rodiče 10 dětí v chýši. Ale na druhou stranu je to smutné, že se tak rychle množí jen ty národy, co na to ekonomicky mají nejméně. A smutné je také to, že za pár desítel let tu už ani náš národ asi nebude. Tím nicméně nikoho nenabádám, aby měl děti když je nechce jen v zájmu zachování rodu. Je to jen a jen volba každého jednotlivce a nikdy bych do toho nikomu nekecala, natož abych ho odsuzovala.
 Ja? 


to all 

(31.3.2005 21:48:16)
Ja vubec nechpu zde pritomnou "hysterii" nekterych pisatelu a pisatelek. Je to asi o tom, ze si kazdy z clanku vybere to sve a take kazdy z nas ma jine myslenkove pochody.
Me to celkove vyznelo v tom smyslu, ze slecna X a mlady pan Y nechteji deti z tech a tech duvodu, konkretni dva lidi,kterym se pri predstave tradicniho stereotypu rodiny do deti proste nechce. A zamysleni nad tim, jak rodinu a rodinny zivot prizpusobit dnesni dobe a ocekavani od zivota, aby lide nemeli pocit, ze neco jako rodina je koule na noze. Podle me je jedina cesta ta, ukazat nasim detem, ze je mozne mit rodinu a zit plnohodnotnym zivotem, dat si svobodu a respektovat se. Kdo rodinu nechce at je nema, jedine dobre a nikomu to tu nikdo nenuti.
 Koko 
  • 

Co je plnohodnotný život? 

(1.4.2005 13:33:31)
Mně se zdá, že dneska už prostě akorát nejsme zvyklí mít s něčím/někým nějakou práci a starost. A spoustu volného času a zábavy bereme jako něco, na co máme automaticky právo. A to je ten problém:-( S dětma holt odříkání a rutinu zakusí i v dnešní pohodlné době každý - jen na to nejsme připravení.
 Valkýra 


Re: Co je plnohodnotný život? 

(1.4.2005 14:13:30)
Koko,
ono je to složitější. Kdyby to odříkání zakusil každý, je to OK. Ale ono to odříkání zakusí hlavně matka. Pro ni je to opravdu často domácí vězení, zatímco partner si žije po svém a ještě brblá v hospodě, že má kouli na noze (viz Takymužovy příspěvky a odpověď Monty). Ženě se po narození dítěte obrátí život vzhůru nohama, často se na spoustu let nemůže nijak jinak realizovat, pomalu jí to leze na mozek a s partnerem si přestává rozumět - každý žijí v jiném světě. Neříkám, že je to tak všude, ale je to často tak. Já po zkušenostech s jednou mateřskou říkám - druhé dítě už ne. Dceru mám moc ráda, prakticky žiju jenom pro ni, ale druhé nechci. Ale je to taky proto, že po narození dítěte se změnilo hodně moje manželství - v negativním slova smyslu a dodnes se to úplně nespravilo. Nechtěla jsem být nesvéprávná onuce a tak jsme se neustále hádali. A to chtěl dítě víc on! Dnes je manžel ze své osmileté slečny unešený, ale do čtyř let se jí prakticky nevšímal a já pro něj byla domácí slepice bez příjmu, přitom si nepřál, abych pracovala.
A v čem byl omezen on? Prý v tom, že MUSEL víc vydělávat. Ale to by jako ctižádostivý workoholik dělal stejně!
Před dítětem jsme si byli rovni a najednou mám být vděčná, že mě živil pár let, abych mohla vypiplat dítě? Dodnes nedělám to, co bych chtěla. Teoreticky jsem spolumajitelka firmy, prakticky nemůžu do ničeho kecat a v případě rozvodu udělá vše pro to, abych šla s holým zadkem, protože prý mám na firmě mnohem menší zásluhy než on. Že kromě práce na mě leží ještě 90% výchovy dítěte, to neocení NIKDO. A nikdo nechce být dobrovolně za neoceňovanou onuci a kouli na noze. Leda sebemrskač a masochista. Dávno jsem věděla, že to tak hodně chlapů cítí a Takymužovy příspěvky mě jen přesvědčily.
Prostě mateřství nemá žádnou společenskou prestiž a o prestiž dnes usiluje každý, neb jsou nám v tom smyslu vymývány mozky. Není to taky v tom?
P.S.: Před pár lety pro změnu rodičovství ve dvaceti bylo "in" a tak se každá hned vdávala a měla děti a prd věděla, co ji čeká. Každý měl děti, aby splnil, co bylo očekáváno a leckdy po nich ani netoužil. Dneska ti, co nechtějí, děti prostě nemají, před pár lety to byla výjimka.
 Koko 
  • 

Realizovat se jako matka? 

(1.4.2005 15:01:57)
Pettino, je to složité, máš pravdu i s rozmazleností chlapů. Ale přemýšlím, jestli je vůbec možné, aby se v dnešní době žena realizovala jako matka, tj. aby jí to stačilo.
 MirkaEyrová 


O rodičovství povinném nepovinném 

(31.3.2005 21:49:34)
Líbí se mi tu některé příspěvky, jejichž autorky dávají najevo, že každý má právo a měl by mít možnost mít dětí, kolik chce, kolik může - anebo nemít děti žádné.
Moc se mi líbila poznámka Martiny, že "problém není ani tak v tom, že bychom se na mateřské dovolené flákaly, ale tomu co děláme chybí společenské uznání". Média nás tepají reklamami na stále nové a nové spotřební zboží, na stále nové a nové zájezdy, "in" není mít děti, ale jezdit na dovolené "do Karibiku" a mít nové telefony a... - A to se zpravidla s dětmi moc nedá (až na výjimky). Taky je to o tom, že se sice všude plká, jak se má stavět bezbariérově, ale když dojde na věc, tak se na to investor zvysoka vykašle (příklad naše nové nádraží: jsme v rychlostním koridoru, měnily se koleje, budovala skvělá nástupiště, nový podchod a co si myslíte? Je bezbariérový? Jistě že není. Jo, chytráci, dali tam výtah. Ale co to je dostavěné (asi tři roky), neviděla jsem nikoho, že by ho použil -stejně se chodí přes koleje a ani se tomu nedivím.)
Chybí přebalovací místnosti, dětská hřiště bývají i zanedbaná a někde se - zpravidla z ekonomických důvodů - ruší.
Oblečení, boty na děti i školní pomůcky jsou poměrně drahé - a sekáčů je málo (aspoň u nás počet klesá) a když už někdo děti má, tak věci ze sekáčů jim většinou nekupuje, takže když už někdo jiný dítěti v sekáči něco pořídí, může dítě působit v kolektivu jak černá ovce...
Zaměstnání na zkrácený úvazek pro matky s dětmi se shání těžko - v Praze a Brně snad, ale v menších městech je to něco jako vzácnost. Bují styky a známosti - spousta lidí kolem mě mi nadhazuje, že bych potřebovala "někoho známého", aby mě někam "popostrčil". A taky dávám k lepšímu souhrnnou zkušenost žen: po škole - nemá praxi; v pětadvaceti - bude mít děti; po mateřské - má děti; o něco déle po mateřské - dlouho nikde nepracovala = je divná; nad 45 - je stará.
Ano - i tady na Rodině bují předsudky: žena na mateřské, která si nepřivydělává, je "divná" (a koneckonců tuto teorii potvrdil i stát svým zákonem o možném přivýdělku na mateřské; jako kdyby bylo tak snadné při miminku ještě vydělávat...) - a už vůbec divná jsem tu já, když nepracuji při dítěti sedmiletém:o)))
Každopádně atmosféra není zcela prorodinná. A když už rodina, tak nám média vytvářejí umělý obraz rodiny bydlící v satelitu, kupující nové neojeté auto, vyhazující mobily pod kola traktoru, běhající po mořské pláži... Nic proti takové idylce, ale mladí lidé MOHOU (neříkám, že mají) mít pocit, že něčeho takového musejí dosáhnout, aby byli těmi správnými rodiči - a to i přesto, že "správňácké rodičovství" je o docela něčem jiném.

Líbilo se mi velmi ještě to, co napsala Kopretinka: " nízká či vysoká porodnost je věcí všech. to, že vy nechcete rodinu, je vaše rozhodnutí, které přísluší jen vám. Mluvit do porodnosti obecně je ale věcí celé společnosti, ve které žijete, stejně jako je její věcí snažit se ovlivńovat naše jednání."
Dovolím si Kopretinku rozvinout: "Já jako jedinec mám mít právo si vybrat, jestli chci děti nebo nechci, mám mít právo rozhodnout s kým je chci mít, kolik jich chci mít a kdy je chci mít" (taky to souvisí i s otázkou antikoncepce a interrupcí; např. pan poslanec Karas se už proslavil svým postojem upírajícím ženě právo o těchto věcech rozhodovat). "Ale společnost jako celek by měla vytvářet takové podmínky a takovou atmosféru, aby plození dětí bylo buď výhodné, anebo když ne výhodné, tak aby alespoň bylo prezentováno jako přirozené, normální a příjemné - tak, aby se člověk plánující založit rodinu necítil nevhodně a člověk, který již rodinu má, aby se necítil být diskriminován."

Pak je tu ještě jedna stránka věci. Sobeckost mladých lidí. Nenadskakujte, prosím. Touhu mladých lidí nezakládat rodiny a užívat si jsem taky jistou dobu považovala za sobectví. Ale časem jsem dozrála k tomu, že je skutečně dobré si aspoň trochu "užít" před dětmi a závazky - život je pestřejší a je na co vzpomínat. Pak je samozřejmě dobré podle možností "si užívat" i s dětmi - takové akce, které s dětmi je možné absolvovat - třeba ZOO, hrady a zámky, galerie, muzea, divadelní představení pro děti - podle věku a zálib dětí, podle finančních i jiných možností. Pocit "odtrženosti" od vnějšího světa se tím rodiči na mateřské umenší. A nakonec - nad Vašimi příspěvky mi prokmitlo hlavou i toto: Ano. Mladí lidé již skutečně nejsou tak obětaví jako naši předkové. Ti bez reptání makali od rána do noci na kousku pole, mozoly nepočítaje a maso ochutnaje párkrát do roka - a jediným kulturním zážitkem byla jednou týdně mše svatá, případně párkrát do roka nějaké ty dožínky, pouť a podobné slavnosti. Ale: je to špatné, že k tomu došlo? Je to dobré? Je to prostě vývoj, a vývoj je nevyhnutelný. - Kdo ve dvaadvaceti necítí chuť se obětovat, proč by měl být nucen povinně zakládat rodiny? Je lepší, aby k tomu sám dozrál. Když dozraje, rodičovství si jistě víc vychutná. Když nedozraje, málo platné - dobrým rodičem by asi stejně nebyl.

Tož tak.

Souhlasím s poznámkou Korytnačky, že i když má pan Karban jazyk pěkně nabroušený, a možná je příliš málo tolerantní, a třeba bychom se s ním osobně nechtěli přátelit - přesto jeho článek něco přinesl: tuhle diskuzi - a každý (-á) si tu pěkně tříbíme názory. No ne?

M.
 Sam+3 kousky 


Re: O rodičovství povinném nepovinném 

(1.4.2005 8:11:10)
Mirko Eyrová, nejsi náhodou z Lysé n.L. ? Ten popis toho nádraží by skoro pasoval, udělali výtah za cca 3 miliony, ale na nástupiště z podchodu musím po x-schodech, když mám kočár (a ten mám většinou), je to žůžo (párkrát jsem to vydrncávala nahoru sama, protože jsem holt takovej "blbec", že když se nikdo dobrovolně nenabídne, tak nikoho neotravuju.
Já sama do kategorie lidí, o kterých píše p.Karban nepatřím, čekám 3.dítě, a jsem na MD už skoro 6 let a ¨další min. 3 roky ještě budu. Myslím si, že mi vůbec nic neuteče, i když asi budu mít problémy sehnat pak práci, ale zatím to není aktuální.
Rozhodně si nemyslím, že za komoušů to bylo lepší. Sice jsme patřili do skupiny, která byt měla (táta byl voják),ale jinak...moje mamka s námi nikam dál nemohla, než do krámu, na procházku. Dovolená (dokud jsme měli plíny) neexistovala (leda s sebou všude tahat kýbl na pleny..), a když, tak tam malé byly děti nežádoucí, překážely apod... Co chybí dnešním maminám dnes ? Když pominu finanční problémy některých rodin, tak dneska můžete s dětmi všude (až na vyjímky), a nemusíte být zavřený doma, vymoženosti dnešní doby (papírové pleny, hotová jídla, jednorázové ubrousky apod... o tom si mohly naše mámy před 20.lety nechat jen zdát).
 Věra. 


Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(31.3.2005 22:10:10)
Je to nějaký sociologický zákon, či pravidlo, má snad i své pojmenování.

Čím je společnost bohatší, tím se v ní rodí méně dětí.
Nepomůžou nová dětská hřiště, ani extra přídavky na děti.
Něpomůže masáž v mediích, ani domlouvání, že by mladí "měli" mít děti a neodkládat je...

JE to prostě ZCELA normální jev, žádné sociální inženýrství v tomto nefunguje, a ač by si rodina v Čechách vskutku zasloužila větší podporu, více dětí se rodit nebude.

Lidé mají možnosti jak své peníze utratit , někdo to investuje do potomstva, někdo ne.

Je mnohem více možností pro mladé, než bylo dříve, každý si může vybrat, jakou cestou půjde.

I kdyby se byty přidělovali zdarma a mladí začínali na platu padesát tisíc, více dětí se již rodit nebude. Již patříme mezi bohaté, rozvinuté země a ve všech porodnost vytrvale klesá již dlouho.

Je to zvláštní, ale funguje to.



 MirkaEyrová 


Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(31.3.2005 22:20:02)
No, Věro, nesouhlasím. Já myslím, že extra masáž státu by - aspoň na některé jedince - působila. Hrdě se k nim hlásím. Máme jedno dítě a víc jich už nyní neplánujeme (ač jsme chtěli původně 2 až 3 - realita nás zaskočila, takže jsme v našich plánech ubrali). Ovšem kdyby náš byt byl pořízen tenkrát zdarma a my teď měli k dobru hezkých pár desítek tisíc, a ještě manželův plat byl (minimálně) 50 tisíc (i hrubého), tak bych - očekávaje pomoc chůvy či uklízečky nebo kuchařky - šla do těch dalších minimálně dvou dětí.
Na každého by to jistě nezapůsobilo - ale na některé mladé jistě ano.
M.
 Věra. 


Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(31.3.2005 22:35:44)
Mirko, ano, jistě lze najít nějaké osobní příklady, nicméně, čím je společnost - tedy velké množství lidí - bohatší - tím méně dětí se rodí.

Je to prostě fungující zákonitost a funguje všude na světě, čím více mají lidé peněz, tím spíše a raději je investují do něčeho příjemnějšího, než je starost o děti.

Samozřejmě, taky více pracují, více studují, více dřou na své karieře, je to vše provázané.
Bohužel jakékoliv sociální programy plošně nefungují, ač to opravdu nevypadá logicky, takhle to chodí.


Výjimkou jsou pouze některé bohaté státy arabského světa, kde je tradičně a stále rodina na prvních místech hodnotového žebříčku, ale i tam se rodí méně dětí než v podobné zemi poblíž, která je chudší.

 romik 
  • 

Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(31.3.2005 22:51:53)
Vero,

taky nesouhlasim, pokud by se byty pridelovaly zdarma a mela bych 50tis. mesicne, tak si poridim druhe dite, takhle ale splacim 12tis. hypoteku, je mi 32 let a dalsich 15 let budu jen platit - mam strach, ze kdyz jeden z nas onemocni, tak to nezvladneme.

a takovych lidi znam vic....
 Reba 
  • 

Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(1.4.2005 11:35:52)
Věro,víš neco o tom,že 2/3 národa žijí z podprůměrněho příjmu?To je u Tebe menšina?Víš něco o tom, jak žije většina mladých rodin, starobnich a invalidních důchodců?Ale take normálně pracujících lidí?Nějak mám dojem žes přilitla z Marsu a ještě ses tu nerozkoukala.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(1.4.2005 15:13:45)
Rebo,

nic ve zlým, ale žít u nás ze sociálního minima není sice žádný med, ale pořád je to tisíckrát lepší než žít jako bezdomovec v Indii nebo chudák v Africe - tam ti lidi nemají NIC a umírají hlady, tady se i z toho mála aspoň najedí a oblíknou.

Ne že by to bylo něco k závidění, ale když už se pouštíme do toho srovnávání, tak bychom to měli vidět v tomhle měřítku.
 Reba 
  • 

Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(1.4.2005 11:36:41)
Věro,víš něco o tom,že 2/3 národa žijí z podprůměrněho příjmu?To je u Tebe menšina?Víš něco o tom,jak žije většina mladých rodin,starobnich a invalidních důchodců?Ale take normálně pracujících lidí?Nějak mám dojem,žes přilítla z Marsu a ještě ses tu nerozkoukala.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(31.3.2005 23:17:22)
Mirko,
nechci ti brát iluze, ale s 50ti tisíci měsíčně hrubého (a možná ani čistého) by to zas až tak slavný nebylo. To je pořád příjem, který žádný extra luxus nezajišťuje. Paní na úklid si pravda obstaráš i s menším příjmem, ale na celodenní péči paní na hlídání - a kdyby navíc měla dělat i kuchařku - počítej, že i na malým městě, kde jsou platy nižší, by to pod deset čistýho asi málokdo dělal. K těm deseti čistýho si připočti, co bys za ni zaplatila státu na odvodech, kdybys ji zaměstnala sama. Když ji budeš mít přes agenturu, navýší si tu platbu agentura, i kdyby paní dělala na ŽL. V optimálním případě bys sehnala někoho za tu desítku, kdo by dělal na ŽL a platby si odváděl sám... no, v tom případě spíš za patnáctku.
50 tisíc hrubýho je asi 35 tisíc čistýho. Mínus patnáct za paní - 20 tisíc. Z toho odečti náklady na bydlení, energie, benzín, výdaje na jídlo, drogerii a takový ty běžný věci a fakt ti moc nezůstane.
S padesáti čistýho je to sice o těch 15 tisíc veselejší, ale na každoroční dovolenou v Karibiku pro tří nebo čtyřčlennou rodinu furt málo. :o)
Ono když se nechceš vzdát určitýho standardu, kterej je pro každýho jinej, tak z těch padesáti moc neušetříš. Mám přibližně těch 50 hrubýho, někdy víc, někdy o něco míň, ale pod 25 tisíc čistýho za měsíc se prakticky nedostanu, a ve srovnání s většinou místních přispěvatelů jsem totální socka s dluhem 400 tisíc na bytě, kterej ani nikdy nebude můj. :o)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(31.3.2005 23:49:11)
Monty, ale já nehodlám trávit dovolené na Karibiku a tu paní na hlídání a kuchařku bych určitě nezaměstnávala celodenně. Mně by těch "sockových" 35 čistýho bodlo, ani nevíš, jak. Dovedeš si se svým příjmem představit, jaký to je vycházet s 16 čistýho? Z toho splácíme úvěr na bydlení, úvěr na pračku, platíme nájem, elektřinu, vodu, dokonce si "dovolujeme" takový luxus, že pár šprdliků dáváme na stavební spoření synovi, důchodové připojištění, životní pojistky. Zbyde nám na osobní výdaje 7,4 tis. - a musí nám to stačit na jídlo, benzín, dopravu, drogerii, léky, oblečení, dárky příbuzným i synovi, školní pomůcky. Dobrý, ne? Pche - Karibik bych oželela, bohatě by mi stačily Jizerky:-(((
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(1.4.2005 0:00:56)
Ale máš pravdu, Monty, je-li 50 hrubýho 35 čistýho (tak vysoké sazby nemám holt namakané:o))), tak to by na to služebnictvo asi fakt nebylo:-))) Ale manža má zas už nějakou praxi, takže by mohl mít po nástupním platu 50 tis. nějaký zvýšený tarif řekněme 100 základ + prémie, no ne? :o)))
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(1.4.2005 0:17:20)
Stovka hrubýho je při jednom dítěti cca 65 tisíc čistýho, to už celkem jde. :o)
Na druhou stranu, takovej plat nebývá zadarmo. Málokdo má to štěstí, že prachy vyhraje nebo zdědí, a když je chceš vydělávat, tak to není vůbec sranda. Když tě někdo zaměstná za stovku, tak mu musíš minimálně dvakrát tolik, co za tebe dá přinýst zpátky, ne-li víc. To mají fakt špičky v oboru a těch lukrativních oborů zas není tolik. Navíc se na takový místo musíš propracovat, znalostma, zkušenostma, musíš hrozně moc času investovat do sebe, a vem si, že třeba dvacet let čekáš, než z tebe ta špička bude a těch dvacet let jsou obvykle léta tvrdý dřiny.
Mnohdy je fakt lepší dělat od - do, přijít domů, hodit kopyta na stůl a dělat si, co chceš...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(1.4.2005 0:06:18)
Mirko,
dovedu si to představit, taky se mi někdy stane, že mi nezaplatěj všichni jak mají a musím vyjít s tím, co mám, třeba s desítkou. Ale je fakt, že zase mám tu jistotu prachů, který přijdou. Trvale si to představit umím taky, každopádně veselý by to nebylo.
Spíš jsem chtěla říct, že pro fakt pohodlnej život bez omezování je těch čistejch 35 pořád málo, když nechceš šetřit. Já šetřit neumím, takže nemám na účtě ani floka a na dovolený jsem nebyla 4 roky, ani v těch Jizerkách. To není o tom, že by se člověk některých věcí nevzdal, kdyby musel, ale když nemusíš, tak to neděláš a logicky ti pak zbyde prdlajs. Od určitý výše příjmů ti něco zůstane, ale ta hranice je u každýho jiná. A dokud se nedostaneš za tu hranici, tak už je vcelku jedno, kolik bereš. Moje babička má třeba důchod necelých šest tisíc, dva a půl platí za byt a z každý penze ušetří. Tcháni žijou z jednoho důchodu a druhej celej ušetří. A nepřipadají si, že by jim něco chybělo. To, co z mýho pohledu nemají, asi nepotřebujou ke štěstí.
Já jsem léta žila za úplně směšný peníze a když to srovnám s dneškem, tak jsem si připadala daleko líp než teď. Tohle je strašně individuální, vztah k penězům a potřeba peněz. Když budu počítat běžný provoz domácnosti, tak nám ve třech těch 16 tisíc stačí taky. A v podstatě bez omezování základních věcí. Spoustu výdajů, který běžná rodina má, my nemáme - nemáme auto, nekupuju kosmetiku krom mejdla a šampónu, oblečení kupuju nejčastěji v bazaru nebo v sekáči. Myslím, že bychom s těma penězi vyloženě nestrádali, ale nemohli bychom si prostě dovolit "nic navíc".
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(1.4.2005 10:15:44)
Ty jo, tak to jsem socka!! Dodnes mě to nenapadlo. Máme se čtyřmi dětmi příjem cca 32 tis. měsíčně vč. dávek. Hypotéku ještě 200tis. na dům, dovolené v Čechách, ale letos snad jedeme k tomu moři, kam podle našich dětí jezdí fakt úplně každej, jen my né :-) Pravda, brala bych tak o deset víc, to by bylo lépe, taky víc výletů, sportu a tak.
 Michala 
  • 

Re: Čím bohatší společnost, tím méně dětí. 

(31.3.2005 23:13:31)
No nevim Vero ale s tim bych rozhodne nesouhlasila. Spis bych napsala "pristupnoust antikoncepce, osveta a vzdelani" (bohate zeme maji hodne vzdelanych lidi) - to muze za to ze nerodime deti do roztrhani tela, muzeme naplanovat kdy dite chceme a kdy jeste ne, kolik deti budeme mit, dohodnout se na tom s manzelem... Ty si opravdu myslis, ze v tech chudych zemich kde lide ziji na hranici zoufalstvi a v bide, zeny chteji - si preji, mit tolik deti, ze je to jejich volba? Opravu si to myslis?
Zakaz antikoncepci, povol studovat jen par vyvolenym a uvidis, ze pristi generace budou mít deti jako smeti. A pokud lidi oblbnes nejakym nabozenstvim tak vysledek je 100%tni.
Ale nepripadne ti, ze by to byl krok zpet a ne kupredu?
 Zuzi + Tadeášek 3.12.04 


v Praze stereotyp nehrozí 

(1.4.2005 9:28:41)
Ahoj,
stereotyp na mateřské hrozí možná někde na vesnici, ale ne v Praze, kde je spousta aktivit pro maminky s miminky. Sice to něco stojí, ale dá se zajít jen občas pro zpestření, není nutné platit celý kurz, ale platit jen jednotlivé hodiny. Plavání, masáže kojenců, cvičení na balonech, afrotance, břišní tance, angličtina pro maminky s miminky apod. Je toho hodně na výběr.
Role živitele asi také není jednoduchá, ale právě v Praze je tolik dětských bazárků, že se dá opravdu ušetřit spousta peněz. A také se dají nějaké věci vypůjčit od kamarádů či příbuzných.
Horší bude, ažmiminka povyrostou, budou chtít kola, lyže, jezdit na lyžařský tábory apod., ale věřím, že to nějak půjde.
A když jsou na to dva, je to dvojnárobná radost a poloviční starost!!!
 Líza 


Re: v Praze stereotyp nehrozí 

(1.4.2005 9:33:35)
Zuzi, ujišťuju tě, že stereotyp na MD hrozí i v Praze. Na příklad pokud máš často nemocné dítě, pak jsou ti mateřská centra ne dvě věci a sedíš doma, měříš teplotu a koukáš se tak akorát z okna.
Pokud jde o to, že MC něco stojí, - ony to opravdu nejsou závratné ceny, ale když už bereš jen rodičák a máš třeba víc dětí než jedno, může se stát, že to pro tebe bude i přesto drahé...
 Lucie + 2 princezny 


Re: Re: v Praze stereotyp nehrozí 

(1.4.2005 14:15:48)
Pripominam, ze do materskych center chodi skoro vyhradne maminky s malymi detmi, takze od stereotypu moc nepomuzou.
 Pawlí 


Re: v Praze stereotyp nehrozí 

(1.4.2005 9:52:39)
Zuzi,
já naopak myslím že máš pravdu a není to ani tak o Praze jako o povaze člověka. My nežijeme v Praze a na zadku doma nesedíme. Našli jsme si partu maminek a vždycky je o čem mluvit (děti), nebo kam jít (les), nebo co vyrábět s dítětem, pokud je mladší "jen" si s ním hrát.
 Evelyn1968,2děti 


Re: v Praze stereotyp nehrozí 

(3.4.2005 10:15:10)
Mám úplně opačný názor. Ještě před rokem jsem byla s dcerou doma a připadala jsem si úplně v pohodě. Vyhovovalo mi, že si program plánuju sama, nemusím být nikde přesně na čas (až na výjimky), rozhodně jsem se nenudila a nebyla jsem ve stresu. Ale co chodím do práce (mám smůlu, že mám pevnou pracovní dobu), nemůžu se s tou ztrátou svobody na MD vyrovnat. Připadám si jako na "kolotoči stereotypu", který nejde zastavit, každý den to samé, jsem ve stresu, nic nestíhám a na nějakou zábavu v týdnu nemám čas ani sílu.

E.
 Misa3 


Re: Re: v Praze stereotyp nehrozí 

(3.4.2005 13:04:29)
Evelyn vim, ze to je pouze Vase rodinna otazka, ale neuvazovalas o nejake kompromisu? Nalezeni prace s posuvnou pracovni dobou( ja takto jednu dobe pracovala a moc mi to vyhovovalo) kratsi pracovni dobu, nebo moznost, ze bys cas prace dodelavala doma? Nevim jako mas specializaci, nebo kde pracujes, a jiste je mnoho oboru, kde to je naprosto nemozne, ale pokud Tvuj obor mezi ne nepatri a byla by moznost i v miste kde bydlis, si vybrat zamestnani s pro Tebe vice vyhovujicimi podminkami, jestli o tom neuvazovat treba i na ukor financni. Vim, ze si nejakou volbu zamestnani muze dovolit malokdo a malokde, doba tomu skutecne prilis nepreje, ale kdyz se takto citis nestastna a vynervovana, presvec se, zda jste s manzelem probrali vsechny ostatni moznosti, ktere by Ti mozna vyhovovali vice. No jo, zas radim, to jsem cela ja. Ber to jen jako napad:-)))
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: v Praze stereotyp nehrozí 

(3.4.2005 23:05:09)
Míšo,
díky za zájem, zatím o změně zaměstnání neuvažuju (bohužel neumím nic, co by se dalo dělat z domova a tahle práce není špatná, jen je toho najednou na mě moc), doufám že si zvyknu a bude líp:o).
Nechtěla jsem si stěžovat, spíš jsem reagovala na příspěvky, podle kterých je MD stereotyp a stres. Chtěla jsem napsat pohled "z druhé strany" :o). Já jsem byla spokojená, přizpůsobovala jsem se jen sobě a své rodině a určitě jsem se nenudila. Ten život, kdy ráno začíná budíkem a pak člověk celý den sleduje hodiny, aby všechno stihl včas, musí ven za každého počasí, nemocný atd..., mi vůbec nechyběl.

E.
 Kudlanka 


Lepší je vypadat jako sobec, než chudák 

(1.4.2005 11:34:28)
Je mi třicet let a o miminko se pokoušíme už tři roky. Zdá se mi, že 27 je ideální věk na miminko, ale mám za sebou dva potraty a gynekologickou operaci a miminko je zatím v nedohlednu. Jsem docela ráda, že se na mě lidé z mého okolí dívají jako na sobce, který si jde za penězi, než by mě litovali, že jsem ten chudák, který nemůže mít děti. Ze zkušenosti vím, že takových lidí je víc. Všem držím palce ať se jim miminko zdaří. A tomu kdo mít děti nemůže přeji velkou duševní sílu.
 Bibi* 


Re: Lepší je vypadat jako sobec, než chudák 

(1.4.2005 12:42:21)
Kudlanko,naprosto s tebou souhlasím,my začali se snahou ve 24,přesto, že jsem byla na škole,protože doktoři naznali , že není na co čekat.Měli pravdu,zadařilo se po 5 letech.Též jsem nejbližší okolí odbývala frázemi o nedodělané škole, o užívání si života,o tom,že nejsem mateřský typ.Přitom jsem však měla slzy v očích a při pohledu do kočárků knedlu v krku.Dokonce ani rodiče netuší kolik úsilí,peněz a nervů nás děti stály.
Moc ti držím pěsti,tyto problémy má v současnosti spousta lidí a většině z nich dokáží lékaři pomoci,já jsem zářný příklad:o)))
 Anezka 
  • 

Re: Lepší je vypadat jako sobec, než chudák 

(1.4.2005 16:57:26)
Kudlanko, nic si z toho nedelej, co si lidi o tobe mysli. Vubec nechapu co ten clanek resi... co ma kdo komentovat jak zijou ostatni ? Komu to vadi jestli nekdo ma nebo nema deti ? A pokud nekomu to vadi protoze si mysli, ze porodnost je nizka, tak az ma vic deti sam :)
 Misa3 


Re: Re: Lepší je vypadat jako sobec, než chudák 

(3.4.2005 12:56:09)
Kudlanko, ja psala totez, navic, ze rozhodne zadna zena, pripadne i muz, pokud maji problemy s pocetim ditete, to nebudou sdelovat nejakym panum Kabanum, kterym je po tom houby. Moc Ti preji, abys mela tak cetnou rodinu jakou si prejes a na to, co si mysli, nebo rikaji lide, skutecne nedbej. Lidske reci, zvlast ty zlovolne, jeste nikdy nikomu nepomohly. Nech je byt a jejich hloupych poznamek nebo uvah si nevsimej. Preji Ti mnoho stesti a vse dobre.
 Xantipa 
  • 

asi žiju na jiné planetě, 

(1.4.2005 12:33:15)
protože my tyhle věci neřešíme. Mám kamarádky s dětmi, bez děti, vdané, rozvedené a nevím, jaké ještě. Nemůžu mluvit za jiné, ale já jsem ráda za to, co mám. Není všechno růžové, s dětmi nejsou jen radosti, to snad ví každý.
Kdybych mohla začít znova, nechtěla bych jinak. Cokoli bych změnila, další vývoj by byl úplně jiný. Pak bych třeba neměla své děti. Buďme rádi za to, co máme a važme si toho. Stačí jen malý okamžik a všechno můžeme ztratit.
A je jedno, jestli jde o rodinu, svobodu, zdraví, či cokoli jiného.
A pro Takymuže: je dobře, že když rodinu nechce, tak se podle toho chová, nemá ženu a děti. Kdo děti nechce, ať je nemá. Hlavně ať si to každý uvědomí dřív, než jsou děti na světě. Vychovávat děti, které člověk nechtěl, musí být hrozné jak pro dotyčného, tak i pro ty dět.
 Lucie + 2 princezny 


Driv bylo vsechno jine, lepsi 

(1.4.2005 13:49:24)
Tak predne mi neni moc jasne, kdy bylo ono "driv", kterym se vsichni ohaneji. V praveku, v hypoteticke predindustrialni idyle, v 19. století, kdy vznikla vetsina "starych ceskych tradic", nebo za socialismu, kdy meli deti nasi rodice?

Tak jako tak, situace, kdy se chteji lide nejdriv postavit na vlastni nohy, nez budou mit deti, zas tak nova a unikatni neni.
Za Rakouska i za prvni republiky se to take povazovalo za spolecensky zadouci. Kdektera sluzticka, kdejaky tovarys nebo urednicek snili o tom, ze si nasetri krejcarek ke krejcarku a zalozi vlastni domacnost. Meli na to vice casu, nez my, protoze zacali setrit po zakladni skole nebo po vyuceni a za 10, 15, muzi i za 20 let stale jeste byli dost mladi aby si nejake to ditko poridili. Dneska je zacatek kariery posunuty do dosti pozdejsiho veku. Ale i tak bylo mnoho tech, kterym se nasetrit a najit si partnera nepodarilo vcas a zustali bezdetni.

Existovali vzdy i lide, kteri po detech nijak netouzili. Jenze donedavna neexistovala nebo nebyla dostupna rozumna antikoncepce, a tak vzdat se deti znamenalo i vzdat se duverneho partnerskeho vztahu, coz mohlo u leckoho znamenat, ze se radeji s moznosti narozeni deti smiril, nez by byl sam. Ale i tak se literatura napriklad 19. stoleti hemzi starymi mladenci a neprovdanymi tetickami zijicimi u svych sourozencu.
 Petra II. 
  • 

Re: Driv bylo vsechno jine, lepsi 

(1.4.2005 14:58:21)
Más pravdu, ze v zádné dobe nemeli deti vsichni. Vzdycky byli tzv. staré panny a starí mládenci. Rozdíl je v tom, ze tenkrát lidé, kterí deti meli, jich meli více, takze porodnost byla stejne vysoká. Ted mají rodiny detí méne a proto to nestací za ty bezdetné.
 Tara zelená 


At si každý dělá, co chce 

(3.4.2005 20:09:21)
Jsem jednoznačně pro, aby se partneři na rodičovské "dovolené" vystřídali.
Ale nevím, proč by měli být lidé, kteří nechtějí děti, sobečtí. To je přece každého rozhodnutí. Starat se o dítě (děti) je obrovská dřina a ne každý se na to prostě cítí. A tak je snad lepší nemít děti, než je mít a pak je týrat, nebo odložit!
Já sama mám dvě děti, jsem moc ráda, že je mám, ale chápu, že ne každý to bere jako já.
Žít a nechat žít!
 Bibi* 


Re: At si každý dělá, co chce 

(4.4.2005 9:03:10)
Ahoj Dorko,doufám,že si to byla ty:o))

S tím střídáním, ono je to dost utopie.Manžel nás uživí v pohodě,pokud zůstane doma on,tak prostě zaplatíme nájem a tím končíme.Holt jsem si vybrala z ekonomického hlediska naprosto nevýdělečné povolání,ale myslím,že nejsem sama.Všechny naše debaty na toto téma končí jeho poznámkou "a ty nás uživíš?" a já na to nemám argument,protože má pravdu:o(

Jinak se vším souhlas,už jsem to psala výš:o))
 Katka,2 děti 
  • 

volba 

(4.4.2005 9:57:07)
Nevím, proč autor fejetonu je tak vyjevený z něčeho, co je kolom nás běžné už pár let.Doba, kdy po maturitě rychle vdávat a rodit, protože vysokoškolačky zůstávají na ocet je naštěstí dááávno ta tam..Jestli mít nebo nemít děti, kdy a s kým, je každého svobodná volba. Vše má svoje pro a proti . Děti by měl mít jen ten, kdo je opravdu chce.Plné dětské domovy jsou příkladem nezodpovědnosti lidí, kteří nad tím prostě nepřemýšlejí.Ve dvaceti - biologicky vhodnější, mladší rodič toho více zvládne , ale na druhé straně nemůže budovat kariéru, cestovat, ne že by se to s dětmi nedalo, ale je to o něčem jiném. Ve třiceti - možné problémy s otěhotněním, ale dítě je chtěné, má zázemí, zodpovědné rodiče, kteří ho přivedou do podmínek, které jsou dle nich vhodné a počítají s radikální změnou svého života, která zákonitě narozením potomka nastane.
Neodsuzovat jiné za jejich odlišný životní postoj se tady spousta lidí ještě nanaučila.
Já mám děti 2, první se narodilo v mých 24 letech. Druhé v 29. V mém postoji došlo za těch 5 let k velkému posunu. Myslím, že to první mi tak trochu bralo můj čas - sobecky jsem chtěla taky někam s kamarádkami, ale smůla.. Druhé si užívám, protože vím, že je poslední, taky jsem se dost uklidnila, usadila, no prostě, je to lepší.Moje spolužačky mají většinou první mimčo v kočárku a myslím, že jsou naprosto spokojené. MMCH, je mi 32 let, a toto je můj názor - tojen pro pořádek, ať se do mně zas někdo hned neobuje.
Katka
 Pippilotta 


Ignorace 

(5.4.2005 10:22:27)
precetla jsem si par prispevku od tzv. Psychouse a musim rici, ze dotycny trpi nejakym problemem, mozna komplexem menecennosti a nejspise je blahem bez sebe kdyz muze kazdou hodinu zkontrolovat reakce lidi na jeho radoby originalni prispevky.
Je to typ skudce, ktery se vetre do kazde debaty a proto je nejlepsi jeho vyplody ignorovat.
 Lorina 
  • 

Nemusíš být závislá ani na MD.. 

(6.4.2005 14:01:04)
Jsem na MD už 7.rok.Celých 7 let jsem samostaná, výdělečná (soukromě učím) a nevím, co to je nuda.Naopak, řekla bych , že času je dost málo.S manželem jsme cestovali dřív a cestujeme i teď s dětmi.Do společnosti také čas od času zajdeme, takže ze mě není kulturní barbar.Dcera je velmi samostatná, rozumná, syn svévolný, paličatý a líný.Přesto bych nikdy neměnila.Vztah je daleko hlubší, prožili jsme spolu těžké chvilky při vážné nemoci dcery a já vím, že se mohu na svého manžela spolehnout.Měla jsem velmi pěkné místo, ale dala jsem přednost dětem a nelituji.Nebylo nic krásnějšího, než když jsem poprvé slyšela říct svoje dítě "mama".Nikomu neberu jeho volbu nemít děti, ale argumentovat, že nebudu mít na nic čas a budu strhaná a v depresích, to je jen alibismus.Všechno je o domluvě a o tom, jak se domluvíte se svým partnerem.Byli jsme na sebe hodně vázaní, ale teď nepohrdneme, když si můžeme jednou za čas vyjít sami (třeba já s kamarádkou)a ten druhý doma hlídá.Depresi můžete mít i jako svobodná a pracující, stejně tak jako vdaná s dětmi.Lorina
 Sosan 
  • 

Ještě jeden pohled na věc 

(7.4.2005 11:08:01)
Tak jsem četl článek i dosti dlouhou a úmornou diskusi k němu, ale přesto se mi zdá, že jeden úhel pohledu se zde ještě neobjevil. Diskuse je velmi racionální a zapomíná se v ní zcela na citovou stránku věci. A chceme-li se bavit o tom, co je či není smyslem života a proč vůbec nějaké děti chceme, s rozumem si jen nevystačíme, neboť rozum sám je na odhalení smyslu čehokoliv krátký. Krásně to zde demonstroval Psychouš známou formulací, že život je jen způsob, jak si zkrátit tu nudu mezi narozením a smrtí.
Přitom dítě je vlastně novou dimenzí našeho života, novým rozměrem naší osobnosti, novým prostorem velice intenzivních zážitků, radostí i starostí. A člověk, který tento rozměr ve své osobnosti nemá je prostě o ten rozměr vnitřně chudší. Všechny ty rozumně vyznívající důvody jako zodpovědnost, nezávislost, pracovní realizace, cestování, mohou být pouze zástěrkou za vntřní povrchnost, za strach se citově angažovat a nést svojí kůži na trh jak ve vztahu k partnerovi, tak k dítěti. Protože bez přiměřené vzájemné důvěry a citové závislosti prostě rodina nevznikne - bude to jen skupina citově izolovaných spolubydlících sdílející společné materiální zdroje.
Jelikož celý náš vzdělávací systém je však orientován čistě na rozvoj rozumových schopností a nějaké kultivování emoční složky naší osobnosti je zcela ignorováno, vzniká tak početná skupina profesně úspěšných lidí s osobním citovým životem v troskách, neschopných vytvořit stabilní vztah s partnerem použitelným pro rodinný život.
 Psychouš 
  • 

No, nevím 

(7.4.2005 11:44:34)
Nechci se mýlit, ale myslím, že mi připisuješ autorství té formulace nezaslouženě, jakkoliv s ní souhlasím. Myslím, že to tady řeklo nějaké děvče.
:-)

Ale co se té citovosti týče - myslím, že máš pravdu, ale pořád to není to, co by IMHO bylo vyvážené.

Citovost ano, dítě ano, ale na základě a jako výsledek VZTAHU, nikoliv na základě a jako výsledek pudu, ať už mateřského nebo sexuálního.

Dítě prostě přeci nemůže být ničím cílem!! Mělo-li by být dítě cílem, pak cílem našich rodičů jsme my - a považujeme se někdo za něčí CÍL? Výsledek? Věřím, že takové uvažování někdo o sobě mít může, ale nechtěj po mně, ať takového člověka hodnotím.

 MirkaEyrová 


Re: No, nevím 

(7.4.2005 12:12:43)
Promiň, Psychouši, ale nějak nechápu, co je špatnýho na tom chtít děti? Ano, samozřejmě že musí být nejdřív nějaký vztah a pak teprve můžou přijít děti. No a vidíš to, já jsem prostě toužila vyhledat partnera, se kterým si budu natolik rozumět, že spolu s našimi dětmi budeme tvořit perfektní, fungující a šťastnou RODINU. Samozřejmě jsem měla obrovské ŠTĚSTÍ, že jsem potkala svého manžela, který shodou okolností děti tzv. může - jako mladíček si přivydělával praktikantstvím a vedoucovstvím na táborech, v době, kdy jsme se seznámili, měl dvě batolecí neteřinky a choval se k nim tak hezky, že moje hormónky pracovaly na 150 % apod. (Ale pozor, neplést s jiným sexuálním zaměřením - manža je chlap se vším všady:-))). Samozřejmě prvním předpokladem dobrého rodičovství je dobrý vztah - ale promiň, nikdy bych si třeba nemohla vzít (aspoň takto, když jsem to nezažila:-))) chlapa, kterej by nechtěl děti.
M.
 Valkýra 


Re: Re: No, nevím 

(7.4.2005 12:46:26)
Mirko,
můj manžel taky jevil známky, že je pro něj rodina hrozně důležitá. Teď je na prvním místě firma, pak dlouho nic, zase firma a pak možná rodina. Zrovna včera. Řekla jsem mu, že dceru asi něco trápí, ale nechce říct, co. A on mi odpověděl, že ji moc pozoruju a že by chtěl mít čas sledovat takový blbosti jako já. Okamžitě jsem se vytočila a schylovalo se k hádce. Pak jsem zbrzdila, ale ještě jsem si vyslechla, že s nami se nikdo tak nepatlal a pod. Rozdíl mezi mnou a mužem je v tom, že oba přijdem stejně z práce, on odpočívá a já mám ještě fůru povinností. Řeším to, nechci se s tím smířit, ale zatím je mi to houby platné. Jo, tohle se vyvinulo z mého prorodinného muže. Ty se můžeš opřít aspoň o muže, já si občas připadám, že bojuju proti celému světu.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: No, nevím 

(7.4.2005 13:04:40)
Pettino, to je mi moc líto. Já vím, každej si nese nějakej kříž, a asi málokdo má život nakonec tak jednoduchý, jak by si přál. Přála bych Ti, abyste se nějak shodli, dohodli a byli šťastní...
Mějte se hezky a nezlobte se na mě, když tady někomu omylem šlápnu na nohu. (Já to zas tak zle nemyslím...)
M.
 Psychouš 
  • 

Nesouhlasím 

(7.4.2005 13:20:42)
Já mám pocit, že se v tom kvantu slov utápíš.

Myslím, že konkrétně ty upřednostňuješ děti pro děti, děti jako potvrzení vlastní hodnoty i na povel a na hraní.
Nebereš děti jako druhotnou záležitost, tak jak je to IMHO správně:
děti s Někým, nikoliv DĚTI (...s někým).

Čili můj hrubý nesouhlas. Partner např. bez možnosti mít děti, či s vůlí je nemít, pro tebe není partnerem. Neplní ÚČEL.
Já zastávám názor, že účelem partnerství je partnerství. A děti případným výsledkem. Nelíbí se mi názor, že účelem partnerství jsou děti.
 Apolena. 


Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 13:38:05)
Ano, takhle přesně to cítím i já.
 MirkaEyrová 


Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 13:39:39)
Psychouši, chceš-li krátce, tak krátce:
- ve fázi hledání partnera DĚTI S NĚKÝM
- ve fázi péče o nedospělé dítě DÍTĚ ... PARTNER
- ve fázi, kdy je dítě natolik samostatné, pak PARTNER ... DÍTĚ.
Ta druhá fáze má tuto posloupnost proto, že partner je dospělý svéprávný člověk, tedy předpokládám, že se o sebe v základu postará, zatímco nedospělé dítě je na rodičích plně závislé a rodiče mají tedy vůči dítěti povinnost se o něj postarat, když si ho pořídili. Ve chvíli, kdy má partner problém, je myslím nezbytné posloupnost dočasně přehodit.
M.
 Apolena. 


Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 13:45:40)
Mirko,
sice to nebylo na mně, ale - není to partnerovi líto? Že dítě především, protože on je dospělej a dítě ještě ne? Že místo toho, že hodiny a hodiny sedíte a řešíte dítě, nejdete radši na výlet nebo do kina?
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 13:52:09)
Sylvo, proč by mu to mělo být líto víc než třeba mně? Mně je to taky líto. Ale - když bys věděla, že má dítě ve školce psychosomatické potíže, ty by ses na to vykašlala a jela radši místo jakékoliv diskuze na výlet? --- Jistě že si taky užíváme, na výlety jezdíme, někdy to pomáhá jako relaxace. Ale jindy prostě musíme jít a vzniklý problém řešit. Či spíše schematicky asi tak - nejdřív jedeme na výlet, a po návratu probíráme situaci.
M.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 14:06:28)
Mirko,
připadá mi, že se bojíš žít... Ale houpala bys, chovala, a navíc by houpal a choval i ten starší a taky by se mu ulevilo, že mu nevěnuješ tolik pozornosti... A taky se dvě (a víc) děti dokážou samy zabavit, takže je pak víc času třeba na partnera.
Nemyslíš, že neustálým povídáním nic nevyřešíte (když jste nevyřešili dosud)?
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 14:25:13)
Sylvo, to povídání je dle potřeby, tedy ne neustále. Myslím, že díky povídání s manžou jsem HODNĚ HODNĚ poporostla, bez toho povídání bych byla stará zapšklá škatule plná předsudků a jánevímčeho ještě. Tato fáze je za námi, teď propíráme syna - ale když nejsou problémy, není ani povídání. A taky se díkybohu vyvíjím, takže u některých problémů už si umím říct Tak teď ne, zítra se na to podíváme. No. Poté, co jsme dlouhým diskutováním rozhodli, že syna dáme na jinou školu, tato škola se osvědčila, a syn je spokojený, už ty nejhorší starosti pominuly - takže máme i víc času na sebe.
Takže - i tím povídáním se vyřeší, dokonce mám dojem, že bez povídání by se nevyřešilo NIC.
M.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 14:34:38)
Mirko,
no jasně, že se bez povídání nic nevyřeší :-). My taky povídáme a taky řešíme, akorát jsem měla pocit, že vy když už povídáte, tak řešíte (dítě). Což mi zas přišlo škoda, my sice taky občas řešíme děti, ale taky rádi drbeme, probíráme filmy, knížky, hádáme se, kde bude ve sklepě police (naprosto zásadní věc! :-)) a tak.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 14:47:49)
Ne, ne, Sylvo, my taky nemáme na programu dne JEN dítě:-))) Tuhle jsem se zcvokla do patrových postelí, tak jsem si zkoušela, jak by to vypadalo a co bychom si jako koupili, kdybychom jaksi měli peníze, a manžu z toho málem kleplo. Dalším dlouhou dobu vděčným tématem byla moje matka, její netolerantnost a další její "mušky", jednu dobu se mi manža pokoušel zprostředkovat jeho oblíbené sci-fi povídky, které mi ale bohužel nějak nesedly (až na Růži pro Algernon, ta mě dostala), když jsme loni stěhovali, tak jsme zase řešili, jak nejlíp to uspořádat (dělala jsem si plány na počítači, vymysleli jsme ix variant, nakonec manža vymyslel ixtou první i bez počítače:-))) ). A tak. Takže samozřejmě že ne jen dítě...
M.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 14:58:21)
Patrová postel se dá pořídit za pár šupů - chce to šikovnýho chlapa a stavebníky, kteří se potřebují zbavit 2-4 trámů. A taky vysoký stropy :-).
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 15:12:45)
Búééé, když já nemám řemeslně zručnýho chlapa, buéé:-)))
M.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 15:29:15)
Jó, tak to je pak patrová postel podstatně dražší...nebylo by levnější vyměnit chlapa? :-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 16:35:26)
Sylvo, ani náhodou, to moje zlatíčko nevyměním za nic na světě!!!
( :-)))) )
M.
 Psychouš 
  • 

Rozbor 

(7.4.2005 13:52:07)
1. fáze mi přijde špatně (už jsem uvedl jinde). Můj název 1. fáze dle mého gusta by byl ŽIVOT S NĚKÝM

2. fáze vyplývá z toho, že podstatou vztahu je STARAT SE o


a díky tomu se 3. fáze jeví jako smutná zoufalost.

To, že manžel umí nakoupit, dokonce řídit auto a vyměnit žárovku - to nijak neubírá na jeho potřebách, jejichž naplnění má základ v partnerství.
Jedna dobré varování - aby ještě po fázi 2 na tebe někdo pro fázi 3 čekal...

 MirkaEyrová 


Re: Rozbor 

(7.4.2005 14:01:15)
Psychouši, to je docela dosti diskutabilní a krajně eticko-filozofický problém. Ono totiž dobrá polovina lidí, a to VŠECH, včetně těch, kteří se řídí tím, co píšeš, se dneska rozvádí. A někteří odborníci tvrdí, že je to tím, že lidé jdou do vztahu PRÁVĚ PROTO, že jsou příliš romantičtí a představují si, že je život v manželství právě o tom, že jeden druhého dělají šťastnými. Proto prý se spousta manželství rozvádí - prostě partneři od sebe očekávají víc, než si mohou reálně dát. A když čekají totéž i příště, tak se rozvádí podruhé a potřetí a počtvrté... Třeba doktor Plzák říká něco v tom smyslu, že mnoho manželství krachuje právě pro to, že život je HOLT právě o tom STARAT SE. Samozřejmě, možná si to blbě vykládám, ale osobně nevidím nic špatného na tom, co jsem psala.
M.
 Psychouš 
  • 

Uprostřed 

(7.4.2005 14:10:48)
Pravda je tam, co obvykle - někde uprostřed.

Samozřejmě, že přehnané romantické očekávání je problém, nicméně na 2. stranu chytrá žena ví, kde je podstata vztahu mezi mužem a ženou a snaží se ji nezanedbávat. Učiněná hyperarmáda žen od pradávna do dnes sázela na samozřejmost partnerovy loyality z důvodu dítěte. A učiněná hyperarmáda žen od pradávna do dnes z podobné naivity těžila. A ze znalosti mužské přirozenosti.
To jen tak na úplný okraj této diskuse.
 MirkaEyrová 


Re: Uprostřed 

(7.4.2005 14:38:03)
Psychouši, uvědomila jsem si, že se motám spíš v té stručnosti:-))) Uvědomila jsem si, že heslo DÍTĚ S NĚKÝM lze chápat jinak, než ho beru já, a evidentně jsi ho tak pochopil i Ty. Neumím graficky ztvárnit odlišnost písmen, takže to zkusím napsat takto: "dítě s NĚKÝM", anebo ještě lépe "NĚKDO, s kým můžu mít děti".
Ani to druhé stručné heslo nevyjadřuje, že v mém pojetí znamená "když má problémy, pak dítě na prvním místě, a když je klid, pak partnerství s manželem". Tedy - třeba už asi dva roky sním o tom, že si dopřejeme s manželem týden dovolené jen sami dva, abychom se mohli taky věnovat sami sobě - a ono to vždycky vyjde nějak jinak. Nakonec sám manžel upřednostňuje jet i s dítětem na chaloupku, než být sami dva jen pro sebe. Taky toužím po tom, abych si třeba mohla koupit pár pěkných šatečků, a hozena do gala s manžou vyrazila někam do divadla a tak. Ale zatím nejsou peníze a možnosti. A o tom to právě je - vydržet období, kdy ty možnosti nejsou.
Takže tak. (Holt stručnost není moje silná stránka:-))) )
M.
 Apolena. 


Re: Re: Nesouhlasím 

(7.4.2005 13:55:10)
Já jsem dneska dopoledne dodělala práci, kterou jsem dlouuuuho odkládala a do které se mi vůbec nechtělo, tak teď radostně browsím a vedu CHITRÉ psaní zde na rodině a do večera nehnu prstem! (Leda směrem ke klávesnici :-))
:-)))))))))))))))
 PSYCHOUŠ 
  • 

TECHNICKÝ PROBLÉM 

(7.4.2005 15:25:50)
Většina dnešních příspěvku se už nezobrazila, alespoň zatím. Jsou přístupné jen na hlavní diskusi

ZDE v dlouhé chronologické nudli.
 Gábi, 2 děti 


Stereotyp ?! 

(8.4.2005 10:11:46)
Už mě docela nudí ty modely "mladá dynamická kariéristka" a "unavená utahaná matka". Pořád mi není úplně jasné, proč by mělo být nějakým morálním kreditem "mít děti", když je nechci nebo se na to necítím nebo je mít nemohu. Každý má přece jiný žebříček hodnot.
A už vůbec nechápu to neustálé strašení a vžité představy "až budeš mít děti, tak už si nic neužiješ ..." Pitomost, děti za to nemohou! Někdo prožije s dětmi plnohodnotný život, dokáže studovat, pracovat i se bavit a někdo sedí doma za pecí a vymlouvá se na děti.
Pro mě jsou děti opravdovým naplněním života, ale to neznamená, že už nedělám nic jiného. Stejně tak je potřeba přehodnotit role v rodině. Pořád narážím na oblíbené "žena hospodyně a matka hlídá rodinný krb", "muž nosí peníze a dře se do úmoru". Tenhle model dnes rozhodně neobstojí a i když dost párů ho špatně snáší, myslí si, že "tak to musí být". Nemusí!
 Lizí 
  • 

nemohu uvěřit 

(8.4.2005 18:42:03)
Tedy vlastně mohu, protože vím, jak tyhle typy lidí (M a D) přemýšlejí. Jen nevím, s kým mají takový pohodový vztah, ¨když mají strach, že při dětech a nich budou služky a nevolníci. Když jsem se vdávala, neměli jsme nic, a to nejsem ročník padesát atd. Brát jsme se nemuseli, prostě jsme chtěli spolu být. O životě na psí knížku nebyla řeč. Vždycky je to o tom, že když člověk s někým spojí život, je na všechno jaksi dvakrát. Na průšvihy i na to hezké. Na mateřské jsem nikdy stereotypem netrpěla, mám koníčky, a protože nejsme bohatí, musím i při dítěti vydělávat, tudíž jaký stereotyp?! Na všechno jsou dva a když si vymýšlejí, nemusí se unavovat a mohou rezignovat na vztah a lásku. Nejsou ani jednoho hodni. (Hlavně aby byla ta pohoda, ne?!)
 tom 
  • 

názor 

(24.1.2008 18:18:20)
vězenské oblečení a pouta mne zajmají.nevíte kde sehnat vězenský oblek?

 16.5Salám&Lajka14 


Re: názor 

(24.1.2008 18:22:03)
No, třeba firma České tradice prodává maškarní kostým, ale záleží na tom, jestli chceš pruhovanej nebo fakt to, co nosej muklíšci. Oboje se dá sehnat, ale každý na jiným místě.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.