| Pavla, holčičky 7a 3,5 a klučík 3 týdny | •
 |
(21.2.2005 12:51:37)
Tak nevím, ale mám pocit, že ste se zbláznily. Krmit dítě po 30 ti minutách několik měsíců. Vypadá to, že máte jen jedno dítě myslím i další pisatelky viz. níže. V případě že by toto mělo trvat jen několik dní vyhledala bych lékaře a snažila bych se nějak to řešit. Moje holčičky spaly celou noc cca 7 hod od 2 měsíců. Klučina má v noci už pár dní jeden 5-ti hodinový interval. A na otázku nechat vyřvat? Odpovídám toto: pokud musíte dělat něco jiného (a když máte více dětí tak se to prostě stane) třeba vypravit nejstarší v půl osmé do školy, tak to miminko bude bohužel pár minut brečet. Není jiné řešení. Brát si děti do postele déle než na nezbytně nutnou dobu to se v budoucnu obrátí proti vám. Naše holky taky občas usínají u nás, ale po usnutí je vždy přeneseme do jejich postelí. Taky samozřejmě někdy přijdou když maj ošklivý sny, ale je to jen na uklidnění. Kluk má postýlku a v ní je kromě kojení a chvilky po něm celou noc postýlku mám několik cm od hlavy.
|
| EvčaK | 
|
(21.2.2005 13:14:31)
Pavli a ostatní, co nechápou mamky nespících dětí. Já spala 9 hodin v kuse naposledy den před narozením staršího syna. Od narození Nik většinu času brečel, v noci se budil i po těch půlhodinách. Do jeho dvou let jsem neměla čas téměř na nic jiného, než na něj, maximálně jsem našla chvilku pro manžela. Na svoje koníčky jsem mohla zapomenout. V posteli se mnou spával denně. Byla jsem tak unavená a nevyspalá, že jsem prostě neměla sílu ho někam přenášet. Setkávala jsem se s nepochopením a dobře míněnými radami rodičů klidných dětí. Ještě teď je mi z toho smutno, když si na to vzpomenu, jak to bylo těžké. Nik má poruchu spánku a pozornosti. Je hyperaktivní. Ještě teď potřebuje 85% mé pozornosti. Máme půlročního Alexe. Sice nespává 7hodin v kuse, ale skoro nebrečí, v noci se vzbudí tak 2-3x maximálně. Kdybych neměla Nika a jen Alexe, tak bych si taky myslela, že chyba je u rodičů. Takhle je chápu a soucítím s nimi. Rozhodně si myslím, že není na místě jim nadávat a posmívat se.
Nik má navíc od narození atopický ekzém. Takže když ho nebudí noční můry, nevstává ve spánku v postýlce a nevypráví ze spaní hystorky, budí ho svědění. Z postele bez krajnic kolem celé spací plochy zaručeně do rána spadne. A přesto, že jsou mu 3 roky, každou noc ho uspávám - držím ho za ruku. V poledne usne i bez toho. Ale pokud se musí zklidnit a usnout sám, trvá mu to i 2 hodiny. Pokud ho držím za ruku a je unavený, pak většinou do 5ti minut usne. Ale nesmí ho nic vyrušit. To je pak problém.
Každé dítě je jiné. Buďte rády, že máte spavce a výchovně méně náročné děti. A mějte pochopení pro ty, kteří mají děti jiné.
|
| EvčaK |
|
(21.2.2005 14:02:50)
Milado, opakování, matka moudrosti. A když to nepomůže těm, kteří to už četli dřív, tak aspoň chuderka maminka, vyřízená z nespaní, která se ptala, co dělat, bude vědět, že na tom tak bídně není sama.
Já osobně už ani spát víc hodin v kuse neumím. A kdybych si teď chtěla jít lehnout a pospat si, když je Alex v limbu, tak stejně neusnu. V noci jsem totiž spala asi 7-8hodin. Sice mě asi 5x vyrušili, tekže z toho je asi tak 6h čistého času, ale víc spánku moje tělo už asi nepotřebuje. A to jsem před Nikovým narozením potřebovala spát minimálně 8-9 hodin bez vyrušení, jinak jsem byla unavená. Takže jsem za to nespaní i ráda. Mám víc času na život v bdělosti.
|
| MirkaEyrová | 
|
(21.2.2005 16:36:06)
EvčoK, s tou nespavostí se tedy nedá VŮBEC NIC DĚLAT?--- To je teda fakt šílený. Holky, klobouk dolů, když tohle vydržíte. Mě by to složilo do týdne, být buzena každou půlhodinku...
Držím palce, ať se takové situace co nejdřív zlepší.
M.
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(21.2.2005 14:14:09)
A což teprv kombinace, když se kvůli svědění budí i maminka :-) (Samozřejmě v těch intervalech, kdy děti zrovna spí.)
Evčo, se obávam, že kdo nechce, vážně nepochopí - a když náhodou pochopí, že některý děti se budí, tak zas nepochopí, že některý děti se vztekají atd. On to je asi hrozně dobrej pocit mít doma dítě jak z katalogu a radovat se z toho, že to je zásluha mé skvělé výchovy :-) Ale máš pravdu, že je třeba povzbudit ty maminky, který jou na stejném břehu.
Nedávno mi naše dětská DR. říkala něco v tom smyslu, že mi náš starší syn dává výbornou průpravu do života a já to tak beru - bez něj bych na spoustu věcí nikdy nepřišla a možná bych si taky nevážila toho, co mi zas dává náš mladší, kterej je úplnej opak :-)
|
| Líza | 
|
(21.2.2005 14:20:43)
Jano, naprostý souhlas.
|
|
| EvčaK |
|
(21.2.2005 14:22:31)
A jak to teď se Zábojdou vypadá? Poslední info mám, že si rád hraje na pejska a začínal malinko mluvit.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(21.2.2005 14:36:07)
Evčo, tohle jsem psala do jiný diskuse, tak kopíruju:
Pokroky
11.2.2005 18:17:13
Skoro se mi chce psát úžasný pokroky! Zábojda po asi 15 dnech ve školce vypadá, že opravdu všemu rozumí a normálně s náma začal spolupracovat! Ve školce prej ne, tak nevim jak si to mám vysvětlit - možná je to tam pro něj tak náročný, že stíhá jen "nasávat" a doma, když se můžu věnovat jen jemu, tak se teprve projeví...? Každopádně když mu řeknu, že má něco udělat, je skoro jistý, že to fakt udělá - leccos mi podá, zavře dveře apod. Prostě chová se v podstatě jako kterýkoli jiný dítě, jen s tím rozdílem, že nemluví a stále neříká ano, ne (občas řekne ne). Před dvěma dny jsem zas zkoušela, jestli bude spolupracovat při oblíkání papírových panáčků - říkám: "Dáš mu kalhoty? a dal mu kalhoty "A teď tričko.", dal mu tričko... ovšem po chvíli začal panáčkům dávat kalhoty na hlavu, boty na ruce apod. - a hrozně se tomu chechtal :-) Evidentně ví moc dobře co kam patří.
Taky slova, který sice už používal, ale jen pro sebe - spíš v roli broukání si (psala jsem tu jak nikdy nezopakoval ššš hú, ale říkal si to pro sebe, když si hrál sám s vláčkem, nebo jak říkal "hop", když skákal do postele, ale nikdy neřek "hop", když chtěl vysadit), tak začal používat PŘI KOMUNIKACI S NĚKYM. Čili, např. říká "hop", když chce, aby ho táta vyhodil do vzduchu (a táta šťastnej, že dítě mluví, se může udřít :-)), a tetě do telefonu řek dokonce na mou výzvu "Ahoj teto." Jo, ještě "ne" a "dej" má nejspíš ze školky - ze situací, kdy se "perou" o hračky. Má sice těch slov pořád jen asi deset, ale už to, že je začal používat v komunikaci považuju za obrovskej pokrok.
Mám z toho obrovskou radost - doufám, že to není přechodný a že to takhle půjde dál. :-)
Bohužel momentálně si nejsem jistá, jestli to přechodný nakonec nebylo, páč má poslední dny docela útlum - ale je nemocnej, tak snad je to tim.
Jinak tady v tom příspěvku chybělo, že ho zajímají písmena a čísla (nejvíc ho fascinuje osmička - tu furt kreslí do vzduchu a na tácek do mouky) a trošku pro zajímavost - jak nikdy nechtěl ukazovat - třeba nikdy neukázal v knížce na pejska, tak jsme našli několik způsobů jak ukazování nahradit - když řeknu ať dá pejskovi pusinku, když chci, aby pejska označil myškou na počítači a když mu řeknu, aby pejska vyfotil (naštěstí máme digitál, tak může fotit do aleluja).
|
| EvčaK |
|
(21.2.2005 14:44:11)
To je super, že má tvořivou mámu. Možná má ten útlum i tím přechodem domov - školka. Jak dlouho tam chodí? Nik od ledna. Nejdřív byl nadšený, pak asi po 3 týdnech se mu tam moc nechtělo a byl celkově skleslý. Ale už se to snad trochu ustálilo. Mluvila jsem s učitelkou a říkala, že to může být tím, že na počátku neprožil teskné odlučovací se období. Chodil tam strašně rád, nikdy žádná slza nebo:"Maminko nechodˇ."... Tak, že to na něj přišlo asi později.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(21.2.2005 14:59:17)
Bojek chodí od půlky ledna, ale zatim jen na út,st,čt. Měli jsme to podobně - hned první den jak uviděl třídu, vplul nadšeně dovnitř a brečel až když jsem ho v poledne chtěla odvézt, druhej den v šatně jen odhodil oblečení a zase utíkal dovnitř. Když zjistil, že tam bude chodit pravidelně, trošku kňoural, ale jen dva nebo tři dny, taď se tváří neutrálně. Předpokládám, že je tam spokojenej, ale blbý je to ranní vstávání. Učitelky jsou výborný - už jsem jim hlásila Zábojkovy úspěchy a děkovala jsem jim, že jsem musela vypadat jako blázen :-)
|
| EvčaK |
|
(21.2.2005 15:13:14)
Nik chodí na celý týden a na celé dny. Chodím pro něj, až tam nejsou skoro žádné děti. Jinak by to bylo s divadlem, že nechce. V druhým týdnu chození mi řek, že mě nechce, a že se mnou nikam nepůjde. A první den školky, se odpoledne celou cestu domů vztekal a brečel, že chce zpátky za holčičkama. Doma se rozhlíd a řek, že se mu u nás nelíbí, a že chce jít jinam. Až druhý den pochopil, že bude do školky chodit pořád, tak už to bylo lepší.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lida +2 | •
|
(21.2.2005 14:19:25)
Kdyz Vas tak ctu, tak si uvedumiji, jake mam stesti, z moje holky proste spi od 6 tydnu celou noc, a temer nikdy se nevzbudi (pokud nejsou nemocne, coz je vyjimecne).
Ale, tuhle jsem se divala na TV na porad o poruchach spanku. Krom jineho, tam byl pripad rodiny, ktera se od narozeni jejich syna proste nevyspala. Kluk byl vzhuru 5x-6x za noc a oni vypadali jako zombee. Tak jim tam pozvali "odbornici pres detsky spanek" a nekolik zasad, jak behem tydne dospela k tomu, ze kluk spal celou noc!
Zasada c1 - dite neuspavat. Pohadka,pusinka, zhasnout a dobrou noc (jak to synka naucili, popisi dole)
Vit mu vsechny "komfortni" veci, ktere kdyz nema, tak se probudi (napr. tedy pokud koji, zadne prso v noci neni k mani, ma zizen, dostane vodu z lahve)
Jak docilili zasady c.1? Proste veskera idea je, ze kdyz dite usina s nekym, tak kdyz se castecne probudi (resp. se dostane do jine spankove frekvence) tak uciti, ze s nim v pokojicku nikdo neni a probudi se uplne a dozaduje se neci pritomnosti. Takze, oni s nim ncvicovali usnuti osamote. Prvni den - u postylky hlazeni, druhy den u postylky, bez hlazeni, 3ti den, 1m od postylky, 4 den, 2 m od postylky, 5ty den 3 m od postylky, 6ty den u dveri, 7 den hned z dverma ... a dal a dal, az se kluk naucil usinat sam a byl klid.
Je pravda, ze moje holky uz od narozeni chodi spat stylem pohadka, zhasnout a spat , a je pravda, ze to funguje a a by se dozadovaly me ci tatinkovo pozornosti uprostred noci, to je ani nenapadne ... ale jak jsem vypozorovala, s holkama je to obvyykle jednodussi. A zajima, take deti, ktere nejsou kojene.
|
| EvčaK |
|
(21.2.2005 14:37:44)
Lído, to co píšeš, by se asi dalo použít na děti, které mají špatné návyky. Částečně ten náš "holomek" nějaký ty návyky má. ale např kolem jeho 8měsíce, kdy všichni radí "osamostatňovat" dítě tím, že usíná samo apod, jsme tohle zkoušeli. Několik večerů usínal sám. Nebylo možné za ním chodit po několika min., protože to pak řval ještě hysteričtěji. Vydržel řvát z plných plic i 1,5hod. Pak usnul a do hod. byl zas vzhůru a začalo o nanovo. Nehledě na to, že byl většinou pokaděný. A když se mu podařilo v necelém roce vylézt několikrát z postýlky a žuchnout na zem, tak jsme to vzdali. Díky Bohu se mu nic nestalo. V té postýlce je 55cm výška šprušlí. V té době měřil asi 74cm. Musel se urputně snažit nahoru vyšplhat. Takže beru tyhle zaručené rady s hodně velkou rezervou.
A my máme 1+1, když bude jedno dítě řvát, vzbudí druhé a ke dveřím to máme od Nikové postýlky 75cm. Tak to můžu pár dní přeskočit. A navíc v noci spíme v jedné místnosti všichni a manžel a Nik děsně chrápou. A mluví ze spaní - někdy se i zvednou a křičí. Pochybuju, že je to špatnými návyky.....
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(21.2.2005 14:47:47)
Tak jsem si vzpomněla na kamarádku, která tu byla se 4letym synem před pár dny. Sice večer usínal sám, ale předtim chtěl pohádku a pak ještě jednu - bylo to asi na půl hodiny. Já si musim k 3,5letýmu synovi lehnout a přitulit, ale odpadne během pěti minut. (Když je hodně unavenej, zaleze si do postele sám, ani o tom nevim.) Je to s tim uspáváním dost relativní...
|
| EvčaK |
|
(21.2.2005 15:06:37)
Asi tak jak píšeš. Říkám si, jestli není mnohem jednodušší vyjít potřebám těch prcků a večer jim pár minut své přítomnosti při usínání věnovat. Navíc celý život pak už budou bez naší přítomnosti. tak si to užívám, i když to často znamená nevidět film od začátku... A kdyby se chtěl někdo odvolávat na nesamostatnost takto uspávaného dítěte, tak to je rozhodně taky individuelní a nemá to s uspáváním co dělat. Náš Nik je např. mnohem samostatnější a odvážnější, než o rok a půl starší syn mých kamarádů, kteří ho vychovávají "podle přírůček".
|
|
| Lida +2 | •
|
(21.2.2005 15:22:10)
Jano,
samozrejeme, ze je to s timuspavanim relativni, Nekdo prcka uspava, a mrne chroni celou noc,, a neprobudi se, nekdo neuspava, a stejne se probouzi. Jedine, co ta "odbornice" na spani deti rikala, ze uspavani a v noci probouzeni je velmi casto spojene, protoze prcek proste v noci hleada maminku. Navic, kdyz tak procitam tuto diskusi, tak to i tak vypada, maminky, ktere neuspavaji, tak nepisi, ze by mely problemy se spanim.
A co se tyce poctu pohadek, to je proste o tom, kolik toho detem dovolim. Pokud pohadku jednu a dost, tak to znamena, jedna a dost, at si o me rika, kdo chce co chce, jestli jsem, ci nejsem krkavci mama. Musim sle rici, ze holky by si o dalsi pohadku ani nedovolily rici, protoze vedi, ze proste bych jim dalsi neprecetla.
Nekdo se tu zminoval, ze uspava proto, ze mu prcek vypadl z postylky a proto u neho musi byt. Tak tohle holky zkusily take jenom jednou, namlely si (poradne) a od te doby uz to ani nezkousely. Deti si moc dobre pamatuji!
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(21.2.2005 15:36:51)
Lído, náš starší syn se v noci nebudí. Ač uspáván, přestal se v noci budit asi v roce a půl. Mladší (2 roky) se budí většinou jednou za noc a to i v případě, že spim vedle něj. Takže my s timhle problém nemáme. Co vim, tak kamarádka neuspávala a dítě se jí přestalo na noční kojení budit kolem druhýho roku.
|
|
| Líza |
|
(21.2.2005 16:08:12)
No, bu´d můžem říct, že maminky, které neuspávají, nemají u děti problémy se spaním. Nebo taky, že mmainky, které nemají u dětí problémy se spaním, neuspávají.
Já jedno dítě nikdy uspávat nemusela a šlo to po dobrém, druhé jsem v pudu sebezáchovy nechala uřvat. Nemám dnes problém se spaním ani s jedním. Ale protože jsem zažila, jak jsou různé, tak předpokládám, že můžou být ještě mnohem různější děti :-))))))))))))
|
| petra a klučík | •
|
(21.2.2005 17:39:57)
Jsem moc ráda že nespavců je tolik :o) už jsem si začínala myslet že máme divného špunta.Náš klučík 10měs.spinkal od 19hod do 8.30 do svejch 4měs.Od té doby jsou noci naprosto příšerné.Budíl se po 30min to už ho naštěstí přešlo a budí se po hodině.Jaká to uleva když můžu těch 30min v klidu spát :o) (Tu první půl hod se snažím usnout,kojim cca 5-10min.)No a ted poslední týden je to opravdu hrůza.Usne kolem 19hod ale za půl hod je zase vzhuru a naprosto čiloučkej a neusne až tak do té 11hod.Po celou dobu má velkou potřebu si hrát a nebo pláče.když už konečně usne tak spí max hodinu a dožaduje se prsa a tak je to až do rána.Někdy se takhle zbudí i kolem 3hod a leze po nás.Ve své postýlce spí poze tu první půl hodku pak už ho tam nedostanu.
Metoda vyřvat,také jsem zkoušela,ale po půl hod už jsem to nemohla vydržet a přišlo mi to hrozné-Klepal se jak ratlík a měla jsem pocit že ho klepne.
Znám spoustu lidí kterým tato metoda pomohla a po jednom vyřvání mimčo chrní celou noc.A tak to neodsuzuji.Je to každého věc.A neřekla bych že to má nějaké následky.
No a tak přeji všem maminkám s lumpíkama jako mám já aby je potkalo štěstíčko a prďolové začli chrnět.
|
|
|
| EvčaK |
|
(21.2.2005 17:53:32)
Lído, je vidět, že nemáš moc zkušeností s dětma poněkud odlišnýma než je průměr. Ten vypadávající šplhavec z postýlky je můj syn. Kdybys četla pořádně, dočetla by ses, že vylezl 2x a to asi den dva po sobě. V jeho případě má problém si některé věci "zapamatovat". A to, že ty děti usínající bez rodičů se ve většině případů v noci nebudí... Možná v dospělosti budou víc sebejisté ty děti, jež se můžou kdykoli přitulit ke svým rodičů, a když je v noci něco probudí nemusí mít strach, že dostanou vynadáno. Ačkoli, když jsem byla občas vyřízená, tak jsem Nika sprdla, že mě pořád budí.
Píšu to proto, že kolem sebe vidím nezdravé příklady "násilného odvykání dětí na rodiče. Netvrdím, že vždycky jsou ty postupy špatné nebo by to měli všichni dělat jako my. To určitě ne. Ale mí známí mají kluka 4,5 let. Jsou na něj hodně nároční. Když byl malinký, tak jeho máma mu často říkala:"Jdi ode mě pryč, já Tě nechci." Apod. Chtěla, aby se učil hrát si sám. Do 10ti měs ho odstavila, někdy před 2rokem, možná dřív, ho šoupli do samostatného pokoje, ve 3 letech byl týden sám v nemocnici..... Ten klučina byl před nástupem do školky nezdravě málo seběvědomí. Pořád ho bolí hlavička. Po mnoha vyšetřeních je zřejmé, že jsou za tím psychické problémy... Do školky chodí nerad, hraje si spíš s holkama. Na hračky musí dávat velký pozor... Osobně si myslím, že vdospělosti bude neprůrazný, zakomlexovaný.... A možná bude mít problémy dávat najevo city. Nehodnotím rodiče. Jsou to bezvadní lidi. Sami mají problémy spojené se svojí výchovou v dětství a snaží se kluky vychovávat co nejlíp.
Jen chci ukázat, že to, co je dobré pro jedno dítě, nemusí být nutně dobré pro druhé. A když to sama neznáš, tak nestresuj druhé maminky, že vychovávají děti špatně.
|
| Lida +2 | •
|
(21.2.2005 18:20:16)
EvcoK,
ja vubec nechapu, jak jsi prisla na to, ze stresuji maminky, ze vychovavji spatne???????
Samozrejme, ze kazde dite je jine. Jenom jsem popsala, co jsem videla v TV a co jsem vypozorovala nejen na rodine ale i v zivote mych kamaradek.
Ja nemluvim o tom, ze by deti mely byt prilis brzo davany pryc od matek, to je uplne jine tema. Ja jsem pouze davala jednu moznost (metodu), jak dite prinutit spat celou noc - vy matky, jejich deti nespi si stezujete, ja jsem nevidela, ze by si tu stezovala nejaka maminka na to, ze jeji dite spi celou noc. Ja nevim, jestli tato metoda funguje na kazdeho (ta pani v TV tvrdila, ze na prevaznou vetsinu deti), a ja jsem navic tuto metodu nemusela ani zavadet, jelikoz holky samostatne usinaly ve svem pokojicku jiz od miminek, u mne v posteli nikdy nespaly (krome toho, kdyz byly nemocne), a spi celou noc. Mozna, jak rikas, maji pocit odtrzenosti od matky (nevypadaji na to, ale kdo vi), ale zase na druhou stranu se cela rodina velmi slusne vyspime, takze nejsme nervozni a nedostatek telesneho kontaktu si muzeme v klidu uzit pres den.
Jenom mi prijde divne, ze na jednu stranu si stezujete, ze vam deti nespi a kdyz vam nekdo poradi jednu z nebeznejsich metod, tak aniz byste tuto metodu systmaticky a dusledne vyuzili, tak ji odsoudite, a jeste napadnete ty, kteri vam naivne chteli pomoci, ze vas odsuzuji. S argumentem, kazde dite je jine (to my take vime).To moc nechapu.
|
| EvčaK |
|
(21.2.2005 18:50:40)
Lído, stresuješ. Vím o čem mluvím. Když mi bylo nejhůř, nevěděla jsem co s Nikem dělat, četla jsem v knížkách.... Našla se spousta děsných lidí, kteří místo, aby se snažili vžít do naší kůže, tak měli spoustu chytrých rad. Většinu jsem já hloupá zpočátku zkoušela a bylo to ještě horší. Znám to, co popisuje Milada. Nik spával v zašitém pyžamu, aby se neškrábal. Samozřejmě to moc nefungovalo.... Prostě to bylo hrozný období. Jen ten, kdo to fakt zažil nebo má silnou možnost vcítění se do druhých může chápat, jaký to bylo a radit stejně "postiženým" lidem. A podle toho, že píšeš, že si stěžujeme, je zřejmé, že vůbec nechápeš o čem je řeč. To totiž nejsou vůbec žádné stížnosti. To je čiročiré zoufalství!!!
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen | 
|
(21.2.2005 19:08:40)
EvcoK, depka je pryc:o) Musim se zastat Lidy - mozna to vypada, ze stresuje ALE - on to tady jaksi jeste nikdo nezminil; co se tyce te metody jak naucit usinat deti - myslim, ze tady totiz bavime tak trochu o voze a o koze - ty deti musi byt zdrave, v pohode (coz s AE urcite nejsou)!!!
|
| MirkaEyrová |
|
(21.2.2005 20:21:49)
Ježíš, tak koukám, jak jsme se měli my s naším synem ještě fajn, když jsme "jen" měli syna do šesti let v ložnici a do pěti let jeden z nás "jen" byl v té ložnici, dokud syn neusnul... Taky jsme měli mírný problém, když byl miminko - přes den byl schopen spát klidně dvě hodiny v celku, ale jen v jedoucím kočárku. V roce a půl zvládl usínat v postýlce, ale klidu jsme si přes den užili jen do dvou a půl roku, kdy přes den přestal spát úplně. ... Proti Vám pohodové dítě. Děkuji za to osudu...
--- Poznámku k vyřvávací metodě. Zazněla tady připomínka, že vyřvávací metoda nespočívá ve "vyřvání" dítěte až do padnutí. No, my jsme to zkoušeli, když mu bylo snad půl roku. Chodili jsme k němu co pět minut, klidným laskavým hlasem ho krátce potěšili, pohladili, položili do postýlky... a nefungovalo to. Žádné uklidňovací akce nezabíraly, syn řval jak na lesy a při pokládání se vzpíral, o upokojení nemohla být ani řeč. Asi po půlhodině pokusů jsme toho zanechali a smířili se s tím, že nějakou dobu holt budeme muset vydržet poněkud nepohodlné uspávání (jednu dobu usínal pouze v náručí, pak už jsme mohli uspávat v naší posteli apod.).
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(21.2.2005 20:24:46)
Poznámka: z postýlky jsme syna NEZVEDALI, jen jsme ze synovy polohy vestoje v posteli syna uložili do polohy vodorovné.
|
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(21.2.2005 20:25:38)
Milado,
kdyz ono se to tu zase tak nejak stocilo k tomu uspavani a rvani versus nervani;o) Taky uz me to unavuje;o) (myslim tim vysvetlovani, ze nejde o to, aby se dite urvalo ke spanku). Ale proste nikdo nijak nezduraznil, ze se bavime o zdravych detech! I ten mnou propagovany Estivill to zduraznuje...
|
|
|
|
| Lida +2 | •
|
(22.2.2005 14:02:04)
EvcoK,
jeste k tomu,jestli stresuji nebo ne. Ja se omlouvam, pokud to tak vyznelo, to nebyl zamer.
Co se tyce toho, ze tve dite nespi, tak vis sama, ze nespi, protoze , tak jako Milady dite mate extremni ekzem (nebo Nick ma neco jineho, pokud ano, tak se omlouvam, nemam silu jit vyhledavat, co mu je), ale tak proc se nechavas stresovat. Vzdyt ty vis, ze pricina nespavosti je nemoc, takze pravdepodobne, tvuj chlapec bude lepe spat, az se mu nemoc zlepsi. A jak zlepsit jeho nemoc, to ti neporadim, protoze to nevim, nejsem lekarka a nemam ani laicke zkusenosti, protoze me deti nic takoveho nastesti zatim nepotkalo.
Takze suma sumarum. Metodu, kterou jsem tu poposala, je dobre pouzit, pokud ma dite spatne navyky ( a jinak je jasne, ze pricina nespavosti neni patologickeho razu). A jak uz tady take Lucka popsala, navyknout dite spravne usinat je dlouhodobejsi proces (tak, jako se dlouhodobeji ucilo usinat nespravne). Kdyby to slo zvratit ze dne na den, jako mavnutim proutku, jednim vyrvanim...to si myslim, ze bychom chteli od vychovya zivota opravdu hodne.
|
| Zuzana | •
|
(22.2.2005 17:02:03)
Milada,
sorry, asi som svojim maxipríspevkom práve posunula debatu zase smerom od témy článku...:-)
Ale stojím si za ním :-). A v prípade chorých detí už niet o čom diskutovať.
Problém je v tom, že mnohé často sa budiace deti sa možno budia kvôli budúcim povahovým črtám či psychickým alebo zdravotným odchylkám - môžu byť precitlivelé, hyperaktívne, s rôznymi disfunkciami...., čo ale u pár mesačného bábätka ťažko zistiť. Ja osobne by som ani u zdanlivo zdravého dieťaťa vyplakanie neriskovala...
|
|
|
| EvčaK |
|
(22.2.2005 23:19:24)
Lído, tak jsem si dnes vzpomněla na svou výbornou kamarádku. Ona dělá něco jako au-pair v Česku. Je úžasná a dětem rozhodně prospívá. Starší doučuje, s mladšíma si hraje i nějaké výukové věci, pomáhá s domácností. Je na výsost spokojená a zaměstnavatelé taky. A děti? Ty ji zbožňují. Jen je škoda, že si nemůžeme u nás tyhle "služby" dovolit ve větším měřítku. Je to obrovská úleva pro mamky a děti mají taky povyražení a změnu. Osobně tohle vůbec nezvrhuju. Jesličky - to je jiná.
S tím stresováním. Tím nemyslím mě. Proti tomu už jsem imunní. Ale pamatuju si, jaké to bylo na začátku. Byla jsem nezkušená vyjukaná matka. Nik je náročný případ - což jsem samozřejmě v té době nevěděla. Takže jsem se za všechno obviňovala. Známí reagovali jako Ty zpočátku i další v téhle diskusi. Takže všechno bylo ještě horší. U druhého klučiny je to jinak. Bez problému poznám jestli brečí únavou, bolestí, hlady... Takže pro mamči prvních dětí můžou být naše příspěvky zdrcující, místo, aby povzbudily.
|
| EvčaK |
|
(22.2.2005 23:25:18)
Ale pro všechny rodiče náročných dětí. Dneska jsem byla 3 hoďky s dětma z DD. Krom jich tam byli i 4 děti s tatínkem. Mají jich celkem 5. To teda byla síla. Minimálně 5ti letý kluk a 8letá holka jsou silně hyperaktivní. Ten kluk strčí hravě našeho Nika do kapsy. Hráli jsme soutěže. Já měla v družstvu 6 dětí. Ty dvy LMD a 12ti letou holčinu taky s nějakýma poruchama. Ostatní byly celkem v poho. Byl to super nádherný čas, ale byla jsem strhaná, jak už dlouho ne. Ten klučina se zastavil, jen když jsem ho držela nebo se zrovna pral.
Takovýhle zážitek a moje nespavé děti mi přpadají jako andílci. Absolutně nechápu, jak to ty rodiče zvládají. A to ty zbývyjící 2 holčiny, taky nevypadaly na kliďasky. Za to tata, ten nehnul ani brvou, ať dělaly dítka cokoli. Maximálně je šel utěšovat.
|
|
| Lida +2 | •
|
(23.2.2005 12:08:06)
EvcoK,
Ja musim rici, ze mam s au-pair opravdu vyborne zkusenosti. Uz ji pouzivame 3 roky, mely jsme celkem 3 a je opravdu skoda, ze si to mnoho maminek v Cechach nemuze dovolit. Dite vyrusta doma, nemusi do jesli, ma individualni pristup, ma jednoho cloveka, kteremu duveruje. Rodice se mohou spolehnout (pokud maji takove stesti, jako mame my, ze jsme se vzdy na holky mohli 100% spolehnout). A navic, holky proste spvoji au-pair miluji, berou ji jako clena rodiny. Navic takova au-pair stihne dalsi veci - pockat na elektrikare, zabehnout dokoupit chleba a mliko, vyprat detem veci apd. Takze ja kdyz prijdu domu z prace, tak mam cas na holky, hrat si s nimi, povidat a nemusim rychle a rychle dodelavat resty.
Myslim si ale, ze to do Cech take brzy prijde. Akorat ze au-pair budou jezdit z Ukrajiny, Ciny nebo Vietnamu.
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(23.2.2005 14:15:42)
EvcoK, to jsi napsala moc hezky;o)
Zuzana predtim napsala, ze ji vadi, ze, cituji: "ak sa niekto posťažuje na spánok detí a uvedie podrobnosti, hneď sa dozvie, že si zato môže sám, lebo jeho dieťa má zlozvyky a dostane kopec odporúčaní na vyplakanie. Pritom v mnohých prípadoch by pomohlo uistenie, že to je normálne a prejde to samo." Myslim, ze maminky, ktere maji problem, se kterym si nevedi rady, se chodi na Rodinu spis poradit. Jsou samozrejme takove, co si chteji jen postezovat, ale vetsina z nich konci svuj prispevek s tim: "Co mam delat?" nebo "Jak se to da resit?" nebo "Mate s tim nekdo zkusenosti?". Rekla bych, ze tyhle maminky nestoji o nejake ujistovani, ze je to normalni a prejde to samo (tim se muzou utesovat samy). Chteji poradit. A zrovna v pripade toho spanku - pokud dite spatne spi, normalni to NENI! Zalezi na konkretnim pripadu, mohou se za tim skryvat ruzne zdravotni obtize dlouhodobeho ci kratkodobeho charkteru. Ale pokud je dite zdrave po fyzicke i psychicke strance, tak je v naproste vetsine pripadu problem v nespravnych spacich navycich.
A kdyz uz jsme u toho, tak mne se zase nelibi, ze kdyz se tady ostatni maminky snazi poradit podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi, tak jsou posleze v mnoha pripadech slovne napadany jinymi, ktere maji odlisny nazor.
|
| EvčaK |
|
(23.2.2005 20:57:10)
Lucko, jestli tím napadáním myslíš moje příspěvky... Je to diskuse? Říkám svůj názor. A ten je, že kdo nezažil, jaké je nespat, může se v tom orientovat pouze teoreticky. A taky by měl zdůraznit. že to teorie je. Nemůžu přece někomu "doopravdy" poradit s problémem, o kterém jsem v životě např. jen slyšela. To si snad nemyslíš - nemyslíte?!:))) To by bylo přinejmenším namyšlené. Něco jako, já seřrala všechnu moudrost světa:)) Upřímně si myslím, že se snažíte pomoct, ale všeho s mírou. Kdybych neměla osobní zkušenost s radami od lidí co o problému nemají ani páru, tak jsem zticha. Takhle musím alespoň varovat ty maminky, jimž je to určeno, že může jít o nějaký problém dítěte, těmito způsoby neřešitelný, nebo ať si prostě dají pozor a s radami zachází opatrně, aby z toho nebyly ještě víc mimo.
Ano, jednou jsem následkem nedorozumění a vlastní blbosti "napadla". A doufám, že už to neudělám. To by se opravdu nemělo.
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(23.2.2005 21:05:25)
EvcoK, jen v rychlosti - necetla jsem tvuj posledni prispevek do konce, a momentalne nemam cas na delsi vysvetlovani, ale musim ihned reagovat - NE, NEMYSLELA JSEM TVUJ PRISPEVEK!!!! Ani jsem to nemyslela na me. Myslela jsem to obecne!;o) Krome toho - to "nase" jsme si vysvetlily a je to naprosto smazano.
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(23.2.2005 21:08:25)
Nedopsala jsem to;o) - a tim padem ja to povazuju za vyrizene.
Takze to napadani sem myslela vseobecne. Nemyslela jsem tim tebe, ani sebe. Vic zitra, uz musim padit;o)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(21.2.2005 18:59:45)
Lido, souhlas, a to i k tvemu predchozimu prispevku. Treba Milada tady psala, ja uz tisickrat opakovala to s atopickym exemem. Zrovna tak, kdyz si tady maminky stezuji, ze se nevyspi a zadaji o radu, jak naucit spat deti celou noc (zdrave deti!!!) a clovek jim poradi, aby to zkusily tim "nasim" zpusobem, tak jim vlasy vstavaji hruzou na hlave, ze svoje dite nebudou trapit tim, ze ho nechaji vyrvat. Zrovna tak jako Milada s AE to my tady taky muzeme vysvetlovat tisickrat, ze to, cemu se tu rika "vyrvavaci metoda" nespociva v nechani ditete urvat se ke spanku;-(((, ale v postupnem a systematickem zvykani si usinat samostatne. A urcite by neskodilo si, kdyz uz se do toho clovek rozhodne vrhnout, predtim precist nejake opravdu dobre publikace - mne naopak vstavaly vlasy hruzou, kdyz jsem cetla nektere prispevky, jak to "zkusili" jednou ci dvakrat, nechali dite brecet dlouho - napr. pani Jitka - a usoudili, ze to nepujde...Jasne, kazde dite je jine, ale jak je potom mozne, ze se podari uspesne naucit usinat a spat celou noc 96% deti??? Bez breku se to vetsinou bohuzel neobejde, zvlaste u starsich deti, ktere maji treba spatne spaci navyky. Ale osobne si take myslim, ze pokud se dite dobre vyspi, je z nej razem jiny clovicek. Ony to ty maminky nedelaji jenom kvuli sobe....
|
| *Aida* | 
|
(21.2.2005 19:14:53)
Lucko,
tuto metodu jsem pouzila u syna, taky to byl pud sebezachovy, zabralo to na par mesicu. Ale je fakt, ze moje dite neni uplne "zdrave". V dubnu mu budou 4 a budi se stale a to i presto, ze vecer usina bez problemu sam ve sve posteli. Jsme s manzelem ve stadiu, kdy uz jsme jaksi "rezignovali" a nestresujem se z toho, proste jeden z nas se v noci premisti k malemu do postele. Obcas az k ranu :o). Pokud ho jen uspime, tak se pak budi x krat az do rana, takze to resime tak, aby se vyspali vsichni (v ramci moznosti). Ja tu "rvaci" metodu neodsuzuju, ale osobne je mi lito, ze jsem ji "aplikovala", protoze v nasem pripade to byl zbytecny stres pro dite. Dceru jsem kojila do 21 mesicu a odstavila jsem ji hlavne proto, ze proste chtela kojit celou noc. Spi celkem dobre (v dubnu ji budou 2), obcas se jednou vzbudi, kdybych nemela tu zkusenost se synem, tak bych taky neverila, jak to muze vypadat, kdyz dite nespi. V anglictine je na to vystizne slovo "debilitating" :o).
Jinak jeste pro maminky, co se chystaji zkouset "rvaci metodu". Pokud Vase dite spusti srdceryvny krik pokazde, kdy se s nim priblizite k postylce, tak bych zkusila dite na ni zvyknout nejdrive pres den. Treba kdyz uklizim hracky, nechat dite v postylce a byt ve stejnem pokoji, pak postupne treba na par minut odejit. A az kdyz bude dite vedet, ze se mu v postylce nic nestane a ze je to vlastne celkem fajn misto, bych pristoupila k tomu, nechat ho tam vecer usnout.
|
|
|
| Zuzana | •
|
(21.2.2005 21:20:20)
Lida,
pri Tvojom písaní o dcérach, ktoré od narodenia spia vo svojich postieľkach a od 6 týždňov spia celú noc, si neuviedla podstatnú vec - že boli na umelom mlieku a od ich útleho veku si musela pracovať, takže väčšinu dňa trávili s au-pair. Pozor!!! - nech to nikto nepochopí zle, nijako to neodsudzujem!!! Každý má inú životnú situáciu.
Len to chcem uviesť ako vysvetlenie, prečo to u vás vyzerá tak ideálne. Závislosť dieťaťa na matke, ktorá je s ním 24 hodín denne a je často kojené asi bude vo väčšine prípadov oveľa väčšia ako u dieťaťa, ktoré trávi väčšinu dňa s au-pair a je na UM. Preto sa to prvé dieťa bude pravdepodobne dožadovať matky veľakrát aj v noci.
Zuzana
|
| sally | 
|
(21.2.2005 23:21:01)
Zuzano, moje bylo kojené a žádnou au-pair nemám (nemám ani babičky na hlídání, jsem na něj pořád sama) a taky spí od začátku ve své postýlce, a celou noc asi od dvou měsíců od termínu porodu. Takže v mléce a podobně to skutečně není. Myslím, že je to spíš v dítěti - to naše nám začalo kolem 4. měsíce "nadávat", že ho v noci budíme a od šestého je ve svém pokojíčku. S námi v jedné místnosti se nevyspí (vyzkoušeno na různých návštěvách, dovolených a tak).
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(22.2.2005 10:22:43)
Zuzano,
jsme na tom stejne jako Sally. Moje dite bylo kojene, nemame zadne hlidani (ani babicky), jsem s ni porad. Od narozeni spi ve sve postylce a od 6ti mesicu i ve svem pokoji. A spi celou noc. S nami v pokoji se taky nevyspi. Takze v tom to opravdu nebude...
|
|
|
| Lida +2 | •
|
(22.2.2005 11:56:06)
Zuzano,
holky byly s au-pair az od 6ti mesicu, a do te doby byly porad se emnou. Spi ale celou noc od 6ti tydnu, tkze nevim, co to ma s au-pair spolecneho???
Co se tyce UM, to mozna muzes mit pravdu, tezko rici. Spaly dobre, i kdyz jsem kojila, byt jen kratkou dobu. Cetla jsem, ze kojene deti se budi casteji, hlavne v pozdejsim veku, protoze je mleko od matek tak nezplacne, jako mleko umele. Ale nedavala bych do souvislosti "zavislost, ci vztah" k matce a spavost ci nespavost. Podle tve teorie, cim mene dite spi, tim lepsi ma vztah s matkou?
Obecne nevim, co si tim chtela rici, Znam mnoho maminek, ktere koji a nemaji au-pair, presto jejich deti spi. Nebo si si chtela pouze rypnout? Nebo mi snad naznacit, ze moje deti a ja k nim nemam zadny vztah protoze maji au-apir a nekojila jsem do 2 let? Je to "ceska" ci "slovenska" zavist, nebo jenom chces byt zla?
|
| EvčaK |
|
(22.2.2005 12:39:49)
Souhlasím s tím, že ani kojení, au-pair, ani uspávání maminkou a ani nic jiného vnějšího nemusí mít vliv na dětské spaní a usínání. A to se tu snažíme říct - teď mluvím za sebe, Miladu apod. Často se může za nespavostí skrývat zdravotní problém, poruchy osobnosti, spánku.... Prostě spousta věcí. Ty spavé děti mají většinou jen štěstí (a jejich rodiče též), že jsou zdravé a mají nenáročnou povahu.
Apropó. Chtěla jsem se zeptat. Jak se pozná "zdravé" mimino, pro které tu propagujete ty metody na vylepšení usínání a spavosti? Tím nechci říct, že jsou špatné. Jen by mě zajímalo, jak můžu s jistotou poznat, že je mé dítě zdravé a za špatné usínání a trhaný spánek můžou jen špatné návyky - tudíž já jako zodpovědný rodič:)))?
|
| Lida +2 | •
|
(22.2.2005 13:35:14)
EvcoK,
tve shrnuti je velmi rozumne. Mas pravdu. Co se tyce tech spatnych navyku, samozrejme, nikdo nepozna, jestli za nespavost muzou jenom spatne navyky. Ale spatne navyky mohou vest k nespavosti (ale take nemusi).
Samozrejme, pokud je dite nemocne, ma nejakou poruchu, tak je vsechno o moc slozitejsi.(Ano, mam velke stesti a dekuji za to Bohu, ze me holky jsou prozatim zdrave jako ripy - byt narozene starsi matce po 35ti, nekojene a s au-pair). Ale moje holky take nespi, kdyz jsou nemocne. Ale nastesti jsou nemocne tak jednou za rok, takze se to da vydrzet.
|
|
| Cockney | •
|
(22.2.2005 13:43:33)
Ja si tedy myslim, ze kojeni nebo UM ma vliv na deti od narozeni, kojene deti (v 6ti tydnech) placou v prumeru pry vic a i spanek je odlisny.
Jak se pozna nemocne dite od zdraveho zalezi take na rodicich, jak se na dite divaji - pokud nijak zvlastne neprojevujici se dite budu brat tak, ze vzdycky jeste muze byt psychicky narusene, tak jiste k "vyrvavaci " metode nepristoupim. Pokud subjektivne z rodicovskeho hlediska a objektivne z lekarskeho hlediska diteti nic neni, tak na ni vsak pristoupim (myslim, ze se doporucuje vek kolem 6ti mesicu). Jiste je v knizce uvedeno, po jak dlouhe dobe by se vetsina deti mela naucit spat a v pripade, je-li takova doba prekrocena, pak je vhodne konzultovat lekare.
Plne souhlasim s tim, ze "budit" deti v noci na jidlo neni vhodne, kazdy ma pravo na plnohodnotny spanek. Nekdo tady spravne rikal, ze zaroven vyspaly rodic se muze venovat diteti hodnotneji nez zombie.
Ackoliv jsem zastance teto metody, tak jsem si mnohokrat polozila otazku, jestli tato metoda vlastne nevznikla z dekulpabilizace zen, ktere maji/chteji byt do prace vyspale. U nas fungovala jak mela a to je pro me hlavni.
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(22.2.2005 18:05:28)
EvcoK,
myslim, ze "zdrave dite" se pozna tak, ze (jak psala Cockney) evidentne z lekarskeho hlediska netrpi zadnymi zdravotnimi problemy (myslim tim dlouhodobymi - zaludek, ekzem ci neco vaznejsiho). Z hlediska rodicu by take melo byt v pohode, pokud rodice chteji aplikovat metodu "naucit samostatne usinat" - tzn. rozhodne nezacinat na dovolene, kdy dite zmeni prostredi a muze se citit nejiste, v dobe, kdy je nemocne (tim myslim akutni zdravotni problemy jako ryma, kasel apod.). Jedina "nemoc", pri ktere se metoda muze pouzit je problem zvany "detska nespavost". Nechce se mi to znovu psat, tak ti sem zkopiruju prispevek z jine diskuse:
(pro informaci - v prispevku je rec o knize "Detska nespavost" od Eduarda Estivilla, kterou tu jiz doporucovala Marketa). Cituji:
"...poruchami spanku se Estivill zabyva celou svoji karieru; napsal uz jednu velice uspesnou knihu, ktera by se v prekladu nejspis jmenovala “Spi, detatko, spi” (v soucasne dobe vychazi dalsi, o pohadkach a cteni pred spanim, o tom, jako deti aktivne zapojit do vypravenych pohadek). Kniha, o ktere se tu ted bavime, se v cestine jmenuje “Detska nespavost”. Jak uz nazev napovida, jedna se PREDEVSIM o pomoc rodicum, jejichz deti trpi nespavosti. Autor ji napsal proto, ze se na nej obracela spousta rodicu, jejichz deti mely problemy se spankem.
Dalsi fakta k detske nespavosti:
- detskou nespavosti trpi 35% (!!!) deti (prokazatelne, nejsou to zadne “blafy”);
- nespavost ovlivnuje deti ve veku od 6ti mesicu do 5ti let veku;
- symptomy se projevuji od potizi usnout k pravidelnym castym probouzenim v noci;
- deti trpici nespavosti mivaji povrchni spanek, vykazuji znamky neklidnosti a jakykoliv ruch je vzbudi;
- deti se vzbudi az 15x za dobu spanku a neumi samy, spontanne a bez pomoci, opet dosahnout spanku.
A jeste cituji autora:
- “Behem prvniho roku zivota se deti uci ruznym navykum, hlavne navykum jist a spat.” Tady odpovim na tvuj opravneny dotaz – omlouvam se, ze jsem se vyjadrila nepresne (svadi k tomu preklad). EE totiz take pouziva slova “spat”, je tim vsak mysleno “dobre spat” (stejne jako “jist” v tomto pripade znamena “dobre jist”). Spanek je biologicka nutnost (stejne jako jidlo). Ovsem zalezi na tom JAK spime/jime (= dite jist musi, ale CO a JAK ho naucime jist, to uz je brano jako navyk, a je to na nas). Co se tyce spanku - EE doslova rika “Spat se take musi naucit.” (=dobre spat). Toto se ovsem vztahuje i na dospele, nejen na deti. Pristup zahrnuje tzv. “hygienu spanku”, coz jsou cinnosti/ritualy, ktere delame pred spanim a jsou pripravou naseho tela ke spanku, jehoz kvalita zavisi na tom, jak dodrzujeme tyto cinnosti/ritualy (napr. ukladani se ke spanku a vstavani ve stejnou dobu).
- “Je treba mit na mysli moznost nocnich mur – rodice ditete trpiciho nespavosti by meli rozlisit, zda se jedna pouze o spatny spaci navyk, nebo zda ma dite nocni mury.”;
- “Deti se mohou naucit spat samy, s rodici na gauci, ve sve posteli, nebo treba v posteli rodicu; pravidla vsak musi byt diktovana dospelymi.” " Konec citace.
Spatne spaci navyky (za ktere muzou rodice;o)) se daji odstranit zrovna tak, jako nespavost (za kterou rodice nemuzou). Zmineny autor napsal knihu v prvni rade jako pomoc rodicum, jejichz deti trpi prave tou nepsavosti.
|
|
|
| Zuzana | •
|
(22.2.2005 16:50:10)
Lida,
nie, nechcela som si rýpnuť. Takisto netvrdím, že nemáš s dvojčatami dobrý vzťah - ten sa určite nemeria stráveným časom. Moje deti milujú starých rodičov, hoci s nimi nebývajú 24 h denne.
Reagovala som na Tvoj príspevok preto, že si spomínala, že Ti deti spia od 6 týždňov. Podľa môjho názoru bola ale Tvoja východisková situácia odlišná od situácie väčšiny matiek, ktoré majú často sa budiace deti, preto som to napísala.
Napriek tomu, že každé dieťa je iné (mám doma dve, tak to jasne vidím) si stále stojím za svojim tvrdením. Dieťa, ktoré je stále s matkou, je kojené, hlavne to, ktoré je kojené výlučne, podľa potreby, a nemá dudlík, sa pravdepodobne bude dožadovať matky v noci častejšie ako dieťa nekojené a s dudlíkom. Ten dudlík som pôvodne nespomenula, no je dosť podstatný. Zaujímalo by ma, ktorá z vás, čo ste reagovali a tvrdili, že spanie s kojením a pod. nesúvidí, má doma dieťa od narodenia bez dudlíka. Mnohé kojené deti sa ukľudňujú kojením a pri ňom zaspávajú - a preto logicky, ako ste mnohé písali, vyžadujú rovnaké uspanie aj v noci. Je to ale to isté ako pri dudlíku, až na to, že dudlík na spanie u 6 alebo 18 mesačného dieťaťa málokto považuje za zlozvyk. Dudlíkové deti tiež prejdú obdobím, že k nim treba vstávať a dudlík im x-krát podať, ale málokoho napadne ich od neho v tomto období odúčať vyplakaním. Takisto neskôr, keď už si ho dajú do pusy samé, ich nikto nenecháva plakať, čaká sa tak do 2-3 rokov. S uspávaním pri kojení je to to isté, až na to, že matka musí vstávať a preto sa jej podsúva, že si zato môže, lebo jej dieťa má zlozvyk. Z môjho pohľadu je to ale rovnaký zlozvyk ako dudlík, dokonca menší, pretože pre mňa je prsník prirodzenejší ako kus gumy či silikónu. Niektoré deti majú aj dudlík, ale aj tak v noci vyžadujú matku, jednoducho robia to, čo im je prirodzené.
Mne na Ferberovi a spol. vadí hlavne to, že keď sa o nich začne diskutovať, často sa tvrdí, že je to dobré pre DETI. Vraj im hrozí pri spaní s rodičmi SIDS, budú prehnané závislé na rodičoch, častým budením sa ohrozuje ich vývoj, bývajú cez deň unavené, narušia si na dlhé roky spánkový cyklus apod. Väčšina z toho nie je pravda (napr. sú stránky, ktoré tvrdia, že family-bed riziko SIDS zmenšuje).
Ak Ferber, tak treba povedať pravdu - nie je v záujme detí, ale RODIČOV. Deti nemajú zlozvyk, robia to, čo im je prirodzené. Pre ne je prirodzené, že spia s rodičmi a sú celú noc aj deň na prsníku. Nikto sa nezamýšľa, prečo sa pri strese potíme a pred dôležitou schôdzkou beháme na toaletu, aby sme sa pred "bojom" odľahčili od výkalov, hoci je jasné, že je to všetko atavizmus. Ale Ferber nás chce presvedčiť, že budenie v noci je zlozvyk.
Niekto tu namietal, že sa nemáme porovnávať so zvieratami - spomínali sa tu vtáky a cicavce, čo opúšťajú mláďatá. Vtáky je s nami nelogické porovnávať, ale cicavce sa delia na dve skupiny - prvá má mlieko bohaté na proteíny a tuk a chudobné na uhľovodíky - táto kojí deti len párkrát denne. Druhá skupina, do ktorej patrí okrem goríl,orangutanov a šimpanzov aj človek má mlieko bohaté na uhľovodíky, ale chudobné na bielkoviny a tuk. Táto skupina je tzv. trvalého kontaktu a kojí sa často a to dlhé roky aj v noci. Pre dieťa je to z antropologického hľadiska prirodzené - prirodzené je aj to, že prvýkrát prespí celú noc ako 3-4 ročné. Doporučujem k tejto téme články antropologičky Dr. Katherine Dettwyler PhD.
To že Ferber a spol. presviedčajú, že dieťa po 6. mesiaci kojenie v noci nepotrebuje a nemá spať s rodičmi je síce pekné, ale je to skôr požiadavka spoločnosti, v ktorej množstvo matiek ide pracovať vo veľmi nízkom veku detí. Tak je logické, že v záujme prežitia :-) pracujúcich rodičov treba deti naučiť spať celú noc, hoci aj za cenu vykričania. V iných kultúrach, kde matky trávia s deťmi celé dni niekoľko rokov a dlho koja, by asi nad Ferberom krútili hlavou. Pochybujem, že v Afrike či Ázii (myslím tej pre nás zaostalej časti) by riešili, ako nechať polročné dieťa vyplakať.
Mne na podobných diskusiách nevadí, ak niekto napíše - použili sme Ferbera a fungovalo to - každý má právo vychovávať deti podľa seba. Vadí mi ale, že ak sa niekto posťažuje na spánok detí a uvedie podrobnosti, hneď sa dozvie, že si zato môže sám, lebo jeho dieťa má zlozvyky a dostane kopec odporúčaní na vyplakanie. Pritom v mnohých prípadoch by pomohlo uistenie, že to je normálne a prejde to samo.
Tak to chcem týmto napraviť :-). Moja dcéra bola z pohľadu západného prístupu :-) neskutočne rozmaznávaná - spala s nami v posteli, kojená bola skoro tri roky, a to niekoľkokrát aj v noci, celé dni bola na rukách a prvýkrát bola odo mňa odlúčená vo vyše troch rokoch.
Napriek tomu sme ju v 2,5 r. naučili BEZ PLAČU zaspať samú, krátko na to sa SAMA presťahovala do svojej postieľky a od cca 3,5 r. spí v svojej izbe. Zaspáva sama, bez našej prítomnosti, nemá spánkové problémy. V noci sa budí maximálne 1-2 krát na uistenie, že sme vo vedľajšej izbe - väčšinou stačí na ňu prehovoriť. K nám do postele nechodí, hoci sme jej to ponúkali. Je sebavedomá (až príliš :-), samostatná (až príliš :-), pri nástupe do škôlky nevyronila jedinú slzu.
U nás sa ani jedno z varovaní, ktoré sa na takto "rozmaznávané" deti používajú, nesplnilo.
Lida - ešte sa na záver vrátim k Tebe - ja som zase nepochopila, čo Ti mám závidieť - au-pair alebo, že pracuješ? A už vôbec nechápem, čo má s mojim príspevkom spoločné národnosť...
|
| Lida +2 | •
|
(22.2.2005 17:07:52)
Zuzano,
protoze tvoje predchozi poznamka na au-pair a praci a UM, vyzniva bud jako zavist, nebo jako odsouzenihodnost. Tyto protipoly jsou prave velmi typicke pro cesky, ale mozna jeste vice pro slovenky (neni to nacionalismus, sama jsem napul ceska a slovenka). Jenom si nedokazi predstavit, ze by nekdo vznesl takovouhle narazku na anglicke diskusi typu "rodina". Zvlaste, kdyz to s tim spanim nema vubec nic spolecneho (jedine to mleko mozna ano, to mas pravdu, ale nechci se poustet do tohoto tematu, jelikoz bych si jiste pobourila celou laktacni ligu proti sobe).
Ale jinak mas ve svem prispevku pravdu. Celkem s tvymi nazory sympatizuji.
|
|
| Cockney | •
|
(22.2.2005 19:06:49)
No tak to asi krava patri do treti skupiny - ma v mlece malo cukru, hodne proteinu, ale zhruba stejne tuku jako clovek (vysledkem nakonec je, ze energeticka hodnota lidskeho a kravskeho mleka je stejna).
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(22.2.2005 19:15:11)
Zuzano,
vezmu to poporadku. Ja jsem take reagovala - moje dcera byla vylucne kojena do 6ti mesicu (pote az do neceleho roku) a dudlik nemela nikdy. Presto se bez problemu naucila spat celou noc.
V souvislosti se SIDS jsem zrovna nedavno narazila na clanek, ve kterem se mimo jine pise, ze pri spani s rodici hrozi zejmena riziko prehrati, ktere se uvadi take jako jeden z faktoru zpusobujicich SIDS. Doporucuje se v nem (pri odvolani na oficialni organizaci SIDS v UK) prvnich 6 mesicu nechat spat dite ve stejnem pokoji, ale ve sve postylce.
K tomu, co je dobre pro deti a co pro rodice. Deti (zrovna tak jako rodice), kteri se v noci dobre nevyspi BYVAJI pres den unaveni, to je pomerne logicke. Zrovna v teto diskusi se Cockney zminila o tom, co uz nekdo napsal - ze odpocinuta maminka (rodic) se svemu ditku muze venovat mnohem plnohodnotneji, nez nevyspaly zombie. A neni to tak davno, co jsem cetla jiny prispevek, kde si maminka pochvalovala, jak se jeji dite uplne zmenilo pote, co se dobre vyspalo/zacalo dobre spat (v tomhle pripade zrovna na zaklade pouziti uspavaci metody). Z nevrleho, uplakaneho a neustalou pozornost/chovani si vyzadujiciho batolete se stalo usmevave, vesele, pohodove a spokojene batole. Tim chci rict, ze nesouhlasim s tvym nazorem, ze to je jen v zajmu rodicu. A i kdyby i bylo - nikdy jsi neslysela rceni spokojena maminka=spokojene dite? Vlastne svym zpusobem mas pravdu - ktery rodic by nechtel, aby jeho dite bylo spokojene a usmevave? My, maminky, jsme ale opravdu hrozni sobci;o)
K zlozvykum - Ferbera jsem nestudovala, takze nemuzu posoudit tvoji averzi k nemu a jeho nazorum. Cetla jsem ale jine knihy. Buzeni v noci NENI zlozvyk; obcasne buzeni v noci je normalni; velmi caste buzeni v noci uz je "nemoc". Zlozvyk je ale buzeni v noci na jidlo - a to nejen u deti, ale i u dospelych. Je dokazano, ze deti od 10. mesice jsou schopny (pouze schopny!!!) prospat celou noc bez potreby jidla. Nektere to jeste nedokazou. Ale budit se v 18ti mesicich v noci na jidlo uz "zlozvyk" je; respektive z hlediska spani je to spatny spaci navyk.
Co se tyce porovnani se zviraty - to je trochu "mimo misu", protoze jsme reagovaly pouze na prohlaseni, ze, cituji: "Každá normální zvířecí maminka přiběhne hned jak její děťátko pípne.", nebyla vubec rec o kojeni ci mleku. Krome toho - od zvirat se precejen trochu lisime, ze?
|
|
| Pavla, holčičky 7a 3,5 a klučík 3 týdny | •
|
(22.2.2005 19:19:16)
Milá Zuzanko, srovnávání nás se zvířaty se mi v tomto ohledu jeví tak jako tak nemístné to se protě srovnávat vůbec nedá. A lze tu trochu srovnávat ty tebou zmíněné jiné kultury (kapku zaostalé části afriky a asie) Asi by bylo zbytečné přesvědčovat tyto ženy (a jejich muže o kojení do 6M) mělo by se možná začít s tím jak je dobré nemít první dítě v 14ti, jak jich nemít 6-7 - porodnost v těchto zemích, jak by bylo fajn kdyby muži měli jen jednu ženu, aby domů jejich muži nenosili AIDS bůhví odkud, jak se nenechávat léčit od šamamnů atd. atd. Možná by to vyřešilo i tu celkovou bídnou humanitární situaci v těchto zemích. Ale to je této diskuze netýká.
Tyhle úvahy typu "všechno špatně zpátky na stromy" se do naší kultury pracujících rodiču jaksi nehodí. Naštěstí.
|
|
| Milena | •
|
(22.2.2005 20:59:38)
Zuzano
a ty eseje od Dr. Katherine Dettwyler PhD. jsou predpokladam pouze v anglictine?
|
|
|
| Pavla, holčičky 7a 3,5 a klučík 3 týdny | •
|
(22.2.2005 17:02:47)
Lído myslám, že na tom kojení urřitě něco bude. Moje holky kolem se kolem 5. měsíce začaly v noci sem tam budit byť od 6 týdnů spaly téměř celou noc. Vyřešila jsem to po konzultaci s pediatrem večer kaší a bylo vše zas v pohodě. U obou.
Mimochodem většina maminek doufám ví,že mateřské mléko nemá po ZHRUBA 6 měsících již dostatečné množství výživných prvků (bílkoviny, vitamíny apod.) a je vhodné začínat s příkrmy. (podle některých odborníků aby mě někdo netahal za slova). Osobně si myslím, že kojení do 2 let a zejména v noci je nesmysl. Hlavně v noci by měl být později podáván jen neslazený čaj nebo voda z láhve. Mat. ml. obsahuje cukr a kojení v noci kazí zuby a ty jistě dvouleté dítě má. To je ale opravdu můj osobní názor ale myslím, že by se nad tím měly maminky zamyslet. Starší dceru jsem kojila do 13 a mladší do 8 měsíců. Taky si myslím že pak ta závislost na matce je opravdu nepřiměřená, ale každý má jiné hodnoty, já jsem například za celou dobu ani na chvíli úplně nepřestala pracovat, vzhledem ke své profesi si to ani nemůžu dovolit. Takže naučit děti v noci spát jak mají beru jako velmi důležitou věc. Jinak přeji maminkám nespavců hodně štěstí.
|
| Lida +2 | •
|
(22.2.2005 17:39:12)
Milado,
tvoje poznamka k Pavle zni asi tak stejne, ze moje holky, nekojene, vyrustajici na UM, nemaji ZADNOU alergii (alespon prozatim). Take z toho nevyvozuji, ze deti na UM nemaji alergie (myslim, ze laktacni liga obhajuje opak, ktery ale zase nejak nezafungoval ve tvem pripade)
|
|
|
|
| Janka.b | 
|
(22.2.2005 19:00:28)
Můj syn - nyní 3,5 roku, prostě nespal, protože se mu nechtělo. V noci se vzbudil a byl komunikativní, veselý, chtěl, aby se mu někdo
věnoval. Do dvou let se v noci několikrát budil a vyžadoval společnost. Samozřejmě někdy taky brečel, bolelo bříško nebo rostly zuby, ale převažovaly chvíle dobré noční nálady.
Co se týká kojení, kojila jsem ho do roka a půl, nijak mě to neobtěžovalo, spíš naopak. Že MM od půl roku dítěti přestává stačit jako zdroj výživy je asi všeobecně známá skutečnost, je třeba od té doby přikrmovat. Celkově považuji kojení za jednoznačně prospěšné, ale že by umělá výživa vyvolávala alergie, to si nemyslím. Když jsem chtěla začít přikrmovat, protože jsem si myslela, že má v noci hlad, a proto se budí, tak jsem narazila. První večer vypil Sunar nejspíš omylem a každý můj další pokus o nakrmení z láhve jakoukoliv kaší důrazně odmítal. Takže jsme začali při kojení pomalu dokrmovat polívčičkami a zeleninkou a fázi mléčných kaší a umělých výživ jsme vynechali.
|
|
| Janka.b |
|
(22.2.2005 19:01:11)
Můj syn - nyní 3,5 roku, prostě nespal, protože se mu nechtělo. V noci se vzbudil a byl komunikativní, veselý, chtěl, aby se mu někdo
věnoval. Do dvou let se v noci několikrát budil a vyžadoval společnost. Samozřejmě někdy taky brečel, bolelo bříško nebo rostly zuby, ale převažovaly chvíle dobré noční nálady.
Co se týká kojení, kojila jsem ho do roka a půl, nijak mě to neobtěžovalo, spíš naopak. Že MM od půl roku dítěti přestává stačit jako zdroj výživy je asi všeobecně známá skutečnost, je třeba od té doby přikrmovat. Celkově považuji kojení za jednoznačně prospěšné, ale že by umělá výživa vyvolávala alergie, to si nemyslím. Když jsem chtěla začít přikrmovat, protože jsem si myslela, že má v noci hlad, a proto se budí, tak jsem narazila. První večer vypil Sunar nejspíš omylem a každý můj další pokus o nakrmení z láhve jakoukoliv kaší důrazně odmítal. Takže jsme začali při kojení pomalu dokrmovat polívčičkami a zeleninkou a fázi mléčných kaší a umělých výživ jsme vynechali.
|
| Janka.b |
|
(22.2.2005 19:04:28)
Pardon, uklepla jsem se a šlo to dvakrát.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(22.2.2005 19:16:33)
Jen tak pro zajímavost. Bratránkova žena nekojila (je to fajn máma, takže asi proto, že neměla mléko, proč by si jinak komplikovala život - viz dále), ale jejich starší syn byl na kravské mléko alergický - museli mu dávat speciální kojenecké mléko ze sóji, a hezky dlouho se museli výrobkům z kravského mléka vyhýbat. --- Janko b., můj syn taky nechtěl o Sunaru a spol. ani slyšet (ale možná jsme jen byli málo trpěliví, kdož ví). Každopádně od čtyř měsíců kromě MM dostával nemléčné příkrmy - a taky vyrostl. Kromě dočasné alergie na mandarinky, ze které vyrostl, a kromě potíží se zácpou, které s typem mléčné stravy neměly nic společného, byl OK.
M.
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(22.2.2005 20:02:20)
Pravda, na domorodce jsem zapomnela;o) Kmeny v Africe ci Asii maji, pravda, jine problemy, nez ucit dite usinat samotne...no, mohly bychom tu vest nekonecne debaty o tom, jak se svoji civilizovanosti strasne vzdalujeme prirode...na druhou stranu nase deti neumiraji hlady, neumiraji na ruzne nemoce, ktere se v "zapadnim svete" (jak to titulujes) daji vylecit ci predejit jim ockovanim; rodice ani deti neumiraji na AIDS (alespon zdaleka ne v takove mire)....ona ta civilizace ma neco do sebe. To kdo jsme nyni nam nakonec dala do vinku. Porovnavat lze, srovnavat nikoliv. A kdo chce, at se na ty stromy vrati.
A jeste neco - pises, ze ti vadi, ze "ak sa niekto posťažuje na spánok detí a uvedie podrobnosti, hneď sa dozvie, že si zato môže sám, lebo jeho dieťa má zlozvyky a dostane kopec odporúčaní na vyplakanie. Pritom v mnohých prípadoch by pomohlo uistenie, že to je normálne a prejde to samo". Ono to nekdy samo prejde, ale nekdy taky ne. Nespavosti trpi deti az do peti let veku. A naucit samostatne usinat neznamena nechat vyplakat.
A jeste k tve "rozmazlene" dceri - klobouk dolu, ze ve 2,5 letech sla bez place sama usnout a pote do svoji postele!! To je opravdu rarita! Ale zrovna to, ze jeste ve 3,5 letech vyzaduje 1-2x za noc (predpokladam, ze za normalnich okolnosti?) ujisteni, ze jste vedle a musite na ni mluvit, neni zrovna ukazka jeji "samostatnosti"...
|
| MirkaEyrová |
|
(22.2.2005 20:23:42)
Ježíši, ono je nějakej problém, že třiapůlleté dítě chce občas nějaké to ujištění, že rodiče pořád ještě žijí? Náš sedmiletý syn má zvyk k ránu vlézt do našich postelí, stulí se do klubíčka, manžel se přestěhuje do jeho postele a všichni tři ještě nějakou tu hodinku dospíme. A kde je problém, když nám to nevadí??? Ano, náš syn nepatří mezi ty samostatné, na přenocování ve školce (ve které se mu nelíbilo a měl z ní strach) jsme ho nenalákali, a zrovna tak bychom ho o letošních prázdninách ještě nemohli poslat na tábor, a možná počátkem příštího roku nebude chtít jet na školu v přírodě - ale je to snad problém? Tak mu trochu dýl trvá otrkávání, no a co? Jako rodiče holt počkáme, až se s naší pomocí otrká. Tak jsem nechodila do práce od jeho dvou, tří ani čtyř let. A boří se snad svět?.. --- Jasně. Civilizace má své výhody. Ale nechápu, proč mne kupříkladu nechtěli přijímat do práce, když klukovi byly čtyři (matka malého dítěte), a teď zas pro změnu mě nebudou chtít podle jedné personální agentury přijímat proto, že jsem "příliš dlouho po mateřské nepracovala". To fakt nemá logiku - ale bohužel to je taky výplod té slavné západní civilizace...
|
| MirkaEyrová |
|
(22.2.2005 20:32:10)
Jo, apropos, aby se tu nežehralo jen na "západní" civilizaci. Ona ta "východní" (rozuměj socialistická) nebyla o moc lepší. Pročpak asi byly maminky tlačené učit dětičky na nočníček od osmi měsíců? Pročpak asi dětičky před třetím rokem měly umět vázat tkaničky, zapínat knoflíčky a zipečky, být čistotné - a byla nebetyčná ostuda a hřích, když to neuměly?... No samozřejmě, maminky musely jít povinně pracovat a kdopak by se v jesličkách a školkách piplal s takovými záležitostmi, že?...
|
| Leticie | •
|
(22.2.2005 21:02:32)
ale východní zde neni myslena socialisticka /pokud mohu Zuzanu interpretovat/ ta socialisticka byla v duchu filozofie neexistence duse pro miminka tim nejhorsim...
|
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(22.2.2005 21:20:57)
Mirko, Zuzana se tu "chlubila" dcerinou ukazkovou samostatnosti. A to, ze se dite ve 3,5 letech 1-2x za noc budi (z prispevku jsem pochopila, ze ne OBCAS, jak pises ty, ale PRAVIDELNE), tak to zrovna o samostatnosti nesvedci. Bylo to pouze o tom, o nicem jinem.
|
| Zuzana | •
|
(22.2.2005 22:03:31)
Lucka,
dcéra sa niekedy nebudí vôbec, niekedy nadránom a niekedy dvakrát za noc. Podotýkam, že to je za cca 12 hodín, keďže cez deň nespáva. V prevažnej väčšine prípadov ju zrejme zobudí syn, ktorý sa budí na kojenie a občas plače kvôli zubom. V našej momentálnej situácii ich nevieme zvukotesne oddeliť.
Posudzuj si to ako chceš, ale pre mňa je úspech, že dieťa, ktoré do 2,5r zaspávalo len pri kojení a donedávna malo posteľ pri našej manželskej posteli, prešlo zo dňa na deň do svojej izby, do novej postele. Nemáme problém s ukladaním, zaspí sama za 5 minút a v noci k nám nemá potrebu chodiť. Áno, pri prebudení sa uisťuje, či sme v druhej izbe. Ale mnohé deti, ktoré mali od malička svoju izbu aj posteľ, sú na tom horšie.
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(23.2.2005 10:59:58)
Zuzano,
ale ja to taky povazuju za uspech, ze vase dcera po takove dobe s vami v posteli sla v pohode spat do vlastni postylky! A stacila na to jedina noc! Taky jsem napsala - "klobouk dolu" coz je v cestine poklona;o) To neni tak bezny jev. Zvlast, kdyz to vypada (ted me oprav, zda jsem to opet spatne pochopila;o)), ze jste ji prestehovali v dobe, kdy se vam narodil syn?
A omlouvam se - to buzeni jsem pochopila jako ze se dcera budi pravidelne kazdou noc. Nicmene si porad myslim, ze jsi to s tou dcerinou samostatnosti trochu prechvalila - pokud pri kazdem probuzeni potrebuje vase ujisteni, ze jste vedle. Ja to chapu, nektere deti to potrebuji, neni na tom nic spatneho.
A muzes mi, prosim, napsat, jak jsi myslela to, ze "mnohé deti, ktoré mali od malička svoju izbu aj posteľ, sú na tom horšie"?
|
| Zuzana | •
|
(23.2.2005 16:36:42)
Lucka,
myslela som to tak, že to, aké spacie návyky bude mať dieťa v predškolskom a školskom veku, až tak úplne nezávisí od toho, či spalo od narodenia v svojej izbe a posteli alebo s rodičmi. Mám kamarátku, ktorej dieťa zaspávalo bez problémov samé, avšak okolo druhého roku sa uňho prejavili v istom období nočné desy - museli ho budiť a ukľudňovať. My sme ich napríklad vôbec nepoznali, dcérka mala zlé sny väčšinou len deň predtým, ako sa u nej prejavila choroba. Obdobne kamarátov syn, napriek tomu, že mal vlastnú izbu, chodieval aj ako 5 ročný k rodičom do postele. Samozrejme, že z toho nerobím žiadne jednoznačné závery.
Dobre si pochopila, že dcérka prešla viacerými zmenami naraz. V priebehu polroka sa jej narodil súrodenec, nastúpila do škôlky, presťahovali sme sa do iného mesta a dali sme ju do samostatnej izby. Každá z týchto zmien môže u dieťaťa vyvolať veľký stres. Všetky sme jej preto dávkovali postupne, napriek tomu som sa obávala toho, aký to bude mať na ňu vplyv (samozrejme aj na spanie). Preto ma teší, že je to tak, ako to je (netvrdím, že sa to nemôže zmeniť).
S tým prechodom do vlastnej postieľky to bolo tak, že najprv som ju naučila samostane zaspávať, namiesto mlieka na zaspatie som si ju túlila, rozprávala jej dokolečka rozprávky a pod. Ostávala ale stále v našej posteli. Nakoniec som jej nenásilne odbúrala nočné kojenie. No a sama od seba jedného dňa prehlásila, že chce ísť do svojej postieľky. Mala ju pri našej posteli, takže nebol problém, aby v noci prešla k nám. Odvtedy usínala vo svojom. No a po presťahovaní sme jej tento systém niekoľko týždňov zachovali a potom sme jej jedného dňa ponúkli posteľ vo vlastnej izbe. Opäť bez jediného slova protestu prešla do vlastnej izby. Možno sa to niekomu zdá komplikované a zdĺhavé, ale na základe doterajších skúseností myslím, že podobne to bude aj tým jej nočným občasným budením a uisťovaním sa.
Ja si stále myslím, že takýto podľa mňa citlivý prístup má opodstanenie. Dcérka bola od narodenia veľmi precitlivelá, dosť na mňa fixovaná a opatrná. Tu by zas niekto mohol namietať, že práve kvôli nášmu prístupu, ja si to nemyslím. Tá jej citlivosť sa prejavovala od narodenia, keď ešte nemohla byť pod vplyvom "zlozvykov", bola proste vrodená. Som presvedčená, že práve preto, že sme ju do ničoho netlačili, že sme jej umožnili byť s nami vždy, kedy chcela - aj v kúpeľni, aj na WC :-), aj v noci..., sme mnohé z tej jej precitlivelosti okresali.
Momentálne je veľmi sebavedomá, samostatná(možno nie úplne dokonale v tom spaní :-))a odvážna, musíme skôr riešiť, ako ju varovať, aby ju neodlákal nejaký okoloidúci :-). Spontánne sa dáva do reči s hocikým, sama si vybaví mnohé veci... Nie je na nej vidieť, že bola kedysi taká závisláčka. Citlivá je stále, ale otočilo sa to iným smerom.
Táto debata podľa mňa aj tak nemá žiadne riešenie. Každý je náchylný riadiť sa svojim inštinktom a keďže názorov na spanie je veľa, nie je problém nájsť si príslušnú literatúru, ktorá mu to odobrí. Mňa len trochu štvalo, že väčšina názorov v diskusiách a časopisoch smeruje k (podľa mňa) prílišnému tlačeniu detí do samostatnosti v otázkach spania. Hoci pri odvykaní od plienok, dudlíka, nástupe do škôlky, vození v kočíku, pití z fľašky.... sa už pomaly presaduje jemný prístup, pri spánku sa ešte stále stretneš najčastejšie s tvrdým prístupom - nechať vyplakať (podľa rôznych metód) - pritom sa to týka aj 6 mesačných bábätiek. Ja som len chcela uviesť, že aj pri spaní je možné ísť na to jemne, nechať to viacmenej na dieťati. Tým nemyslím, že budem čakať, ako sa rozhodne dieťa a nechám ho do polnoci hore alebo ho nechám v noci jesť či hrať sa. Myslím, že by sme sa celkom zhodli v metódach "učenia" na vlastnú posteľ, ale nezhodneme sa v správnom veku. Ja podľa svojej skúsenosti vidím, že je možné počkať do 2-3 rokov a nič sa nestane. Je to náročnejšie na rodičov, ale v konečnom dôsledku na väčšine 3-4 ročných detí nespoznáš, či spali s rodičmi, dokedy boli na MM a do kedy mali plienky. Podľa mňa sa dá nočné budenie riešiť aj tým, že si dieťa zoberieš do postele. Ak sa s rodičmi vzájomne nerušia, je to tiež spôsob, ako sa matka vyspí a na dieťati to napriek niektorým tvrdeniam nezanechá následky.
Podľa zdrojov, ktorými sa riadim ja, je nočné budenie normálne, je normálne, ak deti v noci pýtajú MM (hoci aj trojročné). Je mi jasné, že ty máš iný názor, už si ho uviedla, a myslím, že vzájomne to tu nerozhodneme a nedopátrame sa k objektívnej pravde. Asi by sme mohli debatovať donekonečna, lenže ja potom vysedávam na internete viac ako chcem :-))) a ukracujem sa o spánok dobrovoľne :-))).
|
| Lida +2 | •
|
(23.2.2005 17:06:36)
Zuzano,
ja si naopak nemyslim, ze dnesni doba "talci" na deti, aby samostatnejsi drive, nez kdy pred tim. Drive si lide nemohli dovolit byt s ditetem doma 2-3 roky. Vetsinou chodily pracovat. Dite porodily na poli a to dite take na poli vyrostlo. Dite se muselo najist damo, obleci samo apd. Od veku 4-5 zacalo take pracovat a pomahat jak jen ot slo. Matky na ne nemely cas se s nimi mazlit apd., kdykoliv dite zapalakalo. Myslim si, ze dnes je to prave naopak. Je mnoho matek, ktere jsou doma, nemusi nic delat, a tak maji cas na sve deti "je rozmazlovat".
Co se tyce spani s rodici. Cetla jsem take zajimavou studii o tom, ze rodiny, kde deti spi s rodici v jedne posteli, ci, kde deti v noci spatne spi a dozaduji se rodicu, se casteji rozpadaji, nez ty rodiny, kde deti spi ve vlastnich postelych. Vysvetleni bylo to, ze manzele potrebuji take cas sami na sebe, bez deti a bez deti v posteli (ne jenom k intimnimu souziti), a lepe se vyspi (mozna to zni pro nekoho sobecke, ale me to naopak prijde docela logicke a nesobecke, protoze dite potrebuje k zivotu vice oba rodice, ale nepotrebuje bezpodminecne s nimi spat)
|
| Lida +2 | •
|
(23.2.2005 17:08:17)
omlouvam se za preklepy. Jsem lina si to po sobe precist nez to odeslu a zapominam, ze mam blblou klavesnici, na kterou se neda spolehnout.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(23.2.2005 19:52:47)
Lído, nedá mi to neudělat jednu (asi poněkud delší) poznámku. Píšeš o studii pojednávající o tom, "že rodiny, kde děti spí s rodiči v jedné posteli, či, kde děti v noci špatně spí a dožadují se rodičů, se častěji rozpadají, než ty rodiny, kde děti spí ve vlastních postelích". Rozhodně bych uvedla, že ať máme děti jaké chceme a kolik chceme, že bychom neměli zapomínat ani na partnerské vztahy a v rámci možností pečovat o lásku, kterou mezi sebou partneři chovají. Ale teď co to jsou ty možnosti? --- Uvedu informaci, která se také běžně traduje - že totiž rodiče postižených dětí se častěji rozvádějí než rodiče dětí zdravých (samozřejmě v poměrném množsví vůči celkovému počtu rodin s postiženými dětmi). Mít postižené dítě totiž znamená spoustu práce a starostí navíc, mnohem více péče a mnohem dlouhodobější. Pokroky u postižených bývají mnohem méně znatelné a pomalejší, takže jaksi i pocit zhodnocení vynaložené námahy je ještě menší než při výchově zdravých dětí. Výsledkem je, že rodiče postižených dětí jsou vystaveni mnohem většímu stresu - a také na sebe pochopitelně mají mnohem méně času než rodiče dětí zdravých. Pokud jeden z partnerů (zpravidla to bývá matka) se péči o postižené dítě intenzivně věnuje, logicky mu zbývá méně času na toho druhého, a pakliže tento o něco méně pečující partner není dostatečně připravený na péči o postižené dítě, může se stát, že nápor stresu i časové náročnosti nevydrží a od rodiny odejde (zpravidla to bývá muž). Znamená to však logicky, že jsou pečující partneři povinni nepečovat dostatečně o dítě – ve prospěch druhého partnera??? Já se domnívám, že nikoliv. Pochopitelně i rodiče postiženého dítěte mohou využít pomoci dostupných zařízení pro péči o postižené děti – teď mám na mysli třeba denní stacionáře, popř. při menším postižení školky (jestliže umožňují integraci postižených dětí) apod. Ale postižené dítě jakožto tvor plně závislý na rodičích má na péči rodiče (-ů) jaksi přirozeněji větší „nárok“ než partner, u něhož se očekává nejen formální dospělost, ale také duševní zralost. Není vinou dítěte, pakliže partner není dostatečně morálně či duševně zralý na rodičovství, byť komplikované postižením dítěte!
--- A zrovna tak jako u péče o postižené dítě se podle mého názoru dá říci, že jakékoliv jiné dítě, které jakkoliv „vyčnívá“ z běžného průměru (ve smyslu komplikací zdravotních či výchovných), má „přednostní právo“ na čas a péči rodičů. Je snad vinou dítěte, pakliže se ukáže, že jeden z partnerů nevstupoval do fáze rodičovství dostatečně připraven či zralý? Naopak: rodič je ve valné většině případů osoba plně svéprávná a odpovědná, a lze od ní očekávat jistou zralost v chování a rozhodování. --- Pakliže se tedy rodiče „komplikovaného“ dítěte rozcházejí, NENÍ TO VINOU DÍTĚTE (jak tak trochu naznačuješ mezi řádky), ale nezralosti či nepřipravenosti rodiče jednoho či dokonce obou.
Jistě nelehkým úkolem rodičů je rozpoznat, jaká míra péče je nutná, a jaká již ne – ta se dá teoreticky zčásti obětovat ve prospěch partnerského vztahu. Souhlasím s tím, že pokud se rodič (zpravidla žena) věnuje bez rozmýšlení jen a pouze dítěti a zanedbává vztah s partnerem, je to chyba, která může vztah postupně rozložit. Ale pokud více pečující rodič ví, předpokládá či cítí, že ta péče je NUTNÁ, pak by to druhý partner měl chápat, ctít a respektovat – anebo ještě lépe by měli oba partneři spolupracovat tak, aby každý dával i přijímal, aby každý z nich dal dítěti to nejlepší a přitom oběma partnerům zbyl čas a energie na udržování vlastního vztahu. ---
Chci říci, že od stolu kulatého můžeš, Lído, těžko soudit, jestli Zuzčina dcerka péči potřebovala či nikoliv. Zuzana své dítě zná nejlépe a jistě udělala to nejlepší, co uměla. Myslím, že nemáš právo Zuzku odsuzovat za to, že se svému dítěti tolik věnovala. Tvoji tendenci prosazovat „tvrdé“ metody typu vyřvání bych mohla obrátit proti Tobě: co když bys měla extrémně citlivé dítě, nechala ho takříkajíc vyřvat (a netrvalo to půl hodinky po tři dny, ale třeba tři hodiny celý týden, ovšem Ty bys vytrvala, přesvědčená, že děláš to nejlepší, co můžeš) – a ze Tvého dítěte časem vyrostl nevyrovnaný neurotik, který by měl všelijaké možné problémy jen proto, žes nepočkala na „jeho“ čas zralosti a neústupně a necitlivě trvala na tom jednom, podle Tebe jediném správném, postupu??? (Připustila by sis vůbec, že za to můžeš Ty? Nehodila bys vinu za tuto situaci automaticky na dítě?…)
Omlouvám se za délku příspěvku, ale chtěla jsem, aby se zdůraznila nábodoba obou problémů s dětmi.
M.
|
| Lida +2 | •
|
(24.2.2005 12:02:26)
Mirko,
tvuj prispevek byl hezky a dlouhy ale trochu, rekla bych, mimo. Ja jsem citovala pouze utrzek z nejake studie o spani s rodici = vyssi rozvodovost, coz muze a nemusi byt pravda, jelikoz studie jsou obcas anlayzovany a vysvetlovany tak, jak se to komu hodi. Ale, vubec nechapu, co to souvisi s tvym prikladem nemocneho, ci postizeneho ditete. Ja statistiky nezmenim!?! Nejsem panbuh! Jediny "svuj" nazor v meme prispevku byl, ze mi to zni logicky a chapu, ze manzele take potrebuji cas na sebe. Navic to znam ze sveho domova, pokud jsou deti nemocne a spi tedy u nas v posteli, tak manzel jde spat vedle, protoze se proste nevyspi a rano potrebuje byt cerstvy do prace. Ja si osobne nedokazu predstavit,ze by muj manzel spal mimo porad.
A tvuj uryvek, ktery zde kopiruji:
"Chci říci, že od stolu kulatého můžeš, Lído, těžko soudit, jestli Zuzčina dcerka péči potřebovala či nikoliv. Zuzana své dítě zná nejlépe a jistě udělala to nejlepší, co uměla. Myslím, že nemáš právo Zuzku odsuzovat za to, že se svému dítěti tolik věnovala. Tvoji tendenci prosazovat „tvrdé“ metody typu vyřvání bych mohla obrátit proti Tobě: co když bys měla extrémně citlivé dítě, nechala ho takříkajíc vyřvat (a netrvalo to půl hodinky po tři dny, ale třeba tři hodiny celý týden, ovšem Ty bys vytrvala, přesvědčená, že děláš to nejlepší, co můžeš) – a ze Tvého dítěte časem vyrostl nevyrovnaný neurotik, který by měl všelijaké možné problémy jen proto, žes nepočkala na „jeho“ čas zralosti a neústupně a necitlivě trvala na tom jednom, podle Tebe jediném správném, postupu??? (Připustila by sis vůbec, že za to můžeš Ty? Nehodila bys vinu za tuto situaci automaticky na dítě?…)
Omlouvám se za délku příspěvku, ale chtěla jsem, aby se zdůraznila nábodoba obou problémů s dětmi."
a) ja jsem nikde nesoudila, jestli Zuzcina dcerka peci potrebovala, nebo ne. Ani u kulateho, ani hranateho stolu.
b)nemam tendence prosazovat tvrde metody vyrvani, jelikoz moje holky spi dobre od narozeni, takze jsem zadne metody nemusela uzit - a navic si asi minula celou diskusi, protoze jak zde bylo mnohokrat popsano, tak "metoda vyrvani" neni vubec tvrda. (Holky jsem akorat nechavala vyrvat, kdyz se vztekaly a mely obdobi vzdoru, ale to nebylo pred spanim, a navic toto obdobi netrvalo dlouho)
c) tvuj priklad "co kdyz bych mela, a co kdyz by se stalo" je hypoteticka otazka, na kterou se neda odpovedet protoze bych zase odpovedela pouze "hypoteticky" - tudiz otazka nesmyslna.
d) nikde jsem netvrdila, ze je to "jediny spravny postup"! Ja jsem pouze uvedla, co jsem videla v televizi? Pravdepodobne jde o jeden z mnoha postupu, ktery je celkem osvedceny.
e) Mirko, mam pocit, at zde uvedu jakykoliv prispevek, tak ty se proste rozhodnes, ze me budes napadat. Davas mi do ust veci, ktere jsem nikde nerekla a ani si nic takoveho nemyslim, a hypoteticky konstruujes situace, ktere vubec se mnou nemaji nic spolecneho.
|
|
|
| Zuzana | •
|
(24.2.2005 8:18:03)
Lida,
ja som netvrdila, že dnešná spoločnosť tlačí deti do prílišnej samostatnosti, práve naopak, tvrdila som, že je benevoletnejšia, no samostatnosť vyžaduje len v otázkach spánku. Čo sa týka minulosti, máš pravdu, že na deti bolo oveľa menej času – ale práve čo sa týka spania, deti často spávali s rodičmi, neskôr súrodencami. Boli s nimi aj na tom poli, časti v šatkách, prípadne sa o nich starali starší súrodenci.
Mám storočnú knihu pre matky, v ktorej varujú, že by by matky nemali spávať s deťmi v posteli :-))), z kontextu je zrejmé, že sa to tak bežne robievalo. Samozrejme s výnimkou najvyšších vrstiev, tam ale bolo bežné, že dieťa hneď po pôrode putovalo vychovávateľkám a s matkou sa stretávalo výnimočne.
S tým, že dnes sa deťom venuje niekedy prehnaná pozornosť, súhlasím. Vraj sa prešlo z povojnového estrému, keď sa s deťmi vôbec nediskutovalo, do druhého extrému, keď mnohí rodičia nenastavujú žiadne hranice.
K tomu prieskumu – neviem sa k nemu vyjadriť. Ak sem dáš údaje, rada si ho prečítam. Skúsila som si spraviť miniprieskum a spomenúť si na manželské páry v okolí. Ale asi je to vzácne, nepoznám jediný pár v okolí, ktorý by sa rozišiel.Pritom sú to často vzťahy trvajúce vyše 10 rokov. Z týchto párov okrem toho preukázateľne viem o mnohých, ktoré si deti berú v noci k sebe a istú časť ich detstva s nimi spávali. Mnohí spávali polovicu noci s dvomi deťmi naraz. Keď sa vyjadrím za našu domácnosť, spanie s deťmi síce praktikujeme, ale nie sme žiadni fanatici. Večer sa po uspatí malého vždy snažím uložiť ho tak, aby sme s manželom mohli byť aj spolu. Beriem si ho k nám väčšinou až vtedy, keď idem spať ja.
|
|
|
|
|
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(22.2.2005 21:25:21)
Apropos, Mirko, s tou praci (zazila jsem neco podobneho) - to je diskriminace. Coz neni vyplod "zapadni civilizace" - ta se naopak s vyvojem civilizace (a zejmena te zapadni) snazi OMEZOVAT!!! Krome zen viz cernochy, indiany........
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(22.2.2005 19:54:44)
No, Pavlo, Milado, atd. on je cukr a cukr.Ale pokud se dobře pamatuju, tak laktózu bakterie zubního kazu nežerou, je to tak, Cockney? Ty jdou po glukóze, ne? Ale ta v MM není...
|
| Cockney | •
|
(22.2.2005 21:02:39)
No to je hodne rozvlacna otazka. Streptococcus mutans, ktery zpusobuje zubni kaz obsahuje geny na stepeni laktozy, tedy take laktozu stepi, take stepi glukozu i sacharozu, tedy jednoduche cukry. Lidske mleko ale obsahuje nektere proteiny, napr. hodne laktoferinu, ktere pry detske zuby chrani pred zubnim kazem. Take pry materske mleko v puse meni pH jen lehce, skoro jako vyplachnuti vodou.
|
| Cockney | •
|
(22.2.2005 21:06:11)
taky jsem zapomnela na :), jak jsem se soustredila na toho streptouse.
|
|
| Cockney | •
|
(22.2.2005 22:21:01)
Milado,
Jiste, MM je lepsi nez UM i pro zuby, protoze obsahuje to ci ono, ale, ze by bylo neskodne, to by nikdo urcite nerekl. Ono se moc nevi "kdo s kym a proc", protoze se puvodni vyzkum orientoval na laktozu, nez si nekdo vzpomnel, ze MM je trochu vic. :))
|
| Cockney | •
|
(22.2.2005 22:28:44)
Chtela jsem rict - to by nikdo urcite ZATIM nerekl. Ale uprimne podle "citu" bych rekla, ze to ta priroda musela vymyslet tak, aby si clovek nezadelaval od zacatku na to, aby prisel o zuby, coz normalne znamena, u jinych druhu, smrt.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nebo co já vím... a pak by mi asi vadilo.
. chce to určitě vyzkoušet, ale ze své vlastní zkušenosti bych doporučovala.
V její náručí
Špalíček veršů a pohádekJindřichův Hradec 
Pohádkový les na Černé hořeTrutnov 
Den s Horskou službou Šumperk 
Horská pohádková výprava za dobrodružstvímTrutnov 
Mamutíkovo noční dobrodružstvíÚstí nad Orlicí 
Špalíček veršů a pohádek
Pohádkový les na Černé hoře
Den s Horskou službou 
Horská pohádková výprava za dobrodružstvím
Mamutíkovo noční dobrodružství
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)