| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Náročné noci

 Celkem 242 názorů.
 Luciniště 


knížka 

(18.2.2005 15:44:06)
zmíněnou publikaci právě pročítám
a dost mně uklidnila
například, že dítku trvá opravdu těch 6 měsíců, aby si zvyklo na den a noc, na 24 hod. cyklus ( v bíšku se řídilo 25 h cyklem..) že buzení druhé polovině noci je normální (mezi jednotlivými rem fázemi spánku)budí se všechny děti jen skrátka některé umí usnout, jiným musíme pomoci atd....
trochu nesouhlasím z metodou vyřvávání (Feber), která je tam zmíněna, ale spousta jiných maminek si ji nemůže vynachválit....
největší uklidnění mi kniha přinesla v tom, že jsem si uvědomila, že nemohu po dítku požadovat, aby se naučilo spinkat a usínat hned, že potřebuje nějaký ten čas k aklimatizaci,a u nás to opravdu ten půlrok byl (moc jsem vše porovnávala s jinými mimi, některé zkrátka může být úzkostnější a všelijaké známé rady neplatí, jen mámina blízkost, ujištění o bezpečnosti na tomto světě, snad mi dcerka mé kotrmelce odpustí...)
a tak si myslím, že se všema metodama donucení ke spánku bych počkala až na teto čas, teď opravdu k ujasnění hranic stačilo pár pobrečení (ale v mé blízkosti, ne jak popisuje vyřvávací metoda a zdaleka to nebylo na několik dní...) je to jen můj názor

rozhodně stojí za přečtení :-)
zdraví lůca
 Milena +6 mesicu 
  • 

Re: knížka 

(19.2.2005 7:32:11)
souhlasim Febera taky nemam rada - ja to povazuju za tyrani deti, vzdyt to maly dite jeste nevi co se deje, kde je mama, atp. a muze mit i strach a to velkej. Ted je malymu sest mesicu, bohuzel se spanim je to horsi nez predtim - rostou mu tuby. A boli ho to jak vecer, tak i rano...
 Pawlí 


Re: Re: knížka 

(19.2.2005 17:37:19)
Máme téměř 4 letého syna a vyřvat jsem ho nikdy nenechala přišlo mi to jako zásadní narušení důvěry mezi matkou a dítětem.
Na zoubky nám pomáhala vodička Calgel, ale myslím že je na předpis.
 Jana + Kuba (22měs.) 
  • 

u nás to bylo jednoduché 

(19.2.2005 21:10:40)
Jakub od 5. týdne spal celou noc. Trochu se budil kolem roku - asi 3 měsíce, ale dudáček mu stačil a za chvíli usnul. Teď taky krásně spinká. Díky za to štěstí :-).
 Pawlí 


Re: u nás to bylo jednoduché 

(19.2.2005 22:23:23)
Hm, nejsem závistivá, ale tohle ti závidím. Jenda začal celou noc spát v 16 měsícících a od 18 měsíců je bez plen, takže opět vstával.
 Alča ( 2 holčičky 6,5 roku a 7 měsíců) 
  • 

Re: u nás to bylo jednoduché 

(20.2.2005 19:56:11)
Připojuji se k řadám závistivých :o) maminek.
Ani jedna ¨z holek není spavá, starší mi poprvé spala celou noc až někdy ve třech letech, a moje menší dračice zatím od porodu nespala v kuse víc než 4 hodiny a na tu dobu teď vzpomínám se slzou v oku. Budí se mi v noci nejdřív po cca 2 hodinách a jak se blíží ráno, hejká z postýlky i po hodině či půlhodině.
Vyřvat ji nechat nechci a ani nemůžu - po deseti minutách pláče miminka začne brečet i starší dcera a vyčítá mi, že je nemám ráda, že chci mimčo udusit,.....
 Lenka K.(dcery 11 let a 7 měsíců) 
  • 

Re: u nás to bylo jednoduché 

(24.1.2009 20:20:36)
Tak u nás je tomu úpně stejně, starší dcera spala celou noc ve 3,5 letech a menší se budí každé 1-2 hodiny a jediné co pomůže je podudlat prso a spí dál, dudlíkem neošidím a kaše na večeři nezabírá
 Milena 
  • 

Re: Re: Re: knížka, spanek, zuby 

(19.2.2005 22:40:37)
Diky Pawli,
ja uz se ptala v sekci bolej zoubky, protoze nase pi.dr. razi zasadu, ze to patri k zivotu a nic mi nepredepsala. Ja abych ji teda nehanela ona je jinak moc dobra, trochu alternativni, ale ne zas moc a me to vyhovuje. Ty zuby nam oboum ale dost davaj zabrat! Rostou vlastne uz dva mesice. Tak doufam, ze az dorostou, bude zas spat. A jsem moc rada, ze moji "chovaci" metodu /na ktere jsem mimochodem odchovana ja i vsichni mi sourozenci/ sdili i dalsi maminky. Protoze, kdyz jsem byla mala ja, musela chudak mama krom ostatnich starosti bojovat s doktory i okolim, kteri ji rikali, at nas necha vyrvat. Nenechala a myslim, ze to prineslo sve plody.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: knížka, spanek, zuby 

(20.2.2005 13:33:09)
Na ty rostoucí zoubky a bolavé dásně existuje gel. Už nevím, jak se jmenuje, ale myslím, že ani nebyl na předpis. Gel jsem malému dávala před spaním a během dne chlebové kůrky na žvýkání. To byl štěstím bez sebe. Jen byla velká spotřeba chleba, protože on ty kůrky nechtěl jíst, ale jen ohlodával. Jakmile byly oslintané a měkké, tak už je nechtěl a chtěl nové. Žádné chladící kroužky nepomáhaly, ale naopak ho přiváděly k zuřivosti. A když mu pak vylezl první zub a klubaly se další, tak je dokázal prokousnout.
Také jsme mu kupovali dudlíky, musely být tvrdší a větší, protože si ho strkal do pusy a zase spátky, jakoby si hobloval dásně. To mu taky pomáhalo, ale dudlíků měl příšernou spotřebu, protože moc nevydrží. Jinak dudáky neměl a nechtěl.
 Milena+2zuby 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: knížka, spanek, zuby 

(20.2.2005 15:09:13)
Diky! Uz dumla kurku... hlavne dik za typ s vymenou - ja furt nechapala, proc to funguje jen chvilku atk mu to prestala davat. Kousatka jsou na nic - taky ho to rozciluje. Gel uz mi poradili Citrogrep- tak to mazu, ale nemam pocit, ze by to zabiralo.
 jana 
  • 

babydent 

(22.2.2005 12:35:49)
babydent je take pripravek na znecitliveni rozbolenych dasnicek.me ditko navic objevilo kartacek na zuby a welleda pastu a od cca roku se sama dozaduje kartacku a "pacty" a vydrzi si s nimi hoblovat dasnicky neskutecne dlouho. ku me zuboochranarske potese :-))
jp
 Milena a tři zuby 
  • 

Re: babydent 

(22.2.2005 20:24:32)
mam pocit, ze u nas nefunguje nic nebo jen uplnou chvilicku /babydent mame taky a citrogel a kurky a kousatka/, chtela jsem se zeptat, boli ty dalsi zuby stejne nebo vic/min? myslim od patyho vejs... diky moc za pripadne odpovedi
 Xantipa 
  • 

Re: Re: pro Milenu 

(24.2.2005 14:38:06)
Myslím, že je to individuální. Mám 3 děti, u mých starších jsem ani nevěděla, že rostou zuby /až na to slintání/. Nejmladší si všechno pořádně protrpěl. Měl bolesti, teploty, průjmy, klidně i 14 dní. Vždycky, když se mu proklubal zoubek, tak mu z poraněné dásně tekla krev a navíc nechtěl ani jíst /asi z bolesti/. Naštěstí, už má kompletní dětský chrup.
 Monika C. 
  • 

Nechat vyřvat - jste normální? 

(20.2.2005 10:41:09)
Absolutně nechápu, jak někdo může nechat svoje dítě "vyřvat". Už jste někdy něco takového viděli v přírodě? Každá normální zvířecí maminka přiběhne hned jak její děťátko pípne. I my jsme měli jako skoro každý u obou kluků potíže s usínáním a ve svém okolí spoustu tupounů co do nás pořád hustili "nechte ho vyřvat". Nikdy jsme to neudělali a u obou problémy úplně samy ustaly časem.

Podle mojeho laického názoru, jestli necháte svoje dítě vyřvat tak:
* Zradíte důvěru svého dítěte ve vás
* Nikdy už nebudete mít se svým dítětem plnohodnotný láskyplný vztah
* Zaděláte mu na psychické problémy v budoucím životě
* Jste magor (Omlouvám se za ta silná slova ale já prostě nechápu, jak může někdo něco takového vlastnímu dítěti vůbec udělat. Myslím, že takový člověk není citově v pořádku.)
 Milena 
  • 

Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(20.2.2005 12:51:42)
Ač jsou Tva slova ostra, plne s nimi souhlasim. A jsem rada, ze moje deti uz budou zit v generaci lidi se zdravou sebeduverou a pocitem zakotvenosti...
 Zuzka, dvě dcery 
  • 

Re: Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(8.7.2006 22:15:08)
Souhlasím s Vámi. Nechat vyřvat je dost drsný způsob, ale přiběhnout při prvním zakňourání také není dobré, My vždycky s manželem dáváme 5 minut. Buď naše mimi usne nebo jdeme konejšit.
 Jitka,10timěsíční klučina 
  • 

Souhlasím s Vámi Moniko, 

(20.2.2005 15:40:36)
souhlasím se vším co jste napsala. Já jsem zkusila mého synka nechat "vyřvat" asi 2x za celých jeho deset měsíců.Jednou jako vykulená matka měsíčního prcka,ale po půl hodině to ani můj manžel nevydržel a malého se slzama v očích vyndal s postýlky a prohlásil, že se na odborné knihy může ....A pak ještě jednou, když mu bylo asi sedm měsíců a to jsem nevydržela ani 15 minut. Chovám se dle svého srdce a potřeb svého synka a když vidím, že chce synek být se mnou tak je se mnou, když se nemůže v noci zklidnit, spí se mnou v posteli nebo s manželem, občas ho uspávám chováním a je mi jedno co se doporučuje, co mi doporučuje okolí.Já i synek jsme spokojeni a to je hlavní.
 Milena 
  • 

Re: Souhlasím s Vámi Moniko, 

(20.2.2005 21:38:41)
Mě by zajimalo, v jakych knizkach se tohle pise? Ja jsem zatim na to nenarazila i kdyz jsem uz o tom hodne slysela. Diky
 Olina 
  • 

Děkuji, zatím ano. 

(21.2.2005 7:19:24)
Můžeme diskutovat o tom, jestli se má dítě nechat vyřvat nebo ne a myslím, že je to každého věc, má to dělat, jak to cítí, protože asi stejně jinak nemůže. Ale ty urážky si milá zlatá nech pro svoji maminku když tě tak vychovala. A ještě se rozpomeň na základní školu, kde ti říkali, že například zaječice chodí ke svým mladým jen párkrát denně, takže tvoje naivní idea o zvířátkách je opravdu hezká, ale asi ji máš z disneyovek. Přečti si pár knih o zvířatech od přírodovědců a bez obrázků na celou stranu, něco se dozvíš.
 Lucie,6měsíční syn 
  • 

Re: Děkuji, zatím ano. 

(25.9.2005 15:48:46)
Dobrý den,ostrá slova používat nebudu a ani nic potvrzovat ani vyvracet,jen by mne zajímalo,jak mám tedy přístiupovat k tomu,abym můj syn v pohodě usínal,zkoušela jsem několikrát ho nechat plakat,aby usnul sám,ale vedle za dveřmi jsem plakala také,protože se mi syn až zalykal,což podle mne není zrovna nejlepší řešení,plakal přes hodinu a pak už jsem to prostě dál nesnesla,vzala jsem ho do náruči a během pěti minut spinkal a úplně v klidu. Teorie o zvířátkách je hezká,ale vrtkavá..já se sice přikloňuji k té hezčí,ale už jsem na pár rad od starších dala a nepomohli. Mému synovi navíc zjistili na Sono srdce Defekt komorového septa,což je nedorostlá přepážka mezi chlopněmi a jedna strana srdce mu poracuje víc,než ta druhá,takže ani ze zdrav. důvodů,ho uřvat nechat nemůžu..tak teď jsem zvědavá,co mi poradíte..protože v tomhle jsou odborné knihy a babské rady k ničemu ( a neberte to nějak zle ). Když jsem se radila u p.doktorky,tak mi řekla,že jediné co můžu,je mít velkou trpělivost a časem se to upraví samo.
Díky Lucka
 Federika 


Re: Re: Děkuji, zatím ano. 

(25.9.2005 15:56:28)
Lucie, co řešíš, jestli je to takhle a navíc ti pak v klidu usne, tak proč bys ho měla nechat uřvat? Protože u jiných dětí to třeba funguje? Radila bych ti, aby ses řídila vlastní intuicí a tím, co ti řekla ta doktorka, má pravdu....
 dědek 
  • 

Re: Děkuji, zatím ano. 

(28.2.2006 18:06:16)
Milá maminko,
srovnávání výchovy zvířat a lidí je sice možné, ale scestné. Chce-li někdo vychovávat svého potomka s minimen lásky a citu klidně může. Nedivte se ale až ve vyšším věku bude Vaše dítě ve vztahu k lidem bezcitné protože neví co je to empatie - vcítění se do prožívání. Máte pocit že násilníci, vrahové a pochbné individua vyrostli v přebitku citu - tí nemyslím rozmazlování, to je zase o něčem jiném
 Nini, Maty 12/03, Adri 10/05 


Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(21.2.2005 8:39:35)
Trošičku silná slova. Něco to však v sobě ma a pokud jste to nevyzkoušela, tak nesuďte.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(21.2.2005 10:13:51)
Ja bych jen dodala, ze "magori" a "tupouni" jsou spise lide, kteri si i v dnesni osvicene dobe stale jeste mysli, ze nechat "vyrvat" ci pouzit "vyrvavaci metodu" skutecne spociva v tom, aby sve dite nechali uplakat ke spanku.

Take by me zajimalo, kterapak odborna kniha poradila pani Jitce a jejimu manzelovi, aby nechali sveho mesicniho syna pul hodiny plakat (!?!) a pote jeste v sedmi mesicich 15 minut pri dalsim "pokusu"? To je totiz neskutecny nesmysl.

Mimochodem, Moniko, uz jsi nekdy videla treba pistici ptacatka v hnizde, zatimco maminka je pryc a shani jim treba potravu nebo stebla na opraveni ci dostaveni hnizda?
 July, dcerka 3 roky a syn 11 mesicu 
  • 

Pro Moniku a neb Jsem Normalni... 

(23.2.2005 16:36:21)
Moniko,
Asi uz se k tobe muj prizpevek nedostane. Rekla bych, ze mas velmi zkreslene predstavy o tom, jak to v realnem svete se rvaci metodou vlastne vypada. Ja ji pouzila 2x a tak zkusenosti mam. U dcerky jsem k tomu pristoupila v momente, kdy se mi najednou v 5 mesicich zacala budit i po 30 minutach. Byla plne kojena a ja ji poctive hned davala mlicko. To, ze jsem byla ja nevyspala, to bych prezila. Ale i dcerka byla rano a v prubehu dne hrozne protivna. Doslo to tak daleko, ze jsem sla s ni k pediatrovi, zda ji neco neni... Pediatr dcerku prohledl, zkontroloval usi, zda nema zanet stredniho ucha a dcerka byla naprosto zdrava. Pediatr (otec 3 deti) mi pak doporucil prave Febrovu metodu. Do te chvile jsem nic o tom nevedela. A tak jsem zacala na Internetu hledat, co to vlastne ta Ferbrova metoda je... Nechci to tady rozepisovat. Jenom zkracene. Diky vytvoreni rutiny, ritualu atd se dite nauci, ze kdyz je unavene, tak vecer se proste spinka a je schopne spinkat az do rana. Ano, to "vyrvani" tam take je, ale vetsinou (u mych obou deti to tak bylo) se jedna o 3 noci. A to rozhodne nejsou "prorvane" noci. Jedna se treba o 30 minut place v nejhorsim pripade. Ferbrova metoda rozhodne neni drasticka. Tvuj komentar je spise zalozen na neinformovanosti. Moje deti rozhodne v noci neplacou. Samozrejme, ze se stane, ze treba se obcas v noci 1x probudi a to z ruznych duvodu, at kvuli nemoci, nebo nocni mury. To samozrejme k nim jdu a utesim je. Hlavni bod ale je, ze je nemusim nijak uspavat a pomahat jim, aby usnuly. To uz umi zvladnou... A jeste doplnim dcerku jsem kojila temer 2 roky a synka 8 mesicu, on se odstavil sam.
 Petra, syn 10měs. 
  • 

Re: Pro Moniku a neb Jsem Normalni... 

(24.2.2006 22:09:00)
Dobrý den, budu moc ráda, když mi napíšete, kde se mohu více dozvědět o Ferbrově metodě. Nevím, zda je to taky náš problém, ale syn se budí v noci po 2 hodinách někdy po hodině. Je kojen a navíc odmítá umělé mléko, o kaších an nemluvím.
Díky za odpověď, Petra
 pjetro 
  • 

Re: Pro Moniku a neb Jsem Normalni... 

(1.11.2007 16:21:32)
naprostý souhlas, je to postupný proces, taky jsme jej použili a nyní nám klučík usíná sám a bez jediného vzliknutí, maximálně si pobroukává, jemu 6měs.kamarádka má 16měs kluka a řeší to teď také, dříve nebo později se usínat samo bude muset stejně naučit každé dítě. Můj názor čím dříve, tím lépe.
 Šárka N., 2 kluci 
  • 

Re: Pro Moniku a neb Jsem Normalni... 

(10.7.2010 11:58:06)
Píšu s několikaletým zpožděním, ale snad sem, tak jako já, někdo občas zabrousá a třeba si moji reakci přečte. Nechápu jak někdo může napsat, že ti, co nechávají své dítě vyřvat, jsou magoři atd. A ještě to porovnávat s přírodou. Byly zde zmínění ptáčci - nám vlaštovky staví hnízda u oken takže je slyším pořád a vidívám x-krát, když mladé pípají a rodiče nikde... Stejně tak jsem viděla v televizi dokument o mrožích. Maminka si jde zaplavat a mládě "pláče" na břehu. Maminka vyleze z vody a mládě se za ní hrne, že chce nakojit. Ale maminka mu utíká a jde si napřed odpočinout... Že by další magor???
Nechat dítě plakat je úplně normální věc a dojde k ní nakonec každý, pokud nechce jednoho dne zcvoknout. Já mám děti narozené brzo po sobě a většinou mi ani nic jiného nezbývá než nechat jednoho plakat a starat se o druhého. A kdybych měla kvůli tomu stresovat, že mi dítě řve a já za ním neběžím, už dávno bych zkončila v blázinci. Přiznám se - už žádné řvaní neřeším. Mladšímu je 9 měsíců a umí si pěkně pořvat. Nic s tím nenadělám, protože nejsem superman. Dělám jen to, co stíhám a tak, abych měla čas si i odpočinout. K té Febrově metodě - zkoušeli jsme na starším synovi když mu bylo asi 10 měsíců a je to přesně tak jak tady čtu - 3 noci řvaní a pak už jenom krásný 12-ti hodinový spánek celou noc - neznám nic lepšího a doporučuji každé unavené mamince, která na pokraji svých sil ponocuje se svým dítětem ve snaze bez chybičky správně reagovat na každé jeho pípnutí. :D Jo, a ještě bych ráda dodala - moje mamka měla moji ségru až když já už jsem byla dospělá, takže jsem jí pomáhala. O domácnost měla tedy postaráno a celé dny nedělala nic jiného než skákala okolo té své malé holčičky, sprintovala při každém jejím pípnutí, pořád ji chovala a dělala pro ni co jí na očích viděla. Měla na to čas. A dnes je ségře 6 let, mamka vaří a ona na ni volá: "Mami, podej mi pití, dělej!" A mamka běží, ať chudinka malá neumře žízní... :) To je ta vaše metoda "sprint směr mimino na každé pípnutí" :D Ještěže já už jsem z toho vyrostla :)
 Maci6 


Re: Pro Moniku a neb Jsem Normalni... 

(18.10.2010 10:35:35)
Naprosto s tebou souhlasím.Mojí dceři jsou skoro čtyři,naučila se usínat sama,asi po třech dnech tzv.vyřvaní.Chodila jsem k ní po třech,pěti,deseti minutách a pohladila jsem jí,promluvila na ní.Do dnes s ní ohledně spánku nejsou žádné problémy.Mám kamarádku se třemi dětmi,které uspávala do jedenácti v noci ještě když chodili do první třídy ~a~
 pjetro 
  • 

Re: Pro Moniku a neb Jsem Normalni... 

(1.11.2007 16:22:11)
naprostý souhlas, je to postupný proces, taky jsme jej použili a nyní nám klučík usíná sám a bez jediného vzliknutí, maximálně si pobroukává, je mu 6měs., kamarádka má 16měs kluka a řeší to teď také, dříve nebo později se usínat samo bude muset stejně naučit každé dítě. Můj názor čím dříve, tím lépe.
 Dana 4měsíce Adámek 
  • 

Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(16.8.2005 14:10:17)
Ahoj to he fakt dobré a pravda mám ten samej názor.Dle mě takhle malé mimi si jěště neumí vymýšlet vždy je k pláči duvot tk hned běžím za mým štestíčkem.Adam spal do 6týdnu skvělě a od 6 týdnu až do ted jsme vzhuru piřádnevydrží spát víc než 2 hodiny potřebuje maminku u sebe.Ale určitě to vyržím lidi vydrželi i horší věci než pár měsícu nebo let neprospanej nocí
 Pavlína Odehnalová 
  • 

Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(20.9.2005 21:09:30)
Občas to tak dopadá,musím ji nechat poplakat.Sára má 5měsíců a brání se spanku i když má malé očička.Když k ní chodím ji uklidnovat,tak je to akorád horší.Myslím,že kdybych dělala to co píšete,tak se stanu Sářiným otrokem.Samozřejmě máte v něčem pravdu samozřejmě je tady to ale!Můžu vám samozřejmě říct jsem normální maminka,která má srdíčko na správném místě a své miminko má nadevše ráda!!!
 Radek (2 dcery 9let,11 měsíců) 
  • 

Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(5.12.2005 8:26:26)
Milá zatá, ty asi nevíš co zažívá matka, která za celých jedenáct měsíců naspala v kuse max.3 hodiny spánku. Ty bláboly o zvířatech si nech pro svoje potomky. Musím své ženě vystřihnout poklonu za to jak se o naše děti stará, ta mladší od 9 měsíců komunikuje pomocí prvních slabik, velkou potřebu vykonává jen do nočníku od doby co sedí a ta starší je již třetím rokem premiantkou třídy a skvělou velkou ségrou. Za toto všechno má moje žena můj obdiv, ale jak se říká i ta ženská je jenom člověk a ačkoliv se snažím pomáhat jak můžu, je toho na ní holt moc a dítě nechává plakat. Bohužel stejně to moc nepomáhá, ale už prostě nemáme sílu. Takže to jestli některý rodič nechá své dítě plakat je jen jejich věc a ty vůbec nemůžeš tyto lidi soudit. Pokud si myslíš že by jsi to naše trápení zvládla lépe, tak přijeď a předveď nám to rádi se o tebe postaráme.
 Kristina 
  • 

Re: Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(5.12.2005 8:53:41)
Po přečtení článku jsem se trochu lekla - toho, že dítě dělá velkou potřebu do nočníku od doby, co sedí. Nezlobte se na mě, ale to je potom dítě jako cvičená opička, protože pokud odhaduji, že dítě sedí plus mínus tak od osmi či devíti měsíců (některé samozřejmě sedí i dřív, pokud jej rodiče posadí,ale mám na mysli období, kdy se dokáže posadit samo. Hovořila jsem často s dětskými lékaři i odborníky a obvykle na to byl názor ten, že dítě bychom neměli mučit hodinovým sezením na nočníku, ale dítě by mělo začít chodit na nočník v době, kdy již to samo chápe. Moji dceru jsem začala posazovat kolem roku, i to bylo poměrně dost brzo - a v 15ti měsících si už sama přinesla nočníček, tudíž bylo vidět, že ví, o co kráčí... Ale jsou děti, které toto začnou dělat až ve dvou letech a neznamená to,že by byly opožděné.. Vzpomínám na moji tchyni, která chudák neměla tehdy ani pračku a samozřejmě jen hadrové pleny a tudíž posazovala mého manžela na nočník od deseti měsíců. Tam jsem to celkem chápala.
Jinak článek o pláči, ke kterému se odpověď vztahuje, jsem nečetla, ale musím sama říci, že moje kojená dcera plakala neustále do půl roku, bylo to šílené, běhala jsem s ní po doktorech, nic nenašli, bylo to trávením, bolesti bříška, snažila jsem se nic špatného nesníst, ale nebylo to nic platné. Lékaři nedokázali poradit, vařila jsem čajíčky na větry, dávala nahřáté plenky na bříško, mazala zelenou mastí, masírovala, nic platné..Dítě jsem chovala celé dny, od rána prakticky do večera, nedokázala jsem ho nechat plakat, to nebyl pláč, ale zoufalý křik, kroutila se až modrala. Po půl roce to přešlo, ale zhubla jsem tehdy o pár kilo a byla jak anorektička ne vlastní vinou.
 Ifka,Peíno 06/06 
  • 

Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(27.4.2006 14:29:31)
Milá Moniko C. sice je to už nějaký čásek, co jste psala a já doufám, že si ho přečtete a když né, tak také nevadí, alespoň si to přečte maminka, která jistě dostane záchvat z toho, že se po přečtení vaší zprávy bude cítit, jako krkavčí matka.Souhlasím s odpovědí Lucky a Radka.....milá Mončo, realita je úplně jiná, asi si můžeš gratulovat, že u tvých dětí to nedošlo do extrému, ale s mojím Pepínem jsem měla s brečením už v porodnici problém : řval i najedený a i na ruce,probouzel se mi po 20min, jen otevřel očička....s nimi šla zároveň i pusinka.Od 22-00hod měl svojí dvouhodinovku brečení, po prohlídce pediatra : byl naprosto zdráv a brečel neustále a to podotýkám i když jsem ho já, nebo někdo jiný / i sestřičky/choval..ztišil se na pár sekund a nanovo/....TAK CO TY NA TO....zkrátka po pár dnech tohoto koloběhu si myslím, že bys ho nechala vybrečet a ještě ráda.....ono řeči je jedna věc a zkušenost druhá.Když je člověk nevyspalý a přes den je to s miminem stejný - tak to jsou jenom ŘEČI, ze bys ho nenechala vybrečet.Ale možná že ty né, že JSI SUPERŽENA-MATKA.Tyto problémy nám ustaly po půl roce Pepči......nechala jsem ho brečet a nemyslím si, že bych byla MAGOR, že by Pepíno měl nějakou psychyckou újmu. Teď mu bude 11měsíců, nemocný byl pouze 1x a to měl v 9 měsících rýmu, nevyřval si kýlu ani nic jiného, směje se často a rád, řádíme spolu. V postýlce usíná sám také a bez problémů /jen někdy má ještě půlhodinkový bdění/do postele jsem si ho nebrala na usínání, protže jsem nechtěla dopadnou jako moje sestra, která má 10LETÉHO syna a dodnes s nimi spí v posteli....no přece nejsem "magor"...a nebo to je podle tvé teorie NORMÁLNÍ.Takže milé MAMINKY a Moniko, všechno to jsou jen řeči a realita je u každého jiná a věřím /soudě podle sebe,že se každá snažíme podle své nejlepší vůle.Věřím, že jsi to pochopila Moniko/ snažila jsem se nebýt tak vulgární JAKO TY...ifka
 Petr 
  • 

Re: Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(5.7.2006 21:43:54)
ty ses ale opravdu slepice, proc mas pocit, ze tvoje sestre je magor? spis ty mas nejaky psychicky problem ... to ze kojenec v porodnici porad krici neni nic zvlastniho a neni to ani duvod k nazoru, ze se dite musi nechat vyrvat ... zkus se zamyslet sama nad sebou, to potrebujes jak koza drbani
 lujza 
  • 

Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(14.9.2007 9:55:34)
Ahoj,
čtu si tady o problémech se spaním, hledám odpovědi... ale co tady vidím, vy se tady jenom napadáte. Snad jste všechy slepice! (promiňte)
Tak se snad vyjadřujte k věci a snažte se tím pomoci ostatním a neberte to tak osobně...
 sarka 
  • 

Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(13.2.2007 21:53:17)
zastavam vas nazor, ze nechat vyrvat je blbost .... poradte mi prosim, jak jste vase mimi uspavala vy ... mam 3 mesicniho chlapecka a ma problemy s usinanim, v podstate neusne jinak nez ze si sednu na balon, jeho si dam na polstari na klin a jemne s nim tak pul hodiny houpu, v postylce sam bez pomoci neusne, dekuji, Sarka
 Vlaďka+Daniel 3/05 


Re: Re: Nechat vyřvat - jste normální? 

(14.2.2007 10:46:04)
Mam 23 mesicniho chlapecka a uspavam stejne jako Vy:) Zbytecne se s tim nestresujte, do pul roku se mimi proste rozumne uspavat neda. Pak zalezi na tom, na co maji rodice nervy. Ja uz mam stadium kdy by byl ochoten usinat sam asi za sebou, tak musim zas pockat az budu mit to srdce ho odstavit. Vyrvat jsme taky zkouseli, kdyz mu bylo neco pres pul roku a my byli zniceni, ale vydrzeli jsme to jen necelou hodinu, a to byl mimis jeste v plne sile. Takze takhle to nepujde.
 Anoušek 


Spánek 

(20.2.2005 19:18:00)
Já mám se synem problémy ve spánku už od narození. Nejdřív když jsem kojila,tak se mi budil takždých 30 min,aby se napil a to až do 10 měs.Teď mu je 21 měs, ale budí se pořád.Je to tak po dvou hodinách a to skoro pravidelně. Od té doby co usne,až do rána. Co s tím mám dělat.???? Článek je zajímavý, ale nevím, zda právě mě by se týkal. Zuby už máme skoro všechny.
 MirkaEyrová 


Re: Spánek 

(20.2.2005 19:29:36)
Anoušku, to máš hodně nespavé dítě. V tomhle věku děti obvykle spávají pět (a někdy i více) hodin v jednom tahu. Radila ses s pediatrem? Tenhle způsob života nemůžeš (-te) moc dlouho vydržet, já sama za sebe bych se asi obrátila na lékaře, aby poradil, jestli není něco v nepořádku, kde je chyba, jestli Tvé dítě nemá nějaké zdravotní problémy, případně jestli neděláte nějakou chybu při uspávání nebo něco na ten způsob. (Tohle by mě vyřídilo během čtrnácti dní...)
Držím palce.
M.
 Marie, dcerunka - 27 měsíců 
  • 

Re: Re: Spánek 

(20.2.2005 21:07:20)
Ahojky.

Nezoufej, u nás je to stejné. Období po 30-ti minutách už máme za sebou. Stále ještě kojím a tak se mi Brouček budí po 1,5 hodině. To se už dá snést. Prostě potřebuje jistotu, že jsem nablízku a s ní. Od půlky noci spíme spolu v posteli a je nám dobře. Mám v plánu postupně začít odbourávat noční kojení - ale je to běh na dlouhou trať a začnu s tím, až budeme obě v kondici, protože vím jistě, že se jí to líbit nebude. Ale to buzení opravdu není bolestí. Jenom neumí usnou sama a tak k tomu potřebuje mou náruč a mlíčko. Občas stačí jen ta náruč. Držíme pěsti, ať se brzy přes období 30-ti minut přenesete. Nám trvalo cca 4 měsíce. Přejeme hodně pohodových nocí. :-)
 Monika 
  • 

Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 7:40:15)
Já kojila dceru do 2 let, ke konci hlavně v noci a skoro pořád. Dcera spala se mnou a v noci se sama obsluhovala - párkrát cucla, usnula a za hodinu až dvě zase. Pak jsem začala brát antikoncepci a ze dne na den byl s kojením konec (zkoušela jsem odstavovat v noci postupně, ale neměla jsem to srdce dceři nedat napít). Po té co jsem si vzala první tabletu jsem prostě už dceru kojit nemohla. První noc se vzbudila a začala řvát, po čtvrt hodině když nedostala mlíčko (byla u mě v posteli) toho nechala a pak spala až do rána. Druhou noc to opět zkusila, ale řvát vydržela asi jen 2 minuty. Třetí a pak další noc už věděla, že mlíčko v noci nebude a už se nepokoušela ani se vzbudit.
Zpětně vidím, že jsem dceru mohla odnaučit nočnímu kojení dříve (cca v roce a půl).
Teď je dceři 5 let, už spí ve své posteli, ale občas (3x týdně) se v noci vzbudí a přijde za mnou do postele. Jinak je od narození velký nespavec, velmi živá a temperamentní.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 13:31:31)
Tak se taky přidám - snad s povzbuzením. Znám všechny ty varianty nespaní. Nika jsem kojila do dvou let. Odstavil se bez řečí během dvou dnů spíš sám. Byli jsme na vánoce u známých. V noci bylo v pokoji teplo, tak Nik popíjel v noci i přes den často čaj. A na kojení si už ani nevzpomněl. Taky jsem se toho moc bála. Dokonce, ikdyž jsem mu pak nabízela, neměl zájem. Od té doby celkem rychle začal spát delší intervaly. Někdy po druhém roce v rámci osamostatňování, se odstěhoval výhradně do své postýlky, která je i teď vedle mojí. Takže má mámu blízko, ale já mám celou postel pro sebe - skoro - pokud tam není mladší prcek.
A teď ve třech letech, se sice Nik lehce budí, ale hned zase usne. Nedávno mi kamárádka říkala, co je učí ve škole. Prý mají malé děti spánkový cyklus cca dvouhodinový. Což by odpovídalo našim nespavcům. A když je v tom dobýhání před dalším tvrdém usnutí něco vyruší, tak se probudí úplně. Asi jsou ty naše dítka víc vnímavější k okolním vzruchům.
 Eva, synáček 16 měsíců 
  • 

Re: Spánek 

(20.2.2005 23:07:39)
Anoušku, také dobře víme, co jsou to probdělé noci. Náš synáček také špatně spí již od narození. Dosud nespal ani jednu jedinou noc vcelku. Také velmi závidím maminkám, jejichž dítě krásně spinká :-) Náš brouček spí do té doby, než jdeme spát my. Pak se velmi tvrdě dožaduje, abychom ho vzali do naší postele. Tam okamžitě usne a vydrží spát vkuse občas i 3-4 hodiny. Jsme z toho docela odrovnaní. Hlavně nám teď vadí, že spí s námi v posteli. Často se kolem třetí hodiny ranní vzbudí a leze po nás. Nikde jsem nenašla, jak naučit spát dítě ve své postýlce. Kromě již zmíněné metody nechat dítko vyřvat. Prý po třech nocích si na svou postýlku zvykne. Tak jsme to tedy jednou jedinkrát zkusili. Za občasného konejšení a občasného pochování jsme ho nechali, aby se hodinu vztekal ve své postýlce a dožadoval se postele naší. Teď mně asi odsoudíte jako krkavčí matku, ale on se opravdu jen vztekal, že není po jeho. Po hodině jsem nevydržela a opět ho vzala k nám. Ihned usnul. Jak se dá naučit dítě na svou postýlku ??? Vím, že jsme ho neměli brát k nám asi od začátku, ale měl ošklivý atopický exém a spal jedině, když jsem ho držela za ruce, aby se nemohl škrábat. Teď už má exém docela dobrý, ale je zvyklý spát u nás od 3 měsíců.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 17:50:45)
Mila Evo, nikdo te jako krkavci matku urcite neodsoudi;o) Jak rikas, nemeli jste jej brat do postylky od zacatku, ale to se lehko rika;o) Mozna by byvalo stacilo byt u jeho postylky a drzet ho za ruce tam. Na druhou stranu byste po synkovi chteli moc - aby se za jednu jedinou noc naucil spat ve sve postylce??? Kdyz je od 3 mesicu zvykly spat u vas? To je opravdu nerealne. Obavam se, ze pokud opravdu budete chtit synka naucit spat ve vlastni postylce, neobejde se to bez trochy breku. A za jeden den to urcite nezvladne. Pises, ze kdyz jste to jednou zkouseli, tak se vztekal, ze nebylo po jeho. Troufam si tvrdit (zkusenosti nase i cizi), ze kdybyste byvali nepovolili a vydrzeli to jeste nekolik dalsich dni, tak by se to urcite zlepsilo. Nevim, jake mas informace o "rvaci metode", ale jeji naplni opravdu NENI nechat dite urvat se ke spanku. Musi se za nim chodit, zpocatku ve velmi kratkych intervalech, i jedna minuta. Konejsit ano, brat z postylky NE - tim se to jen zhorsi. 96% deti se nauci spat ve sve postylce, celou noc.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 18:01:15)
Milá Lucko, zbožňuju ty týpky, co si přečtou kousek nějakýho příspěvku apak na jeho základě dojdou přesvědčení, že mají perfektní vhled do situace. Můj syn 3 roky v postýlce spí celou noc...... A pokud by jsi náhodou chtěla reagovat, tak si nejdřív mé příspěvky přečti!
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 18:30:05)
Mila EvcoK, zboznuju vztahovacne typky. Ta moje reakce se totiz VUBEC NETYKALA tveho prispevku!!! Mozna, ze kdyby sis precetla i jine prispevky v teto diskusi, nebo mozna vsechny (jako ja) tak bys zjistila, ze tam byla jina EVA - a ja schvalne napsala "Evo", ne "EvcoK"!!!!!!!
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 18:38:17)
Mílá Lucko, strašně, ale strašně moc se Ti omlouvám. To sem si teda naběhla... Došlo mi, že jsi pravděpodobně odpovídala někomu jinému, když jsem si to četla podruhé. Ale byla jsem "násilně" dočasně odstavena od PC. Tak jsem se nemohla omluvit dřív. Fakt promiň!!!
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 18:42:10)
Mila EvcoK (EvcoK!!!!;o)))), omluvu beru, v pohode. Ja se take omlouvam za ostrejsi odpoved, ale opravdu me to rozhodilo a mrzelo...
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 18:45:03)
Lucko, se Ti nedivím. Taky jsem byla v depce, že nemůžu zareagovat hned. To bylo ode mně přehnané.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 18:24:36)
Milado, moc o tom nikde nepíšeš, jak je na tom tvoje dcera v současnosti. Nezlepšilo se to?
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 18:36:54)
Milado, nevim, bohudik s tim nemam zkusenosti;o) Proto jsem taky napsala "mozna by byvalo stacilo byt u jeho postylky a drzet ho za ruce tam"....jenze proto, ze jsem to nikdy nezazila, tak to nemuzu nijak posoudit.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Spánek 

(24.2.2005 21:53:07)
Lucko,

absolutně souhlasím. Náš syn spal od začátku ve své postýlce a spal krásně. Někdy kolem 7 měsíce začal před spaním najednou plakat. Byli jsme nezkušení a tak jsme ho chovali v náručí. Já jsem to moc dlouho nevydržela, ale manžel ho trpělivě doslova uklepal k spánku. Chyba! Bylo tom čím dál tím horší. Začali jsme se pídit po informacích a dočetli jsme se přesně o postupu, jaký popisuješ. Tři večery byly krušné. Chodili jsme za ním po třech minutách, promluvili, položili, ale nezvedali. První den to trvalo tak dvě hodiny, druhý den méně, třetí den ještě méně a pátý den už náš syn krásně usnul. Od té doby usíná úplně v pohodě a nevíme, že jsme někdy měli problém.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Spánek 

(24.2.2005 23:04:46)
ZooZa,

niekedy okolo siedmeho mesiaca deti dospejú do štádia, keď si začínajú uvedomovať, že ich rodičia môžu opustiť. Niektoré sa dostanú do tohoto štádia skôr, iné neskôr. Začnú vyžadovať, aby rodičov mali stále nablízku, stávajú sa malými závisláčikmi - preto sa aj mnohé deti, ktoré krásne usíanli alebo sa nebudili, začnú "kaziť".
Z môjho pohľadu ste svojim riešením situácie dali malému najavo, že to musí prekonať sám a pri zaspávaní sa musí spoliehať len na seba.

Aby som bola zase dobre pochopená - ako píšem nižšie, nijako vás neodsudzujem ani neposudzujem, len sa snažím vysvetliť, prečo sa možno malý začal správať tak nečakane a čo si podľa mňa z celej situácie odniesol.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 9:47:10)
Zuzano, nase mala taky prosla zavislackym obdobim, ale jen pres den - chodila za mnou, i na WC;o), porad chtela chovat, proste jsem musela byt porad s ni. Na spani se to ale nijak neprojevilo.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 12:17:29)
Lucka,

možno ste mali u malej šťastie, možno je to normálne, neviem. Každopádne viem, že mnohé deti, čo krásne zaspávali samé, sa okolo toho siedmeho mesiaca začnú budiť. Jedným z vysvetlení býva aj tá závislosť. Ako je to naozaj, nezistíme, kým sa nenaučíme deťom čítať myšlienky :-))). Možno fakt len vymýšľajú, no ja osobne radšej budem veriť, že nie.

Práve som rozmýšľala, čo by som robila, keby som musela niekedy použiť u malého bábätka vyplakanie - napr. by som musela zo zdravotných dôvodov rázne odstaviť malého a iný spôsob uspávania by nebral. Došla som k tomu, že by som ho nechala plakať v mojom náručí, v štýle: som pri Tebe, túlim si Ťa, ale nemôžem Ti dať to, čo chceš (podobne ako žiletky na hranie, zápalky atď :-)))
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 14:07:07)
Zuzano, chtela jsem tim rict, ze ne vzdy se to obdobi zavislosti projevi na spanku, stejne tak jako ne vzdy se obdobo vzdoru projevi na jidle (uvadi se, ze to je v podstate jedna z prvnich veci, kdy si det zacnou vybirat, uvedomovat si svoje preference atd.). Zrovna tak jako vy jste meli stesti s tim, ze vase dcerka sla dobrovolne a bez breku do sve postele;o)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 8:12:11)
Zoozo, ono tu ale asi nešlo ani tak o to, jestli to na některý děti funguje (to už tu potvrdila spousta lidí) jako o to, co si z toho ty děti odnesou. Někdo to vidí jako fatální zklamání důvěry dítěte v rodiče, kteří jsou V TOMHLE VĚKU JEDINOU "JISTOTOU" dítěte - neboli to dítě nemá možnost řešit situaci jinak (malé mimčo ani neumí samo změnit polohu nebo se podrbat, když ho něco zrovna svědí apod.) a jediný způsob, který dosud fungoval (přivolání pláčem) najednou nefunguje - co si z toho dítě může vzít nechám na fantazii každého.
 EvčaK 


Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 8:22:48)
Jani, jsi mi připomněla, nad čím jsem včera taky přemýšlela. Děti v kojeneckých ústavech zpočátku pláčou ze spousty důvodů. Časem ale zjistí, že se většinou nic neděje a přestanou nebo pláčou opravdu v těch "nejhorších" časech. Ztratily důvěru v ty, kdo se o ně starají. Myslím, že doma je to trošku jiné. Rodič dokazuje dítěti svoji lásku a ochotu přes den - doufám. Ale já osobně radši kluky trochu rozmazlím, než aby se pak v dospělosti museli potýkat se zakompexovaností a nedůvěrou ve druhé lidi. Vycházím z vlastních neblahých zkušeností a vím, že není o co stát....
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 9:43:50)
No, nevím. Nejsem dětský psycholog, abych dokázala posoudit, jaké následky si dítě odnese do života z toho, že tři dny v jeho 7 měsících ho manžel přestal doslova uklepávat ke spánku a jak tragický bude pocit zklamání důvěry... Ve věcech, kterým nerozumím, se obvykle nechám inspirovat názorem odborníků, kteří se tématem zabývají celý život. A kdo ví? Třeba to je opravdu první takový milník, kdy se dítě pomaloučku má začít v nějakém smyslu osamostatňovat. Když bychom to dovedli do extrému, mohli bychom si nakonec myslet, že třeba i mateřská školka, kde dítě první dny pláče, nechá na jeho psychice nějaké strašné stopy.
Vždyť to může být i naopak. Rozmazlené a nesamostatné dítě bude mít nakonec život možná mnohem těžší a komplexy se dostaví později – až se o to postarají jeho vrstevníci.
Každé ptáče musí vyletět z hnízda. Důležité je, aby to nebylo ani moc brzy ani moc pozdě.

.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 10:29:25)
Zoozo, názorem odborníků se můžu nechat inspirovat, ale sázim na to, že v přírodě všechno funguje tak, aby přežili silní jedinci, takže dám taky na instinkty. Krom toho odborníci píšou každých dvacet let něco jiného, některé názory různých lidí se liší i ve stejném čase - žít v sedmdesátých letech, taky budeš dítě kojit po třech hodinách a nebudeš ho chovat? Moji rodiče se tehdy na odborníky vykašlali a jsem za to ráda. Samostatná a sebevědomá jsem dost :-)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 13:02:08)
Jani, to je teda pravda. Jedna dětský - výborná psycholožka píše o tzv. patnáctiletém období vědy. Tak tomu říkám já, ale v podstatě to zhrnuje, to co ona myslí. Každých 15-20let se dostává do "módy" něco jiného. Kojit děti, je to zdravé, nekojit děti... Aby se předešlo syndromu náhlého úmrtí, tak nejdřív doporučovali spát na bříšku, pak na zádech a poslední dobou, jestli to zas nezměnili, tak na boku... A už vůbec ty skvělé výchovné směry, buď hodně přísný, nebo dovolit všechno, zajímavé je v omhle směru Dánsko se svým zákazemjakýchkoli fyzických trestů.... Taky se řídím především instiktem a potřebami dítěte. Ale abych k tomu vůbec mohla dojít a přestat si vyčítet, že nejednám podle jakýchsi společenských norem, musela jsem narazit na pár opravdu výborných knih.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 13:20:16)
EvcoK,

s tim uplnym zakazem fyzickych trestu, to neni jen v Dansku, ale treba i ve Skotsku a v Anglii se o tom uvazuje. Nedavno tu na toto tema probehla diskuse.

S tim 15ti letym obdobym mas pravdu. Vzdy je nejaky trend po nejakou dobu. Ale musim rici, ze trendy jsou ruzne i mezi ruznymi staty a kulturami. Ja jsem byla hodne prekvapena, kdyz se holky narodily, kolik odlisnosti v pristupu (jak vychovnemu, tak i lekarskemu, ci zvyklostem)jsem v UK oproti Cesku vypozorovala.

Uz jenom treba uplne zakladni vec, ktera by snad mela byt vsede stejna: cas, kdy zacit s prikrmy. V UK je to od 4 mesicu. Pokud se koji, tak zacit co nejdrive, jelikoz mleko matky nedodava zelezo, jehoz zasoby do 4 mesice zivota jsou vycerpany.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 13:29:49)
Tak to asi teď bude následovat diskuse na téma železa v MM apod. Sašovi je půl roku. Asi 2x jsem mu dala k obědu vařenou bramboru - za posledních 14dní. Zmizlo to v něm, ani nevím jak. Ale plně kojit ho ještě chvíli budu. Opravdu s příkrmem zanu až po 7měs. Jednak už budeme bydlet v novém a budu mít klid a jednak má atop. ekzém, tak není třeba spěchat. Ato železo, nevím jak to s ním je, ale sama ho mám málo. Tak bych se snad ani nedivila.
 Sylvie 


Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 10:40:50)
No, ZooZo, moje holčina taky začala ve školce plakat (ale hlavně brečela už z pouhého pomyšlení na to, že půjde do školky) - i když se do ní těšila, i když je samostatná. Řešila jsem to, značně jsme omezily docházení do školky, kdyby i přesto brečela, byla jsem připravená s ní ve školce zůstat (nebylo potřeba), takže trvalo několik měsíců, než začala holčina chodit každý den na dopoledne. A měla jsem v tom podporu učitelky a ředitelky školky, kterým jednak nevadilo, že si ze školky děláme holubník ;o) , jednak si to ředitelka pochvalovala a říkala, že ne každé dítě má takové štěstí, aby jeho rodiče mohli pláč ve školce řešit postupným navykáním, protože musí nastoupit do práce a tudíž dítě musí hodit do vody a ať se snaží, jak umí - což ona sama (jako odborník ;o) ) nepovažovala za ideální řešení...

S.
 Sylvie 


Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 10:46:18)
Áááá, černá díra Rodiny mi schramstla můj příspěvek - no jo, určitě se někde objeví... ale v diskuzi se nezobrazil, tak ho zkouším vložit znova ;o)

No, ZooZo, moje holčina taky začala ve školce plakat (ale hlavně brečela už z pouhého pomyšlení na to, že půjde do školky) - i když se do ní těšila, i když je samostatná. Řešila jsem to, značně jsme omezily docházení do školky, kdyby i přesto brečela, byla jsem připravená s ní ve školce zůstat (nebylo potřeba), takže trvalo několik měsíců, než začala holčina chodit každý den na dopoledne. A měla jsem v tom podporu učitelky a ředitelky školky, kterým jednak nevadilo, že si ze školky děláme holubník ;o) , jednak si to ředitelka pochvalovala a říkala, že ne každé dítě má takové štěstí, aby jeho rodiče mohli pláč ve školce řešit postupným navykáním, protože musí nastoupit do práce a tudíž dítě musí hodit do vody a ať se snaží, jak umí - což ona sama (jako odborník ;o) ) nepovažovala za ideální řešení...

S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 10:48:10)
No vida, a už jsou tu oba ;o)

S.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 14:31:19)
ZooZo, naprosty souhlas; ten priklad s materskou skolkou mi neco hodne pripomina;o) Taky uz jsem ho tu parkrat predhodila...

Jani a EvcoK, souhlas i s vami (BTW, Evco, zakaz fyzickych trestu deti je i ve Svedsku) - to 15ti lete obdobi je vazne dost trefne! Mate, holky, pravdu, ze se behem casu nazory meni. Ale nebude to treba nahodou tim, ze ve vede existuje v case urcity pokrok, diky modernejsimu vybaveni se neustale ziskavaji nove a nove informace...???;o) Osobne se nazory odborniku nejen inspiruji, ale i v mnoha pripadech ridim. Proc bychom ty odborniky jinak meli? Zaroven vsak zapojuji i svuj instinkt, ktery je velmi dulezity (nase dcera spala navzdory vsem lekarskym doporucenim od malinka na brisku, protoze na zadech nebo boku plakala a spat nechtela). Proc lidi chodi k odbornikum, kdyz si nevi rady se svym problemem? V nekterych pripadech ani ten instinkt nepomuze...myslim, ze by se oboji melo vyvazene "pouzivat".
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 15:15:05)
Ad k čemu bychom ty odborníky jinak měli - taky bychom se mohli ptát k čemu mají někteří odborníci své odborné práce - nezřídka bohužel jen ke zvyšování titulů :-( Např. na naší vejšce byli "odborníci - pedagogové", kteří děti neučili - prostě ze svého studia rovnou přešli do doktoranda a "od stolu" psali jak se na ty děti teda má jít. Když se mě u obhajoby ptali, jestli nechci rovnou pokračovat doktorandem, málem jsem se osypala (fakt se nechci někde zakonzervovat :-)) Co vím, funguje to tak i jinde :-( Mně například vždycky dostane, když někdo nově seskupí s uspořádá vyjmenovaný slova...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 15:29:53)
Jano, mas bohuzel pravdu, v mnoha pripadech to tak je, Zajimave je, ze jsem se s tim setkala pouze v CR. V zahranici jsi bez odborne praxe "vyrizena". Prave ze to chce pouzivat zaroven taky ten instinkt a "selsky rozum", ktery ti pomuze rozlisit, zda je dotycny opravdu odbornik, nebo jen "odbornik".
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 21:11:18)
Lído, Jano, z příspěvků v 15.13 a 15.15 jsem naprosto :o)))))))))))))))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 20:50:31)
ZooZa, vezmu Tě trochu za slovo:-)) Nedovedu si představit, že sedmiměsíční miminko vylétá z hnízda:-)))
Teď vážněji. Jak píše Sylvie, nikdo přece nenutí rodiče, aby nechávali dítě ve školce tak moc plakat. Když počítají s tím, že se brzy nastoupí do práce, zpravidla (!!! - v některých MŠ může být málo míst a situace tudíž může být vypjatá) mají možnost dávat dítě do školky "postupně" - po kratších časových úsecích. I u nás, jakože na místní MŠ i místní ZŠ mám jen samé stížnosti, tak i u nás mi v MŠ umožnili dát syna první den na hodinku, další dva dny na svačinku, pak před obědem, a pak teprve na celé dopoledne. Vždycky se dá hledat a nacházet kompromis mezi "zlým a tvrdým" světem a trochu přijatelnějšími variantami. Teď mám na mysli třeba náš případ, kdy se synovi zoufale nelíbilo v místní ZŠ. Samo o sobě by to sice nebyl důvod k nějaké změně, ale když se k tomu připojily další indicie, jako např. několikeré ne zcela férové jednání ze strany učitelek a "osamocenost" nás rodičů ve snaze synovi pomoci překonávat jeho uzavřenost, rozhodli jsme, že vyměníme školu. A co se neděje? Syn sám vyhledává daný kolektiv - před možností jít po nemoci ještě i druhý den dříve domů raději zůstal v družince do čtyř odpoledne...
--- Prostě si myslím, že je dobré, když mají rodiče jistou dávku empatie, dokáží se vcítit do toho, co dítě CÍTÍ (na rozdíl od kvapných závěrů, že nás dítě jen provokuje ap.), a k tomu osamostatnění mu pomoci. Samozřejmě, takhle si pravděpodobně v historii rodičové s dětmi nehráli - chudé děti musely odmala tvrdě makat, bohaté zase byly posílány (spíše posíláni, většinou chlapci, že?) na studia do vzdálených měst už v útlém věku apod. Ale taky svět někam pokročil; čím hlouběji do historie lidstva, tím více platívávalo ono živočišné "silnější vyhrává" s tím, že slabší jedinci prostě neměli šanci přežívat. Takže ano; silní jedinci určitě styl "vyřvání" přečkají bez úhony - ovšem ti slabší si z tohoto "souboje" mohou do života nést hluboké šrámy na duši (podle mého laického názoru).
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 9:57:32)
Jani, deti ztrati duveru tehdy, pokud je nechas plakat a NIC s tim nedelas. Coz neni pripad rvaci metody. Uz opravdu nevim, jak jinak ti to vysvetlit. Privolani placem FUNGUJE i v pripade teto metody. Jediny rozdil je v tom, ze rodic nepribehne HNED, jak dite zaplace, ale po chvilce. Mozna by pomohlo, kdyby se prestal pouzivat ten hnusny termin "rvaci" ci "vyrvavaci", protoze je VELMI zavadejici...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 10:13:08)
No, já jsem nad tim koumala u našeho prvního syna - měla jsem pocit, že když jeho pláč řešim hned, udělá zkušenost, že může zkusit svůj problém řešit sám a když to nepůjde a "zavolá" až opravdu v krizi, má jistotu, že hned dorazí pomocná ruka. Když by věděl, že bude muset brečet delší dobu, začal by brečet už na začátku, aby měl jistotu, že pomoc dorazí do doby, kdy to bude opravdu akutní. Ale takhle to vnímám já a nikomu to necpu :-)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Ztráta důvěry?! 

(25.2.2005 16:42:32)
Vidis, Jani, a ja mam zase pocit, ze kdyz plac nasi mlade resim hned, tak toho "zneuziva". Myslim to tak, ze se ani nesnazi problem resit, protoze vi, ze sotva zaknoura, tak pribehnu a pomuzu. Kolikrat ji vidim, jak zacne natahovat, popr. vztekat se, ze ji neco nejde. Pokud je to poprve, tudiz si s tim nevi rady, nezvladne to, tak ji to ukazu. Pokud je to neco, co uz sama zvladne, ale "nechce" se ji, tak ji chvili necham a pozoruju ji...posleze treba i zasahnu, nebo to nakonec zvladne. Zas to chce takovou tu rovnovahu, abychom v tom deti nenechaly, aby mely tu jistotu, ze se maji kam obratit v pripade nouze, ale zaroven, abychom jim nestaly "za zadkem" tim stylem, ze za ne vsechno vyresime. A k tomu nam pomuze zas jen ten instikt, ze?;-) (mozna nekdy s malou pomoci opravdovych odborniku;o))

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 9:19:33)
Milado, myslela jsem zdravé děti - naše děti AE nemají, takže jinou zkušenost nemám. Drbat se začaly až dlouho poté, co zvládly chrastítka - prostě až když objevily, že kromě rukou, nohou a chrastítek, které vidí, si samy můžou sáhnout na hlavu a jiná místa svého těla, která ani nevidí. Je mi jasný, že u dětí s AE tahle dovednost přichází dřív, ale i děti zdravé může semtam něco svědit, šimrat na nose apod. a může je to rozbrečet. Můžeš si zkusit sednou a vydržet třeba čtvrt hodiny naprosto bez hnutí - pro mě to byla dost fuška :-) S tou změnou polohy celého těla je to asi podobný - já jsem se údajně už ve čtrnácti dnech dokázala ze zad přetočit na bříško a dodnes nedokážu spát jinak než na břiše, takže jsem asi taky měla velkou motivaci - než jsem se to naučila, určitě jsem se hodně kroutila a přitom na první pohled by se řeklo: najedená je, přebalená je atd. tak to se asi vzteká...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 9:21:44)
Ještě mě napadlo, že nechat vyřvat dítě s AE by asi měla za následek výrazný zhoršení ekzému - alespoň mně se v psychicky náročnějších situacích ekzém zhoršuje a na obličeji se mi udělá i v reakci na slzy i když mi třeba jen slzí oko.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 9:43:37)
Milada, zrejme si myslela toto:

Kojenec se naučí již v prvním pololetí života mnohým novým reakcím bez naší přímé účasti. Na příkladu 2-4 měsíčního kojence, jenž dostal svědivou vyrážku, si ukážeme, které nervosvalové mechanizmy se uplatňují, když se dítě naučí poškrábat svědící kuži.
Při svědivé vyrážce reaguje dítě na nepříjemný pocit celkovým pohybovým neklidem: Křičí, neklidně pohybuje rukama, nohama, hlavou i trupem. Tyto pohyby jsou projevem obranného reflexu. Většina takových pohybu nepřispíva k odstranění nepříjemného svědění, avšak jakmile se dítě náhodou dotkne bříška, které svědí, pocítí určitou úlevu. Sledujeme-li dítě po delší dobu jeho nemoci, zjistíme, že pohyby nožkami, hlavou a jinými částmi těla, které nepřinášejí úlevu, pomalu mizí, kdežto doteky bříška rukama přibývají a postupně se mění v tření bříška rukou. Trvá-li vyrážka delší dobu, ztrácí pohyb rukou ráz náhodnosti a dítě se naučí záměrně třít rukou svědící pokožku.
Zánětlivý proces v kuži vyvolal silné podráždění, jež se po nervové soustavě šíří a projevuje navenek živými pohyby celého těla - motorickým neklidem. Pohyby, které pocit úlevy nepřivodí, nejsou zpevňovány, a proto vyhasínají. Pohyby rukou po bříšku zmírňují nepříjemné svědění, jsou tudíž zpevňovány, neboť zmírnění svědivého pocitu funguje jako odměna. Toto postupné vyhasínání neúčinných pohybu a zpevňování účinných je podstatou vytváření nových pohybových dovedností, zkušeností a znalostí. Dítě se naučilo reagovat na nový podnět(svědění) novou reakcí (tření bříška rukou) zcela samo, pro tuto metódu vytváření nových reakcí na nové podněty se v literatuře ujelo ne zcela výstižné označení "metoda pokusu a omylu".

Ospravedlňujem sa za prípadné chyby :-))
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 11:46:14)
Milado,

uz jsme tady asi 100x vsichni rekli, ze v souvislosti s Febrovou metodou mluvime o zdravych detech, ne nemocnych, tak si to porad nevztahuj na svuj pripad. Ja myslim, ze vsechny maminky tady na rodine si umi predstavit, ze mit nemocne dite neni zadna legrace.


Mimochodem, moje kamaradka ma autistickeho chlapce, je mu 5 let. Kluk strasne spatne spi, v noci se tak 5-6x probouzi, klasika. Zrovna vcera jsem s ni mluvila po telefonu, byli u doktora a probirali, jak kluka prinutit spat, protoze je strasne uneveny, a usina potom pres den, a neudrzi zadnou pozornost (ani tu minimalni, kterou je autista schopen bez unavy). No a co myslis, ze dostala za radu? Rezim, neuspavat, mit par komfortnich prvku, zacit postupne ale dusledne! Nabidli jim dokonce, ze si mohou pozvat odbornika, ktery k nim bude par veceru dochazet a pomuze jim. Zatim si ho nepozvali,protoze "odbornik" stoji spoustu penez, tak to chteji zkusit napred sami.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 15:54:59)
Milado,

1. clanek neni pouze o nemocnych detech. Ale o spanku u deti a hlavne, je to upoutavka na knizku, ktera probira spanek deti obecne (jak zdravych, tak nemocnych).

2. Tato specialni sub-diskuse "Spanek" navic zacala otazkou Anouska, ze se jeji 21 mesicni dcera v noci porad probouzi a ptala se, jestli nema nekdo nejakou radu.


3. Jiz prvni prispevek k tomuto clanku od Luciste zminuje Febrovu metodu "vyrvani", takze se o teto metode stale dokola bavime


4. Zbytku tveho prispevku vubec nerozumim. Nevim jestli byl urcen me, nebo nekomu jinemu, ale jsem nejak mimo obraz, co ojsi tim chtela rici.

5. Myslim, ze si zde muze diskutovat kdo chce, co chce na jakykoliv diskusich. Ony totiz problemy neexistuji odtrzene, takze nekdy splyvaji a mnoho veci souvisi s dalsimi vecmi, rika se tomu tzv. "holisticky" nahled.
Tebe take nikdo neodkazuje do diskuse o AE.

Omlouvam se, ze muj prispevek je vecny a primocary, ale nelibi s mi, kdyz me nekdo odkazuje do jinych diskusi s tim, ze me pripsevky nejsou relevantni (ano, romanticky manzel asi relevantni neni,to bych chapala, ale ostatni mi prijde celkem relevantni). Myslim to tak, a ani smajlici tomu nepomuzou.
 Natanela 


Re: Spánek 

(23.12.2010 11:38:09)
ahoj~j~
 Natanela 


Re: Spánek 

(23.12.2010 11:38:42)
ahojky miminko malinky~z~~a~~8~~m~~h~
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 14:41:45)
Lido, dik, napsalas to i za me;o)

Milado, ta diskuze o zdravych detech sem opravdu nepatri;o), ale kolikrat uz se jine diskuse zvrhly uplne jinym smerem? Priznavam, ze jsme to zrejme zacala ja, kdyz jsem reagovala na prispevek Evy (se 16ti mesicnim synkem), ktera ale VYSLOVENE psala, ze pri pokusu naucit na samostatne usinani syn rval VZTEKY, ze neni po jeho! Eva nepsala o zadnych potizich jednalo se tedy zrejme o zdrave dite...

S AE zkusenosti nemam, uz sem to psala. Stejne jako Jana si myslim, ze stresove situace mohou exem zhorsit, stejne tak jako mohou zhorsit mnoho jinych nemoci.
 sarka,stepan 12m 
  • 

Re: Re: Re: Spánek 

(12.3.2005 12:25:20)
Ahoj všem,také jsem byla nepříznivec metody "nechat vyřvat",ale noční výstupy našeho Štěpánka se začaly stupňovat a s manželem jsme byli absolutně nevyspalí.Samozřejmě,že Štěpán skončil také u nás v posteli,ale budil se i tam.Nakonec jsme to zkusili a po třech dnech spí jako dudek.Dá se to vydržet,robátka rozhodně nepláčou,že by se jim kutálely slzy po tvářích,ale v našem případě to byla vzteklost a boj kdo to déle vydrží. První noc jsme koncertovali 1 hodinu, druhou 15 minut, třetí 5 minut a teď se vzbudí na jídlo, otočí se a spí celou noc. Hodně úspěchů.
Šárka
 Michaela 
  • 

Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 12:34:15)
Možná by pomohlo to, co pomohlo nám: Dcerka se také v noci budila, a když nás viděla spát vedle ve velké posteli, dožadovala se pozornosti. Měli jsme tenkrát malý byt, ale i to se dalo vyřešit. Když jsme šli spát, dcerku i s její postýlkou jsme opatrně přenesli do vedlejšího pokoje. Tam se sice taky budila, ale když nás neviděla "po ruce", chvíli si jen broukala a hrála, a pak zase v klidu usnula. Je fakt, že jsme ji kvůli tomu pořídili tu tzv. cestovní postýlku (je lehčí na přenášení), a je také pravda, že dcera "neřvala", ale jen si tak broukala. Myslím, že to chce citlivě vyzkoušet. Jinak všechny kamárádky, které postoupili místo ve vlastní posteli dítěti dopadly tak, že je tam mají ještě v pěti-šesti letech - aspoň na půl noci nebo 3x týdně. Neměli by se i ti malí naučit něco o právu na soukromí - i soukromí vlastní mámy ( a táty)?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 12:47:41)
Michaelo, našeho staršího syna jsme z naší postele vystěhovali v necelých třech letech a šel i s mladším bráchou dobrovolně (nová palanda byla dostatečná atrakce sama o sobě), mladší teda ještě nad ránem přechází k nám, ale jsou mu teprve dva a počítám, že v pubertě už o mámu s tátou v posteli rozhodně stát nebude :-) Tak jen že bych to s tim stěhovánim do vlastní postele nijak nedramatizovala.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 13:12:21)
Jano,

je to dobre, ze se tvoji kluci tak rychle naucili spat sami v posteli a bez problemu. Ja mam par kamaradek, kterym se to nepodarilo tak jednoduse a jedne z nich kluk leze do postele jeste v 10ti. Sama si dela legraci, ze s ni asi bude spat az do 21. Ale myslim si, ze si to castecne zavinila sama. Jeji manzel je workoholick a aby se vyspal, tak uz od te doby, co se ji kluci narodily, tak spi v jine mistnosti. No, a ona mela kluky od narozeni porad u sebe v posteli. A musim rici, ze rodinne sceny typu "ty se mnou nespis..." "jak muzu, kdyz tam mas deti" apd. jsou na bezicim pasu a v zadnem pripade si nemyslim, ze by rodina zila harmonickym zpusobem.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 13:22:36)
Ježda a Lído, kdo by se jí divil, že měla v posteli aspoň ty děti, když manžel, jak píšeš ty Workholik měl jiné zájmy. A to, že mi dítko vleze v noci do postele, považuju za nic. Určitě nás budou trápit daleko větší starosti...

A hele, k tomu Tvému romantickému manželovi. Že Ty tam máš otevřenou červenou knihovnu a opisuješ ty příspěvky z toho... To je prosím vtip. Blahopřeji Ti k dobrému výběru partnera. Vzhledem k tomu, že ti smajlíci pořád nefungují, tak toho s úsměvem sem zase nedám.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 14:55:14)
Ja taky prispeju svoji troskou do mlyna - mam kamaradku, jejiz manzel sice neni workoholik, ale brzo vstava a tudiz od zacatku narozeni mimi spal jinde nez v loznici. Pak to dopadlo tak, ze uz zustal mimo loznici a je tam dodnes (jejich holcice je 21 mesicu; je ZDRAVA!), protoze se v noci budila a kamaradka si ji brala k sobe do postele po prvnim probuzeni (uspava ji v manzelske posteli, pak ji prenda do postylky a pri prvnim probuzeni si ji zase vezme zpatky). Intimni zivot veskery zadny...krome toho trva tak hodinu i vic, nez dcerka usne. Nedavno tu byla na navsteve a musim rict, ze bych s ni nemenila. Tu hodinu ci vice mame k dobru na to, abychom si s manzelem popovidali, potulili se atd....Jeji manzel mi rekl, ze nam "zavidi"...No, chystaji se na druhe mimi, tak jsem zvedava, jak to zvladnou;o) To je prave to, ze ten nedostatek casu a intimity chlapi nekdy neustoji a pak ten vztah prestane fungovat...

Jinak ja jsem obcas spala s mamou v posteli az buhvidokolika;o), ale u nas to bylo jine, protoze jsme byly samy dve...

EvcoK, nezda se ti, ze uz zase odbocujes od tematu clanku???;o))) No, taky podeziram Lidu, ze tam ma cervenou knihovnu...jo a ty smajliky muzes vkladat jako ostatni, dokud nefunguje ten server; na to staci klavesnice;-)
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 15:04:19)
EvcoK,

ja musim rici, ze se ji take nedivim, ze ma v posteli deti, jelikoz ten jeji manzel je desny. Ja bych si je do postele dala taky ( a mimochodem, holky se mnou v posteli spi, kdyz muj romanticky manzel je na sluzebni ceste, protoze se mi samotne styska, ale nastesti zcela bez reci odchazeji do svych, jakmile je tatinek doma).

Cervenou knihovnu mam rada. Ja si vzdycky tak rada pobrecim u nejakeho "sladaku", at je to sebeblbejsi. I Popelka mi prijde stale dojemna.

 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 15:13:05)
Lucko, EvcoK,

Veta z predchozim prispevku ....styska se mi po manzelovi, kdyz je na sluzebni ceste......vytazeno z cervene knihovny, nazev :"Bez tebe nemohu zit", dil 236, str. 21.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 15:24:59)
Lido :o))))
 Michaela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(17.3.2005 10:42:04)
Mi se taky stýská po manželovi, když je na SC. A dcerka (dnes už 9) toho využívá a obsadí okamžitě jeho místo.A je nám lépe všem (možná kromě toho chudáka manžela na SC). A červenou knihovnu nečtu!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 13:35:31)
Můj manžel se nikam nestěhoval :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 14:44:51)
Nevím jak kdo, ale my máme doma postele dvě... takže případné soukromí se dá vyřešit na té, na které dítě nespí. :o)
Syn usíná tak mezi 21 - 22 hodin, podle toho, jestli odpoledne spal nebo ne. Manžel a já chodíme spát podstatně později, takže nevidím důvod, proč bychom si nevlezli do druhé postele řekněme za účelem sexuelních hrátek. :o)
Mám z okolí jiné zkušenosti, pokud vím, tak se děti kolem třetího čtvrtého roku vcelku dobrovolně odstěhovaly do své postele/pokojíčku, věřím, že extrémně přecitlivělé nebo závislé dítě může v té rodičovské posteli chtít spát ještě v deseti, ale pochybuju, že by takové byly všechny nebo většina.
U nás je to trochu komplikované v tom, že máme jen dva pokoje. Velké, ale prakticky nepřepažitelné (okno téměř přes celou zeď). Takže počítám, že syn, až trochu vyroste, s námi bude stejně spát v jedné místnosti. Ve druhé je sice taky postel, jak jsem psala, ale taky počítač, na kterém dělám docela často dlouho do noci, když je teplo, tak jsou otevřená všechna okna, protože při práci obvykle kouřím, spí tu návštěvy, prostě trvale úložný ten pokoj není.
Mimochodem... ono to spaní ve společné posteli má svoje výhody. Je přece jenom rozdíl, když vás v šest ráno probudí dítě tím, že vám skočí na hlavu, protože chce do vaší postele, nebo když vás nechá v pohodě vyspat do půl deváté, půl desáté ráno. :o)
Chytré knihy ať si říkají co chtějí, ale já se prostě v noci CHCI vyspat, a když jdu spát ve dvě, ve tři ráno, tak nechci vstávat v šest. :o)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 15:01:24)
Monty, to je prave to, ze kazdej to ma jinak. A myslim, ze vetsina lidi dela to, co dela proto, aby se vyspala. Proste pro to, ze je to dobre pro dite i pro ne. Nase mala ani my se proste nevyspime ani ve spolecne posteli, ani kdyz si lehnu ja k ni, ani kdyz je ve sve posteli s nami v pokoji. Pokud je s nami (dovolena), budi se strasne brzo, zatimco pokud spi ve svem pokojicku, spi do osmi, a pokud je dyl tma, tak i do deviti.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 21:01:19)
Lído, a proč si Tvoje kamarádka nepořídí krásnou, pohodlnou a romantickou pohovku do obýváku a nemilují se tam třeba za svitu svic a při zvuku lahodné hudby?:-))) Možná, že v takových případech může být argument "máme dítě v posteli" spíš jen špičkou ledovce dalších problémů daného páru...
M.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(25.2.2005 13:16:49)
Jo, jo. Starší syn se taky z naší postele odstěhoval sám někdy po druhém roce. I když jsem ho občas lákala, aby se zas přišel potulit, tak jen na chvíli a chtěl spát ve svém. Od té doby, co se narodil Alex, párkrát projevil zájem s námi spát. Z toho tak 2x(za půl roku) s ními i spal, protože to bylo možné. A je jasné, že to souvisí s "dalším" v rodině a se školkou.

U něj se taky projevuje závislost na matce. Když je celý den ve školce a já odpoledne po jeho příchodu domů chci někam jít, tak mi někdy i tělesně zahradí dveře - teď se směju. Jasně, že když jsem s ním několik hodin v kuse, tak mi jen řekne čau a jde si z něčím hrát. Tím chci naznačit, že závislot určitě bezpodmínečně s tím společným spaním nesouvisí. Protože Nik je viděn druhými lidmi, jako velice samostatný a na nás nezávislý. Dokonce tu o nás na sídlišti drbou, že nechce chodit ze školky(skoro pokaždé dělá scény). Mimochodem nechce ani do školky, vstávat, jít spát, nechce zmrzlinu - první 2 vteřiny....
 Pavla, holčičky 7a 3,5 a klučík 3 týdny 
  • 

Re: Spánek - asi bude někde chyba 

(21.2.2005 12:51:37)
Tak nevím, ale mám pocit, že ste se zbláznily. Krmit dítě po 30 ti minutách několik měsíců. Vypadá to, že máte jen jedno dítě myslím i další pisatelky viz. níže. V případě že by toto mělo trvat jen několik dní vyhledala bych lékaře a snažila bych se nějak to řešit. Moje holčičky spaly celou noc cca 7 hod od 2 měsíců. Klučina má v noci už pár dní jeden 5-ti hodinový interval. A na otázku nechat vyřvat? Odpovídám toto: pokud musíte dělat něco jiného (a když máte více dětí tak se to prostě stane) třeba vypravit nejstarší v půl osmé do školy, tak to miminko bude bohužel pár minut brečet. Není jiné řešení. Brát si děti do postele déle než na nezbytně nutnou dobu to se v budoucnu obrátí proti vám. Naše holky taky občas usínají u nás, ale po usnutí je vždy přeneseme do jejich postelí. Taky samozřejmě někdy přijdou když maj ošklivý sny, ale je to jen na uklidnění. Kluk má postýlku a v ní je kromě kojení a chvilky po něm celou noc postýlku mám několik cm od hlavy.
 EvčaK 


Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 13:14:31)
Pavli a ostatní, co nechápou mamky nespících dětí. Já spala 9 hodin v kuse naposledy den před narozením staršího syna. Od narození Nik většinu času brečel, v noci se budil i po těch půlhodinách. Do jeho dvou let jsem neměla čas téměř na nic jiného, než na něj, maximálně jsem našla chvilku pro manžela. Na svoje koníčky jsem mohla zapomenout. V posteli se mnou spával denně. Byla jsem tak unavená a nevyspalá, že jsem prostě neměla sílu ho někam přenášet. Setkávala jsem se s nepochopením a dobře míněnými radami rodičů klidných dětí. Ještě teď je mi z toho smutno, když si na to vzpomenu, jak to bylo těžké. Nik má poruchu spánku a pozornosti. Je hyperaktivní. Ještě teď potřebuje 85% mé pozornosti. Máme půlročního Alexe. Sice nespává 7hodin v kuse, ale skoro nebrečí, v noci se vzbudí tak 2-3x maximálně. Kdybych neměla Nika a jen Alexe, tak bych si taky myslela, že chyba je u rodičů. Takhle je chápu a soucítím s nimi. Rozhodně si myslím, že není na místě jim nadávat a posmívat se.

Nik má navíc od narození atopický ekzém. Takže když ho nebudí noční můry, nevstává ve spánku v postýlce a nevypráví ze spaní hystorky, budí ho svědění. Z postele bez krajnic kolem celé spací plochy zaručeně do rána spadne. A přesto, že jsou mu 3 roky, každou noc ho uspávám - držím ho za ruku. V poledne usne i bez toho. Ale pokud se musí zklidnit a usnout sám, trvá mu to i 2 hodiny. Pokud ho držím za ruku a je unavený, pak většinou do 5ti minut usne. Ale nesmí ho nic vyrušit. To je pak problém.

Každé dítě je jiné. Buďte rády, že máte spavce a výchovně méně náročné děti. A mějte pochopení pro ty, kteří mají děti jiné.
 EvčaK 


Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:02:50)
Milado, opakování, matka moudrosti. A když to nepomůže těm, kteří to už četli dřív, tak aspoň chuderka maminka, vyřízená z nespaní, která se ptala, co dělat, bude vědět, že na tom tak bídně není sama.
Já osobně už ani spát víc hodin v kuse neumím. A kdybych si teď chtěla jít lehnout a pospat si, když je Alex v limbu, tak stejně neusnu. V noci jsem totiž spala asi 7-8hodin. Sice mě asi 5x vyrušili, tekže z toho je asi tak 6h čistého času, ale víc spánku moje tělo už asi nepotřebuje. A to jsem před Nikovým narozením potřebovala spát minimálně 8-9 hodin bez vyrušení, jinak jsem byla unavená. Takže jsem za to nespaní i ráda. Mám víc času na život v bdělosti.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 16:36:06)
EvčoK, s tou nespavostí se tedy nedá VŮBEC NIC DĚLAT?--- To je teda fakt šílený. Holky, klobouk dolů, když tohle vydržíte. Mě by to složilo do týdne, být buzena každou půlhodinku...
Držím palce, ať se takové situace co nejdřív zlepší.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:14:09)
A což teprv kombinace, když se kvůli svědění budí i maminka :-) (Samozřejmě v těch intervalech, kdy děti zrovna spí.)

Evčo, se obávam, že kdo nechce, vážně nepochopí - a když náhodou pochopí, že některý děti se budí, tak zas nepochopí, že některý děti se vztekají atd. On to je asi hrozně dobrej pocit mít doma dítě jak z katalogu a radovat se z toho, že to je zásluha mé skvělé výchovy :-) Ale máš pravdu, že je třeba povzbudit ty maminky, který jou na stejném břehu.
Nedávno mi naše dětská DR. říkala něco v tom smyslu, že mi náš starší syn dává výbornou průpravu do života a já to tak beru - bez něj bych na spoustu věcí nikdy nepřišla a možná bych si taky nevážila toho, co mi zas dává náš mladší, kterej je úplnej opak :-)
 Líza 


Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:20:43)
Jano, naprostý souhlas.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:22:31)
A jak to teď se Zábojdou vypadá? Poslední info mám, že si rád hraje na pejska a začínal malinko mluvit.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:36:07)
Evčo, tohle jsem psala do jiný diskuse, tak kopíruju:
Pokroky
11.2.2005 18:17:13
Skoro se mi chce psát úžasný pokroky! Zábojda po asi 15 dnech ve školce vypadá, že opravdu všemu rozumí a normálně s náma začal spolupracovat! Ve školce prej ne, tak nevim jak si to mám vysvětlit - možná je to tam pro něj tak náročný, že stíhá jen "nasávat" a doma, když se můžu věnovat jen jemu, tak se teprve projeví...? Každopádně když mu řeknu, že má něco udělat, je skoro jistý, že to fakt udělá - leccos mi podá, zavře dveře apod. Prostě chová se v podstatě jako kterýkoli jiný dítě, jen s tím rozdílem, že nemluví a stále neříká ano, ne (občas řekne ne). Před dvěma dny jsem zas zkoušela, jestli bude spolupracovat při oblíkání papírových panáčků - říkám: "Dáš mu kalhoty? a dal mu kalhoty "A teď tričko.", dal mu tričko... ovšem po chvíli začal panáčkům dávat kalhoty na hlavu, boty na ruce apod. - a hrozně se tomu chechtal :-) Evidentně ví moc dobře co kam patří.
Taky slova, který sice už používal, ale jen pro sebe - spíš v roli broukání si (psala jsem tu jak nikdy nezopakoval ššš hú, ale říkal si to pro sebe, když si hrál sám s vláčkem, nebo jak říkal "hop", když skákal do postele, ale nikdy neřek "hop", když chtěl vysadit), tak začal používat PŘI KOMUNIKACI S NĚKYM. Čili, např. říká "hop", když chce, aby ho táta vyhodil do vzduchu (a táta šťastnej, že dítě mluví, se může udřít :-)), a tetě do telefonu řek dokonce na mou výzvu "Ahoj teto." Jo, ještě "ne" a "dej" má nejspíš ze školky - ze situací, kdy se "perou" o hračky. Má sice těch slov pořád jen asi deset, ale už to, že je začal používat v komunikaci považuju za obrovskej pokrok.
Mám z toho obrovskou radost - doufám, že to není přechodný a že to takhle půjde dál. :-)


Bohužel momentálně si nejsem jistá, jestli to přechodný nakonec nebylo, páč má poslední dny docela útlum - ale je nemocnej, tak snad je to tim.
Jinak tady v tom příspěvku chybělo, že ho zajímají písmena a čísla (nejvíc ho fascinuje osmička - tu furt kreslí do vzduchu a na tácek do mouky) a trošku pro zajímavost - jak nikdy nechtěl ukazovat - třeba nikdy neukázal v knížce na pejska, tak jsme našli několik způsobů jak ukazování nahradit - když řeknu ať dá pejskovi pusinku, když chci, aby pejska označil myškou na počítači a když mu řeknu, aby pejska vyfotil (naštěstí máme digitál, tak může fotit do aleluja).
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:44:11)
To je super, že má tvořivou mámu. Možná má ten útlum i tím přechodem domov - školka. Jak dlouho tam chodí? Nik od ledna. Nejdřív byl nadšený, pak asi po 3 týdnech se mu tam moc nechtělo a byl celkově skleslý. Ale už se to snad trochu ustálilo. Mluvila jsem s učitelkou a říkala, že to může být tím, že na počátku neprožil teskné odlučovací se období. Chodil tam strašně rád, nikdy žádná slza nebo:"Maminko nechodˇ."... Tak, že to na něj přišlo asi později.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:59:17)
Bojek chodí od půlky ledna, ale zatim jen na út,st,čt. Měli jsme to podobně - hned první den jak uviděl třídu, vplul nadšeně dovnitř a brečel až když jsem ho v poledne chtěla odvézt, druhej den v šatně jen odhodil oblečení a zase utíkal dovnitř. Když zjistil, že tam bude chodit pravidelně, trošku kňoural, ale jen dva nebo tři dny, taď se tváří neutrálně. Předpokládám, že je tam spokojenej, ale blbý je to ranní vstávání. Učitelky jsou výborný - už jsem jim hlásila Zábojkovy úspěchy a děkovala jsem jim, že jsem musela vypadat jako blázen :-)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 15:13:14)
Nik chodí na celý týden a na celé dny. Chodím pro něj, až tam nejsou skoro žádné děti. Jinak by to bylo s divadlem, že nechce. V druhým týdnu chození mi řek, že mě nechce, a že se mnou nikam nepůjde. A první den školky, se odpoledne celou cestu domů vztekal a brečel, že chce zpátky za holčičkama. Doma se rozhlíd a řek, že se mu u nás nelíbí, a že chce jít jinam. Až druhý den pochopil, že bude do školky chodit pořád, tak už to bylo lepší.
 Lida +2 
  • 

Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:19:25)
Kdyz Vas tak ctu, tak si uvedumiji, jake mam stesti, z moje holky proste spi od 6 tydnu celou noc, a temer nikdy se nevzbudi (pokud nejsou nemocne, coz je vyjimecne).
Ale, tuhle jsem se divala na TV na porad o poruchach spanku. Krom jineho, tam byl pripad rodiny, ktera se od narozeni jejich syna proste nevyspala. Kluk byl vzhuru 5x-6x za noc a oni vypadali jako zombee. Tak jim tam pozvali "odbornici pres detsky spanek" a nekolik zasad, jak behem tydne dospela k tomu, ze kluk spal celou noc!

Zasada c1 - dite neuspavat. Pohadka,pusinka, zhasnout a dobrou noc (jak to synka naucili, popisi dole)

Vit mu vsechny "komfortni" veci, ktere kdyz nema, tak se probudi (napr. tedy pokud koji, zadne prso v noci neni k mani, ma zizen, dostane vodu z lahve)


Jak docilili zasady c.1? Proste veskera idea je, ze kdyz dite usina s nekym, tak kdyz se castecne probudi (resp. se dostane do jine spankove frekvence) tak uciti, ze s nim v pokojicku nikdo neni a probudi se uplne a dozaduje se neci pritomnosti. Takze, oni s nim ncvicovali usnuti osamote. Prvni den - u postylky hlazeni, druhy den u postylky, bez hlazeni, 3ti den, 1m od postylky, 4 den, 2 m od postylky, 5ty den 3 m od postylky, 6ty den u dveri, 7 den hned z dverma ... a dal a dal, az se kluk naucil usinat sam a byl klid.

Je pravda, ze moje holky uz od narozeni chodi spat stylem pohadka, zhasnout a spat , a je pravda, ze to funguje a a by se dozadovaly me ci tatinkovo pozornosti uprostred noci, to je ani nenapadne ... ale jak jsem vypozorovala, s holkama je to obvyykle jednodussi. A zajima, take deti, ktere nejsou kojene.

 EvčaK 


Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:37:44)
Lído, to co píšeš, by se asi dalo použít na děti, které mají špatné návyky. Částečně ten náš "holomek" nějaký ty návyky má. ale např kolem jeho 8měsíce, kdy všichni radí "osamostatňovat" dítě tím, že usíná samo apod, jsme tohle zkoušeli. Několik večerů usínal sám. Nebylo možné za ním chodit po několika min., protože to pak řval ještě hysteričtěji. Vydržel řvát z plných plic i 1,5hod. Pak usnul a do hod. byl zas vzhůru a začalo o nanovo. Nehledě na to, že byl většinou pokaděný. A když se mu podařilo v necelém roce vylézt několikrát z postýlky a žuchnout na zem, tak jsme to vzdali. Díky Bohu se mu nic nestalo. V té postýlce je 55cm výška šprušlí. V té době měřil asi 74cm. Musel se urputně snažit nahoru vyšplhat. Takže beru tyhle zaručené rady s hodně velkou rezervou.
A my máme 1+1, když bude jedno dítě řvát, vzbudí druhé a ke dveřím to máme od Nikové postýlky 75cm. Tak to můžu pár dní přeskočit. A navíc v noci spíme v jedné místnosti všichni a manžel a Nik děsně chrápou. A mluví ze spaní - někdy se i zvednou a křičí. Pochybuju, že je to špatnými návyky.....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 14:47:47)
Tak jsem si vzpomněla na kamarádku, která tu byla se 4letym synem před pár dny. Sice večer usínal sám, ale předtim chtěl pohádku a pak ještě jednu - bylo to asi na půl hodiny. Já si musim k 3,5letýmu synovi lehnout a přitulit, ale odpadne během pěti minut. (Když je hodně unavenej, zaleze si do postele sám, ani o tom nevim.) Je to s tim uspáváním dost relativní...
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 15:06:37)
Asi tak jak píšeš. Říkám si, jestli není mnohem jednodušší vyjít potřebám těch prcků a večer jim pár minut své přítomnosti při usínání věnovat. Navíc celý život pak už budou bez naší přítomnosti. tak si to užívám, i když to často znamená nevidět film od začátku... A kdyby se chtěl někdo odvolávat na nesamostatnost takto uspávaného dítěte, tak to je rozhodně taky individuelní a nemá to s uspáváním co dělat. Náš Nik je např. mnohem samostatnější a odvážnější, než o rok a půl starší syn mých kamarádů, kteří ho vychovávají "podle přírůček".
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 15:22:10)
Jano,

samozrejeme, ze je to s timuspavanim relativni, Nekdo prcka uspava, a mrne chroni celou noc,, a neprobudi se, nekdo neuspava, a stejne se probouzi. Jedine, co ta "odbornice" na spani deti rikala, ze uspavani a v noci probouzeni je velmi casto spojene, protoze prcek proste v noci hleada maminku. Navic, kdyz tak procitam tuto diskusi, tak to i tak vypada, maminky, ktere neuspavaji, tak nepisi, ze by mely problemy se spanim.

A co se tyce poctu pohadek, to je proste o tom, kolik toho detem dovolim. Pokud pohadku jednu a dost, tak to znamena, jedna a dost, at si o me rika, kdo chce co chce, jestli jsem, ci nejsem krkavci mama. Musim sle rici, ze holky by si o dalsi pohadku ani nedovolily rici, protoze vedi, ze proste bych jim dalsi neprecetla.



Nekdo se tu zminoval, ze uspava proto, ze mu prcek vypadl z postylky a proto u neho musi byt. Tak tohle holky zkusily take jenom jednou, namlely si (poradne) a od te doby uz to ani nezkousely. Deti si moc dobre pamatuji!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 15:36:51)
Lído, náš starší syn se v noci nebudí. Ač uspáván, přestal se v noci budit asi v roce a půl. Mladší (2 roky) se budí většinou jednou za noc a to i v případě, že spim vedle něj. Takže my s timhle problém nemáme. Co vim, tak kamarádka neuspávala a dítě se jí přestalo na noční kojení budit kolem druhýho roku.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 16:08:12)
No, bu´d můžem říct, že maminky, které neuspávají, nemají u děti problémy se spaním. Nebo taky, že mmainky, které nemají u dětí problémy se spaním, neuspávají.
Já jedno dítě nikdy uspávat nemusela a šlo to po dobrém, druhé jsem v pudu sebezáchovy nechala uřvat. Nemám dnes problém se spaním ani s jedním. Ale protože jsem zažila, jak jsou různé, tak předpokládám, že můžou být ještě mnohem různější děti :-))))))))))))
 petra a klučík 
  • 

spát celou noc je můj sen 

(21.2.2005 17:39:57)
Jsem moc ráda že nespavců je tolik :o) už jsem si začínala myslet že máme divného špunta.Náš klučík 10měs.spinkal od 19hod do 8.30 do svejch 4měs.Od té doby jsou noci naprosto příšerné.Budíl se po 30min to už ho naštěstí přešlo a budí se po hodině.Jaká to uleva když můžu těch 30min v klidu spát :o) (Tu první půl hod se snažím usnout,kojim cca 5-10min.)No a ted poslední týden je to opravdu hrůza.Usne kolem 19hod ale za půl hod je zase vzhuru a naprosto čiloučkej a neusne až tak do té 11hod.Po celou dobu má velkou potřebu si hrát a nebo pláče.když už konečně usne tak spí max hodinu a dožaduje se prsa a tak je to až do rána.Někdy se takhle zbudí i kolem 3hod a leze po nás.Ve své postýlce spí poze tu první půl hodku pak už ho tam nedostanu.

Metoda vyřvat,také jsem zkoušela,ale po půl hod už jsem to nemohla vydržet a přišlo mi to hrozné-Klepal se jak ratlík a měla jsem pocit že ho klepne.
Znám spoustu lidí kterým tato metoda pomohla a po jednom vyřvání mimčo chrní celou noc.A tak to neodsuzuji.Je to každého věc.A neřekla bych že to má nějaké následky.

No a tak přeji všem maminkám s lumpíkama jako mám já aby je potkalo štěstíčko a prďolové začli chrnět.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 17:53:32)
Lído, je vidět, že nemáš moc zkušeností s dětma poněkud odlišnýma než je průměr. Ten vypadávající šplhavec z postýlky je můj syn. Kdybys četla pořádně, dočetla by ses, že vylezl 2x a to asi den dva po sobě. V jeho případě má problém si některé věci "zapamatovat". A to, že ty děti usínající bez rodičů se ve většině případů v noci nebudí... Možná v dospělosti budou víc sebejisté ty děti, jež se můžou kdykoli přitulit ke svým rodičů, a když je v noci něco probudí nemusí mít strach, že dostanou vynadáno. Ačkoli, když jsem byla občas vyřízená, tak jsem Nika sprdla, že mě pořád budí.
Píšu to proto, že kolem sebe vidím nezdravé příklady "násilného odvykání dětí na rodiče. Netvrdím, že vždycky jsou ty postupy špatné nebo by to měli všichni dělat jako my. To určitě ne. Ale mí známí mají kluka 4,5 let. Jsou na něj hodně nároční. Když byl malinký, tak jeho máma mu často říkala:"Jdi ode mě pryč, já Tě nechci." Apod. Chtěla, aby se učil hrát si sám. Do 10ti měs ho odstavila, někdy před 2rokem, možná dřív, ho šoupli do samostatného pokoje, ve 3 letech byl týden sám v nemocnici..... Ten klučina byl před nástupem do školky nezdravě málo seběvědomí. Pořád ho bolí hlavička. Po mnoha vyšetřeních je zřejmé, že jsou za tím psychické problémy... Do školky chodí nerad, hraje si spíš s holkama. Na hračky musí dávat velký pozor... Osobně si myslím, že vdospělosti bude neprůrazný, zakomlexovaný.... A možná bude mít problémy dávat najevo city. Nehodnotím rodiče. Jsou to bezvadní lidi. Sami mají problémy spojené se svojí výchovou v dětství a snaží se kluky vychovávat co nejlíp.

Jen chci ukázat, že to, co je dobré pro jedno dítě, nemusí být nutně dobré pro druhé. A když to sama neznáš, tak nestresuj druhé maminky, že vychovávají děti špatně.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 18:20:16)
EvcoK,
ja vubec nechapu, jak jsi prisla na to, ze stresuji maminky, ze vychovavji spatne???????

Samozrejme, ze kazde dite je jine. Jenom jsem popsala, co jsem videla v TV a co jsem vypozorovala nejen na rodine ale i v zivote mych kamaradek.

Ja nemluvim o tom, ze by deti mely byt prilis brzo davany pryc od matek, to je uplne jine tema. Ja jsem pouze davala jednu moznost (metodu), jak dite prinutit spat celou noc - vy matky, jejich deti nespi si stezujete, ja jsem nevidela, ze by si tu stezovala nejaka maminka na to, ze jeji dite spi celou noc. Ja nevim, jestli tato metoda funguje na kazdeho (ta pani v TV tvrdila, ze na prevaznou vetsinu deti), a ja jsem navic tuto metodu nemusela ani zavadet, jelikoz holky samostatne usinaly ve svem pokojicku jiz od miminek, u mne v posteli nikdy nespaly (krome toho, kdyz byly nemocne), a spi celou noc. Mozna, jak rikas, maji pocit odtrzenosti od matky (nevypadaji na to, ale kdo vi), ale zase na druhou stranu se cela rodina velmi slusne vyspime, takze nejsme nervozni a nedostatek telesneho kontaktu si muzeme v klidu uzit pres den.


Jenom mi prijde divne, ze na jednu stranu si stezujete, ze vam deti nespi a kdyz vam nekdo poradi jednu z nebeznejsich metod, tak aniz byste tuto metodu systmaticky a dusledne vyuzili, tak ji odsoudite, a jeste napadnete ty, kteri vam naivne chteli pomoci, ze vas odsuzuji. S argumentem, kazde dite je jine (to my take vime).To moc nechapu.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 18:50:40)
Lído, stresuješ. Vím o čem mluvím. Když mi bylo nejhůř, nevěděla jsem co s Nikem dělat, četla jsem v knížkách.... Našla se spousta děsných lidí, kteří místo, aby se snažili vžít do naší kůže, tak měli spoustu chytrých rad. Většinu jsem já hloupá zpočátku zkoušela a bylo to ještě horší. Znám to, co popisuje Milada. Nik spával v zašitém pyžamu, aby se neškrábal. Samozřejmě to moc nefungovalo.... Prostě to bylo hrozný období. Jen ten, kdo to fakt zažil nebo má silnou možnost vcítění se do druhých může chápat, jaký to bylo a radit stejně "postiženým" lidem. A podle toho, že píšeš, že si stěžujeme, je zřejmé, že vůbec nechápeš o čem je řeč. To totiž nejsou vůbec žádné stížnosti. To je čiročiré zoufalství!!!
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 19:08:40)
EvcoK, depka je pryc:o) Musim se zastat Lidy - mozna to vypada, ze stresuje ALE - on to tady jaksi jeste nikdo nezminil; co se tyce te metody jak naucit usinat deti - myslim, ze tady totiz bavime tak trochu o voze a o koze - ty deti musi byt zdrave, v pohode (coz s AE urcite nejsou)!!!
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 20:21:49)
Ježíš, tak koukám, jak jsme se měli my s naším synem ještě fajn, když jsme "jen" měli syna do šesti let v ložnici a do pěti let jeden z nás "jen" byl v té ložnici, dokud syn neusnul... Taky jsme měli mírný problém, když byl miminko - přes den byl schopen spát klidně dvě hodiny v celku, ale jen v jedoucím kočárku. V roce a půl zvládl usínat v postýlce, ale klidu jsme si přes den užili jen do dvou a půl roku, kdy přes den přestal spát úplně. ... Proti Vám pohodové dítě. Děkuji za to osudu...
--- Poznámku k vyřvávací metodě. Zazněla tady připomínka, že vyřvávací metoda nespočívá ve "vyřvání" dítěte až do padnutí. No, my jsme to zkoušeli, když mu bylo snad půl roku. Chodili jsme k němu co pět minut, klidným laskavým hlasem ho krátce potěšili, pohladili, položili do postýlky... a nefungovalo to. Žádné uklidňovací akce nezabíraly, syn řval jak na lesy a při pokládání se vzpíral, o upokojení nemohla být ani řeč. Asi po půlhodině pokusů jsme toho zanechali a smířili se s tím, že nějakou dobu holt budeme muset vydržet poněkud nepohodlné uspávání (jednu dobu usínal pouze v náručí, pak už jsme mohli uspávat v naší posteli apod.).
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 20:24:46)
Poznámka: z postýlky jsme syna NEZVEDALI, jen jsme ze synovy polohy vestoje v posteli syna uložili do polohy vodorovné.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 20:25:38)
Milado,
kdyz ono se to tu zase tak nejak stocilo k tomu uspavani a rvani versus nervani;o) Taky uz me to unavuje;o) (myslim tim vysvetlovani, ze nejde o to, aby se dite urvalo ke spanku). Ale proste nikdo nijak nezduraznil, ze se bavime o zdravych detech! I ten mnou propagovany Estivill to zduraznuje...
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 14:02:04)
EvcoK,
jeste k tomu,jestli stresuji nebo ne. Ja se omlouvam, pokud to tak vyznelo, to nebyl zamer.

Co se tyce toho, ze tve dite nespi, tak vis sama, ze nespi, protoze , tak jako Milady dite mate extremni ekzem (nebo Nick ma neco jineho, pokud ano, tak se omlouvam, nemam silu jit vyhledavat, co mu je), ale tak proc se nechavas stresovat. Vzdyt ty vis, ze pricina nespavosti je nemoc, takze pravdepodobne, tvuj chlapec bude lepe spat, az se mu nemoc zlepsi. A jak zlepsit jeho nemoc, to ti neporadim, protoze to nevim, nejsem lekarka a nemam ani laicke zkusenosti, protoze me deti nic takoveho nastesti zatim nepotkalo.

Takze suma sumarum. Metodu, kterou jsem tu poposala, je dobre pouzit, pokud ma dite spatne navyky ( a jinak je jasne, ze pricina nespavosti neni patologickeho razu). A jak uz tady take Lucka popsala, navyknout dite spravne usinat je dlouhodobejsi proces (tak, jako se dlouhodobeji ucilo usinat nespravne). Kdyby to slo zvratit ze dne na den, jako mavnutim proutku, jednim vyrvanim...to si myslim, ze bychom chteli od vychovya zivota opravdu hodne.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 17:02:03)
Milada,

sorry, asi som svojim maxipríspevkom práve posunula debatu zase smerom od témy článku...:-)
Ale stojím si za ním :-). A v prípade chorých detí už niet o čom diskutovať.

Problém je v tom, že mnohé často sa budiace deti sa možno budia kvôli budúcim povahovým črtám či psychickým alebo zdravotným odchylkám - môžu byť precitlivelé, hyperaktívne, s rôznymi disfunkciami...., čo ale u pár mesačného bábätka ťažko zistiť. Ja osobne by som ani u zdanlivo zdravého dieťaťa vyplakanie neriskovala...
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 23:19:24)
Lído, tak jsem si dnes vzpomněla na svou výbornou kamarádku. Ona dělá něco jako au-pair v Česku. Je úžasná a dětem rozhodně prospívá. Starší doučuje, s mladšíma si hraje i nějaké výukové věci, pomáhá s domácností. Je na výsost spokojená a zaměstnavatelé taky. A děti? Ty ji zbožňují. Jen je škoda, že si nemůžeme u nás tyhle "služby" dovolit ve větším měřítku. Je to obrovská úleva pro mamky a děti mají taky povyražení a změnu. Osobně tohle vůbec nezvrhuju. Jesličky - to je jiná.

S tím stresováním. Tím nemyslím mě. Proti tomu už jsem imunní. Ale pamatuju si, jaké to bylo na začátku. Byla jsem nezkušená vyjukaná matka. Nik je náročný případ - což jsem samozřejmě v té době nevěděla. Takže jsem se za všechno obviňovala. Známí reagovali jako Ty zpočátku i další v téhle diskusi. Takže všechno bylo ještě horší. U druhého klučiny je to jinak. Bez problému poznám jestli brečí únavou, bolestí, hlady... Takže pro mamči prvních dětí můžou být naše příspěvky zdrcující, místo, aby povzbudily.
 EvčaK 


Vlasně to ani není tak hrozný 

(22.2.2005 23:25:18)
Ale pro všechny rodiče náročných dětí. Dneska jsem byla 3 hoďky s dětma z DD. Krom jich tam byli i 4 děti s tatínkem. Mají jich celkem 5. To teda byla síla. Minimálně 5ti letý kluk a 8letá holka jsou silně hyperaktivní. Ten kluk strčí hravě našeho Nika do kapsy. Hráli jsme soutěže. Já měla v družstvu 6 dětí. Ty dvy LMD a 12ti letou holčinu taky s nějakýma poruchama. Ostatní byly celkem v poho. Byl to super nádherný čas, ale byla jsem strhaná, jak už dlouho ne. Ten klučina se zastavil, jen když jsem ho držela nebo se zrovna pral.

Takovýhle zážitek a moje nespavé děti mi přpadají jako andílci. Absolutně nechápu, jak to ty rodiče zvládají. A to ty zbývyjící 2 holčiny, taky nevypadaly na kliďasky. Za to tata, ten nehnul ani brvou, ať dělaly dítka cokoli. Maximálně je šel utěšovat.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 12:08:06)
EvcoK,

Ja musim rici, ze mam s au-pair opravdu vyborne zkusenosti. Uz ji pouzivame 3 roky, mely jsme celkem 3 a je opravdu skoda, ze si to mnoho maminek v Cechach nemuze dovolit. Dite vyrusta doma, nemusi do jesli, ma individualni pristup, ma jednoho cloveka, kteremu duveruje. Rodice se mohou spolehnout (pokud maji takove stesti, jako mame my, ze jsme se vzdy na holky mohli 100% spolehnout). A navic, holky proste spvoji au-pair miluji, berou ji jako clena rodiny. Navic takova au-pair stihne dalsi veci - pockat na elektrikare, zabehnout dokoupit chleba a mliko, vyprat detem veci apd. Takze ja kdyz prijdu domu z prace, tak mam cas na holky, hrat si s nimi, povidat a nemusim rychle a rychle dodelavat resty.
Myslim si ale, ze to do Cech take brzy prijde. Akorat ze au-pair budou jezdit z Ukrajiny, Ciny nebo Vietnamu.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 14:15:42)
EvcoK, to jsi napsala moc hezky;o)

Zuzana predtim napsala, ze ji vadi, ze, cituji: "ak sa niekto posťažuje na spánok detí a uvedie podrobnosti, hneď sa dozvie, že si zato môže sám, lebo jeho dieťa má zlozvyky a dostane kopec odporúčaní na vyplakanie. Pritom v mnohých prípadoch by pomohlo uistenie, že to je normálne a prejde to samo." Myslim, ze maminky, ktere maji problem, se kterym si nevedi rady, se chodi na Rodinu spis poradit. Jsou samozrejme takove, co si chteji jen postezovat, ale vetsina z nich konci svuj prispevek s tim: "Co mam delat?" nebo "Jak se to da resit?" nebo "Mate s tim nekdo zkusenosti?". Rekla bych, ze tyhle maminky nestoji o nejake ujistovani, ze je to normalni a prejde to samo (tim se muzou utesovat samy). Chteji poradit. A zrovna v pripade toho spanku - pokud dite spatne spi, normalni to NENI! Zalezi na konkretnim pripadu, mohou se za tim skryvat ruzne zdravotni obtize dlouhodobeho ci kratkodobeho charkteru. Ale pokud je dite zdrave po fyzicke i psychicke strance, tak je v naproste vetsine pripadu problem v nespravnych spacich navycich.

A kdyz uz jsme u toho, tak mne se zase nelibi, ze kdyz se tady ostatni maminky snazi poradit podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi, tak jsou posleze v mnoha pripadech slovne napadany jinymi, ktere maji odlisny nazor.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 20:57:10)
Lucko, jestli tím napadáním myslíš moje příspěvky... Je to diskuse? Říkám svůj názor. A ten je, že kdo nezažil, jaké je nespat, může se v tom orientovat pouze teoreticky. A taky by měl zdůraznit. že to teorie je. Nemůžu přece někomu "doopravdy" poradit s problémem, o kterém jsem v životě např. jen slyšela. To si snad nemyslíš - nemyslíte?!:))) To by bylo přinejmenším namyšlené. Něco jako, já seřrala všechnu moudrost světa:)) Upřímně si myslím, že se snažíte pomoct, ale všeho s mírou. Kdybych neměla osobní zkušenost s radami od lidí co o problému nemají ani páru, tak jsem zticha. Takhle musím alespoň varovat ty maminky, jimž je to určeno, že může jít o nějaký problém dítěte, těmito způsoby neřešitelný, nebo ať si prostě dají pozor a s radami zachází opatrně, aby z toho nebyly ještě víc mimo.

Ano, jednou jsem následkem nedorozumění a vlastní blbosti "napadla". A doufám, že už to neudělám. To by se opravdu nemělo.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 21:05:25)
EvcoK, jen v rychlosti - necetla jsem tvuj posledni prispevek do konce, a momentalne nemam cas na delsi vysvetlovani, ale musim ihned reagovat - NE, NEMYSLELA JSEM TVUJ PRISPEVEK!!!! Ani jsem to nemyslela na me. Myslela jsem to obecne!;o) Krome toho - to "nase" jsme si vysvetlily a je to naprosto smazano.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 21:08:25)
Nedopsala jsem to;o) - a tim padem ja to povazuju za vyrizene.

Takze to napadani sem myslela vseobecne. Nemyslela jsem tim tebe, ani sebe. Vic zitra, uz musim padit;o)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 18:59:45)
Lido, souhlas, a to i k tvemu predchozimu prispevku. Treba Milada tady psala, ja uz tisickrat opakovala to s atopickym exemem. Zrovna tak, kdyz si tady maminky stezuji, ze se nevyspi a zadaji o radu, jak naucit spat deti celou noc (zdrave deti!!!) a clovek jim poradi, aby to zkusily tim "nasim" zpusobem, tak jim vlasy vstavaji hruzou na hlave, ze svoje dite nebudou trapit tim, ze ho nechaji vyrvat. Zrovna tak jako Milada s AE to my tady taky muzeme vysvetlovat tisickrat, ze to, cemu se tu rika "vyrvavaci metoda" nespociva v nechani ditete urvat se ke spanku;-(((, ale v postupnem a systematickem zvykani si usinat samostatne. A urcite by neskodilo si, kdyz uz se do toho clovek rozhodne vrhnout, predtim precist nejake opravdu dobre publikace - mne naopak vstavaly vlasy hruzou, kdyz jsem cetla nektere prispevky, jak to "zkusili" jednou ci dvakrat, nechali dite brecet dlouho - napr. pani Jitka - a usoudili, ze to nepujde...Jasne, kazde dite je jine, ale jak je potom mozne, ze se podari uspesne naucit usinat a spat celou noc 96% deti??? Bez breku se to vetsinou bohuzel neobejde, zvlaste u starsich deti, ktere maji treba spatne spaci navyky. Ale osobne si take myslim, ze pokud se dite dobre vyspi, je z nej razem jiny clovicek. Ony to ty maminky nedelaji jenom kvuli sobe....
 *Aida* 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 19:14:53)
Lucko,
tuto metodu jsem pouzila u syna, taky to byl pud sebezachovy, zabralo to na par mesicu. Ale je fakt, ze moje dite neni uplne "zdrave". V dubnu mu budou 4 a budi se stale a to i presto, ze vecer usina bez problemu sam ve sve posteli. Jsme s manzelem ve stadiu, kdy uz jsme jaksi "rezignovali" a nestresujem se z toho, proste jeden z nas se v noci premisti k malemu do postele. Obcas az k ranu :o). Pokud ho jen uspime, tak se pak budi x krat az do rana, takze to resime tak, aby se vyspali vsichni (v ramci moznosti). Ja tu "rvaci" metodu neodsuzuju, ale osobne je mi lito, ze jsem ji "aplikovala", protoze v nasem pripade to byl zbytecny stres pro dite. Dceru jsem kojila do 21 mesicu a odstavila jsem ji hlavne proto, ze proste chtela kojit celou noc. Spi celkem dobre (v dubnu ji budou 2), obcas se jednou vzbudi, kdybych nemela tu zkusenost se synem, tak bych taky neverila, jak to muze vypadat, kdyz dite nespi. V anglictine je na to vystizne slovo "debilitating" :o).
Jinak jeste pro maminky, co se chystaji zkouset "rvaci metodu". Pokud Vase dite spusti srdceryvny krik pokazde, kdy se s nim priblizite k postylce, tak bych zkusila dite na ni zvyknout nejdrive pres den. Treba kdyz uklizim hracky, nechat dite v postylce a byt ve stejnem pokoji, pak postupne treba na par minut odejit. A az kdyz bude dite vedet, ze se mu v postylce nic nestane a ze je to vlastne celkem fajn misto, bych pristoupila k tomu, nechat ho tam vecer usnout.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 21:20:20)
Lida,

pri Tvojom písaní o dcérach, ktoré od narodenia spia vo svojich postieľkach a od 6 týždňov spia celú noc, si neuviedla podstatnú vec - že boli na umelom mlieku a od ich útleho veku si musela pracovať, takže väčšinu dňa trávili s au-pair. Pozor!!! - nech to nikto nepochopí zle, nijako to neodsudzujem!!! Každý má inú životnú situáciu.

Len to chcem uviesť ako vysvetlenie, prečo to u vás vyzerá tak ideálne. Závislosť dieťaťa na matke, ktorá je s ním 24 hodín denne a je často kojené asi bude vo väčšine prípadov oveľa väčšia ako u dieťaťa, ktoré trávi väčšinu dňa s au-pair a je na UM. Preto sa to prvé dieťa bude pravdepodobne dožadovať matky veľakrát aj v noci.

Zuzana
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 23:21:01)
Zuzano, moje bylo kojené a žádnou au-pair nemám (nemám ani babičky na hlídání, jsem na něj pořád sama) a taky spí od začátku ve své postýlce, a celou noc asi od dvou měsíců od termínu porodu. Takže v mléce a podobně to skutečně není. Myslím, že je to spíš v dítěti - to naše nám začalo kolem 4. měsíce "nadávat", že ho v noci budíme a od šestého je ve svém pokojíčku. S námi v jedné místnosti se nevyspí (vyzkoušeno na různých návštěvách, dovolených a tak).
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 10:22:43)
Zuzano,
jsme na tom stejne jako Sally. Moje dite bylo kojene, nemame zadne hlidani (ani babicky), jsem s ni porad. Od narozeni spi ve sve postylce a od 6ti mesicu i ve svem pokoji. A spi celou noc. S nami v pokoji se taky nevyspi. Takze v tom to opravdu nebude...
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 11:56:06)
Zuzano,
holky byly s au-pair az od 6ti mesicu, a do te doby byly porad se emnou. Spi ale celou noc od 6ti tydnu, tkze nevim, co to ma s au-pair spolecneho???

Co se tyce UM, to mozna muzes mit pravdu, tezko rici. Spaly dobre, i kdyz jsem kojila, byt jen kratkou dobu. Cetla jsem, ze kojene deti se budi casteji, hlavne v pozdejsim veku, protoze je mleko od matek tak nezplacne, jako mleko umele. Ale nedavala bych do souvislosti "zavislost, ci vztah" k matce a spavost ci nespavost. Podle tve teorie, cim mene dite spi, tim lepsi ma vztah s matkou?

Obecne nevim, co si tim chtela rici, Znam mnoho maminek, ktere koji a nemaji au-pair, presto jejich deti spi. Nebo si si chtela pouze rypnout? Nebo mi snad naznacit, ze moje deti a ja k nim nemam zadny vztah protoze maji au-apir a nekojila jsem do 2 let? Je to "ceska" ci "slovenska" zavist, nebo jenom chces byt zla?
 EvčaK 


Jak se pozná "zdravé" dítě? 

(22.2.2005 12:39:49)
Souhlasím s tím, že ani kojení, au-pair, ani uspávání maminkou a ani nic jiného vnějšího nemusí mít vliv na dětské spaní a usínání. A to se tu snažíme říct - teď mluvím za sebe, Miladu apod. Často se může za nespavostí skrývat zdravotní problém, poruchy osobnosti, spánku.... Prostě spousta věcí. Ty spavé děti mají většinou jen štěstí (a jejich rodiče též), že jsou zdravé a mají nenáročnou povahu.

Apropó. Chtěla jsem se zeptat. Jak se pozná "zdravé" mimino, pro které tu propagujete ty metody na vylepšení usínání a spavosti? Tím nechci říct, že jsou špatné. Jen by mě zajímalo, jak můžu s jistotou poznat, že je mé dítě zdravé a za špatné usínání a trhaný spánek můžou jen špatné návyky - tudíž já jako zodpovědný rodič:)))?
 Lida +2 
  • 

Re: Jak se pozná "zdravé" dítě? 

(22.2.2005 13:35:14)
EvcoK,

tve shrnuti je velmi rozumne. Mas pravdu. Co se tyce tech spatnych navyku, samozrejme, nikdo nepozna, jestli za nespavost muzou jenom spatne navyky. Ale spatne navyky mohou vest k nespavosti (ale take nemusi).

Samozrejme, pokud je dite nemocne, ma nejakou poruchu, tak je vsechno o moc slozitejsi.(Ano, mam velke stesti a dekuji za to Bohu, ze me holky jsou prozatim zdrave jako ripy - byt narozene starsi matce po 35ti, nekojene a s au-pair). Ale moje holky take nespi, kdyz jsou nemocne. Ale nastesti jsou nemocne tak jednou za rok, takze se to da vydrzet.
 Cockney 
  • 

Re:  

(22.2.2005 13:43:33)
Ja si tedy myslim, ze kojeni nebo UM ma vliv na deti od narozeni, kojene deti (v 6ti tydnech) placou v prumeru pry vic a i spanek je odlisny.
Jak se pozna nemocne dite od zdraveho zalezi take na rodicich, jak se na dite divaji - pokud nijak zvlastne neprojevujici se dite budu brat tak, ze vzdycky jeste muze byt psychicky narusene, tak jiste k "vyrvavaci " metode nepristoupim. Pokud subjektivne z rodicovskeho hlediska a objektivne z lekarskeho hlediska diteti nic neni, tak na ni vsak pristoupim (myslim, ze se doporucuje vek kolem 6ti mesicu). Jiste je v knizce uvedeno, po jak dlouhe dobe by se vetsina deti mela naucit spat a v pripade, je-li takova doba prekrocena, pak je vhodne konzultovat lekare.
Plne souhlasim s tim, ze "budit" deti v noci na jidlo neni vhodne, kazdy ma pravo na plnohodnotny spanek. Nekdo tady spravne rikal, ze zaroven vyspaly rodic se muze venovat diteti hodnotneji nez zombie.
Ackoliv jsem zastance teto metody, tak jsem si mnohokrat polozila otazku, jestli tato metoda vlastne nevznikla z dekulpabilizace zen, ktere maji/chteji byt do prace vyspale. U nas fungovala jak mela a to je pro me hlavni.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Jak se pozná "zdravé" dítě? 

(22.2.2005 18:05:28)
EvcoK,

myslim, ze "zdrave dite" se pozna tak, ze (jak psala Cockney) evidentne z lekarskeho hlediska netrpi zadnymi zdravotnimi problemy (myslim tim dlouhodobymi - zaludek, ekzem ci neco vaznejsiho). Z hlediska rodicu by take melo byt v pohode, pokud rodice chteji aplikovat metodu "naucit samostatne usinat" - tzn. rozhodne nezacinat na dovolene, kdy dite zmeni prostredi a muze se citit nejiste, v dobe, kdy je nemocne (tim myslim akutni zdravotni problemy jako ryma, kasel apod.). Jedina "nemoc", pri ktere se metoda muze pouzit je problem zvany "detska nespavost". Nechce se mi to znovu psat, tak ti sem zkopiruju prispevek z jine diskuse:
(pro informaci - v prispevku je rec o knize "Detska nespavost" od Eduarda Estivilla, kterou tu jiz doporucovala Marketa). Cituji:
"...poruchami spanku se Estivill zabyva celou svoji karieru; napsal uz jednu velice uspesnou knihu, ktera by se v prekladu nejspis jmenovala “Spi, detatko, spi” (v soucasne dobe vychazi dalsi, o pohadkach a cteni pred spanim, o tom, jako deti aktivne zapojit do vypravenych pohadek). Kniha, o ktere se tu ted bavime, se v cestine jmenuje “Detska nespavost”. Jak uz nazev napovida, jedna se PREDEVSIM o pomoc rodicum, jejichz deti trpi nespavosti. Autor ji napsal proto, ze se na nej obracela spousta rodicu, jejichz deti mely problemy se spankem.
Dalsi fakta k detske nespavosti:
- detskou nespavosti trpi 35% (!!!) deti (prokazatelne, nejsou to zadne “blafy”);
- nespavost ovlivnuje deti ve veku od 6ti mesicu do 5ti let veku;
- symptomy se projevuji od potizi usnout k pravidelnym castym probouzenim v noci;
- deti trpici nespavosti mivaji povrchni spanek, vykazuji znamky neklidnosti a jakykoliv ruch je vzbudi;
- deti se vzbudi az 15x za dobu spanku a neumi samy, spontanne a bez pomoci, opet dosahnout spanku.
A jeste cituji autora:
- “Behem prvniho roku zivota se deti uci ruznym navykum, hlavne navykum jist a spat.” Tady odpovim na tvuj opravneny dotaz – omlouvam se, ze jsem se vyjadrila nepresne (svadi k tomu preklad). EE totiz take pouziva slova “spat”, je tim vsak mysleno “dobre spat” (stejne jako “jist” v tomto pripade znamena “dobre jist”). Spanek je biologicka nutnost (stejne jako jidlo). Ovsem zalezi na tom JAK spime/jime (= dite jist musi, ale CO a JAK ho naucime jist, to uz je brano jako navyk, a je to na nas). Co se tyce spanku - EE doslova rika “Spat se take musi naucit.” (=dobre spat). Toto se ovsem vztahuje i na dospele, nejen na deti. Pristup zahrnuje tzv. “hygienu spanku”, coz jsou cinnosti/ritualy, ktere delame pred spanim a jsou pripravou naseho tela ke spanku, jehoz kvalita zavisi na tom, jak dodrzujeme tyto cinnosti/ritualy (napr. ukladani se ke spanku a vstavani ve stejnou dobu).
- “Je treba mit na mysli moznost nocnich mur – rodice ditete trpiciho nespavosti by meli rozlisit, zda se jedna pouze o spatny spaci navyk, nebo zda ma dite nocni mury.”;
- “Deti se mohou naucit spat samy, s rodici na gauci, ve sve posteli, nebo treba v posteli rodicu; pravidla vsak musi byt diktovana dospelymi.” " Konec citace.
Spatne spaci navyky (za ktere muzou rodice;o)) se daji odstranit zrovna tak, jako nespavost (za kterou rodice nemuzou). Zmineny autor napsal knihu v prvni rade jako pomoc rodicum, jejichz deti trpi prave tou nepsavosti.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 16:50:10)
Lida,

nie, nechcela som si rýpnuť. Takisto netvrdím, že nemáš s dvojčatami dobrý vzťah - ten sa určite nemeria stráveným časom. Moje deti milujú starých rodičov, hoci s nimi nebývajú 24 h denne.
Reagovala som na Tvoj príspevok preto, že si spomínala, že Ti deti spia od 6 týždňov. Podľa môjho názoru bola ale Tvoja východisková situácia odlišná od situácie väčšiny matiek, ktoré majú často sa budiace deti, preto som to napísala.

Napriek tomu, že každé dieťa je iné (mám doma dve, tak to jasne vidím) si stále stojím za svojim tvrdením. Dieťa, ktoré je stále s matkou, je kojené, hlavne to, ktoré je kojené výlučne, podľa potreby, a nemá dudlík, sa pravdepodobne bude dožadovať matky v noci častejšie ako dieťa nekojené a s dudlíkom. Ten dudlík som pôvodne nespomenula, no je dosť podstatný. Zaujímalo by ma, ktorá z vás, čo ste reagovali a tvrdili, že spanie s kojením a pod. nesúvidí, má doma dieťa od narodenia bez dudlíka. Mnohé kojené deti sa ukľudňujú kojením a pri ňom zaspávajú - a preto logicky, ako ste mnohé písali, vyžadujú rovnaké uspanie aj v noci. Je to ale to isté ako pri dudlíku, až na to, že dudlík na spanie u 6 alebo 18 mesačného dieťaťa málokto považuje za zlozvyk. Dudlíkové deti tiež prejdú obdobím, že k nim treba vstávať a dudlík im x-krát podať, ale málokoho napadne ich od neho v tomto období odúčať vyplakaním. Takisto neskôr, keď už si ho dajú do pusy samé, ich nikto nenecháva plakať, čaká sa tak do 2-3 rokov. S uspávaním pri kojení je to to isté, až na to, že matka musí vstávať a preto sa jej podsúva, že si zato môže, lebo jej dieťa má zlozvyk. Z môjho pohľadu je to ale rovnaký zlozvyk ako dudlík, dokonca menší, pretože pre mňa je prsník prirodzenejší ako kus gumy či silikónu. Niektoré deti majú aj dudlík, ale aj tak v noci vyžadujú matku, jednoducho robia to, čo im je prirodzené.

Mne na Ferberovi a spol. vadí hlavne to, že keď sa o nich začne diskutovať, často sa tvrdí, že je to dobré pre DETI. Vraj im hrozí pri spaní s rodičmi SIDS, budú prehnané závislé na rodičoch, častým budením sa ohrozuje ich vývoj, bývajú cez deň unavené, narušia si na dlhé roky spánkový cyklus apod. Väčšina z toho nie je pravda (napr. sú stránky, ktoré tvrdia, že family-bed riziko SIDS zmenšuje).
Ak Ferber, tak treba povedať pravdu - nie je v záujme detí, ale RODIČOV. Deti nemajú zlozvyk, robia to, čo im je prirodzené. Pre ne je prirodzené, že spia s rodičmi a sú celú noc aj deň na prsníku. Nikto sa nezamýšľa, prečo sa pri strese potíme a pred dôležitou schôdzkou beháme na toaletu, aby sme sa pred "bojom" odľahčili od výkalov, hoci je jasné, že je to všetko atavizmus. Ale Ferber nás chce presvedčiť, že budenie v noci je zlozvyk.
Niekto tu namietal, že sa nemáme porovnávať so zvieratami - spomínali sa tu vtáky a cicavce, čo opúšťajú mláďatá. Vtáky je s nami nelogické porovnávať, ale cicavce sa delia na dve skupiny - prvá má mlieko bohaté na proteíny a tuk a chudobné na uhľovodíky - táto kojí deti len párkrát denne. Druhá skupina, do ktorej patrí okrem goríl,orangutanov a šimpanzov aj človek má mlieko bohaté na uhľovodíky, ale chudobné na bielkoviny a tuk. Táto skupina je tzv. trvalého kontaktu a kojí sa často a to dlhé roky aj v noci. Pre dieťa je to z antropologického hľadiska prirodzené - prirodzené je aj to, že prvýkrát prespí celú noc ako 3-4 ročné. Doporučujem k tejto téme články antropologičky Dr. Katherine Dettwyler PhD.

To že Ferber a spol. presviedčajú, že dieťa po 6. mesiaci kojenie v noci nepotrebuje a nemá spať s rodičmi je síce pekné, ale je to skôr požiadavka spoločnosti, v ktorej množstvo matiek ide pracovať vo veľmi nízkom veku detí. Tak je logické, že v záujme prežitia :-) pracujúcich rodičov treba deti naučiť spať celú noc, hoci aj za cenu vykričania. V iných kultúrach, kde matky trávia s deťmi celé dni niekoľko rokov a dlho koja, by asi nad Ferberom krútili hlavou. Pochybujem, že v Afrike či Ázii (myslím tej pre nás zaostalej časti) by riešili, ako nechať polročné dieťa vyplakať.

Mne na podobných diskusiách nevadí, ak niekto napíše - použili sme Ferbera a fungovalo to - každý má právo vychovávať deti podľa seba. Vadí mi ale, že ak sa niekto posťažuje na spánok detí a uvedie podrobnosti, hneď sa dozvie, že si zato môže sám, lebo jeho dieťa má zlozvyky a dostane kopec odporúčaní na vyplakanie. Pritom v mnohých prípadoch by pomohlo uistenie, že to je normálne a prejde to samo.
Tak to chcem týmto napraviť :-). Moja dcéra bola z pohľadu západného prístupu :-) neskutočne rozmaznávaná - spala s nami v posteli, kojená bola skoro tri roky, a to niekoľkokrát aj v noci, celé dni bola na rukách a prvýkrát bola odo mňa odlúčená vo vyše troch rokoch.
Napriek tomu sme ju v 2,5 r. naučili BEZ PLAČU zaspať samú, krátko na to sa SAMA presťahovala do svojej postieľky a od cca 3,5 r. spí v svojej izbe. Zaspáva sama, bez našej prítomnosti, nemá spánkové problémy. V noci sa budí maximálne 1-2 krát na uistenie, že sme vo vedľajšej izbe - väčšinou stačí na ňu prehovoriť. K nám do postele nechodí, hoci sme jej to ponúkali. Je sebavedomá (až príliš :-), samostatná (až príliš :-), pri nástupe do škôlky nevyronila jedinú slzu.
U nás sa ani jedno z varovaní, ktoré sa na takto "rozmaznávané" deti používajú, nesplnilo.

Lida - ešte sa na záver vrátim k Tebe - ja som zase nepochopila, čo Ti mám závidieť - au-pair alebo, že pracuješ? A už vôbec nechápem, čo má s mojim príspevkom spoločné národnosť...

 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 17:07:52)
Zuzano,
protoze tvoje predchozi poznamka na au-pair a praci a UM, vyzniva bud jako zavist, nebo jako odsouzenihodnost. Tyto protipoly jsou prave velmi typicke pro cesky, ale mozna jeste vice pro slovenky (neni to nacionalismus, sama jsem napul ceska a slovenka). Jenom si nedokazi predstavit, ze by nekdo vznesl takovouhle narazku na anglicke diskusi typu "rodina". Zvlaste, kdyz to s tim spanim nema vubec nic spolecneho (jedine to mleko mozna ano, to mas pravdu, ale nechci se poustet do tohoto tematu, jelikoz bych si jiste pobourila celou laktacni ligu proti sobe).

Ale jinak mas ve svem prispevku pravdu. Celkem s tvymi nazory sympatizuji.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 19:06:49)
No tak to asi krava patri do treti skupiny - ma v mlece malo cukru, hodne proteinu, ale zhruba stejne tuku jako clovek (vysledkem nakonec je, ze energeticka hodnota lidskeho a kravskeho mleka je stejna).
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 19:15:11)
Zuzano,

vezmu to poporadku. Ja jsem take reagovala - moje dcera byla vylucne kojena do 6ti mesicu (pote az do neceleho roku) a dudlik nemela nikdy. Presto se bez problemu naucila spat celou noc.

V souvislosti se SIDS jsem zrovna nedavno narazila na clanek, ve kterem se mimo jine pise, ze pri spani s rodici hrozi zejmena riziko prehrati, ktere se uvadi take jako jeden z faktoru zpusobujicich SIDS. Doporucuje se v nem (pri odvolani na oficialni organizaci SIDS v UK) prvnich 6 mesicu nechat spat dite ve stejnem pokoji, ale ve sve postylce.

K tomu, co je dobre pro deti a co pro rodice. Deti (zrovna tak jako rodice), kteri se v noci dobre nevyspi BYVAJI pres den unaveni, to je pomerne logicke. Zrovna v teto diskusi se Cockney zminila o tom, co uz nekdo napsal - ze odpocinuta maminka (rodic) se svemu ditku muze venovat mnohem plnohodnotneji, nez nevyspaly zombie. A neni to tak davno, co jsem cetla jiny prispevek, kde si maminka pochvalovala, jak se jeji dite uplne zmenilo pote, co se dobre vyspalo/zacalo dobre spat (v tomhle pripade zrovna na zaklade pouziti uspavaci metody). Z nevrleho, uplakaneho a neustalou pozornost/chovani si vyzadujiciho batolete se stalo usmevave, vesele, pohodove a spokojene batole. Tim chci rict, ze nesouhlasim s tvym nazorem, ze to je jen v zajmu rodicu. A i kdyby i bylo - nikdy jsi neslysela rceni spokojena maminka=spokojene dite? Vlastne svym zpusobem mas pravdu - ktery rodic by nechtel, aby jeho dite bylo spokojene a usmevave? My, maminky, jsme ale opravdu hrozni sobci;o)

K zlozvykum - Ferbera jsem nestudovala, takze nemuzu posoudit tvoji averzi k nemu a jeho nazorum. Cetla jsem ale jine knihy. Buzeni v noci NENI zlozvyk; obcasne buzeni v noci je normalni; velmi caste buzeni v noci uz je "nemoc". Zlozvyk je ale buzeni v noci na jidlo - a to nejen u deti, ale i u dospelych. Je dokazano, ze deti od 10. mesice jsou schopny (pouze schopny!!!) prospat celou noc bez potreby jidla. Nektere to jeste nedokazou. Ale budit se v 18ti mesicich v noci na jidlo uz "zlozvyk" je; respektive z hlediska spani je to spatny spaci navyk.

Co se tyce porovnani se zviraty - to je trochu "mimo misu", protoze jsme reagovaly pouze na prohlaseni, ze, cituji: "Každá normální zvířecí maminka přiběhne hned jak její děťátko pípne.", nebyla vubec rec o kojeni ci mleku. Krome toho - od zvirat se precejen trochu lisime, ze?


 Pavla, holčičky 7a 3,5 a klučík 3 týdny 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 19:19:16)
Milá Zuzanko, srovnávání nás se zvířaty se mi v tomto ohledu jeví tak jako tak nemístné to se protě srovnávat vůbec nedá. A lze tu trochu srovnávat ty tebou zmíněné jiné kultury (kapku zaostalé části afriky a asie) Asi by bylo zbytečné přesvědčovat tyto ženy (a jejich muže o kojení do 6M) mělo by se možná začít s tím jak je dobré nemít první dítě v 14ti, jak jich nemít 6-7 - porodnost v těchto zemích, jak by bylo fajn kdyby muži měli jen jednu ženu, aby domů jejich muži nenosili AIDS bůhví odkud, jak se nenechávat léčit od šamamnů atd. atd. Možná by to vyřešilo i tu celkovou bídnou humanitární situaci v těchto zemích. Ale to je této diskuze netýká.
Tyhle úvahy typu "všechno špatně zpátky na stromy" se do naší kultury pracujících rodiču jaksi nehodí. Naštěstí.
 Milena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 20:59:38)
Zuzano
a ty eseje od Dr. Katherine Dettwyler PhD. jsou predpokladam pouze v anglictine?
 Pavla, holčičky 7a 3,5 a klučík 3 týdny 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 17:02:47)
Lído myslám, že na tom kojení urřitě něco bude. Moje holky kolem se kolem 5. měsíce začaly v noci sem tam budit byť od 6 týdnů spaly téměř celou noc. Vyřešila jsem to po konzultaci s pediatrem večer kaší a bylo vše zas v pohodě. U obou.
Mimochodem většina maminek doufám ví,že mateřské mléko nemá po ZHRUBA 6 měsících již dostatečné množství výživných prvků (bílkoviny, vitamíny apod.) a je vhodné začínat s příkrmy. (podle některých odborníků aby mě někdo netahal za slova). Osobně si myslím, že kojení do 2 let a zejména v noci je nesmysl. Hlavně v noci by měl být později podáván jen neslazený čaj nebo voda z láhve. Mat. ml. obsahuje cukr a kojení v noci kazí zuby a ty jistě dvouleté dítě má. To je ale opravdu můj osobní názor ale myslím, že by se nad tím měly maminky zamyslet. Starší dceru jsem kojila do 13 a mladší do 8 měsíců. Taky si myslím že pak ta závislost na matce je opravdu nepřiměřená, ale každý má jiné hodnoty, já jsem například za celou dobu ani na chvíli úplně nepřestala pracovat, vzhledem ke své profesi si to ani nemůžu dovolit. Takže naučit děti v noci spát jak mají beru jako velmi důležitou věc. Jinak přeji maminkám nespavců hodně štěstí.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 17:39:12)
Milado,

tvoje poznamka k Pavle zni asi tak stejne, ze moje holky, nekojene, vyrustajici na UM, nemaji ZADNOU alergii (alespon prozatim). Take z toho nevyvozuji, ze deti na UM nemaji alergie (myslim, ze laktacni liga obhajuje opak, ktery ale zase nejak nezafungoval ve tvem pripade)
 Janka.b 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 19:00:28)
Můj syn - nyní 3,5 roku, prostě nespal, protože se mu nechtělo. V noci se vzbudil a byl komunikativní, veselý, chtěl, aby se mu někdo
věnoval. Do dvou let se v noci několikrát budil a vyžadoval společnost. Samozřejmě někdy taky brečel, bolelo bříško nebo rostly zuby, ale převažovaly chvíle dobré noční nálady.
Co se týká kojení, kojila jsem ho do roka a půl, nijak mě to neobtěžovalo, spíš naopak. Že MM od půl roku dítěti přestává stačit jako zdroj výživy je asi všeobecně známá skutečnost, je třeba od té doby přikrmovat. Celkově považuji kojení za jednoznačně prospěšné, ale že by umělá výživa vyvolávala alergie, to si nemyslím. Když jsem chtěla začít přikrmovat, protože jsem si myslela, že má v noci hlad, a proto se budí, tak jsem narazila. První večer vypil Sunar nejspíš omylem a každý můj další pokus o nakrmení z láhve jakoukoliv kaší důrazně odmítal. Takže jsme začali při kojení pomalu dokrmovat polívčičkami a zeleninkou a fázi mléčných kaší a umělých výživ jsme vynechali.
 Janka.b 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 19:01:11)
Můj syn - nyní 3,5 roku, prostě nespal, protože se mu nechtělo. V noci se vzbudil a byl komunikativní, veselý, chtěl, aby se mu někdo
věnoval. Do dvou let se v noci několikrát budil a vyžadoval společnost. Samozřejmě někdy taky brečel, bolelo bříško nebo rostly zuby, ale převažovaly chvíle dobré noční nálady.
Co se týká kojení, kojila jsem ho do roka a půl, nijak mě to neobtěžovalo, spíš naopak. Že MM od půl roku dítěti přestává stačit jako zdroj výživy je asi všeobecně známá skutečnost, je třeba od té doby přikrmovat. Celkově považuji kojení za jednoznačně prospěšné, ale že by umělá výživa vyvolávala alergie, to si nemyslím. Když jsem chtěla začít přikrmovat, protože jsem si myslela, že má v noci hlad, a proto se budí, tak jsem narazila. První večer vypil Sunar nejspíš omylem a každý můj další pokus o nakrmení z láhve jakoukoliv kaší důrazně odmítal. Takže jsme začali při kojení pomalu dokrmovat polívčičkami a zeleninkou a fázi mléčných kaší a umělých výživ jsme vynechali.
 Janka.b 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 19:04:28)
Pardon, uklepla jsem se a šlo to dvakrát.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 19:16:33)
Jen tak pro zajímavost. Bratránkova žena nekojila (je to fajn máma, takže asi proto, že neměla mléko, proč by si jinak komplikovala život - viz dále), ale jejich starší syn byl na kravské mléko alergický - museli mu dávat speciální kojenecké mléko ze sóji, a hezky dlouho se museli výrobkům z kravského mléka vyhýbat. --- Janko b., můj syn taky nechtěl o Sunaru a spol. ani slyšet (ale možná jsme jen byli málo trpěliví, kdož ví). Každopádně od čtyř měsíců kromě MM dostával nemléčné příkrmy - a taky vyrostl. Kromě dočasné alergie na mandarinky, ze které vyrostl, a kromě potíží se zácpou, které s typem mléčné stravy neměly nic společného, byl OK.
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 20:02:20)
Pravda, na domorodce jsem zapomnela;o) Kmeny v Africe ci Asii maji, pravda, jine problemy, nez ucit dite usinat samotne...no, mohly bychom tu vest nekonecne debaty o tom, jak se svoji civilizovanosti strasne vzdalujeme prirode...na druhou stranu nase deti neumiraji hlady, neumiraji na ruzne nemoce, ktere se v "zapadnim svete" (jak to titulujes) daji vylecit ci predejit jim ockovanim; rodice ani deti neumiraji na AIDS (alespon zdaleka ne v takove mire)....ona ta civilizace ma neco do sebe. To kdo jsme nyni nam nakonec dala do vinku. Porovnavat lze, srovnavat nikoliv. A kdo chce, at se na ty stromy vrati.

A jeste neco - pises, ze ti vadi, ze "ak sa niekto posťažuje na spánok detí a uvedie podrobnosti, hneď sa dozvie, že si zato môže sám, lebo jeho dieťa má zlozvyky a dostane kopec odporúčaní na vyplakanie. Pritom v mnohých prípadoch by pomohlo uistenie, že to je normálne a prejde to samo". Ono to nekdy samo prejde, ale nekdy taky ne. Nespavosti trpi deti az do peti let veku. A naucit samostatne usinat neznamena nechat vyplakat.

A jeste k tve "rozmazlene" dceri - klobouk dolu, ze ve 2,5 letech sla bez place sama usnout a pote do svoji postele!! To je opravdu rarita! Ale zrovna to, ze jeste ve 3,5 letech vyzaduje 1-2x za noc (predpokladam, ze za normalnich okolnosti?) ujisteni, ze jste vedle a musite na ni mluvit, neni zrovna ukazka jeji "samostatnosti"...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 20:23:42)
Ježíši, ono je nějakej problém, že třiapůlleté dítě chce občas nějaké to ujištění, že rodiče pořád ještě žijí? Náš sedmiletý syn má zvyk k ránu vlézt do našich postelí, stulí se do klubíčka, manžel se přestěhuje do jeho postele a všichni tři ještě nějakou tu hodinku dospíme. A kde je problém, když nám to nevadí??? Ano, náš syn nepatří mezi ty samostatné, na přenocování ve školce (ve které se mu nelíbilo a měl z ní strach) jsme ho nenalákali, a zrovna tak bychom ho o letošních prázdninách ještě nemohli poslat na tábor, a možná počátkem příštího roku nebude chtít jet na školu v přírodě - ale je to snad problém? Tak mu trochu dýl trvá otrkávání, no a co? Jako rodiče holt počkáme, až se s naší pomocí otrká. Tak jsem nechodila do práce od jeho dvou, tří ani čtyř let. A boří se snad svět?.. --- Jasně. Civilizace má své výhody. Ale nechápu, proč mne kupříkladu nechtěli přijímat do práce, když klukovi byly čtyři (matka malého dítěte), a teď zas pro změnu mě nebudou chtít podle jedné personální agentury přijímat proto, že jsem "příliš dlouho po mateřské nepracovala". To fakt nemá logiku - ale bohužel to je taky výplod té slavné západní civilizace...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 20:32:10)
Jo, apropos, aby se tu nežehralo jen na "západní" civilizaci. Ona ta "východní" (rozuměj socialistická) nebyla o moc lepší. Pročpak asi byly maminky tlačené učit dětičky na nočníček od osmi měsíců? Pročpak asi dětičky před třetím rokem měly umět vázat tkaničky, zapínat knoflíčky a zipečky, být čistotné - a byla nebetyčná ostuda a hřích, když to neuměly?... No samozřejmě, maminky musely jít povinně pracovat a kdopak by se v jesličkách a školkách piplal s takovými záležitostmi, že?...
 Leticie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 21:02:32)
ale východní zde neni myslena socialisticka /pokud mohu Zuzanu interpretovat/ ta socialisticka byla v duchu filozofie neexistence duse pro miminka tim nejhorsim...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 21:20:57)
Mirko, Zuzana se tu "chlubila" dcerinou ukazkovou samostatnosti. A to, ze se dite ve 3,5 letech 1-2x za noc budi (z prispevku jsem pochopila, ze ne OBCAS, jak pises ty, ale PRAVIDELNE), tak to zrovna o samostatnosti nesvedci. Bylo to pouze o tom, o nicem jinem.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 22:03:31)
Lucka,

dcéra sa niekedy nebudí vôbec, niekedy nadránom a niekedy dvakrát za noc. Podotýkam, že to je za cca 12 hodín, keďže cez deň nespáva. V prevažnej väčšine prípadov ju zrejme zobudí syn, ktorý sa budí na kojenie a občas plače kvôli zubom. V našej momentálnej situácii ich nevieme zvukotesne oddeliť.

Posudzuj si to ako chceš, ale pre mňa je úspech, že dieťa, ktoré do 2,5r zaspávalo len pri kojení a donedávna malo posteľ pri našej manželskej posteli, prešlo zo dňa na deň do svojej izby, do novej postele. Nemáme problém s ukladaním, zaspí sama za 5 minút a v noci k nám nemá potrebu chodiť. Áno, pri prebudení sa uisťuje, či sme v druhej izbe. Ale mnohé deti, ktoré mali od malička svoju izbu aj posteľ, sú na tom horšie.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 10:59:58)
Zuzano,

ale ja to taky povazuju za uspech, ze vase dcera po takove dobe s vami v posteli sla v pohode spat do vlastni postylky! A stacila na to jedina noc! Taky jsem napsala - "klobouk dolu" coz je v cestine poklona;o) To neni tak bezny jev. Zvlast, kdyz to vypada (ted me oprav, zda jsem to opet spatne pochopila;o)), ze jste ji prestehovali v dobe, kdy se vam narodil syn?
A omlouvam se - to buzeni jsem pochopila jako ze se dcera budi pravidelne kazdou noc. Nicmene si porad myslim, ze jsi to s tou dcerinou samostatnosti trochu prechvalila - pokud pri kazdem probuzeni potrebuje vase ujisteni, ze jste vedle. Ja to chapu, nektere deti to potrebuji, neni na tom nic spatneho.
A muzes mi, prosim, napsat, jak jsi myslela to, ze "mnohé deti, ktoré mali od malička svoju izbu aj posteľ, sú na tom horšie"?
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 16:36:42)
Lucka,

myslela som to tak, že to, aké spacie návyky bude mať dieťa v predškolskom a školskom veku, až tak úplne nezávisí od toho, či spalo od narodenia v svojej izbe a posteli alebo s rodičmi. Mám kamarátku, ktorej dieťa zaspávalo bez problémov samé, avšak okolo druhého roku sa uňho prejavili v istom období nočné desy - museli ho budiť a ukľudňovať. My sme ich napríklad vôbec nepoznali, dcérka mala zlé sny väčšinou len deň predtým, ako sa u nej prejavila choroba. Obdobne kamarátov syn, napriek tomu, že mal vlastnú izbu, chodieval aj ako 5 ročný k rodičom do postele. Samozrejme, že z toho nerobím žiadne jednoznačné závery.

Dobre si pochopila, že dcérka prešla viacerými zmenami naraz. V priebehu polroka sa jej narodil súrodenec, nastúpila do škôlky, presťahovali sme sa do iného mesta a dali sme ju do samostatnej izby. Každá z týchto zmien môže u dieťaťa vyvolať veľký stres. Všetky sme jej preto dávkovali postupne, napriek tomu som sa obávala toho, aký to bude mať na ňu vplyv (samozrejme aj na spanie). Preto ma teší, že je to tak, ako to je (netvrdím, že sa to nemôže zmeniť).
S tým prechodom do vlastnej postieľky to bolo tak, že najprv som ju naučila samostane zaspávať, namiesto mlieka na zaspatie som si ju túlila, rozprávala jej dokolečka rozprávky a pod. Ostávala ale stále v našej posteli. Nakoniec som jej nenásilne odbúrala nočné kojenie. No a sama od seba jedného dňa prehlásila, že chce ísť do svojej postieľky. Mala ju pri našej posteli, takže nebol problém, aby v noci prešla k nám. Odvtedy usínala vo svojom. No a po presťahovaní sme jej tento systém niekoľko týždňov zachovali a potom sme jej jedného dňa ponúkli posteľ vo vlastnej izbe. Opäť bez jediného slova protestu prešla do vlastnej izby. Možno sa to niekomu zdá komplikované a zdĺhavé, ale na základe doterajších skúseností myslím, že podobne to bude aj tým jej nočným občasným budením a uisťovaním sa.
Ja si stále myslím, že takýto podľa mňa citlivý prístup má opodstanenie. Dcérka bola od narodenia veľmi precitlivelá, dosť na mňa fixovaná a opatrná. Tu by zas niekto mohol namietať, že práve kvôli nášmu prístupu, ja si to nemyslím. Tá jej citlivosť sa prejavovala od narodenia, keď ešte nemohla byť pod vplyvom "zlozvykov", bola proste vrodená. Som presvedčená, že práve preto, že sme ju do ničoho netlačili, že sme jej umožnili byť s nami vždy, kedy chcela - aj v kúpeľni, aj na WC :-), aj v noci..., sme mnohé z tej jej precitlivelosti okresali.
Momentálne je veľmi sebavedomá, samostatná(možno nie úplne dokonale v tom spaní :-))a odvážna, musíme skôr riešiť, ako ju varovať, aby ju neodlákal nejaký okoloidúci :-). Spontánne sa dáva do reči s hocikým, sama si vybaví mnohé veci... Nie je na nej vidieť, že bola kedysi taká závisláčka. Citlivá je stále, ale otočilo sa to iným smerom.

Táto debata podľa mňa aj tak nemá žiadne riešenie. Každý je náchylný riadiť sa svojim inštinktom a keďže názorov na spanie je veľa, nie je problém nájsť si príslušnú literatúru, ktorá mu to odobrí. Mňa len trochu štvalo, že väčšina názorov v diskusiách a časopisoch smeruje k (podľa mňa) prílišnému tlačeniu detí do samostatnosti v otázkach spania. Hoci pri odvykaní od plienok, dudlíka, nástupe do škôlky, vození v kočíku, pití z fľašky.... sa už pomaly presaduje jemný prístup, pri spánku sa ešte stále stretneš najčastejšie s tvrdým prístupom - nechať vyplakať (podľa rôznych metód) - pritom sa to týka aj 6 mesačných bábätiek. Ja som len chcela uviesť, že aj pri spaní je možné ísť na to jemne, nechať to viacmenej na dieťati. Tým nemyslím, že budem čakať, ako sa rozhodne dieťa a nechám ho do polnoci hore alebo ho nechám v noci jesť či hrať sa. Myslím, že by sme sa celkom zhodli v metódach "učenia" na vlastnú posteľ, ale nezhodneme sa v správnom veku. Ja podľa svojej skúsenosti vidím, že je možné počkať do 2-3 rokov a nič sa nestane. Je to náročnejšie na rodičov, ale v konečnom dôsledku na väčšine 3-4 ročných detí nespoznáš, či spali s rodičmi, dokedy boli na MM a do kedy mali plienky. Podľa mňa sa dá nočné budenie riešiť aj tým, že si dieťa zoberieš do postele. Ak sa s rodičmi vzájomne nerušia, je to tiež spôsob, ako sa matka vyspí a na dieťati to napriek niektorým tvrdeniam nezanechá následky.
Podľa zdrojov, ktorými sa riadim ja, je nočné budenie normálne, je normálne, ak deti v noci pýtajú MM (hoci aj trojročné). Je mi jasné, že ty máš iný názor, už si ho uviedla, a myslím, že vzájomne to tu nerozhodneme a nedopátrame sa k objektívnej pravde. Asi by sme mohli debatovať donekonečna, lenže ja potom vysedávam na internete viac ako chcem :-))) a ukracujem sa o spánok dobrovoľne :-))).
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 17:06:36)
Zuzano,

ja si naopak nemyslim, ze dnesni doba "talci" na deti, aby samostatnejsi drive, nez kdy pred tim. Drive si lide nemohli dovolit byt s ditetem doma 2-3 roky. Vetsinou chodily pracovat. Dite porodily na poli a to dite take na poli vyrostlo. Dite se muselo najist damo, obleci samo apd. Od veku 4-5 zacalo take pracovat a pomahat jak jen ot slo. Matky na ne nemely cas se s nimi mazlit apd., kdykoliv dite zapalakalo. Myslim si, ze dnes je to prave naopak. Je mnoho matek, ktere jsou doma, nemusi nic delat, a tak maji cas na sve deti "je rozmazlovat".

Co se tyce spani s rodici. Cetla jsem take zajimavou studii o tom, ze rodiny, kde deti spi s rodici v jedne posteli, ci, kde deti v noci spatne spi a dozaduji se rodicu, se casteji rozpadaji, nez ty rodiny, kde deti spi ve vlastnich postelych. Vysvetleni bylo to, ze manzele potrebuji take cas sami na sebe, bez deti a bez deti v posteli (ne jenom k intimnimu souziti), a lepe se vyspi (mozna to zni pro nekoho sobecke, ale me to naopak prijde docela logicke a nesobecke, protoze dite potrebuje k zivotu vice oba rodice, ale nepotrebuje bezpodminecne s nimi spat)
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 17:08:17)
omlouvam se za preklepy. Jsem lina si to po sobe precist nez to odeslu a zapominam, ze mam blblou klavesnici, na kterou se neda spolehnout.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(23.2.2005 19:52:47)
Lído, nedá mi to neudělat jednu (asi poněkud delší) poznámku. Píšeš o studii pojednávající o tom, "že rodiny, kde děti spí s rodiči v jedné posteli, či, kde děti v noci špatně spí a dožadují se rodičů, se častěji rozpadají, než ty rodiny, kde děti spí ve vlastních postelích". Rozhodně bych uvedla, že ať máme děti jaké chceme a kolik chceme, že bychom neměli zapomínat ani na partnerské vztahy a v rámci možností pečovat o lásku, kterou mezi sebou partneři chovají. Ale teď co to jsou ty možnosti? --- Uvedu informaci, která se také běžně traduje - že totiž rodiče postižených dětí se častěji rozvádějí než rodiče dětí zdravých (samozřejmě v poměrném množsví vůči celkovému počtu rodin s postiženými dětmi). Mít postižené dítě totiž znamená spoustu práce a starostí navíc, mnohem více péče a mnohem dlouhodobější. Pokroky u postižených bývají mnohem méně znatelné a pomalejší, takže jaksi i pocit zhodnocení vynaložené námahy je ještě menší než při výchově zdravých dětí. Výsledkem je, že rodiče postižených dětí jsou vystaveni mnohem většímu stresu - a také na sebe pochopitelně mají mnohem méně času než rodiče dětí zdravých. Pokud jeden z partnerů (zpravidla to bývá matka) se péči o postižené dítě intenzivně věnuje, logicky mu zbývá méně času na toho druhého, a pakliže tento o něco méně pečující partner není dostatečně připravený na péči o postižené dítě, může se stát, že nápor stresu i časové náročnosti nevydrží a od rodiny odejde (zpravidla to bývá muž). Znamená to však logicky, že jsou pečující partneři povinni nepečovat dostatečně o dítě – ve prospěch druhého partnera??? Já se domnívám, že nikoliv. Pochopitelně i rodiče postiženého dítěte mohou využít pomoci dostupných zařízení pro péči o postižené děti – teď mám na mysli třeba denní stacionáře, popř. při menším postižení školky (jestliže umožňují integraci postižených dětí) apod. Ale postižené dítě jakožto tvor plně závislý na rodičích má na péči rodiče (-ů) jaksi přirozeněji větší „nárok“ než partner, u něhož se očekává nejen formální dospělost, ale také duševní zralost. Není vinou dítěte, pakliže partner není dostatečně morálně či duševně zralý na rodičovství, byť komplikované postižením dítěte!
--- A zrovna tak jako u péče o postižené dítě se podle mého názoru dá říci, že jakékoliv jiné dítě, které jakkoliv „vyčnívá“ z běžného průměru (ve smyslu komplikací zdravotních či výchovných), má „přednostní právo“ na čas a péči rodičů. Je snad vinou dítěte, pakliže se ukáže, že jeden z partnerů nevstupoval do fáze rodičovství dostatečně připraven či zralý? Naopak: rodič je ve valné většině případů osoba plně svéprávná a odpovědná, a lze od ní očekávat jistou zralost v chování a rozhodování. --- Pakliže se tedy rodiče „komplikovaného“ dítěte rozcházejí, NENÍ TO VINOU DÍTĚTE (jak tak trochu naznačuješ mezi řádky), ale nezralosti či nepřipravenosti rodiče jednoho či dokonce obou.
Jistě nelehkým úkolem rodičů je rozpoznat, jaká míra péče je nutná, a jaká již ne – ta se dá teoreticky zčásti obětovat ve prospěch partnerského vztahu. Souhlasím s tím, že pokud se rodič (zpravidla žena) věnuje bez rozmýšlení jen a pouze dítěti a zanedbává vztah s partnerem, je to chyba, která může vztah postupně rozložit. Ale pokud více pečující rodič ví, předpokládá či cítí, že ta péče je NUTNÁ, pak by to druhý partner měl chápat, ctít a respektovat – anebo ještě lépe by měli oba partneři spolupracovat tak, aby každý dával i přijímal, aby každý z nich dal dítěti to nejlepší a přitom oběma partnerům zbyl čas a energie na udržování vlastního vztahu. ---
Chci říci, že od stolu kulatého můžeš, Lído, těžko soudit, jestli Zuzčina dcerka péči potřebovala či nikoliv. Zuzana své dítě zná nejlépe a jistě udělala to nejlepší, co uměla. Myslím, že nemáš právo Zuzku odsuzovat za to, že se svému dítěti tolik věnovala. Tvoji tendenci prosazovat „tvrdé“ metody typu vyřvání bych mohla obrátit proti Tobě: co když bys měla extrémně citlivé dítě, nechala ho takříkajíc vyřvat (a netrvalo to půl hodinky po tři dny, ale třeba tři hodiny celý týden, ovšem Ty bys vytrvala, přesvědčená, že děláš to nejlepší, co můžeš) – a ze Tvého dítěte časem vyrostl nevyrovnaný neurotik, který by měl všelijaké možné problémy jen proto, žes nepočkala na „jeho“ čas zralosti a neústupně a necitlivě trvala na tom jednom, podle Tebe jediném správném, postupu??? (Připustila by sis vůbec, že za to můžeš Ty? Nehodila bys vinu za tuto situaci automaticky na dítě?…)
Omlouvám se za délku příspěvku, ale chtěla jsem, aby se zdůraznila nábodoba obou problémů s dětmi.
M.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(24.2.2005 12:02:26)
Mirko,

tvuj prispevek byl hezky a dlouhy ale trochu, rekla bych, mimo. Ja jsem citovala pouze utrzek z nejake studie o spani s rodici = vyssi rozvodovost, coz muze a nemusi byt pravda, jelikoz studie jsou obcas anlayzovany a vysvetlovany tak, jak se to komu hodi. Ale, vubec nechapu, co to souvisi s tvym prikladem nemocneho, ci postizeneho ditete. Ja statistiky nezmenim!?! Nejsem panbuh! Jediny "svuj" nazor v meme prispevku byl, ze mi to zni logicky a chapu, ze manzele take potrebuji cas na sebe. Navic to znam ze sveho domova, pokud jsou deti nemocne a spi tedy u nas v posteli, tak manzel jde spat vedle, protoze se proste nevyspi a rano potrebuje byt cerstvy do prace. Ja si osobne nedokazu predstavit,ze by muj manzel spal mimo porad.

A tvuj uryvek, ktery zde kopiruji:

"Chci říci, že od stolu kulatého můžeš, Lído, těžko soudit, jestli Zuzčina dcerka péči potřebovala či nikoliv. Zuzana své dítě zná nejlépe a jistě udělala to nejlepší, co uměla. Myslím, že nemáš právo Zuzku odsuzovat za to, že se svému dítěti tolik věnovala. Tvoji tendenci prosazovat „tvrdé“ metody typu vyřvání bych mohla obrátit proti Tobě: co když bys měla extrémně citlivé dítě, nechala ho takříkajíc vyřvat (a netrvalo to půl hodinky po tři dny, ale třeba tři hodiny celý týden, ovšem Ty bys vytrvala, přesvědčená, že děláš to nejlepší, co můžeš) – a ze Tvého dítěte časem vyrostl nevyrovnaný neurotik, který by měl všelijaké možné problémy jen proto, žes nepočkala na „jeho“ čas zralosti a neústupně a necitlivě trvala na tom jednom, podle Tebe jediném správném, postupu??? (Připustila by sis vůbec, že za to můžeš Ty? Nehodila bys vinu za tuto situaci automaticky na dítě?…)
Omlouvám se za délku příspěvku, ale chtěla jsem, aby se zdůraznila nábodoba obou problémů s dětmi."

a) ja jsem nikde nesoudila, jestli Zuzcina dcerka peci potrebovala, nebo ne. Ani u kulateho, ani hranateho stolu.
b)nemam tendence prosazovat tvrde metody vyrvani, jelikoz moje holky spi dobre od narozeni, takze jsem zadne metody nemusela uzit - a navic si asi minula celou diskusi, protoze jak zde bylo mnohokrat popsano, tak "metoda vyrvani" neni vubec tvrda. (Holky jsem akorat nechavala vyrvat, kdyz se vztekaly a mely obdobi vzdoru, ale to nebylo pred spanim, a navic toto obdobi netrvalo dlouho)
c) tvuj priklad "co kdyz bych mela, a co kdyz by se stalo" je hypoteticka otazka, na kterou se neda odpovedet protoze bych zase odpovedela pouze "hypoteticky" - tudiz otazka nesmyslna.
d) nikde jsem netvrdila, ze je to "jediny spravny postup"! Ja jsem pouze uvedla, co jsem videla v televizi? Pravdepodobne jde o jeden z mnoha postupu, ktery je celkem osvedceny.
e) Mirko, mam pocit, at zde uvedu jakykoliv prispevek, tak ty se proste rozhodnes, ze me budes napadat. Davas mi do ust veci, ktere jsem nikde nerekla a ani si nic takoveho nemyslim, a hypoteticky konstruujes situace, ktere vubec se mnou nemaji nic spolecneho.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(24.2.2005 8:18:03)
Lida,

ja som netvrdila, že dnešná spoločnosť tlačí deti do prílišnej samostatnosti, práve naopak, tvrdila som, že je benevoletnejšia, no samostatnosť vyžaduje len v otázkach spánku. Čo sa týka minulosti, máš pravdu, že na deti bolo oveľa menej času – ale práve čo sa týka spania, deti často spávali s rodičmi, neskôr súrodencami. Boli s nimi aj na tom poli, časti v šatkách, prípadne sa o nich starali starší súrodenci.
Mám storočnú knihu pre matky, v ktorej varujú, že by by matky nemali spávať s deťmi v posteli :-))), z kontextu je zrejmé, že sa to tak bežne robievalo. Samozrejme s výnimkou najvyšších vrstiev, tam ale bolo bežné, že dieťa hneď po pôrode putovalo vychovávateľkám a s matkou sa stretávalo výnimočne.
S tým, že dnes sa deťom venuje niekedy prehnaná pozornosť, súhlasím. Vraj sa prešlo z povojnového estrému, keď sa s deťmi vôbec nediskutovalo, do druhého extrému, keď mnohí rodičia nenastavujú žiadne hranice.

K tomu prieskumu – neviem sa k nemu vyjadriť. Ak sem dáš údaje, rada si ho prečítam. Skúsila som si spraviť miniprieskum a spomenúť si na manželské páry v okolí. Ale asi je to vzácne, nepoznám jediný pár v okolí, ktorý by sa rozišiel.Pritom sú to často vzťahy trvajúce vyše 10 rokov. Z týchto párov okrem toho preukázateľne viem o mnohých, ktoré si deti berú v noci k sebe a istú časť ich detstva s nimi spávali. Mnohí spávali polovicu noci s dvomi deťmi naraz. Keď sa vyjadrím za našu domácnosť, spanie s deťmi síce praktikujeme, ale nie sme žiadni fanatici. Večer sa po uspatí malého vždy snažím uložiť ho tak, aby sme s manželom mohli byť aj spolu. Beriem si ho k nám väčšinou až vtedy, keď idem spať ja.

 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 21:25:21)
Apropos, Mirko, s tou praci (zazila jsem neco podobneho) - to je diskriminace. Coz neni vyplod "zapadni civilizace" - ta se naopak s vyvojem civilizace (a zejmena te zapadni) snazi OMEZOVAT!!! Krome zen viz cernochy, indiany........
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 19:54:44)
No, Pavlo, Milado, atd. on je cukr a cukr.Ale pokud se dobře pamatuju, tak laktózu bakterie zubního kazu nežerou, je to tak, Cockney? Ty jdou po glukóze, ne? Ale ta v MM není...
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 21:02:39)
No to je hodne rozvlacna otazka. Streptococcus mutans, ktery zpusobuje zubni kaz obsahuje geny na stepeni laktozy, tedy take laktozu stepi, take stepi glukozu i sacharozu, tedy jednoduche cukry. Lidske mleko ale obsahuje nektere proteiny, napr. hodne laktoferinu, ktere pry detske zuby chrani pred zubnim kazem. Take pry materske mleko v puse meni pH jen lehce, skoro jako vyplachnuti vodou.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 21:06:11)
taky jsem zapomnela na :), jak jsem se soustredila na toho streptouse.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 22:21:01)
Milado,
Jiste, MM je lepsi nez UM i pro zuby, protoze obsahuje to ci ono, ale, ze by bylo neskodne, to by nikdo urcite nerekl. Ono se moc nevi "kdo s kym a proc", protoze se puvodni vyzkum orientoval na laktozu, nez si nekdo vzpomnel, ze MM je trochu vic. :))
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(22.2.2005 22:28:44)
Chtela jsem rict - to by nikdo urcite ZATIM nerekl. Ale uprimne podle "citu" bych rekla, ze to ta priroda musela vymyslet tak, aby si clovek nezadelaval od zacatku na to, aby prisel o zuby, coz normalne znamena, u jinych druhu, smrt.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 20:27:46)
Lido, nektere deti si sice pamatuji, ze z postylky vypadly, ale nepouci se a nepouci :o)))) Jeden z tech vypadavacu z postylky byl i nas starsi (samozrejme pokud se da rict, ze vypadnul - on totiz pri pokusu o samostatne usinani z ni vyskocil...)
J.

P.S.: Uz 3,5 roku nevim, co je to spat celou noc, starsi se jeste budit neprestal a uz byl na svete mladsi, ktery jeho stafetu prevzal :o)))))
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 20:31:36)
No to by vůbec bylo na samostatnou diskusi s těmi nepoučitelnými dětmi. Já to zažívám s mladší dcerou, která má velmi vysoký práh bolesti (nebo že by ji snad nevnímala vůbec? :-))))), a u ní se opravdu nedá mluvit o tom, že by se poučila, když odněkud spadne a natluče si. Naštěstí bere postýlku jako výborné místo, kde se dají bez okřikování a omezování cucat prsty až do alelujá, a tak z postýlky nevyskakuje a já mám klid :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 23:39:10)
Jo, ještě tohle - uspávám ho tak, že si vedle něj lehnu, když si řekne o pohádku, tak mu jednu řeknu (obvykle "O džípovi", ta ho baví nejvíc), když si neřekne, tak ne. V 50% případů usne do 10ti, 15ti minut, já odejdu a je KLID. Celou noc. V 50% případů usne tak do 30 - 40 minut, obyčejně když je málo před den "vylítanej" a má roupy. Nepomáhá nic jiného než ho držet v poloze ležmo, oddechovat a dělat, že spím, on se dřív nebo později "chytne" a usne taky. Nicméně dokáže usnout i s někým jiným, když je hlídaný přes noc, dokonce i v postýlce, třeba u tchánů...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 18:25:56)
Taky jsme se ridili radami odbornika pres detsky spanek;o)

S tim spojenim usinani - nocni probouzeni to je fakt. Je to hlavne tim, ze pokud se "uspavane" dite v noci probere a je zvykle na to, ze ho nekdo uspi (chova/nosi/houpe/nakrmi/napoji), tak to proste vyzaduje. Tim padem celou noc spat proste nebude. Pokud se umi uspat samo pri vecernim usinani, uspi se samo i v noci.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 19:12:59)
Dobrá teorie :o) Škoda, že u nás nefunguje ;o) Mladší holčina je spavec - od malička usíná sama, stačilo ji položit do postýlky a spala... přes den, přes noc... někdy ve třičtvrtě roce se to zlomilo. Jo, usíná pořád sama, přes den, večer... jenom v noci se holt přestěhovala k nám do postele...

Oproti tomu starší holčina se ke mne do postele přestěhovala už v porodnici - byla to pro mne jediná šance, jak se vyspat. Vydržela s náma do třičtvrtě roku, pak se ji u nás přestalo líbit. Od té doby spí sama v postýlce. V noci se budí - na napití, na vyčůrání. Pak zas sama ulehne a sama spí.

Miminko v posteli mi nevadilo, ba právě naopak - s batoletem je to horší. Jo, můžu zavřít dveře k nám do pokoje. BUde do nich bušit a třískat, dokud jí neotevřeme. Můžu ji zavřít v postýlce... ale pokud bych nevyužívala síťové klece, tak stejně přeleze. A to radši nechám postýlku otevřenou, než bych riskovala, že přepadne. Argument, co tu psala tuším Lída, že jakmile si dítě jednou natluče, tak podruhý si dá pozor, jaksi neplatí všeobecně. Ony jsou taky děti, které si dokáží pusu natlouct třeba pětkrát, a stejně to zkusí po šesté, co kdyby se to jim to tentokrát třeba náhodou už konečně povedlo ;o) Ale naštěstí se začala Lady v noci budit na čůrání (občas) a v takovém případě se vyčůrá a vrátí do SVÉ postýlky. Pokud se ovšem probudí a čůrat nechce, tak jde do NAŠÍ postele... Nicméně dává mi to naději, že v brzké době dojde k pro obě strany bezbolestnému přechodu, kdy každý bude používat výhradně svoji postel. No, ale z této vidiny zoufalá nejsem - čekáme totiž další mimčo a jeho pobytu ve své posteli se rozhodně nebráním ;o)

S.
 *Aida* 


Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 19:19:07)
Sylvie,
nejak flakas denicek, porad vyhlizim dalsi dil :o)))).
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 20:16:25)
Já zas vyhlížím, kdy si pro mne pošlou z Bohnic ;o) Už tři týdny jsem doma s dětma - meleme všechno dohromady. Začala to VErča s neštovicema. Do toho dostala Lady nějakou virózku (ne chřipku, ale tak něco podobného). Pak jsem lehla já. Verča už byla bez neštovic, Lady bez virózy, ale "něco" skočilo na VErču. Ta, oslabená neštovicemi, skončila na ATB. Dobere je zítra a hádej, co jsem dneska našla :o) Ano, první neštovičku u Lady... A vzhledem k tomu, že 90% času jsem doma sama s dětma, už mi z toho hrabe... Udržet myšlenku je nad mé síly ;o)

S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 22:26:17)
Máš můj obdiv. Být dva týdny v kuse zavřená doma s dětma, které nemají možnost se venku vyběhat, mi přijde podstatně horší, než to, že jsem už přes čtyři roky nespala celou noc v kuse. Na noční buzení si člověk časem zvykne. Ale hrát pomalu od rána do večera Člověče, nezlob se - na to si snad ani zvyknout nejde ;o)

S.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 20:26:48)
No, taky jsem se vsimla, ze se Sylvie s tim denickem posledni dobou nejak flaka;o)))
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 21:37:03)
Sylvie, Ty si tu pred skoro 4 rokmi uverejnila článok Postelové scény (http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=2044) o tom, že ste Verunku tiež nechali "vyřvat". (Pamätám sa, že som bola v šoku :-), ako ťa manžel zavrel do kúpeľne, aby si k nej nešla :-).

Ako sa na to dívaš s odstupom času? Neľutuješ to? Ako ste postupovali u Lady, zaspávala hneď sama od seba? A ako plánujete postupovať u ďalšieho dieťaťa?

Dik

 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Už 3 roky nevím, co je to spát celou noc 

(21.2.2005 22:19:19)
Ano, ano, je to tak :o) Byl to poslední krok z nouze - ne snad, že by mi mimčo v posteli vadilo, ale tehdy Verča přestala chtít s náma spát v posteli, ale zároveň nevěděla, jak spát jinak :o( Lehce mi při tom nebylo, ale nelituju toho, protože situace tehdy neměla jiné řešení - buď bude dítě řvát ve svojí posteli nebo bude řvát v naší posteli nebo bude řvát v mojí náručí... nebo budeme dělat půlnoční procházky Prahou. Ta poslední varianta se Verči líbila, konečně, mně docela taky - ale rozhodně ne jako každovečerní náplň. A ono jak se říká všeho s mírou. Kdybych tehdy byla přesvědčená, že vím o něčem lepším, tak bych na vyřvání nepřistoupila. MMCH takový chození za mimčem po pěti minutách až do usnutí (zjednodušeně řečeno) je dobrá teorie - ovšem pokud dítě ječí VZTEKY a každá vaše návštěva u postýlky ho vyburcuje ještě k větší řvací aktivitě, tak se to moc praktikovat nedá. Takže tu první noc z toho nakonec byl řev do usnutí. Jinak jak to dopadlo jsem psala v komentáři tady. Takže - spokojenost. Ale rozhodně bych nenechala dítě vyřvat (tehdy ani teď) aniž bych k tomu měla důvod. Dítě v mojí posteli za ten důvod nepovažuju, nevadí mi. Samozřejmě, to píšu dneska. Časem se můžou podmínky změnit, já budu starší a pohodlnější, nebo budu muset brzy ráno vstávat do práce a budu nevyspalá nebo už si přes děti v posteli nenajdeme s manželem chvíle na nebo co já vím... a pak by mi asi vadilo.

Lady byla od mala v podstatě pohodářka, u mne v posteli se jí líbilo - no, týden, možná dva. Pak začala tvrdě vyžadovat svoji postel. Usnula bez problémů, po probuzení neřvala, ale čekala, až si někdo všimne, že už je vzhůru a že by třeba taky jedla... Přes den jak začala mžourat očkama, stačilo ji odložit do postýlky a usnula... Mžourat začínala v podstatě v pravidelných časech, takže bylo celkem lehce předvídatelné, kdy půjde spát... Nevzpomínám si už, jak často se v noci budila na kojení - ale určitě jsme hodně rychle najely na večerní kojení, pak kojení něco kolem půlnoci (kdy chodím spát), a pak až ráno. Jó, bejt to moje první dítě, tak se dmu pýchou, jaká jsem ukázková matka, že mám tak bááááječně zvládnutý mimčo ;o)

Třetí dítě neřeším. Na první jsem měla připravený košík na spaní (aby se ve "velké" miminčí posteli necítila moc ztracená - jsem někde vyčetla ;o) ), který měl stát hned vedle naší postele (aby věděla, že jsem stále u ní), na chodbě stál nový kočárek... ha, a Verča mi zvysoka kašlala jak na košík, tak na kočárek a chtěla být jedině se mnou. V posteli i v náručí (rozuměj - šátku). Na Lady jsem se tedy nijak zvlášť nechystala, počítala jsem s tím, že bude spát s náma v posteli a odnosím ji v šátku... a ona v naší posteli být nechtěla a v šátku sice ano, ale velmi rychle se ukázalo, že na běžné pochůzky po okolí je daleko praktičtějí hodit obě děti do jednoho kočáru, takže šátek ani zdaleka neměl takové využití, jak jsem čekala... No, a při nejlepší vůli nevím, CO A JAK plánovat na další dítě, fantazie mi selhává. Takže - ono se to nějak vyvine :oD

S.
 andrea 
  • 

nedá mi to  

(2.3.2005 8:56:16)
ahoj, nedá mi to, abych neodpověděla.
V tvém příspěvku píšeš, že ty tvoje metody platí pouze na nekojené děti. Takže podle tebe, kdo dítě do dvou let kojí (mimochodem toto je obecné doporučení WHO), tak nemá nárok na klidný spánek? Tak podle tebe už dítě naučil špatným návykům a bude ho muset odnaučovat? S tímhle teda nemůžu souhlasit. Znám spoustu matek, které docela dlouho uspávaly děti kojením a docela si to pochvalovaly, protože u prsu dítě usne za 5 minut. Ta tvoje metoda v nejlepším případě trvá několik desítek minut.
Taky tam píšeš, že tvoje holky od 6 týdnů uspáváš přečtením jedné pohádky. Tak nevím, pár 6-ti týdenních dětí jsem už viděla, ale žádné, které by dokázalo vnímat pohádku teda ne.
Taky píšeš, že děti jsou od 6 měsíců u au-pair, nenapsala si proč se o děti nestaráš sama. V další části totiž píšeš, že si mazlení s dětmi užiješ přes den. Pokud ale chodíš do práce docela o tom pochybuju. Já v žádném případě neodsuzuju matky co chodí do práce, protože třeba musí z finančních důvodů apod. Ale docela mě štve,že se skoro "chlubíš" tím, že tvoje děti tráví den s au-pair a v noci spí sami v pokojíku.
Asi budu mít ke svým dětem trochu jiný vztah, nejspíš je z tvého pohledu budu strašně rozmazlovat, ale věř mi, že se za to nebudu stydět.
 Lidunka 


Re: Spánek 

(21.2.2005 17:11:59)
Ahoj všechny nevyspalé matky, Janek má rekord 16 pobuzení za noc, teď je standart 6. Nejhorší je ta bezmoc, kdy se snaží usnout, je víc vyřízenej než já a já mu nedokážu pomoct. Spí u mě v posteli, dávám mu pít, dudlík, chovám ho, hladím, nosím a ono nic. Máte někdo radu, jak mu pomoci? Já už si na to docela zvykla, jen trošku magořím, když mi teď odpoledne spí už hodinu a půl v kuse v kočárku bez ježdění, tak ho chodím kontrolovat, jestli dýchá...Je mu osm měsíců a marně čeká na prospanou noc..Díky, Lída
 EvčaK 


Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 17:36:10)
Lidunko, u mladšího broučka někdy pozoruju, že mnohem hůř usíná, když je přetažený. Ten starší byl přetažený asi pořád, tak tam jsem to nedokázala rozlišit. Když se menšího snažím ukonejšit, je to ještě horší. Nejčastěji zabírá, když ho k sobě přitisknu a držím tak dlouho, dokud neusne. Většinou maximálně do 15min. zabere. Ale nesmí ho nic mezi tím vyrušit. Někdy si jen lehnu vedle něj a nechám ho plakat. Taky ho to přejde. Někdy ho nechám chvíli řvát, aby se ještě trošku unavil. Ale pokud je dost přetažený, tak poslední metoda to ještě zhorší. Alexovi je 6měsíců.

 Lidunka 


Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 17:41:57)
Evčo a myslíš, že s Jankovým spánkem má nějakou souvislost i to, že je strašně pohyblivej? On už chodí a v podstatě se nezastaví ani při jídle, pořád se hemží a hopsá.. a teď už spí dvě hodiny, to bude noc ještě horší..Vůbec nevím, jak ho to mám naučit, kdy spát, jak dlouho a tak....
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 17:57:53)
Je možné, že je hyperaktivní. S tím většinou souvisí i poruchy spánku. Čím jsou tyhle děti starší, tím je to lepší. Tak nezoufej a vydrž. Jak budu moc napíšu Ti na mail. Nebo mi písni Ty.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 19:55:20)
Lidunko, napiš Amazonce s Andulkou z diskuse červen 2004, Anča je přesně to co popisuješ a donedávna se taky budila co půl hodina.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 17:58:59)
Lindunko,

ja mamobavy, ze prave tim, ze spi u tebe v posteli, davas mu dudlik, davas mu pit apd. tak situaci jenom zhorsujes.

Jak psal Lucka s Ameiou, metoda vyrvani neni o tom, ze dite jednou das do postylky a ono se vysilenim urve do spanku. Je to postupne uceni, postupne odstranovani "komfortnich" prvku. Je to proces, ktery se musi DUSLEDNE dodrzovat. Kazdy den o kousek, kazdy den o neco min. Jsou k tomu potreba pevne nervy. Ale, vysledek je ve vetsine pripadu nezaplatitelny - klidne noci.

A vubec si nemyslim, ze je to trapeni deti. Naopak, trapeni mi prijde, kdyz se dite nevyspi.


 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 20:13:28)
Ráda bych doporučila knížku pro rodiče zdravých nespavců. Je to podobná učící metoda, jakou tu popisovala Lida, stručný výcuc je třeba tady. Autor Eduard Estiville, knížka se jmenuje "Dětská nespavost".

Opravdu je něco jiného nechat jen řvát a něco jiného postupovat systematicky a šetrně. Princip je v podstatě takový, že se dítěti vytvoří (nejlépe ve vlastním pokoji, ale asi to není podmínka) známé bezpečné prostředí (tři fixační předměty, jeden v postýlce, jeden na stěně, jeden nad postýlkou, lze pochopitelně upravit) a známý stále se opakující uklidňovací rituál (jedna věta, neutrálního znění, opakovaná klidnou intonaci při každé "návštěvě"). Ta věta je prima jak pro dítě (slyší stále něco podobného, ví, že je to OK) i pro rodiče (při mátožném dovlečení se k postýlce není nad nacvičenou větu, má-li rodič znít láskyplně a sebejistě). Uklidňovací návštěvy jsou za začátku velmi nahusto, každou noc se intervaly prodlužují.

Vlastní zkušenost (začátek: Hanka se budila dvakrát až třikrát na jídlo, ale mezitím se každou hodinu probudila, zafňukala a zase usnula. Navíc jsem jí chtěla vynechat jedno noční krmení.): Prvni noc jsem k ní chodila po hodině, do pěti minut vždy usnula, včetně té pravidelné krmící. Druhou se budila po dvou hodinách, do 5-10 minut vždy usnula. Třetí noc se do krmení v pět vzbudila jen jednou a stejně tak i další dvě noci. Asi by to šlo tak i dál, ale dostala chřipku a vysoké horečky (tj. napít kdykoli se vzbudí), takže začínáme odznovu :)

Závěr: nejde o to nechat dítě řvát opuštěné hodinu. Je potřeba mu dát najevo svou podporu a přítomnost (i když ho to rozčílí), ale nepodlehnout vztekání. Nikomu to nevnucuju, ale třeba to někomu pomůže. Stejně to každá nakonec uděláme podle sebe :).
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 20:29:58)
Hanko, kdybys vedela, kolikrat uz jsem tuhle metodu a knizku od EE tady na Rodince popisovala a vysvetlovala a doporucovala....;o)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 20:43:49)
Jezis, Marketo, promin, ja te prekrtila na Hanku;o) Moc se omlouvam...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 20:50:05)
Lucko, v pohodě, nejsi první ani poslední :)) S tím vysvětlováním věřím, no aspoň to vzal dneska někdo za tebe :)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 20:35:14)
Markéto, tak u takového dítěte, jako je náš syn, je teorie fixačních předmětů naprosto k ničemu. Plyšákama na usínání vzal za vděk až v těch pěti letech (o kterých jsem mluvila v posledních příspěvcích). A to ještě tak, že jsme kromě obložení plyšáky syna "dopovali" uklidňující uspávací hudbou z kazety, pochopitelně rozsvíceným nočním světýlkem a otevřenými dveřmi ložnice. A předcházela také "osvětová akce", ve které jsem velmi velmi rozdmýchávala jeho sebevědomí ba i ješitnost, aby osamostatnění zvládl. V miminkovském, ba ani v batolecím věku ale k žádné z hraček neměl natolik intimní vztah, aby mu nahradila rodiče (či babičky)...
M.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 20:56:33)
Mirko, ono nejde o tu konkrétní věc, nemusí k ní mít žádný vztah, jen musí být stejná (dělá scenerii, pocit bezpečí). Navíc ta metoda je v podstatě pro děti od půl roku do třeba čtyř let, takže na každé funguje trochu jiný aspekt, ale je celkem univerzální.

Mimochodem, noční svetýlko se také celkem nedoporučuje. My to teda neřešíme, z ulice je světla spousta ...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spánek 

(21.2.2005 21:04:33)
Ale tím nechci říct, že jste to dělali blbě, to jen na vysvětlenou, jak má ta metoda fungovat :) Každé dítě i rodič jsou jiní, ale někdy něco funguje na víc lidí ...
 Michaela, děti 2,5r. a 3měs. 
  • 

Re: Koliky 

(31.8.2005 0:00:15)
Prvího syna trápily koliky od 14dnů asi do 6 měsíců. V 17hod. začal a skončil cca ve 22.00 hod, někdy i později. Nepomáhalo nic - spánek, kojení, komunikace ... nic. Jen nošení (nebo byl, jak říká můj muž "terorista"?)Ale pak spal asi únavou celou noc - to ale zapříčinilo menší tvorbu mléka (ze zkušenosti proto radím malé miminko třeba i ve spánku po 5-6 nakojit!). Nyní mám 2. syna, také měl "koliky". Od té doby, co jsem ho dala asi v 1 měsíci na břicho - je klid. Spí jen na břiše, a to i v kočárku - ale neřve!(na zádech ani na boku neusne - řve klidně tak dlouho, dokud ho neotočím). Vím, že to lékaři nedoporučují, nebo dokonce "zakazují", ale je pořád pod dohledem a od 1. měs. pase hříbátka, tak snad by se zvedl, kdyby si ublinknul, nepřehřívám ho, v postýlce nemá polštář. Takže bych to neměla doporučovat (i když našim maminkám bylo doporučováno právě jen spaní na břiše), ale jak říka naše paní doktorka - zdravé dítě si poradí, jen u dětí srýmou, horečkou atp.
je třeba být ještě více opatrný. Toto je moje zkušenost, pokud se bojíte syndromu úmrtí kojenců, doporučuji dávat dítě s kolikou aspoň bdělé hodně na bříško, ať se mu větry promasírují a pak do klubíčka a cvičit šetně nožkama, ať se mu dobře kaká:-).
 16.5Salám&Lajka14 


Tak tohle naštěstí neznám :o) 

(21.2.2005 23:25:05)
U nás se spaním problém nikdy nebyl. Tím myslím opravdu NIKDY. Syn se od narození tak do roka budil max. 2x za noc na pití (do 9 měsíců na kojení) a to tím stylem, že se probudil, zabrumlal, dostal prs nebo flašku a spal dál. Neřval. Zuby vč. stoliček narostly tak, že o nich ani nevíme. Koliku neměl, byť byl vychováván proti příručkám a dostával najíst, kdy sám chtěl, nikoli přesně po třech hodinách. I když měl rýmu a teklo mu z nosu, tak v noci prostě SPAL. Teď ve dvou letech spí celou noc - 10 až 12 hodin, nebudí se, maximálně mumlá ze spaní, aniž by otevřel oči. Od narození spí s námi v posteli, což je taky hrozně nesprávný a nevýchovný, ale něco na tom asi bude, protože se na mém spánkovém režimu od jeho narození prakticky nic nezměnilo. :o)
Usínání je jiná věc, ohledně toho jsou u nás docela boje, ale co ho nedávám spát po obědě, tak je to taky podstatně lepší. :o)
 Zuzana 
  • 

Spoločné spanie 

(24.2.2005 8:20:46)
Tak dnes v nadránom, keď manžel vstával do práce, sa dcérka prebudila. Dožadovala sa, aby som si k nej išla ľahnúť. Keďže bežne vstáva neskôr, ľahla som si k nej a ona ešte zaspala (a ja nakoniec s ňou). Pre niekoho je to možno dôkaz nesamostanosti, pre mňa len normálna potreba blízkosti.
Nemôžem si pomôcť – ak je samostatné spanie vo vlastnej posteli a vlastnej izbe také dôležité, prečo potom väčšina manželov uprednostňuje spoločné spanie? Vy radšej spávate samé alebo pritúlené k manželovi? Teraz nemám na mysli len intímne potreby, ide skôr o potrebu blízkosti a nehy... Jasné – niektorí manželia majú oddelené spálne, moji rodičia napr. tiež, lebo mama sa nevedela v jednej izbe s otcom dobre vyspať. Podobne aj niektoré deti nevedia spať s rodičmi.
Pre mňa je ale logické, že ak dieťa vyžaduje telesnú blízkosť cez deň, žiada sa mu jej aj v noci. Jasné, že to rodičom, ktorí sa chcú vyspať, nevyhovuje, ale dieťa nežiada nič nenormálne. Z môjho pohľadu je človek fakt trochu zvieratko (aj keď sa to mnohým zdá v štýle „všetci na stromy“) - a to zvieratko je najzraniteľnejšie práve vtedy, keď spí. Mne nevadí, že niekto uprednostní spanie svojich detí od narodenia vo svojich postieľkach a izbách, každému vyhovuje niečo iné. Vadí mi však, ak sa túžba detí spať s rodičmi, prezentuje ako zlý spací návyk.
 EvčaK 


Re: Spoločné spanie 

(24.2.2005 9:38:00)
Zuzko, přečetla jsem si včerejší i dnešní příspěvky. Jsem ráda, že přispíváš. Někdy "cítím", že je něco správné, ale nevím, jak to říct, zdůvodnit. A Ty jsi to všechno napsala naprosto bezvadně. Obzvlášť to dnešní přirovnání, že my rodičové, ač dospělí, taky spáváme v jedné posteli. Potřevujeme to, co potřebujeme. Já se těším, až za pár týdnů budu 7dní bez manžela - budu mít byt a hlavně počítač jen pro sebe a ubude mi trochu povinností. Ale určitě se mi bude stýskat a budu se těšit, až mi ten můj drahoušek bude zas v noci chrápat do ouška:)))
Vím, že chci svým klukům dopřát možnost nabažit se rodičů a já si jejich blízkosti a tulení taky vychutnávám. Přes den někdy není čas. Tak jsem vděčná, že si Nika můžu při usínání podržet za ruku a Sašku přitulit při kojení k sobě. Za pár let už budou mít jiné zajmy a já budu s láskou a radostí vzpomínat, jak to bylo někdy náročné....
 Lida +2 
  • 

Re: Spoločné spanie 

(24.2.2005 12:19:35)
Zuzano,


co se tyce toho clanku (vyzkumu) rozvodovost/spani s detmi, tak bohuzel ten zdroj jiz nemam. Vim ze jsem to cetla v caspise Week, kde maji kazdy tyden stranku ruznych zajimavych vyzkumu, ale ktere cislo to bylo, to opravdu nevim. To bych musela mit slonni hlavu, abych si pamatovala zdroje vsechno, co ctu.

Chtela bych jenom upresnit. Uvadis, ze ti vadi, ze kdyz dite spi s rodici (a oba to tak chteji),tak se to uvadi jako spatny spaci navyk. Ja si myslim, ze ne? Pokud to oboum stranam vyhovuje, tak proc ne? Tak at spi spolu, na tom prece neni nic spatneho. Ja osobne jsem mluvila o spatnem spacim navyku v pripade, ze dite se casto probouzi, tim padem se matka/otec casto probouzi a proste cela rodina se 3 roky nevyspi, a chteji to zlepsit v pripade, ze dite je jinak zdrave, aby mne zase nekdo nechytal za slovo). Ale pokud se vshichni vyspi v pohode, tak je to jejich vec, jak a kde spi.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 15:50:54)
Zuzano – tobe dekuji za vysvetleni. Mas pravdu, na nekterych vecech se neshodneme, ale to prece vubec nevadi;o) Souhlasim i s tim, ze spaci navyky nejsou az tak uplne o tom, jestli dite spi samo v postylce a vlastnim pokoji ci ne. Dulezite je, aby umelo usinat samo, spalo dobre a bylo spokojene. V predskolnim veku se uz nepozna, zda dite spalo u rodicu, ci ne, ale pozna se, jestli ma dobre ci spatne spaci navyky. Zrovna tak se nepozna (opet s tebou souhlasim), zda dite bylo na MM ci ne, nebo jak dlouho. Zato se pozna, zda ma dobre ci spatne jidelni navyky (co a jak ji). Dovolim si citovat autora, podle ktereho jsme se ridili my (Estivill):
- “Behem prvniho roku zivota se deti uci ruznym navykum, hlavne navykum jist a spat.” Spanek je biologicka nutnost (stejne jako jidlo). Ovsem zalezi na tom JAK spime/jime (= dite jist musi, ale CO a JAK ho naucime jist, to uz je brano jako navyk, a je to na nas). Co se tyce spanku - autor doslova rika “Spat se take musi naucit.” (=dobre spat). Toto se ovsem vztahuje i na dospele, nejen na deti. Pristup zahrnuje tzv. “hygienu spanku”, coz jsou cinnosti/ritualy, ktere delame pred spanim a jsou pripravou naseho tela ke spanku, jehoz kvalita zavisi na tom, jak dodrzujeme tyto cinnosti/ritualy (napr. ukladani se ke spanku a vstavani ve stejnou dobu).
- “Je treba mit na mysli moznost nocnich mur – rodice ditete trpiciho nespavosti by meli rozlisit, zda se jedna pouze o spatny spaci navyk, nebo zda ma dite nocni mury.”;
- “Deti se mohou naucit spat samy, s rodici na gauci, ve sve posteli, nebo treba v posteli rodicu; pravidla vsak musi byt diktovana dospelymi.”
Tim jsem vlastne odpovedela i na tvuj priklady s nocnimi murami. Ty ma v urcitem obdobi snad kazde dite. A take to, ze tento autor nezavrhuje spolecne spani s rodici. Dite muze take psychicky spatne prijimat prichod sourozence a vyzadovat proto najednou vetsi pozornost, mazleni a podobne. To bych mu v zadnem pripade neodpirala. Sama nevim, jak dopadneme my – zda dcera zvladne prichod sourozence ci dostane nocni mury;o) Zatim zvlada jen caste cestovani a stehovani.
Osobne pred vami opravdu smekam, jak dobre jste vy, a hlavne dcera zvladli presun do vlastni postele a pokoje. Davate zarny priklad toho, ze to jde i pozvolna a “po dobrem”. Jen si myslim, ze hodne deti by to tak dobre nezvladlo; ze by urcite protestovalo a plakalo, kdyby jej rodice po vice nez dvou letech spani ve spolecne posteli prestehovali (zvlast pri tech vsech ostatnich zmenach).
Nase mlada neni nijak zvlast samostatna, ale nastesti neni ani zavislacka, ac je se mnou 24 hodin denne. Dokaze si hrat sama, venku se taky dava do reci s kdekym a kdybych ji neudrzela, tak by klidne odesla;o)
Take jsem se vsimla, ze se vseobecne hodne prosazuje samostatnost zejmena v oblasti spani. Myslim ale, ze je to proto, ze spanek je proste biologicka potreba/nutnost a proto je dobry spanek je tak dulezity. Nekteri rodice proste nechteji cekat n ato, az bude jejich dite dost velke n ato, ze se SAMO rozhodne usinat a spat samo. I ten dudlik je na tom podobne – vsechna doporuceni, ktera jsem zatim cetla se shoduji v tom, ze dudlik je treba radikalne odebrat zpusobem jako: “uz jsi velka holka/velky kluk, dudlik dame panence/plysakovi” nebo “dudlik odnese cert” apod. Neceka se na to, az deti dudlik SAMY zahodi (v kolika letech?). Deti jej prvnich par dni postradaji (navyk), treba si i poplacou, ale pak jsou v pohode. Odvykani od plinek je proces dlouhodobejsi, ale to same byva proces zvykani si na samostatne spani – ono to nefunguje ze dne na den, ono se to “trenuje” v podstate uz od narozeni – zacina se pomoci miminku rozlisovat mezi dnem a noci….Zanm lidi, kteri trenuji deti na plinky jiz pred ukoncenim roka, pritom se v “chytrych” knihach pise, ze dite si potrebu uvedomuje az v 18ti mesicich!
No a skolka ci jesle? Uz jsem to tu taky psala – zrovna tak jako tobe pripada prehnane tlaceni do samostatneho spani, tak mne treba pripada prehnany ten humbuk, ktery se nadela okolo “vyrvavaci metody”. Pri odebrani dudliku si vetsina deti poplace, to same pri vstupu do skolky (nekdy i do skoly!). A nikdo to neresi tolik, jako plac pri uceni se samostatne usinat. Kdyz diteti prvnich par dni chybi dudlik nebo rodice (ve skolce) a je smutne nebo place, co udelaji rodice? Daji mu dudlik zpatky? Vezmou ho ze skolky? Jet o srovnatelne - vsechny tri priklady jsou pro budouci dobro deti! Je dokazano, ze deti, ktere umi samy usinat spi lepe nez deti, ktere to neumi. A tyhle navyky je provazi i do dospeleho veku. Taky je dokazano, ze deti od veku cca. 3 let se potrebuji ucit navazat socialni kontakty s ostatnimi detmi, naucit se s nimi hrat (skolka), coz je taky dulezite pro budouci zivot…

Co se tyce spolecneho spani – jako mimi jsem si obcas brala nad ranem malou k sobe do postele, kdyz byla neklidna. Krome toho ona do jejich 3 mesicu odmitala spat na zadech i na boku, takze jsme s manzelem stridave travili noce na gauci s malou spici na nasich prsou. Nyni mame ritual – kazde rano kolem 8, kdyz se dcera probudi pro ni jdu a vezmu ji k nam do postele. Tuleni je mi moc prijemne, ale ona to nikdy nevydrzi dlouho – maximalne 5 minut. Pak si zacne hrat. To same kdyz byla ted nemocna a ja si k ni lehla do postele, abych ji uklidnila. Kdyz jsem ji postylku prestehovala k nam, nevyspala se ani ona, ani my. Spolecne spani v posteli celou noc nekolik let, to mi proste pripada u nas nerealne. Nejen z hlediska dcery (v noci se probudi a chce si hrat?), ale take z naseho partnerskeho hlediska. Zadny pruzkum jsem necetla, ale myslim, ze na tom, co napsala Lida o rozpadani rodin, jejichz deti spi ve spolecne posteli neco je. Jiste to neni jediny duvod rozchodu, ale hodne prispiva. Myslim, ze manzele take potrebuji cas jen pro sebe, tulit se apod. Cimz se ted dostavam k Mirce.

Mirko, myslim si, ze v tomto pripade srovnavas jablka a hrusky a to dost dobre nejde. Mas pravdu s rodinami s postizenymi detmi. Souhlasim i s tim, ze “bychom neměli zapomínat ani na partnerské vztahy a v rámci možností pečovat o lásku, kterou mezi sebou partneři chovají “. (opravdu moc hezky receno). Presne vystihujes, ze nekteri rodice nato nejsou dostatecne zrali a neunesou peci o postizene dite. A souhlasim i s tim, ze jsou to vetsinou muzi. Stejne tak jako dlouhodobe nemocne deti, i postizene deti potrebuje extra peci, ktera jde mnohdy na ukor partnerskeho vztahu. Stejne tak je to i v pripade spanku ve spolecne posteli. Z zeny se narozenim ditete stava predevsim matka, ktera ma za prvorady ukol postarat se a ochranit sve mlade (k cemuz ji vedou instinkty). Funkce manzelka byva az na druhem miste. Muzi toto nemaji a mnohdy se citi jiz dostatecne zaskoceni a odstrceni tim, ze jim mimi “okupuje” manzelcinu lasku, cas, pozornost, nehu, jeji prsa;o) a pak treba dokonce jejich spolecnou postel!!! Nekteri muzi se s tim srovnaji, nevadi jim to, ale je hodne tech, kteri to “neustoji” . Osobne si myslim, ze pokud manzelstvi klape bezvadne (porozumeni, tolerance, dohoda….) tak to spani ve spolecne posteli nenarusi. Vetsinou tam byva jeste nejaky jiny problem, ktery toto jen umocni a pokud si ti dva nejsou schopni promluvit a dohodnout se, tak to pak vede k rozchodu. Rozdil (a to velky!) je v techto dvou situacich ale v tom, ze dlouhodoba nemoc ci zdravotni problemy jsou jaksi “nevyhnutelnou situaci”. Kdezto spani ve spolecne posteli ji neni. Tam zalezi na volbe rodicu. V pripade postizeni ci nemoci rodice zadnou volbu nemaji…

EvcoK, vcera uz jsem v rychlosti vysvetlila, ze jsem tim napadanim nemyslela ani tebe, ani sebe. Pokud jsi to tak pochopila, tak se omlouvam, skutecne to nebyla narazka myslena na tebe;o) Myslela jsem to vseobecne, mne se to vlastne jeste nestalo (krome nedorozumeni, ktera se vzdy vysvetlila).

Omlouvam se za maxiprispevek;-)))

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 16:02:33)
Lucko, nečetla jsem vše na co reaguješ, ale chtěla bych čistě jen k Tvému příspěvku: kdyby moje dítě brečelo při chození do školky, tak bych jeho nástup odložila (pokud bych nebyla v hodně špatné finanční situaci, kvůli který bych nutně musela nastoupit do práce).
Co se týká dudlíků - o těch si myslim své - nejdřív ho maminky dávají dětem, aby je nemusely hned kojit nebo chovat a když na to dítě po čase přistoupí, už maminky začínají plánovat jak mu ho za čas zase seberou :-( Dalo by se to srovnat s Murphyho zákonem (nevim doslova, takže volně) - nejdřív všichni chtějí po dítěti aby chodilo a mluvilo a když se to naučí, zase chtějí, aby bylo ticho a v klidu (sedělo, nelítalo apod.)...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 16:36:01)
Jano, dudliky jsi moc hezky vyjadrila;o) I ja si o nich myslim sve. Nechtela jsem dudlik davat vubec, pokousela jsem se az v situaci, kdyz si dcera zacala obcas cucat palec (unava). Tak jsem mela strach kvuli zubum. Dcera to ovsem vyresila za me - dudlik nechtela ani omylem, jen na hrani. Posleze sama opustila i ten palec. Jeste si ho cuca, ale jen vyjimecne - jen nekdy tesne pred usnutim.

S tou skolkou - jsi jeden z mala rodicu, ktere znam, kteri by se skolkou/skolou/jeslemi pockali, pokud dite place (tedy, pokud je ta moznost). A ani se tomu nedivim po precteni tvych clanku a prispevku;o)))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 17:38:58)
Aha, Lucko a možná i Lído,
zdá se, že jsem nedostatečně vysvětlila, v čem se "to" podobá. Já nesrovnávám péči o postižené dítě s dětským spaním v rodičovské posteli, ale s péčí o dítě, které je řekněme přecitlivělé. Jsou takoví i někteří dospělí - viz např. omdlévající lidi v přeplněných přehřátých místnostech nebo omdlévající studenty medicíny u pitevního stolu apod. Přirovnávám to tedy ne k péči o PRŮMĚRNÉ dítě, ale k péči o dítě s nezvyklými potřebami, což může být i právě přecitlivělost. Chci podotknout, že osobně brojím proti vehementnímu prosazování vyřvávací metody prostě proto, že sama mám osobní zkušenost, jak může výchova dopadnout, když matka nerespektuje osobitost dítěte. A to se právě může stát v případě, že průměrně citlivá matka nerespektuje výraznou přecitlivělost svého dítěte a vychovává ho nadměrně tvrdě, a nemusí to být samozřejmě jen to "vyřvání". Chcete příklad? --- Většina lidí miluje adrenalinové filmy, horory vždycky byly velkým trhákem, a neméně atraktivní jsou i akční filmy plné krve a násilí anebo nervydrásající scifi typu Jurský park. Já se nemůžu dívat na nic z toho, protože jsem pak natolik rozrušená, že nebýt manželovy přítomnosti, nemohla bych asi vůbec spát - a jeden díl Akt X se mi s hrůzou vracel několik týdnů. Podobně citlivá jsem i na bolest atd. Takže kdyby na mně někdo hodlal aplikovat vyřvávací metodu, ať jakkoliv "obalovanou", patrně by mě to nadosmrti poznamenalo.
--- Takže si myslím, že nejsem mimo, akorát si pravděpodobně nejste schopny něco takového představit.
M.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 18:02:36)
Mirko,

souhlasim s tebou, ze jsou lide, kteri jsou vice sensitivni a lide, kteri jsou mene sensitivni. To je pravda. Na kazdeho se musi jinak, na kazdeho plati neco jineho.

Ale opravdu si myslim, ze si stale nepochopila "metodu vyrvani" alespon tak, jak jsem ji tu popisovala Ja, nebo Lucka. Na tom neni vubec nic tvrdeho. Mozna to spatne nazyvame, protoze vlastne pri tto metode dite mozna ani brecet nemusi.


Co se tyce divani se na horrory a podobne filmy, tak ja te uprozornuji, ze aniz bych si myslela, ze jsem nejak vyrazne precitlivela, tak ja se na ne take divat nemuzu. ALespon ne od te doby, co jsem videla Patek 13 v letnim kine, a ze strachu jsem se pozvracela, az tak se mi udelalo spatne (ne z krvavych scen, zadne tam nebyly, ale ze strachu). Take mi prijde dost veci k placi, bolest ale snasim docela dobre.

Jedna s mych holek je take vice precitlivela, nez ta druha. Takze si obcas veci vice "bere". Ale samozrejme, tak jako kazda matka poznam, kdy place (protoze citove strada, nebo si neco spatne vzala) a nebo kdyz se jenom proste vzteka, aby si neco vydupala (tzv. vodi maminku a tatinka za nos, nebo se hada se ssestrou). A samozrejme, v kazdem tomto pripade musime nasadit jiny pristup. Bud otevrenou naruc a bezpeci, nebo ingnoraci chovani, ktere je nepripustne.

Jestli myslis, ze drsna je metoda "vyrvani" pokud se dite vzteka a kope do steny, a ja ho necham, at si kope. Tak me to zase drsne nepripada. Prece ji nebudu laskat a hladit za to, ze se vzteka, ze ji jeji sestra sebrala medvidka, ktereho stejne pred 5ti minutami sebrala ji. Zvlaste s dvojcaty mnohdy nemas na vyber, protoze nejde byt ani vzdycky spravedliva - a ostatne, deti by se mely setkat s tim, ze ne vzdy je svet 100% spravedlivy.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 18:52:16)
Ahoj Lído!
Je fajn, že rozlišuješ mezi pláčem vzdorným (vzteklým ap.) a mezi pláčem z opravdové úzkosti a strachu nebo stýskání. Přeju to hlavně Tvým dětem. Víš, mně jen děsí propagace vyřvávací metody "za každou cenu", necitlivě, bez přihlédnutí k tomu, jestli je či není dítě citlivé, a jestli - když při průběhu takového stylu návyku na samostatné usínání dítě brečí - je ten pláč vzdorovitý či vyděšený. --- Podívej. Dnes (a už pár let) tyto dva pláče u svého syna rozpoznám (většinou; teda, teď si možná lichotím:-))). Ale narovinu se tady přiznám, že když mu bylo půl roku či rok, TAK JSEM TO OD SEBE NEUMĚLA ROZEZNAT. Jinak řečeno: víš jistě, že každý u půlročního miminka umí poznat, kdy pláče z úzkosti a kdy ze vzteku či vzdoru? Ono ten pláč může být TAK podobný!... Tvrdá povaha ten rozdíl prostě může přehlédnout - a pak se může stát, že je rodič na své dítě neúměrně tvrdý, přestože dítě úzkostným pláčem dává najevo svůj strach. --- Neříkám, že vyřvávací metoda je zcela špatná. Myslela jsem si to sice o ní, ale tak, jak ji popisujete podle jedné z těch metod (nevím jméno), tak není úplně špatná. Ale stejně jsem dost skeptická - protože prostě se dá lehce přehlédnout citlivost povahy (v miminkovském věku; jak čas postupuje a dítě začíná mluvit a používat různé techniky komunikace a vyjádření "sebe sama", svých postojů a názorů, tak prostě rodič snáze pozná, co se děje) a NĚCO SE DÁ NENÁVRATNĚ ZVORAT.
--- Tedy. Pakliže jsem použila takový řekněme kritický tón, tak to bylo proto, že diskuze se Zuzanou a dalšími (už si nepamatuju, která mamina tuto diskuzi otevřela) měla vyznívat spíš nějak takto: "A je tvé dítě úzkostné nebo pohodové?" "Pohodové" "Tak můžeš zkusit metodu xyz" nebo nějak podobně, a ne hned vyrukovat s kritikou, že jde o špatné návyky.
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 18:38:35)
Mirko, vzhledem k tomu, ze jsi na pocatku sve poznamky/sveho prispevku citovala Lidu, "že rodiny, kde děti spí s rodiči v jedné posteli, či, kde děti v noci špatně spí a dožadují se rodičů, se častěji rozpadají, než ty rodiny, kde děti spí ve vlastních postelích", posleze jsi uvedla dva podobne priklady - deti postizene a deti "vyrazne precitlivele", tak jsem to pochopila tak, ze srovnavas ony dva priklady (kdy dite evidentne neni fyzicky ci psychicky v pohode) a to, co uvedla Lida (pricemz ona mela podle me na mysli zdrave dite - tedy, jak napriklad ty pises - prumerne citlive, jinak fyzicky i psychicky v pohode). Tak jsem to pochopila ja; zrejme spatne. Porad mi ale pripada, ze se tu bavime o dvou ruznych vecech - detech "nemocnych" a o detech "zdravych". Coz jsou prave ty hrusky a jablka. Pokud ma dite jakykoliv fyzicky ci psychicky problem (i kratkodoby), tak myslim, ze je mu treba venovat maximalni moznou peci. U toho dlouhodobeho problemu je pak otazka toho, jak balancovat tu extra peci venovanou diteti a zaroven pestovat manzelstvi/partnerstvi.

No, nevim, zda vetsina lidi ma rada horory a akcni filmy...Ja sama se nyni nepovazuji za precitlivelou osobu (ani manzel ne) a presto se na horory, akcni filmy apod. v naproste vetsine nedivame, popr. pokud se divame na film s obcasnymi osklivymi scenami, tak ja je vynechavam. Pri poslednim pokusu divani se "romantickou komedii", kde hned v uvodu zemrela maminka pri porodu, jsme oba rvali jak zelvy a TV vypnuli. Stejne tak se mi dela spatne z mistnich reklam, ktere ukazuji (upozornuji, ze jsou treba i v prestavkach rodinnych ci romantickych filmu) miminko napojene na dychaci pristroje a okolo dymajici kour (fond na deti ohrozene nikotinem) nebo reklama na omezenou rychlost v obci, kde se ukazuje mrtve dite lezici u stromu, s krvi vytekajici z ucha a nosu a "film" bezi pozpatku, az na zacatek, kdy je srazeno autem. S tim, ze na konci reklamy se pravi, ze "tricitka" (mil/h) neni bez duvodu, protoze 80% preziva. Pokud vim, reklamy tohoto typu jsou v CR zakazany. Uznavam, ze jsou zrejme mnohem ucinnejsi nez cokoliv jineho, ALE...a to uz jsme jinde;o) Chci ale rict, ze precitlivelost nemusi byt jaksi celkova. Znam lidi, kteri jsou neuveritelne citlivi na neco a nad necim jinym, z ceho treba MNE beha mraz po zadech ani nehnou brvou...ale to uz jsem zase odbocila;o)

No nakonec jeste k tomu, zda si "to" dokazu predstavit. Ano, dokazu. Zazila jsem to totiz na vlastni kuzi jako dite. A trvalo mi VELMI dlouho, nez jsem si s vypracovala jakousi "hrosi kuzi", ktera byla moji jedinou obranou vuci okoli.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 19:07:23)
Lucko, musím Ti oponovat. Rozeznat přecitlivělost dítěte ani jiné mírně odlišné potřeby dítěte podle mě není žádná švanda - moje máti má specifika, myslím, nerespektuje dodnes - a ani já s manželem si u svého vlastního syna nejsme stoprocentně jistí, jestli je nebo není přecitlivělý a ve výchově balancujeme "tak nějak tak", aby nebyl ani poškozen příliš tvrdou výchovou, ani výchovou příliš benevolentní. Takže pokud se chová dítě (obzvlášť miminko) nějak specificky, plačtivěji apod. (a to ještě každý nemá srovnání s vrstevníky dítěte!), tak si rodič nemusí být jistý, zda má dítě "zdravé" či dítě se specifickými potřebami. --- Co se týče Zuzky, tak pokud vím, ani Ty, ani Lída jste se jí vůbec nezeptali, jestli má zdravé dítě, nebo dítě se specifickými potřebami (třeba přecitlivělé).
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 19:53:41)
Mirko, ja jsem netvrdila, ze rozeznat precitlivelost ci jine specificke potreby ditete je svanda. To si tedy rozhodne nemyslim. Takze neni cemu oponovat;o) I kdyz Zuzana to, jak pise, rozeznala hned od pocatku, od narozeni. Inu, jsou takove matky (ja jsem take velmi zahy rozeznala vztekly plac od zbytku - bolestiveho, hladoveho...). Ja jsem jen uvedla, ze si to UMIM predstavit (v reakci na tvoji narazku), protoze jsem sama jako dite byla hodne citliva...Mimochodem, Lida to nezacala; to ja, kdyz jsem reagovala na Zuzaninu "chloubu" na samostatnost dcery s uvedenim faktu, ze do 2,5 let spala ve spolecne posteli a pak se jim ji podarilo behem jednoho dne ji dat spat samostatne atd....v tu chvili clovek nemuze vedet, ze jeji dite bylo/je precitlivele. Ale to uz jsme jaksi probraly a se Zuzanou si to k oboustranne spokojenosti vysvetlily.

Ani ja nejsem zastance vyrvavaci (ani jakekoliv jine) metody za kazdou cenu (i kdyz to mozna tak vypada;o)). Absolutne souhlasim s tim, ze je treba brat ohled na osobnost ditete. Kdyz sem prijde nejaka maminka s zadosti o radu (na cokoliv), tak se kazda mamina snazi poradit podle toho, s cim ma dobre zkusenosti. Problem je v tom, ze se jaksi standardne predpoklada, ze jeji dite je "zdrave" (tedy bez specifickych potreb) - coz je sice chyba, ale pokud to ta dotycna maminka zadajici o radu rovnou neuvede, tak se to da tezko odhadnout a navic, jak pises, nekdy ani sami rodice to netusi. Krome toho si myslim, ze pokud rodice maji podezreni, ze s jejich ratolesti neni "neco" v poradku, tak to spise konzultuji s lekarem nez na Rodine. Navic se navzajem nezname (ani nemuzeme).Takze co mi take pripada hloupe je, ze se snazime dospet k jakesi univerzalni pravde, ktera vubec neexistuje.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 20:00:08)
Omylem jsem to odklepla;o) - jen jsem chtela jeste napsat, ze tady jde o to, abychom si vymenily zkusenosti, ne vypracovaly univerzalni navod na vychovu deti. A mrzi me (tedy me se to zatim netykalo), kdyz vidim, ze se tu casto diskutujici vzajemne napadaji za sve nazory.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 0:21:26)
Tak tu v tuhle "nekřesťanskou" dobu straším. Alex je dneska se spaním nějak mimo - asi ouplněk nebo se na něco chystají horní zoubky... A já bych dneska tak ráda spala...

Lucko, neber to jako napadání. Já jsem se pár dní srovnávala s tím, že mnohdy ty příspěvky zní ostřeji, než to člověk ve skutečnosti myslí - tak mi holky poradily, jak používat smailíky.Akorát už druhý nebo třetí den ten server hajdalák nefunguje. Většinou tu balancujem na dvou hranicích názorů, ale tak je to i v životě s hledáním té zlaté střední cesty. A jak jsem si všimla, třeba u témata spaní, jsme většinou všecny něco z toho opačného názoru "uznaly" a "slevily". Tkže je tahle debata určitě plodná a pozitivní.

Tak a já jdu "přemluvit" drobkův nervový systém, či o to je, aby se uklidnil a usnul. Nebo ráno nevstanu a Nik zaspí do školky.

 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 10:01:56)
EvcoK, to mas pravdu; ja taky proto pouzivam smajliky. Protoze nekdy se clovek vyjadri tak, ze to ani tak nemysli a napsane slovo se neda smazat...diskuse urcite smysl ma; jen je nesmysl snazit se dobrat univerzalni pravdy; kadzy ma tu svou. Ja tu ale cerpam i inspiraci na reseni problemu...
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(24.2.2005 22:56:23)
Ahoj Lucka,

súhlasím, že k univerzálnej pravde sa nedostaneme. Neviem, kto to povedal, ale páči sa mi to: "Pravda je pružná" :-).

Takže k tomu čo si napísala a citovala z Estivilla:

Najprv k tomu jedlu, nesúhlasím, že rodičia ovplyvnia AKO a ČO dieťa je - môžu ovplyvniť len to, aké jedlo mu predložia. Ak je dieťaťu zle zo špenátu, tak ho zrejme nezje, aj keď si to rodičia zaumienia - iba ak by ho nechali hladovať niekoľko dní a aj tak by sa zrejme následne povracalo. Takisto môžu ovplyvniť, aby dieťa jedlo pri stole a lyžičkou, ale nezabránia tomu, aby sa neoblialo alebo mu občas niečo nespadlo z lyžičky (špecialitka našej dcérky :-)))

A teraz k spánku: Súhlasím, že spánok je biologická potreba. Súhlasím, že rituály sú nutné - naše deti ich samozrejme vyžadujú. Malá napr. obvykle vstane z postele, až keď začne hučať kotol :-))), dovtedy leží a čaká :-)))). Ja tiež mám večerný rituál.
Súhlasím, že pravidlá pre spánok diktujú dospelí.
A teraz, s čím nesúhlasím:-))). Nesúhlasím, že deti sa musia naučiť zaspávať samé, a už vôbec nie do 1 roka, kedy podľa Estivilla vznikajú spacie návyky. Pre mňa je zaspávanie, pri ktorom asistuje rodič, rovnocenné ostatným rituálom. Problém je v tom, že všeobecne v našich zemempisných dĺžkach a šírkach sa pokladá za nesprávne, ak je k uspatiu potrebná aktivita dospelého - kojenie, kočík, hojdanie, nosenie, hladkanie.... Ak k rituálu dopomáhajú predmety, už to problém nie je - dudlík, zažatá lampa, hudobné hračky, plyšáky v posteli, "muchlovacia" plienka, obľúbená perina... Keď sa dieťa pritúli k matke, je to nesprávny návyk, keď k plyšákovi, správny. Keď sa pred spaním hojdá v postieľke, je to v pohode, keď ho hojdá niekto iný, nie je to v pohode. Keď zaspí pri kojení, je to problém, keď s dudlíkom, nie (rozhodne sa to nepovažuje za problém vo veku 6 mesiacov).... Z môjho pohľadu je to rituál ako rituál, chápem však, kde sa zobrala mienka, že tie "človečie" metódy sú nesprávne. Celý ten názor vychádza z toho, čo sa častejšie praktizuje a čo by si väčšina rodičov v kútiku duše želala. Čo je menej časté, berie sa automaticky ako neobvyklé a nesprávne. Verím, že by to fungovalo aj naopak, ak by bolo zvykom uspávať deti v náručí, asi by bola matka, ktorá by dala dieťatu plyšáka, považovaná za zle vychovávajúcu matku.
Ďalej si nemyslím, že ak je dieťa uspávané, bude sa to s ním ťahať celý život. Podľa mňa, ak sa to nechá na ňom, tak či tak nastane moment, keď nebude vyžadovať uspávanie za pomoci druhých ľudí. Sama som toto tvrdenie na dcére neoverila, ale videla som napr. ako sa jej postupne postilňoval spánok, klesala frekvenica prebúdzaní, spánok sa stával z mesiaca na mesiac tvrdší... Verím, že by sama časom odmietla zaspávanie pri kojení. Podobne ten jej prechod od samostatného zaspávania k rozhodnutiu ísť do vlstnej postele trval dlhšie - najprv sa naučila s mojou pomocou zaspávať inak ako pri kojení, potom mala obdobie, keď zaspávala sama, ale dlho jej to trvalo a chodila veľmi neskoro spávať - to sme riešili tak, že mala povolené čítať si, no nesmela nás budiť (bola slušná, po dočítaní aj sama zhasla :-)). Potom začala zaspávať v normálnejších časoch, rozhodla sa, že chce zaspať v svojej posteli - ja som ale bola pri nej na počítači (takže vcelkú príjemná povinnosť :-)).
Deti si väčšinu vecí dokážu uregulovať samy. Samy sa odstavia - mimochodom, ak sa to nechá na ne, odstavia sa v priemere ako 4,2 ročné (uznám, že pre väčšinu našincov nepredstaviteľné). Samy sa podľa môjho názoru naučia čistote, ak by sme ich nechali bez plienok, aj bez učenia na nočník samy po čase zistia, že im mokro na zadočku vadí a že dospelí majú čosi ako záchod. Ja som toho názoru, že aj pri spaní dieťa dospeje do momentu, keď mu začne vadiť, že ho niekto hladká alebo že má niekoho v miestnosti, keď zaspáva.

K dudlíku a škôlke - ja osobne by som ich neriešila štýlom "hodím ťa do vody a plávaj". Keď som nevedela, že pôjdem na ďalšiu materskú, vyberala som malej škôlku - súkromnú a to z toho dôvodu, že nemajú problém so zvykacím režimom. Bola som rozhodnutá byť v škôlke s malou, kým si nezvykne - tak aby nemusela plakať. Nakoniec išla do škôlky obecnej, ktorú máme najbližšie, našťastie vôbec nemala problém s odlúčením, prvé dni mi práve naopak urobila scénu, že tam chce byť celý deň. Neskôr ju nadšenie prešlo, ale aj tak to zatiaľ vyzerá OK (aj keď kvôli chorobám často chýba).
Nesúhlasím s tým, že je dokázané, že dieťa od cca 3 rokov potrebuje kolektív. Je to zas len jeden z názorov, ja som sa stretla aj s takým, že škôlka do 4 rokov slúži hlavne rodičom a až po 4. roku aj deťom.

Prečo sa robí humbuk okolo vyplakania? Okolo vyplakania ako takého sa humbuk nerobí, práve naopak, ak sa aplikuje v období vzdoru, je veľmi odporúčané. Pod to, čo napísala Lida sa kľudne podpíšem. Dcérku som bežne nechala plakať, keď si niečo chcela vynútiť - ale vo veku 2-3 rokov! To vyplakanie, ktoré vyvoláva najväčšie diskusie, sa ale týka detí od cca 5 mesiacov. Teda detí, ktoré sú
a) absolútne závislé na druhej osobe - potrebujú ju k najedeniu, prebaleniu, pritúleniu... a z môjho pohľadu logicky často aj k uspatiu. Väčšinou ešte nedokážu vstať a priliezť si pre pritúlenie ani povedať, čo práve cítia.
b) nedokážu ešte pochopiť, čo im človek hovorí ani to, prečo sa veci dejú. Nechápu, prečo sa im zo dňa na deň zmenil doterajší rituál, prečo sa zrazu nikoho nevedia dovolať. Jasné, že po čase si zvyknú. Ak by som to dotiahla do absurdnosti, tak by si zvykli aj jesť len raz denne - asi by dlho plakali, ale po čase by prestali. Keď sa nájde týrané dieťa, často nepýta jesť, nevadia mu pocikané plienky... Aby bolo jasné - neporovnávam vyplakanie s týraním!!! - len chcem povedať, že sa nečudujem, že dieťa si časom zvykne a začne zaspávať samé aj spať celú noc. Ja verím, že v tomto smere metóda naozaj funguje.
Osobne si myslím, že najprv bol postavený cieľ: "Chcem, aby moje dieťa zaspávalo samé a spalo celú noc, lebo sa chcem vyspať!" No a k cieľu sa našli metódy - v štýle "účel svätí prostriedky". Z môjho pohľadu je vyplakanie práve preto tak odporúčané, lebo deti nedokážu povedať, čo im je. Ak by napr. polhodinu srdcervúco kričali "bojím sa", "poď ku mne", "pritúľ si ma", myslím, že by bolo pre rodičov oveľa ťažšie vydržať. Takto si môžu dovoliť tvrdiť, že deti plačú od zlosti alebo sú rozmaznané (pričom teraz netvrdím, že si to tie deti naozaj myslia, tiež to neviem).
Mne sa prieči aplikovať metódu na dieťa, ktoré ešte nehovorí a nechápe, prečo sa deje to, čo sa deje. Keď sa dcérka rozhodla ako 2,5 ročná vynucovať si predĺženie hodiny na zaspávanie tým, že si pýtala jesť, nemala som problém nechať ju plakať. Prvý deň jesť dostala, ale bola upozornená, že sa tak deje poslednýkrát. Druhý deň bola tesne pred odchodom do postele upozornená, že ak chce jesť, môže, ale po odchode už nič nedostane. Keďže sa najedla a za 5 minút vyliezla z postele a tvrdila, že je hladná, poslali sme ju naspäť - 5 minút plakala a prestala.
Čo sa týka vyplakania u bábätiek, aby niekto netvrdil, že neviem, o čom hovorím, mám aj osobnú skúsenosť. Asi pred mesiacom malý chcel očividne spať, ale nechcel sa nijako dať uspať. Plakal, bol nešťastný, tak ma napadlo, že možno mu vadí moje uspávanie. Preto som ho dala do postieľky a nechala ho plakať. Postupovala som presne podľa Ferbera (za roky diskusií už som si niečo prečítala :-)). Chodila som k nemu, nedvíhala ho, len slovne utešovala, predlžovala intervaly.. Zo začiatku som nesledovala presne čas, od momentu keď som sa do toho pustila, po moment, keď som "pokus" prerušila, prešlo asi 35 minút. Dokopy som ho nechala plakať asi 40 minút, absolútne to ale nesmerovalo k nejakému uspávaniu. Bol neskutočne rozrušený - v tak zlom stave som ho ešte asi nevidela. Vtedy som si povedala, že nikdy viac - našťastie počas plaču trochu vyhladol, bol ochotný sa prisať a okamžite zaspal. Snažila som sa nájsť na internete čas, ktorý vydržia deti v priemere plakať, zatiaľ sa mi to nepodarilo. Dovolím si ale pochybovať s Juliiným tvrdením, že je to max. 30 minút a max. 3 dni tréningu. Ja som sa v článkoch stretla s tvrdeniami, že to bežne trvá týždeň a pod. Boli tam aj odporúčania, že ak sa dieťa z plaču povracia, tak si to netreba všímať a pod.
Ja osobne som sa rozhodla radšej pokračovať v uspávaní a v spaní malého s nami. Na rovinu poviem, že je v tom aj moja lenivosť, osobne obdivujem maminy, ktoré k deťom poctivo vstávajú x-krát za noc a zase ich odkladajú do postieľky. Robila som to tri mesiace pri malej, a bola som grogy, často som nevedela po nakojení zaspať. Odkedy sme deti brali k sebe, spím skoro rovnako ako pred pôrodmi. Pred druhým pôrodom som sa preto vôbec neobávala bezsenných nocí (no, syn si ale pre istotu našiel inú špecialitku :-))), posledné dni kaká v noci a predtým, než sa mu to podarí, musí byť nejaký čas hore :-). Kým som sa deti snažila odkladať po uspaní do postieľok, často sa pri tom prebudili, takže tu by som súhlasila s tvrdením, že im to môže narúšať spánok. Pri tom spoločnom spaní sa však deti pri kojení zväčša ani úplne neprebudia a okrem toho sa po čase zladia spánkové cykly matky a dieťaťa. Takže dieťa týmto tzv. nesprávnym návykom netrpí.

Ešte sa vrátim k našej malej - nemyslím, že je dieťa so špeciálnymi potrebami. Je citlivá, má byť po kom, ja ani manžel nie sme otrlí superhrdinovia. Okrem toho tá jej citlivosť sa neprejavuje len negatívne, ale aj pozitívne - je empatická,ústretová, nikdy nenapádala iné deti, má mimoriadne rozvinutú fantáziu... Ja si vždy, keď ma jej správanie (donedávna napr. aj to uspávanie) unavuje, poviem, že možno aj vďaka tým negatívam je na druhej strane taká úžasná v iných veciach. Momentálne nie je nijak výrazne odlišná od iných detí.
Syn je napr. oveľa pohodovejší, ako bola ona ako bábätko, napriek tomu uňho žiadne vyplakanie už nemienim skúšať.

Na záver už len toľko - nijako neobviňujem tých ľudí, čo deti nechali vyplakať. Každý má inú mieru toho, čo je preňho únosné a všetci robíme kompromisy. Malý napr. prvé mesiace neskutočne plakával v autosedačke. Väčšinou sme zastali, uspávali ho, ale niekedy, keď sa nedalo inak, musel aj plakať, až kým nezaspal. To sme ale brali ako nevyhnutnosť v záujme ochrany života a snažili sa jeho plaču pokiaľ možno predchádzať, prípadne sme zastali a uspávali. Preto chápem, že niekto za takú nevyhnutnosť môže považovať aj to, aby jeho deti spali čo najskôr celú noc.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 16:30:12)
Ahoj Zuzano!

Tak za poporadku:
Jidlo – samozrejme nenutime spenat, pokud je po nem diteti zle (zrovna tak jako nenutime dite spat na zadech ci brise, pokud chce spat na boku). Jde o ten princip – vstepovani spravnych navyku. Diteti predkladat rozmanitou, pestrou, vyvazenou stravu (CO) – souhlasim s tebou v tom, ze zda to sni, ci ne, to uz se neovlivni. Ale detem se chuti v prubehu casu meni, takze muze jednoho dne s mlaskanim zbodnout neco, co mu jeste pred tydne nechutnalo;o) A ucit ho, ze se ji v zidlicce/u stolu, postupne ucit pouzivat pribor (je jasny, ze to zpocatku vybrynda!;o)) a proste se v dane chvili soustredit na to jidlo a vychutnat si ho. To je to JAK (dost hrozne je dite, ktere je zvykle jist u TV nebo u knizky, na gauci…tedy, to se tyka i dospelych!). Ale to je taky dlouhodobejsi proces, stejne tak, jako kdyz si dite zvyka usinat samo – zpocatku se neumi krmit samo a ani samo neumi usnout, musi se to teprve ucit.

Respektuju, ze nesouhlasis s nazorem naucit dite usinat samotne. Pri usinani podle E. ale rodic take asistuje;o) (bez nej to nejde!), ackoliv ne tim zpusobem, ze by dite drzel v naruci, houpal atd. Ritual jako ritual – pokud vam vyhovuje, neni treba menit. Zminene predmety (plysak a dalsi 2 hracky; lampicka se vubec nedoporucuje) nemaji funkci nahradit rodice, ale delat diteti spolecnost. A posleze, kdyz uz je na ne dite zvykle jako na sve spolecniky, tak neni problem, aby dite ulozil do postele I nekdo jiny, nez rodic. Neni nespravny navyk, pokud se dite prituli k matce – nespravny navyk z hlediska dobreho spani je, ze pokud je dite zvykle na to, ze ho ke spanku POKAZDE nekdo ukoliba, uvozi, uzpiva…nejlepe jeden z rodicu (a na to se zvyka velice rychle;o)), tak pak totez vyzaduje pri kazdem usinani (tj. i kdyz se probudi v noci). Vsechny lidi, co znam, jejichz deti se umeji samy uspat, se v noci budi mnohem mene, nebo vubec. Zrovna tak jako je nespravny navyk nekterych dospelych, kteri usinaji u TV – myslim tim pravidelne – tedy, ze potrebuji mit pustenou TV k tomu, aby usnuli. Pokud se pak v noci vzbudi ve sve posteli, chodivaji si pustit TV, aby znnovu usnuli. Chapes, co myslim???
Zvraceni – pises, ze jsi na to narazila – ano, to je pravda, tyka se to ale take starsich deti – tech, ktere si dokazou vyvolat i zvraceni, aby privolaly pozornost rodicu. Malych miminek se to netyka.


Souhlasim s tebou, ze si deti vetsinu veci dokazou uregulovat samy. Viz odstaveni, dudlik…otazkou toho je KDY. Uz jsem psala, ze si myslim, ze spokojena maminka=spokojene miminko a naopak. Pokud rodicum i diteti vyhovuje spat ve stejne posteli do te doby, nez se dite rozhodne samo o sobe odstehovat; dudat do te doby, nez se samo rozhodne odhodit dudlik, fajn!;o) Ale melo by to vyhovovat obema stranam.


Na tom nazoru, ze od 3. let dite potrebuje rozvijet socialni dovednosti se shoduje prekvapive hodne odborniku. (Ja vim, Jani;o), pokud neni dite pripravene, pockame klidne do 4 let, zase ten instinkt;o))

Humbuk kolem vyplakani – nesouhlasim – strhne se vzdy, pokud nekdo tuhle metodu doporuci a to se leckdy tyka i mnohem starsich deti nez 5 mesicu. V obdobi vzdoru je pristup “nechat vyvztekat” podle me take nejlepsi, souhlasim. U nas jsou zatim jen naznaky (tedy, vztekat se umi, ale jeste to neni to prave obdobi). A to si k dceri vzdy sednu, aby mi videla do obliceje (pokud ji mam v naruci, tak ji postavim na zem a sednu si k ni) a z oci do oci ji klidne a jasne reknu, at prestane, ze ji to k nicemu nepomuze. Nekdy me to stoji dost usili zustat klidna, protoze se mi chce smat, kdyz vidim, jak se krasne vzteka;o)…Vyznamu slov zatim nemuze porozumet, ale vyrazu tvare a tonu hlasu ano. Zatim to fungovalo, ale mame se asi na co tesit;o)

Stejne, proste vsichni delame to, co si myslime, ze je nejlepsi, protoze jedine my jsme opravdovymi odborniky na svoje deti a svoji rodinu!;o)
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 16:48:10)
Tak ja se teda musim priznat, ze co se tyce jidla, tak holky maji "uplne priserny navyk". Ne, co se tyce jak ji, (ji hezky u stolu a pouuzivaji lzici, ci pribor) ale v tom, co ji. Holky jsou tak strasne konzervativni, ze maji vymezeny opravdu jenom maly okruh variant jidel, ktere jedi, a jakmile vidi, neco jenom trosicku neznameho , neni boha, abych je pprinutila alespon ochutnat. Nova jidla jim predstavuji, chodime docela casto do restauraci (kde to vetsinou konci tim, ze nejedi nic a reknou, ze chteji jit domu a mit poradne jidlo). Ale, je fakt, ze maji rady jidlo, ktere mam ja take rada - tedy, typicky ceske - omacky, gulase, knedliky, bramborovou kasi, rizek, spagety bolognes. To je ale problem, protoze bydli v UK a do skoly budou chodit v UK a tudiz do skolni jidelny. ALe oni se tech jejich blafu ani nedotknou, a jedine, co by z toho jedli jsou hranolky s kecupem, coz neni zrovna nejzdravejsi. Ma nekdo nejkou radu co s tim? (Ps. co teda uz vubec nemusi a v UK velmi casto uzivane je odporne rozvarena brokolice bez chuti a zapachu. Pritom v typicky ceske zeleninove polivce mi snedi jakoukoliv zeleninu, specielne brokolici. Vim, ze jsem si to tak trochu zavinila sama, ale ma nekdo nejakou radu, jak z toho ven? Prece jim nebudu do skoly posilat knedliky s omackou.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 16:51:37)

Omlouvam se, ze jsem zavedla tema z nespani v noci na nespravne navyky v jidle. Pokud by nahodou mel nekdo nejaky napad tak jsem otavrela diskusi "Konzervativni v jidle"
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 17:16:31)
Pardón, písala som príspevok ešte keď som netušila, že je nová diskusia. Prehodím to tam...
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 17:05:43)
Lida,

presne takáto je moja neterka (3,5), zhodou okolností tiež žije v UK :-). Nechce ochutnať nič nové. Keď bola menšia, tak ju ešte dokázali oklamať - napr. nechcela rožok, tak ju presvedčili, že to je bagetka, ktorú má rada, v polievke mala vraj špagetky (pritom to boli rezance) a pod.

Chodia tvoje dievčatá do škôlky? Resp. majú možnosť jesť s inými deťmi? Je totiž možné, že keď pôjdu do školy, zafunguje sila kolektívu. Naša malá strašne málo pije a takisto málo ciká. Keď ale bola v škôlke, tak v priebehu 3 hodín bola na záchode dvakrát :-). Raz lebo jej bolo treba, raz preto, že šli všetci - a keďže jej to išlo, tak asi preto, že predtým všetci pili :-).

Čo sa týka tej neterky, bola nedávno u nás na návšteve a na počudovanie bola ochotná zjesť aj niečo z toho, čo nepoznala. Keď videla, že je naša dcérka, súhlasila, že si dá aj ona.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 17:13:36)
Jinak souhlasim s tim, co napsala Zuzana - ta "sila" prikladu opravdu hodne funguje. Ted uz padim (mala se probudila), ale urcite to jeste promyslim;o)
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 16:48:48)
OK, Lucka,

myslím, že chápem Tvoje postoje aj z čoho vychádzaš. Ty máš už zase asi predstavu o mojich názoroch. K tomu čo si písala, by som zas vedela niečo napísať, ale to by som sa opakovala :-). Takže som za to, ukončiť našu výmenu názorov :-))).
Musela som si totiž spomenúť na výskum, čo uvádzala Lída - o tom rozpadaní rodín, v ktorých deti spia s rodičmi.
Keby sa niekto pýtal môjho manžela, čo rozvracia naše manželstvo, asi by povedal, že paušálne mikrovlnné non-stop pripojenie na internet za 500 Sk mesačne :-)))))).

Všetko dobré!
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 16:52:27)
Zuzano, napodobne!;o)

Takovyto zpusob diskuse se mi velmi libi. Mej se krasne a tesim se na setkani treba v jinych diskusich!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 16:56:34)
Zuzano - tak to by asi hlasovalo víc manželů zdejších přispěvatelek :-)
 L+2 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 17:04:02)
Zuzano,

to je vyborne.
Mrknu se, jestli na tento duvod rozvodu neni nekde nejaky vyzkum, abys to mela statisticky podlozene!

Lida +2
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 17:11:42)
Lido, nemuzu tu novou "konzervativni" diskuzi najit;o)
 L+2 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 17:20:51)
Lucko,

ta diskuz "Konzervativini v jidle" je v Ostatnich diskuzich, Deticky. Nebo si ji najdi v nove zalozenych diskusich (v hnedem okenku)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spoločné spanie a tak dale... 

(25.2.2005 17:23:47)
Lido, dik!;o) Ja do nove zalozenych diskusich koukala akorat hned pote, co jsi to napsala, a jeste to tam nebylo. Ale ted uz to tam je (asi jim to chvilku trva). Tak ja tam pak zajdu!
 Iveta,Klárka 11 měs. 
  • 

PORAĎTE PROSÍM - ke společnému spaní 

(24.3.2005 16:47:09)
Ahoj,

na internet se dostanu jen občas, tak bohužel ani nezvládnu přečíst všechny příspěvky, ale v těch, co jsem zatím přečetla jsem odpověď na svou otázku nenašla.

Jako mnoha z vás, ani mně nepřijde nic špatného na tom, když spí dítě s rodiči.Mám jen takový malý problém. Jak dítě zabezpečit na posteli tak, abych mohla po jeho usnutí odejít? V současné době chodíme s manželem střídavě spát kolem půl deváté.

Jak to prosím řešíte???

Díky za odpověď

Iveta
 Iva,9 měsíční Dan 
  • 

Chamomilla 9 CH  

(28.2.2005 10:24:51)
Nevíte, jak se tento homeopatický lék užívá? Není k němu vůbec žádný příbalový leták. Malému se derou na svět horní zoubky, dost u toho trpí, ráda bych mu pomohla...

PS: A ke společnému spaní- Přečtěte si poslední Betynku, je tam článek o společném spaní. Opět dnešní svět objevuje něco, co je tady již odpradávna a zcela přirozené - spánek dítěte s rodičem. Přečtěte si jej, je moc hezký...To,že se snažíme "odstavit" dítě do vlastního pokojíčku je dáno pouze naší kulturou. Víte například, že v Číně děti spí mezi rodiči do 5 let? Neřešte to rozumově, řiďte se svými pocity. Pokud cítíte, že je pro vaše dítě nejlepší spát spolu, spěte spolu, pokud ne, není v tom žádný problém...
 Iva,26tt 
  • 

CHAMOMILLA 9 + společné spaní 

(28.2.2005 10:27:38)
Nevíte, jak se tento homeopatický lék užívá? Není k němu vůbec žádný příbalový leták. Malému se derou na svět horní zoubky, dost u toho trpí, ráda bych mu pomohla...

PS: A ke společnému spaní- Přečtěte si poslední Betynku, je tam článek o společném spaní. Opět dnešní svět objevuje něco, co je tady již odpradávna a zcela přirozené - spánek dítěte s rodičem. Přečtěte si jej, je moc hezký...To,že se snažíme "odstavit" dítě do vlastního pokojíčku je dáno pouze naší kulturou. Víte například, že v Číně děti spí mezi rodiči do 5 let? Neřešte to rozumově, řiďte se svými pocity. Pokud cítíte, že je pro vaše dítě nejlepší spát spolu, spěte spolu, pokud ne, není v tom žádný problém...
 Zuzula, syn 20 měs 


Re: CHAMOMILLA 9 + společné spaní 

(28.2.2005 20:11:46)
Chamomilla: je dobrá na prořezávání zoubků u dětí, které jsou kvůli tomu vzteklé a utiší se nošením.
Dobré je při akutních problémech rozpustit - mícháním tak čtyři kuličky ve vodě - kojenecké. Užívat po celý den - lžičku po hodině. Podle toho, jak se budou problémy zlepšovat postupně dávky snižujeme - prodlužujeme intervaly mezi dávkami. Když problémy zmizí, tak přestat užívat!
Zásady při užívání homeopatik:
Nepoužívat kovovou lžičku ( plastovou, skleněnou,...)
Nesahat na homeopatika rukama
Kafr, mentol apod. ruší účinnost

Tak ať to pomůže.....
 Helča+9mdvojčata 
  • 

Re: Re: CHAMOMILLA 9 + spánek s dvojčaty 

(2.3.2005 10:00:47)
My jsme včera dostali CHALOMILLU 9 od doktorky a máme dávat 15 kulicek do malého množství vody a po půl hodině dávat loknout.
U nás se najednou prořezávaj u jednoho čtyři zoubky nahoře a druhému tři dole,takže už tři dny nevím co je to spánek.
A všechny starostlivé maminky musím uklidnit,že při dvou dětech si můžete tisíckrát říkat,jak nenecháte své dítě plakat.Jedno brečí,vezmu si ho nakojit,druhé začne řvát do dvou minut a nezbývá mi,než ho nechat brečet.A je to bohužel na denním pořádku.Ale uřvat je nenechávam,protože to nejde.Oni by snad proplakali celou noc a opravdu se uklidní až u toho mlíka.Halt jsou trošičku rozmazlení.V noci vstávám tak 5x6x.A teď tak po pul hodině až hodině.Snad Chamomilla zabere!!!
 Věrka, Jiřík 15 měsíců 
  • 

Nad dětmi musíme vyzrát 

(2.3.2005 21:09:42)
Kdyby se dělal výzkum,kolik rodičů má problémy se spaním svých dětí,věřím,že by jich bylo určitě na 90%.Můj 15-ti měsíční syn nění žádná výjimka.Občas si ráda přečtu problémy druhých,abych se uklidnila v tom,že někteří na tom jsou ještě hůř jak já.Problémy se spaním máme už od narození.Díky dětské kolikce jsem ho uspávala až do půl roku v náručí a v noci se budil každé dvě hodiny.Vzhledem k tomu,že v půl roce vážil 9 kg začala být tato metoda uspávání nad mé síly a musela jsem najít jiné řešení.Za těch patnáct měsíců, co Jiříka mám jsem přišla na to,že my rodiče jsme přece moudřejší jak naše děti a naše děti musíme jednoduše "přečůrat".A tak snad každé tři měsíce vynalézám novou metodu uspávání a konejšení v noci.A musím vám říct,že to funguje.Uspávání tak trvá deset minut a v noci se budí tak dvakrát, třikrát.Jakmile začne uspávání trvat déle jak půl hodiny,vaše dítě vás doběhlo a vy musíte najít novou,ovšem však nenásilnou a naprosto bezbolestnou novou metodu.Takže rodiče nedejte se,jsme přece moudřejší jak naše děti!
 katka, pětiměsíční syn 
  • 

začal špatně spinkat 

(5.11.2005 14:29:58)
můj téměř pětiměsíční synek spával vždy první část noci v klidu. poslední dva týdny to již bohužel není pravda,usne kolem devaté a od jedenácti se zhruba do jedné,do dvou hodin vždy téměř po hodině budí.pláče asi pět minut a pak usne...nevím čím to je , ale měla bych dodat že jsem ho začala ukládat na bříško, (dříve jsem ho ukládala střídavě na levý a pravý bok)jelikož odpoledene na bříšku usnul krásně a nebudily ho "prdíky" na které trpí. postýlku jsme mu z mírného náklonu sundali do vodorovné polohy, v domění že na bříšku se mu bude spinkat dobře,teď ale nevím jestli ho budí prdíky či jestli se mu strávené mléko nevrací do jícnu,místo aby putovalo do střev..kdo má nebo měl podobné problémy,prosím poraďte mi.
 Alena Morawiecová, synek roční 
  • 

hudba pro mimča 

(21.2.2011 10:25:48)
Chtěla jsem se zeptat, zda máte nějakou zkušenost s hudbou pro miminka a spánkem? Třeba na www.hudbapromiminka.cz nabízejí speciální hudbu pro mimča, ukázky jsou krásné, zdá se, že to myslí hodně vážně, ale nevím, jestli to opravdu může pomoct. Náš Matyášek spí hodně špatně a tak sháním cokoliv, co by nám pomohlo. Děkuji za odpověd´. A.
 vesnická holka 


na bříško a kapičky 

(27.3.2013 16:15:56)
ahoj,
my hodně trpěli na koliky u obou miminek...pomohlo nám dávání na bříško před krmením a hlavně kapičky epsumisan. dávala jsem před každým kojením a opravdu nám zachránili myslím pár probdělých nocí :-). chce to určitě vyzkoušet, ale ze své vlastní zkušenosti bych doporučovala.
 anita,kluk 11 


Re: na bříško a kapičky 

(17.2.2014 18:51:31)
My jsme teda vděční Espumisanu za to že v noci spíme. Když jsme si prcka přinesli z porodnice brečel,brečel a brečel...kroucení...no hrůza,kdo zažije,ví o čem mluvím...pak nám dětská lékařka poradila Espumisan,dávala jsem 8 kapek na lžičku před každým krmením a po pár dnech bylo vidět zlepšení...
 Janička a Helenka (2m) 
  • 

Re: na bříško a kapičky 

(24.2.2014 20:20:19)
U nás se teda prdíky projevily už v porodnici :( Trávení miminka prostě ještě nebylo zralé :-( Naštěstí Espumisan se může už od narození a byl nám doporučen doktorkou v nemocnici. Je však potřeba nejen kapičkovat, ale i pohyb - takže jsme cvičili nožkama a chovali v klubíčku ... prdíky šly pak lépe ven ... Dnes už jsme téměř bez problémů ;-)

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.