Názory k článku Náročné noci

My jsme teda vděční Espumisanu za to že v noci spíme. Když jsme si prcka přinesli z porodnice brečel,brečel a brečel...kroucení...no hrůza,kdo zažije,ví o čem mluvím...pak nám dětská lékařka poradila Espumisan,dávala jsem 8 kapek na lžičku před každým krmením a po pár dnech bylo vidět zlepšení...

Chtěla jsem se zeptat, zda máte nějakou zkušenost s hudbou pro miminka a spánkem? Třeba na www.hudbapromiminka.cz nabízejí speciální hudbu pro mimča, ukázky jsou krásné, zdá se, že to myslí hodně vážně, ale nevím, jestli to opravdu může pomoct. Náš Matyášek spí hodně špatně a tak sháním cokoliv, co by nám pomohlo. Děkuji za odpověd´. A.

ahoj

Píšu s několikaletým zpožděním, ale snad sem, tak jako já, někdo občas zabrousá a třeba si moji reakci přečte. Nechápu jak někdo může napsat, že ti, co nechávají své dítě vyřvat, jsou magoři atd. A ještě to porovnávat s přírodou. Byly zde zmínění ptáčci - nám vlaštovky staví hnízda u oken takže je slyším pořád a vidívám x-krát, když mladé pípají a rodiče nikde... Stejně tak jsem viděla v televizi dokument o mrožích. Maminka si jde zaplavat a mládě "pláče" na břehu. Maminka vyleze z vody a mládě se za ní hrne, že chce nakojit. Ale maminka mu utíká a jde si napřed odpočinout... Že by další magor???
Nechat dítě plakat je úplně normální věc a dojde k ní nakonec každý, pokud nechce jednoho dne zcvoknout. Já mám děti narozené brzo po sobě a většinou mi ani nic jiného nezbývá než nechat jednoho plakat a starat se o druhého. A kdybych měla kvůli tomu stresovat, že mi dítě řve a já za ním neběžím, už dávno bych zkončila v blázinci. Přiznám se - už žádné řvaní neřeším. Mladšímu je 9 měsíců a umí si pěkně pořvat. Nic s tím nenadělám, protože nejsem superman. Dělám jen to, co stíhám a tak, abych měla čas si i odpočinout. K té Febrově metodě - zkoušeli jsme na starším synovi když mu bylo asi 10 měsíců a je to přesně tak jak tady čtu - 3 noci řvaní a pak už jenom krásný 12-ti hodinový spánek celou noc - neznám nic lepšího a doporučuji každé unavené mamince, která na pokraji svých sil ponocuje se svým dítětem ve snaze bez chybičky správně reagovat na každé jeho pípnutí. :D Jo, a ještě bych ráda dodala - moje mamka měla moji ségru až když já už jsem byla dospělá, takže jsem jí pomáhala. O domácnost měla tedy postaráno a celé dny nedělala nic jiného než skákala okolo té své malé holčičky, sprintovala při každém jejím pípnutí, pořád ji chovala a dělala pro ni co jí na očích viděla. Měla na to čas. A dnes je ségře 6 let, mamka vaří a ona na ni volá: "Mami, podej mi pití, dělej!" A mamka běží, ať chudinka malá neumře žízní... :) To je ta vaše metoda "sprint směr mimino na každé pípnutí" :D Ještěže já už jsem z toho vyrostla :)

naprostý souhlas, je to postupný proces, taky jsme jej použili a nyní nám klučík usíná sám a bez jediného vzliknutí, maximálně si pobroukává, je mu 6měs., kamarádka má 16měs kluka a řeší to teď také, dříve nebo později se usínat samo bude muset stejně naučit každé dítě. Můj názor čím dříve, tím lépe.