| Petra | 
 |
(11.7.2004 9:36:08)
Dobrý den, vážená paní Danielo, přeji vše dobré. Každý to samozřejmě vidíme jinak, tak i já bych chtěla přispět svým pohledem na problematiku popsanou v článku. Mrzí mne, že Vám odtáhli životně důležité vozidlo a tím Vás de fakto odřízli od světa. Myslím ale, že ve zlém úmyslu to neudělali, prostě chtěli vyčistit parkoviště a ne že by Vás ti pracovníci chtěli "odříznout od světa". Proto mi Vaše reakce s přivoláním sdělovacích prostředků a snaha o zviditelnění věci i zde na Rodině přijde neadekvátní. Vaše reakce by mi přišla více odpovídající například v tom případě, kdyby Vám pravidelně někdo, v úmyslu Vás poškodit, od domu odtahoval auto.
Jak by nám například bylo, kdybychom dejme tomu "drcli" do nějakého fungl nového auta. Z auta by mohl v prvním případě vyskočit ječící pán dožadující se radikálně svých práv "mám právě nové auto a ještě jsem ho ani nesplatil a já ho nutně potřebuju a šetřil jsem na něj celý život a mně nezáleží, že jste to neudělala schválně, prostě do puntíku všechno zařídíte a zaplatíte jinak na Vás poštvu televizi atd.....". A v druhém , milejším, případě - by vystoupil někdo, který by se uměl vcítit zároveň i do naší situace a shovívavě trpělivě by pronesl "to se může stát, hlavně že se nikomu nic nestalo, my lidi si musíme pomáhat, určitě se nějak domluvíme".
Myslím, že nám stojí za to druhému odpouštět, i pokud jsme se jeho vinou octli ve svízelné situaci - určitě se to pozitivně vrátí jinde. Tím, že pak i nám bude odpuštěno, pokud někomu jinému něco nechtěně provedeme. To, co do světa vysíláme, to se nám později vrátí.
|
| Sylvie | 
|
(11.7.2004 9:56:24)
Petro, zkus se na to podívat obráceně - odtáhli auto s označením ivalidy. TeĎ si představ, že bys byla na vozíku, přijela ke svému autu... a ono v trapu. Promiň, ale to je trošku jiná situace, než když se to stane zdravému člověku, pro kterého je auto sice třeba kdovíjak důležité, ale není na něm v podstatě POHYBOVĚ ZÁVISLÝ. Myslím, že od toho speciální označení na autě je, aby hlásilo: "Prosím, potřebuji zvláštní ohledy." MMCH netuším, jestli znáš "pana Dolejše". Já ho nedávno viděla in natura na jedné charitativní akci v ZOO. Řeknu ti, je to pořádný kus chlapa ;o)
S.
|
| Petra |
|
(11.7.2004 11:51:40)
Sylvie, jsem si vědoma, čím je specifická situace paní Daniely. Neznám ji ani jejího syna osobně, pouze z článku a představuji si, jak to musí být pro paní velmi náročné. Každý z nás "neseme svůj kříž", jak se říká. Já osobně bych chtěla každému "jeho kříž" ulehčit.
Obdivuji u nás v domě pána, který je velmi těžce pohybově postižený. Se svým postižením se smířil. A o tom to je. Člověk smířený sám se sebou a svojí situací pravděpodobně nebude nikomu zdůrazňovat, jak trpí, jelikož sám se sebou netrpí a dokonce je šťasten. Když by vyrovnanému, ať už zdravému nebo nemocnému, hajdaláci odtáhli auto, nebude se cítit ukřivděn, natož aby volal sdělovací prostředky. Prostě se bude snažit zařídit podle toho, že mu zmizelo auto.
Počátkem štěstí postiženého je podle mne to, když on začne své postižení vidět jen jako svůj specifický rys, nikoli jako životní překážku. Dokonce za něj třeba začne být i vděčný. Neboli "vzal svůj kříž".
Viděla jsi tvorbu malířů malujících ústy a nohama?
|
| Daniela Lukášek | •
|
(11.7.2004 12:31:08)
V mém příspěvku jasně uvádím, že na sdělovací prostředky jsem se obrátila ve finále, poté co jsem vše projednala s více právníky a bylo mi řečeno, že je to protiprávní jednání.
Opravdu se domníváte Petro, že tím že se starám o postižené dítě nemám stejné možnosti jako jiní lidé?
Nebo-li jak jste uvedla:
" Člověk smířený sám se sebou a svojí situací pravděpodobně nebude nikomu zdůrazňovat, jak trpí, jelikož sám se sebou netrpí a dokonce je šťasten. Když by vyrovnanému, ať už zdravému nebo nemocnému, hajdaláci odtáhli auto, nebude se cítit ukřivděn, natož aby volal sdělovací prostředky. Prostě se bude snažit zařídit podle toho, že mu zmizelo auto".
Nechápu také spojitost mezi mým článkem a vámi uváděným smířením s postižením, promiňte, ale znát z okolí nemocného člověka, nebo se o něj denodenně starat je přece jen rozdíl.
Ale ale třeba se mýlím a když píšete o tom jak byste každému chtěla jeho kříž ulehčit, tak zároveň pro to i něco děláte.
Ano, tvorbu malířů s ústy znám, má sousedka a přítelkyně je jednou z nich, nevím však, jak by jste se vyrovnala s jejími občasnou nespokojeností, přestože je se svým postižením smířená.
Upřímně vám přeji, ať nemusíte řešit pro postižené tak stresující situace.
Daniela
|
| Petra |
|
(11.7.2004 16:23:20)
Paní Danielo, každý z nás má stejná práva, to je samozřejmost a základní předpoklad všeho.
Vy jste hodně náročná na své okolí. Jste nesmlouvavá a žádáte po okolí citlivost, i když Vy sama provedete chybu a zaparkujete na nesprávném místě. Chcete po okolí, aby přehlédlo Vaši chybu a jako důvod uvedete postižení syna. Nežádáte po společnosti naopak Vy více práv pro sebe než máme my ostatní? Tak to vidím z pozice vzdáleného svědka.
Rozumím, že jste v těžké životní situaci, avšak připadá mi, že si ji ještě více ztěžujete. Až se vyrovnáte a smíříte s postižením Vašeho synka, přestanete jeho handicap používat jako "argument" při cestě životem, ale budete jednoduše šťastná. A to Vám z celého srdce moc přeju!
|
| Jitka | •
|
(11.7.2004 17:04:54)
Draha Petro,
Co kdyby jsi misto moralistickych rad o smireni nabidla Danieala, ze ji jeden den s Lukaskem pomuzes. Mozna by jsi na konci dne mela jine nazory.
|
|
| Lariss | •
|
(21.8.2004 14:51:26)
Vazena Petro, myslím si také, že Vaše reakce jsou moralistické. Zajímalo by mě, jestli ten Váš známý pán byl takový odjakživa nebo se stím smířil až v pokročilém věku, kdy už mu moc života nezbývá a chce si ho aspoň tak užít. Úplně souhlasím s Danielou. Ono to totiž není o tom, že by postižení nedokázala přijmout (kdyby ne, tak už je Lukášek dávno v ústavu), ale o tom, že nedokáže přijmout postoj okolí. A to je myslím ta podstata!
|
|
|
| Laura | •
|
(12.7.2004 11:58:48)
Mylite se a hodne ... je mi to lito, hlavne kvuli vam a chapu co vam chce sdelit Petra...
|
|
|
| zdena | •
|
(11.7.2004 12:59:33)
No to snad ne. Jestli mi neco muze opravdu nastvat, tak jsou to kecy lidi, jak nas postizene dite obohacuje. Prvni dite mam zdrave, vim jaka je to radost. Druhe nemluvi, nechodi, pomalu nevidi a s tim se tedy clovek nesmiri a nevyrovna nikdy. Sportujeme, cestujeme, snazime se zit jako jsme zili vzdy, ale proste to neni mozne. Musime delat v zivote hodne ustupku a nejvic mi vadi reci od lidi, co si to neumi ani predstavit.
|
|
| Sylvie |
|
(11.7.2004 13:09:14)
Petro, nevím, čím je situace Daniely specifická. Já mluvila o tělesně postižených obecně. Řekněme to jinak. Řekněme, že máš jednu amputovanou nad kolenem, druhou nad kotníkem (ano, i to se může stát). Máš protézy, jsi se situací smířená, s protézami celkem dobře žiješ. Jednoho dne si dojdeš k lékři na kontrolu, ten ti řekne - sorry, ale protézy si teď hned musím vzít, zařiďte se, jak umíte. Pro mně za mně se třeba můžete domů doplazit, nebo si vzít taxíka, jestli na něj máte. Prostě pokud je auto označené jako invalidní, NIKDY NEVÍM, KDO V NĚM SEDÍ A JAK MOC TO AUTO POTŘEBUJE. Například jestli se bez něj teď momentálně vůbec může - dokáže přemístit.
Ano, Daniela měla štěstí, že zrovna byla sama, tkže mohla jednat. MOhla začít shánět auto, měla čas telefonovat, někam pro něj dojet. Kdyby s sebou měla svého syna, už by to tak "snadné" nebylo. Protože i jeho je nutné NĚJAK přemístit. A kdyby se to stalo někomu, kdo SÁM JE POSTIŽENÝ, mohlo by být pro něj v danou chvíli opravdu problém se někam dostat :o( Navíc do míst, kam - jestli dobře chápu - se s MHD nedostane :o(
S.
|
| Petra |
|
(11.7.2004 15:52:28)
Sylvie, ano ve velkém problému se paní octla. Ale uvědomuješ si, že spousta lidí na světě jsou v ještě těžším problému? Odvezení auta, ačkoliv tělesně postiženému, je proti situaci někoho pořád ještě naprostá banalita a ryze technická podružná záležitost.
Lukášek má milující maminku, to je štěstí a myslím, že paní Daniela určitě díky ní všechno překoná!!!! a moc jí držím palce.
|
| Petra |
|
(11.7.2004 15:53:16)
díky lásce k Lukáškovi všechno překoná
|
|
| Sylvie |
|
(11.7.2004 16:05:59)
:o) Mám pocit, žes tu vystupovala i pod jiným nickem - pokud ano a pokud vím, kdo jsi, nechci se s tebou dohadovat, protože my dvě se prostě dohodnout nemůžeme :o) Akorát bych chtěla napsat jednu věc - jsem dětská sestra a ve škole nás učily: to, že má pacient dle vašeho názoru malicherný problém neznamená, že ten jeho problém pro něj neexistuje. A podle mne je dobře, že se mluví i o malicherných problémech, protože ne každý si dokáže uvědomit, že když se bude chovat jinak, může pomoct nebo aspoň neškodit. Protože ho původně ani nenapadne, že by nějaký problém někde v něčem mohl být.
S.
|
| Petra |
|
(11.7.2004 16:52:55)
Sylvie, byla jsem tu pod jménem Petruna a zaregistrovala jsem se.
Rozumím ti. Každému bych pomohla, jak bych mohla. Ale především se každý postižený musí snažit sám a ne čekat, že když je postižený, že mu budou ostatní vymetat cestu (brát své postižení jako argument). Nejde o to pomáhat druhým, jak oni chtějí, ale jak potřebují. Dejme tomu když stará babička přijde do obchoďáku a neví, jak strčit pětikorunu do vozíku, tak jí nepomůžu tím, že jí tam tu minci vložím. Protože příště bude řešit stejný problém. Tak v tom případě bude lepší naučit jí tu minci tam zandat, aby si příště poradila sama.
Daniela by se podle mne měla učit být soběstačná a ne čekat, že jí automaticky bude promíjeno to, co jiným neprojde. Ona by neměla od okolí žádat berličky, dokud si není jistá, že sama udělala maximum a jistá, že neudělala chybu. Zastávám přístup spoléhání se na sebe (o to víc, o co větší je náročnost situace )např. "jdu s devíti dětmi, musím si proto na ně dávat o to větší pozor" a nebudu přece čekat, že mi ty děti budou hlídat okolojdoucí :-) a když jedno někam spadne do rigolu, tak nebudu k zodpovědnosti volat majitele rigolu, ale především jen a jen sebe.
|
| Sylvie |
|
(11.7.2004 17:04:49)
:o) Od první chvíle jsem to tušila :o) Víš co, v tom, cos teď napsala, s tebou souhlasím. Jenom si myslím, že to zrovna nebyl Daniely případ.
S.
|
| Petra |
|
(11.7.2004 17:19:23)
Ne je to stejný případ. Pokud je pro Danielu auto životně důležitá věc, je její povinností hlídat si o to víc, kam ho parkuje, řádně ho uzamknout, vše znovu zkontrolovat než od něj odejde.
|
| Mirka | •
|
(11.7.2004 17:27:46)
No ty seš teda na tu Danielu nažhavená!
Nechceš nám také napsat něco o svých problémech?
Zatím nám jen líčíš co dělá ona špatně a chytračíš.
Kde v sobě bereš tu odvahu říkat co je správné a co ne, jsi snad sama mámou postiženého dítěte, asi ne, viď.
Protože jinak by jsi věděla, že postižení dítěte můžeš přijmout, ale ne se s tím smířit. Zaměř se radši na ty babičky u vozíků.
|
| Carewna | 
|
(11.7.2004 17:36:09)
Přemýšlela jsem, jestli reagovat na Petřiny příspěvky, ale nakonec mi to nedalo.
Petro, Tvoje názory bych všeobecně brala, taky si myslím, že každý si má hlídat to "svoje", ať už je to dítě nebo auto ...., ale pouze v případě, že se to týká zdravých lidí.
Nikdy v životě bych si nedovolila poučovat postižené lidi, nebo jejich příbuzné, co by měli dělat, a jak by se měli chovat! To je prostě a jednoduše NEVYCHOVANÉ!
|
| *Aida* | 
|
(11.7.2004 18:38:44)
Teda ja nevim, ale Petra aka Petruna aka Petra Halamkova nam to tady zase pekne viri.
Daniela je pro me velkou zivotni inspiraci, i kdyz ji osobne neznam, jenom z jejich clanku a diskuzi tady. Sama mam postizene dite, i kdyz ne telesne a jeho postizeni se s Lukaskovym neda srovnavat. Presto ocekavam, ze napr. na pouti nebudu stat ve fronte, ze kvuli me zastavi kolotoc, bude-li treba (a minule treba bylo), ze mi v restauraci uvari pro maleho specialni jidlo, ze se mu dostane extra pomoci ve skolce, ze do skoly bude jezdit autobusem, ktery ho vyzvedne z pred baraku a spousta dalsich veci.
Ocekavam toho hodne :o). Delam pro to taky hodne. Jsem asi desne narocna. Se synovym postizenim jsem se smirila, ovsem nemyslim si, ze si ted kvuli tomu sednu na zadek, nebudu delat vubec nic, jen abych nahodou nekoho neotravovala.
Jo a mimochodem, tady (UK) jsou mista vyhrazena pro invalidy a take mista vyhrazena pro rodice s detmi. Oboji jsou prostorna a blizko vchodu. My zatim oznaceni na aute nemame (cekame na nej), takze ta rodinna parkovaci mista se mi dost hodi, obzvlaste se dvema prcky. Tak me taky namichne, kdyz si tam lidi parkujou jenom aby nemuseli ujit par kroku navic. Mista pro invalidy se tim ovsem nastesti nezneuzivaji, i kdyz i taci se najdou.
|
|
| Corra | 
|
(11.7.2004 20:42:01)
Nikdy v životě bych si nedovolila poučovat postižené lidi, nebo jejich příbuzné, co by měli dělat, a jak by se měli chovat! To je prostě a jednoduše NEVYCHOVANÉ!
honey,promin,ale na tohle nemužu nereagovat.To co jsi napsala beru všeobecně.Já s dětma bydlela v bytě pod jedním postiženým (hluchoněmým)a věř tomu,že to bylo peklo.Bydlel tam s ním jeho kamarád.Každodenní návraty z hospody kolem 1 hodin,většina návratu byla s řevem,hádkama,.....Řešlila to přednostně a okamžitě policie s MU,z MU měl podmínku s výstrahou že ho vystěhují.A myslíš že to pomohlo?Každý den za ním chodila jeho mamka.Snažila jsem se to vyřešit i s ní,ale bohužel.Je jí názor?Pepa(syn) nepije,protože nemuže kvuli lékum a chodí brzo spát.A MUSIME mít na měj ohled,protože je postižený.Jednou jsem si k němu dopoledne byla něco pujčit.Otevřela mě jeho matka a šeptala.Když jsem se ptala proč,tak mě odpověděla,že ten jeho kamarád je po noční a spí-šeptalo se proto aby ho nevzbudili:-(((((((.Ale na moje děti a na nás,kteří jsme se chtěli v noci vyspat nikdo z nich ohled nebral
A co proti nim pomohlo?Jednou je tam šel muj manžel v noci uklidnit a bylo mu řečeno,že oni si mužou dělat co chtějí,protože tam bydlí dýl než mi a mi mužem pouze držet hubu a krok-doslova.Tak se ještě mého manžela nepovedlo vytočit.Vytáhl si toho "zdravějšího" z bytu před barák a tam mu stručně vysvětli,jak se budou chovat.A od té doby tam byl klid.Zdá se ti to nevychované?
PS:ten dotyčný postižený,si své postižení zpusobil sám.Srazilo ho dvakrát auto(v rozmezí 2 let),když myl hodně opilý a to jsou následky.Při druhé havárce ho museli v nemocnici nechat pořádně vyspat i když měl vážná zranění,protože těch promile měl v sobě prý až moc a nikdo si netroufal s ním něco dělat.Myslíš si,že by takovým lidem měl platit stát inv. duchod?
Samozřejmě,to co jsem napsala neplatí pro pana Dolejše a dalším.Jenom jsem chtěla připomenout,že nejsou jenom ti hodní,ale i ti postižení,kteří všem v okolím mužou pěkně znepříjemnit život.A na takové se má brát taky ohled?
|
| Carewna |
|
(11.7.2004 20:55:39)
Corro, měla jsem se vyjádřit přesněji. Moje slova se týkala příspěvku Petry, kde poučovala Danielu, jak se má chovat.
Samozřejmě když Tě postižený člověk obtěžuje, je Tvoje právo se ozvat.
Jinak s postiženým sousedem (shodou okolností taky hluchoněmým, ale tomu "našemu" se to stalo v práci) mám taky svoje zkušenosti. Bydlel nad náma a každý večer přišel domů opilý a hádal se svou ženou. Ty si určitě ty hádky dokážeš představit, ale pro ostatní, jsou to neidentifikovatelné skřeky různé intenzity. Několikrát jsme na něj volali policii, ixkrát byl předvolán na tehdejší MNV, ale vzhledem k jeho postižení si s ním nikdo nechtěl pálit prsty. Bydlí tam stále a otravuje sousedy dál.
|
|
|
|
|
| Červánek | 
|
(11.7.2004 17:35:46)
Petro,
držela jsem se do poslední chvíle, ale fakt mi už přijde, že je toho dost.
Vzhledem k tomu, že neznáš Danielu, Lukáška ani jejich každodenní problémy, tak bych Ti doporučovala než dělat předčasné soudy nad ní jako osobou - zkus jak Ti doporučovala Jitka - pomoci Daniele jeden den s Lukáškem a zakus jaké to je být na té druhé straně.
Zrovna Daniela není z těch, kteří by od ostatních vyžadovala nějaké ohledy a pardóny - narozdíl od spousty svých sousedů v domě plným postižených lidí.
Takže prosím Tě - neměj soudy horké jako brambory - slova dokážou někdy ublížit více než myslíme - a ač Dája už toho má v životě za sebou tolik, co by vydalo na dalších 10 lidských osudů, určitě jí na duchu nepřispějí tyto urychlené a nezasvěcené závěry.
Jen Ti chci popřát, aby ses nikdy neocitla ve svém vlastním životě v takové situaci jako Daniela - a kdyby ano, abys ho zvládla alespoň z polovičky tak dobře jako ona. Absolutně z ní nechci dělat svatou - ale je pro mě velikou inspirací v mých mnohých těžkých chvílích - mám taky dost náročné dítko - ačkoliv ne tak hodně postižené jako je pan Dolejš.
|
| Petra |
|
(11.7.2004 19:16:18)
Miky, honey, Aido a Červánku, nač všechny ty spekulace...já jen napsala, jak bych se v Danielině situaci snažila chovat já, jak bych v té těžké situaci nalezla své štěstí. Myslela jsem si totiž, že bych tím třeba Daniele hodila nitku k cestičce, po který by se jí líp kráčelo. Vůbec nejsem na ni nažhavená a kdovíco to tady píšete, chci jí v duchu upřímně pomoct a dodat motivaci a ne jen plácat slovy jako "já tě tak obdivuju, ale brrrrr honem domu a ať se mi tohle nestane!". Pokud bych musela prožít podobnou situaci, hledala bych síly především v sobě a nechtěla bych, aby okolí pocítilo moji situaci. Ta situace by byla určena mně k prožití a ne aby si to prožila naše společnost :-). Tak bych to vnímala. Ale to je vývoj. Také jsem si Danielinými stavy nažhavenosti na okolí prošla. Jelikož se mi to neosvědčilo, došla jsem k závěru, že nejlepší je ale něco žádat jenom po sobě, až do úplného padnutí.
Daniele nepomůžete kecáním a jejím uctíváním, když současně máte z její situace strach. Daniele pomůžete tím, když se s ní budete učit nemít strach z nemoci a postižení. Nejde o to, jestli máte postižené dítě nebo nemáte, jde o to, jestli jste schopné v duchu přejít na druhý břeh, na její břeh. Ona je na druhém břehu, snažím se k ní dostat a ne jen volat z prvního s očima plnýma strachu. Toto fórum není připraveno na moje vývody, protože Vy berete jako bernou minci "hele máš takto postižené dítě, nemáš, tak nekecej"
Ale Daniela také není připravená na moje vývody, tak vidíte, jsem poučena a příště napíšu jen tomu, kdo mne vyzve. Danielo a Vám se hluboce omlouvám, pokud si nemáme co říci. Myslela jsem to dobře a přecenila jsem své schopnosti.
|
| Sylvie |
|
(11.7.2004 19:32:07)
Petro, už jsem na tebe reagovat nechtěla... ale přeci jenom. Pokud se matka sebeobětuje (říkej tomu jak ty sama uznáš za vhodné) až do svého padnutí, dítěti to v tu chvíli už bude na  . Obzvlášť když je neschopné samostatného života.
S.
|
| Petra |
|
(11.7.2004 19:45:58)
Sylvie ty už ale nevíš, že kdo upřímně nezištně ze sebe dává, tomu je energie doplněna a ještě přidána, aby mohl dávat ještě víc a nepadl. Podstata mateřství a třeba řádových sester. To by byla ale už diskuze o víře ve spravedlnost.
|
| JaninaH |
|
(11.7.2004 19:55:27)
Jo aha.
|
|
| Jitka | •
|
(11.7.2004 20:12:34)
Tak jsme u toho. K jake sekte nebo nabozenstvi patris? Trochu mi zacinaji zapadat tvoje vsemurozumejici rady a nazory, zahaleny do reci a tzv "chci pomoci".
Jinak clanky a reakce Danialy mu absolutne nepripadaji, ze by se o sebe neumela postarat a nebo ze by zadala o neco vic nez ma ZAKONNY narok. Ani neplace proc se to stalo zrovna ji a ani se netvari, jako nejvetsi chudinka na svete. Ze nepsala clanek o tom, jak ji odtahli auto. Priste napise jina maminka clanek, ze ji nepustili s kocarekem do tramvaje a ty budes argumentovat at si nestezuje, ze deti v Africe nemaji co jist.
P.S. Nemam nic proti Bohu ani vericim, pokud se netvari ze snedli vsechnu moudrost.
|
|
|
| JaninaH |
|
(11.7.2004 19:54:16)
Souhlasím se Sylvií.
Opět cituji Petru: ...nejlepší je ale něco žádat jenom po sobě, až do úplného padnutí... Nerozumím tomu. Proč je to nejlepší? Pro koho?
Kdyby se tímto měla Daniela řídit důsledně, neměla by žádat nic ani od státu, ani od muže, který postižení Lukáška způsobil. Ale to je přece absurdní. Z čeho by žili?
Zajímal by mě názor Daniely, i když nevím, jestli se k příspěvkům Petry bude chtít vyjadřovat, jak ji (malinko) znám, myslím si, že je to praktická ženská stojící nohama na zemi.
J.
|
| Petra |
|
(12.7.2004 8:04:18)
Janino, to už jsou pak jiné věci - zaobstarání obživy je jiná kapitola než jedno odtažení auta. Každý musí jednat tak, jak cítí správné. A já cítím jako správné - proč být nesmlouvavý při odtažení auta bez zlého úmyslu a nikomu se nic nestalo? Proč ztrácet energii na takovou věc? Za tu dobu mohla být Daniela myšlenkami s Lukáškem a ne se zaobírat, co jí to provedli, a sršet vztekem. Pokud ona srší vztekem, jak je synovi? Tak to vidím já.
Tamaro, každý má nakonec plody toho, v co věří, to je právě ta spravedlnost.
|
|
| Aliousek | 
|
(12.7.2004 9:16:40)
Janino, jednu paní, která se starala o postižené dítě až "do úplného padnutí" znám z vyprávění. Po pěti letech skončila v psychiatrické léčebně po pokusu o sebevraždu, její manželství neuneslo nápor a rozpadlo se... Petro, myslíš, že v tomto případě pomůže víra - když ta paní měla ještě starší holčičku, která potřebuje mámu? Danielu obdivuji, nevidím důvod, proč by si svůj nelehký osud nemohla alespoň trochu "ulehčit" tím, že se se svými problémy svěří tady na Rodině. To jí pomůže, že schytá kázání, že má být statečná a nedělat kolem sebe zbytečné rozruchy? Nezlob se na mne, ale takhle si víru a pomoc bližnímu rozhodně nepředstavuji. Umění naslouchat je velká pomoc, kterou můžeš člověku zcela nezištně nabídnout. Řeči o smíření se se svým osudem, že mi pak bude líp se představ si u některých jedinců míjejí účinkem.
Sama jsem měla tělesně postiženou tetu. Protože jsme byli bez auta, byla odkázána na sanitku. Žádné výlety, žádné nákupy, žádné kulturní vyžití. Ke svému osudu se stavěla spíše negativně, ale může jí to někdo vyčítat? Proč zrovna ji postihl ten osud, že se pánům doktorům nepovedla operace? Myslíš, že tohle samo o sobě ti nemůže víru sebrat a že se dotyčný ptá proč se to stalo zrovna mně?
Myslím, že Daniela udělala dobře, když svůj článek napsala na Rodinu a ještě líp, že se ozvala v médiích. Není to upozorňování na sebe, ale na to, co se kolem nás taky může dít.
S postiženými dětmi jsem se setkala na hipoterapii (můj synek tam docházel s "pouhou" LMD). V televizi běželo dost dokumentů, aby člověk smekl před všemi rodičemi, kteří se o děti s postižením starají. Podaná pomocná ruka a víra v sebe sama, nikoli kázání o víře, dokáže to, že to dokážou.
P.S. Sice to sem nepatří, ale s odtaženým autem má poněkud humorné zkušenosti můj muž. Protože pracuje v celkem teplém prostředí, běhá i v zimě jen tak v tričku a v montérkách uzpůsobených na kraťasy. Takto si vyjel v zimě - ne málo stupňů pod nulou - cosi zařídit, špatně zaparkoval a když se vrátil a zjistil, že auto má odtaženo, musel v tom tričku a kraťasech v třeskutém mraze přes celou Prahu na záchytné parkoviště...
P.S.S Ještě otázka k Daniele, za kterou se jí moc omlouvám -protože diskusi na Rodině sleduji dost nepravidelně a příspěvky Daniely s Lukáškem zachytím jen občas, chtěla bych si ujasnit, zda je to ten Lukášek, o jehož případu se před pár lety psalo v tisku?
|
| Petra |
|
(12.7.2004 11:23:24)
Victory, já to nedovedu líp než jak jsem to napsala...holt nejsem dokonalý řečník, ale slon v porcelánu. Ale všechny názory respektuju, i Danielin. Mně opravdu nevadí, že svůj příběh takto uveřejňuje a řeší, respektuji ji, že dělá, co cítí jako nejlepší. Respektuji každého z vás. Takže jí fandím s váma a myslím, aby byla šťastná. Já jí s respektem v očích chtěla přispět, jak bych situaci nejlíp řešila já, aby se pak po svém rozhodla, tak to berte. Když někomu sděluji, že já bych něco řešila jinak a že on se mi zdá v tom a v tom takový a makový - není to proto, abych ho ponížila a sebe povýšila! Nebo že bych sebe stavěla na pozici znalkyně pravdy a jeho do pozice, že pravdu nemá. Je to proto, že mu chci ukázat svůj pohled, aby se jeho pohled rozšířil a mohl se líp orientovat. Čím víc lidí hlavy dá dohromady, tím širší úhel pohledu, ne? Jen to myslím návrh na ozkoušení! A víte proč? Protože mně když bylo hodně těžko, tak jeden návrh k ozkoušení, který mi tehdy přišel do cesty, jsem přijala a přinesl mi první krásné plody a rozmotal můj nešťastný bludný kruh. Nic není černobílé a každý z nás má určité procento pravdy, je potřeba vyslechnout každého, to je samozřejmost, ze které vycházím.
Závěr: Prostě si myslím, že spravedlnost je a tento svůj argument dávám do opozice k názoru, že "spravedlnost není".
Vysvětlení filozofické :-):
Spravedlnost není pro toho, kdo ji předem zavrhne aniž by se pokusil ji hledat. Protože začít se musí u sebe, tam je hlavní viník všeho neštěstí a ne ti "zlí" okolo. Právě proto, že spravedlnost je, proto prožíváme naše neštěstí a je to právě důkaz existence spravedlnosti, když se nám přihodí něco nemilého. To je těžké si přiznat, že sami jsme strůjci štěstí svého a že sami jsme si na vině - právě tohle poznání rozmotává každému bludné kruhy a rozpouští vlastní neštěstí....A již naše moudré babičky říkávaly "Koho Pán Bůh miluje, toho s křížkem navštěvuje".
|
| ivysek | 
|
(12.7.2004 21:48:39)
Petro, píšeš:
Spravedlnost není pro toho, kdo ji předem zavrhne aniž by se pokusil ji hledat.
Daniela usoudila, že se k ní chovali nespravedlivě, když odtáhli auto s označením vozíčku, proto se rozhodla spravedlnost vydobít vlastními silami, byť za pomoci médií. Konečné spravedlnosti nedosáhla - přišla o peníze za odtahovku, které jí nikdo nevrátí. Podle mého názoru jí bylo auto odtaženo neprávem - na místě pro vozíčkáře stála jiná auta - proč neodtáhli je? Pochopila jsem, že byla bez označení. A je spravedlnost to, že odtahovka porušila zákon, když její auto odtahovala bez účasti policisty? To jsou ty pravé argumenty pro slečnu Spravedlnost. Toť můj názor.
|
|
|
|
|
|
| Carewna |
|
(11.7.2004 21:06:14)
Petro, máš pravdu, Danielu obdivuju a samozřejmě jsem šťastná, že nejsem v její situaci.
Myslím, že ona po nikom nic nechce, akorát to, na co má nárok. A s tím, co jí postihlo, se pere nejlíp, jak umí! Proto mi přijde velmi necitlivé, vnoukat jí myšlenky, že se z postižení syna snad má radovat?! Tvoje příspěvky na mne tak působí.
Na Tvoje vývody jsme už zvyklé :), ale v tomto případě jsou opravdu zcestné! A pokud narážíš na Boha, tak mám jen jeden dotaz: Kde byl, když se to Lukáškovi stalo????????
Na tuto otázku ovšem nečekám odpověď!
|
|
| Tamara | •
|
(11.7.2004 21:11:10)
Petro, tento článek má původní název ...je to o citlivosti..možná jste jej přehlédla.
To, co radíte Daniele, je sice krásné, ale mám pocit, že spíše načtené z ezoterických a podobných knih. Tyto knihy samozřejmě pomoci mohou,ale ve většině případů jsou odtrženy od reálného života¨, nebo nejsou zkloubeny s realitou.
Nechodím sem - ale asi budu - jsem zde jen náhodou - neznám vás, ale opravdu by mě zajímalo, kolik je vám let.
Protože takové rady, které zde dáváte, by mohly být opodstatněné, pokud by vám bylo třeba 40 a vše jste měla podložené životními zkušenostmi a určitou životní moudrostí.
Pokud tomu tak není, je to jen plácání do vody.
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(11.7.2004 18:59:37)
Petro,
ty jsi vážně nemožná. Když čtu, co v této diskusi píšeš, opravdu vidím rudě. Je to trošku i tím, že Danielu i Lukáška znám osobně. Cituji tvého příspěvku:
...Daniela by se podle mne měla učit být soběstačná a ne čekat, že jí automaticky bude promíjeno to, co jiným neprojde. Ona by neměla od okolí žádat berličky, dokud si není jistá, že sama udělala maximum a jistá, že neudělala chybu...,
To jsou strašné kecy a ty buď nemáš vůbec představu, o čem je řeč, nebo jsi úplně hloupá.
Těžce postižené dítě a jeho rodina přece má PRÁVO žádat od společnosti (kulturní a sociálně vyspělé) zvláštní ohledy, úlevy a všemožnou podporu, tedy, jak ty tomu říkáš "berličky". Ta by měly být jednak dány zákony, jednak by měly vyplývat z obyčejné LIDSKOSTI. O tom podle mě Daniela píše a o to také svou prací pro postižené usiluje.
J.
|
|
|
|
| Jana | •
|
(11.7.2004 16:17:17)
Milá Petro,
možná by nebylo marné se začíst do jiných příspěvků.
Ano jsou ve světě větší problémy než byl problém odtáhnout auto matce dítěte s nejtěžším postižením, ale ruku na srdce, co pak ve vás evokují příspěvky maminek řešící např. rýmu, či oblékat dítě v sekáči či ne?
|
| Petra |
|
(11.7.2004 17:06:40)
Jano, nemám proti nim nic, pokud jsou to upřímné starosti těch maminek. Ale pokud by je nadnesly jako problém doby megaplus, tak to by bylo přinejmenším komické.
Paní Daniele nepomůžeme, když ji budeme utvrzovat v jejím přesvědčení, že její problém je nejhorší. Chtěla bych ji potěšit a ukázat, že jsou i třeba postižení lidé, kterým neodvezli auto, ale voda odnesla barák....
|
| Lariss | •
|
(21.8.2004 15:09:06)
Tak si myslím, že by si Petra měla přečíst ten článek jestě jednou a pozorně!!!!!! Je vážně úplně mimo mísu!!!!! A dokonce už mě to i vytáčí!!!!!!
|
|
|
|
|
|
| alice | •
|
(13.7.2004 7:42:06)
Chuděro,svatouškovská, pokrytecká :-(
|
|
|
|
| zdena | •
|
(11.7.2004 11:04:10)
No, to je prave to, ze si nikdo neumi predstavit, co takova blbost jako odtazene vozidlo pro invalidu znamena. Je mi uplne spatne, kdyz si predstavim, ze by se mi to se synem stalo. Je na voziku, mentalne a zrakove postizenej a vyjit od lekare a nemit auto, to bych se zcvokla. Syn by jecel, nepochopil by, co se stalo, v dopravnich prostredkach se boji a muze z toho dostat epizachvat, brrrrrrrrr. To se proste nesmi stat. Pokud neni misto pro invalidy volne, parkuji temer kdekoliv. Kdyz nekdo bez oznaceni parkuje na invalidech, tak ja proste stojim treba na zastavce autobusu, preci kvuli nekomu bezohlednymu ja nepotehnu vozik nekolik bloku po rozkopanych chodnikach. To neni jenom tech par bloku, to je veskera manipulace se synem vazicim dvacet kilo od rana do vecera a prave ta bezohlednost a par bloku navic je ten spoustici moment, kdy si sednete na obrubnik a brecite a ptate se, cim jste si to vsechno zaslouzil.
|
| Deni+František+Ella | 
|
(11.7.2004 13:18:33)
Zdeno - no ja koukam.
Pisete - kdyz oni mi stoji na vozickarich, tak ja budu stat kdekoliv, treba na zastavce.
A vidite to - jste pak stejne bezohledna jako nekdo kdo vam stoji na vozickarich - takze si muzeze podat ruce. Taky v dany moment myslite jen na sebe a svoje problemy a neberete v potas ze zase VY svam jednanim zneprijemnite nebo zmenoznite jeho cinnost.
Gratuluju
|
| zdena | •
|
(11.7.2004 13:43:35)
No, to jsem cekala. Tak jo, prijedete k poliklinice, na vyhrazenem miste parkuje zdravy clovek. Jedu par bloku dal, drkotam vozikem, cestou naberu nekolik psich hovinek na kola a pokud prsi, syn mokne. Ale jsem slusna. Udelam to i podruhe a potreti. I podesate. A pak hledam misto, kde zaparkovat bliz. Sily i trpelivost dojdou. A pokud pisu, ze parkuji kdekoliv, neznamena to, ze nekde nekoho blokuji. Mozna prekazim... Ale to nejsem zdaleka sama. Nemyslim, ze by platilo oko za oko, zub za zub. Ale jak bych to podle vas mela resit? / na vas prispevek jsem uz odpovidla, ale nekam se to "vytratilo", takze pokud jsou tam ted odpovedi dve, jsou snad podobne/.
|
| Deni+František+Ella |
|
(11.7.2004 14:05:36)
Zdeno - je to samozrejme spatne pokud zdravy clovek parkuje na vozickarich - to je neomluvitelne. Ted myslim zdravy clovek v momentu kdy tam parkuje. Jsou i pripady kdy ve voze jede clovek se zlomeninou, nebo zena v 9.mesici tehotestvi (ktera taky potrebuje otevrit dvere pri vystupovani dokoran) apod. Ale tim nikoho nenabadam k tomu ze by tam v tomto stavu mel parkovat.
Spis zacinam mit z vasich prispevku pocit, ze tak trochu chcete vyvolat pocit strasneho bezpravi a jak vam vsichni ublizuji a ze jste nejvetsi chudaci na svete. Nerikam ze to tak myslite - ale z vasich prispevku to tak vyzniva.
Trochu nechapu proc jeste tak tlacite na pilu tim, ze popisujete ze cestou naeberete psi hovinka a zmoknete atd.
U nemocnice je to fakt tak trochu osemetny s tim kdo je vic postizeny. Treba tam stoji prave nekdo po tezke nehode s nekolika zlomeninmi, ale bohuzel nema znacku pro vozickare (treba prozatim), ale jeho problem mobility muze byt mozna jeste o hodne horsi nez ten vas. Takze je to taky o pochopeni. Kdo vi jak to je - nikdy nevime kdo v tom voze sedi.
Je to jen o lidech jak berou sve postizeni a jak dulezite jim to prijde. Je mozne ze prave treba nejaky ten invalida po transpantaci by tam tak nutne ani stat nemusel, ale rika si - no kdyz uz mam tu znacku vozickare, tak proc toho nevyuzit. A pritom by tech 60 metru z normalniho parkoviste navic mohl klidne ujit.
Opet pripominam - na vozickarich neparkuji. Krome jednoho pripadu kdy slo o zivot memu pejskovi kdy krvacel - to priznavam ze v ten moment je zivot dulezitejsi nez chvilkove cekani vozickare. To je nesporne.
Chapu ze je to tezke mit nekoho postizeneho v rodine a nijak tento problem nezlehcuji. A parkovani Merdcedesu a BMW na vozickarich taky odsuzuju.
Jen tak trochu koukam na obe strany.
|
| Zdena | •
|
(11.7.2004 14:20:37)
Ta psi hovinka mi provazela cele tri roky zivota v Praze, musela jsem kocar parkovat v predsini a obden drbala kolecka :-). To je take o citlivosti urcite skupiny lidi. A netyka se to jen postizenych, jen je to provazi misto dvou tri let cely zivot. Vubec nepopiram, ze nekdy je parkovani bez oznaceni dulezitejsi, to je bez diskuze. U supermarketu parkuji klidne na druhem konci parkoviste, je to tam rovne a neni problem. Kdyz napisu, ze take je to v tom, ze nikdy nenakupuju sama, protoze kdyz jeden tlaci vozik, druhy musi tlacit nakupni kosik, budu zas vypadat jak ukrivdena chudinka, ale tak to proste je :-). Spis jde o to, jakym zpusobem se branit proti neslusnosti a hulvatstvi, at uz v jakekoliv forme.
|
|
| zdena | •
|
(11.7.2004 14:24:06)
Jezis, zase mi to ztratilo. Tak opet podruhe. Hovinka mi provazela cele tri roky v Praze, obden jsem drbala kocar, nebot jsem ho musela parkovat v predsini. Je to take o citlivosti.
|
| Deni+František+Ella |
|
(11.7.2004 14:33:54)
Zdeni - to je holt ta Praha:-((( Je to tam ubijejici.
Ja jsem taky stastna ze jsem odtamtud pryc - tam fakt muze bydlet jen mlady zdravy clovek bez zavazku, pejsku, bez auta a s dobrym platem.
Jo a s pevnymi nervy:-)
|
| Zdena | •
|
(11.7.2004 14:39:15)
No, hlavne ty dobre nervy uz fakt dochazely a jezdit tam dvakrat za mesic na rehabku je porad dost. Dik za upozorneni, ze se citim ukrivdena, v nekterych pripadech to tak mozna je, ale bojuju s tim. Hezky den.
|
|
|
|
|
| Misa3 | 
|
(11.7.2004 15:00:26)
Zdeni, nemas tucha, jak casto ja rvu( bud na mistnim WC, nebo i verejne a to jde o nemoc, ktera se tyka jen mne)takze mas muj obdiv, ze se vyplaces a pokracujes dal.
Je zajimave, ze se nekdo smiri s tim, ze postizeny nebo jeho pribuzny musi zhanet auto po vsech certech, ale s tim, ze by sam jako zdravy musel popojet o par metru dal, protoze nejblizsi misto by bylo obsazeno autem se znamkou postizenych, tak s tim se tedy smirit nedovede...drzim Ti moc pesti, aby Te podobne neprijemnosti od nemyslicich, bezohlednych a sobeckych lidi nepotkavalo. Je od nich fakt pekne, ze presne vedi , co bys mela udelat: smirit se. Zajimalo by me, s cim se museli v zivote smirit oni, kdyz i ten invalidni vozik na zastavce pro auto nebo autobus, by byl pro ne moc...
|
|
|
| Daniela Lukášek | •
|
(11.7.2004 13:51:28)
Víte, účelem mého článku nebylo poštvat proti sobě dvě skupiny obyvatel, t.j. zdravé proti postiženým už z důvodů, že propaguji a věřím v integraci jako takovou.
Jen jsem chtěla poukázat na citlivost těch, kteří rozhodují o nás v určitých situacích.
Stejně tak, to mohlo potkat např. maminku se zdravými dětmi, která pouze Prahou projížděla, nemá u sebe větší hotovost, telefon, atd. Stát se to může a je smutné, že v tu chvíli je to jen o zákonech a trochu se zapomíná na zmiňovanou citlivost. Ne vždy stojí totiž na zákazu zastavení ignoranti. Nikdy nevíte, kdy sami budete potřebovat pomoc.
Daniela
|
|
|
|
| Misa3 |
|
(11.7.2004 14:16:28)
Nemam na vec tento nazor, ale budu reagovat jen na posledni odstavec. 1) Abychom mohli nekomu odpustit, mel by o odpusteni pozadat. 2)Nemuzeme odpoustet za druhe, ani jim k tomu radit. Jiste maji sve priciny proc se na veci divaji ze sveho uhlu.
A mimochodem spis chapu nazor autorky clanku, nez autorky tohoto prispeveku.
|
|
| Iva | •
|
(12.7.2004 9:29:12)
To auto mělo označení vozíčkáře.To je důležité!!!
A k tomu, že já bych měla být tolerantní a shovívavá k tomu, že mi někdo poškodí moje nové auto, tak to by asi viník chtěl trochu moc. Říkat nic se nestalo, však my lidi si musíme pomáhat atd. je trochu divné, jako by si ten poškozený měl vzít nad námi ochranná křídla a moc nás, co jsme vlastně chudáci, protože jsme to neudělali schválně, nestresovat. Co je jim do našeho stresu ze zničení drahé věci, že? Ne, je to sporné, taky samozřejmě záleží na tom, jak se ten viník k tomu první postaví,jestli se omluví a nebo se tváří no a co? Ale tady spíš šlo o to, že úřady to braly bez špetky osobního přístupu, prostě stál jsi kde nemáš, a houby nám je po tom, proč, kdo to zavinil a jak ti to zkomplikuje život. O to jde.
|
|
| helena | •
|
(15.7.2004 11:33:47)
Chci se pripojit vetou.A trochu se Danielky zastat!Myslim, ze to co popsala Daniela pri parkovani - zdravím ji coby neznama mama a me problemy mi razem pripadaji malicherne !!/.
Petro, Daniela jen byla v situaci, ktera by se nemela opakovat. Je to clovek,ktery se umi vcitit do jeste horsich situaci, ktere mohou nastat jeste vice postizenym lidem. A reagovala spravne.Nechtela se mstit svetu, protoze ma postizeneho kluka, nechtela plakat a fnukat a davat najevo svou ublizenost, jen rozvirila situaci, ktera se stala . Ona sama pise, ze chape, ze si to zavinila, ale ze odtah byl protipravni / sama prece nejdriv konzultovala, jestli to odtahovka smi udelat a odovedela se, ze nesmi !! / Takze prosim,nehazejte az tak povinnosti se bezmezne radovat nad tim, ze me PanBuh postihl
Tohle byla asi stejna situace ,jako by Vy jste odhalila neco co muze okolni lidicky trapit, sama jste prozila treba jednani uradu,a urady vam nechtely pomoci. Treba jste zjistila, ze potvrzeni co jste si vyzvedla je spatne napsane. treba tam omylem napsali spatne rodne cislo. Vy jste si to nezkontrolovala a pouziti toho potvrzeni neni mozne. Jdete tam zpet, aby Vam dali nove a oni reknou, jo to jste si mela zkontrolovat, nove vam dame za 150,- korun. A ty se zeptas pravniku a dovis se, ze nemaji narok a ze ti ho maji dat zadarmo.A urad porad nic a porad se brani , ze to neni jejich vina. A ty to potvrzeni potrebujes honem a oni ti ho nechteji dat...Vy by jste se neobratila na televizi,aby se to jinym neopakovalo ? mejte se hezky a priste trochu vazte slova, opravdu muzete hodne ublizit...
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)