| jana | •
 |
(2.12.2003 7:52:53)
Jo, jo, to znám...
Kolem třetího roku si dítě začne uvědomovat nejen samo sebe, ale i to, že svět není jen bezpečné místo pro život, že jsou věci, kterých je potřeba se bát. A někdy se to zvrtne.
Dětský strach je iracionální, nelze ho zahnat racionální úvahou, že bubák neexistuje. V dětské představivosti existuje a jaký!!!
Nám se doma osvědčil systém "amuletů", tj. ochranných předmětů. Na okno jsme postavili veliký kaktus - přes kytku s tak velikými ostny se přece žádné strašidlo dovnitř nedostane, v postýlce hlídal veliký plyšový tygr, pod postelí pes (také plyšový) a na záchodě se nám usadil plakát s hodným roztomilým duchem z kresleného dětského seriálu, který tam žádné zlé strašidlo nepusí... Povlečení s obrázkem na polštářku nebo řetízek s "amuletem" na krku - to není výchova k pověrčivosti, to je ochrana křehké psychiky, která ještě není schopná přijmout racionální vysvětlení.
V alkutní fázi jsme tedy existenci strašidel nepopírali.
K blížícímu se svátku sv. Mikuláše: Já bych Mikuláše pozvala, popřípadě i s andělem (jsou hodní a nosí dárky), ale čerta bych vůbec nepouštěla do zorného pole dítěte. Nestačí podle mě nechat čerta před barákem, případně před zahradou. Tam přeci dítě také musí chodit a nebylo by asi dobré, kdyby si pamatovalo, že tam čert byl.
Uječené Lucie bych bojácnému dítěti také raději pro letošek zatajila.
Pozor na čerty ve školce. U nás chodil krásný realisticky vyvedený s velikým pytlem na zádech, ze kterého koukala dětská nožička v punčocháčkách s bačkorkou. Několik dnů z tohy byly přešlé i ty nejsrdnatější děti.
Přeji vám hezké prosincové svátky a strach na uzdě.
|
| Andy. | 
|
(2.12.2003 12:34:25)
Zvláště nyní, na Mikuláše,
Mikuláše jako kladnou postavu ještě můžou zvládnout dobře, pokud nejsou moc bojácné.
Nestrašte je čertem, takhle malé dítě to bere doopravdy vážně a může mít zaděláno na koktání nebo pořádnou neurosu, raději čerta vůbec nezminˇovat.. :-)
Samozřejmě největší hrůzou pro předškolní dítě je strašení typu :
..odejdu pryč a nechám Tě tady, nebudeš mít mámu..
..nebudu Tě mít ráda...dáme Tě čertovi...
Lepší je okamžitý trest když zlobí, tyhlety "psychologické " postupy můžou nadělat pěknou paseku.
Veselého Mikuláše všem dětičkám V.
|
| Martula+2 | 
|
(2.12.2003 14:59:15)
Věro, tak schválně - znáš nějaké dítě, které koktá, že se leklo čerta?:-)
Já si pamatuju, jak jsem jednou strachy zalezla do špajzu, tam se zdržela mamky a ječela jak siréna, ale všechno jsem ve zdraví přežila. Můžu tě ubezpečit, že nekoktám a ani se nepočůrávám :-)))
Přijde mi, že se to dneska strašně přehání, vždyť Mikuláš s čertem přece chodí pěknou řádku let a já opravdu neznám jediného člověka, který by z nich koktal nebo byl nějak poškozen na psychice. Naopak. Mám několik kamarádek, které si příchod Mikuláše, čerta i anděla pochvalovaly, např. že děti jim odevzdaly dudlík nebo lahvičku... A za to samozřejmě dostaly sladkou odměnu :-)
|
| Martina | 
|
(2.12.2003 15:33:42)
Cauky Marti:-)
A vy budete zvat Mikulase? Ja abych pravdu rekla tak z toho taky nemam zrovna dvakrat dobrej pocit, jako mala jsem z toho taky mela hruzu a vzdycky se drzela taty jako kliste a kdyz jsem slysela certa jak lita s retezem po panelakovejch chodbach, jimala me hruza. Sice nekoktam ani se nepocuravam;-) ale dodneska jsem posera.
S manzelem na to mame na stesti stejnej nazor. Jit se nekam s Matejem "z dalky podivat", OK. Ale uz vidim jak na nej cert udela "budliky budliky" a on bude jecet mamiiiiiiiiiiii a ten vydesenej vyraz v ocich...na to fakt nemam, chudak malej:-)))
|
|
| Emina | •
|
(2.12.2003 15:37:11)
Ahoj, podle vzprávění jsem já, coby batole, koktala po Mikuláši dva roky, nepamatuju se na to, resp. na to koktání. Ale myslím, že si matně pamatuju na tu mikulášskou návštěvu, bylo to na vesnici u babičky, čerti plivali a házeli asi bouchací kuličky (nebo co) na rozpálenou plotnu. Myslím, že čerti sami mi přišli akorát nechutný, ale strach, že vybouchnou kamna byl úděsný. Kamna byly tenkrát rodinným bohem hrůzy, abych k nim nechodila, nabulíkovali mi rodiče a prarodiče několik praktických historek, které by se klidně daly použít do gotického románu. Exploze a následná smrt nás všech.... dodnes mě to napadne, když vidím kamna a zvlášť dneska, co jsou jich plný letáky z Obi:)).
|
|
| Andy. |
|
(2.12.2003 15:58:19)
Jejda Martino, shodou okolností v dnešních Lidovkách mluví dětská psycholožka, uvádí tam že asi polovina
dětí co koktá začala koktat po Mikuláši a úleku z čerta...
Nepíšu tyto řádky z nějakého plezíru, ale ze svých osob. i profesních zkušeností. Pa V.
p.s. když tak mrkni do dnešních Lidovek, jsou i na netu, ten článek jsem tam objevila až poté co jsem ráno psala tady , děti se doopravdy strašit nemají, není to žádna sranda.
|
| Martula+2 |
|
(2.12.2003 16:40:08)
Věrko, já nejsem pro strašení dětí, to ne, a tak jsem to ani nemyslela. Prostě jen jsem pro tradici, samozřejmě všeho s mírou!!! Taky znám průvody, kdy na Mikuláše chodí příšerné masky, kostlivci a já nevím co ještě, prostě bojí se toho i dospělí a to nekecám!!!
Ty psychology neber tak vážně, no něčím se živit musí, a kdyby říkali, že je Mikuláš v pohodě, nikdo by o ně nestál a oni neměli "tržbu" :-)))) Dělám si legraci, doufám, že jsem se nedotkla žádného psychologa.
Jestli se nepletu, ty jsi lékařka, ne? Opravdu máš zkušenosti, že někdo začne koktat po Mikuláši? Já to nechci zlehčovat, spíš mi to přijde jako selhání rodičů.
|
| Andy. |
|
(2.12.2003 19:25:36)
Ano, bohužel jsem to viděla a ne jednou.
Ono nejhorší pro dítě je právě strašení něčím nereálným, co v životě normálně nepotkává.
Čert, bubák - neví co od nich lze čekat a promítne si tam své strachy, obavy z neznámého.
Ty pak můžou v hlavičce vesele narůstat a vyustit třeba v pomočování, noční děsy, koktání - to je fakt časté.
Nebo v neurosu v dospělosti.
Když se dítě bojí mámy co mu třeba naplácala za zlobení, ví že mu máma odpustí a má ho přesto ráda - má jistotu, dokáže to nějak zvládnout a spracovat.
Ale co čert?? - tam je jen veliký strach- proto bubáky a čerty nebrat...
|
|
|
|
| Bobina | •
|
(2.12.2003 22:13:46)
Víš, že takové dítě neznáš ještě neznamená, že takové děti nejsou. Článek v LN jsem nečetla, ale je to tak, co s jedním ani nehne, druhé může nepřiměřeně traumatizovat. Pokud rodiče používají jako výchovný argument hrozbu čerty (kdo by neznal: "Jestli nepřestaneš, odnesou si tě čerti do pekla" nebo "Jen počkej, já to řeknu čertovi") je to spíš známkou toho, že situaci s dítětem nezvládají. Trest má skutečně přijít hned (o tom, že má být přiměřený snad není třeba se zmiňovat). Hrozby dítě jen vyčerpávají a neurotizují. A zejména pro děti, které k neurotickým reakcím sklon mají (za což nemohou) může být i mírné pokárání trest, ze kterého se div nezhroutí.
Je mnohem lepší dítěti "představit" jen Mikuláše (pokud chceme zachovat tradice). Pochválit za úspěchy a pokárat dokáže konec konců sám - i bez čerta.
Přeji všem dětem (a obrazně i nám rodičům), ať čerti odejdou s prázdnou a zůstanou po nich jen "punčochy" bez uhlí, plné dobrot :o))
|
|
|
|
| Irena, 1 Beruska | •
|
(2.12.2003 20:21:47)
U nas nastesti strach jeste neni tak veliky, ze by bubaci koukali vsude, ale do postylky bez svych plysaku nejde.
V jedne knize o vychove ditete jsem take cetla doporuceni, ze vysvetlovat, ze bubak neni, nepomuze. A doporucovali prave take ty "kouzelne" plysaky jako ochrance.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)