| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nestihla jsem to!

 Celkem 58 názorů.
 If & 3♥ 


To znám..... 

(19.11.2003 11:10:40)
Henri, nevím sice, kdo je Jana, ale jistě někdo hodně blízký. Cítím s tebou.
Já jsem tohle "nestihla říct" ani dědečkovi, ani babičce, ani svému velkému kamarádovi, který se zabil v jednadvaceti na motorce. Stalo se mi to už 3x a pokaždé to překvapilo....Ale teď už radši říkám všem 1000x za den, jak je mám ráda! I přes ty ponožky pohozené na koberci a pastu vymačkanou od prostředka.... Myslím na tebe!
 VeronikaVeronika 


Re: To znám..... 

(19.11.2003 11:31:23)
Henri, mluvíš mi z duše. Dneska v noci mi odvezli babičku do nemocnice a leží na ARO. Já se jen modlím, ať mi neumře, ať jí stačím jestě jednou říct, že ji mám moc ráda...
 Monyyy 


Re: To znám..... 

(19.11.2003 15:28:09)
Taky to znam a je smutné, že člověk k tomuto poznání musí dojít právě takhle. Den před tím, než mi umřela mamka, jsem s ní telefonovala, pořád jsem měla na jazyku, že jí musím říct, jak jí mám ráda, ale nakonec jsem to neřekla. Dodnes na to myslím a neuvěřitelně mě to mrzí. Snad to věděla a ví... a já jsem se tím poučila, ponožky jsou opravdu blbost.
 Misa3 


Re: Re: To znám..... 

(19.11.2003 17:16:29)
Henri, pokus se si predstavit situaci obracene, kdybys odchazel ty ..Jsou nekdy slova tak dulezita? Neni podstatnejsi, ze u nas nekdo je, i kdyz se bavi jen o stenatech? Neni nekdy pekne vedet, ze je to nas blizky, a neni nekdy za slovy mnohem vic, jakasi blizkost, solidarita, pochopeni pratelstvi nebo laska? A mozna vubec ne ta s velkym L u niz je hlavni telo, ale laska jako nejblizsi vztah k nekomu, na kom nam moc zalezi? Netrap se, clovek nekdy nestihne vse, ale byt na blizku (treba jen v myslenkach) i to je velice mnoho a nekdy staci jen o pratelich, a vsech drahych lidech jen vedet. A clovek kdyz odchazi tak vetsinou vi a citi mnohem vic nez dokaze rict...Dostava se mnohem hloub a blizky clovek pro nej znamena mnoho a diskuze o stenatech muze nahradit pohnutou debatu o smyslu zivota. Neni dulezite vedet, ale citit, ze nasi blizci jsou s nami.

Pokud tohle bylo v nejakem dile cehokoliv, je mi to fuk, protoze to pisu skutecne tak, jak to citim...
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Re: To znám..... 

(19.11.2003 18:05:53)
Míšo,

děkuji za tvůj příspěvek, už jsi mi odpovídala i v jiné diskusi :-).

Toho pocitu, že jsem měla udělat víc, než jsem udělala se asi nezbavím. Vlastně to tady skoro každý psal, že vždy se něco nestihne, jen je třeba naučit se s tím žít. Ale jsem si jistá, že změna hodnot (i když u mně nebyla nijak radikální, jen je víc utvrdila) "nevyšumí". Když vidíš smrt zblízka, mnoho věcí nemá prakticky žádný význam.

Jednou jsi někde psala, že člověk se spíš smíří s vlastní smrtí (nebo smrtelností) než se smrtí svých blízkých. Ještě je to příliš čerstvé, musím si zvyknout, nepřenášet to na nikoho a žít normálně dál.

Cílem bylo spíš připomenout, že na světě jsou důležitější věci, než popsané malichernosti (své si každý dokázal doplnit).
Kdo chtěl určitě pochopil :-).
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: To znám..... 

(20.11.2003 7:55:59)
Míšo, napsalas to fakt krásně! Nejspíš je opravdu pro toho kdo odchází důležitější (nebo lehčí?) mluvit o počasí, o štěňatech a o věcech, které se stanou třeba zítra (musím vyplít zahrádku, posekat trávník a tak), než o smyslu života. Mám dojem, že se jim takhle líp odchází. (Myslím, že mě by se to líbilo, myslet na zítřek, i když vím, že se to nestane). A i když mi to lidé v mém okolí neříkají, tak vím, že mě milují!
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: To znám..... 

(21.11.2003 17:47:16)
Moc diky, i kdyz bych to ponekud upresnila, nemyslela jsem, ze by si umirajici nedokazali priznat svou situaci a to naplno. Spis jsem chtela rict, ze je prijemne myslet na zitrek, i kdyz uz mozna nebude pro nas, ale bude pro ostatni,prave pro ty, kteri nas maji a meli radi koneckoncu i pro ty stenata, a to je moc fajn. Uklidnuje to, ze nejsme stredem vesmiru a ze po nasem odchodu se vse nezhrouti, ale spis bude pokracovat dal. A ze jsme soucasti toho pokracovani, tak jako jsme soucasti vsech kteri nas maji radi... mozna, ze je to i smutne, protoze kdyz clovek opousti ty co miluje jiste smutek citi, ale na druhe strane je fajn, ze je tu zitrek je alespon pro ne... je fajn ze ho popisi, kdyz se ho doziji jen oni, je to o pouto vic...Neumim presne popsat, jak to myslim, asi je to hodne otazka citu...
 machovka 


Re: To znám..... 

(19.11.2003 20:35:28)
Jo jo, když si teď myslím na maminku, často se mi vybaví okamžik, kdy stojíme u nás na chodbě a já jí mačkám v náručí. V tu chvíli jsem si říkala, tohle si musím zapamatovat (dávali jí par měsíců života). A pamatuju. Ted si na to často vzpomenu a ukládám si do hlavy podobně hezké chvíle. Je fakt, že to že jsme věděli, že maminka nemá naději, tak jsem se rok mohla přetrhnout a nelituju. Dalo mi to velkou školu, občas když je doma dusno, nebo na něco brbláme, tak si na to s manželem připomenem.... často nás všechno přejde (starali jsme se o mamču spolu). Taky mě teď už máloco fakt rozhází, protože co může bejt horší, než když vám před očima umírá někdo koho milujete. Neříkám, že ostatní starosti jsou sranda, ale jak říká jeden kamarád....když to není past, tak je to v poho.
 Iveta, 2 děti 
  • 

Re: Re: Boubi neboj se, jednou slunce vyjde! 

(19.11.2003 20:51:04)
Zatím jsem to nezažila osobně, ale pracovala jsem dlouho v nemocnici, abych viděla mnoho.Nešlo vždy zachovávat odstup, stávalo se často, že jsme přilnuly, jako sestřičky k pacientům a "umíraly zároveň". Nelze mnohé vzít zpět,ale jde vzít hodně do budoucna...otevřít srdce a být vnímavý ke všem, které potkáme. Kterým zvládneme být pomocí, vrbou...Strašně moc lidí potřebuje slyšet něco hezkého, nejen ti naši blízcí. Taky mám jistý recept na bolest,a také jsem ho nestihla použít, nebo to nešlo...zmizela příležitost dřív než jsem si uvědomila, že jsem mohla potěšit.Ale za to nás nikdo soudit nebude.Hodně síly všem!
 Lefff 


Re: To znám..... 

(20.11.2003 20:52:54)
S někým, koho má člověk rád, si nikdy nestihne říci všechno. Vloni jsem přišla o tátu. Bylo mu 58 let a měl leukémii. Nikomu to neřekl, mlžil jak se dalo. Byl dlouho po nemocnicích, ale zakázal lékařům podávat informace o svém stavu blízkým. Takže jsme jen tušili-netušili, nemluvili o tom a báli se si cokoli přiznat. Když jsem ho viděla naposledy, asi cítil, že odchází, dával mi tak důrazné rady do života, že jsme se až pohádali. Pak si chtěl na usmířenou zahrát scrabble. Já neměla náladu. A netušila jsem, že až ji budu mít, bude pozdě. Dodnes si to vyčítám a jen si představuji, jak jednou, až přijde můj čas, vezme mé imaginární tělo imaginární scrabble do podpaží a půjde tátu hledat s omluvou a s prosbou o hru...
Bavte se o štěňatech, bavte se o čemkoli, byť by vám to přišlo sebenesmyslnější. Ten druhý to nejspíš opravdu potřebuje a vy ho tím potěšíte. Když to neuděláte, bude vám z toho jednou smutno, jako teď mně. Všem, kteří přišli o své blízké, přeji, aby si na ně uchovali ty nejhezčí vzpomínky a mysleli jen na to hezké, co jim s nimi bylo dopřáno prožít. A všem, kterým zatím smrt blízkých cestu nezkřížila, přeji, aby se s ní ještě dlouho a dlouho nesetkali, a taky to, aby dokázali blízkým dávat najevo, jak je mají rádi. Aby to stihli, dokud je čas.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: To znám..... 

(20.11.2003 21:39:02)
Měla jsem hodně blízkou osobu dva roky na hranici života a smrti. Nejhorší pro mne bylo zjištění, jak krátkou paměť lidi mají. Ti, co se trápili a slibovali si, že odteďka to určitě včas všem řeknou, že je potřebují a milují, že si udělají čas na své blízké, aby se to neopakovalo...
Moc dlouho jim to předsevzetí nevydrželo, už zase slýchám není čas, nebo- to jsou prkotiny, zato já mám ty fakt důležité starosti. Všechny ty prolité slzy jsou zapomenuty.

 Klára 
  • 

Vím přesně 

(19.11.2003 11:30:44)
Chápu a rozumím. Zažila jsem to ve své rodině. I když ten můj příběh skončil šťastně. Maminka byla 2 měsíce v komatu a lékaři jí dávali týden života. Byla jsem u ní vedle postele v zoufalství pořád, chtěla jsem jí to všechno říct. Jak jí miluju, jak jí ještě potřebuju. Jenže ona mě neslyšela. Vyčítala jsem si tolik věcí. A pak se stal zázrak. Díky Bohu. Po 6 měsících strávených v nemocnici je doma. A není den kdy bych s ní nebyla nebo aspoň nemluvila. Stačila jsem jí to všechno říct už snad tisíckrát. A jsem vděčná. Nic, žádná chvíle se nebude opakovat. A proto myslím na to, co můžu udělat a jak můžu změnit kousek toho mého světa, který je okolo mě.
A tak, milá Henri, žij tak, abys nikdy nemusela litovat. Má to cenu.
 sun, holky 11/04 + kluk 04/07 


Re: Vím přesně 

(19.11.2003 11:54:02)
achjo. Vim presne jaky to je, kdyz mi bylo 14let zemrela mi maminka. nedokazala sem si predtavit, ze odejde a tak sem to neudelala a nerekla sem ji jak moc ji mam rada i kdyz ona to z meho chovani snad poznala. Navic v tech poslednich chvilich sem byla na tabore a proste sem to nestihla. Ani sem nechtela pripustit, ze by me tu nechala. Tata mi umrel minuly rok a take sem to nestihla, takze uz mam jen manzela, kterymu to rikam porad. Moc me podrzel prisli sme pred tydnem o prvni miminko na ktery sem cekala dva roky. Opravdu me prekvapil, jak je skvely a jak moc me miluje a klidne by to trapeni vzal na sebe jen aby mi bylo dobre. Zivot me zkousi a ja mam pocit, ze sem to jenom ja koho zkousi. V mem okoli nikdo nema takovou smulu jako ja. Navic mam strach, ze to co se deje je priprava na neco horsiho. Nebo snad to muze byt nekdy lepsi? Kdo vi... treba je to tim, ze sem se narodila jako velka nahoda a ze proste uz na tomhle svete neni misto pro kousek neho stesti. Zase muzu dekovat, ze mam aspon manzela a jeho rodinu. To bylo moje velke stesti, ale chci vic chci aspon vlastni rodinu. Zase si rikam, ze se takk spatne nemama ze sou lidi, ktery sou natom hur. Proto budu doufat v lepsi zitrky a v tom, ze horsi uz to snad nebude.
 If & 3♥ 


Re: Re: Vím přesně 

(19.11.2003 12:20:41)
Boubi, taky mám pocit, že mě život zkouší, víc než by bylo zdrávo, ale já se snažím koukat na to pozitivně! Už si ten nahoře (ať je tam kdokoliv) na mě vyzkoušel ledacos. I vlastní smrt! Takže si říkám, že už to může být jen lepší....
Jen je mi mnohdy líto, že někdo má život tak strašně jednoduchý a vychází mu všechno na co sahne....
 sun, holky 11/04 + kluk 04/07 


Re: Re: Re: Vím přesně 

(19.11.2003 13:26:55)
Zrzecek: to mi povidej. :(( Taky se snazim myslet pozitivne. Hlavne si rikam, ze sem zdrava a to je to nejdulezitejsi. Nejhorsi co te v zivote muze potkat je nemoc a nemoc vlastnich deti. rika se ze i pro ty male chvilky stesti ma cenu zit. Jen se hrozne bojim co me muze jeste potkat, kdyz sem takovy smolar.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Vím přesně 

(20.11.2003 7:51:08)
Boubi, neříkej si, že jsi smolař, to nepomůže:o) I když je fakt, že já si to taky občas neodpustím...
Můj zlatej táta mě naočkoval teorií, že když se člověk dostane na dno, tak se má aspoň od čeho odrazit! A to se snažím dodržet. Před měsícem jsem byla asi hodně blízko u dna, protože pozoruju, že polehoučku stoupám.... Snad to vydrží!
 Amelie 
  • 

Re: Re: Vím přesně 

(20.11.2003 15:02:19)
Ahoj,chci tě tímto povzbudit a říct,že jsem něco podobného zažila i já a mám podobné pocity a cítím s tebou, rodina se mi rozpadala, když mi bylo 19 let, maminka vážně onemocněla a bohužel není vyléčení(psychické onemocnění), taťka si našel jinou paní....v období kdy jsem je opravdu potřebovala jsem neměla ani jednoho z nich, bylo to těžké, ale zvládla jsem to, teď mám fantastického manžela, děti zatím nemáme, věřím v lepší zítřky, věřím, že vše bude dobré, ale přece jen mi něco chybí, takové to popovídání s mamčou, jak často moje kamarádky nazývají já nikdy nezažiju, nikdy mi neporadí, nepomůže, nedá radu....ten pocit je hrozný, občas je mi z toho velmi smutno, ale ženský prý zvládnou všechno. Držím ti place. Amelie
 Meta 
  • 

Vždycky se něco nestihne... 

(19.11.2003 13:30:04)
I kdyby jsi stokrát věděla, co se stane v příští hodině, stejně si v budoucnu zase vzpomeneš, žes chtěla ještě tohle a tamto říci jinak...ale víš, ono to nevadí, já myslím, že když blízcí odejdou, zůstávají ještě chvilku s námi a cítí, co jsme jim nestihli sdělit...vědí, na co myslíme...určitě nám prominuli...Trápit a obviňovat se nemá smysl. Jen si zbytečně ubližuješ.
Je jen jeden způsob...otočit život o další stránku a pokračovat...
 Gabča;2 kluci 


Re: Vždycky se něco nestihne... 

(19.11.2003 14:35:03)
Lituji každé chvilky, kterou jsem mohla trávit se svým tatínkem a netrvávila. Každého slova, které jsem mu chtěla říct a neřekla. Myslela jsem si, že je na to sposta času. Bohužel nebyl!!! Nikdy si to neodpustím...
 Sosan 
  • 

Jsem do tebe blázen 

(19.11.2003 16:16:48)
Neviděli jste náhodou předposlední díl Jsem do tebe blázen? Tam se řešil přesně tento problém.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Jsem do tebe blázen 

(19.11.2003 16:50:02)
Sosane,

ne, neviděla. Podobnost se skutečností je čistě náhodná. Náhoda je takový blbec!
Od doby co Jana umřela, jsou to tři týdny, mě televize moc nebere a už vůbec ne americké seriály.
 Sylva 
  • 

Henri, 

(19.11.2003 19:29:13)
když odejde někdo blízký, bolí to stejně, ať to důležité stihneš říct nebo ne. A souhlasím s Míšou - já vím, že umírající lidé vnímají mnohem citlivěji ty důležité (byť nevyřčené)věci. Vím to proto, že když umřel děda, držela jsem ho za ruku. Bylo to u nás v kuchyni a noc předtím jsme si hodně povídali. On věděl, že umře, byl s tím smířený a nechtěl nic řešit, chtěl si povídat o životě, o minulosti...já si taky myslím, že řeči o štěňatech jsou někdy moc důležité.
 Martina:Matěj,Lucie,Kryštof 


Silu 

(20.11.2003 6:59:21)
Ahoj Henri!
Je mi moc lito Tve bolesti a citim s Tebou.
Dekuji za krasna slova. Meli bychom si opravdu uvedomit, ze tu nejsme navzdycky. Ty pohozene saty nestoji za to....Se smrti nic nenadelame, je skareda i krasna ale patri k nam.
Vazme si proto toho co mame a tech pro ktere zijeme.
Hodne sily Martina.
 Lambertka&Stáníček 11.2.05 


Re: Silu 

(20.11.2003 9:07:45)
Je mi z tohodle článku strašně smutno. Bojím se smrti už od dětství ... smrt milované kočky, pejska, pak to byl dědeček, kterému jsem taky nestihla spoustu věcí říct a pak už bylo pozdě ...teď se bojím o své rodiče - tím víc, jak stárnou ....
Opravdu nechápu, co vidíš na smrti krásného?
 If & 3♥ 


Re: Re: Silu 

(20.11.2003 9:17:54)
Lambertko na smrti nic krásného není. Leda pro ty, kdo si dokáží vsugerovat "posmrtný život" a tak se s ní naučí žít.... Člověk je bohužel jediný živočich, který si hrozbu smrti uvědomuje, je to daň za tak vyvinutý mozek. Ale řekni mi, jak často myslíš na smrt? To se přece nedělá... Člověka to napadne jen, když se jí přiblíží ať už sám a nebo někdo z jeho blízkých. Na smrti se není čeho bát! Zvlášť pokud si toho kdo odešel uchováš ve vzpomínkách a v srdci jako malý ohýnek co zahřeje....
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Silu 

(20.11.2003 13:50:56)
Odkud čerpáš informaci, že člověk je jediný živočich, který si uvědomuje hrozbu smrti? Nechci se o tom přít, jen mě zajímá zdroj této informace.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Silu 

(21.11.2003 8:19:00)
Sosane: Desmond Morris "Lidský živočich" a jakákoliv zoologická publikace....
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Silu 

(21.11.2003 9:48:27)
No, to totiž staví vegetariánství do zcela nového světla. Kdyby totiž hospodářské zvíře za svého života netrpělo (tedy, ne nějak výrazně víc než při životě ve volné přírodě) a bylo zabito rychle a nečekaně, nemohlo by svojí smrt subjektivně vnímat jako újmu - tedy jako vetší újmu než tu samotnou případnou bolest (a zabít lze i bezbolestně). Vnímalo by sice bolest, ale nebylo by si vědomo toho, že důsledkem té bolesti bude jeho smrt, tedy netrpělo by strachem ze smrti. To je ovšem hlavní motiv vegetariánů soucítících se zvířaty, který by takto padnul. Z toho plyne zvláštní závěr, že tedy zabíjení zvířat pro maso vadí vegetariánům, ale ne těm samotným zabíjeným zvířatům.
 If & 3♥ 


Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(21.11.2003 12:59:09)
Ale jinak jsi to vydedukoval zcela správně! Zvíře si neuvědomuje hrozbu smrti! Za žádných okolností vyjma té, kdy mu smrt bezprostředně hrozí (např. zajíc versus útočící medvěd....). Ale utíká pouze instinktivě. Pokud přežije, tak za půl hodiny neví, že se mu něco dělo.....
Smrt si uvědomuje pouze člověk....bohužel:o(
 xxxxxxxy 


Re: Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(22.11.2003 20:49:46)
napřed chci říct, jak moc souhlasím s tím, co píše Henri, taky si to moc a moc uvědomuju, hlavně ve vztahu k rodičům
ale chtěla bych se vyjádřit k tomu, že zvíře neví, že zemře. Už jsem vícekrát slyšela od lidí na venkově, že např. kráva 48 hodin před porážkou zoufale bučí nebo prase je úplně nepříčetné. Tak ymám pocit, že moje fenka si uvědomovala, že se blíží smrt. Byla těžce nemocná a dvě hodiny před smrtí se její chování prudce změnilo, prostě to tušila. Nedělejte ze zvířat bezduché stroje. V osmnáctém století se např. tvrdilo, že zvíře ani necítí bolest, i když vydává "bolestné" zvuky. Psali to i význační vědci té doby. Takže to, že někdo něco takového napsal nyní, nic nedokazuje, jenom nevědomost dotyčného pána.
 dagmar a dvojčata 
  • 

Re: Re: Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(24.11.2003 0:50:39)
naprosto souhlasím a nechápu lidi, kteří si někde něco přečtou a bezhlavě papouškujou dál- to je prostě demagogie na "N"
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(24.11.2003 7:45:54)
Bla bla bla bla! Nepatřím k lidem co papouškujou! Abych to upřesnila, mám ke zvířatův vřelý vztah a vůbec si nemyslím, že by zvířata neměla duši! Mimochodem jsem vystudovaný zootechnik!!!!

A to že mám načtenou z knížek etologii, tak za to se fakt nestydím.... a nejen od Desmonda Morrise....
 Misa3 


Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(24.11.2003 17:48:40)
Souhlas, taky mi odbocka od Henrinina smutku nad umrtim pritelkyne, k tomu jestli zvirata maji strach ze smrti nebo ne, pripada nechutna a nevhodna, vzlast vuci Henri.

Taky nechci, aby zadny zivi tvor trpel, ale neodvazila bych se do debaty tak vazne davat "zlehceni" ci ,co to melo byt, tohoto druhu. Je to skutecne bezcitne.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(24.11.2003 9:35:31)
Já zase slyšel vyprávět příhodu, kde někdo na vesnici zabíjel slepice tak, že jim useknul hlavu sekyrou na špalku. Když pak mrtvou slepici nechal ležet na zemi, ostatní slepice přiběhly a ozobávaly jí takové-ty žíly a fujtajbly, co visely z krku a ani náhodou je nenapadlo, že by se měly jít někam schovat, protože cca za minutu jim bude ta hlava useknuta taky. Ale je to bez záruky, já to osobně neviděl.
Co se týká těch prasat, chtělo by to, aby se ozval někdo, kdo zná osobně vesnickou zabíjačku, aby se vyjádřil, jak se chová prase dva dny, den či hodinu před ní. Já to neviděl. A je nanejvýš pravděpodobné, že bude rozdíl v prožívání u slepice a u prasete. Dalo by se z toho tedy usoudit něco ve smyslu, že čím blbější zvíře, tím mu smrt méně vadí?
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie- vesnická zabijačka! 

(24.11.2003 10:30:57)
Sosane, já na vlastní oči viděla x-vesnických zabijaček! Prase je opravdu nervozní, ale teprv, když ho taháš z chlívku a nahání ho řezník! Ale náš strejda je tak dobrej řezník, že si toho to prase ani nevšimne! Drbe ho za uchem do poslední vteřinky.....

PS: slepice jsou dobytek! A zabíjení je jim jedno. (Opět vlastní zkušenost, když zabíjíme kuřata, králíky, husy, kachny... tak se ty mrchy zvědavý na ně seběhnou a sezobávají krev co kápne na podlahu) Ne nadarmo se říká "letí po tom jak slepice po flusu")
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie- vesnická zabijačka! 

(24.11.2003 10:50:16)
Dík, takže se zdá, že zprostředkované informace typu: "...Už jsem vícekrát slyšela od lidí na venkově, že např. kráva 48 hodin před porážkou zoufale bučí nebo prase je úplně nepříčetné..." se prostě nezakládají na pravdě.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie- vesnická zabijačka! 

(24.11.2003 12:20:24)
Sosane, je to tak! Kráva prostě nemůže zoufale bučet! Nemá-li k tomu jiný důvod (tzn. že ji bezprostředně někdo týrá hlady, žízní nebo nepohodlím!). Přečti si knížku Welfare v chovu zvířat (už si nepamatuju autora) a nebo cokoliv z etoligie.... Vcítíš se do zvířecích instinktů a duše....
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie- vesnická zabijačka! 

(24.11.2003 12:45:50)
Budu rád, když mi napíšeš přesný název + autora a kde se to dá sehnat. Opravdu rád bych si o tom přečetl něco, co se této problematiky opravdu týká (nechci se zabývat zoologií obecně, ale konkrétně prožíváním zvířat ve vztahu ke smrti). Případně bys mi mohla přímo něco konkrétního k přečtení půjčit (kdyžtak se můžeme domluvit přes e-mail: sosan@atlas.cz). Potřebuji si v hlavě srovnat svůj vztah k vegetariánství (v souvislosti se zdravou výživou v tom mám celkem jasno). Dík.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie- vesnická zabijačka! 

(24.11.2003 12:52:37)
Sosane, podívám se doma (ale myslím, že knížky z etologie zůstaly u rodičů). V každém případě stačí navštívit jakékoliv větší knihkupectví, kde mají i odbornou a školní literaturu a poptat se. Oba autoři jsou angličané (američané?). Welfare je fialová knížka a Etologie je světle zelená:o)
 Lucimo 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie- vesnická zabijačka! 

(27.11.2003 11:02:26)
K tomu jak je prase před zabíjačkou nervózní a pod... Prase byývá nervózní proto - alespoň já si myslím - že den před porážkou se mu nedává jíst, aby nemělo plná střeva a žaludek. Tudíž to zvíře to bere jako jistou újmu - trpí hlady a to se normálně nestává... A jak psala zrzeček - měli jsme jednoho čuníka se kterým jsem trávila hodně času a ten byl zvyklý, že když ho drbeš na zádech, tak se svalí a nastaví ti i břicho... Taky chodíval často ven z chlívku. Proto ho vůbec neudivilo, když v den D vyšel z chlívku ven, zavolali jsme ho do stodoly...
 iva 
  • 

Zvířata mají instinkt 

(27.11.2003 11:23:22)
Viz. Knížka Váš pes to ví, Rupert Sheldrake

V knize plné úchvatných příběhů a podnětných úvah světově proslulý biolog Rupert Sheldrake dokazuje, že mezi lidmi a zvířaty existuje silná vzájemná propojenost a že právě ta zvířata, která jsou nám nejbližší, nás mohou mnohému naučit o komunikaci, vnímání či přírodě. Kniha nabízí fascinující pohled na chování lidí a zvířat a vede nás ke zpochybnění hranic konvenčního vědeckého myšlení.
 Bobina 
  • 

Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(24.11.2003 22:59:24)
Příspěvky do téhle diskuse jsem pouze prolétla očima, co by k nim mohl člověk dodat jiného, než je třeba vážit si každého okamžiku, který můžeme prožít se svými blízkými a snažit se ho využít tak, aby nám nezůstal pocit dluhu vůči druhým i sobě. Že se to vždy nepodaří, to je věc druhá. Když se ocitneme v situaci, kdy už není možné nic vrátit, zpytujeme svědomí mnohem kritičtěji, než bychom to udělali kdykoli dříve...

Co mně zaráží je fakt, že jste si diskusní odbočku na téma umírání zvířat neudělali někde jinde. Vzhledem k tématu by to snad bylo přirozeně zdvořilé vůči autorce i všem, kdo oživili své vzpomínky.
 Věrka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(25.11.2003 15:13:53)
Musím jenom souhlasit. Právě mi umírá maminka a já se při čtení příspěvků pohybovala mezi soucitem s ostatními, s námi a předsevzetím, že to musím stihnout mamince všechno říct. A pak BUM a řeší se tu takové věci. Jistě důležité :), ale do této diskuze naprosto nevhodné :(.
 Misa3 


Naprosto souhlasim, 

(25.11.2003 17:38:27)
Jak jsem uz uvedla naprostou souhlasim, ze tahle odbocka byla netaktni bezcitna, nic nerikajici a vuci Henri, i vsem kdo vzpominali na sve blizke urazliva.
 Sosan 
  • 

Re: Naprosto souhlasim, 

(26.11.2003 9:58:51)
Omlouvám se těm, kterých se moje odbočka dotkla. Nicméně vaše utrpení z přečtení mých příspěvků nebylo zbytečné, dozvěděl jsem se pro mne užitečné informace a za tuto příležitost vám děkuji a na rozdíl od Zrzečky (které se omlouvám, že jsem jí do toho zatáhl) se až tak provinile necítím. Ta domělá necitlivost může být způsobena tím, že mám záložku rovnou na duskusák a reaguji tedy na konkrétní příspěvky, i když se k původnímu článku vztahují jen volně. A diskusi beru (patrně typicky mužským způsobem) jako fórum k řešení problémů, nikoliv jako fórum k vyjadřování soucitu. Tady byl problém s výčitkami, že autorka neřekla slovy vše, co cítila. Mnoho lidí už odpovědělo stejně, jako bych odpověděl já a proto jsem se k původnímu již nevyjadřoval, ale řešil jsem reakci, která mne zaujala. Takže k původnímu tolik: Slova jsou dosti hrubým nástrojem, mohou být i falešná nebo špatně pochopena. To, co jste chtěla sdělit jste vyjádřila svou účastí, přítomností - neverbálně - patrně mnohem lépe, než kdybyste se to snažila říct slovy. Kdyby byla k tomu vhodná příležitost, jistě byste to udělala. A když vám vaše empatie radila se do takového vyznání přímo nepustit, bylo to patrně lépe, než kdybyste se o to křečovitě pokusila. Jak by to patrně dopadlo bylo opravdu v tom díle seriálu "Jsem do tebe blázen", co tady ale bohužel nikdo neviděl. V jejich okolí neočekávaně někdo zemřel a oni se rozhodli, že všem svým známým a příbuzným řeknou, že je milují, pro případ, že by k tomu už neměli příležitost. Jak se na jejich vyznání ti dotyční tvářili si jistě domyslíte sami.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Sosane, zajímavá teorie, ale myslím, že s Henriiným smutkem to nesouvisí.... 

(26.11.2003 18:35:42)
OK, ještě jednou se omlouvám. Nicméně, čtete-li příspěvky ve stromu a směřuje-li příslušná větev někam, kde se vám nelíbí, tak to dál nerozklikávám. To, co jsem zde řešil, byl jen život, který nás staví do takových situací. Vegetariánských diskusí jsem prošel mraky, ale ani jediný účastník v nich neměl pro mne potřebnou vědomost, kterou mi tady sdělila Zrzečka.
 Hanča 
  • 

taky to znám 

(21.11.2003 16:49:35)
Milá Henri,
taky to znám, před třemi lety zemřela moje milovaná babička. Byla moc hodná. Přestože jí bylo už 96 let, i tak jsem se jí zapomněla zeptat na takovou spoustu věcí... A také vím, kolikrát jsem se za ní nestavila (nebydlela v našem domě, ale u tety) jen proto, že jsem byla líná a říkala si, že venku je zima nebo že musím jinam...
Je moc důležité být se svými blízkými, pokud jsou tady a věnovat jim trochu toho času, když pak odejdou, aniž by u toho člověk byl, přijde to líto.
 mamča od silné šestky 
  • 

Re: taky to znám 

(24.11.2003 21:35:35)
Milá Henri,
věřím, že čas, který již milosrdně uplynul od odchodu Tvé milé kamarádky, trochu Tvou bolest zmirnil. Vím, jak se cítíš. Já jsem měla milovanou tetu, která pro mě znamenala v určitých okamžicích života víc než maminka. Odešla před téměř čtyřmi lety, ani já jsem neudělala to, co bych mohla udělat...zkrátka tak to někdy v životě chodí. Vzala jsem si z toho poučení, že už to nikdy v životě neudělám. Pokud se stále obviňuješ, věř, že to není třeba. Všichni jsme jen lidé-máme svoje chyby, poklesky a slabosti. Pokud si ze svých chyb postavíme odrazový můstek a ne hradbu, za kterou se schováme, naše chyby se stávají začátkem něčeho nového...
Pokud bys chtěla přečíst si něco opravdu moudrého a zajímavého na toto téma, tak vřele doporučuji dílko MUDr. Marie Svatošové: Hospic a umění doprovázet, vydáno pro hospic Anežky České v Červeném Kostelci.
Přeji Ti, abys dokázala přijmout své "selhání" a jít dál.
Dana
 Růža (3 děti) 
  • 

už jsem to nestihla 

(24.11.2003 11:11:12)
každý z nás má podobnou zátěž, protože nikdo z nás neumí předvídat budoucnost a podle toho se v životě řídit. Zpětně už si také nemůžeme ověřit, jak by to vše dopadlo, kdybychom se chovali jinak - pochybnosti budeme asi mít vždy. To hlavní je vědět, že jsme nikomu vědomně neublížil.Rů
 Růža (3 děti) 
  • 

už jsem to nestihla 

(24.11.2003 11:11:19)
každý z nás má podobnou zátěž, protože nikdo z nás neumí předvídat budoucnost a podle toho se v životě řídit. Zpětně už si také nemůžeme ověřit, jak by to vše dopadlo, kdybychom se chovali jinak - pochybnosti budeme asi mít vždy. To hlavní je vědět, že jsme nikomu vědomně neublížil.Rů
 Agata 
  • 

Re: už jsem to nestihla 

(26.11.2003 15:36:34)
Včera jsme si s dcerou povídali...co by, kdyby...vyčítá si, že poslední měsíc kdy s námi manžel byl k němu nebyla upřímná...prý předstírala lásku a necítila jí...a teď je jí to líto...prý na něj chtěla zakřičet...Jo, on totiž nebyl nemocnej, tak jak jsme mohli vědět, že odejde..i když, chemický procesy v mozku mu řádili...a je otázka, jestli by na tu služebku nejel, asi jel a je otázka, jestli by z ní jel rovnou domů, kdyby na něj zakřičela, že to ví, že jen předstíráme štástný domov, ale že víme, že od prosince má milenku a že se jen bojíme to otevřeně pojmenovat .. že o tom nechceme mluvit, aby až to skončí mohl důstojně a bez výčitek být s námi - prostě jsme to nevěděli a tak není potřeba nic lepit..on jí neřekl, že má milenku, ale dcera slyšela, jak s ní telefonuje... a já jí říkala nic mu neříkej a neptej se ho..a byla to přetvářka, když na něj volala jeď opatrně, mám tě ráda...ale co teď s tím ... Se vším se teprve srovnáváme.

Mám ráda Saint - Exuperyho a když se to dělo, četla jsem úryvaček z Malého prince - kdo zná - jo to o té růži...
Ale sem se spíše hodí z Citadely toto:
" Není nejdůležitější uložit tělo do země, ale jde o to abychom jak z puklé urny sebrali všechno dědictví, jehož opatrovníkem byl zemřelý, abychom ani zrnko neztratili. Je obtížné zachránit vše, dlouho to trvá, než jsme schopni poskytnout odkazu mrtvých u sebe přístřeší. Je třeba dlouho oplakávat, přemítat o jejich životě a vzpomínat jejich výročí."
 Soan 
  • 

Re: Re: už jsem to nestihla 

(26.11.2003 16:26:05)
Vytvořit doma peklo = vyhnání do náruče milenky. Předstírání je podvod deformující citové prožívání. Co bylo v takové chvíli menší zlo? Těžko říct. Oboje má svoje zdůvodnění a význam - neobviňujte se, nemůžete za to, co se stalo.
 P29 
  • 

Re: Re: už jsem to nestihla 

(2.12.2003 16:02:20)
Henri, mam pocit, ze ja jsem toho nestihla mnohem vic... Je to vice nez pul roku, co mi nahle a naprosto necekane odesla maminka - ta rana se nezaceli uz nikdy a neboli o nic min dnes, nez bolela pred pul rokem. Snad nasi blizci vedi, ze je milujeme, aspon se tim utesuju... Drz se!
 Martin 2 
  • 

Re: Re: už jsem to nestihla - nebo nechtěla 

(2.6.2004 11:25:37)
Přetvářka není nikdy nic pěkného. Vím, že asi není jednoduché se přetváře a dělat jako by nic. Spíše bych se zamyslel nad tou milenkou. Jsou muži různí a nen jen muži. Můžou být tací, kteří když mají všechnu tu pohodu tak jim to nedá a zahnou. Aby meli nějaké to vzrůšo. Prostě si nedovedou vážit toho co mají a je to sprosté. Pak mohou být tací, kteří nějakým způsobem nejsou ve vztahu spokojení. Někteří z nich to nechtějí říci, protože si jsou vědomi, že jejich odchod někomu ublíží a nejen pomůže. Jiní to prostě řknou a jdou. Vidí, že než aby žili v úplné, ale ne zcela funkční rodině je nemožné. Partneři by měli spolu hovořit a když se jednou spolu rozhodli žít, si věřit a sdělovat své pocity upřimně. Měli by se snažit jeden druheho nějak obohacovat a ne aby se stal jeden přítěží druheho, který vše kolem rodinného dění zajišťuje. Jak říká přísloví: Stokráte nic umořilo i osla. Takže já si myslím, že ta milenka je spíše důsledek něčeho než záminka k něčemu. Pokud se něco takového někdy stane tak vždycky mají na dané situaci podíl oba dva. Tedy muž i žena, manžel a manželka, aj.
každém případě se každému přihodí, že nebyl, kde měl být, protože .... Že ten důvpd zato nestál a zpět nic nevrátíme zpět je jasné. Ve svém zatím, krátkém životě jsem se setkal s několika moudry, které mi čas od času přijdou na um:
Kolega Pepa: Hledej na druhých ty dobré vlastnosti, špatných máme každý dost.
Kamarádka Libuška: Važ si svých rodičů a užij si jich dokud tu jsou, až tu nebudou to nedohoníš. To platí i ostatních blízkých.
Nejmenovaný: Nauč se přátelům naslouchat, ne vždy touží potom aby jsi jim radil a poučoval.
Přeji všem, kteří prožívají těžké chvíle ať mají šťastný konec a brzy to ošklivé přebólí. Vždycky může být hůř.
Slunce v duši a optimizmus na mysli. Martin 2
 If & 3♥ 


Omluva 

(26.11.2003 9:11:38)
Cítím se provinile, i když jsem tuhle debatu nezačala. Omlouvám se všem, kterých jsem se dotkla. Jen jsem odpovídala na dotaz Sosanovi.
 Richard  
  • 

deti 

(3.3.2004 12:29:38)
tugfjudtiítuýioýí díiřýiíhjouíožáfíéjuojo
 Beruška 
  • 

je mi to líto 

(13.4.2004 12:06:34)
Je mi to líto taky se mi to přihodilo!!
 Simona Chalupová 
  • 

Tak tohle neznám 

(13.4.2004 12:19:00)
Asi chapu jak vám je ale tohle jsem nikdy nezažila ale přesto se mi tenhle článek líbil!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.