Re: To znám.....
Jo jo, když si teď myslím na maminku, často se mi vybaví okamžik, kdy stojíme u nás na chodbě a já jí mačkám v náručí. V tu chvíli jsem si říkala, tohle si musím zapamatovat (dávali jí par měsíců života). A pamatuju. Ted si na to často vzpomenu a ukládám si do hlavy podobně hezké chvíle. Je fakt, že to že jsme věděli, že maminka nemá naději, tak jsem se rok mohla přetrhnout a nelituju. Dalo mi to velkou školu, občas když je doma dusno, nebo na něco brbláme, tak si na to s manželem připomenem.... často nás všechno přejde (starali jsme se o mamču spolu). Taky mě teď už máloco fakt rozhází, protože co může bejt horší, než když vám před očima umírá někdo koho milujete. Neříkám, že ostatní starosti jsou sranda, ale jak říká jeden kamarád....když to není past, tak je to v poho.
Odpovědět