Re: Boubi neboj se, jednou slunce vyjde!
Zatím jsem to nezažila osobně, ale pracovala jsem dlouho v nemocnici, abych viděla mnoho.Nešlo vždy zachovávat odstup, stávalo se často, že jsme přilnuly, jako sestřičky k pacientům a "umíraly zároveň". Nelze mnohé vzít zpět,ale jde vzít hodně do budoucna...otevřít srdce a být vnímavý ke všem, které potkáme. Kterým zvládneme být pomocí, vrbou...Strašně moc lidí potřebuje slyšet něco hezkého, nejen ti naši blízcí. Taky mám jistý recept na bolest,a také jsem ho nestihla použít, nebo to nešlo...zmizela příležitost dřív než jsem si uvědomila, že jsem mohla potěšit.Ale za to nás nikdo soudit nebude.Hodně síly všem!
Odpovědět