| Martin | •
 |
(21.6.2003 0:29:15)
Dobry den,
asi bych nemel nic rikat ... ale muj dojem je dost otresny: Jirka nepatri mezi lidi, kterym muze ublizit. Ma zrejme dusi, ktera se hodne provinila a ktera by mela byt izolovana od sveta.
Asi mi ted vynadate, ale mel jsem potrebu to rici.
Pani Katerina je zrejme ponekud nezodpovedna, ale velmi odhodlana, hodna, snaziva. Dovedu si predstavit, ze by Jirka casem znicil jeji manzelstvi.
|
| Mia, 2 děti | •
|
(22.6.2003 0:01:30)
Milý Martine,
myslím, že Jirka a Kateřina jsou "jen" hluboce zraněné lidské duše, které proto nedokáží bezpečně zacházet se svými emocemi. Jiří vůči druhým, Kateřina vůči sobě a svým dětem (své rodině). Být agresivní, myslím, neznamená být nevyléčitelný. A být hodný také neznamená mít v rovnováze své emoce.
Přeji Jiřímu, aby našel lidi, kteří mu pomohou odpustit lidem, kteří ho zranili i Kateřině, jež se snažila svůj možná nevědomý pocit bezmoci léčit touhou zachraňovat druhé. Jenže touha zachraňovat má vždy blízko k pronásledování.
Moc přeji Kateřině, aby netrpěla žádnými pocity viny, ale aby setkání s Jirkou mohla po čase přijmout jako Boží dar, jehož prostřednictvím mohla uvidět svá vlastní zranění a tak posléze našla odvahu je hojit a stala se díky tomu dobrou matkou svým vlastním dětem. Protože děti, které nedostanou od rodičů jasné a srozumitelné hranice a nemohou opravdu cítit a dát najevo to, co cítí, nedokáží posléze rozeznat co je pro ně bezpečné a co nebezpečné, od koho by se měly učit a před kým by se měly chránit.
To, oč se teď dělím, je moje bolestivá osobní zkušenost. Pocházím z rodiny, kde také s námi vlastními dětmi vyrůstaly děti z dětského domova. Ano, ani ze mne nevyrostl sobeček vůči druhým, ale naučila jsem se potlačovat to, co opravdu cítím a stala jsem se sobcem vůči sobě. Právě proto, že se i v naší rodině zacházelo tak nešťastně s negativní energií jako to Kateřina učí své děti. Díky tomu jsem ve svém vlastním životě prošla velmi krutými bolestivými zkušenostmi. Včetně péče o vlastní postižené dítě.
Jsem schopna svůj život dnes tak nahlížet teprve ve chvíli, kdy prožívám láskyplné hojení svých zranění a tak proto i vím, že existují způsoby, jimiž lze vyhojit i ta nejhlubší zranění. Neberme, prosím, nikdo z nás tuto šanci ani Jirkovi.
Mia
|
| e | •
|
(26.6.2003 1:01:16)
souhlasim...nestastne.
|
|
| Marcela | •
|
(10.8.2003 17:55:11)
Milá Mio,
cítím a sdílím tvou účast s Jirkou, chápu, že se to dotklo bolavého místa ve tvém životě, a tohle píšu mj. proto, že to třeba přinese víc naděje i do tvého života.
Shodou "náhod" jsem byla u několika okamžiků Jirkova života. Byla jsem při tom, když zabil Daníkovo morčátko. Tato zvířecí "oběť" mu dala skrze bolest, kterou viděl u ostatních, zažít dopad svého činu a udělat rozhodnutí, že už nezabije. Věřím, že to bylo zvlášť významné v době, kdy se měla do rodiny narodit holčička.. Když přišel a řekl PROMIŇ, myslel to doopravdy.
Zdál se mi o něm jednou sen - našla jsem ho v podzemní garáži, kde nebyla auta, ale volně se pohybující divoká zvířata, jako v safari. Pamatuji si, že jsem se tam bála. Stál spolu s dalšími třemi stejně velkými chlapečky přikovaný na řetězu, jehož jeden konec byl ukotven na železném kruhu ve zdi a druhý končil pevně spojen s ocelovým obojkem na krku každého toho maličkého. Byli vydáni napospas šelmám. Ten obojek jsem nemohla uvolnit - neměl přezku a já neměla žádný nástroj. Ti chlapečci byli moc milí, vrhli se ke mně, když jsem k nim došla, a řekli mi: "My jsme autističtí, víš?". Teprve daleko později lékaři u Jirky diagnostikovali i autismus. Jsou věci, na které lidé nestačí.
Byla jsem také u toho, když za Jirku probíhaly intenzivní modlitby. Letos, když byl Jirka v nemocnici na pozorování s tím, že pokud to lékaři uznají za nutné, půjde do ústavu. Lidé při těch modlitbách plakali, i ti, kteří Jirku ani neznali. Ten pláč vycházel z větší hloubky, než kam sahá duše. Něco takového si člověk stejně jako lásku sám nevymyslí ani "nenapíská".
Byla jsem také při tom, kdy lékaři nakonec sdělili výsledek svých pozorování a testů: žádnou z diagnóz, s nimiž Jirka do té nemocnice přišel, lékaři nepotvrdili (kromě toho autismu měl při příjmu v papírech ještě schizofrenii a imbecilitu), a Jirka může zase k babičce, na kterou se moc těšil. Na těch dřívějších diagnózách se shodla řada odborníků, která Jirku předtím zkoumala - není to tím, že by se všichni spletli. Prostě se NĚCO stalo - něco, co není v lidských možnostech ani silách.
Jirka je zase u babičky. Poslední zpráva - život je s ním teď radostnější, na vysvědčení (ve zvláštní škole) měl dvě dvojky, noci má klidné a moc rád pomáhá.
V Bibli se mj. píše, že Bůh nás všechny miluje, že se zvlášť stará o vdovy a sirotky a že "velkou moc má modlitba spravedlivého opravdová". Myslím, že obě víme, že z lidí není spravedlivý nikdo, že tu spravedlnost lze získat darem, a že to stálo krev, ale ne zvířecí, ani krev nikoho z nás, kteří jsme se narodili z těla...
Kladu si otázku, jestli je vůbec někdo, kdo nepotřebuje v něčem uzdravení. A vnímám jako zázrak, že lidé i přes svá zranění (nebo snad díky nim?) dokáží pomáhat druhým tak, jako pomohla a pomáhá Jirkovi Kateřina a její rodina včetně babičky, nebo ty svému dítěti.
V těchto extrémně žárných dnech se zdá být zvlášť aktuální slovo z proroka Izajáše (30, 26): "Světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Hospodin ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví." Kéž Bůh dokončí své uzdravující dílo i ve tvém životě.
|
| Mia | •
|
(12.8.2003 23:42:08)
Já jsem ani nevěřila, že vůbec někdy některou z takovou diagnóz Jirka měl. Vím žel moc dobře, jak snadno vznikají diagnózy a jak těžko se odpárávají. A mluvila-li Kateřina před lékaři o Jirkovi tak, jak ho vylíčila nám, tak se ani nedivím. Myslím, že to tedy opravdu není o zásluze Kateřiny nebo její rodiny a Božím zázraku. Moje zkušenost s Božími zázraky je zcela jiná. Kateřině podle mne prostě chybí některé dovednosti pro výchovu dětí zcela nezbytné. A pak svoji nevědomou bezradnost a bezmocnost promítá do svých "vidění". Myslím, že by Kateřina potřebovala dobrou psychologickou pomoc nebo pomoc zkušené matky. A znovu opakuji- kvůli svým vlastním dětem.
|
|
| Sosan | •
|
(13.8.2003 11:41:57)
Tak nějak si říkám, že to asi musí být úžasný pocit VLASTNÍ důležitosti, ba přímo povýšenosti, když jsem to byl vlastně JÁ, kdo svojí modlitbou způsobil, že bůh Jirku uzdravil od všech těch nemocí, že? (Kdybych se za Jirku nemodlil, tak by se byl Bůh na Jirku nejspíš vyprdnul.) Takže jsem to byl vlastně JÁ, kdo způsobil Jirkovo uzdravení. Proto jsem LEPŠÍ a MOCNĚJŠÍ, ba přímo VYVOLENÝ - na rozdíl od těch sobeckých bezvěrců okolo. Nehřeje vás tento pocit někde u srdíčka (i když třeba neuvědoměle)? Teď to říkám natvrdo, ale není to vlastně pravda? Chápu, když se zoufalý rodič pomodlí za své dítě, jde to od srdce. Ale scházet se takto k týmovým modlitbám za více-méně cizí lidi, to už mi začíná smrdět. Vždyť kolik je na celém světě neštěstí. Což takhle udělat nějaký pořadník, stanovit pevnou pracovní dobu a modlit se na směny... ne, to už je asi příliš urážlivé. I když, kdyby to fungovalo, že? Ale nějak mi to připadá celé divné, tak jenom píšu, jaké pocity to ve mě vyvolalo.
|
| Misa3 | 
|
(13.8.2003 13:38:19)
Ano Sosane, je mozne, ze v podvedomi lidi, kteri takto smysleji a hledaji Bozi pomoc, neco podobneho je a uprimne, jde z toho hruza. Jinak souhlasim s Miou, ze pani Katerina by potrebovala pomoc odbornika, a ze i kdyz to zni velice tvrde, jeji vychova deti a osvojovani si deti vysoce problemovych, je casto na urovni jakychsi pokusu a z toho jde hruza snad jeste vetsi. Ja bych se skutecne drzela toho co pise pani pod jmenem" znechucena" ktera se zminuje, ze k pocastku osvojeni ci adopce, je v prve rade treba zdravy rozum a bezproblemova povaha a az na druhem miste laska. Ze laska samotna na vychovu deti nestaci a ze ve spojeni s iracionalnem z toho dokonce vychazi neco co muze vyrazne poskodit vsechny a hlavne deti, at vlastni, nebo adoptovane nebo i Jirku. Takhle to skutecne nejde. Pokud chci nekomu pomahat musim vedet, ze na to mam, musim si toho skutecne hodne prozit a prostudovat, musim spolupracovat s odborniky atd. Nedavno jsem se divala na komedii "Dogma" a nez me zcela zatratite, rada bych uvedla jeden citat, ktery mi pripadal podnetny: "Boha nejvice rozciluje to,co jsou lide schopni delat v jeho jmenu." Dala bych to tem, kdo veri a jejichz vira, se podoba vire pani Kateriny(tedy v ni dost fanatizmu), k uvaze.
|
|
| Hana, 2 děti | •
|
(27.8.2003 22:20:40)
Milý pane Sosane,
vy jste ale brouček... pročpak máte tak velkou potřebu rozčilovat se nad tím, že někdo zvá Boha a spoléhá na něj a modlí se k Němu/hovoří s Ním? Zkuste to taky! :)
|
| Sosan | •
|
(28.8.2003 1:12:36)
Spíš jsem chtěl Kateřině pomoct, aby se nad sebou trochu zamyslela. Jinak je mi to celkem šuma-fuk.
Už jsem v životě zkoušel leccos. Když něco nefunguje, prostě to přestanu dělat. Ale představte si (hypoteticky) situaci, že zemřete a v posmrtném životě uvidíte, že je vlastně všechno jinak než jak jste tomu celý život věřila. Nebudete si pak připadat trapně? Jsou ty vaše důkazy a Boží promluvy k vám opravdu tak zřetelné, že tomu můžete na 100% věřit?
|
| Věra. | 
|
(28.8.2003 1:25:28)
Ne není to tak jednoduché, že někde leží důkaz a já pak na 100% věřím.Je to spíše jako cesta, pomalu člověk něco poznává, strácí se, pak zase nachází.Přijdou krize, má pocit, že ztratil všechno, pak najednou zjistí že postoupil dál.
Neumím o tom psát, je to v srdci, v duši, prostě cítím, že jsem na dobré cestě k poznání. Ne rozumově 1+1=2.
Zajímavé je, že ta cesta fakt napředuje, ohlídnu se spět a vidím že jsem ušla pěkný kousek, ve svém duševním životě.Píši takhle v obrazech, je to fakt těžké vyjádřit slovy, víra je kdesi v srdci, a jsem moc ráda, že se mi ji podařilo najít.Lze pak koukat na život s jakýmsi nadhledem, "co by tomu řekli na věčnosti" a vidět - alespoń občas- dál, než jen na konec svého nosu. Asi nejsem moc srozumitelná, tak končím.V.
|
| Sosan | •
|
(28.8.2003 9:33:29)
No právě! Já se na to taky dívám z pohledu "co by tomu řekli na věčnosti" :-)
|
| Helena | •
|
(28.8.2003 11:56:21)
Ahoj vsem.
Obcas zalistuji sem a jsem vyvalena, ze Jirka jeste viri po dratech. O bohu , pardon o Bohu jsem cetla kdysi velmi zvlastni literaturu od Marka Twaina / Tweina?/, a nemohu nic nez jen s nim souhlasit. Nepamatuji si nazev, ale bylo to cele neco v tom smyslu, ze clovek se zdravym citenim ctouci bibli, musi zakonite dojit k nazoru, ze krestansky Buh ten nejjesitnejsi /nebudes vyznavati jineho Boha /, nekrvavejsi /na kazde strance Bible mordy a krev /nejkrutejsi / ruzne hruzy jako zkousky, jestli zabijes vlastniho syna a jine zkousky , nad kterymi selhava rozum, nekompromisni ,naladovy , nespravedlivy, vyznavajici zasadne kolektivni vinu.. Je to buh, ktery nikdy neodpustil nikomu nic, ani pocurany roh domu / v Gomore zemrou i ti ,cituji " kteří močí na domy " / a pod. Nebo potopa sveta ..i na mouchu se cekalo, aby ssebou na " novy , lepsi svet " vzala mor, choleru a jine lidske radosti. Kazdy psycholog vam rekne, ze pokud diteti date na vetev jablko a reknete " nesmis ", je primo jeho genetickou a evolucni povinnosti jit a zkusit , jestli to pan a vladce mysli vazne. Jak to, ze to vsevedouci buh nevedel? Ci to byl tedy hrich ? Neslo o to se konecne Adama zbavit ? A nastrojit to tak, aby vinu a odpovednooost mohl Buh hodit na jine? Ale dost.Neberu jinym jejich viru -konecne ver a vira tva te uzdravi. A v dnesni dobe plne zmatku a bahna plati vic nez div - ver a vira tva te uzrdavi. A je jedno koho pri tom titulujes.. Ja verim v osobni moralku, zodpovednost,lasku k sobe a druhym. To jsou moji bohove . Pardon, Bohove.
Helena , dva kluci
|
| Sosan | •
|
(28.8.2003 12:34:36)
Řekl bych, že jste dost vedle. To, co popisujete se možná
týká starozákonního boha, ale v křasťanství je tou
podstatnou osobou Ježíš, který právě přinesl princip
odpuštění a lásky k bližnímu.
Ten příběh s jablkem je podobenství. Vyjadřuje to zhruba to,
že na počátku měl člověk zvířecí mysl plně ovládanou
vrozenými instinkty a pudy bez vlastního rozumu a vlastní
vůle. V této primitivní podobě byl nevinný stejně jako každá
"nemyslící" součást přírody. Pak se u něj vyvinulo
individuální vědomí, člověk se začal řídit vlastním rozumem
a tím se dostal do rozporu s řádem přírody. Začal přetvářet
svět podle svých představ a zakoušel zpětnou vazbu z reakce
přírody na tyto změny. Konečným cílem je pak nalezení
souladu s vesmírem de facto tak splynutí individuální mysli
jednotlivého člověka s universálním principem vesmíru,
přičemž si člověk zachová svoje sebeuvědomění. Toto lze za
tím příběhem vidět a myslím, že to je správně.
Vaše "osobni moralka, zodpovednost,laska k sobe a druhym" je jen jiný název pro tutéž cestu. Někdo to cítí v sobě jaksi automaticky (i když asi nelze rozumově zdůvodnit, proč by se tak měl chovat), jiný si to potřebuje zdůvodňovat vírou a upevňovat konáním rituálů. Víra je jen nástroj, berlička, kulisa - není sama o sobě smyslem. Někdo to v sobě asi bohužel necítí vůbec.
Jen ten bůh jako nádražní rozhlas vydávající konkrétní srozumitelné pokyny, to mi přijde spíš jako sebeklam než jako realita. To je důvod mé kritiky.
|
| Hana, 2 děti | •
|
(28.8.2003 22:46:16)
blablabla kdo pane Sosane podle vás jako určí, co je "morální a zodpovědné"? za "morální a zodpovědné " někdo považuje naprostá zvěrstva... ale neohánějme se tu trapnými argumenty typu "Hitler a Husajn", stačí se podívat tady na Rodině, jak rozličně si lidé představují "morálku a zodpovědnost" např. ve vztahu k nevěře apod....
Prostě není-li absolutno, není ani morálka a zodpovědnost.
papapa broučkové pěkně vyspěte
|
| Misa3 |
|
(29.8.2003 0:32:46)
Sorry, Hano, ale muj otec, ktery me cele detstvi bil a partener, ktery me tri roky tyral se oba pokladali za ortodoxni katoliky a oba byli presvedceni, ze jednaji v souladu s krestanskou moralkou. Mam dodnes jizvy po biti od meho otce a muj partner prede mnou ukopal psa. Nemas pocit ze naprosto amoralni mohou byt jak atheiste tak i verici? Kde byla moralka univerza (pokud tedy nebudeme brat drobnosti typu nevmesovani se katolicke cirkve v pripade vyhlazovani Zidu v KC), tak tedy kde byla ona moralka, v mem pripade, proc mam verit lidem, kteri se byli skalopevne presvedceni o tom, ze jednaji v souladu s Bozi vuli a pritom mi ublizili, tak ze mi trvalo roky nez jsem se z toho vzpamatovala. Promin, ale vetsina vericich skutecne moc duvery nebudi.
|
|
| Misa3 |
|
(29.8.2003 0:41:40)
Jo jeste tam byl vztah k nevere, u nekterych lidi, no nevim, nebylo v Novem Zakone nebo o tahani trisky z oka bliznicho a prehlednuti brevna v oku vlastnim? Nebyla tam i jakasi zminka o tom, ze by krestan nemel odsuzovat,( ty kdoz jsi bez viny...) No, ale on se vam ten Novy Zakon skutecne moc nehodi, ze? Promin Hano, ale vzdyt jsi plna nenavisti, kde je krestanska laska a odpusteni.
|
| Hana, 2 děti | •
|
(30.8.2003 19:13:55)
Milá Míšo,
asi jsem se nechala unést tónem Sosanových příspěvků,který ve mě vzbudil dojem, že mu nejde o nějaké naslouchání, jako spíš o rejpání (mohu se pochopitelně mýlit). Také jsem nabyla dojmu, že když se mu jiní křesťané v této diskusi snažili vysvětli svůj postoj a svou zkušenost (jako to například hezky udělala Vesna či Kateřina, se kterými se naprosto ztotožňuji), přes jeho filtr předsudků to nijak neproniklo, tak jsem si řekla, že není na škodu občas trochu pošťouchnout :)...... ale chápu, že to někomu mohlo připadat příliš drsné. Jen mi příjde trapné, že bychom se snad my křesťané měli nějak "omlouvat" za to, v co a především Komu věříme.
Chápu, že jsi prožila těžké věci, a je mi líto, že právě od lidí, kteří si říkali "křesťané". Naprosto s Tebou souhlasím, že nemorálně se mohou chovat jak tzv. křesťané, tak tzv. ateisté. Můj tatínek ateista mě celé dětství dost tvrdě psychicky týral (terorizoval ostatně celou rodinu), a když jsem v 15ti letech uvěřila, ještě přitvrdil. Několikahodinové vymývání mozku nebylo vajímkou, ale mým běžným chlebem, vyhrožování sebevraždou u otevřeného okna, pokud nezapřu svou víru v Boha také nebylo nic zvláštního, o citovém vydírání, zákazu vycházení, kontrolování pošty ani nemluvě. Dozvěděla jsem se, že by byl otec raději, kdybych skončila na drogách a několikrát mě zatratil jako dceru... jinak je to "slušný a inteligentní člověk". Víš, nepíšu to v nějaké hořkosti, čistě jako fakt, se kterým jsem už - díky Bohu - vyrovnaná. Trvalo to dlouho, než jsem tátovi odpustila, takové věci sjou těžké, ale sjem vděčná Bohu, že mě v tom nenechal a opravdu mi v tom pomohl. Můžu teď žít v mnohem větší vnitřní svobodě.
Míšo, pro mě život s Bohem není nějaká fráze. On je pro mě skutečnou osobou. V Bibli se jasně píše, že kdo tvrdí, že zná Boha, a nezachovává jeho přikázání, je lhář. Do této kategorie podle mě spadají i Tvé zkušenosti s otcem a partnerem.
Co se týče toho odsuzování: já opravdu neodsuzuji člověka. Můžu odsoudit to, co člověk udělal, ale to ještě neznamená, že jsem vůči němu plná nenávisti, jak mi píšeš. Jedna z mých dobrých kamarádek podvedla svého manžela, otěhotněla, rozvedla se... vím dobře, co si užila od některých "křesťanů" - ale u nás doma našla přijetí. Je prostě rozdíl v to, zda odsoudím něčí čin, nebo člověka samotného. V Bibli je napsáno "kdo stojíš, dávej si pozor, abys nepadl" - to si často připomínám. Nikdo nejsme "imunní" a já sjem si toho dobře vědomá. Veř mi, že se necítím nijak "povýšeně". Jsem vděčná, že v Ježíši jsem dostala odpuštění a přijetí, které mě ale zároveň zavazuje. Když člověk opravdu přijme Boží milost, tak nemá být na co pyšný, ví že si nic nezasloužil a že svůj dluh nikdy nesplatí...
Když k Ježíši tvrdí náboženští lidé (farizejové) přivedli ženu cizoložnici, ptali seho: "Co s ní máme udělat?" Tehdy bylo zvykem takové ženy ukamenovat. Ježíš se na ně podíval a řekl: "Kdo z vás je bez viny, ať první hodí kamenem. Pak dlouho mlčel a něco si psal do písku (někteří vykladači Bible tvrdí, že tam možná psal hříchy lidí, kteří ženu přivedli, anebo jména všech, se kterými spala, což byli právě ti okolo... ale kdo ví...). Ti muži se vytratili jeden po druhém. Ježíš se podíval na ženu a řekl: "Ani já Tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš." A o tom to je. U Boha máme odpuštění a zároveň nám dává sílu začít znova.
Když jsem napsala tu zmínku o morálce a nevěře, šlo mi o to, že názory na to, co je a co není morální se velice různí - a diskuse na toto téma tady na rodině je toho důkazem. Proto pokud by nebyl Bůh, kdo by určil, co skutečně JE a co NENÍ správné? Pokud si je člověk sám sobě měřítkem, většinou to nedopadá dobře - ať už si říká křesťan nebo ateista.
Dalo by se toho psát ještě víc, ale nejsem si jistá, nakolik Tě to skutečně zajímá a nebudu se dál vnucovat, pokud o to nestojíš. Tak se ozvi, budeš-li chtít.
|
|
|
| Sosan | •
|
(29.8.2003 10:01:36)
Kdo určí, co je morální? Každá společnost má nějaký morální kodex - co se považuje za slušnost a co ne (ne všechno je právně ošetřené a trestně vynutitelné a ani to není technicky možné).
Křesťané mají desatero. V zásadě s ním souhlas, ale šedá je teorie a zelený strom života a desatero prosazované bezhlavě za každou je také špatně. Společnost došla léty vývoje k tomu, že např. nezrušitelné manželství napáchá víc škody než užitku, zrovnatak společnost toleruje interrupce či nevynucuje víru v jednoho boha. Osobně to považuji za pokrok. Co je dobré a co je špatné poznáte snadno podle důsledků. Zakážete-li interrupce, budou se dělat načerno s hroznými následky (nezabráníte tím tomu, aby se nedělaly) = zákaz interrupcí je špatně, zakážete-li rozvody, nastane rozvodová turistika případně se manželé budou vzájemně vraždit či se preventivně nebrat vůbec = zákaz rozvodů je špatně. Takhle by šlo pokračovat. A přesto se společnost staví k obojímu odmítavě, protože chápe, že je to špatně i když za určitých okolností je to nejmenší zlo. Tedy z principu může existovat morálka i bez absolutna.
Přededevším je třeba ale uvést, že zásady desatera jste se nenaučila od Boha, ale při výuce katechismu a to je sakra rozdíl. Bylo by jistě moc fajn, kdyby šlo se na ně zeptat Boha přímo, eventuálně se s ním radit i o jiných praktických záležitostech (Kateřina to dělá a dle jejího popisu to funguje jako obousměrná srozumitelná komunikace), ale nám ostatním to nejde.
|
| Hana, 2 děti | •
|
(30.8.2003 19:25:05)
Milý pane Sosane,
na katechismus jsem nechodila, jsem z ateistické rodiny :) Jak jistě při své informovanosti víte, křesťané věří, že Bible je Boží Slovo a tam si Desatero můžete najít. Mimochodem spousta lidí tvrdí, jak s ním souhlasí či že si ho váží(že to je základ evropské kultury blablabla), ale ani neví, co tam je... jestlipak to víte vy? Pokud ne, máte alespoň dobrý bojový úkol - totiž zjistit si to :) Těším se na vaše objevy! A pokud již desatero skutečně znáte, jakpak se vám jeho jednotlivé body líbí? zajímal by mě váš názor.
Malá poznámka k morálnosti interrupcí - tvrdíte, že zda je něco morální nebo ne, lze snadno poznat podle důsledků. Takže, jestlipak jste již slyšel o postinterrupčním syndromu? O tom, jak řada ženy, které tento neškodný zákrok podstoupily, po léta pronásledují výčitky svědomí (a to i v případě, že jejich okolí zákrok schvalovalo), vzpomínají na dítě v době, kdy se teoreticky mělo narodit, když se dívají na své děti, trápí je pocit, že mezi nimi jedno chybí atd. atd....? Mohla bych ještě pokračovat,nejde mi ale teď o to rozpoutat diskusi na téma interrupcí, jen vám na tomto příkladě poukázat na to, že věci nemusí být až tak jednoduché, jak se vám na první pohled třeba zdá.
Pro dnešek zatím vše. Přeji vám, abyste byl třeba i méně zajímavý a sofistikovaný, ale více otevřený k tomu, že k vám chce Bůh promluvit. Nefunguje to zdaleka jen Kateřině... :)
|
| Sosan | •
|
(30.8.2003 23:15:58)
l. V jednoho Boha věřiti budeš.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
5. Nezabiješ.
6. Nesesmilníš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectí proti bližnímu svému.
9. Nepožádáš manželky bližňího svého,
10. aniž požádáš statků jeho.
No, pravda je, že z hlavy jsem dal dohromady než 8 (8. a 10. jsem zapomněl - a desáté teda vůbec nechápu, co to vlastně znamená).
No a co si o tom myslím? Moderní člověk prostě už žije dost jinak. Např. dnes je běžné, že mladí spolu spí před svatbou - nejsou pak alespoň tolik zklamáni ve svých očekáváních (ono vzít si frigidní ženu či lesbičku může být pro manželství pohroma, zejména když si člověk maluje, jak to pak bude úžasné). Sami jsem žili období tzv. manželství na zkoušku a zpětně to hodnotím, že jsme udělali dobře. Věci se nedělí černobíle na správné a morální a na za všech okolností nesprávné a nemorální, tak jako k takovému vidění desatero svádí. Občas je prostě správné udělat i nemorální věc (za určitých okolností je i ta interrupce nejmenší zlo pro všechny zůčastněné).
V desateru mi však zcela chybí např. vymezení nějakého vztahu ke zvířatům (týrání zvířat ve velkochovech neodporuje desateru !) či vymezení vtahu ke drogám včetně alkoholu a našlo by se toho asi víc.
A to je i třeba problém politiky KDU-ČSL snažící se uzákonit desatero a donutit všechny žít morálně de-facto násilím, což znamená pokus o návrat do středověku. Je to prostě odtržené od reality.
Ale rád bych věděl, jak prakticky provozujete ten dialog s Bohem, když vám to jde jako Kateřině. Jak vám odpovítá? Jak to jako funguje?
|
| Hana, 2 děti | •
|
(31.8.2003 0:49:02)
Nazdar Sosane,
no asi bych se měla zamyslet nad tou svojí středověkostí :) vdávala jsem se jako panna a můj muž byl panic, to jsme asi fakt divný... Mimochodem, když se moje maminka před svatbou dozvěděla, že jsme "spolu ještě nic neměli", nasadila přesvědčovací tažení včetně toho, že na mne s tetou řvali na veřejnosti (v restauraci) "co když je vadnej, musíš se s ním nejprve vyspat, než si ho vemeš"... to bychom si to teda fakt užili. No nic, to byla jen taková malá vsuvka. Jen pokud by Vás to zajímalo, tak vadný nejsme a teď už si to pěknou řádku let hezky si to užíváme :)
Zasloužíte si pochvalu za splněný úkol:). Mám pro Vás další: jaké přikázání považoval za nejdůležitější Ježíš? Třeba to dávno znáte, ale kdyby ne, je to jistě zajímavá informace :)
To 10. přikázání znamená, že nemáme závidět.
No, já přesně nechápu, co přesně očekáváte, že Vám řeknu o tom dialogu s Bohem. Tak alespoň stručně v bodech:
Bůh ke mně mluví několika způsoby: 1. skrze Bibli, svoje Slovo, 2. přímo do mého ducha/srdce (jako určitý "vjem", o kterém vím, že není jen pouhou mojí "myšlenkou")3. vnitřním ujištěním 4. skrze druhé lidi
ad 1.: jednak mohu třeba číst Bibli a něco konkrétního mě osloví, co mi pomůže změnit své postoje, jednání apod.. Jindy se modlím a prosím, aby mi Bůh v nějaké věci ukázal svoji vůli. Někdy se stalo, že jsem pak jen tak otevřela Bibli a "kápla" jsem na příběh či verš, který odpovídal tomu, co jsem zrovna zažívala a já věděla, že to je ono. Jindy zase v duchu vidím odkaz na verš v Bibli, najdu si ho a je to ono. A velmi často mi prostě Bůh jen připomene nějaký verš z Bible, který už dávno znám. Není to asi vyčerpávající, ale alespoň pro představu.
ad 2.: k tomu nevím, co dodat...je to určitý "vnitřní hlas". Vím o lidech, který ve velmi výjimečných situacích slyšeli přímo slyšitelný Boží hlas, já to ale ještě nikdy nezažila.
ad 3.: někdy v některých situacích člověk neví jak se rozhodnout, ačkoliv zvážil všechna pro a proti... pak někdy jednoduše prosím Boha, aby mi dal v té věci "pokoj" - a zvolím to, v čem ho skutečně dostanu. Já jsem jinak docela nervák, takže vnitřní klid je pro mne opravdu zázračným znamením :)
ad 4.:věřím, že Bůh k nám může promluvit skrze druhé lidi; zrovna teď aktuálně jsem volala kamarádce, aby se za mne v jedné věci, modlila - den na to mi volala, že na modlitbách pro mne přijala určitý text z Bible a až překvapivě to sedlo. Někdy k nám Bůh promluví i skrze dobrou, rozumnou radu nějakého člověka. Jiný příklad je proroctví - těch jsem také zažila již řadu. Často to byli i lidé, kteří mě neznali, a řekli mi něco, co přesně sedělo do situace. Sama jsem pro druhé proroctví také přijala. Opět - není to úplný seznam.
Bůh ovšem není "automat" na nějaké odpovědi na naše otázky. Někdy se mi stalo, že Bůh mlčel a já musela na Jeho vedení dlouho čekat - ale nikdy mě v tom nenechal. Také ne vždy, když se modlím, od něj čekám odpověď na nějakou otázku, prostě jen čekám, zda mi chce něco říct. Často mi dá jen vědět, že mě má rád, že mu na mě záleží a podobně. Nebo ke mně promluví ohledně něčeho, co se mi ani moc slyšet nechce :), třeba že jsem v něčem nejednala správně apod.. - no a já to pak můžu dát s Ním dopořádku.
Modlit se pro mne opravdu znamená rozhovor. Bohu mohu říci o všem, co mě trápí, z čeho mám radost. Můžu se taky modlit za druhé lidi a tak je podpořit. Za dobu, co žiju s Bohem (a nejsem úplný "nováček") jsem zažila již bezpočet vyslyšených modliteb. Jeden člověk, který pracuje jako misionář v Africe a na základě jeho modliteb byla zázračně uzdravena řada lidí, říká: "Někteří lidé tvrdí, že ta uzdravení jsou jen náhody. No, možná... ale říkám vám, když se modlíme, těch náhod nějak podezřele přibývá!" :) Nemohu s ním než souhlasit.
Věřím v Boha, který mě miluje takovou, jaká jsem. Věřím v Boha,který mě proměňuje. Věřím v Boha, kterému na mě záleží. Věřím v Boha, který vyslýchá mé modlitby. Věřím v Boha radosti. Věřím v Boha,který mi dává sílu dopouštět. Věřím v Boha, který mě uzdravuje na těle i na duši. Věřím v Boha, který je blízko těm, kteří jsou skroušeného srdce. Věřím v Boha,který mi neslíbil procházku růžovou zahradou, ale který je vždycky se mnou - ať se děje cokoliv. Věřím v Boha - a neměnila bych ani "za zlatý tele" :) Vím, KOMU jsem uvěřila.
Sosane, v jakého Boha Vy nevěříte?
No to je pěkně pozdě, dobrou noc! :)
|
| Sosan |
|
(31.8.2003 22:59:58)
Je to opravdu neslušné vůči diskutujícím, které zajímá především osud Jirky, se tady vybavovat na jiné téma. Takže pokračování v nově založené diskusi "Já věřím, a co ty?". Doufám, že se tam setkáme, vkládám tam odpověď na vaši reakci.
Diskuse je zde: http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?z_podkategorie=no&id=1133
|
|
|
| Hana, 2 děti | •
|
(31.8.2003 0:49:07)
Nazdar Sosane,
no asi bych se měla zamyslet nad tou svojí středověkostí :) vdávala jsem se jako panna a můj muž byl panic, to jsme asi fakt divný... Mimochodem, když se moje maminka před svatbou dozvěděla, že jsme "spolu ještě nic neměli", nasadila přesvědčovací tažení včetně toho, že na mne s tetou řvali na veřejnosti (v restauraci) "co když je vadnej, musíš se s ním nejprve vyspat, než si ho vemeš"... to bychom si to teda fakt užili. No nic, to byla jen taková malá vsuvka. Jen pokud by Vás to zajímalo, tak vadný nejsme a teď už si to pěknou řádku let hezky si to užíváme :)
Zasloužíte si pochvalu za splněný úkol:). Mám pro Vás další: jaké přikázání považoval za nejdůležitější Ježíš? Třeba to dávno znáte, ale kdyby ne, je to jistě zajímavá informace :)
To 10. přikázání znamená, že nemáme závidět.
No, já přesně nechápu, co přesně očekáváte, že Vám řeknu o tom dialogu s Bohem. Tak alespoň stručně v bodech:
Bůh ke mně mluví několika způsoby: 1. skrze Bibli, svoje Slovo, 2. přímo do mého ducha/srdce (jako určitý "vjem", o kterém vím, že není jen pouhou mojí "myšlenkou")3. vnitřním ujištěním 4. skrze druhé lidi
ad 1.: jednak mohu třeba číst Bibli a něco konkrétního mě osloví, co mi pomůže změnit své postoje, jednání apod.. Jindy se modlím a prosím, aby mi Bůh v nějaké věci ukázal svoji vůli. Někdy se stalo, že jsem pak jen tak otevřela Bibli a "kápla" jsem na příběh či verš, který odpovídal tomu, co jsem zrovna zažívala a já věděla, že to je ono. Jindy zase v duchu vidím odkaz na verš v Bibli, najdu si ho a je to ono. A velmi často mi prostě Bůh jen připomene nějaký verš z Bible, který už dávno znám. Není to asi vyčerpávající, ale alespoň pro představu.
ad 2.: k tomu nevím, co dodat...je to určitý "vnitřní hlas". Vím o lidech, který ve velmi výjimečných situacích slyšeli přímo slyšitelný Boží hlas, já to ale ještě nikdy nezažila.
ad 3.: někdy v některých situacích člověk neví jak se rozhodnout, ačkoliv zvážil všechna pro a proti... pak někdy jednoduše prosím Boha, aby mi dal v té věci "pokoj" - a zvolím to, v čem ho skutečně dostanu. Já jsem jinak docela nervák, takže vnitřní klid je pro mne opravdu zázračným znamením :)
ad 4.:věřím, že Bůh k nám může promluvit skrze druhé lidi; zrovna teď aktuálně jsem volala kamarádce, aby se za mne v jedné věci, modlila - den na to mi volala, že na modlitbách pro mne přijala určitý text z Bible a až překvapivě to sedlo. Někdy k nám Bůh promluví i skrze dobrou, rozumnou radu nějakého člověka. Jiný příklad je proroctví - těch jsem také zažila již řadu. Často to byli i lidé, kteří mě neznali, a řekli mi něco, co přesně sedělo do situace. Sama jsem pro druhé proroctví také přijala. Opět - není to úplný seznam.
Bůh ovšem není "automat" na nějaké odpovědi na naše otázky. Někdy se mi stalo, že Bůh mlčel a já musela na Jeho vedení dlouho čekat - ale nikdy mě v tom nenechal. Také ne vždy, když se modlím, od něj čekám odpověď na nějakou otázku, prostě jen čekám, zda mi chce něco říct. Často mi dá jen vědět, že mě má rád, že mu na mě záleží a podobně. Nebo ke mně promluví ohledně něčeho, co se mi ani moc slyšet nechce :), třeba že jsem v něčem nejednala správně apod.. - no a já to pak můžu dát s Ním dopořádku.
Modlit se pro mne opravdu znamená rozhovor. Bohu mohu říci o všem, co mě trápí, z čeho mám radost. Můžu se taky modlit za druhé lidi a tak je podpořit. Za dobu, co žiju s Bohem (a nejsem úplný "nováček") jsem zažila již bezpočet vyslyšených modliteb. Jeden člověk, který pracuje jako misionář v Africe a na základě jeho modliteb byla zázračně uzdravena řada lidí, říká: "Někteří lidé tvrdí, že ta uzdravení jsou jen náhody. No, možná... ale říkám vám, když se modlíme, těch náhod nějak podezřele přibývá!" :) Nemohu s ním než souhlasit.
Věřím v Boha, který mě miluje takovou, jaká jsem. Věřím v Boha,který mě proměňuje. Věřím v Boha, kterému na mě záleží. Věřím v Boha, který vyslýchá mé modlitby. Věřím v Boha radosti. Věřím v Boha,který mi dává sílu dopouštět. Věřím v Boha, který mě uzdravuje na těle i na duši. Věřím v Boha, který je blízko těm, kteří jsou skroušeného srdce. Věřím v Boha,který mi neslíbil procházku růžovou zahradou, ale který je vždycky se mnou - ať se děje cokoliv. Věřím v Boha - a neměnila bych ani "za zlatý tele" :) Vím, KOMU jsem uvěřila.
Sosane, v jakého Boha Vy nevěříte?
No to je pěkně pozdě, dobrou noc! :)
|
| Misa3 |
|
(31.8.2003 14:31:13)
Hano, proboha uz toho nech, nebo to prejmenuj na "Ja verim a co vy" tematicky se to uz totiz Jirkovi davno vymklo. A pokud sis vsumla tak nikdo z nevericich "necpe" do vericich sve smysleni. Jak jsem uz psala, mam s tim spatne zkusenosti a uznavam, ze muze jit o predsudek. Ale proc za kazdou cenu vnucovat druhym svou viru. Je to zbytecne, a pokud mohu soudit podle sebe jen je to nastve. Modli se za nas, nebo delej neco uzitecneho, ale PROBOHA nepresvecuj je o tom co by podle tebe meli citit. Je to nevhodne a zbytecne-nikoho tim stejne nepresvecis. Nech nas v nasi temnote a bludech a uzivej si sve viry. Pokud me donutis ke skutecne debate, nebude to dobre, ver mi a bude to alespon na nekolik zpovedi, abys mi dokazala odpustit. Takze toho nechme.
|
| Hana, 2 děti | •
|
(31.8.2003 20:11:37)
Milá Míšo,
je mi fakt líto, že se Tě dotýká to, že někdo něčemu věří a nestydí se to říci "nahlas". Jde o mou diskusi se Sosanem, kdy mi šlo o to vyjasnit si, v co vlastně věřím a proč. Sám se mne na to více méně ptá. Nejde o nějaký prázdný manifest, to je prostě můj normální život.
Nikomu nic nevnucuji. Jak sis všimla, tady na Kateřininy zkušenosti reagovala řada lidí věřících i nevěřících a obě strany hovoří o svých argumentech. Příjde mi normální se zapojit. S panem Sosanem si píšu v jiném stylu, než jak jsem třeba odpověděla Tobě (četlas to?)
Jinak skutečnou diskusí, jak píšeš (což dle mého názoru zahrnuje i aktivní naslouchání a snaha o porozumění druhé strany), bys mě akorát tak potěšila...
Píšeš "nechme toho" - tak jo, když už na tento příspěvek nezareaguješ, tak toho klidně nechám.
Přeji Ti, abys v tom jak Ti bylo ublíženo, našla uzdravení. S hořkostí v srdci se těžko žije a ubližujeme si tím sami sobě (prosím, tomu nerozuměj jako odsouzení, ale jako naopak porozumění tomu, že život není jednoduchý). Modlit se budu, jsem ráda, že to považuješ za užitečné :)
|
| Věra. |
|
(31.8.2003 20:45:26)
Ahoj Míšo, zajímavé, že ti tolik vadí, když "věřící něco někomu cpe". Ono obecně na rodince je spousta diskuzí, kde se setkávají lidé s různými, často opačnými názory a mluví spolu, proto jsme všichni tady.
Těžko Ti bude věřící "cpát" něco jiného než svojí vlastní zkušenost se světem a s vlastní vírou, není třeba hned útočit a zlobit se, zajímavé, že to tolik lidí zde v Čechách dráždí, holt dlouhá leta komunistické výchovy udělali s národem své. Přeju hodně klidu a tolerance, potřebujeme ji všichni. Věrka
|
|
|
| Hana, 2 děti | •
|
(31.8.2003 20:11:42)
Milá Míšo,
je mi fakt líto, že se Tě dotýká to, že někdo něčemu věří a nestydí se to říci "nahlas". Jde o mou diskusi se Sosanem, kdy mi šlo o to vyjasnit si, v co vlastně věřím a proč. Sám se mne na to více méně ptá. Nejde o nějaký prázdný manifest, to je prostě můj normální život.
Nikomu nic nevnucuji. Jak sis všimla, tady na Kateřininy zkušenosti reagovala řada lidí věřících i nevěřících a obě strany hovoří o svých argumentech. Příjde mi normální se zapojit. S panem Sosanem si píšu v jiném stylu, než jak jsem třeba odpověděla Tobě (četlas to?)
Jinak skutečnou diskusí, jak píšeš (což dle mého názoru zahrnuje i aktivní naslouchání a snaha o porozumění druhé strany), bys mě akorát tak potěšila...
Píšeš "nechme toho" - tak jo, když už na tento příspěvek nezareaguješ, tak toho klidně nechám.
Přeji Ti, abys v tom jak Ti bylo ublíženo, našla uzdravení. S hořkostí v srdci se těžko žije a ubližujeme si tím sami sobě (prosím, tomu nerozuměj jako odsouzení, ale jako naopak porozumění tomu, že život není jednoduchý). Modlit se budu, jsem ráda, že to považuješ za užitečné :)
|
|
|
|
| Misa3 |
|
(31.8.2003 14:51:11)
Sosane v desateru neni nic co by odporovalo nejen tyrani zvirat, ale i deti a manzelky. Je patrne zakazano manzelku ci dite pri tyrani zabit...(ackoli kdo vi)zajimave je ze vsechny tyto zakony jsou patrne rovnocenne, takze jak jsem uz psala "pomni abys den svatecni svetil" bude v jedne rovine s "nezabijes", jinak to s tou manzelkou se tyka svadeni vdanych zen a s tim statkem mi to taky neni jasne, mozna ze je to nejaka odruda nepokrades. Ale moc Te prosim, i kdyz Hana je touto debatou doslova uchvacena, nechme toho, nebo to vraz po nejaky jiny napis, napr. Ja verim a co vy? Vypovidalo by to o obsahu lepe nez takto, kdy to s Jirkou uz skutecne nema vubec co spolecneho. nevim jestli pani Katerina trpi halucinacemi a netouzim se to dozvedet, uz ted pri popisu jejiho domaciho stesti, mi jde mraz po zadech. Asi to bude tim, ze nemam moc rada promyvani mozku a popis toho co se tam odehrava od toho moc daleko neni. Proboha nechme toho...Je to skutecne uz moc. Dejte to pod jiny nadpis a dikutujte vsichni o vire do alelula. Problem je ze pod timto nadpisem se na to vzdy podivam protoze me zajima, co se s Jirkou deje a taky tam bylo i par rozumnych lidi a nazoru vsetne Tvych a kdyz se proklestim dalsim odstavcem o vire prave, neda mi to, abych neodpovedela
|
|
|
|
|
|
|
| Misa3 |
|
(28.8.2003 16:22:21)
Heli je naprosto jiste, ze Buh ve Starem Zakone se zrovna mirumilovne neprojevuje. Ale tak jak bych chtela aby me prestali verici nabadat, abych nasla smireni v Bohu, stejne tak bych jim nevymlouvala jejich viru, je to jejich volba a maji na ni naproste pravo. Jen jeste, atheista o sve filosofii( pokud nejakou ma) vetsinou nemluvi k tem, kteri nesdili jeho nazory. Krestane v ramci tzv. evamgelizace nezustale. neni to prijemne a vyvolava to odezvy jako je ta Helina. Heli vim, ze to myslis dobre a nesporne poukazujes na skutecnosti, ktere ve Starem zakone rozhodne jsou, ale tak, jako bych uvitala, kdyby verici prestali s evangelizaci, nemeli bychom ani my jim zduraznovat vse co se nam na jejich vire nelibi ci se nam zda nelogicke.
|
|
|
| Misa3 |
|
(29.8.2003 1:35:33)
Znovu jsem si vzpomnela na ponekud drsnou komedii Dogma, kde jeden z hrdinu rika, ze Boha nic tak... nerozcili, jako to, co jsou lide schopni delat jeho jmenem. Rozhodne na tom neco je.
Vim ze pokazde ujedu, kdyz prijde rec na tema vira a amoralita nas nevericich. Nekdo mi totiz v zivote tolik neublizil, jako verici, uznavam, ze to k nim citim neni spravne, ze jde o predsudek, ale zila jsem mezi vericimu nekolik let a i kdyz nepochybuji,ze i mezi nimi jsou dobri a charakterni lide, jaksi jsem mela stesti na ty presne opacne. Omlouvam, se, ale vzdy se necham unest, a proto se od ted nebudu na toto tema vyjadrovat pujdou-li kritiky a vytky jen na muj rub. Ale za cizi odpoustet nemohu. Byla jsem vychovana tak, ze za sve chyby ponesu odpovednost ( existuje omluva, ale ne zpoved nabo odpustky) a pokud si predstavuji nejakou autoritu, je to clovek ktery me vychoval ve filosofii podle ktere zil (muj dedecek) a udelal vse, aby ze mne byl slusny clovek, takze jeho odsudku bych se podridila. problem: NIKDY NIKOHO NEODSUZOVAL:-))
|
|
|
|
| Misa3 |
|
(28.8.2003 16:12:33)
Sosane, ja s Vami souhlasim a take si myslim, ze zivotni filosofie kazdeho je velice osobni vec, to cemu verime, ci neverime, prameni vlastene ze vseho, co nas v zivote potkalo a k cemu jsem dosli. Vnucivat viru, jako to nekdo dela naopak pokladam za velmi nesmyslne. Jak muzete po Susanovi, po mne, nebo po komkoliv chtit, aby pohovoril s Bohem, kdyz v nej nejen neveri, ale kdyz predstava jeho existence popira veskerou filosofii ke ktere dosel( ted mluvim za sebe, nevim jak je na tom Susan) Neni to nesmyslne? Dulezitejsi nez vira, je to jak se chovame k druhym a to jak jsme schopni s nimi soucitit a snazit se jinm pomoct. Pokud si prectete Novy Zakon( a ja to udelala) zjistite, ze temer nikdo z ortodoxnich katoliku se jim neridi. Pomni abys den svatecni svetil, se dostava na uroven nezabijes, nevezmes jmena Boziho nadarmo, je na stejne hladine jako nepodas kriveho svedectvi...Atd. Navic Novy zakon nabada k: odpusteni, neodsuzovani, nelpeni na majetku, k pomoci chudym a nemocnym... a kdo to z vericich zastupujicich KDU-CSL, nebo jak se to jmenuji, to dela? Lidem jako ja politici, kteri jsou z rad vericich a meli by je zastupovat, jevi jako lide, kteri káží vodu a piji vino=pokrytci. Je mi lito, ale vecne nuceni Susana, aby pohovoril s Bohem, mi uz taky zacina pit krev, jinak bych se vyjadrila tak, abych tolik nezranovala...i kdyz nazor by byl stejny.
|
| Sosan | •
|
(28.8.2003 16:35:08)
Já bych tuto dikusi nevyhrocoval na problém existence/neexistence boha. Ono je těžké se na toto téma bavit, když si pod tímto pojmem každý představuje něco jiného. Podle toho, co si pod tím kdo představí, pak lze tvrdit, že to buď existuje, neexistuje nebo to prostě nevíme. Existuje velmi mnoho pojmů, jejichž obsah je nedokozatelný a zároveň nevyvratitelný. Na každém z nich lze vystavět logickou konstrukci, kterou nelze vyvrátit. Ono je to vlastně i obsahem slova víra. Vždyť věřit neznamená nic jiného než pokládat za pravdu něco, o čem se nemůžeme přesvědčit, že je to pravda. Kdyby se o tom člověk mohl přesvědčit, ohmatat si nějaký důkaz, tak by to už nebyla víra ale jen vědění.
Mě ale vadí, když někdo něco tak intimního, abstraktního, křehkého a neurčitého, jako je více-méně fiktivní vztah k nějaké neosobní duchovní autoritě (bohu, absolutnu, jsoucnu...) staví do roviny běžných materiálních věmů. Prostě přístup typu: šel jsem tuhle po ulici a potkal anděla a ten mi přeřikal jízdní řád. Pak takhle jednou odpoledne přišel k babičce bůh a povídá, že si má vzít Jirku k sobě. Tady se hovoří o normálních smyslových vjemech. Tedy buď se kolem Kateřiny dějí opravdu mimořádné věci, nebo si Kateřina prostě vymýšlí či spíš si díky své silné víře vsugerovala pokřivené vnímání světa a je kdesi na hranici potřebnosti psychiatrické léčby. To už není o nějaké životní filozofii.
|
|
|
| Hana, 2 děti | •
|
(28.8.2003 22:39:58)
No to teda můžu :) nevím, co k tomu dodat.
|
|
|
|
| Tooshy | 
|
(12.9.2003 11:48:53)
Reaguji na větu: "Což takhle udělat nějaký pořadník, stanovit pevnou pracovní dobu a modlit se na směny... ne, to už je asi příliš urážlivé."
Znám několik praktikujících katolických rodin a jeptišek a můžu Ti potvrdit, že to přesně takhle opravdu funguje. Říká se tomu modlitební stráž, v naléhavých případech také "Bojovka" - tj. bojová modlitba. (Když jsem poprvé tento termín slyšela, představila jsem si je v noci s mapou a baterkou uprostřed lesa a nechápala, co to může mít společného s bolavou nohou sestry Prokopie nebo manželskými problémy Novákových. :o))))))
To se napíše rozvrh hodin (24 hodinový), každý, kdo se chce zúčastnit, se napíše na určitou hodinu, po kterou se intenzivně modlí (jestli nějakou předem dohodnutou modlitbu nebo vlastními slovy, to nevím).
Přestože to vypadá trochu podivně, urážlivé mi to nepřijde. Účastní se přece ti, kterým na věci záleží (asi hodně, když někteří jsou ochotni kvůli tomu vstát třeba ve 3 ráno) a dělají to dobrovolně. Ostatně soudím, že když se mnoho lidí sejde s dobrou myšlenkou a vůlí, mělo by to být přinejmenším neškodné. (Sama věřím tomu, že každá myšlenka vyslaná do světa má nějaký účinek, a jen tak nevyčpí)
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)