| Monika, syn skoro rok | •
 |
(31.8.2002 23:33:39)
Mila Deniso,
uprimne Vam blahopreji k tak nadhernemu zazitku. Urcite to muselo byt pro Vas i manzela neco, co Vas stmelilo navzdycky.Jenom si neumim predstavit, co byste delali, kdyby nastaly nejake komplikace. Ze vsech mych kamaradek, vcetne me, jsme to ani jedna nemela lehke a nebyt lekaru, tak by to nemuselo dopadnout tak dobre.
Vim, rikate si kdyby chyby.Vazte si toho, ze patrite k tem, ktere nepoznaly komplikace.Priste, by to tak snadne byt nemuselo.
Preji Vam i miminku hodne stesti.
|
| Karel | •
|
(2.9.2002 8:51:59)
Ptam se kdo je zdrojem onech komplikaci o kterych jsi psala. Ve vetsine pripadu je to skutecnost, ze porod je veden ryze lekarsky.
|
| Dianka (04+06+09) | 
|
(3.9.2002 12:47:39)
Karle, je vidět, že toho asi o porodech moc nevíš, když můžeš tohle říkat... Viděla jsem už dost případů, kdy těhotenství i třeba porod probíhal naprosto bez problémů, s minimálními zásahy, ale kdyby to bylo doma, miminko by vinou komplikací, které nastaly chvíli po porodu, nepřežilo a nebo s velkým postižením...
|
| Jana | •
|
(3.9.2002 16:59:06)
co su to za komplikacie a co je ich pricinou?
|
|
|
| Lukáš | 
|
(3.9.2002 19:37:36)
Vidím, že jste se nechal doslova zblbnout několika ničím nepodloženými články o tom, že prapůvodci všeho špatného v těhotenství a při porodu jsou lékaři.
Domnívám se, že lékařské vedení porodu si představujete tak, jak je prezentováno na těchto stránkách velice často - jako sled neuvážených zásahů a jejich ničivých následků.
Zlehčování a podceňování možných komplikací, stejně jako utkvělá představa, že lékař hlavně škodí jsou neustále omílané pseudoargumenty skalních propagátorů domácích porodů.
Ať si každý rodí kde chce, přestaňte už ale lhát o naprosté bezpečnosti domácích porodů a šířit bludy o porodnících a jejich práci.
L.
U moha argumentů je přání otcem myšlenky
|
| Sylvie | 
|
(3.9.2002 19:55:49)
Jééé, Lukáši, to je dobře, že ještě žiješ :o) Ještě mi dlužíš v různých diskuzích pár odpovědí na otázky, kvůli kterým jsi me napadl :o)))
Jinak jistě máš pravdu, zdaleka ne za vše může lékař, ale jak jsi sám napsal - na těchto stránkách se vyskytuje dost lidí, které mají se soudobým porodnictvím smutné zkušenosti, ve smyslu zbytečných zásahů do porodu, které vyvolávají komplikace... Holt taková je česká realita...
Mimochodem, pokud třeba takový porod na zádech v druhé době porodní opravdu nevadí (vzpomínám si, jak ses chlubil, že ty tak rodíš bez problémů maminy běžně), tak proč potom třeba moje dítě se v téhle poloze odmítalo narodit? Změnila jsem polohu - začalo se tlačit ven. Vrátili mě na záda - sešouplo se zpátky a podle lékařova vyšetření opravdu, ale opravdu dostatečně nenaléhá, já si s tlačením vymýšlím a teď porodit nemůžu. Šla jsem do lepší polohy - a na jeden stah bylo venku :o))) Jo, jo, realita...
S.
|
| Květinka | •
|
(4.9.2002 16:23:07)
Jo, to máš totiž třeba tak - když rodíš a věříš svému doktorovi a jeho víře, tak u něj teda komplikace způsobené lékařem nemáš. Ovšem, když máš jinou víru než ti doktor nutí, tak si ten doktor řekne že špatně spolupracuješ. No to je legrační - maminka spolupracuje s doktorem - nemělo by to být naopak?
|
| Květinka | •
|
(4.9.2002 16:31:25)
Vlastně jsem nedokončila myšlenku. No zkrátka, já když vím, že nejlepší je rodit bez léků a v poloze, do jaké mne to bude nutit, tak teda nevím, jak bych se vyrovnala s tím, kdyby mne milý pan doktor tvrdil, že nejlepší je oxytocin a lehnout na záda a ať si okamžitě lehnu a nechám si dát oxytocin. No to bych tedy komplikace měla jistojistě! A nebyly by to komplikace pocházející z mého porodu, ale z omezení mého porodu. Jo jo, až zhyne rutinní plošná česká klasika.
|
| Lukáš |
|
(5.9.2002 20:15:21)
Z vašeho přízpěvku je cítit, že máte pocit, že oxytocin je nebezpečná zbraň proti rodičkám.:)
To, že je lepší rodit bez něj (když to dobře jde) ví každý porodník stejně jako Vy. Jsou však situace, kdy je nutno posílit děložní kontrakce a pak je jeho užití ku zdaru.
Domnívám se, že často ventilovaný odpor k tomuto léku plyne z toho, že mnoho kolegů rodičce nevysvětlí důvod svého zásahu a dotyčná má pocit, že jí byly jen bezdůvodně zesíleny bolesti. To je jistě chybou.
Jakákoli diskuse s rodičkou, která je předem rozhodnuta nepřijmout žádné lékařovo doporučení a je zatvrzele přesvědčena, že jí chce v porodnici někdo ublížit je velmi těžká. Mám obavu, že mnoho zdejších článků, které často oprávněně, kritizují české porodnice zárověň děsí budoucí matky.
Rodička, která je pevně rozhodnuta za žádných okolností oxytocin nepřijmout, by neměla chodit do porodnice. Tam totiž, když nastane situace oxytocin vyžadující, je tento lék zpravidla podán.
Stejně je to s důvěrou k lékařům. Těžko očekávat, že někdo, kdo je přesvědčen, že lékař u porodu jen škodí, najde s porodníkem společnou řeč a bude mu věřit.
Závěrem bych rád konstatoval, že indikované podání oxytocinu není lumpárna poškozující rodičku.
A oxytocin, že není nic jiného než tělu vlastní hormon, který je v rukou odborníka důležitým lékem.
S pozdravem L.
|
| Henri Ani/Toni/Šíša/Miki | 
|
(5.9.2002 23:00:55)
Ahoj Lukasi,
my jsme se na skole taky casto bavili heslem: "s nasím oxytocinem porodite stejne prijemne, jako jste pocali".
At zije chemie!
Henri
|
|
| Květinka | •
|
(6.9.2002 11:02:55)
Ahoj Lukáši, nepochopil jste mne myslím dobře (oxytocin už mi "vylepšil" jeden zcela fyziologický porod). Ten jsem také měla na mysli - fyziologický porod, opravdu neměla jsem žádnou komplikaci, jen doktorka pronesla :"abysme tady nebyli až do večera tak vám dáme oxytocin". Víte, kdyby mi dovolili pohybovat se, miminko by si poradilo samo, to jsem jasně cítila. Zákaz pohybu a naordinování oxytocinu to byla jejich taktika. Jenže to přepískli a já měla jeden velký stah, tak přiběhla doktorka, a že mi musí kontrakce zase naopak ztlumit, víte? A zavolala na sestru ať podá dolzin. To vše jsem prožívala vleže a po tom dolzinu mi bylo hrozně špatně a nemohla jsem dýchat, jak jsem byla nucena ležet na zádech, víte? Mně mrzí, že po mně chtěla, abych já zapadla do jejího časového schématu, použila chemii, to vyvolalo další chemii a výsledkem byla totálně omráčená mamina a mimino. A stačilo jen to, co tady tak hezky v článku Podruhé těhotná 3 vypisuje Sylvinka - umožnit mi využít gravitaci a možnosti volného pohybu. Chápu, že je spousta situací, kdy je nutné podat ženě oxytocin, a kdyby tato situace u mne nastala, oxytocinu bych se nebránila. Ovšem v mém případě bylo jeho podání naprosto zbytečné, to jsem jasně cítila - rušivé a vlastně mi zničilo prožívání porodu (myslím tedy ještě s tou polohou na zádech). Víte, já beru oxytocin jako důležitou věc - pro ženy, které ho potřebují, které ho dobrovlně chtějí, a nebo ty, které ho původně nechtěly, ale nedaří se jim porodit ani při volném pohybu - nebo jak bych to mohla jako laik vyjádřit. U nás v porodnici s ním podle svých potřeb regulují i fyziologické porody, nezdá se Vám to divné? Já bych třeba uvítala, kdyby se více ptali maminky, jak se cítí, jestli má dost chuti a sil na delší porod a hlavně jestli si přeje využít přirozené metody nebo raději chemické atd. Opravdu, ne všechny maminky chtějí urychlit porod, ono je to totiž za cenu nesmírného zbolestnění - aspoň teda u mně, protože moje stahy byly samy o sobě dostačující, ale prostě "vleže nemohly pracovat". Jistě se smějete mému vyjádření, že? Ale mně připadá trefné pro tu moji tehdejší situaci. Taky mě mrzí, že jsem nerodila mezi porodníky, kteří berou stvoření nového života jako posvátnost - totiž hlavně to by mě myslím podpořilo - kdyby kolem mě dělali to, co mi na očích vidí a kdybych z nich cítila důvěru v moji schopnost porodit. Víte, viděla jsem opak - pořád hledali co je špatně a co by mohli napravovat, a přitom jen kazili....Byla jsem připravená k porodu a chtěla jsem ho prožít jinak - bezpečněji, svobodněji, v intimnějším prostředí, více respektovaná. Ale musela jsem se podvolit jejich v jistém smyslu odhumanizovanému (nebyli na mne zlí, to ne, ale omezili moje práva na úroveň věci) režimu. Víte, já neberu porod jako krizovou událost v životě, kdy je potřeba stůj co stůj vyprostit dítě z těla matky, to je jedno jak. Pro mne je důležité udělat to miminku hezké a sama s manželem z porodu mít intimní hluboký zážitek, který nás všechny spojí. Nechci bojovat při porodu proti "narušitelům", hrozně to vysiluje a unavuje, chci se soustředit na porod a na svoje miminko. Já bych si ideálního porodníka představovala tak, že by jen tiše s úctou dohlížel - nechal maminku dělat, co sama potřebuje, a teprve až kdyby opravdu nastala nějaká komplikace (ne tedy preventivně) by zasáhl - vždyť to by mu pak za ten zásah přece ta maminka byla vděčná, ne?
A ještě jsem se chtěla vyjádřit k porodům doma. Ano, pro někoho je porod doma útěk před pro něj špatnou porodnicí. Ale co se na to podívat trochu jinak - porod je pro někoho vlastně normální a přirozený jako každá jiná tělesná funkce. Proto mne moc mrzí, když o takových rodičích, kteří se po dlouhých úvahách rozhodnou pro porod doma, se mluví jako o hazardérech a psychopatech či jak jinak jsem slyšela je pojmenovávat. Vždyť právě oni se na porod nejvíce připravují a my všichni okolo bychom jim měli co nejvíce ulehčit situaci, aby se necílili pod tlakem společnosti - určitě proto dochází při porodech doma k problémům. Je to tím, že nemají požehnání nás všech, tak to cítím. Já moc myslím na to, aby všichni rodiče, kteří se rozhodnou pro porod doma, měli hodně sil a obduviji jejich odvahu a moc jim přeju ten nejkrásnější start do života pro jejich miminko. A kdyby přece jen to nešlo doma, tak moc myslím na to, aby se při příjezdu do porodnice setkali jen s vlídnými zdravotníky, kteří je pochopí a pomohou jim a nebudou jim nic vyčítat. Tak přeju všem rodičům, aby měli, ať už kdekoliv, krásné porody a jejim dětem hodně štěstí.
|
|
|
|
|
|
| KACI | 
|
(4.9.2002 15:26:45)
Ahoj Lukasi,
moc Te zdravim a ocenuji, ze se tady temito prispevky procitas a obcas mas i cas na neco odpovedet nebo odborne vysvetlit.
Je mi jasne, ze te jako lekare musi spousta prispevku rozcilovat, zvlast, kdyz vetsina z nich vypada jako "jedna pani povidala". Bohuzel si myslim, ze spousta maminek tu uvadi skutecnosti opravdu tak, jako se staly. Mozna u techto prispevku obcas chybi specialni nazvy, no vzdyt je to taky chat/diskuze.
Ja jsem sama rodila CS s epiduralem, porod to byl uzasne krasny, ale byl na soukrome klinice na VB (i kdyz ani zde v Anglii soukroma klinika vzdy bezchybny pristup a peci nezarucuje). To uvadim jenom proto, abys vedel, ze propagatorkou domacich porodu nejsem a navic si opravdu prace lekaru velmi vazim, protoze sama mam opravdu jen ty nejlepsi zkusenosti. Ale i presto si myslim, ze jsem VYJIMKA a ze maminek s dobrou zkusenosti pri porodu je minimum (at to vezmu od sve rodiny pres sve kamaradky az po prispevky zde na rodine).
A tak i pres sve dobre zkusenosti u mne prevlada pocit, ze lekarum/sestrickam VELMI casto chybi lidsky pristup. Hezke chovani k mamince a zachovani jeji dustojnosti pri porodu je prece nesmirne dulezite - nakonec, pokud by to hezke zachazeni bylo samozrejmosti u vsech doktoru a sestricek, tak by treba domacich porodu bylo MIN????
Nektere zkusenosti maminek zde na rodine jsou naprosto otresne. Copak se s tim opravdu neda nic delat? Opravdu je to vsechno v nedostatku penez? Vzdyt vsichni tyto lide jsou lekari nebo sestry, tudiz vzdelani lide, pokud maji zodpovednost se starat o fyzicke zdravi, tak prece nemohou zaroven ublizovat psychicky (byt jen apatii nebo nezajmem)...
No nic,kez by takovych lekaru jako jsi ty bylo vic.
Moc Te zdravim a prosim dal prispivej;-))
|
|
|
|
| Renata, dcera 6 | •
|
(2.9.2002 16:59:31)
Gratuluji k porodu bez komplikací. Musím obdivovat vaši odvahu. Já jsem rodila v porodnici a musím říct, že bez toho početného zdravotnického aparátu a přístrojů by má dcera nežila. Bohužel měla omotanou pupeční šňůru okolo krčku a byla již velmi blízko u placenty - tudíž se neměla snahu porodit vlastní snahou. Pomohli lékaři, asistentky, kleště a psychicky manžel. Bez rychlých a odborných zásahů a oživovacích pokusů by to malá nezvládla. Přes to všechno je to pěkná holčička, která má trochu problémy s rovnováhou a grafomotorikou. Patřím tedy k té skupině, která by neměla tu odvahu rodit již nyní doma, ale vám dvěma tiše závidím a ještě jednou gratuluju a přeji hodně štěstí a hlavně zdraví.
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)