z predmesti Chicaga | •
 |
(12.9.2001 20:40:19) To rano nesla televize, syn sel do skoly bez ranniho vecernicku. Ja sla rovnou do posilovny. Je to typicke americke fitcentrum s nekolika desitkami televizi. Predstavte si na posilovnu zcela nezvykle ticho, vsichni jsou kolem obrazovek, vsichni nechapou, ja jeste vic, protoze neumim dobre anglicky. Priletela jsem domu a hned pustila televizi a vzkazy ze zaznamniku. Muj manzel pracuje u letiste, byl polomrtvy strachy, jestli jsem nesla na nakupy. Z televize a jeho informaci jsem se dozvedela, ze Amerika vstoupila do valky, ale vlastne nevi proti komu. Amerika!!!! Nejbezpecnejsi misto na svete! Vsech dvacet zpravodajskych kanalu je plnych te hruzy, koure a plamenu. A navic to ticho. Obloha prazdna, vlaky privazeji lidi z centra (kde jsou mrakodrapy), zaviraji se muzea, nakupni strediska, skoly, centralni parkoviste .... Manzel se vratil drive, vyzvedli jsme syna ze skoly a ja jsem mu radeji sama strucne rekla, co se stalo. A on, sestilety prcek, me uklidnoval, ze prece Americani maji nejlepsi vojaky! Nekdy mam pocit, ze svet bysme meli prenechat detem. Sli jsme po hlavni ulici, ze ktere je krasne videt na Sears Tower, nas nejvetsi mrakodrap. Kluci me doprovodili do prace a sli do parku. Pracuji v restauraci dosti nizke cenove skupiny, mame prevazne stale hosty, vsichni se znaji. Teprve tam jsem uvidela, jak velka tragedie se pro Americany udala. Oni vlastne nikdy nezazili valku, nezazili bezprostredni strach z ni! Mela jsem strach prat jim dobry den, ptat se jich, jak se maji. Byli vsichni zdrceni, rozruseni a hlavne bezradni. Telefonovali, breceli, mlceli a hluceli. Zapominali sve veci, nechteli zmrzlinu a ptali se me na meho boha. Snad chteli slyset neco o bohu tech silencu, snad se jim Evropa smrskla i s Asii na to misto, kde neplacou, ale oslavuji a rozdavaji detem lizatka. Je druhy den, porad je ticho, za chvili jdu do prace, snad uz nebudu plakat, nevidim tak na cestu.
|
Milada, dcera 9m., syn 5,5 roku | •
 |
(12.9.2001 21:42:03) Ahoj holky,
myslím že maminka z předměstí Chicaga tu nakousla otázku: Jak, proboha JAK jste to vysvětlily (nedá se to vysvětlit, ale lepší sloveso mne teď nenapadá) svým dětem???????
Jak mám odpovědět synkovi, když se mne ptá, proč ta letadla nabourala? Že to byl úmysl? Řekla jsem mu, že to byli zlí lidé a snažila se to zaobalit... Zvládli jste to líp?
Milada
PS: Nedá se to srovnat, ale když se loni potopila ponorka Kursk, syn se o to hodně zajímal a stále se ptal, jestli všechny zachrání atd... Tehdy jsme mu namluvili, že všichni námořníci jsou OK, ale co teď?
|
sally | •
 |
(12.9.2001 23:45:46) Asi jim vysvětlit jak se to mohlo stát (stačí jednoduché věci, jako bezpečnost na letišti - teroristi byli ozbrojený jen nožema, do 4 palců - 10 cm - se až do teď mohl v Americe vzít nůž na palubu - navíc to byly VNITROSTÁNÍ lety, takže bezpečnost byla menší). A že celým účelem byl teror - tzn. děs, že se snaží vyděsit celý svět, aby se jich bál, asi jako když někdo bije bezdůvodně spolužáky. Myslím, že důležité je vysvětlení, co se dělá proto, aby se to neopakovalo - zavírají se další možní viníci, budou se měnit bezpečnostní předpisy pro letadla atd. Také bych asi řekla, že lidi dělali co mohli - letadel s únosci na palubě ostartovalo víc, ale nedostaly se do akce, protože všechna letadla byla vrácena na nejbližší letiště. Také to čtvrté letadlo neuspělo - prý jeden pasažér volal ještě domů a říkal, že cestující s tím zkusí něco udělat - a letadlo skončilo v poli. Děti bych se určitě snažila uklidnit, nemá cenu, aby vyrůstaly ve strachu, tak jako my, po vší té propagandě.
|
|
Míša, syn 4,5 roku | •
 |
(13.9.2001 9:30:00) Ahoj Milado, v dnešní MF Dnes je rada "separujte malé děti od informací, nenechte je dívat se na zprávy". Tak tohle jsem jednak prošvihla - ve chvíli, kdy jsem si v úterý zapínala CNN jsem ještě vůbec nevěděla o jak velkou katastrofu jde, takže jsem syna nestihla včas zahnat. A po pravdě řečeno, nejsem zastáncem malování šťastných pohádek, že se nikomu nic nestalo. Děti jsou vnímavé a když nic jiného, tak z našeho chování podvědomě vycítí, že něco není v popřádku (budou mít rozpor mezi našim chováním a našimi slovy a příště by nám třeba nevěřily). Taky si říkám, že nevíme, co z toho všechno bude, takže je lepší pravda po kapkách, než náhlý šok. My jsme synovi řekli, že moc zlí lidé unesli letadla a schválně s nimi nabourali do mrakodrapů (ostatně, jak se věže WTC hroutí k zemi, bohužel viděl), že přitom umřelo hrozně moc lidí a spousta lidí po celém světě je z toho moc smutná. Do hlavy mu samozřejmě nevidím, takže nevím, co se v něm odehrává, ale přinejmenším zatím klidně spí. Jen do školky si s sebou vzal svoji malou stíhačku a detailně se vyptal tatínka, co má stíhačka dělat, když se setká s nepřátelským letadlem. Mimochodem - podobně to podaly i paní učitelky ve školce, takže kdybych se rozhodla pro šťastnou pohádku, má moje dítě teď problém, které autoritě věřit. Naštěstí se náš Junior neptá "proč?" se to stalo, protože bych nedokázala vysvětlit něco, co sama nechápu.
|
|
|
|