| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
 |
(7.3.2001 7:26:10)
Taky jsem vyrůstala mezi cikány a tak vím o čem je řeč.Vím jaké problémy se k romskému etniku váží(to snad ví každý v této republice).Nevím jestli jsem trochu vnímavá,ale chápu příčiny a souvislosti většiny těchto problémů.Podle mně jsou v tom,že romové se prostě nechtějí přizpůsobiť.Proč by měli,takhle jim to přece vyhovuje.Přivedou na svět x dětí,které povětšinou vyrůstají na ulici.Rodiče dostávají sociální dávky ve výši několik tisíc korun.Proč chodit do práce?Takhle je to přece jednoduché.My sociální dávky nedostaneme,protože na úřadě nekřičíme a nevyhrožujeme.Oni přijdou,udělají všude kravál a protože se jich každý bojí,všechno se vyplní za ně,jen aby byl klid.Znám případ,kdy přišli na sociálku,bouchli rukou na stůl a řekli,že pan vedoucí jim slíbil peníze na uhlí na zimu.A neodešli,dokud jim to pan vedoucí nevyřídil.Zkuste si o podobný příspěvek zažádat vy.A co dělají děti ve škole?Pouze se naváží do ostatních dětí,posmívají se, berou jim peníze a že propadají,to je jim přece jedno.Ano je mezi nimi 1 procento slušných a vzdělaných lidí a já před nimi smekám klobouk,nemám nic proti nim,ale to je mizivé procento.Tito lidi nemají potřebu krást a utíkat do Anglie,do Canady protože tady to prý nejde.Proč asi?Protože prostě jenom využili to co se jim nabídlo.Vzdělávat se přece může každý!Takže jsem vlastně jenom chtěla říct,že kdybych byla postavena před otázku adopce,taky bych si nikdy neadoptovala romské dítě! Budu ho 18 let vychovávat ve slušných podmínkách,snažit se dát mu maximum a ono mu pak něco někde přeskočí a vrátí se ke svým lidem a já ho už víckrát neuvidím.No prostě ne,romské dítě bych si neadoptovala.
Je to každého názor a tak se za to na sebe nezlobme.Pokud chcete,to romské dítě si klidně adoptovat můžete,jak jste se dočetli v článku,netrvá to ani moc dlouho.
Mějte se všichni hezky.
|
| Marie, 1dítě | •
|
(7.3.2001 22:24:35)
Tak nevím, ale je dost případů, že člověk vychovává s láskou a péčí vlastní dítě a ono se stejně nepovede. Kolik je takových dětí, kterým jsou rodiče dobří, jen dokud sypou? Když přestanou, šup s nimi do domova důchodců. To zase nedělají romové.
Je jasné, že s určitými geny se rodíme, ale i výchova má vliv a může nevhodné chování potlačit. Myslím, že je stejné riziko, vychovávat vlastní dítě a dítě romské. Já bych se toho nebála.
Nemám rovněž ráda smradlavé a hlučné cikány, kteří se flákají a kradou, ale za to malé miminko nemůže, že jsou takoví. Mimochodem znám rodinu s pětiletou romskou holčičkou, mají ji téměř od narození a zatím mají moc hezký vztah. Akorát už teď vnímá posměšky bílých dětí, které dovedou být hodně kruté. Moc těm lidem fandím za odvahu, kterou prokázali a ještě budou muset prokázat, neboť je dost takových, kteří se na ně a jejich dcerku dívají skrz prsty.
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(9.3.2001 7:27:12)
Milá Marie,
určitě máš pravdu v tom,že je dost dětí,které své rodiče odložili do domova důchodců z jakýchkoliv důvodů.Ano,romové tohle nedělají.Jak jsem napsala,jsou i slušné romské rodiny a já si je opravdu vážím,protože si myslím,že práve kvůli těm 99 procentům ostatních romů,to tady nemají lehké.Klidně se s takovou rodinou budu přátelit,ale i přesto bych si romské dítě neadoptovala.Ti,kteří to udělali,nebo udělají,obdivuji.Můj manžel měl romského kolegu.Měl "bílou" manželku a s ní 2 děti.Pracoval v armádě,má SŠ,chodil k nám na návštěvy a tvrdil, že za ostatní romy se stydí a že se k nim nehlásí.Po několika letech se vrátil ke své komunitě,přestal chodit do práce a manželka se s ním rozvedla.Jasný případ.
Kdyby mně jednou můj syn odložil do domova důchodců,řekla bych si,že někde jsme udělali chybu ve výchově my.Netrápilo by mně svědomí,že to udělalo právě romské dítě,které jsem si adoptovala.Mají jiné geny a život,který vedou mají v sobě tak zakořenený,že to podle mně jde změnit,jen ve výjimečných případech.A to musí chtít hlavně ten člověk sám.Ale co když komunita po 18 letech bude silnější a přesvědčí ho?Těžko přesvědčí on sám komunitu tim stylem,že "začněte pracovat a učit se,tak se líp žije",když oni mu dají přesně opačný příklad.
|
| Marcela | •
|
(9.3.2001 8:05:49)
Tak mi to nedá - všichni tady svorně tvrdíte, že adoptovat romské dítě je věc, která nese spoustu rizik. Až na Mili (doufám že jsem nespletla jméno).
Takže nejdříve: můj manžel má "bílou" manželku a sám je rom (přesně jak říkala Mili - není černý a má dokonce modré oči - jen mám na rozdíl od ní pocit že to není vůbec podstatné). Máme zatím (doufám) jedno dítě. Sám má učňák, jeho bratr i sestra SŠ. Přes to, se všichni stýkají se svojí rodinou a nevím co je na tom špatné. Vy se s rodinou nestýkáte?
Tady se volá, ať se romové přizpůsobí našemu stylu života. Ale proč? Kdyby tu žili např. Italové, asi by vám přišlo normální, když by se občas pohádali a házeli by po sobě nádobím :) Proč si myslíte, že romové se chtějí přizpůsobovat? (Teď mluvím o té větší a vámi kritizované části). Jejich priority jsou jinde. Mají velké rodiny a rádi se setkávají. Proč nepracují? Protože v zaměstnáních na dělnických profesích (na jiné nemají vzdělání) nedostanou plat vyšší, ale naopak mnohem nižší než jsou příspěvky od státu. To není chyba romů, to je chyba státu. Stát nemotivuje lidi pracovat. Jednali by jste v tomhle případě jinak? A že si na úřadech vykřičí něco navíc? Pracuji ve státní správě, proto VÍM, že kdo umí křičet a nekonečně chodit a něco žádat, svého se domůže. A může to být klidně i "bílý". Mnohokrát to i bílí jsou, ne ti černí. Jen jsou ti černí pro vás víc vidět.
A k té adopci: jak se dostanou děti do dětských domovů? Buď proto, že jsou sirotci (asi malé procento), nebo proto, že se rodiče nechtějí nebo nemohou starat. To se týká všech dětí. Takže to mluví i o rodičích a jejich vlastnostech které předali dítěti. Pokud budete uvažovat takhle, zjistíte, že potencionálně rizikové je adoptovat každé dítě - tedy klidně i to vaše vysněné "bílé". Barva kůže nezaručuje vyšší hodnoty dítěte, ať už mravní či jiné.
Omlouvám, se že problém beru trochu osobně, ale myslím že tu chybí ten pohled z druhé strany :)
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(9.3.2001 10:26:22)
Milá Marcelo,
myslím,že tady ještě nepadlo špatné slovo na tu slušnou část romského etnika,která normálně bydlí,pracuje a vychovává své děti.Bavíme se spíš o těch ostatních romech.Sem-tam se pohádá každý a určitě se u toho zakřičí,možná i něco bouchne o zem nebo zeď(jinak je to způsob,který opravdu uklidní).Problém je v tom,že romové devastují byty a jak se chovají ke svému okolí?.V některých městech se jim vystavěli sídliště včetně škol a obchodů a jak dnes vypadají?Ve větší míře jsou zdevastované tak,že potřebují rekonstrukci za několik milion korun.Jsem Slovenka a tam je romů opravdu moc a tak to znám.Zdevastovali celý panelák,vytrhali v něm parkety,zničili kuchyňské linky,rozbili okna a v takových bytech žili.Jako bonbonek si do 4.patra vyvedli koně a patrně mu z okna ukazovali město.A ještě mají tolik drzosti,že žádají o nové byty.Ano,my na úřadech nekřičíme,protože málokdo má na to žaludek,aby se tam hádal s už tak většinou znechuceným úředníkem(čest výjimkám).A že jim málo platí v dělnické profesi?Když nechodí do školy,nebo propadají,tak se asi těžko za něco vyučí a potom jim nezbývá nic jiného než pracovat jako dělník.Romové kteří jsou vyučeni přece pracují i ve státní sféře.Proč ne,když k tomu má vzdělání? Já opravdu nemám nic proti těm slušným romům a přála bych si aby jich bylo víc.
|
|
|
| Marcela | •
|
(27.3.2001 13:46:59)
Jestliže Romové neodkládají své rodiče do Domova důchodců, proč odkládají své děti do Kojeneckých ústavů, nebo proč dopustí, aby jim byly odebrány později a umístěny do Dětských domovů? Není to trochu postavené na hlavu? Vždyť v KÚ a DD jsou většinou romské děti!
|
|
| Eva+O+Š |
|
(31.7.2004 12:17:58)
Myslím, že mohu z vlastní zkušenosti přidat pár slov. Mám 14 let v pěstounské péči romskou dívku. Nechtěla jsem původně romské dítě, protože jsem si myslela, že nezvládnu vměšování romské a odpor většinové společnosti. Když jsem své dítě poprvé potkala, přestala jsem o tom přemýšlet. Dneska je dospělá, i když trochu předčasně, má dítě s bílým (nezodpovědným)otcem, který ji i dítě opustil. Romské geny, o kterých tu byla řeč, nejsou jenom negativní, jsou i pozitivní dědictví, které si tyto děti nesou do života a my jenom nejsme schopni je vidět a využít. Je to velká schopnost nonverbální komunikace, schopnosti vycítit vztahy, náladu, rozpoložení a kolikrát i nevyslovené trápení. Neschopnost některých romských dětí přijmout a zhodnotit péči, kterou mají u pěstounů nebo adoptivních rodičů, nepramení jen z genů, ale hlavně ze zážitků z raného dětství, ze zanedbání, nedostatku lásky, kolikrát i fyzického poškozování ze strany původních rodičů. U malých dětí je velká šance trpělivostí a láskou hodně nahradit. Nejde všechno, ale šance je, určitě. A pro tu naději, že může být lépe, to stojí za to. Každé dítě si zaslouží bezpodmínečnou lásku,bez ohledu na barvu pleti nebo rasový původ. Kdybyste si, milí diskutující, chtěli trochu srovnat pohled ze zkušeností jiných lidí, doporučuji knihu Adopce-vztah založený na slibu,J. E. Schoolerová, Návrat.
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(2.11.2004 22:13:32)
Ten, kdo se rozhodne nevzít si romské dítě domů určitě není rasistou!!! To s tím přece nemusí mít nic společného. Vychovávat tyto děti je možná někdy těžší. Patricii jsem si vzali jako dvouletou, teď už chodí do školy a my jsme šťastní, že ji máme. Není jiná. Jen někdy ochotnější a poslušnější než naše ostatní děti. A já jí moc přeju, aby jí to v životě vyšlo. A co bude dál? Nevím, ale vím, že jsme změnili život jedné malé cikánečce a mám z toho radost. Ale nedivím se lidem, kteří se rozhodnou, že romské dítě ne. Každý musí zvážit tak důležitou věc odpovědně a určitě záleží i na jeho zkušenostech s Romy. My jsme taky zvažovali, koho si vzít k našim třem dětem. Uzavřeli jsme to tak, že nemáme důvod "jiné" dítě nepřijmout. Ale stejně jsme nevěděli, jak to bude dál.Jestli to doopravdy zvládneme. Nikdy nezapomenu na to malé vyplašené a ustrašené, nádherné ptáčátko, které nám přinesli ukázat. Teď spí v dětském pokoji. Klidně spí. Má mamku, taťku, sourozence... Tak, jak to má být.
|
| Pavla | •
|
(23.9.2006 15:00:45)
Moc pěkný příspěvek, dík za něj!
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)