Jiná rasa, jiné etnikum

Tenhle článek mě zaujal už svým názvem.
Musím říci,že po přečtení mám rozporuplné pocity. Souhlasím s Michalem - chování romů je dáno výchovou. Tudíž se dá předpokládat, že po osvojení romského dítěte by se ono dítě chovalo tak jak by bylo pěstouny vychováváno.
Názory autorce článku neberu. Věřím však, že lidé se hodnotí podle jiných kritérií než je rasa. A že ona bydlela v Karlíně? Já mám "jeden dospělý exemplář" doma. Ani nemáme vytrhané parkety, ani dvacetičlenné stálé návštěvy. Přes to je možné mě někdy označit za rasistu. Ono totiž pokud máte výhrady k tomuto etniku okamžitě tuto nálepku dostanete. Přitom pokud mám stejné výhrady k rodině bílé pleti (také jsou tací - jen se rozhlédněte) - nikdo vás za rasisty považovat nebude.
Problém romů je dán výchovou a vzděláním. Pokud totiž někde objevíte roma se střední či vysokou školou, pravděpodobně už pro vás bude i jeho chování přijatelné. Pokud nevzdělaní a jak se teď říká nepřizpůsobiví rodiče vychovávají své děti - co z nich vyroste? Ano,povětšinou to samé. Zde je tedy úkol pro školy - snažit se působit na tyto děti (a mohou být klidně puntíkaté) a vštěpovat jim to, co z domova neznají.
Navíc romové mají kolikrát jiný hodnotový žebříček než my a už to je pro nás kolikrát nepochopitelné.
Pokud tedy autorka článku nechtěla adoptovat romské dítě - je to dobře i pro to dítě. Ona by mu nepomohla s problémy které by mělo už jen kvůli své barvě kůže. Ano je to kolikrát nepříjemné a to i pro mě jako dospělou osobu. Stačí něco řešit telefonem či písemně a jméno udělá své. Přes to zastávám názor že s tím nemám problém já, že je to problém onoho člověka. A doufám že se mi takto podaří vychovat i dceru.
Proto říkám, že problém není v Karlíně ani nikde jinde - problém má ona pisatelka článku.