Názory k článku Jiná rasa, jiné etnikum

Moc pěkný příspěvek, dík za něj!

Jsem cizinka, ziju v Praze pet let (mimochodem na Zizkove, kde je tech Romu dost) a nedokazu pochopit pristup vetsiny Cechu vuci Romum. Cesi mi prijdou bohuzel jako neskutecne rasisticky narod. Opravdu si myslite, ze Romove jsou "geneticky spatni"?? Tak, to jste nejen rasisticky, ale i strasne nevzdelani!!!

Ostuda, ostuda, ostuda.

Zobecnila bych to takto:

Odmítat obecně romské děti jako nevychovatelné správné není. Každý má ale nárok na svá osobní zaujetí plynoucí ze zkušenosti. Tyto zkušenosti jsou nepředatelné a nevyvratitelné, proto nemají smysl ani námitky osob zaživších situaci podobnou - žádné dvě situace nejsou stejné a žádné dvě osoby nejsou stejné. Proto kdo je nadšený, nechť si romské (a jiné problémové) děti adoptuje sám a nepřesvědčuje ostatní že by tak měli činit.

Myslím, že mohu z vlastní zkušenosti přidat pár slov. Mám 14 let v pěstounské péči romskou dívku. Nechtěla jsem původně romské dítě, protože jsem si myslela, že nezvládnu vměšování romské a odpor většinové společnosti. Když jsem své dítě poprvé potkala, přestala jsem o tom přemýšlet. Dneska je dospělá, i když trochu předčasně, má dítě s bílým (nezodpovědným)otcem, který ji i dítě opustil. Romské geny, o kterých tu byla řeč, nejsou jenom negativní, jsou i pozitivní dědictví, které si tyto děti nesou do života a my jenom nejsme schopni je vidět a využít. Je to velká schopnost nonverbální komunikace, schopnosti vycítit vztahy, náladu, rozpoložení a kolikrát i nevyslovené trápení. Neschopnost některých romských dětí přijmout a zhodnotit péči, kterou mají u pěstounů nebo adoptivních rodičů, nepramení jen z genů, ale hlavně ze zážitků z raného dětství, ze zanedbání, nedostatku lásky, kolikrát i fyzického poškozování ze strany původních rodičů. U malých dětí je velká šance trpělivostí a láskou hodně nahradit. Nejde všechno, ale šance je, určitě. A pro tu naději, že může být lépe, to stojí za to. Každé dítě si zaslouží bezpodmínečnou lásku,bez ohledu na barvu pleti nebo rasový původ. Kdybyste si, milí diskutující, chtěli trochu srovnat pohled ze zkušeností jiných lidí, doporučuji knihu Adopce-vztah založený na slibu,J. E. Schoolerová, Návrat.

Chtěla bych reagovat na tento příspěvek. Zajímalo by mne, z jakého důvodu autorka odmítá právě romské dítě. Neberu odpověd-žila jsem v Karlíně. Já jsem 6 let žila s cikánem, já jsem bílá. I když mne v mém osmém měsíci těhotenství opustil, nikdy mne nenapadlo dát "to dítě" pryč.Jsem nyní hrdá matka dvouletého skvělého kluka!
Jestli Vám jde o to, že by mohlo mít cikáně nějaé špatné vlastnosti nebo sklony, jak si můžete být jistá, že toto by nemohlo mít dítě jiné rasy?
Mám také špatné zkušenosti s romy, žila jsem téměř mezi nimi 6 let, užila jsem si své i s manželovo rodinou, zažila jsem si reakce na to, že můj syn je na půl cikáně. Bolely mne hodně rasistické poznámky od různých lidí, ale jsem hrdá na to, že jsem vše zvládla. Zvykli si na to i přátelé a nepřátelé a nyní zatím opravdu nemám s okolím problémy. Uvidíme, až malej nastoupí do školy.
Jsem opravdu na svého syna pyšná-že se mi povedl, je to krásný, bystrý a velmi šikovný kluk. Viděli jste již někdy 2,5 leté dítě, jak si samo dá na záchod dětské prkénko, vyleze si na něj sám, vyčůrá se, utře pepíka toaletním papírem, sleze a sám spláchne? A zpět uklidí prkénko. A to vše během dvou týdnů tréninku s maminkou, nyní sám. A to není vše, stále mne a mého přítele něčím opravdu překvapí.
Autorko, článku. Moc mě mrzí, že jsem si to dítě opravdu tenkrát nechala a vy jste neměla možnost adoptovat právě jeho.
Jinak přeji mnoho úspěchů, štěstí a zdraví Vám i Vašemu synkovi.