Reakce na článek

Pořád se všude mluví o násilí na dětech o násilných činech dětí.Většina ale těch tzv. odborníků nic takového neprožila.Jak o tom můžete mluvit. Viděli jste zkrvavenou tvář své matky, jak si ji myje ve vodě v rybníku (to mi byli asi tak čtyři roky), zneužívání své sestry otcem a svým starším bratrem a moje vlastní máma s tím nemohla nic dělat protože měla strach. Ale proč s tím neudělala něco když se s otcem rozvedla a on odešel.Dovedete si Vy odborníci představit jak jsem se jako dítě a i dnes jak se cítím. Se svoji rodinou jsem se přestal stýkat, žiju odloučeně sám, mám svoji práci. Bojím se navázat intimní dlouhodobý vztah. Proč? Protože mám obavy abych nebyl stejný jako můj otec nebo starší bratr i když ten má dnes rodinu a nevím o tom,že by byl ke své rodině, ke své nevlastní a ani vlastní dceři jak koliv agresivní, či že by si k nim něco dovolil. Vy tu mluvíte o násilném naučeném chování dětí. Já jsem v dětství viděl jen násilí ať už na mě, nebo na matce či sourozencích.Dnes je mi skoro čtyřicet let a je to poprvé co o tom mluvím. Asi je to chyba ale i kdybych o tom začal mluvit dříve, nebo¨podal trestní oznámení, ta léta dětství by mi to nevrátilo. I tehdy, i když nebylo těchto filmů moc kde zabíjení nepřátel bylo doménou hrdinství(viz Rambo)jsem neměl nikdy snahu nebo pocit se s nima stotožňovat nebo být jako oni. Dnes jak jsem už uvedl je mi čtyřicet let a moje vzpomínky z dětství jsou čím dál víc živější a jediný co mě drží abych neudělal co mě spravedlnost moje spravedlnost žádá jsou hry. Proč? No protože tam vystřílím všechny nepřátele a moje potřeba zabíjet je pryč .Čím je hra agresivnější a brutálnější, tím mě to o to víc uspokojí.Nikdy jsem ale neměl tendenci realizovat toto střílení v reálu. Potřeboval jsem se odreagovat a hraní těch to her mě pomáhá krotit moje emoce, Chci tím říct, že videohry ať jsou jak koliv brutální a ukazují násilí, v každé hře si hráč může vybrat zda chce být kladný či záporný hrdina, nemají rozhodující vliv na mentalitu dané osoby.