SUPER

To jsou výborné postřehy, mám naprosto ty samé. Náš syn se odmalička tvářil na všechny, kdo s ním jednali tímto způsobem, přesně takto: "To myslíš vážně? Co to jako je?") a zůstalo mu to dodneška. Já osobně jsem velkým zastáncem toho, aby se s malými dětmi mluvilo naprosto normálně a přirozeně a také to tak se synem praktikujeme. Nejhorší to bylo s jednou babičkou, která má velmi výrazný hlas. Když přišla, začala na něj kulit oči a dělat: "Ahoj, kóóóšiško moje, jak se máááááš?" Po tomhle okamžitě nastoupil řev jak Brno, ačkoli jinak se syn "kamarádil" s každým. Taky jsme nikdy nepoužívali výrazy jako: papat, bumbat, hajat, hapat apod. Náš mrňous se na ně vždycky tvářil divně. Když mu dneska jedna z babiček řekne, aby papal, tak jí s úsměvem (ale ne drze nebo zle!) řekne: "Babi, já jim." A na to přišel sám, vůbec jsme ho "neočkovali".