| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kde je tvůj dětský smích?

 Celkem 26 názorů.
 Winky 
  • 

Prima 

(23.4.2008 12:52:48)
tomu říkám prima studie :-) skoro jako kdybych to viděla na videu :-D
Tak hodně zdaru s dalším pozorováním (doufám že to neprovádíte moc okatě, aby vám na to "opičí žena" brzy nepřišla a my měli stále co číst) :-D
 Winky 
  • 

Prima 

(23.4.2008 12:53:49)
tomu říkám prima studie :-) skoro jako kdybych to viděla na videu :-D
Tak hodně zdaru s dalším pozorováním (doufám že to neprovádíte moc okatě, aby vám na to "opičí žena" brzy nepřišla a my měli stále co číst) :-D
 1.3Magráta13 


Re: Prima 

(23.4.2008 13:50:45)
Moje dcera se odmítala jako mimino smát různým přiblblým obličejům a grimasám. Zato projevovala už odmalička smysl pro ironii a černý humor. :-D
Vzpomínám si na první a vlastně téměř jediný upřimný záchvat smíchu v miminkovském věku. Bylo jí asi půl roku a úplně stačilo, když jsem se na ní ráno podívala s rozcuchanými vlasy (mám kudrnaté vlasy na ramena a po ránu vypadám jak zasažená elektrickým proudem)
 myš 
  • 

Re: Prima 

(23.4.2008 14:04:37)
Magráta
pěkný, to jsem se fakt zasmála té představě prcka, co se poránu válí smíchy v postýlce, když mu tam maminka strčí hlavu :-D
 Hemberka 


Re: Prima 

(24.4.2008 7:21:05)
Mě se zase malej chechtal, když mě uviděl s kapucou na hlavě. Vezla jsem ho v kočárku, mračil se jako deset čertů a když jsem si nasadila na hlavu kapucu jako ochranu před větrem, rozchechtal se na celé kolo.:-D
 myš 
  • 

Re: Prima 

(23.4.2008 14:05:12)
Magráta
pěkný, to jsem se fakt zasmála té představě prcka, co se poránu válí smíchy v postýlce, když mu tam maminka strčí hlavu :-D
 myš 
  • 

Re: Prima 

(23.4.2008 14:05:12)
Magráta
pěkný, to jsem se fakt zasmála té představě prcka, co se poránu válí smíchy v postýlce, když mu tam maminka strčí hlavu :-D
 Lefff 


Re: Prima 

(23.4.2008 14:34:23)
Magráto,
Tebou popisovaná scénka mě naprosto uchvátila :-D Ještě by to chtělo nějaké pokračování s Esme a Gytou ;)

 Krevetka 


Směju se:) 

(23.4.2008 14:02:17)
Ahoj Štěpáne, již delší dobu neprožívám zrovna radostné období v životě. Tvoje "strýčkovská studie dětského smíchu" mě ale rozesmála. Určitě by byla škoda v těchto teoriích nepokračovat. Hodně zdaru do dalších dní výzkumu. Ještě jednou díky.
 Lvice 
  • 

Děkuji 

(23.4.2008 14:55:24)
Ahoj Štěpáne,
pěkně napsáno :-)

Píšeš mj.: "Vlastně ani nevím, jestli nerozebírám blbost." Podle mě to rozhodně žádná blbost není. Děti vědí, umějí a prožívají víc, než si dospělí jsou schopni (a ochotni) uvědomit a připustit.
Zatímco děti naslouchají, dospělí to často už neumí a ve své sebestřednosti se považují za vtipné, ačkoli jsou často na hranici trapnosti (a/nebo, jak píšeš, na hranici citového vydírání). Malé dítě nemůže být trapné, je prostě a jednoduše úžasné :-)

Těším se na další postřehy :-)

 *Niki* 


Re: Děkuji 

(23.4.2008 15:15:09)
Taky jsem si už dávno všimla, že děti se rodí úžasné a dokonalé... a čím víc je vychováváme a "vychováváme" a myslíme, co vše je musíme naučit, tím více se dokonalosti vzdalují... až z nich vyrostou značně nedokonalí a často pokřivení lidé jako byli jejich rodiče a okolí :-)
 šikulka 
  • 

Re: Děkuji 

(24.4.2008 6:52:18)
Ahoj, tohle je moc pěkně a přesně vyjádřeno. I článek je velmi dobrý a připomněl mi, že vše má mít určité hranice - člověk by totiž kolikrát opravdu udělal cokoli, aby ty mrňouse rozesmál, i když samotnému mu třeba tak často do smíchu není. Já to mám naštěstí jednoduché - moje dcera se poprvé usmála hned 5 minut po porodu a syna mám na fotce z ultrazvuku (20tt), jak se usmívá. Nevymýšlím si, opravdu jsem tu fotku ukázala několika nezávislým lidem a všichni řekli: Hele, vždyť on se tam směje! Vím, že ještě asi nešlo o vědomý úsměv, ale dětem to naštěstí zůstalo. A tak se snažím je moc nezkazit a neotrávit :o)Takže:díky za připomenutí!
 Olina P. 


Co si myslí děti 

(23.4.2008 22:24:14)
Moc hezky a s humorem popisujete reakce malého človíčka, k té babičce už tak shovívavý nejste, ale je fakt, že prarodiče se někdy vnucují do přízně mrněte za jakoukoli cenu - tím myslím třeba to bolení zad a podobné legrácky. Vřele vám doporučuji knížku od spisovatele Simona Bretta "Prevít". Určitě se vám bude líbit. A má několik pokračování.
 Markéta, syn 3 roky 
  • 

SUPER 

(23.4.2008 23:39:36)
To jsou výborné postřehy, mám naprosto ty samé. Náš syn se odmalička tvářil na všechny, kdo s ním jednali tímto způsobem, přesně takto: "To myslíš vážně? Co to jako je?":-)) a zůstalo mu to dodneška. Já osobně jsem velkým zastáncem toho, aby se s malými dětmi mluvilo naprosto normálně a přirozeně a také to tak se synem praktikujeme. Nejhorší to bylo s jednou babičkou, která má velmi výrazný hlas. Když přišla, začala na něj kulit oči a dělat: "Ahoj, kóóóšiško moje, jak se máááááš?" :-)Po tomhle okamžitě nastoupil řev jak Brno, ačkoli jinak se syn "kamarádil" s každým. Taky jsme nikdy nepoužívali výrazy jako: papat, bumbat, hajat, hapat apod. Náš mrňous se na ně vždycky tvářil divně. Když mu dneska jedna z babiček řekne, aby papal, tak jí s úsměvem (ale ne drze nebo zle!) řekne: "Babi, já jim." A na to přišel sám, vůbec jsme ho "neočkovali".
 komba 


Re: SUPER 

(24.4.2008 9:36:15)
Děvčarta,
všimly jste si někdy toho, že děti se tzv. nehnou od té návštěvy, která si jich jakoby nevšímá? Mám takovou příhodu, když ještě děti byly malé. Babička tchýně na děti neskutečně šišlala, ačkoli byla učitelkou, mě a manžela to štvalo a deti se v její přítomnosti stávaly značně rozpustilé. Přijela k nám na návštěvu teta, co ve skutečnosti nebyla teta, ale tak nějak do rodiny patřila. Její snacha jí nemohla vystát a snášela ji velmi těžce, teta byla svá, nenechala se uzurpovat cizími problémy a vnoučatům se nejspíš nevěnovala. Ale zpět k nám, tedy tato teta u nás na delší návštěvě byla a děti byly 2, kluk(5), holka(3). Teta se jim věnovala jak bylo jejím zvykem, tedy nijak. Odpovídala dětem na pozdrav a občas je poprosila, aby jí něco přinesly, např. noviny, sklenici vody a tak. Jenže děti se od ní téměř nehnuly. Pak přinesly knížku Pipi dlouhá punčocha a teta četla. My jsme tehdy balili do Jugoslávie, takže nám to přišlo velmi vhod. Děti to tehdy vydržely aspoň 2 hodiny. Teta byla ráda, že si početla a popovídala na úrovni. Tetě bylo asi 85. Pokud se pamatuji, tak řešili problém švédských jmen Tomík a Anika a jejich svačinu, myslím, že to byl chléb a mléko. Zachovala se nám jedna fotografie, kde teta, cca 86 let sedí obklopena dětmi a je to nádherné. Ještě je možná důležité, že je tomu 20let nazad.
Dnes mám i já s touto taktikou, dětí si moc nevšímat a mluvit s nimi normálně, docela úspěchy, děti se ode mě nehnou.
 Vilma, mimi 8 měsíců 
  • 

Re: SUPER 

(27.4.2008 9:46:36)
To je úplně jako u nás. Babička a prababička na malého pořád dělají opičky a ten toho má plné zuby a tváří se ve filmu "Kdopak to mluví"...nezapomenutelná scénka, kdy miminko o babičce "říká" : " No jo, zbláznila se". Teď jsem měla malého na 4 dny u druhé babičky (mé matky), ta si ho bere s sebou z místnosti do místnosti, položí ho na zem mezi hračky, sem tam mu něco řekne a jinak ho nechává být. Malý celou dobu nebrečel, dokonce přestal vyžadovat dudlík. A když babí vidí, směje se na celé kolo. No a teď jsme se vrátili domů. Tchýně si ho dá na klín, ze vzdálenosti 20 cm naproti na malého začne ťuťat prabábi a cpát mu hračky a brát mu hračky....a je řev,řev, řev...vydrží ho hlídat max. hodinu a to jim pořád brečí.... Když jsem se jim to snažila vysvětlit, tak se urazí....
 Olina P. 


Re: SUPER 

(24.4.2008 10:01:29)
Je to přesně tak, děti si samy vybírají, kdo je jim sympatický a pitvoření na tom nic nezmění. Myslím, že instinktivně poznají, kdo je dobrý a upřímný a kdo to hraje. Měli jsme známou paní, velmi hlučnou. Když jsme přijeli na návštěvu, říkali jsme si, bude řev, jak promluví - a nebyl. Děti ji milovly. :-D Jindy přišla jiná, a kukuč a tititi a ninini a děti chvilku koukaly a pak se schovaly za mě a odmítly se sní bavit. A byl trapas a paní se urazila. No nic moc se tím nastalo.~j~ To až v pozdějším věku se učíme, že musíme jednat i s lidmi, kteří se nám nelíbí. Škoda.
 monika-h 


Re: SUPER 

(25.4.2008 10:27:41)
Taky nesnáším,když se lidi k dětem chovají,jak k blbečkům.Jak má dítě vyrůst v inteligentního tvora,když mu někdo od mala ukazuje nenormální chování.Je sranda a sranda.:-D
 Venice+3 


:-) 

(24.4.2008 8:50:17)
Dcerka měla skoro rok, když chlapi na dvoře dělali u míchačky. Postavila jsem ji opodál na terasu v golfkách - ať se chvilku dívá...
Každé hození lopatou ji tak rozesmálo,že se nestíhala ani nadechovat. Nakonec jsem ji musela vzít pryč protože to byl jeden velký chechtací záchvat - a dělníci přestali pracovat, prý z obavy o dítě, ha ha
 Meridian 


Super téma 

(24.4.2008 11:54:10)
Díky za super téma! Aspoň jsem si uvědomila, že někdy taky podlehnu pokušení, že se malý nesměje a snažím se, aby začal. I když to není často, tak si dávám závazek, že od teď už to neudělám nikdy. :-)

Ještě bys měl zjistit, jestli nejste nějaká výjimka, protože podle ohlasů to nikdo jiný nedělá :-)

Jinak malýho (18 měs.) naposledy rozesmálo, když jsem mu řekla: "Neolizuj to." Smál se tak půl hodiny, pořád to olizoval a chtěl, abych to opakovala.
 vega5 


To by mělo být oceněno. Krásné čtení.  

(24.4.2008 12:50:01)
Kam se hrabe povinná lit. Kolikrát si říkám,že by se s tou literaturou na škole mělo něco udělat. Protože se do nás sypou věci zkostnatělé, nezáživné, prehistorické..bez obrození. Přitom život jde dál a přináší s sebou nové věci, a hlavně nové talenty. TLESKÁM nad tvým výkonem a talentem.
 Karolka 
  • 

téma na knížku :-) 

(25.4.2008 15:43:26)
Štěpáne zauvažuj napsat celou knížku. Máš pravdu a navíc umíš čtivě, vtipně a s příjemným nadhledem psát!
 Lena 
  • 

:) 

(26.4.2008 13:14:45)
Štěpánku, moc hezký. Překvapil jsi mě. :). Těším se na další čtení. ;-)
 Nikola, babička 4 vnoučat 
  • 

Úžasný článek 

(27.4.2008 19:27:20)
Moc jsem se nasmála a pobavila. Právě odjeli děti a mě proběhlo hlavou co jsem vyváděla s moji nejmladší 2letou vnučkou. Jsem ráda, že se celou dobu smála, žádné rozpaky.Člověk s mrňaty přímo omládne a nevadí, že se pak regeneruje 2 dny. Děvčata jen mějte děti a hlavně je k nám hodně vozte.
 Maris7 


Nesouhlasím 

(27.4.2008 21:54:19)
Človíček, který lítá po bytě, nás, "své lidi", má už docela zmáklý... ví, jak nás přimět k lecčemu (vzít na ruce, dát najíst, komunikovat, ale zvládá již i nejen "já chci... vzít na ruce" - ale i "ty mě vemeš, ne ty";) - jednoduše, dávno se naučil, co úsměv znamená, a jaká mocná zbraň to je. A to i v případě, že "lítá" po bytě již v 6 měsících, jako můj syn... Natož později, kdy "lítá" většina dětí.
Autor se tedey pokusil o hezkou povídku - ale mimo realitu...
 nozilu 


Supr 

(3.5.2008 21:49:06)
Moc jsem se pobavila. I můj muž si s chutí Váš článek přečetl. Můj syn se nejvíc směje, když podobné opičky dělá jeho bratr. To je pak u nás hodně veselo.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.