Re: Co si myslíte?

ahoj Terko, je to zvláštní, jako sourozenci jsme byli tri, dva bráchové starší nez já a já nejmladší a jediná sestra. Otce jsem vpodstatě nepoznala, kdyz se nasi rozvedli byla jsem moc malá, ale nejstarší bratr, prvorozený, ho z nás měl možnost aspon trochu poznat. Byl s ním vlastne nejdelsí cas, co poznal nevím, jaký otec byl nevím, proc se rozvedli také nevím presne, jen vím, ze otec pak uz pil a neplatil na nas vyzivné. Z nejstarsího bratra vyrostl muz, hodný muz, nemel moc stesti na zenské, ale nakonec se ozenil, vystudoval VS, zacal podnikat a daří se mu. Prostrední bratr vzdy za otcem chtel utíkat, kdyz se s mamkou nepohodl, asi mu hodne chyběl a chtel ho, vyrostl z něho také muz, taktak se vyucil, pije, je rozvedený a má více chyb, nemela jsem ho jako bratra oblíbeného. No a já, jako jediná dcera, otce jsem nepoznala, jen v mlze si pamatuji na pár hádek a jediné co vím, az ted v dospelosti je to, ze jsem nemela zadny vzor, jak se chovat k muzi, jsem rozvedená, mám 3 děti, kazdé s jiným muzem, zádný vztah mi nevydrží, jsem nestastná a cím jsem starsí tím více vím, ze mi ten otec strasne chybel, jako díteti ani ne, protoze jsem nevedela jaké to je mit otce, ale ted to teprve vím, ze kdyby....a jsem nestastná ze ani me deti otce nemají, ani ted ten malý, a musí zazívat to co my....