| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kritické dny po rozchodu

 Celkem 26 názorů.
 Tity 
  • 

Zase diskriminace ? 

(17.5.2001 14:09:42)
Proč rozchod jen z pohledu chlapců - mužů? Když článek na téma rozchod, tak i z pohledu opuštěných dívek a žen. I ty jsou opouštěné a musí se s tím vyrovnat. I když se příběhy budou možná podobat... Ale svět se skládá z obou pohlaví!!!
 Ondřej 
  • 

Re: Zase diskriminace ? - to je tedy hysterie :-) 

(8.6.2002 14:46:44)
.... "svět se skláda z obou pohlaví" - to je dobrá hláška !! Nevím jak tedy TITTY pochopila tyhle dva příběhy, ale zareagovala typicky v duchu časopisu "Chvilka pro tebe" .... Přeju ti milá dívko,nebo ženo krásne žití mezi oběma pohlavími ..... Ondřej
 smart ,2děti 
  • 

Re: Zase diskriminace ? 

(13.3.2004 23:25:54)
Muži se ve většině případů nevěry vracejí zpět k rodině,kdežto ženy když se zamilují nehne s nimi ani pár volů zpět k rodině a jdou i přes mrtvoly!
 Iva 
  • 

Re: Re: Zase diskriminace ? 

(14.3.2004 13:32:12)
Ano, vracejí, a to často i opakovaně (tam a zpět!!!), a mají pocit, že ta jejich, když se teda vrátili, má s tím být takto spokojená...

Asi je blbost říkat muži dělají to, ženy ono, nejdůležitější je přece co udělá ten váš (ta vaše).
 Janule 
  • 

Re: Re: Zase diskriminace ? 

(29.3.2004 13:32:30)
Myslím že ženy se nevracejí protože jejich milované děti zůstávají většinou s nima a opouštějí jen toho s kým nejspíš nejsou spokojené, zatím co muži by svým odchodem často přišli i o své děti. Není to tím že by ženy na rozdíl od mužů šli přes mrtvoly. Všechny odchody a rozchody jsou příliš složité na to aby se dali tak jednoznačně hodit do jednoho pytle.
 Martin, dcera 
  • 

Re: Re: Zase diskriminace ? 

(16.4.2004 8:31:20)
Tak tohle mohu jen a jen potvrdit a je jedno kolik tech mrtvol je...
 Iva 
  • 

Re: Zase diskriminace ? 

(14.3.2004 13:34:39)
Myslím, že to není diskriminace, autor je prostě chlap.
 DM, petilety syn 
  • 

PhDr. Smolka 

(16.3.2004 11:37:34)
Autor clanku je moc chytry psycholog, pomahal mi pred tremi lety pri rozvodu a dosahl toho, ze jsme dneska s byvalym manzelem dobri kamaradi, kteri jsou schopni na vsem se domluvit.
 Marcela syn Tomáš 
  • 

Re: PhDr. Smolka 

(21.7.2004 12:05:57)
Prosím nemůžete mi poskytnout kontakt na
PhDr.Smolku?Mám taky problém a potřebovala bych konzultaci.Moc děkuji.
 Terka, studentka 
  • 

co si myslíte? 

(28.7.2004 10:32:06)
Ahoj všichni,
asi možná se svým dotazem moc nezapadnu, ale za zkoušku to stoji...Píšu do školy nějakou práci o chlapcích, kteří vyrůstají bez otce. Nějak mě to téma zaujalo-znám pár chlapů, kterým otec zemřel, nebo ho třeba nikdy neviděli a měla jsme vždy takový dojem, že jsou o něco jiní, než chlapi, co vyrůstali s oběma rodiči. Moc by mě zajímal váš názor-znáte někoho takového? Máte pocit, že takoví muži jsou citlivější, jsou zodpovědnější, nebo mají problém navázat vztah se ženou, nebo naopak tíhnou ke kriminalitě, drogám...? Budu vděčná za jakoukoliv připomínku, zkušenost atd!!!!!!!!!!
díky Terka
 Terka, studentka 
  • 

Co si myslíte? 

(28.7.2004 10:33:18)
Ahoj všichni,
asi možná se svým dotazem moc nezapadnu, ale za zkoušku to stoji...Píšu do školy nějakou práci o chlapcích, kteří vyrůstají bez otce. Nějak mě to téma zaujalo-znám pár chlapů, kterým otec zemřel, nebo ho třeba nikdy neviděli a měla jsme vždy takový dojem, že jsou o něco jiní, než chlapi, co vyrůstali s oběma rodiči. Moc by mě zajímal váš názor-znáte někoho takového? Máte pocit, že takoví muži jsou citlivější, jsou zodpovědnější, nebo mají problém navázat vztah se ženou, nebo naopak tíhnou ke kriminalitě, drogám...? Budu vděčná za jakoukoliv připomínku, zkušenost atd!!!!!!!!!!
díky Terka
 hanka a syn 
  • 

Re: Co si myslíte? 

(22.4.2008 18:54:57)
ahoj Terko, je to zvláštní, jako sourozenci jsme byli tri, dva bráchové starší nez já a já nejmladší a jediná sestra. Otce jsem vpodstatě nepoznala, kdyz se nasi rozvedli byla jsem moc malá, ale nejstarší bratr, prvorozený, ho z nás měl možnost aspon trochu poznat. Byl s ním vlastne nejdelsí cas, co poznal nevím, jaký otec byl nevím, proc se rozvedli také nevím presne, jen vím, ze otec pak uz pil a neplatil na nas vyzivné. Z nejstarsího bratra vyrostl muz, hodný muz, nemel moc stesti na zenské, ale nakonec se ozenil, vystudoval VS, zacal podnikat a daří se mu. Prostrední bratr vzdy za otcem chtel utíkat, kdyz se s mamkou nepohodl, asi mu hodne chyběl a chtel ho, vyrostl z něho také muz, taktak se vyucil, pije, je rozvedený a má více chyb, nemela jsem ho jako bratra oblíbeného. No a já, jako jediná dcera, otce jsem nepoznala, jen v mlze si pamatuji na pár hádek a jediné co vím, az ted v dospelosti je to, ze jsem nemela zadny vzor, jak se chovat k muzi, jsem rozvedená, mám 3 děti, kazdé s jiným muzem, zádný vztah mi nevydrží, jsem nestastná a cím jsem starsí tím více vím, ze mi ten otec strasne chybel, jako díteti ani ne, protoze jsem nevedela jaké to je mit otce, ale ted to teprve vím, ze kdyby....a jsem nestastná ze ani me deti otce nemají, ani ted ten malý, a musí zazívat to co my....
 NikaXS 


Re: Co si myslíte? 

(22.4.2008 19:48:45)
Hani, nechapej to, ze nejak znehodnocuju to, co jsi napsala. Urcite diteti otec driv nebo pozdeji zacne chybet, ale nepovedene vztahy nemusi mit nutne na svedomi neexistujici nebo nefunkcni otec. V soucasnosti je rozvodovost cca 50 procent a urcite spousta tech rozvedenych zen, ktere tapou ze vztahu do vztahu, pochazi z uplne a treba i stastne rodiny.
 DM 
  • 

Re: Re: PhDr. Smolka 

(25.8.2004 16:44:43)
Omlouvam se za pozdni odpoved. Kontakt nemam, zjistim od byvaleho manzela a napisu. Mam pocit, ze jedna znama ho chtela take vyuzit, ale mel plno, tak se ji ujala manzelka pana Smolky, ktera je taky psycholozka. Takze jeste napisu.
 DM 
  • 

Re: PhDr. Smolka - kontakt 

(8.9.2004 13:56:18)
PhDr. Petr Šmolka
Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Daškova 3073
143 00 Praha 12
244403354
daskova@mcssp.cz
 Jana,dvě děti 4 a 11 
  • 

..budu se rozvádět... 

(23.4.2006 14:52:59)
Dobrý den,právě procházím stejně těžkou situací,jako věšina z vás tady.Bylo to 4.4.,kdy mě manžel vytáhl z postele se slovy,že mi musí něco říct a pak to vysypal-chce se rozvést.Přítelkyni má prý rok...hrůza je,že jsem nic nepoznala.První večer to celkem šlo,ale pak mi to začlo naplno docházet a nemůžu se z toho dostat...Holky jsou v pohodě,vůbec se nehádáme,všechno nám nechal,holky vidí skoro každý den.Když ale vidím rodinu pohromadě,hrnou se mi slzy do očí a na tu ženskou mám příšernej vztek.Je rozvedená s 10 ti letou holkou,já i holky ji známe.Prostě nechápu,jak to mým dětem mohla udělat.Další rána bude,až se holky dozvědí,že ji tat"ka má a že bude s ní...zatím nevědí,že odešel od mamky k jiné ženské.Nepřekousnu to,že až se jim to řekne a oni pojedou společně na výlet,že s nima bude cizí ženská a ne já.Prosím,kdo má tuto zkušenost,napište mi,kdy to přebolí a kdy začnu normálně žít...
 Veronika,2 děti 
  • 

Re: ..budu se rozvádět... 

(9.6.2006 22:21:42)
Milá Jano,
tak tedy mám za sebou,přesně totéž.Musíš být velmi statečná,první půl rok,vítej v pekle,pak pomalu pomalinku lepší a lepší,mě to trvalo 2,5 roku a dosud to není úplně ok,ale jsem v pohodě,jizva zůstane navždycky,ale pokud se o ni člověk dobře stará,zahojí se a jen občas trochu zabolí,moc držim palce!!!sežeň si knihu Doris Wolfová Když partner odchází,mě moc pomohla,minimálně se z ní dozvíš,že se svými pocity nejsi ani hysterická,ani přecitlivělá ani nemožná,zkrátka je všechno co teď prožíváš úplně přirozené a čas to spraví,uvidíš..
 Klára,2 děti,7 a13 
  • 

Re: ..budu se rozvádět... 

(20.7.2006 20:50:14)
Manžel si našel novou životní lásku(nikoliv zčistajasna,krizi jsem překonávala nejdřív já,pak on,řešil ji až příliš v sobě).Pro mne však on zůstává životní láskou,nechci,aby se odstěhoval, zůstává spíš kvůli jejímu nešťastnému manželství,kdy ona se bojí rozvést.Netuším,nakolik bude pro nás další soužití možné,on to má v sobě vyřešené,já trpím,cítím nespravedlnost.Při nějakém "obyčejném" úletu z krize bychom manželství udrželi,rozuměli jsme si vždy dobře,teď je s její povahou,myšlením v takovém souladu,že nechce návrat,ani kdyby se nerozvedla.Já pro sebe nevidím dobré řešení..?
 Míša+Tom 


Re: ..budu se rozvádět... 

(21.5.2008 11:55:10)
Ahojky Jančo!
Tak momentálně prožívám úplně to samé jako ty.
Měla jsem s manželem ideální manželství, 6 let v poklidu. Před 2,5 roky se nám narodil syn, měli jsme oba velikou radost, čekali jsme na něj 4 roky. Manžel si našel dobře placenou práci, která ale spočívala v tom, že jezdil dost často na pracovní cesty - i dlouhodobé. Po jedné té cestě, právě před 8 měsíci a několika dny se vrátil z dvouměsíčního pobytu v Íránu. Otevřela jsem dveře a za nimi stál "cizí" člověk. Nechtěl mě ani pohladit, neusmál se, a já marně tápala, co se stalo. Po třech dnech jsem se to dověděla. Našel si v Íránu dívku, se kterou se chce oženit! Rána z čistého nebe.
Navrhl rozvod. Dohodou. A když nebudu souhlasit, klasický, kdy se dělí majetek rovným dílem. Takže že mi nechá dům (i s 500 000,- hypotékou), skoro všechen nábytek, vezme se jen auto, a nějaké další drobnosti.
Byla jsem jako praštěná. Ideální manželství, malý syn, pohoda a najednou rozvod. A to jsem se mu starala ještě o 70-ti letou mámu, která s námi v domě bydlela ale sama si bohužel nic neudělala.
Všechno jsem to nakonec odnesla: Že jsem si s ní nerozuměla, že už se tolik "nesměju" jako dřív a všude hledám problém, že se cítil zbytečný, protože domácnost bez něj prostě musela fungovat, když byl pryč, že jsem všechno řešila prvně s mými rodiči a ne s ním (což nebylo vůbec pravda), že... prostě těch důvodů,proč odchází bylo najednou hrozně moc.
Brečela jsem každý den, nic mě nebavilo, byla jsem jako blázen, malého jsem najednou nějak zanedbávala, protože jsem se soustředila, jestli bych nemohla zachránit naše troskotající manželství. Ale on nechtěl. Chtěla jsem jen já.
Pak jsme byli ještě na týdenní dovolené - myslela jsem si, že je to v pohodě, když jsme odjeli, protože dovolená byla super!!! Vrátili jsme se a za týden nato jsme šli k právníkovi podepisovat žádost o rozvod. Asi mi chtěl poslední dobu před rozvodovým kolotočem zpestřit. Prý si myslel, že to dáme dohromady, ale pak najednou ne.
Soud se pak několik měsíců protáhl, protože onemocněla soudkyně. Na výchově syna jsme se domluvili hladce, ale majetek už jsme řešili v hádce a hysterii. Děs!
Mezitím byl manžel 2x zase v Íránu, vždycky přijede, jako by se nic nedělo. Přiveze si spoustu dárků od té holky. Ale oni jsou mentalitou a vírou úplně někde jinde. Musel se kvůli tomu stát muslimem. Teď řeší, co bude muset vyřídit, aby mohl uskutečnit sňatek s íránskou dívkou.
Koupil si dům z roku 1970, který je vlhký, skoro celý na opravu. Odešel. Prostě už se mnou nechtěl být.
Teď, je to týden, jsme byli u rozvodového řízení. On se dál chová, jako by se nic nestalo, prostě chce rozvod v klidu, mám se k němu pořád chovat, jako bychom byli přátelé.
Nějak mi to nejde. Cítím vztek, cítím vinu, že si musel hledat někoho jiného, protože já jsem asi nebyla IN. Cítím odpovědnost za syna, proto zůstávám. Jinak bych si už dávno sáhla na život. Opravdu.
Hrozně to zatím bolí, každý den, už osm měsíců denně přemýšlím, co se to mezi námi stalo. Našla jsem si práci, abychom mohli se synem vyžít, vzala jsem si velikou hypotéku, abych mohla vyplatit manžela a splácet dům, denně se obávám manžela až přijede za synem a začne mi vyprávět, jak přestavuje svůj dům a má z toho radost a je v pohodě, děsím se toho, až si jednou přivede Íránskou holku do ČR a ona bude mému synovi "vyprávět", jak se chovat jako muslim.
Tchyně se mě ani v nejmenším nezastala, čekala jsem, že když jsem se o ní 3 roky starala, že se mě alespoň slovem zastane, ale najednou na mě pohlíží jako na vyvrhela rodiny, který je vším vinen. Už za ní se synem nebudu chodit. Nestojí mi za to, aby mě psychicky vydírala.
Čekám, až přebolí to největší zlo, začínám se těšit na sluníčko, svou pozornost věnuji synovi a těším se z toho, jak roste a vyvíjí se. Můj, teď už bývalý manžel tohle nikdy neuvidí. Může ho zahrnovat dárky, ale na mazlení tu budu jen já, protože on to všechno prožívá se mnou. Vidí mé slzy, které prolévám kvůli jeho tátovi a vidí, jak nejsem v pohodě. To pak přijde, chce pomazlit a najednou vidím ty dětské oči, co se na mě dívají svou bezmeznou láskou a říkám si, že to všechno musí přebolet a já musím začít znovu. Třeba na nás někde čeká někdo, kdo si nás bude vážit více.
Tak čekám a chci zapomenout na tohle všechno utrpení, které žádné ženě nepřeji. Vím, že nejsem sama, kdo se rozvádí, je nás spoustu, každá si musíme protrpět to všechno, co nám ti chlapi připraví. Tak doufám, že každá z nás bude mít alespoň malý důvod nato, abychom tomu, kdo nám tolik ublížil, ukázaly, jak jsme silné a neřešily to jako já úmyslem sáhnout si na život.
Přeji Ti, abys taky ukázala, že jsi ta silná, že máš důvod žít a usmívat se, být veselá a mít radost ze svých dětí.
 Andrea C 


Re: ..budu se rozvádět... 

(7.6.2008 21:58:38)
Ahoj Míšo,
delší dobu tady brouzdám, ale až po přečtení tvého příspěvku jsem se rozhodla přidat svoji dosavadní zkušenost.
Jsem 12 let vdaná, máme 8 letého syna a i když jsme neměli úplně jednoduché manželství, myslela jsem si, že jsme pro sebe ideální. Manžel byl již jednou rozvedený a protože měl on obrácenou zkušenost, kdy si manželka našla jiného a opustila ho, myslela jsem si, že mě se to nemůže s ním stát, protože si tím prošel. Vždycky mě o tom ujišťoval.
Před 2 lety mi zemřel švagr, který nám byl na svatbě za svědka a snad se náš vztah něčím očaroval, nebo co. Začalo to jít z kopce, manžel přestával být doma a najednou jsem zjistila, že na účtu chybí peníze. Když jsem na něho uhodila, tak se přiznal, že peníze někomu půjčil. Říkala jsem si dobře, nějak to uděláme, ale ten vztah se narušil, občas jsme se hádali, nebylo to ideální. Musím dodat, že stavíme rodinný dům, takže hypotéka, úvěr ze stavebního spoření, prostě splátky. Za pár měsíců jsem zjistila, že na jeho účtu nezbývají žádné peníze pro naši rodinu ani na splátky, peníze někam mizí. Další hádky a neshody, ale myslím, že když není upřímnost a jsem stavěná do role, kdy musím vše splácet ze svého platu a ještě z něj živit rodinu, je to pochopitelné.
Zase se přiznal, že někomu dal peníze, prý na motorku, a toho dotyčného už neviděl. Býval čím dál méně doma, prý chodí do práce na denní noční, aby dluhy splatil. Já mu to věřila, protože mě ani nenapadlo, že by mohl mít někoho jiného. Navíc v sexu nám to stále šlo, i když to bylo omezené tím, že byl pořád v práci. Jenže dnes nebyl sex už 4 měsíce, což asi každému začne být divné a navíc manžel začal domu chodit dopoledne, když věděl, že já jsem v práci a syn ve škole. Minulý víkend měl být na akci s kamarády, ale měl smůlu, že jsem na rajčeti koukala na fotky z akce, která mě zajímala, a najednou ho na těch fotkách vidím - i s ní. Když dorazil, ale ne domů, zase do práce, uhodila jsem na něho a po týdnu telefonátů (domů raději nepřijel) se dozvím, že to trvá už rok a že s ní byl loni i na chatě, když mě přitom tvrdil, že mu v práci nedali dovolenou a já byla s kamarádkama a se synem na dovolené sama. Asi si umíš představit, jak mi bylo. Nedokázala jsem si to ještě připouštět. Snažím se ho přesvědčit, aby naši rodinu nerozbíjel, vždyť já ho nepochopitelně i přes ty finanční problémy mám ráda! Největší šok ale přijde, když mi v pět hodin ráno řekne, že už má 14 dní podán žádost o rozvod, že nechce nic vracet, protože mě a mých hádek má dost a s ní je mu příjemně. Ani tohle mi nedokázal říct do očí, jen po telefonu. A přesvědčujte chlapa po telefonu, že ho stále máte ráda, ať to nedělá. Několikrát mi s telefonem prásknul, řval na mě, to mu šlo. Do očí mi nedokáže nic říct.
Nevím co mám dělat, jak ho přesvědčit, nejím, nespím, a jen brečím. Syn samozřejmě poznal, co se děje, něco jsem mu řekla, tak je celý šokovaný, chudáček. Manžel se samozřejmě cítí s ní příjemně, protože ona od něj nechce peníze na rodinu, netlačí ho do rodičovských povinností, do rodinného domu, ona si s ním pouze užívá.
Prosím můžete mi někdo říct, jak dlouho trvá od podání žádosti do stání, kolik mám času a nevíte někdo, čím mám argumentovat při našem rozhovoru, abych ho přesvědčila? Vím, že to není ideální manžel, ale srdce říká jinak.
Moc děkuju
Andrea
 Míša+Tom 


Re: ..budu se rozvádět... 

(11.6.2008 8:28:34)
Ahoj Andreo!
Tvůj příběh, jak tady tak pročítám ty stránky není vůbec ojedinělý. Je zajímavé, jak se člověk začne o tyto věci zajímat až když ho to postihne, že do té doby vůbec nemá ani představu o tom, že by se toto mohlo jemu stát.
U nás rozvod probíhal tak, že na načátku listopadu 2007 jsme byli u právničky sepsat žádost o rozvod, pak měl v prosinci být soud na výživu a výchovu dítěte, ale protože onemocněla soudkyně, tak se to posunulo až na polovinu března. To proběhlo s tím, že jsem se vzdala práva odvolání (manžel byl tu dobu zase v Íránu a zastupovala ho právnička), a v polovině května jsme měli samotný rozvod. Zase bez práva odovolání s tím, že jsem souhlasila se vsím, na čem jsme se s manželem "dohodli". Měli jsme smluvený rozvod - to znamená, že soud nezjišťuje příčiny rozvodu, ale musí s tím oba souhlasit. Takže kdyby neonemocněla soudkyně, tak předpokládám, že rozvod je do 3-4 měsíců se vším všudy, když obě strany souhlasí.
A jak se vymanit z toho, aby bylo lépe?
Tak to ti nedokážu zas až tak poradit, taky tápu, co dělat, abych byla v pohodě, je to moc čerstvé na to, abych tohle všechno hodila za hlavu, zvlášť, když jsem manžela milovala a možná dokonce i stále miluji a všechno to bylo z čisté lásky k rozvodu. Nevěděla jsem, že je něčeho takového schopen i když má 2,5 letého syna, který je pro něj vším.
Možná by pomohl psycholog, více se zaměřit na dítě, poskytnout mu oporu, když už druhá strana nefunguje, zaměřit se na své koníčky, přátelé, chodit do přírody, ven mezi lidi. Možná si s někým o tom promluvit, aby to člověk nedusil v sobě, chodit do práce a vypustit myšlenky na rozvod, aby se z toho člověk nezhroutil.
Já tohle všechno dělám, ale cítím, jak nejsem v pohodě i přesto, že se bývalý manžel k nám chová i nadále docela hezky, malého má rád, vozí mu sladkosti, jen s tím rozdílem, že jsme rozvedení.
Teorii mám zmáknutou na jedničku, ale praxe je poněkud jiná, zvláště když manžel přijede a mě to všechno přijde tak hrozně líto, že to všechno skončilo.
Družím palce ať to všechno zvládneš, buď v pohodě a klidu, ono nejde řešit nic hádkami a slzami (i když těch proteče moře, než se to všechno vyřeší), a všechno chce čas. Ten hodně napraví a bude zase líp - uvidíš.
Přeji hodně štěstí
Míša
 Míša+Tom 


Re: ..budu se rozvádět... 

(11.6.2008 10:34:52)
Ještě k tomu, jak manžela přesvědčit o tom aby se vrátil?
Myslím, že na to, aby vztah začal zase fungovat musí být dva a ono je těžké chtít něco když to ten druhý odmítá. U nás to bylo taky tak. Manžel chtěl rozvod, já ne. Ale přistoupila jsem na něj, protože jsem věděla, že nic jiného nezbývá.
Nebo si dejte oddychový čas, prostě nic neřešte, čas vše udělá za vás a on možná pochopí, že udělal chybu, zajděte do manželské poradny, promluvte si o tom, co každý z vás chcete.
Uvidíš sama, jaký k tomu bude mít manžel přístup, jestli bude chtít něco řešit nebo bude chtít odejít. Hlavně zachovej klid a buď v pohodě, pokud to vůbec půjde, protože pak to dopadá všechno na děti a ty z toho mají pak jen zmatek, co se děje, protože máma není v pohodě a táta najednou není.
Když už máš takhle větší dítě, možná si s ním sednout a promluvit, možná, že to pochopí, i když možná někdy nemůže dospělý pochopit, co se děje, natož pak takový malý capart.
Drž se, přeji hodně štěstí a pevné nervy. Přeji to všem, které něco takového prožili, protože kdybych si to nezažila na vlastní kůži, brala bych to zase jinak.
Míša
 Andrea C 


Re: ..budu se rozvádět... 

(13.6.2008 13:29:46)
Ahoj Míšo,
děkuji za tvé postřehy. Velmi mi pomohlo, že jsem se vypovídala, i když manžel si myslel, že až do prvního stání bychom to nikomu nemuseli říkat ?! Celkem mě tím odrovnal, že bych měla před celou svou rodinou, naším synem i všemi mými kamarádkami dělat, že se nic neděje. Takže jsem si to stejně udělala po svém, a všem pro mě důležitým lidem jsem jeho rozhodnutí oznámila. Díky tomu, že on je asi zbabělec, což jsem poznala až teď, a setkal se se mnou tváří v tvář až po čtyřech dnech poté, co mi to oznámil, jsem se také uklidnila a roztřídila si myšlenky. Žádné prosby, žádné hádky ani výčitky. Měli jsme spolu celkem dlouhý rozhovor a já doufám, že si z něho něco vzal. I když mě to stále bolí, nehodlám se ponižovat a prosit, takže momentálně čekám, jak bude dále reagovat on. Ve skrytu duše doufám, že se "umoudří", ale ani poté bych mu asi hned nedokázala "skočit do náruče". Ani nevím, jestli to potom může fungovat dál. Moji rodiče si tím také kdysi prošli, překonali to a dnes jsou spolu 39 let. Ale každý je jiný.
Syn to nese těžce, dolehne to na něho vždycky večer, když přijdeme domů. Samozřejmě pořád doufá, že se táta vrátí. Manželovi jsem řekla, že teď záleží na něm, jaký k němu bude náš syn mít vztah, protože malý není, takže si s ním musí promluvit také on. Jen doufám, že to zvládne, protože je dost citlivý.
Díky za podporu
Andrea
 Míša+Tom 


Re: ..budu se rozvádět... 

(15.6.2008 17:26:15)
Ahoj Andreo!
Ono je velice důležíté, abys to všechno nedusila v sobě. To jsem udělala já a hodně mi to ublížilo na psychice. Manžel mi oznámil, že se zamiloval a já měsíc nikomu nic neřekla, všichni si mysleli, jak jsme v pohodě, jak mám bezva manželství a já věděla, že se něco děje, že to není v pořádku, že to asi spěje k tomu nezdárnému konci.
Je nejlepší si to, pokud je manžel ochotný s tebou mluvit, vyříkat, prostě si říci své názory, to jsi udělala moc dobře. Ono je dobré alespoň vědět, na čem jsi, aby si pak člověk nedělal zbytečné iluze o tom, že by se třeba partner "umoudřil" a vrátil. I když - já mám po rozvodu, vím, že se již nikdy nevrátí to, co jsme s manželem prožili, ale ve skrytu duše, tak nějak pořád mám takové přání, aby to bylo všechno zase jako dřív. I když rozum mi říká, že to není možné. Ale poruč srdci! Znáš to.
Určitě bude dobré, když si tvůj manžel promluví osobně se synem. Musí ho ubezpečit, že i když se rozejdete vy dva, na jeho vztahu s ním to nic nezmění, že ho bude mít pořád rád. Je fakt, že si pak děti, zvláště, když už máš takhle velikého syna, dávají za vinu, že za to všechno mohou oni, ale musíte ho ubezpečit, že se pro něj tak nějak nic nezmění, že vás bude mít pořád oba. I když prostě jednoho tak nějak méně. Ona to asi ta dětská dušička tak moc dobře hned nepochopí, protože se klidně může stát, že jestliže ti ho svěří do péče - což je obvyklé, tak ty budeš taková ta "vychovávací" jednotka a manžel ta "rozmazlovací" - on mu bude třeba kupovat drahé věci, když bude syn s ním, bude ho vozit na výlety a ty prostě budeš fungovat tak, že budeš syna vychovávat. Je dobré, aby syn pochopil, že ač mu určitě také budeš dávat výchovné lekce a nebudeš ho zahrnovat dary, tak ho máš stejně tak ráda, jako manžel. I když ono bude asi dost těžké snést, že ty ho budeš mít pořád, vychovávat, starat se o něj a manžel jakoby "slízne vždycky tu smetanu". Hlavně aby syn pochopil, že vás bude mít pořád oba.
Přeji ti, abys byla silná, všechno zvládla a všechno brala tak, že bude líp. Třeba se manžel ještě "umoudří" a dáte to zase dohromady - moc bych ti to přála. Vám oběma a hlavně vašemu synovi.
Drž se!
Míša
 zrzka 
  • 

Re: ..budu se rozvádět... 

(22.3.2010 11:41:04)
Andry,vim co to je kdyz srdce rika jinak.Bojuj o nej a nevzdavej to.Urcite si prima zenska.
 Zuzka, 2 dospělí synové 
  • 

Snad jsem z toho už venku... 

(4.8.2006 11:59:33)
Možná můj příspěvek až tolik nezapadá do ostatních - mám již dospělé syny.
Ale prošla jsem všemi etapami rozchodu, kdy manžel po 30 letech odešel...Je to vždy těžké. Já byla stále milující svého muže, on už mě nemiloval. Takové manželství v jednom bytě je hrůza. Mladší syn bydlel v této děsné atmosféře s námi, starší má již svoji rodinu...podotýkám, že i mladší je dávno dospělý. Po odchodu manžela jsme zůstali bydlet spolu, byt jsme přizpůsobili k bydlení dvou samostatných dospělých osob. ALE - dodnes se nesmířil s jednáním táty, nechce o něm slyšet, nechce slyšet ani o babičce a dědovi.Kontakt s nimi odmítá, protože se zachovali vůči mámě nehezky. No - odepsali mě,odstřihli, vygumovali... Bráchové se kvůli tátovi pohádali...Máme to se synem těžké, ale věřím, že čas vyléčí všechny rány, hlavně na jeho duši. Ráda bych, aby se opět stýkal s rodinou, ale dnes není síla, která by jeho postoj ovlivnila.
Já začínám opět žít, mám spoustu aktivit, spoustu přátel a nedávno se objevil i přítel. Na synovi vidím, jak se jeho nálada zlepšila, když mě vidí usměvavou, šťastnou. Vím, že jeho štěstí je moje, moje štěstí je jeho. Společně jsme prošli stresovým obdobím, což nás oba do jisté míry poznamenalo, společně překonáváme těžkosti finanční, ale dokážeme se podržet a radovat se ze štěstí toho druhého. Jsme tiše jako spojené nádoby, žijící každá svým životem, ale podporující se. Je to zvláštní a moc si vážím toho, že to tak je.
Hodně štěstí v překonávání všech úskalí rozchodu přeji všem, kteří ¨právě procházejí některou z etap. Je to hodně těžké, ale s pomocí jakéhosi zázemí přátel a dětí se to dá zvládnout bez ztráty kytičky...

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.