Tak nevím..

Co se alkoholu a dětí týká, mám celkem jasno - nepatří k sobě. Zároveň jsem přesvědčena, že první zážitek někdy nevyhnutelně přijít musí a tudíž přijde moment, kdy to "líznutí" či "loknutí" budeme muset zvážit. Hranice bude nejspíše dosti křehká a těžko ji budem paušalizovat. Stejně jako u jiných věčí, i tady záleží na konkrétním dítěti a jeho vyspělosti.

Já sama to měla doma tak, že alkohol byl jednoznačně něco, co není dobré a proto to děti nesmí a dospělí jen trošku - bylo mi vysvětleno jak se vyvýjí lidský mozek a že dospělý člověk již nepřijde o tolik, co by ztratilo dítě. Mám pocit, že naši nikde chybu neudělali a přesto to je jen pár let zpátky, kdy jsem, coby teenager, chodila běžně kalit. Ať už jsme se účastnili jakékoli akce, alkohol nás jimi provázel téměř pokaždé. V hospodě ani v krámě jsem nikdy neměla problém - na občanku se mě prvně zeptali paradoxně snad až někdy v osmnácti.

Bohužel, alkohol je zkrátka velmi snadno dostupná komodita a to ji dělá pro děti nebezpečnou. Považuju se za vcelku rozumě uvažující bytost, naši mi byli dobrým příkladem a i přesto jsem si k alkoholu našla ve svých "nácti" až příliš kladný vztah. Dnes piju pořád asi víc než bych měla a do budoucna chtěla..několikrát do týdne si dám víno nebo pivo a sem tam i třeba whiskey..no a tak tedy nevím, kde se stala chyba?

Nejsp