Alkohol a děti

Babička s dědečkem měli vinohrad a sklep (vinný), od dětství jsme tam jezdili pomáhat a tak není divu, že burčák či víno jsem dostala líznout asi dost brzo (rozhodně si to poprvé nepamatuju). Líznout jsem opravdu dostala téměř kdykoliv, ale nikdy víc, dobře jsem věděla, že je to alkohol, který děti nesmí, protože by pak přestaly růst a byly by hloupé. Tak bych to s tím "líznutím" u dětí neviděla tak zle. Jako dítě jsem ochutnala (opravdu jen na jazyk) dost druhů alkoholu, téměř všechny mi chutnaly, jen pivo mi zachutnalo až jsme s holkama slavili státnice. Troufám si říct, že jsem v životě nebyla opilá, v náladě trošku ano, ale dost mi vadilo, jak se hůř ovládám. S žádným opilým člověkem z rodiny jsem se v dětství nesetkala, alkohol mám příležitostně ráda, ale ve větším množství ho odsuzuju a nesnáším, když to někdo přežene.
Jak se mám ale tvářit na tchána, který přijde z hospody po pěti pivech (pro pořádného chlapa to přece nic není) a vezme do náručí mého půlročního syna (ty výpary miminko jistě musí milovat) a hraje si s druhým dvou a půl letým synem?