Pan Marloán a Paní Dériová

Mnohokrat dekuji za krasny prispevek. I kdyz dnes uz vim, ze deti si takove fiktivni pratele vytvari, udelali jste mi velkou radost, protoze i ja mela takove kamarady.

Nektere teorie dokonce nabizi vysvetleni tim, ze deti "vidi" bytosti z jinych dimenzi a kdyz jim dospeli vysvetli, ze je prece nemohou videt, protoze neco takoveho neexistuje, kamaradi mizi.

Urcity cas zil v malem parciku nedaleko nasi ulice tygr. Myslim, ze se jmenoval Tygr, a jeho vyziva zavisela zcela na mych dodavkach buraku, ktere jsem mu hazela ve velkych pytlich. Take jsem mu hazela pytle plne jinych dobrot, ale uz si nevypomenu jakych. Dokonce mam dojem, ze mi obcas radil, kdyz jsem potrebovala pomoc.

Pak tu byli pan Marloan a pani Deriova. jejich jmena se vzala neznamo kde. Pravidelne nebo spis nepravidelne me navstevovali a vim, ze s nimi obcas komunikoval i muj tatinek, i kdyz myslim, ze to pro mne spis predstiral. Matne si vzpominam, jakou v mem vyvoji hrali roli, ale myslim, ze hrali zastupnou roli ve stretu s okolnim svetem, tak trochu jako Pepik. Zvlast, kdyz se neco ztratilo, jiste to schoval pan Marloan.

Musim se zeptat rodicu.

nejsem psycholog, ale jsem presvedcena, ze tyto bytustky detem nejen ze neskodi, jsem presvedcena, ze svuj vyznam maji. Prosim, neberte je detem. Az budu mit ty svoje, chtela bych respektovat jejich svet, i ten, kteremu nebudu tolik rozumet. Co my, dospeli, vime? Muj Tygr skutecne existoval! Kdybych s nim udrzela kontakt, mozna bych dnes dokazala nalezat odpovedi, ktere bez predstavivosti ditete nalezam jen ztezi. Vim, ze Tygr by mi je dokazal dat... Ale ja mu jeden den prestala hazet buraky, prestala jsem ho krmit, stejne jako jsem prestala krmit svou fantazii. Dnes se jen ztezi snazim najit co jsem zanedbala...