18.11.2005 11:37:38 Olina (Eliška, 3 roky)
Re: Také máme neviditelné kamarády...
Ahoj všichni,
tento článek mě strašně pobavil. Naše dcera má již několik měsíců imaginárního bráchu (občas je to i holka), pak se s ní kamarádí Anička a ještě jedna malá holčička. Bydlí v Hořovicích na statku (nevím, kde to vzala?!). Brácha je už velkej, už nám párkrát umřel - občas se utopí, někdy má autonehodu a prožil i jiné šílené smrti, ze kterých se samozřejmě dostal. Na dušičky jsme mu samozřejmě museli zapálit svíčku.
Jinak s ním prožíváme mnoho legrace. Pro představu - jeli jsme nakoupit, na parkovišti jsem musela otevřít všechny dveře u auta a počkat, až všichni imaginární kamarádi vystoupí a naložit je do košíku, aby viděli, co kupujeme. Jestli mě viděl někdo, kdo nemá malé dítě, musel si myslet, že jsem regulérní blázen.
Také si občas nesmíme někam sednout, protože tam zásadně sedí brácha. Většinu nepravostí samozřejmě spáchá on, protože Eliška je hodná holčička a takové věci ona přece nedělá.
Když čtu všechny příspěvky, docházím k názoru, že je naše dcera normální a má svou dětskou fantazii. Nerozmlouvám jí to, spíš s ní hraju tuhle krásnou hru, která jednou skončí a možná se nám po tom bude i stýskat. Horší bude, až budeme řešit pubertu :-))
Olina
PS: Nebudu raději vůbec myslet na příspěvek se schizofrenií ...
Odpovědět