Re: Na co jsem se já ptala
Možná to někomu přijde neomalené, ale já se své kamarádky zeptala /samozřejmě, když tam děti nebyly/, zda její starší syn ví, že "se jí přímo nenarodil". Zajímalo mě to hlavně proto, že měl jít do školy a snad všichni okolo věděli, že je adoptovaný. Navíc, věděla jsem, jak ji i jejího manžela trápilo, že nemohou mít vlastní děti, čím si prošli, kolikrát se mi o tom všem a o různých obavách života bez dětí svěřovala. Tak jsem věděla, že ona to z mé strany nebude brát jako neomalenost, ale jako zájem o věc. Vím, že se moc bála, že se to dozví nějakým nevhodným způsobem, chodila k psychologovi, kde se snažila najít nějaké vhodné řešení. Ona pak otěhotněla, narodil se jí také chlapec a při prohlížení fotek si ten starší najednou uvědomil, že i když vidí mámu na fotkách s ním jako miminkem, nevidí ji na žádné fotce s břichem. Tehdy mu to řekla. Prý mu vysvětlila, jak je strašně ráda, že ho má a jak se báli, že se něco zhatí a nedostanou ho. A co mě zajímá teď? Jak to s ním bude v pubertě, kdy hormony s ním budou cloumat. Myslím, že to bude pro ně všechny další zkouška.
Odpovědět