Malé mokré zamyšlení

Malý princ v nezapomenutelné stejnojmenné pohádce říká: co je důležité, je očím neviditelné. Důležité věci vidíme srdcem. Pro naše oči je mnohdy neviditelná všechna ta krása, která nás obklopuje. Musí přijít velká voda, abychom si uvědomili, jak je naše město krásné, že jeho převážnou část postavili naši předkové moudře na kamenném ostrohu nad Otavou, že řeka je krásný přítel, ale pokud se rozvodní, je z ní živel, kterému není rovno.
Musí přijít velká voda, abychom se více začali zajímat o sebe navzájem, o přátele, o příbuzné a nebo o historické klenoty naší země. Ruku na srdce - kdo z vás si během předchozího roku vzpomněl na jihočeskou perlu Český Krumlov, kdo jste si uvědomil, že v Písku stojí nejstarší kamenný most u nás a nebo jste se byli podívat v Plzni či Praze. Ale ne za zběsilými nákupy v Mega- a Hypermarketech, ale udělali jste si čas a prošli zákoutími, kde na vás dýchne historie.
V minulých dnech jsme si všichni bolestně uvědomili, kolik překrásných míst v naší zemi máme. A s hrůzou jsme viděli jak je - stejně jako mnohé domy - pohlcuje nenasytná voda.
Ale ve vší té hrůze se jako jiskřička na konci tunelu ukázalo světlo. Světlo lidskosti, vzájemné pomoci, obav jednoho o druhého. Také se vám stalo, že vám najednou zavolal někdo z vašich známých či příbuzných, se kterým jste se neslyšeli rok nebo více? Zajímal se, zda jste v pořádku, jestli Vás zasáhla povodeň, jestli může pomoci. Doufejme, že ta lidskost zůstane v našich domovech mnohem déle, než se v nich zdržela nezvaná voda.