| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Blaničtí rytíři v každém z nás

 Celkem 4 názorů.
 Helena, dva kluci 
  • 

Otevřená srdce 

(26.8.2002 14:40:08)
Bydlíme na Malši u Budějovic a ani nás nic přímo nepostihlo. Jezdím ale na kole do práce okolo povodně dvakrát denně a kdykoliv to vidím znova, zachvátí mě úzkost a pořád přemýšlím o tom, co udělat, jak pomoci..Doba byla hrozná, ale ještě je. Bahno sice mizi a smrdí jen někde, šťastnější měli co uklízet a mají se kam vrátit .Je vyklizíno, všude páchne Savo.
Domy, co měly spadnout, už spadly. Definitivní zmar.
Pro postižené ale boj s osudem nekončí. Denně, v každé chvíli narážejí na situace, které jim připomínají , co se stalo.Denně si vyčítají,co udělali a co neudělali, proč zrovna tuhle knížku nevynesli až na půdu, proč neodnesli králíky ssebou.Hledají vinu v sobě a pak v těch okolo.
Nic nemají.Nebo toho mají mnohem méně.
Není taška do školy , a nejsou pastelky. Není oblíbený hrnek na kafe , ani boty nejsou.. Není kolo ,lednička, ani pračka. Není na čem psát úkoly, ani kam položit koláč od sousedů... Nejsou fotky, ani slepice, ani zavařenina na vánoční cukroví. Není zimní bunda, a nejsou peřiny pro hosty. Nejsou peníze, ani síla ani mládí není.
Blaničtí rytíři nevydrží dlouho vzbuzení. Znám to. Sejde z očí, sejde z mysli.Za měsíc po minulých povodních na Moravě jsem si na zaplavené asi určitě nevzpomněla denně...Snad jen : teď, když mrzne, co asi ty podmáčené domy.. chudáci lidi..
Nechme pootevřená vrata od Blaníku,ať v nás to dobré neusne příliš tvrdě, nechme rytíře jen dřímat a naslouchejme, kdo zavolá o pomoc. Nechme si v podvědomí myšlenku ,že blízko nás jsou lidé, co budou potřebovat i za měsíc naší pomoc.Je jim hodně zle a co my víme, možná je to nejhorší teprve čeká. Jen už nebudou tolik k vidění....
Helena
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Malé mokré zamyšlení 

(26.8.2002 17:35:13)
Malý princ v nezapomenutelné stejnojmenné pohádce říká: co je důležité, je očím neviditelné. Důležité věci vidíme srdcem. Pro naše oči je mnohdy neviditelná všechna ta krása, která nás obklopuje. Musí přijít velká voda, abychom si uvědomili, jak je naše město krásné, že jeho převážnou část postavili naši předkové moudře na kamenném ostrohu nad Otavou, že řeka je krásný přítel, ale pokud se rozvodní, je z ní živel, kterému není rovno.
Musí přijít velká voda, abychom se více začali zajímat o sebe navzájem, o přátele, o příbuzné a nebo o historické klenoty naší země. Ruku na srdce - kdo z vás si během předchozího roku vzpomněl na jihočeskou perlu Český Krumlov, kdo jste si uvědomil, že v Písku stojí nejstarší kamenný most u nás a nebo jste se byli podívat v Plzni či Praze. Ale ne za zběsilými nákupy v Mega- a Hypermarketech, ale udělali jste si čas a prošli zákoutími, kde na vás dýchne historie.
V minulých dnech jsme si všichni bolestně uvědomili, kolik překrásných míst v naší zemi máme. A s hrůzou jsme viděli jak je - stejně jako mnohé domy - pohlcuje nenasytná voda.
Ale ve vší té hrůze se jako jiskřička na konci tunelu ukázalo světlo. Světlo lidskosti, vzájemné pomoci, obav jednoho o druhého. Také se vám stalo, že vám najednou zavolal někdo z vašich známých či příbuzných, se kterým jste se neslyšeli rok nebo více? Zajímal se, zda jste v pořádku, jestli Vás zasáhla povodeň, jestli může pomoci. Doufejme, že ta lidskost zůstane v našich domovech mnohem déle, než se v nich zdržela nezvaná voda.
 Martina, 26, vdaná  
  • 

Povodně - doufejme, že nás to změnilo ........k lepšímu. 

(5.9.2002 16:08:39)
Ahoj holky,
já jsem z Prahy a voda nás nevytopila a přesto mám pocit, že něco se změnilo. Dříve jsem nadávala, že ta Praha je hrozná (špína, smog, mraky lidí) a najednou jsem měla upřímnej strach o ty mraky lidí, kteří bydlí v zátopových oblastech a o Prahu. Najednou jsem si neuměla představit jaká by Praha byla bez Karlova mostu, co Kampa jak dopadne, co metro ..... a tak dál. Jezdila jsem denně kolem Botiče, který byl z čůrku liné vody (jak Magda trefně poznamenala) najednou docela solidní řeka a kolem Vltavy, kde jeden den jsem byla na Žofíně a druhý den z něj koukali lampám jenom lucerničky. Chodili jsme pomáhat v noci (kvůli manželově práci) pytlovat písek a aspoň trochu se ta beznaděj zaplašila, ale i tak to je pořád v nás. Najednou jsem cítila strach o jiné lidi a na ulicích člověk potkával ustarané obličeje, leckdy se zatlačovanými slzami v oku, když viděli jak se vylévá voda do ulic v centru a jinde. Viděla jsem a potkávala v centrech kam bylo možné vozit pomoc spoustu lidí co se snažili pomoci a když neměli co dát, aspoň pomohli se starými lidmi, kteří v těch tělocvičnách byli úplně dezorientováni. Najednou i policie nebyla jen uniforma, ale lidé, kteří ostatním trpělivě vysvětlovali kam se dostanou kam ne a kde mohou najít své blízké. Bylo to hrozné a přesto v tom bylo něco co bych si přála aby zůstalo........ten zájem o své okolí, ta snaha pomoci a solidarita.
V Praze se asi hned tak nezapomene díky dopravě, která je opravdu tragická a bude nám všem ještě dlouho připomínat co jsme tu prožili. Měli bychom se ale zajímat i o ty malá městečka, vesničky a obce, které nemají ani nejstarší most a ani nejsou českými Benátkami jako Krumlov. Jsou to vesnice, které možná ani návštěvníkům nepřipadali krásné, ale bydleli tam a doufejme, že brzo zase budou bydlet lidé, kteří jsou tam doma. Těm se musíme všichni snažit pomoci co nejvíce. A mám tak trochu dojem, že zatím se snažíme, svědčí o tom mimo jiné i částky na různých kontech.
Každopádně teprve letos jsem pochopila jak se cítili lidé na Moravě před 5 lety a jak moc to muselo jejich životy změnit.
Jen doufám a moc si přeju, aby to jak jsme se změnili bylo k lepšímu a trvalo to co nejdéle.
Martina
 Lenka,5 roků syn 
  • 

Pár let po ... 

(8.9.2002 13:50:59)
Když si pročítám tyto články,opět,snad už po milionté ,po mě přechází mráz.Jsem z Moravy a sama jsem byla několik dní odříznutá od přátel a rodiny. 3 děti od bratra na prázdninách,manžela na cestách a sama v 6 měsíci těhotenství.To jen ,že naprosto chápu pocity všech ,kteří to prožívaly letos.Dům nám to sice nevzalo,ale i tak,těch několik měsíců bylo strašných.
Snad právě proto chci vzkázat všem, VYDRŽTE.Říká se čas všechno spraví a zahojí rány.Ale ty rány se někdy,právě v takových dobách otevírají a potom zároveň s nimy vystupují i ukrytí Blaničtí ryríři v nás.
A jen doufám,že nebude portřeba vždy takových pohrom,aby jsme je v sobě našly.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.