Povodně - doufejme, že nás to změnilo ........k lepšímu.

Ahoj holky,
já jsem z Prahy a voda nás nevytopila a přesto mám pocit, že něco se změnilo. Dříve jsem nadávala, že ta Praha je hrozná (špína, smog, mraky lidí) a najednou jsem měla upřímnej strach o ty mraky lidí, kteří bydlí v zátopových oblastech a o Prahu. Najednou jsem si neuměla představit jaká by Praha byla bez Karlova mostu, co Kampa jak dopadne, co metro ..... a tak dál. Jezdila jsem denně kolem Botiče, který byl z čůrku liné vody (jak Magda trefně poznamenala) najednou docela solidní řeka a kolem Vltavy, kde jeden den jsem byla na Žofíně a druhý den z něj koukali lampám jenom lucerničky. Chodili jsme pomáhat v noci (kvůli manželově práci) pytlovat písek a aspoň trochu se ta beznaděj zaplašila, ale i tak to je pořád v nás. Najednou jsem cítila strach o jiné lidi a na ulicích člověk potkával ustarané obličeje, leckdy se zatlačovanými slzami v oku, když viděli jak se vylévá voda do ulic v centru a jinde. Viděla jsem a potkávala v centrech kam bylo možné vozit pomoc spoustu lidí co se snažili pomoci a když neměli co dát, aspoň pomohli se starými lidmi, kteří v těch tělocvičnách byli úplně dezorientováni. Najednou i policie nebyla jen uniforma, ale lidé, kteří ostatním trpělivě vysvětlovali kam se dostanou kam ne a kde mohou najít své blízké. Bylo to hrozné a přesto v tom bylo něco co bych si přála aby zůstalo........ten zájem o své okolí, ta snaha pomoci a solidarita.
V Praze se asi hned tak nezapomene díky dopravě, která je opravdu tragická a bude nám všem ještě dlouho připomínat co jsme tu prožili. Měli bychom se ale zajímat i o ty malá městečka, vesničky a obce, které nemají ani nejstarší most a ani nejsou českými Benátkami jako Krumlov. Jsou to vesnice, které možná ani návštěvníkům nepřipadali krásné, ale bydleli tam a doufejme, že brzo zase budou bydlet lidé, kteří jsou tam doma. Těm se musíme všichni snažit pomoci co nejvíce. A mám tak trochu dojem, že zatím se snažíme, svědčí o tom mimo jiné i částky na různých kontech.
Každopádně teprve letos jsem pochopila jak se cítili lidé na Moravě před 5 lety a jak moc to muselo jejich životy změnit.
Jen doufám a moc si přeju, aby to jak jsme se změnili bylo k lepšímu a trvalo to co nejdéle.
Martina