Re: Me to bavi :)

Ahoj,

no kdyz jsem otehotnela, samozrejme jsem pocitala s tim, ze bude-li treba, tak se budu diteti venovat na 100 % a prace musi jit stranou. Ale nakonec se to vyvinulo tak, ze mam nesmirne hodny detatko, praci lze opravdu z vetsi casti delat z domova, jakoz i napomocneho manzela, takze to tak proste vychazi, ze prvniho pul roku jsem mela dite po vetsinu doby pricucly u prsa, sedela s nim rozvalena v kresle a programovala, no a pak se postupne osamostatnila, ted to vypada tak, ze my proste sedima kazdy u sveho pocitace, neco si do nej datlime, dite (14 mesicu) chodi kolem a kramuje, obcas si s ni jeden z nas pohraje, obcas si trochu polebedi u toho prsa, ale vetsinu casu je samostatna.

Samozrejme je to hlavne dano povahou ditete a moji prace, ale co je zajimave, myslim, ze je treba docela dulezite usporadani domacnosti. Kdyz maji kamaradky pocitac nekde v kamrliku a zalezou si tam, tak je jasne, ze s tim dite neni spokojene. My vlastne nemame obyvak, mame misto nej pracovnu a bordeliste :). Takze nase dva pracovni stoly, Helencin domecek, truhla na hracky, veci, ktere tady vsude nasla a roztahala, to vsechno tady tvori takovou neprehlednou zivou zmet a proste se tu porad neco deje, jsme tu dva velky, co pracujem, a jedna mala, co kramuje, ona vidi, ze jsme ji nikde nenechali, ze je v centru deni, i kdyz se to deni netoci kolem ni.

Jinak co se tyce obcasnych navstev pracoviste, tam opet tezim z toho, ze jsme na ni dva (mame stejneho zamestnavatele), takze kdyz tam jdeme vsichni, tak jeden ji treba hlida na chodbe a druhy resi se spolupracovniky, co je treba... Kdybychom kazdy pracovali jinde, asi by to bylo pro me o dost obtiznejsi.