Jak na bolest a strach z ní
Milá a vážená paní Štromerová,
děkuji Vám za krásný článek o tlumení bolesti. Čekám své první miminko, které jsme si s manželem oba moc přáli. I přes všechno štěstí však ve mě od začátku těhotenství více či méně v koutku hlodala potvůrka strach. V životě jsem nebyla v nemocnici, ani k lékařům moc často (díky Bohu) nemusím, a tak ve mně představa porodu v bolestech za asistence cizích lidí vyvolávala téměř panickou hrůzu. Po přečtení jakési knížky z osmdesátých let popisující průběh porodu se mi udělalo ze strachu až špatně od žaludku, barvité zážitky kolegyň mi také na náladě nepřidaly.
První a velmi účinnou pomocí byla knížka Partner u porodu (tuším od paní Simkinové?), kterou jste pro české čtenářky a čtenáře moc pěkně přeložila a opatřila i poznámkami přibližujícími situaci u nás. Ačkoli je psána vlastně pro toho, kdo bude maminku u porodu doprovázet (např. manžel), sama jsem se z ní dozvěděla ohromné množství informací, které jsem se zatím nedočetla v žádné knížce pro budoucí maminky. Vedle spousty praktických rad a informací (co znamená..., co dělat, když...) je zde velký prostor věnovaný právě přirozeným prostředkům tišení bolesti - co může maminka sama, v čem jí může pomoci partner, v čem odborný personál. A především - knížka, stejně jako Váš článek na Rodině.cz mi dodala odvahu a přesvědčení, že ženské tělo je připravené a schopné úspěšně zvládnout to nejkrásnější poslání: přivést na svět novou lidskou bytost, miminko.
Ještě jednou díky za Vaši práci. Ostatním nastávajícím maminkám knížku Partner u porodu rozhodně doporučuji, a to i tehdy, máte-li v plánu rodit raději sama.
Martina a mimíšek v bříšku
Odpovědět