Re: Ivánku... cink!
Pane doktore, jistě. Ale opět - bavíme se každý o něčem jiném. Předdejchávání je určitě hezké, pokud o něj žena stojí. Ale není to to, co jsem měla na mysli - tím, že jí předdejchává nebo říká, kdy má tlačit, jí sice ukazuje, jak na to, ale není to nový impulz. Nevím, jak jinak to vysvětlit.
Nemá smysl se o tom dál bavit, protože zjevně si pod stejným pojmem každý představujeme něco úplně jiného, zrovna tak nemá smysl diskutovat o duševním rozpoložení ženy, kterou jsem ani neviděla. Nicméně vám můžu říct jedno - při porodu jsem se cítila perfektně, přesně do doby, než mě nutili ležet na zádech. Pak mi začalo být zle, navíc jsem se začala propadat do deprese. Zcela jasně jsem si to uvědomovala a snažila se s tím bojovat, nicméně v jednu chvíli jsem taky měla chuť vyskočit, zaječet na doktora, ať si teda rodí sám a mně dá pokoj. Ovládla jsem se a asi to byla chyba, protože potom už jsem se dostala do stavu, kdy mi bylo všechno, ale absolutně všechno jedno. Jak dlouho ta změna trvala? Deset minut? Možná patnáct, snažila jsem se s tím bojovat a furt jsem jim měnila polohu :-) Tím chci říct, že nechuť rodit může mít mnoho důvodů a může se zvrtnout z minuty na minutu. Samozřejmě, nevím, proč přestala chtít rodit ta žena, jenom z tvých příspěvků cítím něco jako despekt - přestala rodit, i když bylo všechno v pohodě. Možná bylo, ale co ty můžeš vědět, jak jí bylo? Víš, ona taková deprese je docela prevít, zvlášť když přijde "z ničeho nic".
Ještě bych k tomu řekla jedno - pokud si porodníci připravili se ženou porodní plán, pravděpodobně by jim napověděl, jak situaci řešit.
S.
Odpovědět