Re: Myslím si

Neznám takové hry, ze kterých by se člověk mohl něco přiučit. Náš počítač vždycky zvládal jen takové ty základní, od jistého věku mě to nijak zvlášť nebaví. Počítač jsme měli doma zhruba od mých 10 let. Tehdy šlo o hry typu housenka leze, čím víc kuliček sežere, tím je delší. To jsme měli za odměnu. Pak přišly i zajímavější hry (Prince), u kterým jsem vydržela v kuse i víc jak hodinu a najednou mi to začalo připadat jako šílený žrout času. Začalo mi toho času být líto a byla jsem sama na sebe naštvaná, když jsem k PC sedla. Takže jsem pak počítač začala používat na psaní referátů, učení se psaní všemi deseti a na výšce hlavně internet (taky slušný žrout času), seminárky a e-maily. Chodila jsem 4 roky s informatikem, znám i pár jeho spoulužáků, kteří byli schopní hrát třeba 3 dny v kuse (bez spánku, pouze nutné přestávky na kafe a záchod). Jo, teď je to živí, ale jinak jsou to naprosto pro život nepoužitelní hoši. Nějak tomu světu PC her nerozumím a myslím si, že zeměpisné a dějepisné znalosti se dají vstřebat i zajímavěji (dokumenty, filmy, knihy, cestování a hlavně uvědomování si souvislostí).
Ve škole jsem při výuce na prvním stupni využívala klasické výukové programy, které vyuč. zpestřily, pomohly v motivaci, ale hlavně u nich děti nesměly být samotné, protože pak šlo jen o klikání myší a ne o otázky, odpovědi a úkoly. Hry na chvíli pro odreagování, pobavení budiž (ne ve škole), ale ty složitější mi připadají jako opravdový zabiják času bez velkého efektu, takže jim nijak nefandím.