Myslím si

Myslím si, že autor článku je buď naprostý diletant, nebo placený PR diletant. Vůbec nechápu, jak se mohl takový článek objevit v Psychologii dnes. Názory autora jsou spíš výploden jeho přání a nereflektovaných zmatení mysli, než odborným vhledem do situace. Myslím, že skutečný praktik, např. dětský psycholog by nad některými větami zaplakal a u některých by bušil hlavou do zdi. Nemám vůbec chuť psát konkrétně kterými větami, protože koneckonců celý článek je jeden stupidní blábol jak vystřižený ze Score nebo jiného časopisu o hrách. Pkud by toto téma někoho zajímalo, může si o tom prostě ze seriozních zdrojů něco přečíst, a najde toho dost, co je v úplném rozporu s názory hlásanými autorem.
Mám dost známých, kteří hrají strategické a historické hry, vím o čem je řeč. Představa, že by šlo o něco jiného než o výdělek pro producenty her, softvaru a hardwaru (hráč postupně potřebuje mnohonásobně výkonější a dražší PC než běžný uživatel a jeho náklady na vybavení jsou srovnatelné s náklady na vybavení výkonného manažera nebo vědce) jsou pro přemýšlejícího člověka opravdu srandovní. Nechci se pasovat na největšího chytráka, ale když už něco opravdu bije do očí, nedá mi to neozvat se. Možná je to tím, že mám od tématu určitý odstup, vím jak funguje rodina bez televize a bez her - a z doslechu znám i opak. Samozřejmě že hra sežere neuvěřitelné množství času. Samozřejmě že je návyková. Samozřejmě také brání hráči fungovat v reálném světě - kdy by taky měl fungovat a jak se to má naučit?