Re: zlatá střední cesta

Syn začal poměrně brzy mluvit a celkově jeho dušička je dost citlivá. Je velice vděčným posluchačem. Klasický střet dobra a zla velmi prožívá, a tak jak to u dětí bývá, vidím i u něj radost, když dobro zvítězí. Nejraději má příběhy, které mu vymýšlím já nebo dědeček. Nedávno jsme dočetli Ptáka Zymyryka (pohádky zemí jako např. Uzbekistán, Gruzie, Arménie, Tádžikové...), má rád Andersena (malou mořskou vílu raději vykládanou). Pokud mu pouštíme něco v tv, tak u něj vidím, že je mu bližší skandinávská obrazotvornost, pomalé, dlouhé příběhy. Ale musím přiznat, že se rád nechá strhnout davem, což je v jeho věku normální. Byli jsme na ozdravném pobytu v Tatrách, kde se dívali na kde co.
Nevím, jestli by u holek pohádky zcela změnily jejich vnímání světa, ale kamarádka je naprostý realista. Nicméně si se synem rozumí (no, ne vždy) a on je hodně tvárný.