Mé děti jsou jako sníh v létě

Když se podívám do synových hlubokých hnědých očí, vidím tam tolik radosti a lásky. Vidí ji maminka, která se svým dítětem objevuje svět.

Třepetá křídly jako motýlek a přelétá z jedné kytky na druhou.

Jeho sestřička se jmenuje léto fialek. Můj motýlek ji rozveseluje písničkami, jejichž význam znají jen oni dva. Rýmuje si a fialka se na něj dívá pohledem půlroční kytičky, pohledem, který zná všechna tajemství.

A tak je pozoruji, pečuji o ně a chráním.

Ochráním jejich křehký dětský svět v době ostrých loktů? Jak je nezavřít do skleníku a neudusit?

Motýlek občas zalétá do jiných zahrad. Většinou se vyděšeně vrací zpátky, usedá u fialky a dlouho přemýšlí...

Má přítelkyně ze zásady nečte svým holčičkám pohádky. Pohádkové postavy jsou iracionální bytosti, tudíž jim nebude plést hlavu. Holčičky jsou slušné, pěkně upravené. Spořádaně objíždí maminčinu klientelu. Mám je ráda. "Ví, jak to chodí."

Syn má pyžamo a na něm malé medvědí tlapky. "Podívejte, po mém pyžamu se prochází medvídek. Chce vlézt do rukávu a teď se schoval do bříška." Holčičky se pochichtávají, koulí očima, mírně do něj šťouchnou a vysvětlí mu technologii výroby.

V bílém kroji s jeho typickým projevem radosti poletuje po louce, kdosi do něj šťouchne více a vrátí ho zpátky na zem.