A nemůže pomoct každý z nás?

Ahoj Danielo a Lukášku,
držíme Vám palce a přejeme Vám v novém roce mnoho úspěchů, ale hlavně zdraví a štěstí. Jsem ráda, že jsem se díky tvému příspěvku v diskuzi dozvěděla něco víc o sdružení rodičů postižených dětí, kteří se nesmířili s omezeními svých dětí. Vždyť tím, že s nimi cvičí, vyjíždějí s nimi přes řadu velkých překážek ze svých domovů, překvapivě vyvracejí ortel kdejakých lékařů. Chápu, že na tyto aktivity je potřeba mnohem více peněz, než na kroužky mých dětí, navíc matka nemůže (případně problematicky) být zaměstnána, neboť dítě je na ní odkázáno, tudíž jejich situace je podstatně horší než většiny na Rodince.
V době předvánoční je plno sbírek na děti z dětských domovů (kde se domnívám netrpí nedostatkem materiálních statků, ale nedostatkem lásky), děti postižené válkou v Iráku, bývalé Jugoslávii ..., ale zapomínáme na děti postižené, o které se starají jejich rodiče.
Takže si myslím, že po přečtení tohoto příspěvku bychom neměli jen nadávat na byrokracii v tomto státě, ale zamyslet se, zda jim nemůžeme nějak pomoct.