Re: A nemůže pomoct každý z nás?

Milá Jájo,
ráda bych Tobě a všem ostatním reagujícím na můj příspěvek poděkovala. Přiznám se, že jsem ho psala naprosto zoufalá. Je pravdou, že rodiče postižených dětí jsou na řebříčku sociálních skupin velmi nízko.
Možná jste zaznamenali s čím teď přišla Národní rada zdravotně postižených. Jedná se o snahu vytvořit nám stejné podmínky, jako dětem umístěným v ÚP. Zde stát přispívá na služby 8.000,-, dospělý postižený občan dostává také dávku bezmocnosti, která mu má posloužit, např. v úhradě asistenční služby. Postižené dítě v rodině nedostane nic. Navíc pokud se dožije plnoletosti získá nejnižší invalidní důchod a jeho rodič při odchodu do důchudu nejnižší příjem, vzhledem ke svým příjmům během starání se o post.dítě, což jsou pouze sociální dávky. Takže budoucnost vskutku radostná :-(
A navíc problémy o kterých jsem psala, t.j. nemožnost umístit dítě v denním zařízení.
K vánocům jsme dostali jako konečnou odpověď (na odvolání kvůli zamítnutí lázní) od ředitelky VZP, že jej potvrzuje. Ano, moje dítě nemá právo ani na lázně, jak mi bylo jemně naznačeno, bylo by to zbytečné vyhazování peněz ze strany pojišťovny. Vydržím hodně, ale tohlo mě sebralo.
Trochu se zajímám o PP, snad mi bude dopřáno poskytnout domov opuštěnýmu dítěti a tak mám pocit, že pěstounské rodiny a ty s postiženými dětmi mají mnohé společné. Přinemenším nezájem a nedocenění státu, za jejich péči o tyto děti.
Minulý rok byl rokem hendikepovaných, jak jsme obstáli píšu ve svém článku. Letošní rok je zase Rokem rodin s dětmi. Obávám se, že jsem ztratila iluze, že to bude mít pozitivní dopad na nás.
Přesto hezký rok 2004 a hlavně zdraví všem přeje Daniela