Re: Když schází chuť...

Taky se mi stalo, že moje manželka najednou ztratila chuť k milování. Zrovna v den, kdy přišla z gynekologie s těhotenským průkazem... A nespravilo se to ani za tři měsíce po porodu. Nenaléhal jsem, ani po obligátních 6 nedělích. Na nepomoc s dítětem i domácností si rozhodně nemohla stěžovat, stejně tak ne na nezabezpečení rodiny. Vydělával jsem dost za 8 hodin denně.
Až po pár letech sexu jednou měsíčně "aby jsem nereptal" jsem zjistil, že důvod je jiný. Skrátka jiné problémy v našem vztahu. Žádná únava, žádná má nepozornost vůči jí jako ženě či matce dítěte. Mohl jsem se snažit sebevíc, nic by nepomohlo zlepšit náš sexuální život, a že jsem to zkoušel!

Nakonec jsem ji opustil. Mohl jsem to udělat mnohem dřív, kdybych to byl věděl. Ne, domovníka jsem nezabil, za to mi nestál. Stojí mi za to ovšem má přítelkyně, ke které se chovám, jak tady už někdo naznačil, jako ke vzácné kytce, tedy tak, jak by se měl muž chovat k ženě. A i když se někdy cítí někdo z nás třeba unaven, přístí nebo nejpozději třetí den už chuř neschází, schází však ve vztahu ty ostatní problémy, které se nechutí projevují. Vlastně neschází, ani jednomu z nás, možná i proto, že moje bývalá i její bývalý si byli tak podobní.

Takže pokud nechutenství trvá trochu déle, než je v kraji zvykem, poohlédl bych se. Nejdříve po těch "skrytých" problémech a později i po nové partnerce... Do důchodu je jistě ještě daleko a život může být krásný. Ono stejně totiž k tomu rozvodu dojde, jen to bude později člověka více mrzet. Ztráta sexu a poté i ztráta důvery jinak ani končit nemůže, pokud člověk se nehodlá obětovat. Ale komu? Děti vyrostou a odejdou..