Re: Hudební talent ?nebo hudební sluch?

Myslím, že Váš článek je naprosto přesný. Jsem z hudebně založené rodiny, co pamatuji, vždy se u nás hrálo, zpívalo. Bratr začal chodit do lidušky v 5, já v 6, sestra v 7. Hrála jsem na housle. U učitele, u kterého mě to nebavilo a který mě dokonce bil, na nástroj, který byl zrovna potřeba. DOma jsem si odehrála co jsem musela a pak jsme si s taťkou hráli dvojhlasy a na to jsem se vždycky těšila. Po 8 letech jsem toho nechala, začala jsem bydlet na intru. Ale tam byl klavír, ve městě vstřícná učitelka, která vzala "velké dítě" a tak jsem se konečně dostala k vysněnému nástroji. Hrála jsem pořád a zvládla vždy dva ročníky v jednom roce.
Bratr v té době dělal konzervatoř - fagot. Jednou jsem se tam za ním jela podívat a seznámila se se svým současným manželem. Ten má také konzervatoř a je učitelem v hudebce. Dokonce má se svými kamarády kapelu.
Konečně se dostávám k navázání na Váš článek. Můj manžel má z dětství fotoalbum, kam mu jeho maminka zapisovala poznámky o tom, co už umí (bylo to její první miminko). Zapisovala to tam do té doby, než se narodilo druhé, tzn. 1,5 roku. Mimo jiné tam je poznámka, že si neustále zpívá, na všechno si "hraje" a ze všeho nejraději v televizi sleduje dechovky :o)) No a ono to u něj opravdu platilo.
Teď jen čekáme, s čím na nás přijde naše mimi. Chtěli bychom, aby dělalo "akční" koníčky - fotbal, tenis, cokoli a pak také "uklidňující" - třeba hraní na nástroj, kde je potřeba soustředění. KDyž ne na nástroj, tak chodit třeba kreslit, recitovat nebo já nevim co. Ale samozřejmě že doufáme, že bude "po nás". Vždyť to máme od nás z baráku do hudebky asi 10 kroků :o))
m.