| Eva + kluci (02,03,06) | 
 |
(17.8.2006 10:41:32)
Omlouvám se, že můj příspěvek bude trochu dlouhý.
Byli jsme doma 4 děti, všichni relativně muzikální. Tatínek má hudební sluch, maminka ne. Do hudebky jsme od první třídy chodili všichni, ale nevím, jestli proto, že jsme sami chtěli, nebo proto, že rodiče usoudili, že když máme sluch, měly bychom se hudebně vzdělávat.
Já jsem nejstarší a chodila jsem na piáno, a to celý první cyklus (tj. celou dobu osmileté školní docházky). Měla jsem velkou smůlu na učitelky, pořád se střídaly, jedna byla dlouhodobě nemocná, tak ji zaskakoval pokaždé někdo jiný. Nikdo mě nedokázal ke hře pořádně motivovat a piáno bylo noční můrou mých dětských let. Pouhý jeden rok jsem měla učitelku, která mi byla sympatická, ale zpětně vidím, že hlavně proto, že toho po mně moc nechtěla. Když mi to šlo, napsala mi jedničku, když ne, nenapsala známku žádnou.
Po této paní jsem na poslední dva roky hudebky dostala učitelku přísnou, která vyžadovala přesný prstoklad a známkovala tvrdě - a doma za to byly patřičné postihy. Nejhorší dva roky piána.
Pak skončil cyklus a mé klavírní pokusy taky.
Je pravda, že jsem se během těch let i let následujících naučila sama hrát na kytaru, na flétnu a na trubku - a moc se mi hodilo, že jsem se v hudebce naučila noty a základy hudební teorie. Přesto si myslím, že jsem nebyla pro hru na piáno dobře motivována a dneska si na něj zahraju i po těch osmi letech výuky maximálně jednoduché písničky.
Mladší ségra hrála taky na piáno, ale šlo jí to ještě hůř než mně a tak ji rodiče (k mé velké nelibosti) dovolili po 4 letech přestat. Dneska na piáno nehraje, naučila se základní akordy na kytaru a svého času hrála na altovou hornu.
Můj první brácha je z celé rodiny nejmuzikálnější. Rodiče ho dali na housle, hlavně proto, že měli zkušenosti se mnou a se ségrou, které jsme PROBREČELY DLOUHÉ HODINY u piána v obýváku a mamka to musela poslouchat. Bráchu z houslema mohla odeslat do jeho pokojíčku v patře a tam mohl brečet dle libosti, ale myslím, že moc nebrečel.
Dostal bohužel mizernou učitelku, která ho také nemotivovala. Jediné, kdy ho housle bavily, bylo, když ho suploval učitel Novák - to byl brácha jako vyměněný. Novák uměl povzbudit, zaujmout, co já vím. Když za ním maminka zašla, jestli by bráchu nevzal na stálo, řekl jí asi toto: Váš syn je nejlepší muzikant, jaký v téhle hudebce byl za posledních dvacet let a já, i kdybych chtěl, ho té paní učitelce nemůžu přetáhnout.
Paní učitelka byla navíc v podstatě "zkrachovalá" muzikantka, která neuspěla ve vysoké muzice (co já vím, jestli ve filharmonii či kde) a učila vlastně z nouze. Což, jak jsem poznala, je zřejmě případ nejednoho učitele hudby, a to není zrovna šťastná kombinace.
Takže se pan Novák zachoval jako charakter, za to mu budiž čest, ale brácha tím pádem doklepal první cyklus a i když ho na druhý - pokročilý - lákali jak mohli, nikdo ho na něj nedostal.
Brácha se sám naučil na kytaru, nejen akordy, ale pořádné hraní, měl vlastní kapelu, sám se naučil hrát obouruč na piáno líp než já po 8 letech v hudebce (uškrtila bych ho, ale na to ho mám moc ráda), doprovázel na klavír dokonce na jedné svatbě. To mně by nikdo nedovolil, leda že by to měla být groteska. Brácha tedy muziku dělá dodnes, ale jen pro sebe - kdyby měl správné vedení, mohl to možná v houslích dotáhnout dál. (Hrával už na prvním stupni koncerty, které byly určené pro pokročilejší houslíře).
Poslední brácha hrál 4 roky na flétnu a skončil. Teď hraje taky na kytaru jako samouk.
Chci říct, že je to hodně o motivaci a správném vedení. Je-li učitel do hudby nadšenec a je navíc obdarovaný ve vztahu k dětem, je napůl vyhráno. Takových je ale asi málo.
Můj názor je, že pokud si dítě něco samo vybere, měli by rodiče trvat na tom, aby v tom vytrvalo po určitou dobu - logicky např. do konce školního roku. Aby nemělo pocit, že může od všeho utéct, sotva přijde první zádrhel. Pak si může zvolit, zda chce pokračovat, nebo ne. Já si zvolit nemohla a dlouho jsem to rodičům měla za zlé.
Přeju moudré rozhodování.
|
| Tana, 2 holky | •
|
(17.8.2006 14:01:02)
Chtěla bych napsát o svých zkušenostech s hraním na hudební nástroje. Mám 8-letou dceru. Od svých necelých 5 let zacala hrat na houslicky, docela náhodou a vůbec neplánovaně. O učiteli jsme nevedeli zhola nic, šli jsme do toho po hlavě.Taneční kroužek z důvodů nástupu paní účitelky na MD byl zrušen a příspěvek se bud vracel nebo byla možnost se převést na jiný obor. A známá paní účitelka se jednoduše zeptala, a nechcete zkusit housličky? Šli jsme za panem účitelem a zkusili to. Hraje již 5. rokem, není to vůbec jednoduché pro ni ani pro nás, ale výsledky jsou vidět a slyšet. Je hodně na rámcem školních osnov, zůčastňuje se různých i mezinárodních soutěží.Účitel ji chválí i když je velmi skoupý na pochvalu, ne že by nebyl hodný, ale právě naopak, protože hodně vyžaduje a ví, že na to má, a proto ať se snaží ještě víc. A malá se snaží, i když jsou i horší dny, kdy se jí moc nechce cvičit. A pak řeknu, že půjdeme za účitelem a ona se rozzáří a strašně se těší, a tajně si moc přeje, že ji pochválí. A když ji vynádá, že horší to už byt nemohlo, tak popadne housle a cvičí a cvičí, aby se zlepšila.
Shrnu to, máme štesti na účitele, je nejlepší v celých Čechách, má to opravdu potvrzený na různých diplomech, a my máme štesti, že si nás všimnul a věnuje se malé s nadstandartní péči, jako správný účitel. Je to především v účiteli. Máme strach, aby ho nepřetáhla Praha, protože pák nikdo nás (jí) tolík nenaučí. Bezesporu hudební sluch je důležitý, o talentu už vůbec nemluvím, protože jak říká náš účitel, talent je 3% nadání a 97% dřiny. A to, že dítě první hodinu kouká z okna, tak to mi přijde normální,(maminka očekávála, že se dítě vrhne k nástroji a vyluzuje symfonii?) spíš mi příjde divné, když rodiče na základě tohodle závěru unáhleně a předčasně se rozhodnou třeba nenávratně špatně.
Je to můj názor, i když možna trochu zmatený.
|
| Milena | •
|
(18.8.2006 13:24:10)
Máte naprostou pravdu,že záleží na přístupu učitele. Mám osmíletou vnučku,od čtyřech let hraje na flétnu,od šesti na klávesy a teď začíná na housle. Pan učitel je vynikající,má svoje hudební studio, čili soukromně,ale přitom ne draze,za 450kč chodíme každý týden na dvě hodiny a když píšu,že chodíme tak je u něho samozřejmostí,že s těma malýma chodíme na celou hodinu a máme přehled o tom jak se učí a tím pádem dokážeme i doma při zkoušení poradit. Hlavně u nich probudil motivaci k vystupování na veřejnosti a aby z hraní měli radost a nebrali hru a zkoušení jako něco co musí, potom se dostavují výsledky. Takového pana učitele bych přála všem dětem, které mají zájem o hru na jakýkoliv nástroj. Nakonec se musím pochlubit, protože vnučka se pravidelně umísťuje na prvních místech na soutěžích a se souborem flétnistek se umístily na čtvrtém místě v republice a tom má určitě velikou zásluhu pan učitel Petr Benda z Jirkova.
|
|
| Milena | •
|
(18.8.2006 13:24:55)
Máte naprostou pravdu,že záleží na přístupu učitele. Mám osmíletou vnučku,od čtyřech let hraje na flétnu,od šesti na klávesy a teď začíná na housle. Pan učitel je vynikající,má svoje hudební studio, čili soukromně,ale přitom ne draze,za 450kč měsíčně chodíme každý týden na dvě hodiny a když píšu,že chodíme tak je u něho samozřejmostí,že s těma malýma chodíme na celou hodinu a máme přehled o tom jak se učí a tím pádem dokážeme i doma při zkoušení poradit. Hlavně u nich probudil motivaci k vystupování na veřejnosti a aby z hraní měli radost a nebrali hru a zkoušení jako něco co musí, potom se dostavují výsledky. Takového pana učitele bych přála všem dětem, které mají zájem o hru na jakýkoliv nástroj. Nakonec se musím pochlubit, protože vnučka se pravidelně umísťuje na prvních místech na soutěžích a se souborem flétnistek se umístily na čtvrtém místě v republice a tom má určitě velikou zásluhu pan učitel Petr Benda z Jirkova.
|
|
|
| Jana + 4 | 
|
(17.8.2006 16:57:47)
jo, jo, potvrzuju, že brácha hrál na svatbě moc krásně :-)))). Ale Ty zase na kytaru na jiné a taky to bylo hezké :-)))
|
| Eva + kluci (02,03,06) |
|
(17.8.2006 22:32:10)
Ahoj Jani,
netušila jsem, že tě potkám tady :-) Většinou se tu moc nerozepisuju, ani není čas, ale téma hudebka mě vyburcovalo k aktivitě :-)
Eva
|
|
|
| Adyna | 
|
(17.8.2006 17:33:27)
Evo,
jak jsem si právě přečetla, tak asi máte vy i vaše rodina s hudebkou bohaté zkušenosti. Nás to čeká od září - syn jde do první třídy a už ve školce si ho vybrala paní učitelka do hudebky. Já teď řeším takové drobné dilema, které je asi podstatné pro mě, ale nepřipadá mi, že by to bylo nějakým přínosem do diskuse pro ostatní. Ale možná byste mi mohla pomoct, poradit.
Nevadilo by Vám, kdybych Vám napsala rovnou na Váš mail?
Díky.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)