DĚTI NAŠE A TĚCH DRUHÝCH

Brouzdám po netu a snažím se najít nějaký příspěvek, který by se mi ukázal, že v tom nejsem sama, že nějaké takové problémy řeší i někdo jiný..Po rozvodu jsou nejčastěji děti s matkou a k otci dochází..U nás je to kapku jinak..Můj přítel má dvě dcery(9 a 7let) ve své péči a nejmladší dcerka(4roky) zůstala s matkou.. Já mám dvě děti (6 a 2 roky)..Strašně moc mě mrzí, že naše manželství nedopadlo dobře, jenže po zjištění, že manžel je homosexuál jsem si nedovedla představit žít formální manželství, tolerovat manželi sex s muži a když se k tomu ke konci přidalo i násilí vůči mě, protože jsem přišla na věc, která měla být navždy utajena..Už to nešlo dál..A ve 30 letech jsem si nedovedla představit zůstat už navždy sama..Vím, jak je to pro děti z rozvedeného manželství těžké a proto mě to hodně trápí, že i mé děti musí procházet tím, čím jsem procházela i já..Seznámila jsem se s přítelem, máme moc pěkný vztah, bydlíme spolu l rok, ale... Přítel má v péči 2 dcerky a ještě l dceru u exmanželky..Zpočátku jsem si asi naivně představovala, jak holkám nahradím maminku, která od nich odešla za jiným pánem a vzala s sebou i malou 5měsíční sestřičku..Ale brzy jsem dopadla na tvrdou zem..Strašně mě zraňují poznámky typu: Maminka to dělá takhle..Maminka vaří tohle..Maminka nám koupila bombónky..Dříve jsem to zvládala s úsměvem, ale teď mi to vhání slzy do očí a moc mi to ubližuje..Když si představím, že se denodenně starám o 4 děti(l za l4 dní o víkendu o 5 dětí)a není to jednoduché v kombinaci s 2letým malým rošťákem, který dává zabrat..Toho prádla, žehlení, vaření, uklízení za provozu 6členné domácnosti..Lítání po obchodech, když holky rostou a neustále je něco potřeba - boty, kalhoty, sezonní oblečení..A pak si vyslechnu, že maminka jim koupila punčocháče!!!(z umělotiny za l5 korun u vietnamců)-neříkám, taky není peněz nazbyt, nekupuji drahé oblečení, ale člověka se to dotkne..Maminka jim za celý rok koupila právě jen ty štrample..Vím, že si tak maminku snaží ve svých očích idealizovat a poslední dobou začínám pociťovat, že ta starší 9letá holčička jakoby se neustále snaží najít na mě nějaké chyby, v čem je její maminka lepší..Mám obě holky moc ráda, ale v takových chvílích bych nejraději se vším praštila, drží mě jen to, že máme s přítelem moc pěkný vztah..A je tady ještě 4letá holčička v péči matky..Mám dost problém ji přijmout..Jako by to už na mě - 4děti-bylo dost..Přestože je to hodná a milá holčička asi je to proto, že je hodně podobná na matku,že přichází z jejich domácnosti, že odmítám věřit tomu, že je to přítelovo dítě a možná je to i tím, jak se k ní přítel chová..Chová se k ní jako k malému miminku..Neuvědomuje si to, ale mě to dráždí, protože vidím, jak se chová k mé 6leté dcerce a 2letému synovi(po nich už chceme nějakou samostatnost, aby se vše dalo zvládnout - 4 děti..Je to strašně nevděčné..V počátku jsem do toho vztahu vstupovala, že to zvládnu, že to dokážu, mám přítele i holky moc ráda, ale poslední dobou mám pocit, že mi nějak ubývají síly..Že asi nejsem tak silná osobnost, abych zvládla 4 děti..Ale hlavně nevlastní děti..Je to na delší povídání..
Budu moc ráda, když napíšete svůj názor a když se mi ozve někdo s podobným problémem, třeba i když k vám nevlastní děti chodí jen na návštěvu.. A to jsme s přítelem zpočátku do toho vstupovali s tím, že neexistuje vlastní, nevlastní děti..Prostě naše děti..Ale to je jen taková krásná věta..Ono při existenci a návštěvách exmanželů to ani jinak asi nejde(samozřejmě tohle nikdy nevyslovujeme, ale stejně je cítit, že je to v nás)..Aja